Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ze vzájemného vyúčtování, které obě jmenované strany provádějí současně zvláštní úmluvou, vyplývá na vrub státu podle účetní závěrky k 31. prosinci 1925:

který 1. dubna 1926, kdy banka počala působiti (vyhláška ministra financí z téhož dne č. 43 Sb. z. a n.), klesl a to:

Tímto penízem 5.71.8,070.563.82 Kč k 1. dubnu 1926 vykázaný: a) původní dluh státovkový jakož i b) likvidační dluh státní uznává vláda a zavazuje se jej zúrokovati a umořovati, dbajíc při tom stejně povinností svých ve čl. XII. odst. 3 - 5 zák. č. 102/1925 Sb. z, a n., zvláště vytknutých jako základních povinností Národní banky Československé v § 5. zák. č. 347/1920 Sb. z. a n. a čl. III. novely č. 102/1925 Sb. z. a n. stanovených.

Bude tedy vláda:

A: úrokovati celý zde vykázaný dluh, jak se podle dnešního stavu jeví, rok od roku, pokud by toho Národní banka Československá nezbytně potřebovala, aby mohla vypláceti 6%ní dividendu z celého čistého zisku (§ 132 odst. 1. zák. č. 347/1920 Sb. z. a n., čl. III. odst. 2. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.) za provozovací rok, o nějž jde, takže bude lze otázku zúrokování vůbec i míru jeho řešiti konečně vždy teprve až budou přibližně známy výsledky dotyčného roku provozovacího. Za tím účelem předloží banka, činí-li na zúročení nárok, do 15. prosince předběžný účet ztráty a zisku, na jehož podkladě ministerstvo financí nejdéle do 14 dní potom stanoví potřebnou míru zúročení a poukáže hodnotu k výplatě.

B. Umořovati tento dluh až do úplného zániku jeho, a to trojím směrem:

I. z platů, které docházeti budou na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku, a to nejméně ¹/₃ těchto platů nebo i podílem větším potud, pokud, jako právě nyní, z rozhodnutí ministra financí ze dne 13. února 1926, čís. 17935/1926-II B/4 b, které bylo upraveno rozhodnutím z 10. března 1926, čís. 27555/26-II B/4 b, a na to podle této úmluvy rozhodnutím ze dne 24. ledna 1927, čís. 7040/27-II B/4 b (odst. 5. čl. XII. nov. čís. 102/1925 Sb. z. a n.), nepoužije se celých dvou třetin této dávky, t. j. v největší míře zákonem přípustné, nýbrž jen 40% z ní jako bezúročné zálohy k umoření státních bonů vydaných podle zákona z 12. srpna 1921, č. 333 Sb. z. a n.

Tuto dočasnou zálohu poskytovanou státu z dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku vrátí stát celou původnímu jejímu účelu, t. j. na umoření původního státovkového dluhu ve splátkách tak velikých, jaké jsou úspory dotyčného roku na úrocích z proplacených a proto již nezúrokovaných bonů.

Tak časem použije stát celé dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, jejíž čistý výnos dosud ještě nevybraný odhaduje se penízem Kč 1.500,000.000, na umoření dluhu státovkového, a to jednak přímo, jednak nepřímo jako vrácené zálohy prozatímně na splacení bonů věnované.

Při tom jest účetnicky postupovati takto:

Národní banka Československá bude připisovati docházející platy na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku podílem výše stanoveným k dobru na zvláštním žírovém účtu státním, nadepsaném "Záloha z výnosu dávky z majetku ke splacení státních pokladničních bonů" a upraví podle toho i své bankovní výkazy. Při tom bude zároveň likvidatura ředitelství státního dluhu při každé splátce bonů vypočítávati rozdíl mezi úroky z bonů, které byly v oběhu 1. ledna 1926, a z bonů prolongovaných a bude takto vyšetřenou úsporu na úrocích ihned poukazovati bance jako splátku dlužné zálohy na zvláštní podružný účet dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku, nadepsaný "Vrácené zálohy účtu dávky z majetku z úspor na státních bonech". Tento způsob umořování jakož i zúčtování potrvá nejdéle až do vyčerpání dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku a proplacení záloh na bony.

II. volnými (srov. č. III.), pravidelnými splátkami na tento dluh po dobu 15letého privilegia Národní banky československé (odst. 3. čl. III. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), t. j. zásadně od r. 1927 do 1. dubna 1941 ročně po Kč 77,000.000.-, které tedy narostou celkem okrouhle na Kč 1.000;000.000.-.

Tyto roční splátky, při nichž na rozdíl od splátek pod č. III. banka nepřejímá jiného obmezení než použíti jich k úmoru, sestávají:

1. z příjmů z banky plynoucích státu jako takovému (§ 132 zák. čís. 347/1920 Sb. z. a n. a čl. XXIV. odst. 2. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.);

2. z výnosu daně bankovkové (čl. VIII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.);

3. z dividend třetiny akcií Národní banky Československé (§ 59 zák. čís. 347/1920 Sb. z. a n., čl. XV. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.), zde však výjimečně teprve od roku 1928, neboť dividenda za rok 1926 jest již příjmem rozpočtovým (kap. 22, tit. 5, § 10)

4. ze státovek neb bankovek, které v zákonné lhůtě propadné nebyly předloženy (§ 10 vlád. nař. č. 246/1919 Sb. z. a n. o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí, § 24 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n.);

5. z mincovních zisků, zákony ze dne 1. března 1921, č. 94 Sb. z. a n., o ražbě drobných mincí, a ze dne 22. června 1922, č. 195 Sb. z. a n., o ražbě dalších drobných mincí, dosud nijak nevázaných;

6. z doplatku přímo ze státní pokladny potřebného k úhradě schodku, který pokaždé objeví se ze součtu právě pod čísly 1 - 5 vytčených pěti pramenů proti celkové splátce. Tyto splátky spolu s očekávanými ještě platy na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku tlačí jednak dosavadní původní dluh státovkový okrouhle z Kč 4.800,000.000.- na Kč 2.300,000.000.-, jednak zúží dosavadní obchodně nekryté oběživo dosahující průměrně Kč 8.500,000.000.- přibližně o jednu třetinu jeho.

III. vázanými pravidelnými splátkami přímo ze státní pokladny rovněž po dobu privilegia ročně penízem 33,000.000 Kč, povinna jest Národní banka Československá používati nejméně stejných obnosů ku posílení kovové úhrady nákupem zlata.

Bude tedy Národní banka Československá jednak snižováními státního dluhu státovkového a zužováním objemu obchodně nekrytého oběživa, jednak posilováním kovové úhrady míti lepší možnost, aby nahrazujíc sama úbytek nekrytého oběživa bankovkami krytými ovládla oběh jejích a pečovala při tom co nejúčinněji o dosavadní stálost koruny československé proti plnohodnotným zlatým měnám cizím.

Umořovací příspěvky ze státních pokladen pod číslem II.-6 a číslem III. jmenované hraditi jest vůbec teprve od roku 1927, a to v prvních letech jako splátky na jeden z nejtísnivějších druhů přechodného státního dluhu, z přeplatkového fondu daňového, (čl. XVII. fin. zák. ze dne 15. prosince 1926, čís. 221 Sb. z. a n.) a později, jakmile klesne samočinně úroková služba státního dluhu, v rámci rozpočtu.

Tento umořovací rozvrh zůstane do 31. března 1931 bezpodmínečně nezměněn. Kdyby však do této doby se objevilo z výkazu, jejž ministerstvo financí podá, že předpoklady tohoto rozvrhu co do výše očekávaných ještě platů na dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku (čl. I.) ve skutečnosti podstatně buď byly předstiženy nebo nebyly dosaženy, zmenší se v prvém případě roční příplatky státu o ¹/₁₀ zjištěného přebytku, kdežto ve druhém případě zvýší se příplatky státu o ¹/₂₀ zjištěného schodku.

Tímto rozvrhem zůstává nedotčeno ustanovení čl. IV. smlouvy, dle něhož případný přebytek reservy zůstává vlastnictvím státu a bude použit ke zmenšení státního dluhu stávkového, vyjímajíc případný zbytek položek uvedených pod písmeny b₁ a c₁.

Kdyby však se později dle mínění ministra financí nebo Národní banky Československé v zájmu stability měnové nebo zvláště při projednávání měnového zákona (§ 15 zák. č. 347/1920 Sb. z. a n.; čl. III. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.) objevil účelným rychlejší potup umořování státovkového dluhu, jest oběma stranám vyhrazeno zahájiti o tom jednání v rámci článku XII. novely č. 102/1925 Sb. z. a n., při čemž by byly předmětem úvahy zvláště mincovní zisky, které by se při ražbě mincí objevily a které podle mínění obou stran svou povahou jsou k tomu předurčeny.

Naproti tomu zavazuje se Národní banka Československá, že jako dobrý hospodář přičiní se co nejúčelněji o skoncování obchodů pro stát od Bankovního úřadu ministerstva financí do správy převzatých; kromě toho, že co nejpečlivěji dbáti bude rozmnožování své kovové úhrady také z prostředků vlastních a konečně, majíc zvláště podle svrchu určeného umořovacího rozvrhu zlepšenou možnost ovládati objem oběživa, ze všech svých sil snažiti se bude vždy o to, aby co nejlépe plnila nejprvnější zákonnou svou povinnost jí uloženou článkem III. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n., udržovati dosavadní stálost koruny československé proti plnohodnotným zlatým měnám cizím.

Tento dlužní úpis tvoří se svrchu zmíněnou úmluvou jeden celek a nabývá pro stát závaznosti teprve schválením Národního shromáždění podle posledního odstavce článku XII. nov. č. 102/1925 Sb. z. a n.

Doklad 1a.

Aktiva.

Ztráta