Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Déle sloužícímu poddůstojníky podle tohoto zákona třeba rozuměti příslušníky branné moci, kteří konají podle § 19 branného zákona dobrovolně další činnou službu, do níž byli za déle sloužící přijati podle služebního předpisu o déle sloužících; dobrovolné konání další činné služby podle § 19 branného zákona, jež nevyhovuje ustanovením předpisu o déle sloužících, nelze pokládati za službu déle sloužícího poddůstojníka podle tohoto zákona.

Déle sloužícím poddůstojníkům vyhrazují se v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem:

I. ve státní službě služební místa:

a) vojenských gážistů mimo služební třídy, četnických gážistů mimo služební třídy, zřízenců uniformované stráže bezpečnosti a pohraniční finanční stráže;

b) manipulačních (kancelářských) úředníků, zřízenců a státních zaměstnanců v pomocné kancelářské nebo pomocné zřízenecké službě u státních úřadů, soudů, státních nebo státem spravovaných ústavů, podniků a fondů (počítajíc v to i podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření);

II. ve službě veřejnoprávních korporací a ústavů, na které se vztahuje § 212 platového zákona, jejich nebo jimi spravovaných podniků, fondů a zařízení;

služební místa manipulačních a kancelářských úředníků, zřízenců, dohlížitelů a zaměstnanců v pomocné kancelářské nebo pomocné zřízenecké službě;

III. ve službě:

a) soukromých podniků sloužících veřejné dopravě železniční a paroplavební,

b) závodů a podniků, u nichž stát je převážnou měrou podílníkem,

c) závodů a podniků státem trvale subvencovaných anebo zaručených, k jichž zřízení je třeba státního povolení, u těch pak, které jsou již povoleny, jsou-li podle svých stanov, koncesních listin nebo jinak povinny, aby při obsazování míst přihlížely k déle sloužícím poddůstojníkům neb legionářům;

služební místa, jež budou určena dohodou mezi ministerstvem národní obrany a příslušným ministerstvem.

(1) Pokud pro služební místa té neb oné služby uvedené v § 2 jsou zřízeny dvě nebo více platových stupnic, vztahuje se výhrada pouze na místa, která se neobsazují povýšením nebo postupem z nižší platové stupnice. Kde podle platných předpisů předchází propůjčení služebního místa čekatelská služba, ustanovují se déle sloužící poddůstojníci nejprve čekateli.

(2) Doplňují-li se služební místa úřednická z řad zaměstnanců nižší kategorie, vztahuje se výhrada na služební místa v této kategorii.

(1) Z uprázdněných služebních míst, která přicházejí v úvahu podle ustanovení § 2 a 3, jsou vyhrazena:

a) služební místa vojenských gážistů mimo služební třídy a služební místa civilních zaměstnanců vojenské správy plným počtem,

b) služební místa četnických gážistů mimo služební třídy, zřízenců uniformované stráže bezpečnosti a pohraniční finanční stráže nejméně jednou polovinou a

c) služební místa ostatní jednou třetinou volných míst.

(2) Při tom třeba postupovati v případech uvedených za písm. b) tak, že se propůjčí z míst téhož druhu, jež se zároveň nebo za sebou obsazují týmž propůjčovatelem, nejméně vždy každé druhé místo vyhovujícímu déle sloužícímu poddůstojníku a v případech uvedených za písm. c) tak, že se z každých tří služebních míst téhož druhu, jež se zároveň nebo za sebou obsazují týmž propůjčovatelem, propůjčí vždy první místo déle sloužícímu poddůstojníku. Při tom nečiní se rozdílu, propůjčuje-li se služební místo definitivně či provisorně.

Ustanovení § 2 až 4 neplatí, propůjčí-li se služební místo zaměstnanci již ustanovenému v činné službě, na dovolené s čekatelným (čekaným) nebo na dočasném odpočinku.

(1) Na propůjčení služebních míst, vyhrazených podle ustanovení § 4 pro déle sloužící poddůstojníky, mají nárok toliko ti déle sloužící poddůstojníci, kteří splnili podmínky uvedené v následujícím odstavci a jichž nárok nezanikl podle § 15.

(2) Podmínkou propůjčení vyhrazeného služebního místa jest, že žadatel

a) je československým státním příslušníkem,

b) sloužil v československé branné moci nejméně osm roků jako déle sloužící poddůstojník a je dobře kvalifikován,

c) vyhovuje všeobecným i zvláštním podmínkám stanoveným pro propůjčení služebního místa, o něž jde.

(3) Vládním nařízením může býti se zřetelem na zvláštní poměry té neb oné služby (zvláště u četnictva, finanční stráže a stráže bezpečnosti) stanoveno, že v dotčených služebních oborech lze propůjčiti služební místa vyhovujícím déle sloužícím poddůstojníkům, kteří sloužili v československé branné moci nejméně pět let jako déle sloužící poddůstojníci.

(1) Vládní nařízení stanoví, za jakých podmínek a v jakém rozsahu lze se zřetelem na dobu ztrávenou ve vlastnosti déle sloužícího poddůstojníka zkrátiti dobu, jež je podle § 7, odst. (7), platového zákona a podle předpisů na jeho základě vydaných předepsána jako podmínka pro ustanovení kancelářským úředníkem; o hodnocení služby déle sloužícího poddůstojníka do doby čekatelské platí ustanovení prvé věty odst. (6) § 7 platového zákona.

(2) Doba ztrávená ve vlastnosti déle sloužícího poddůstojníka se považuje za předchozí státní službu podle § 25, odst. (1); platového zákona a příslušných obdobných předpisů na jeho základě vydaných (§ 205 platového zákona).

(3) Výhody podle předchozích odstavců příslušejí ve stejném rozsahu i déle sloužícím poddůstojníkům, kteří byli podle tohoto zákona ustanoveni čekateli v nestátním služebním poměru nebo se ucházejí podle tohoto zákona o zřízenecké nebo jemu na roveň postavené místo v nestátní službě.

(1) Déle sloužícím poddůstojníkům, převzatým do některé služby uvedené v § 2, se neposkytuje výpomoc, kterou jinak déle sloužící dostávají při svém odchodu z další činné služby (při vystoupení z poměru déle sloužících).

(2) Byla-li by taková výpomoc již poskytnuta, je příjemce povinen jí vrátiti státní pokladně, jakmile mu bylo propůjčeno vyhrazené služební místo, a to srážkami se služebních platů, plynoucích z propůjčeného místa. Zaměstnavatel je povinen tyto srážky provésti, státní pokladně odevzdati a ručí za správné provedení. Podrobnosti budou určeny vládním nařízením. Nebylo-li déle sloužícím poddůstojníkům propůjčeno některé z vyhrazených služebních míst ihned po jejich vystoupení z poměru déle sloužících, zmenší se částka, jíž mají státní pokladně při pozdějším udílení místa za poskytnutou výpomoc vrátiti, o tolik polovin vyplacených půlletních přídavků (premií), kolik pololetí uplynulo od vyplacení výpomocí do udělení místa; toto zmenšení stanoví se podle sestupné výše vyplacených částek.

Zaměstnavatelé jsou povinni jednotlivé druhy služebních míst, uvedených v § 2, omámiti ministerstvu národní obrany, které sestaví úhrnný seznam takových míst a jej čas cd času vyhlásí. Podrobnosti budou určeny vládním nařízením.

(1) Déle sloužícím poddůstojníkům, kteří vyhovují podmínkám § 6, odst. (2), vydá ministerstvo národní obrany na žádost o tom příslušný průkaz.

(2) O vydaných průkazech vede ministerstvo národní obrany zvláštní seznam.

(3) Podrobnosti o vydání průkazů stanoví ministerstvo národní obrany.

(4) Ztratí-li žadatel svůj průkaz, oznámí to ministerstvu národní obrany, jež ztrátu vyhlásí způsobem uvedeným ve vládním nařízení. Vydání nového průkazu povolí ministerstvo národní obrany podle výsledku vykonaného šetření; nový průkaz má text původní, ale dostane nové pořadové číslo podle pořadí seznamu a jest označen jako duplikát.

(1) Má-li býti propůjčeno služební místo vyhrazené podle § 4, je propůjčovatel povinen vyhlásiti veřejně konkurs, vyměřiti přiměřenou lhůtu k podání žádosti a zároveň o tom zpraviti ministerstvo národní obrany.

(2) Konkurs podle ustanovení předcházejícího odstavce vyhlašovati netřeba, jsou-li pro uprázdněné volné místo již zaznamenáni oprávnění žadatelé - déle sloužící poddůstojníci a bude-li uprázdněné místo uděleno některému z těchto žadatelů; udělení místa jest v takovém případě oznámiti do jednoho měsíce ode dne propůjčení ministerstvu národní obrany.

(1) Žádost za propůjčení služebního místa vyhrazeného podle § 4 může se týkati

a) určitého místa již uprázdněného (volného), nebo

b) místa, jež se teprve uprázdní; v tomto případě se žadatel zaznamená.

(2) Každý žadatel jest povinen, aby kromě dokladů žádaných pro dotčené místo přiložil ke své žádosti doklad o své domovské příslušnosti a žadatelský průkaz uvedený v § 10.

(3) Koná-li žadatel ještě činnou službu vojenskou, je povinen předložiti žádost prostřednictvím svého vojenského útvaru přímo ministerstvu národní obrany; tento úřad ji pak zašle, kam náleží.

(4) Propůjčovatelé služebních míst, vyhrazených podle § 4, jsou povinni vésti seznam docházejících žádostí a vydati každému oprávněnému žadateli potvrzení, že žádost podal, a uvésti počet oprávněných žadatelů, kteří na totéž místo byli již dříve zaznamenáni.

(1) Propůjčovatel služebního místa vyhrazeného podle § 4 je povinen oznámiti ministerstvu národní obrany, jak bylo místo obsazeno.

(2) Pokud lze déle sloužícím poddůstojníkům, ucházejícím se o propůjčení místa podle tohoto zákona, dáti přiměřenou dovolenou (s platem neb bezplatnou) pro předchozí přípravnou praxi, pokud je snad tato praxe pro místo dotčeného služebního oboru předepsána, bude stanoveno vládním nařízením.

(3) Nežádají-li za služební místo vyhrazené podle § 4 způsobilí uchazeči z řad déle sloužících poddůstojníků, není závazku k propůjčení dotčeného služebního místa podle tohoto zákona.

(1) Zjistí-li úřad, jenž bude určen vládním nařízením, na podanou stížnost oprávněného žadatele (§ 6), nebo na jiný popud, anebo z moci úřední, že místo bylo propůjčeno proti ustanovením tohoto zákona, jest povinen prohlásiti propůjčení místa za neplatné a naříditi, aby byl propuštěn bez nároku na jakékoli odškodnění ten, kdo místo obdržel, a aby bylo dotčené místo propůjčeno podle ustanovení tohoto zákona; nařízení tomu musí propůjčitel místa vyhověti a dotčeného zaměstnance ihned ze služby propustiti. Stížnost proti nezákonnému udělení místa podává oprávněný žadatel prostřednictvím ministerstva národní obrany.

(2) Udělení místa nelze podle ustanovení předcházejícího odstavce prohlásiti za neplatné, uplynula-li doba jednoho roku ode dne, kdy místo bylo propůjčeno, do dne podání stížnosti u ministerstva národní obrany, po případě do dne, kdy úřadu uvedeného v předcházejícím odstavci došlo oznámení o nezákonném udělení místa, nebo kdy takové nezákonné udělení místa tento úřad z moci úřední zjistil.

(3) Propůjčí-li někdo proti ustanovení tohoto zákona služební místo v soukromých závodech nebo v podnicích uvedených v § 2, č. III., bude potrestán pokutou od 1000 do 10.000 Kč, a to i tehdy, kdyby propůjčení místa nemohlo již býti prohlášeno za neplatné; příslušný k stíhání jest politický úřad (administrativní policejní vrchnost) I. stolice sídla závodu (podniku). Pokuty připadají státu. Pravoplatná rozhodnutí úřadů, jimiž se pokuty ukládají, jsou vykonatelna soudní exekucí v celém státním území.

(1) Nároku na propůjčení služebních míst podle tohoto zákona pozbývá déle sloužící poddůstojník:

a) vzdal-li se nároku;

b) dovršil-li 35. rok věku (pokud jde a místa úřednická), nebo 40. rok věku (pokud jde o místa jiná);

c) přijal-li od vojenské správy odbytné, jehož výši a bližší podmínky výplaty stanoví vládní nařízení;

d) byl-li odsouzen a je-li s odsouzením spojena ztráta způsobilosti k dosažení státních a veřejných úřadů, nebo byla-li při něm vyslovena ztráta úřadu;

e) definitivním propůjčením některého místa uvedeného v § 2;

f) při ustanovení čekatelem nebo při zatímním propůjčení služebního místa tehdy, nedošlo-li k definitivnímu ustanovení (definitivnímu propůjčení služebního místa) z jeho viny.

(2) Nastane-li některá okolnost zmíněná v odst. (1), poznamenává se to v seznamu průkazů a vydaný průkaz odebere majetníku, je-li dosud v činné službě, příslušné velitelství, nebo byl-li již přeložen do zálohy, politický úřad (administrativní vrchnost) I. stolice místa pobytu a vrátí jej ministerstvu národní obrany.

(1) Den, kterým jednotlivá ustanovení zákona nabývají účinnosti, určí vládní nařízení se zřetelem k době, v níž první déle sloužící poddůstojníci (§ 1) dokončí předepsanou další činnou službu [§ 6, odst. (2) písm. b) a odst. (3)].

(2) Zákon provede ministr národní obrany v dohodě s ostatními členy vlády.

V revolučním Národním shromáždění byl podán dne 17. prosince 1918 pod čís. tisku 280 iniciativní návrh, aby byly zrušeny zákony o certifikatistech, a to rakouský zákon ze dne 19. dubna 1872, č. 60 ř. z. a uherský zák. čl. II z roku 1873.

Tento návrh byl projednán státně-zřízeneckým výborem ve schůzi dne 23. ledna 1919 (viz zprávu tohoto výboru, č. tisku 441) a schválen ve schůzi Národního shromáždění dne 13. května 1919 (viz o tom sten. prot. o 48. schůzi, str. 1300 až 1302). Ve Sbírce zák. a nař. byl dotčený zrušovací zákon uveřejněn pod č. 250/1919 a prováděcí nařízení k němu bylo vydáno pod čís. 594/1919 Sb. z. a n.

Jak patrno z odůvodnění výborové zprávy, jež byla podána o uvedené osnově zákona, mělo se zrušením zákonů o certifikatistech dosíci toho, aby "příště všechnu sluhovská, dozorčí a úřednická místa u všech státních úřadů, ústavů, soudů, věznic, státních podniků, které z části nebo zcela stát spravuje, tedy také u železnic, pošt atd., jakož i u podniků, které podle přiznaných koncesí v budoucnosti vzniknou, ať již jde o místa výpomocná nebo definitivní, byla všem stejně veřejně přístupna" a aby tak "znemožněno bylo napříště, aby poddůstojníci, kteří podle vojenských osvědčení vstupovali do státních služeb a tím ostatním déle sloužícím státním zaměstnancům zabraňovali dosíci definitivy, nabývali přednostních práv před jmenovanými zaměstnanci".

V přednesu zpravodajově v plenu Národního shromáždění byly zdůrazněny tytéž momenty, k čemuž bylo ještě - vzhledem k vyskytnuvším se námitkám - dodáno, že o umístění legionářů ve státních (veřejných) službách bude postaráno zvláštním zákonem, jehož osnova byla tehdy podána a jenž se pak později stala zákonem ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n.

Lze však míti za to, že zrušení zákona u certifikatistech bylo - kromě projevu nevole proti vojenským opatřením bývalého státu - způsobeno také čistě poválečným zjevem, že se vyskytlo po válce mnoho lidí, kteří vlivem válečných útrap utrpěli újmu na zdraví a stali se tak pro své původní povolání méně schopnými a hledali lehčí způsob existence, uchylujíce se do služeb státních (veřejných).

Vzhledem k uvedeným zákonným změnám provedeným po převratu v právní soustavě našeho státu, pozbyla vojenská správa možnosti, umístiti své vysloužilé poddůstojníky v civilní státní (veřejné) službě a zaopatřiti jim tak trvalé životní zaměstnání s nárokem na zaopatření starobní a invalidní i na zaopatření jejich rodiny. Obsazování míst ve státní a jiné veřejné službě, pokud tato místa nebyla vyhrazena nebo přednostním právem zajištěna legionářům, anebo z části býv. certifikatistům, jejichž nároky zůstaly zachovány, bylo úplně ponecháno volnému výběru úřadu, ústavu a závodu místo zadávajícího.

Tato skutečnost vrhá na doplňování poddůstojníků čsl. branné moci reflex velice neblahý, takže není dostatečných uchazečů o přijetí do sboru déle sloužících poddůstojníků a proto též nedostává potřebného počtu instruktorů, jehož jest k výcviku armády nezbytně zapotřebí.

Po té stránce jest především vhodné, předeslati několik poznámek o naprosté nezbytnosti potřebného počtu déle sloužících poddůstojníků, nemá-li výcvik armády a tím i bezpečnost státu utrpěti.

Zkrácení dvouleté presenční služební doby na 18 měsíců, jež bylo počínajíc odvodním a nástupním rokem 1923 provedeno vzhledem k ustanovení §§ 17 a 61, posl. odst. branného zákona, a event. další její zkrácení na 14 měsíců, vzbudilo již před delší dobou (již v roce 1922) obavy, že tím bude znemožněno doplňování poddůstojníků.

Již tehdy bylo vojenské správě jasné, že jest nemožno vycvičiti zkušené poddůstojníky v 18 měsících (a tím méně ve 14 měsících); bylo jí též známo, že by při služební době 18 měsíční - nebyla-li by učiněna zvláštní opatření - nastal naprostý nedostatek poddůstojníků, a to proto, poněvadž v okamžiku, kdy se propustí ročník, který právě ukončil 18 měsíční presenční službu (31. března), měl by ročník, který zůstane ve službě, teprve šestiměsíční presenční službu za sebou, takže by měl sám výcvik ještě zcela nepostačující, čehož důsledkem by byl naprostý nedostatek poddůstojníků k výcviku armády nezbytně potřebných. Tyto poměry by se ještě zhoršily při 14 měsíční presenční službě, neboť starý ročník by byl jen dva měsíce pohromadě s nováčky, kteří by pak zůstali jen s důstojníkem a jedním až dvěma rotmistry. Při dvojím nástupu nováčků by se situace nijak nezlepšila, neboť by se prvého půlročníku po šestiměsíčním výcviku nemohlo upotřebiti k výcviku nováčků, protože by jeho vlastní výcvik nebyl u konce.

Již tehdy bylo jisto, že by v době po 1. březnu (a vždy po odchodu starého ročníku) zůstali u pěších jednotek jen instruktoři z řad gážistů (důstojníků a rotmistrů), a to ne všichni, neboť třeba přihlížeti ke gážistům, kteří z různých důvodů jsou odkomandováni (válečná škola, aplikační škola, různé kursy), nebo jsou na dovolené, nemocní atd., a že u ostatních zbraní byla by situace podobná nebo ještě obtížnější, a to zvláště u jezdectva, kde jest nemožno svěřiti výcvik mladých koní mužstvu se šestiměsíčním výcvikem, a u letectva, kde není možno vycvičiti v 18 měsících zkušené piloty a mechaniky a kde by bylo ostatně též nehospodárné, podnikati nákladný výcvik pilotů a mechaniků, kteří se pak ihned po uplynutí 18 měsíců vrátí do občanského zaměstnání, aniž armádě prokáží nějaké platné služby.

Majíc vše to na zřeteli, utvrdilo se ministerstvo národní obrany v poznání, k němuž již dříve došlo, že jest naprosto nezbytné, aby si opatřilo pro jednotlivé zbraně potřebný počet déle sloužících.

Aby však bylo dosaženo potřebného počtu déle sloužících, bylo zapotřebí vybudovati tuto instituci do všech podrobností a vybaviti ji různými výhodami.

Až do roku 1922 bylo poměrně velmi málo výhod, jimiž by déle sloužící byli pro službu získáni. § 19 branného zákona naznačoval sice výslovně, že se má uvedeným osobám dostati určitých hmotných výhod, avšak tyto výhody záležely vlastně jen:

a) v ustanovení § 22, druhý odst. branného zákona, podle něhož se prominou těm, kdož podle § 19 téhož zákona dobrovolně pokračovali v další činné službě nejméně po jeden rok, první dvě cvičení ve zbrani (služební) a za další rok dobrovolné prodloužené činné služby všechna cvičení ve zbrani (služební), a

b) v měsíčním přídavku, 30 až 50 Kč, zavedeném zákonem ze dne 12. července 1922, čís. 224 Sb. z. a n.

Tyto výhody byly zcela nepostačující, aby přilákaly déle sloužící v počtu, jehož měla vojenská správa nezbytně zapotřebí. To bylo příčinou, že ministerstvo národní obrany podalo návrh vládního nařízení, jímž se upravují zvláštní přídavky pro déle sloužící poddůstojníky a vojíny, kteří konají podle § 19 branného zákona dobrovolně další činnou službu; tento návrh byl misterskou radou schválen a příslušné vládní nařízení ze dne 20. prosince 1923 bylo uveřejněno ve Sb. z. a n. pod č. 247.

Podle tohoto vládního nařízení mají déle sloužící dostati mimo požitky, které jim příslušejí podle jejich vojenské hodnosti, a mimo zmíněné měsíční přídavky poskytované podle zák. č. 224/1922 Sb. z. a n. ještě pololetní přídavek (premii), a to

1. v prvém roce po 600 Kč,

2. v druhém roce po 720 Kč,

3. v třetím roce po 840 Kč a

4. ve čtvrtém a pátém roce po 1000 Kč.

Kromě toho bylo uvedeným vládním nařízením stanoveno, že déle sloužící dostanou při odchodu ze služby výpomoc, rovnající se polovici úhrnné částky půlletních přídavků (premií), které dosavad dostali; na tuto výpomoc nemají nároku, byli-li převzati do vojenské nebo civilní státní (jiné veřejné) služby nebo byli-li z dobrovolné další činné služby vyloučeni.

Tímto opatřením doufala vojenská správa zjednati si potřebný počet déle sloužících, byla však v tomto svém očekávání zklamána.

Ačkoliv se ministerstvo národní obrany postaralo o to, aby výnos, jímž byly stanoveny podmínky pro přijímání déle sloužících, vešel včas v platnost a ve známost jako mužstvu činně sloužícímu, tak i příslušníkům zálohy, přece ani z daleka nebylo dosaženo onoho čísla, kterého vojenská správa chtěla dosáhnouti.

Příčinu tohoto malého počtu přihlášek nutno hledati hlavně v tom, že výlohy, které se podle dosud platných ustanovení poskytují déle sloužícím, jsou nedostatečné.

Finanční odměna, která jest poskytována déle sloužícím během služby, a dále částka, která jim bude vyplácena při odchodu do civilního života, nedávají déle sloužícím záruku, že naleznou povolání, které bude s to dáti jim naději na spokojený, klidný život. Opustí-li totiž déle sloužící po převzatém závazku k několikaleté vojenské službě armádu, jest jmu 28 - 29 let; byl-li před nastoupením činné vojenské služby řemeslníkem jen poměrně krátkou dobu po vyučení, zapomene za několikaleté vojenské služby značně svou práci a ve věku právě označeném stojí před otázkou: "Co činiti?"

Jest nepochybné, že jest nutno postarati se o nějakou nápravu, neboť bez dostatečného počtu déle sloužících jest provádění výcviku již při nynějším trvání presenční služby značně stíženo a při jakémkoliv event. dalším snižování služební doby jest prostě nemožné.

Vojenská správa uvážila všechny možnosti, jak zjednati nápravu. Seznala, že nápravy nemůže býti dosaženo nějakým zvýšením peněžních částek poskytovaných déle sloužícím, poněvadž tyto částky nemohou dotčenému percipientu nikterak zajistiti trvalé (životní) povolání s nárokem na zaopatření.

Rovněž uvážilo ministerstvo národní obrany námět, aby změnou úpravy premií bylo umožněno déle sloužícímu poddůstojníku, aby si nuceně uspořil určitý kapitál, jehož by pak spolu s výpomocí mohl použíti k založení existence; ani realisace tohoto námětu nepřinesla by pro vojenskou správu žádných podstatných výhod, ba naopak odradila by ještě značný počet uchazečů od vstupu do poměru déle sloužícího, poněvadž částky nuceně spořené nepřinášely by mu okamžitého žádného zlepšení jeho materielního stavu proti dřívější službě vojenské.

Uváživši tyto i jiné prostředky, jež by snad mohly vésti k nápravě, došla vojenská správa k závěru, že jediným východiskem z této vojenskou správou na nejvýš neblahé situace jest: určitým způsobem zajistiti déle sloužícím po vykonané další činné, reversálně převzaté službě umístění v civilní státní (jiné veřejné) službě a určité soukromé službě.

Ačkoliv jest si vědoma důvodů, z nichž revoluční Národní shromáždění - jak nahoře vylíčeno - přistoupilo k zrušení rak. a uh. zákonů o certifikatistech, odhodlává se vláda nicméně k podání této předlohy. Činí-li tak, je to důkazem, že navržený způsob má za jediné možné východisko, aby zájmy vojenské správy, a tím i bezpečnosti celého státu, byly dostatečně ochráněny.

Při tom lze poukázati na to, že některé z momentů, které ke zrušení zákona o certifikatistech spolu přispěly, již z velké části pominuly, Tak došel umístění v státní (veřejné) službě značný díl válečných poškozenců, anebo si opatřil již jiné životní zaměstnání. Rovněž veliké části oficiantů byl t. zv. oficiantským zákonem umožněn přechod do definitivní civilní správy státní služby. Též legionáři byli již značnou měrou umístěni v státní (veřejné) službě. Pokud se to ještě nestalo, může se tak státi i za platnosti navrženého zákona, a to jednak vzhledem k tomu, že se praktické důsledky tohoto zákona objeví nejdříve za 5 - 6 roků (viz další poznámky sub VIII), jednak proto, že i potom nebude umístění ostatních kategorií vyloučeno, nýbrž bude jim z největší části zachováno, poněvadž pro déle sloužící vyhrazuje se jen určitá část služebních míst.

Avšak i kdyby snad důvody, které vedly k zrušení zákona o certifikatistech, z části ještě trvaly, musila by se vláda rozhodnouti pro podání této předlohy zákona, poněvadž jej má pro doplnění nevyhnutelného počtu déle sloužících poddůstojníků za nezbytný.

Má-li se podati všeobecná charakteristika této předlohy, lze ji popsati jako snahu založiti instituci, jež by byla jakousi obdobou instituce certifikatistů, aniž se s ní úplně shodovala.

Liší se od ní podstatně tím, že

1. místa v té neb oné služební kategorii udělují se déle sloužícím poddůstojníkům jen potud, pokud uchazeči vyhovují zároveň všem všeobecným i zvláštním podmínkám pro tu neb onu kategorii služebních míst předepsaným;

2. neposkytuje nárok neomezeně (na všechna uprázdněná místa, jichž se nárok může týkati), nýbrž (vyjma sbor rotmistrů, civilní služby ve vojenské správě, četnictva, pohraniční finanční stráž a stráž bezpečnosti) jen do jedné třetiny obsazovaných míst.

Vojenská správa doufá, že s touto kvotou vystačí.

Tím, že osnova žádá pro déle sloužící poddůstojníky zásadně jen jednu třetinu právě obsazovaných míst, neubírá možnosti obsaditi největší část právě obsazovaných míst (dvě třetiny) uchazeči jinými.

Toto řešení, jež jest pro interesovanou veřejnost přijatelné, jest pro vojenskou správu nezbytné, nemá-li po stránce vojenského výcviku armády dojíti pro naprostý nedostatek déle sloužících poddůstojníků k situaci nanejvýš kritické.

Třeba poznamenati, že se praktické důsledky tohoto zákona objeví vlastně teprve v roce 1932 - 1933, uváží-li se, že by se mohlo přihlížeti k déle sloužícím, kteří jsou dnes již třetí rok ve službě; ve výjimečných případech mohl by se zákon po prvé prakticky prováděti již v roce 1931; do té doby bude již systemisace míst podle zák. č. 286/1924 Sb. z. a n. provedena, takže normální přijímání do státních služeb nebude narážeti s hlediska zákona o úsporných opatřeních na žádné překážky.

Po rozpočtové stránce sluší poznamenati, že navržený zákon nezpůsobí - nepřihlíží-li se k ustanovení o zvláštním odbytném, jehož výše a podmínky výplaty budou stanoveny vládním nařízením - žádného zvýšení nákladů; na nepatrné zvýšení nákladů následkem uvedeného ustanovení o odbytném bude v rozpočtu počínajíc rokem 1931 pamatováno. S druhé strany lze očekávati určité snížení nákladů, jež vznikne tím, že při udělení místa déle sloužícímu poddůstojníku zanikne povinnost vyplatiti mu výpomoc podle vl. nař. č. 247/1923 Sb. z. a n., anebo byla-li mu již vyplacena, bude státní pokladně vrácena.