Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Většina hospodářů obce Vending (Bodvaves) používá v polnohospodářském styku cesty vedoucí z Turni do Tornanadašky, na níž jest zřízen a za tím účelem strážní budka pohraniční finanční stráže. Někteří hospodáři používají přechodu na polní cestě z obce Vendingu, jež protíná státní hranici u kapličky.

Aby tito hospodáři nemusili činiti zacházku ke zmíněné strážní budce za účelem hlášení, učinil ministr financí opatření, podle kterého bylo oddělení pohraniční finanční stráže ležící přímo v obci Vendingu poukázáno, aby na předchozí oznámení dotyčných hospodářů u něho samého vykonalo na dotyčné polní cestě vždy pochůzkovou službu a provedlo tam předepsanou revisi.

Tím jest požadavku tlumočenému interpelaci vyhověno.

Ministra zahraničních věcí se věc netýká.

Za to podpisuje též ministr vnitra, do jehož kompetence náleží přestupování hranic.

V Praze dne 17. prosince 1926.

Když po převratu ministerstvo školství a národní osvěty převzalo správu středního školství, jalo se jako jeden z prvních problémů řešiti otázku finančního zabezpečení dívčích středních škol. Toto školství, jehož počátky sahají až do doby kolem roku 1900, začalo se po roce 1910 velmi utěšeně rozvíjeti, poněvadž však bylo vesměs vydržováno soukromými činiteli, narazilo za změněných poměrů hospodářských n a téměř nepřekonatelné obtíže. Zvýšení služebních požitků učitelských sil a zdražení cen všech potřeb způsobilo, že vydržování těchto škol se pro jejich soukromé vydržovatele téměř nemožným. V důsledku toho byly mnohé z nich přímo před zánikem.

Aby bylo toto školství zachráněno, rozhodla se státní školská správa přispěti mu tak, že by náklad na ně postupně přejímala na účet pokladny státní. Celá tato rozsáhlá akce, která se vztahovala na 29 dívčích středních škol, byla rozdělena na dvě etapy: Nejprve měly se převzíti pouze náklady osobní, jakožto nejobtížnější, a potom také náklady věcné.

Do konce roku 1922 byla skončena etapa prvá, t. j. profesorstvo všech těchto dívčích škol bylo postátněno, takže počátkem roku 1923 mohlo býti přikročeno k uskutečňování etapy druhé.

Samozřejmě, že i při této druhé etapě muselo býti postátnění prováděno postupně, z důvodu finančních. Akce ta měla normální průběh až do vydání zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě č. 286/1924 Sb. z. a n., jehož důsledkem bylo, že na několika středoškolských ústavech, mezi nimi též na spolkovém dívčím reformním reálném gymnasiu v Praze XII. převzetí věcného nákladu státem nemohlo býti dosud provedeno.

Ministerstvo školství a národní osvěty vede věc v neustálé patrnosti a jakmile dojde k postátnění zmíněného ústavu též po stránce věcného nákladu - k účelu tomu jest ve státním rozpočtu na rok 1927 zařazena příslušná částka - bude pečovati o zlepšení dosavadního provisorního umístění ústavu, jakož i o to, aby pro ústav opatřena byla vyhovující vlastní školní budova.

V Praze, dne 29. ledna 1927.

Ministerstvu sociální péče jest známo, že provádění zákona o domácké práci není ještě zajištěno všude a v plném rozsahu. Vysvětlení nutno spatřovati v tom, že jde o pracovní obor, který se dosud téměř úplně vymykal jakékoliv zákonné úpravě a dozoru. Od roku 1924 jeví se však podstatné zlepšení činnosti komisí domácké práce, kteréž pokračovalo i v poslední době.

Ministerstvo sociální péče uznává, že tento stav ještě nevyhovuje a snaží se proto všemi prostředky činnost komisí domácké práce, kde již byly utvořeny, prohloubiti.

Pokud jde o nemocenské pojištění domáckých dělníků, byly za platnosti zákona č. 268/1919 Sb. z. a n. sjednány zvláštní smlouvy mezi příslušnými nemocenskými pokladnami, organisacemi zaměstnavatelskými, případně jednotlivými zaměstnavateli a zaměstnaneckými organisacemi o dobrovolném pojištění domáckých dělníků. Úmluvy ty měly ve většině případů plný úspěch, takže nebylo do nedostatku povinného pojištění stížností.

Podle zákona č. 21/1924 Sb. z. a n. podléhají domáčtí dělníci pojištění tehdy, konají-li práce domácké z povolání, takže tyto práce tvoří řádný zdroj jejich příjmů, jsouce jejich pravidelným zaměstnáním a nikoliv pracemi vykonávanými pouze příležitostně. Protože zákonodárce byl si vědom administrativních potíží, které bude působiti pojištění dělníků domáckých, stanovil v §u 248. zákona o sociálním pojištění, že je možno pro pojištění domáckých dělníků nařízením stanoviti vyjímky z tohoto zákona, pokud jde o přihlašování a odhlašování jich, o předepisování a placení pojistného, o způsob zúčtování pojistného připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance a o zánik pojištění. Vládní nařízení tohoto obsahu se již připravuje, avšak i před vydáním uvedeného vládního nařízení, jež není zákonem imperativně předepsáno, podléhají domáčtí dělníci pojištění již ze zákona za předpokladu splnění ustanovení §u 3 cit. zákona.

Zaměstnavatelé, kteří nepřihlásí domácké dělníky k pojištění, dopouštějí se podle §u 260 lit. a) zákona přestupku, pokud čin není přísněji trestný. Vedle toho stíhá takové zaměstnavatele povinnost dodatečně zaplatiti pojistné a dále náhradní povinnost za dávky, jež pojišťovna vyplatila podle ustanovení zákona nebo podle stanov, ačkoliv pojištěnec nebyl přihlášen. Trestní řízení ve smyslu §§ 262 a 263 může býti zavedeno v konkrétních případech k návrhu súčastněných stran (pojištěnce nebo pojišťovny) nebo z moci úřední, protože však trestají politické úřady I., resp. II. stolice s konečnou platností, nemá ministerstvo sociální péče na trestní řízení toto přímé ingerence.

Ministerstvo sociální péče připravuje návrh na novelisaci zákona o domácké práci, v němž mají býti zajištěné nedostatky dosavadního zákona a prováděcího nařízení k němu odstraněny. V tomto směru vyžádalo si již příslušné návrhy od interesentů.

Provádění zákonných předpisů o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce přísluší do oboru působnosti ministerstva sociální péče; převzal jsem tudíž sám zodpovědění interpelace.

V Praze dne 20. ledna 1927.

Ministr sociální péče:

Šrámek v. r.

Handarbeiten und Bürgerkunde und bürgerliche Erziehung sind durch das Gesetz vom 13. Juli 1922, S. d. G. u. V. Nr. 226, als Pflichtlehrgegenstände einer Volksschule erklärt worden, und es mußte ihnen daher eine gleiche Zahl von Stunden wie den übrigen Lehrgegenständen zugewiesen werden. Da bei bisherige Zahl der wöchentlichen Stunden nicht überschritten werden konnte, wurden einigen Gegenständen Sunden entzogen, jedoch nicht soviele, daß hiedurch das Lehrziel Schaden gelitten hätte.

Die Lehrpläne für weibliche Handarbeiten aus dem Jahre 1924 schreiben für Mädchen nur weibliche Handarbeiten und Belehrungen über die Führung eines Haushaltes vor.

Die Bürgerkunde und bürgerliche Erziehung sind auf der untersten Stufe mit dem Elementarunterricht ein einziges Lehrganzes, in der mittleren Stufe sind sie mit der Heimatkunde vereinigt; erst auf der höchsten Stufe sind sie selbständig in den Lehrplan eingestellt, und zwar im Geiste des Motivenberichtes zu dem zitierten Gesetz Nr. 226/1922, S. d. G. u. V.

Das Zeichnen wird an Volksschulen nach den bewährten Lehrplänen aus dem Jahre 1911 und nach den Instruktionen aus dem Jahre 1912, in denen die Forderungen dreier internationaler Zeichenlehrerkongresse verwirklicht erscheinen, unterrichtet.

Mit Rücksicht auf diese Umstände erscheint es nicht nötig, die vom Herrn Interpellaten verlangten Maßnahmen zu treffen.

Prag, den 24. Dezember 1926.

Die Polizeidirektion in Prag wurde anfangs April 1926 auf eine staatstfeindliche Aktion aufmerksam gemacht, an der sich mehrere Personen beteiligen. Da diese Personen an verschiedenen Orten wohnen, war Gefahr im Verzuge und deshalb hat die Polizeidirektion in Prag im Sinne der Bestimmungen des § 141 StPO. eine schriftliche Ermächtigung zur Vornahme von Hausdurchsuchungen bei den in der Interpellation angeführten Personen herausgegeben.

In diesen schriftlichen Ermächtigungen waren die Gründe der Hausdurchsuchungen angeführt und haben sich die zur Vornahme der Hausdurchsuchungen entsendeten Beamten mit diesen Ausweisen ordnungsmäßig ausgewiesen.

Über die Vornahme der Hausdurchsuchungen wurde an Ort und Stelle die von der Strafprozeßordnung vorgeschriebene protokollarische Bestätigung abgefaßt.

Zur Ausfolgung einer Bescheinigung über die Vornahem und die Gründe, bezw. das Ergebnis der Hausdurchsuchung ist das Polizeiorgan im Sinne des § 141 bezw. 142 StPO. bloß denn verpflichtet, wenn es darum ersucht worden ist.

Franz Pechtl hat nicht verlangt, daß ihm die Bescheinigung über die Vornahme der Hausdurchsuchung und ihre Gründe im Sinne des § 141 StPO. ausgefolgt werde, sondern hat bloß verlangt, daß ihm die schrifliche Ermächtigung zur Vornahme der Hausdurchsuchungen belassen werde, mit der sich der Polizeibeamte ausgewiesen hatte und in der die Gründe der Durchsuchung angeführt waren. Obwohl nach der Stnafprozeßordnung Pechtl darauf keinen Anspruch hatte, wurde ihm diese schriftliche Ermächtigung tatsächlich ausgefolgt.

Auch die nach § 142, Abs. 4, StPO. ausgefertigte protokollarische Bescheinigung darüber, daß mit welchem Erfolge die Durchsuchung bei ihm vorgenommen wurde, wurde Pechtli ausgefolgt, obwohl er darum ebenfalls nicht nagesucht hatte.

Über den Fall, welcher die Ursache zur Vornahme der Haus durchsuchungen bildete, wurde im Sinne der geltenden gesetzlichen Bestimmungen der Staatsanwaltschaft in Prag die Anzeige erstattet.

Da das Vorgehen der Polizeidirektion und ihrer Organe den Voschriften der Strafprozeßordnung entsprach, habe ich keine Ursache in der Angelegenheit weitere Verfügungen zu treffen.

Prag, am 6. Jänner 1927.

Vor Errichtung des Pulvermagazins in Freudenthal wurden nach dem bei der politischen Bezirksvewaltung in Freudenthal am 26. Juni 1923 aufgenommenen Protokoll alle Interessenten von diesem projektierten Bau verständigt und waren bei der kommissionellen Verhandlung anwesend, was sie auch durch eigenhändige Unterschrift im Protokoll bestätigten. Die Militärverwaltung ist somit bei Errichtung des Pulvermagazins weder eigenmächtig, noch ungesetzlich vorgegangen.

Was die Errichtung einer Militärschießstätte betrifft, so teile ich mit, daß auch bei dieser Verhandlung die Militärverwaltung gesetzlich vorgegangen ist. Wie aus dem am 3. August 1926 aufgenommenen Protokoll zu entnehmen ist, hat keiner der Grundbesitzer gegen die Errichtung der Schießstätte etwas eingewendet. Die Besizer der denthal und Josef Schmidt aus Spllendort vertreten. Der Großgrundbesitz des Deutchen Ordens war durch den Föster Johann Bár vertreten.

An die Errichtung der Schießstätte in Freundenthal ist die Militärverwaltung nach eingehender Überlegung und mit Rücksicht auf die Gesamtdislokation der Armee geschritten.

Prag, am 12. Jänner 1927.