Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dra Keibla a druhů min. veřejných prací o řetězovém mostě děčínsko-podmokelském,

II. posl. Špačka, Vencla a druhů min. vnitra a financí o konečné likvidaci nároků na odškodněnou poškozenců z t. zv. plebiscitní doby na Těšínsku,

III. posl. Tayerle a soudr. min. sociální péče a min. vnitra o provedení voleb do Léčebného fondu veřejných zaměstnanců,

IV. posl. dra Holoty a spol. min. vnútra vo veci obežníka ministra vnútra zo dňa 7. septembra 1926, čís. 52.578/21, ktorý odporuje ústavnému zákonu čís. 152/1926 o úprave štátneho občianstva,

V. posl. Riedla, Langra, Knejzlíka, Sladkého a spol. min spravedlnosti stran obsazení místa presidenta krajského soudu v Jihlavě,

VI. posl. Riedla, Langra, Mikuláše a spol. min. financí a zemědělství o poměrech na Salmově panství rájeckém a o dosazení vnucené správy tamtéž,

VII. posl. Riedla, Knejzlíka, Buřívala, Procházky a spol. min. železnic o zrušení míst strážníků na soukromých vlečkách,

VIII. posl. J. Prokeše a soudruhů min. vnitra o nezákonném stanovisku zemské správy politické v Brně při výkladu § 41, odstavec 1. morav. obecního řádu,

IX. posl. Štětky a soudr. min. veř. prací o předčasném provisionování horníků a porušování pracovního řádu u státních bánských podniků v Příbrami,

X. posl. Wenzela a druhů min. vnitra, obchodu a spravedlnosti o přípustnosti a používáni pětimocných sloučenin antimonu (v obchodě jako leukonin) k výrobě smaltovaného nádobí,

Xl. posl. O. Horpynky a druhů min. spravedlnosti, že soudy porušují jazyková práva,

XII. posl. inž. O. Kalliny a druhů min. železnic o soustavném vytlačování německých železničních zaměstnanců a zřízenců v Karlových Varech,

XIII. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. vnitra a vládě o protizákonných změnách maďarských a německých názvů místních na Slovensku,

XIV. posl. Dietla, Kaufmanna, Blatné a soudruhů vládě o drahotě cukru,

XV. posl. Geršla a druhů min. vnitra, že se neplní zákon ze dne 23. dubna 1925, čís. 96 Sb. z. a n., a že okresní politická správa v Přerově jednostranně postupuje pro uznání hřbitova v obci Polkovicích za konfesijní.

Řetězový most, spojující města Děčín a Podmokly, pochází z padesátých let minulého století. Ač byl dříve častěji spravován a zesilován, jest přece všeobecně známo, ze nikdy řádně nevyhovoval požadavkům dopravy. Dnes však je v takovém stavu, že jest naléhavě nutno, aby jej vláda dala prohlédnouti brzy a důkladně.

Jak lze denně pozorovati, most se kývá sem tam i za nepříliš silného větru asi proto, že nosiče řetězů jsou staré a opotřebované. Nikdo se o to nestará, ačkoli každého dne přes most přejíždí sta osobních a nákladních automobilů a jiných těžkých a lehčích povozů a přechází přes něj tisíce pěších. Doprava děje se většinou bez jakéhokoliv pořádku, takže jest most často současně zatížen několika těžce naloženými automobily a povozy. K tomu se druží ještě nekonečné řady pěších, kteří ve dne a večer přecházejí přes most oběma směry, a vnější vliv větru a počasí, takže člověku je často velmi trapně, je-li právě na mostě, jehož podlaha na mnoha místech propouští velmi pěkné pohledy shůry dolů na Labe. Nynější stav je dále nemožný a podle všeobecného míněni obyvatelstva hrozí nebezpečí, že se řetězový most náhle zřítí. Odpovědnost, jež by z toho povstala, jest ohromná a vláda by ji nikterak nemohla se sebe svaliti.

Loňského roku bylo prý provedeno jakési strategické zatížení na zkoušku, jely totiž naložené nákladní automobily v jedné řadě přes most. O výsledcích této zkoušky se nikdy nikdo nic nedověděl, dlužno bylo se spokojiti s tím že nákladní automobily šťastně dojely na podmokelský břeh.

Města Děčín a Podmokly jakož i okres zabývaly se již touto otázkou a určily peníze na předběžné práce. Ačkoli stavební odděleni děčínské okresní politické správy dobře zná katastrofální stav řetězového mostu, vláda přece nečiní ničeho, aby se s touto velice naléhavou otázkou nějak podrobněji zabývala.

Již nyní dlužno upozorniti, že nákladů, jichž nepochybně bude vyžadovati nutné obnovení řetězového mostu, nebudou moci ani zdaleka sehnati ani obě města Děčín a Podmokly, ani okres, poněvadž pro stále obtížnější finanční poměry musí samosprávné sbory těch málo pohotových prostředků užíti na úhradu potřeb, jež se jich týkají přímo.

Avšak ještě než se přikročí k důkladné opravě mostu, jest nutno učiniti prozatímní ochranná opatření.

Tak by se mělo citelnými tresty zameziti rychlé přejíždění mostu, což cizí soukromé automobily rády činí. Dále by měl někdo neustále říditi dopravu a pečovati, aby most nebyl současně nad míru zatěžkáván. Vadná místa mostu buďtež neprodleně spravena.

Se zřetelem na tento stav věcí táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:

1. Ví o vylíčených věcech?

2. Jest ochoten je zjistiti a

3. co zamýšlí učiniti, aby přímo katastrofální stav řetězového mostu byl co nejdříve napraven?

V Praze dne 20. ledna 1927.

Dříve nežli bylo výrokem velvyslanecké konference v Paříži ze dne 28. července 1920 rozhodnuto o rozdělení Těšínska, snažili se oba interesovaně státy získati většinu obyvatelstva pro sebe pro očekávané hlasováni lidu, které mělo býti základem přidělení nebo rozdělení Těšínska oběma státům. Za příprav k tomuto plebiscitu spáchány byly jmenovitě se strany polské pro zastrašení česky smýšlejícího obyvatelstva četné násilné činy, jak na jeho zájmech osobních, tak majetkových, mnoho nynějších našich státních příslušníků bylo při tom zraněno, na zdraví poškozeno a úplně nebo částečně poškozeno majetkově a to tak těžce, že se do dnes z těchto ran a útrap nevzpamatovali. Vláda republiky slibovala v dobách plebiscitu a bezprostředně před i po rozdělení Těšínska co nejenergičtější přispění státu k odčinění těchto škod a poukázala také k tomuto účelu určité peníze pro vyplácení záloh na konečné odčinění těchto škod, které měly zjistiti, oceniti a k náhradě připraviti správní úřady a zemská politická správa pokladně jménem ministerstva vnitra a financí. Ačkoliv už uplynulo 6 let, nebyly tyto škody dosud řádně zjištěny a jednotlivé nároky konečně oceněny a přiznány a nebyly jmenovitě skoro vůbec poskytnuty úplně slibované náhrady. Následkem toho je velká nespokojenost a stálé stížnosti poškozených, jejichž deputace docházejí několikráte do roka do Prahy, do Opavy k zemské správě politické, ale i jednotlivým poslancům ostravské župy, domáhajíce se konečné likvidace a výplaty svých skutečných nebo domnělých nároků. Přes tyto deputace a intervence není však tato záležitost likvidována, ba s likvidací její odkládá se stále na neurčito a čím dále tím lhostejněji.

Tážeme se tudíž pánů ministrů vnitra a financí:

1. Jaké jsou důvody tohoto stálého odkládání, jež má na Těšínsku za následek odcizování původně právě nejspolehlivějších státu věrných příslušníků státní myšlénce o posilování iredenty protistátní všeho druhu?

2. Kdy lze čekati konečné vyřešení této záležitosti a zdali chtějí urychliti příslušné přípravné práce a přistoupiti ke konečné výplatě přiznaných nároků a za jakých okolností a podmínek?

V Praze dne 16. prosince 1926.

Pane ministře!

Zákon čís. 221 ze dne 15. října 1925 Sb. zák. a nařízení o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců ve svém § 7, předpisuje přímou, tajnou a osobní volbu do okresních sborů podle zásady skupinového zastoupení. Vládním nařízením čís. 146 ze dne 16. července r. 1926, kterým vydán volební řád do Léčebného fondu veřejných zaměstnanců a do rozhodčích soudů, nařizují se však nikoliv volby osobní, nýbrž volení poštou. Tím zřejmě porušuje se zákon o Léčebném fondu veřejných zaměstnanců, neboť ruší se volby osobní a zavádí se nespolehlivé zasílání hlasovacích lístků poštou. Ale také nestranné řízení těchto voleb není zaručeno. Neboť členy volebních komisí, které se skládají z přednosty okresního úřadu nebo jeho zástupce a 8 přísedících, má jmenovati okresní správa politická devátý den po vyhlášení voleb, při čemž nemusí přihlížeti k zastoupení volebních stran. Tím jest tento okresní úřad politický nadán právem absolutním, neboť z jeho rozhodnutí není opravného prostředku. Dalo by se očekávati, že v demokratickém státě bude při jmenování volebních komisí brán náležitý zřetel k návrhům volebních stran, aby se tak zaručila čistota voleb. Některé okresní správy politické také právem přihlížejí k návrhům stran a dbají toho, aby všechny volební strany byly ve volební komisi zastoupeny. Naproti tomu jiné politické správy zase briskně odmítají jakýkoliv návrh volebních stran a prohlašují, že nejsou povinny dbáti zastoupení volebních stran ve volební komisi. Z toho povstává značné roztrpčení v řadách veřejných zaměstnanců, neboť nedůvěřují řízení voleb, když jim není možno je kontrolovati.

Z té příčiny činí podepsaní dotaz:

1. Ví pan ministr o postupu okresních úřadů I. stolice v této věci?

2. Je pan ministr ochoten vhodným nařízením rozptýliti nedůvěru v jednostranně jmenované komise?

3. Je pan ministr ochoten naříditi okresním úřadům na Slovensku, aby dodatečně připustily ke skrutiniu také důvěrníky Volného sdružení státních a veřejných zaměstnanců nižších kategorií?

4. Co hodlá pan ministr učiniti, aby zajistil čistotu voleb vůbec a zvláště na Slovensku?

V Praze dne 10. února 1927.

Zmienené nariadenie vydal minister vnútra po vyhlásení a nastúpení platnosti ústavného zákona čís. 152/1926. Zákon ten ustanovuje jasne, za jakých podmienok majú dotyční býv. uhorskí štátni občania nároky na udelenie štátneho občianstva československého.

Označené ministerské nariadenie nerešpektuje ústavný zákon, vynesený zákonodarným sborom, a ukladá podriadeným úradom I. stolice, aby o každom žiadateľovi podávaly zprávy o jeho politickej straníckosti, o jeho rodinných, majetkových a príjmových pomeroch, o jeho národnosti a zároveň aby navrhovaly výšku poplatku za udelenie československého štátneho občianstva.

Minister vnútra tedy vydal ustanovenia, ku ktorým ho citovaný zákon ústavný nezmocňuje; nariaďuje zistenie politickej straníckosti oprávnených žiadateľov, čo je najmarkantnejším porušením zákona, lebo s hľadiska právneho nároku na získanie štátneho občianstva nečiní zákon rozdiel medzi politickými stranami. Je to v právnom štáte nemožné.

Pri priznávaní nárokov na štátne občianstvo môžu prichádzať v úvahu jedine podmienky uvedené v § 1 ústavného zákona. Pokiaľ žiadateľ týmto podmienkam vyhovie, musí mu byť udelené štátne občianstvo.

Konečne vo smysle § 6 zákona nutno na štátne občianstvo týchto jednotlivcov prizerať tak, ako keby ho boli získali už 28 októbra 1918, a tedy ani poplatok za udelenie štátneho občianstva nie je ani oprávnený, ani zákonitý, lebo veď v tomto prípade mali by sme tento poplatok zaplatiť my všetci, čo sme sa stali občanmi Československej republiky dňom štátneho prevratu.

Nariadenie ministra vnútra je protizákonné, lebo zákon vyslovuje zreteľne, že oprávnenému žiadateľovi, ktorý vyhovel podmienkam tohoto zákona, musí byť štátne občianstvo udelené, a zákon taxatívne uvádza všetky podmienky, ktoré nutno dokazovať, je tedy zrejmé, že minister vnútra nie je oprávnený mimo podmienok zákonom stanovených stavať ešte iné, nové podmienky, je tedy aj vyrubenie poplatku za udelenie štátneho občianstva bez zákonné a uchádzači nie sú povinní tomu vyhovieť. A keďže stranická príslušnosť politická je internou vecou každého, je pátranie po tejto veci pomocou četníkov priamo bezprávne a nijako nelzä to uviesť v súlad so žiadosťou o štátne občianstvo.

Tážem se pána ministra:

Či je ochotný ihneď pozbaviť platnosti svoje nariadenie čís. 52578-21-1926 a ihneď zakročiť, aby žiadosti tých uchádzačov o štátne občianstvo, ktorí majú na to oprávnené nároky podľa zákona čís. 152/1926 posudzované boly jedine podľa tohoto zákona?

V Prahe dňa 10. februára 1927.

Obvod kraj. soudu v Jihlavě je velikou převahou český; podle sčítání lidu má 214.057 obyvatel národnosti české a toliko 35.956 obyvatel národnosti německé. Také soudní okres jihlavský i město samo má většinu českou.

Nehledě k zásadnímu našemu stanovisku, že přednostové tak důležitých úřadů v národním státě českém mají býti úřednici národnosti české, mluví již tento národnostní poměr pro požadavek, aby presidentem krajského soudu v Jihlavě byl jmenován úředník národnosti české.

Přes to se proslýchá, že tato otázka stala se předmětem jednání a že má býti rozhodováno o tom, nemá-li býti pro Jihlavu jmenován president národnosti německé.

Tážeme se pana ministra spravedlnosti, zdali jsou pravdivy zprávy proskakující o jednáních shora zmíněných a hodlá-li p. ministr spravedlnosti jmenovati pro Jihlavu presidentem kraj. soudu soudce národnosti české?

V Praze dne 15. února 1927.

Státní finanční správa má eminentní zájem, aby rájecké panství Salmovo bylo spravováno hospodárně, neboť majitel panství Salm dluhuje státu 18,000.000 Kč na dávce z přírůstku hodnoty a 9,000.000 Kč na daních, nehledě k tomu, že osobní daň z přijmu není předepsána od r. 1922. Bilance hospodářství na tomto panství jest rok co rok pasivní; pasiva dosahují některý rok až 1¹/₂ mil. Kč. Žádný div, když na př. r. 1919 jen osobní konto Salmovo vykazovalo 2,400.000 Kč a kromě toho vydržování domácnosti Salmovy vyžadovalo přes 130.000 Kč. Velkou část pohltily dostihové stáje (přes 680.000 Kč!), konto automobilově vykazovalo položku 120.000 Kč. Přepychové potřeby rodiny Salmovy jsou z výtěžku panství hrazeny - daně a dávky se neplatí!

Majitel panství Salm dlí nyní mimo republiku a správu velkostatku vede jako jeho plnomocník (neschválený St. P. Ú.!) velkostatkář Belcredi z Líšně u Brna. Správa se však nijak nezlepšila, naopak oprávněných výtek stále přibývá. Ačkoliv podle záborového zákona má býti plnomocník v místě, dojíždí Belcredi do Rájce sotva 10krát do měsíce a rozhoduje o všem v Brně, kam se za ním musí dojížděti. P. Belcredi provádí všechny větší nákupy prostřednictvím hospodářského družstva velkostatkářů v Brně, jehož je čelným funkcionářem, čímž se nákupy, které se dály dříve přímo, zdražují o provisi družstvu (jen na nákupu 100 q kostní moučky od chem. akc. spol. v Ramersdorfu byl rozdíl proti dřívějšímu přímému nákupu 1556 Kč), naopak nařizuje také prodej zemědělských výrobků tomuto družstvu, čímž se opět často zkracuje příjem (jen u máku bylo lze docíliti volným prodejem více o 8400 Kč, nežli zaplatilo družstvo). Při tom dlužno konstatovat, že při nákupu od družstva velkostatkářů platí se velké úroky z prodlení; tyto zbytečně platy staly se pravidlem, poněvadž poukazy leží u Belcrediho až 2 měsíce! Proč?

Příznačnou pro správu jest skutečnost, že jedno auto bylo prodáno bratru Belcrediho za 75.000 Kč, ačkoliv se nabízelo za ně 90.000 Kč.

Ale také lesní hospodářství, tak důležité na rájeckém panství (zabraných lesů je tu 10.500 ha), trpí po stránce odborně-technické.

Desítiletý plán lesního hospodářství vykazuje značné překácení v prvních 4 letech; navrhoval tedy odborný lesní úředník, aby toto překácení se vyrovnalo v dalších 4 letech zmenšenou výrobou dřeva, aby poslední 2 roky zůstala těžba normální, jak je při řádném lesním hospodářství pravidlem. Pan Belcredi chce však rozvrhnouti ono nutné vyrovnání na celých posledních 6 let, chce tedy i v dalších 6 letech káceti více, nežli připouští řádné a zákonné hospodářství.

Při tom se ještě objevují spory o zmocnění mezi Belcredim a Salmem z Budkova, který se zase vykazuje jakousi rodinnou plnou mocí.

Působením Belcrediho zavládly na panství rájeckém poměry, které nikterak neslouží jeho prosperitě.

Hledě k velkým pohledávkám státu na daních a dávkách jest jistě na místě volání poplatníků, kteří vidí hospodářství v Rájci z blízka, aby stát zasáhl a dosadil vnucenou správu.

Důležitost tohoto objektu pro státní finance ocenil už zesnulý Dr. Rašín, který v r. 1920 osobně dlel na zámku v Rájci.

Motivujíce tímto státním zájmem svůj interes v této věci, táží se podepsaní:

1. znají páni ministři neudržitelné poměry na rájeckém panství,

2. jest p. ministr financí ochoten prosaditi, aby tam byl dosazen vnucený správce, který by byl zárukou správného hospodaření, aby stát konečné přišel k tomu, což jeho jest?

V Praze dne 15. února 1927.

Na soukromých vlečkách uhelných závodů v obvodu olomouckého ředitelství státních drah při jámě "Hlubina" a "Jan" v Karvinné ruší se místa strážníků, ačkoliv tito exponovaní zaměstnanci státních drah jsou placeni uhelnými závody Larisch-Mönnichovými.

Tito strážníci obsluhují různá bezpečnostní zařízení, osvětlování, přejezdy, bdí, je-li volná trať atd. Byli tam jistě dosazeni proto, že toho bezpečnost vyžadovala, a dálo se tak v dohodě se správou závodů. Nyní se místa ta ruší bez vědomí správy dolů, ano proti jejich námitkám, že jich odstranění jest spojeno se značným risikem závodů.

O tyto strážníky musí se postarati správa dráhy buď tím, že je pensionuje anebo přeloží na jiné místo - v obou případech je platí ze svého! Opatřením tímto se tedy státu neušetří vydání, naopak se státní dráhy zatěžují.

Vysvětlování, že strážníků je třeba na trati, je liché, poněvadž je velký nadbytek strážníků i těch, kteří se jimi chtějí státi, na jiných úsecích železniční správy. Když pak toto opatření neznamená úsporu pro žel. správu, nedovedeme pochopiti příčiny takového postupu v dnešních dobách veliké nezaměstnanosti.

Podepsaní se proto táží, zdali jsou tyto zkušenosti p. ministrovi známy, a chce-li učiniti opatření, aby byla sjednána náprava a případy ty se více neopakovaly?

V Praze dne 15. února 1927.

V obci Petřvaldě okresu Novojického na Moravě resignovalo roku 1926 v březnu 10 členů i jejich náhradníci z 18 členného obecního zastupitelstva, takže zastupitelstvo stalo se po zákonu neschopným usnášeti. Zemská správa politická, která byla požádána, aby učinila potřebné opatření k zavedení právního řádu v obci rozpuštěním kusého obecního zastupitelstva a ustanovením vládního komisaře, výnosem 15. září 1926 číslo 95.382/III rozhodla, že obecní zastupitelstvo v Petřvaldě čítá po přijetí podaných resignací obecním zastupitelstvem ještě více než polovici členů a že jest proto podle ustanovení §u 41., odst. 1. mor. ob. řádu ještě usnášení schopno. Tento názor zemské správy politické naprosto odporuje příslušným ustanovením mor. ob. řádu, podle něhož v daném stavu přichází v úvahu odstavec 1. a nikoli odst. 2. § 41, z jehož jasného znění - podstatně odchylného od předpisu § 43 č. ob. ř. a § 41 sl. ob. ř. - vyžaduje se pro způsobilost k usnášení ob. zastupitelstva přítomnost alespoň dvou třetin jeho členů, nehledě k tomu, že počet členů zastupitelstva fakticky klesl i pod polovici další resignací dvou náhradníků čs. strany lidové, nastoupivších za resignovavší členy zastupitelstva z téže volební skupiny.

Za tohoto stavu věci vede správu obce svémocně a protizákonné starosta obce Petřvaldu sám, nesvolávaje a nemoha svolávati ani schůzí ob. zastupitelstva ani schůzí obecní rady, v níž po resignaci členů zastupitelstva zůstali ze 6 členů pouze tři členové, a nemaje k ruce ani zákonem nařízené finanční komise, jejíž členové až na dva svých mandátů taktéž se vzdali.

Důsledkem tohoto stavu jest, že není možno schváliti obecní rozpočet na rok 1927 ani účty výroční za rok 1926, a tím položiti základ řádnému hospodaření obce a jeho kontrole.

Občanstvo a voličstvo obce Petřvaldu, jež v převážné většině naprosto odpírá důvěru nelegálně úřadujícímu starostovi obce, nemůže přes veškero své úsilí domoci se u příslušných úřadů státní správy toho, aby v obci této zaveden byl právní řád a zákonný pořádek, a je obava, že za těchto poměrů může býti ohrožena také autorita státní správy, jejíž povolané orgány, chráníce nezákonný stav správy obce, odpírají oprávněnému a na podkladě zákonném založenému požadavku převážné většiny místního voličstva.

Tážeme se:

Ví pan ministr vnitra o rozvrácených poměrech a nezákonném stavu v obecní správě v Petřvaldě?

Ví pan ministr, že zemská správa politická v Brně nesprávným výkladem obecního řádu dopomáhá zachovávati tento neudržitelný stav?

Je pan ministr vnitra ochoten naříditi podřízenému úřadu, aby, dbaje vůle voličstva, učinil taková opatření jaká zákon v daném případě jasně předpokládá?

V Praze dne 15 února 1927.