Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Návrh bytového zákona, předložený v červnu 1926 předešlou vládou poslanecké sněmovně Národního shromáždění k ústavnímu projednání, upravoval nejen podobu stavebního ruchu, nýbrž i ochranu nájemníků. Upravoval obě materie současně, vycházeje z úvahy, že ochrana nájemníků působí nepříznivě na stavební podnikání, že rozvoj soukromého stavebního podnikání jest závislý na postupném zvyšování nájemného ve starých domech a konečně na úplném odstranění ochrany nájemníků, ale také z úvahy, že nelze pomýšleti na úplné uvolnění ochrany před výpovědí nájemní smlouvy, dokud poptávce po bytech neodpovídá dostatečná nabídka byla nových. Zjednati podmínky pro soukromé stavební podnikání bez mimořádné podpory z veřejných prostředků bylo v návrhu bytového zákona konečným cílem úpravy jak ochrany nájemníků, tak i stavebního ruchu. Návrh bytového zákona měl tudíž také za účel definitivně vyřešiti bytový problém, pokud má za předmět odstranění ochrany nájemníků a zastavení poválečné státní podpory stavebního ruchu. Při tom si jasně uvědomoval, že ochranu nájemníků lze odstraňovati jen postupně, a rozdělil proto úpravu obou materií na celých příštích 7 let, až do konce 1934. Základním pilířem úpravy byla myšlenka, užíti výnosu zvýšeného nájemného na podporu staveb nových bytů, a prostředkem, kterého návrh bytového zákona užíval k provedení této myšlénky, byl stavební příspěvek. Stavební příspěvek ve smyslu bytového zákona měl povahu veřejné dávky předepisované vlastníku staré budovy, kterou by vlastník domu byl ovšem mohl celou přesunouti i na nájemníky, požívající ochrany před zvyšováním nájemného, ve způsobě obecně přípustného zvýšení nájemného. Celého výnosu této dávky mělo býti podle návrhu bytového zákona použito k podpoře stavebního ruchu, ale polovice jeho měla býti vlastníku budovy vrácena ve způsobě zúročitelných a umořitelných dluhopisů. Stavební příspěvek svou dvojí funkcí, při úpravě ochrany nájemníků jako prostředek ke zvyšování nájemného a při úpravě stavebního ruchu jako prostředek k podpoře stavebního podnikání, spojoval obě materie a sám, nehledíc k věcné jejich spojitosti, činil účelnou a nutnou společnou úpravu obou materií.

Přestávky v parlamentní činnosti, nastalé brzy po předložení návrhu bytového zákona v Národním shromáždění, použila ještě předešlá vláda, aby si vyžádala o něm dobrého zdání korporací na věci ať přímo ať nepřímo a třeba jen po stránce teoretické zúčastněných aspoň dodatečně, nemohouc tak učiniti před podáním návrhu, chtěla-li vyhověti usnesení sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny z června 1926, aby návrh bytového zákona byl vládou předložen do pěti dnů. Veliká a věcná obtížnost problému, o jehož definitivní vyřešení se návrh bytového zákona pokoušel, byly asi příčinou, že některé z korporací veřejnoprávní povahy, na zdárném vyřešení problému přímo zúčastněných, nebyly dosud s to sděliti s ministerstvem své definitivní stanovisko k návrhu zákona.

Vyjádření došlá vyslovují se, jak ani jinak býti nemůže, pro návrh bytového zákona i proti němu, ať v celku ať v jednotlivostech. V tom však souhlasí všechny korporace, které vyhověly žádosti ministerstva o kritický posudek návrhu bytového zákona, že mezi ochranou nájemníků a soukromým podnikáním jest vzájemná souvislost, a že ustálené naše poměry hospodářské nejen umožňují definitivní úpravu obou materií, nýbrž ji přímo vyžadují. Přes tuto shodu v zásadním nazírání na povahu problému, o nějž při úpravě jde, a na žádoucí konečný cíl celé úpravy, je veliká různost v nazírání na způsob úpravy stavebního příspěvku, článku to oběma materiím společného, aby hověla nejlépe nejen oprávněným soukromým zájmům majitelů starých domů a jejich nájemníků, na úpravě hmotně zúčastněných, nýbrž i veřejnému zájmu, nesoucímu se zejména ke klidnému odstranění ochrany nájemníků bez hospodářských a sociálních poruch a k zjednání příznivých podmínek pro rozvoj soukromého stavebního podnikání. Jen o některých ustanoveních návrhu bytového zákona, týkajících se způsobu úpravy stavebního příspěvku, lze konstatovati naprostý souhlas názorů. Tu na prvém místě dlužno jmenovati zařízení dluhopisů k zachycení celého výnosu zvýšení nájemného na podporu stavebního ruchu, které se setkaly vesměs bez výjimky se stanoviskem naprosto odmítavým. Snad skoro všechna ostatní ustanovení o stavebním příspěvku, i ta, která mají zásadní důležitou pro způsob úpravy, a v nichž leží těžiště problému, jsou sporná. Jen příkladmo budiž uvedeno, že sice lze zjistiti úplný souhlas názorů o nutnosti vyrovnati nájemné ve starých domech s nájemným v nových domech, stavěných bez mimořádné podpory z veřejných prostředků, ale že velmi se rozcházejí mínění o číselné výši tohoto žádoucího vyrovnání nájemného, rozhodné pro vyměření celkové výše stavebního příspěvku, sporná tím více, že podle povahy věci není tu možný exaktní, nýbrž jen pravděpodobný výpočet. Stejně je veliká různost názorů o době, po kterou stavební příspěvek má býti vybírán, o jeho míře a o podílu majitele domu na něm. Rozpory v názorech o těchto ustanoveních jsou takového rázu, že nutně potřebují zevrubnějšího osvětlení a prozkoumání; i kdyby se daly překlenouti v parlamentním jednání, jsou přece způsobilé, aby je jen zdržovaly.

Zato ustanovení návrhu bytového zákona o stavebním ruchu setkala se nejen ve svém celku, nýbrž i v jednotlivostech téměř všude se souhlasem. Nehledíc k ustanovením o opatřování stavenišť, o rozhodčích soudech mzdových a o stavebních úlevách, která jsou známa již z dosavadních zákonů o stavebním ruchu a která se také již vžila, byla to zvláště nová ustanovení návrhu bytového zákona o Státním bytovém fondu, jež setkala se až na jedinou výjimku se souhlasem všech korporací a organisací. Tuto jedinou výjimku tvoří korporace povolané hájiti zájmy stavitelů, které i způsob podpory ve formě prosté záruky Státního bytového fondu považují za daných poměrů za zbytečný a postradatelný, dostána-li se novostavbám dostatečně dlouhého osvobození od činžovní daně, přirážek a dávek, a dalších úlev poplatkových.

Vedle stavebních úlev byly to zvláště daňové a poplatkové úlevy, obsažené v návrhu bytového zákona, které obracely na sebe pozornost interesentu. Osvobození od domovní daně se všemi přirážkami k ní vybíranými, spojené se stejně dlouhým osvobozením od obecních dávek z nájemného vybíraných, pokud nemají povahu poplatků, bylo v návrhu bytového zákona vyměřeno tak bohatě, že mnohá vyjádření a četné návrhy vyznívaly v ten smysl, že ustanovení zákona o daňových úlevách podle návrhu bytového zákona sama o sobě by bezprostředně dala podnět k zahájení mnoha staveb. Byly činěny také návrhy i z vážných stran, u nichž lze předpokládati nejen pochopení pro kýžené konečné vyřízení celého problému, nýbrž i znalost poměrů na stavebním a peněžním trhu, aby vláda, nečekajíc na konečné vyřešení celého problému, předložila co nejrychleji k ústavnímu projednání zvláštní návrh zákona, který by se. obmezoval jen na stavební, daňové a poplatkové úlevy. Nutnost tohoto navrhovaného zákonného opatření je odůvodňována blížící se jarní stavební sezonou a všeobecně pociťovanou potřebou, všemi způsoby přispěti k opatření práce a výdělku stavebním živnostem a stavebnímu průmyslu a dělnictvu v nich zaměstnanému. Samostatná úprava podpory stavebního ruchu pouze ve způsobě daňových a poplatkových a stavebních úlev je nejen možná, poněvadž zákon o ochraně nájemníků ze dne 30. března 1925, čís, 48 Sb. z. a n., jest účinným až do konce března 1928, nýbrž i nutná, poněvadž poslední zákon o stavebním ruchu přestal působiti co do přímé podpory již koncem června 1924 a co do daňových a poplatkových úlev nevztahuje se na stavby dokončené po konci roku 1925.

Z těchto pohnutek viděla se vláda nucena odvolati návrh bytového zákona a předložiti Národnímu shromáždění se žádostí za urychlené ústavní projednání nový návrh zákona, který se obmezuje jen na úpravu stavebního ruchu. Vláda, předkládajíc tento nový návrh zákona o stavebním ruchu, neopouští tím nikterak hlavní zásady, na nichž spočívá návrh bytového zákona předešlé vlády; naopak, uznávajíc jejich správnost, trvá na nich, výslovně prohlašujíc, že v době co nejkratší, jakmile bude schválen předložený návrh zákona o stavebním ruchu, předloží Národnímu shromáždění nový návrh bytového zákona; sledující týž konečný cíl společné a definitivní ochrany nájemníků a stavebního ruchu, jako odvolaný návrh bytového zákona minulé vlády. Ovšem že nový návrh bytového zákona bude bráti patřičný zřetel na návrhy, náměty i námitky korporací a organisací, které podaly nebo podají svá dobrá zdání k odvolanému návrhu bytového zákona, a ovšem také na změny zatím nastalé v poměrech rozhodných pro stavební podnikání, zejména na všeobecné snížení úrokové míry.

Zevním výrazem nutnosti současného projednávání úpravy ochrany nájemníků a stavebního ruchu ve smyslu návrhu bytového zákony jsou ustanovení nového návrhu zákona o stavebním ruchu, obmezující dobu jeho účinnosti a charakterisující jej jako krátkodobé provisorium. Hledíc k neodbytné nutnosti zjednati novou úpravu ochrany nájemníků nejdéle do konce března 1928, obmezuje nový návrh zákona o stavebním ruchu účinnost těch ustanovení, která zakládají právní nárok, na př. nárok na vyvlastnění pozemků, také jen do konce března 1928. Pouze ustanovení, která se týkají provádění stavby, jsou účinná až do konce roku 1928.

Nový návrh zákona o stavebním ruchu obsahuje pouze ta ustanovení, která, jsouce již v předešlých zákonech o stavebním ruchu, osvědčila již svou způsobilost k podpoře stavebního ruchu, jako ustanovení o opatřování stavenišť, o rozhodčích soudech mzdových a o daňových, poplatkových a stavebních úlevách. Význačnější změny na těchto ustanoveních provedené budou uvedeny ve zvláštní části této zprávy u jednotlivých paragrafů návrhu zákona.

Nové je pouze ustanoveni a způsobu podpory staveb nových obytných domů. Návrh bytového zákona, nyní odvolaný, pomýšlel na podporu stavebního podnikání jenom pomocí Státního bytového fondu, zřízeného již zákonem ze dne 20. března 1919, čís. 98 Sb. z. a n., klada hlavní důraz na opatření laciného úvěru do II. knihovního pořadí buď přímo nebo prostředkem. záruky fondu. K úhradě závazků fondovních z titulu převzaté záruky bylo by ovšem třeba přiměřeně fond dotovati, k čemuž právě měl sloužiti výnos stavebního příspěvku. Pro nedostatek úhrady dotace pro fond potřebné nahrazuje návrh zákona fondovní záruku přímou zárukou státu. Pokud jde o obsah záruky, není podle návrhu zákona rozdílu mezi zárukou fondu a zárukou státu. Záruka státu nemá. jiného účelu, než jednak aby uvolnila, pro financování stavebního podnikání peněžní prostředky spořitelen, sociálně pojišťovacích a jiných ústavů, které smějí býti ukládány jen na hypotéky se sirotčí jistotou, a jednak aby stavebníkovi umožnila získati pro stavby zápůjčku se sirotčí jistotou i do druhého knihovního pořadí. Účelem záruky státu není, aby stát platil za stavebníka sebe menší část anuity ze zaručené zápůjčky, jako to činí u zápůjček zaručených podle dosavadních zákonů o stavebním ruchu. Státní záruka podle návrhu zákona bude moci býti převzata jen tehdy, bude-li prokázáno, že bezpečnost zaručené zápůjčky není ohrožena, t. j., že stavebník jest s to, aby z vlastního jmění bez ohrožení své existence uhradil tu část stavebního nákladu, která nebude kryta úvěrem, a aby jeho vlastní důchody stačily k úhradě všech ročních výloh s domem spojených. Povinnost státu ku placení z důvodu záruky za dlužníka nastala by jen tehdy, kdyby mimo očekávání dlužník své povinnosti, ač byl upomenut; neučinil vůči věřiteli zadost. Stát má ovšem právo náhrady, které musí oproti dlužníkovi, vyjímajíc případy nezaviněné trvalé nemožnosti ku placení, přísně vykonávati.

Povinný zřetel na rovnováhu ve státním rozpočtu; který nedovoluje zatěžovati státní rozpočet novými výdaji spojenými s podporou stavebního ruchu bez nových příjmů k jejich úhradě; a skutečnost, že jde jen o krátkodobé provisorium, vedly k ustanovení, že záruku státu lze převzíti pouze za zápůjčky do 120,000.000 Kč, a že zápůjčka státem zaručená nesmí činiti více než 45% a dohromady se zápůjčkami, předcházejícími v knihovním pořadí zápůjčku zaručenou, více než 7% nákladu stavby. Za těchto předpokladů může býti záruka státu převzata za zápůjčky na stavby s úhrnným nákladem 266,000.000 Kč.

Návrh zákona obmezuje přirozeně podporu jen na stavby domů s malými byty a malými provozovnami pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva a pomýšlí, těže ze zkušeností získaných prováděním dosavadních zákonů, v prvé řadě na podporu rodinných domků. To proto, že stavebníci rodinných domků ochotně investují do stavby svého rodinného domku značné vlastní prostředky, aby je přišly roční výlohy spojené s bydlením ve vlastním domku co nejníže, a že si své rodinné domky pečlivě udržují v dobrém stavu, vše okolnosti, které zajišťují bezpečnost zaručené hypoteky a snižují risiko záruky státu. Podle návrhu zákona bude lze udíleti podporou i na stavbu nájemních domů obytných s malými byty a malými provozovnami, bude-li stavbu podnikati obecně prospěšné stavební sdružení. Výše záruky je však neodvislá ad typu stavby a od osoby stavebníkovy.

Leží na bíledni; že po zkušenostech získaných a prováděním dosavadních zákonů o stavebním ruchu musilo býti i u podpory ve způsobě prosté státní záruky pamatováno v návrhu zákona zvláštními ustanoveními na to, aby účel podpory byl dosažen a aby zabráněno bylo zneužívání podpory jakýmkoli způsobem.

Se všeobecného hledisku návrhu zákona zbývá snad jen zmíniti se jen ještě o daňovém osvobození. Návrh zákona vědomě mění ustanovení odvolaného návrhu bytového zákona, pokud se týkají doby daňového osvobození. Jest jen v duchu návrhu bytového zákona, nečiní-li nový návrh zákona rozdílu mezi stavbami podporovanými a stavbami nepodporovanými. Přes to nový návrh nepřejímá z návrhu bytového zákona beze změny ustanovení o daňovém osvobození, navrhovaném pro stavby nepodporované, nýbrž snižuje délku daňového osvobození. Veden je k tomu úvahou, že příliš dlouhé daňové osvobození, neprojevuje-li se bezprostředně v trvalém snížení nájemného, může sice býti velkou výhodou pro soukromého stavebníka, nalézajícího v hodnotě daňového osvobození podnikatelský zisk, ale s hlediska bytové politiky s velkou újmou pro snahu působiti směrem snižování stavebního nekladu: a nájemného na něm závislého. Sotva bude sporu o tom, že daňové osvobození působí bezprostředně na snížení ročních výloh s domem spojených a projeví se ve snížení nájemného jen u stavebního podnikání obecně prospěšného rázu, zvláště stavebních družstev a obcí, a pak u staveb podnikaných pro vlastní potřebu. Návrh zákona o stavebním ruchu má především za účel podporovati stavby rodinných domků s malými byty pro vlastní potřebu a stavby nájemních domů s malými byty, podnikané obecně prospěšnými stavebními družstvy, tedy vesměs stavby, u nichž daňové osvobození bezprostředně prospěje uživatelům bytů. V zájmu oživení stavebního podnikání nečiní návrh zákona, pokud jde o daňové osvobození, u staveb domů s malými byty rozdíl co do osoby stavebníkovy a přiznává všem stavbám domů s malými byty vůbec 35leté osvobození, trvající tudíž při obvyklé 6% úrokové míře hypotekární zápůjčky a 1% úmoru po celou umořovací dobu zápůjčky. Jinak tomu je u staveb, které nevyhovují náležitostem domů s malými byty, tedy u staveb domů s velkými byty, obchodními a kancelářskými místnostmi a vůbec u staveb k jiným než bytovým: účelům, často luxusní výpravy, podnikaných většinou na drahém stavebním pozemku,:slibujícím vzrůstající pozemkovou rentu. U.staveb takových je nájemné úplně závislé na poptávce a nabídce po místnostech podrobného rázu a daňové osvobození zůstává bez patrného účinku na vyměření nájemného. Se všeobecného hlediska bytové a stavební politiky nutno míti za to, že pro stavby tohoto druhu je zcela postačitelným daňové osvobození v míře stanovené všemi dosavadními zákony o stavebním ruchu počínajíc rokem 1920, to jest v trvání 20 let, a to tím spíše, že s daňovým osvobozením je podle návrhu zákona pro stavby tohoto druhu také spojeno stejně dlouhé osvobození od obecních dávek z nájemného vybíraných, že stavební náklady novostavby jsou značně nižší než byly v letech 1920 až 1923 a že zatím klesla i míra úroková - vše to výhody, kterých neměly stavby tohoto druhu dokončené do konce roku 1925. Důvod uváděný zejména z kruhů stavebních podnikatelů pro dlouhodobé daňové osvobození, že je podnikatel potřebuje k pojištění ztrát hrozících z poklesu stavebního nákladu, nelze vzhledem k očekávanému vývoji cen stavebních nákladů považovati za opodstatněný.

Při provádění zákona bude ovšem působiti k tomu, aby všichni činitelé, kterým na povznesení stavebního ruchu musí záležeti, zejména obce, přispívali v mezích své působnosti k zlevňování stavebního nákladů. Na obce bude působiti zejména, aby poskytovaly stavebníkům bezplatnou poradu, dávaly jim k disposici typové plány a staraly se včas o vybudování veřejných zařízení (příjezdu, vodovodu, kanalisace a pod.). Při provádění staveb kolonie rodinných domků bude naléhati na to, aby bylo stavěno pokud možno podle malého počtu typů, zajistí-li se tím zlevněná stavby.

K podrobným ustanovením návrhu zákona v jednotlivých jeho hlavách bylo by předem poznamenati, že návrh pro svou poměrně krátkou účinnost zúmyslně přejímá, pokud jen lze, beze změny ustanovení zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 Sb. z. a n. a vynechává tudíž téměř všechny novoty odvolaného návrhu bytového zákona, a že, pokud obsahuje změny a novoty oproti ustanovením prve cit. zákona, jde skoro vesměs o změny, jež jsou vyvolány změněným právním řádem, nebo jež mají za účel přesnější a jasnější znění dosavadních norem, nebo konečně o změny a doplňky, jež jsou nutny k lepšímu a úplnějšímu dosažení účele zákonem sledovaného. Zvlášť bylo by upozorniti:

V hlavě prvé přejímá návrh zákonů, až na doplněk v § 3, odst. 2., a na věcně bezvýznamné korektury v § 4, odst. 1., § 5, odst. 7., § 6, odst. 1., a § 7, odst. 1., beze změny ustanovení zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n., o opatření stavenišť jednak koupí státních pozemků; jednak vyvlastněním, zachovávaje dosavadní zvýšenou ochranu pozemků v soukromém vlastnictví. Doplněné ustanovení § 3, odst. 2., návrhu zákona praví, že lze vyvlastňovati i pozemky neparcelované, pro které byly čáry stavební a úroveň právoplatně určeny, jsou-li ovšem jinak k zastavění způsobilé. Dosavadní ustanovení § odst. 2., zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n. svádělo k výkladu, že pozemek neparcelovaný, byl-li vyvlastněn, jest již hotovým staveništěm, aniž třeba žádati u obce za sdělení stavební čáry. Tomu ovšem podle ustanovení stavebních řadů tak není, poněvadž ustanovení stavebních řadů o stavební (regulační) čáře a úrovni nebyla zákony o stavebním ruchu změněna. S novým ustanovením § 3, odst. 2., jest ve spojení také změna dosavadního § 42 zákona čís. 35/1:023 Sb. z. a n., nyní § 61 návrhu zákona.

Hlava druhá má ustanovení o rozhodčích soudech mzdových v živnostech stavebních, převzatá téměř beze změny ze zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n., ale soustavněji uspořádaná. Ustanovení o řízení; která byla v dosavadních zákonech o stavebním ruchu odbyta poukazem na obdobu s ustanovením zákona ze dne 5. prosince 1919, čís. 655 Sb. z. a n., týkajícího se zřízení rozhodčí komise pro úpravu služebního poměru zřízenců v kovodělném průmyslu, jsou v návrhu zákona rozvedena. Obdobné užívání ustanovení zákona právě uvedeného nařízení před rozhodčími soudy mzdovými zavdávalo podnět k mnohým pochybnostem, bylo-li zhusta vůbec možným. Podle poznatků praxe byla ustanovení o řízení zjednodušena a zlepšena. K tomu budiž dodáno, že tato ustanovení o řízení před rozhodčími soudy mzdovými byla obsažena již v návrhu bytového zákona, a že proti nim nebyly se žádné strany učiněny námitky.

Hlava třetí a čtvrtá obsahují ustanovení použití výnosu státní losové výpůjčky dovolené podle zákona o stavebním ruchu z dne 11. března 1921, čís. 100 Sb. z. a n., jednak k úhradě výdajů, zla něž byla tímto a pozdějšími zákony o stavebním ruchu určena, a jednak k úhradě výloh spojených se stavbou obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance. Ustanovení obou hlav mají pouze zjednati právní základ k použití výnosu losové výpůjčky podle jejího určení za účinnosti nového zákona. Částka 450,000.000 Kč, navržená v osnově bytového zákona na pokračování akce ministerstva veřejných prací směřující ke stavbě obytných domů pro státní a jiné veřejné zaměstnance, byla zvýšena na částku 580,000.000 Kč. Toto zvýšení jest možné zejména proto, poněvadž jest proti očekávání menší potřeba stavebních losů na úroky z předválečných rent podle zákona ze dne 10. července 1922, čís. 250 Sb. z. a n.

Ustanovení hlavy páté o státní záruce nepotřebují potom, co bylo řečeno o tomto novém způsobu podpory ve všeobecné části důvodové zprávy, bližšího vysvětlení.

Hlava šestá obsahuje předpisy o daňových a poplatkových úlevách. Význam ustanovení návrhu zákona o daňových úlevách byl již zevrubněji vylíčen ve všeobecné části důvodové zprávy. Lze se proto tuto obmeziti jen na upozornění, že na rozdíl od posledního zákona o stavebním ruchu čís. 58/1924 Sb. z. a n., poskytuje § 52 osvobození na dobu 20 let také úpravám neobytných budov nebo částí budov k účelům obývacím.

Na srovnanou, jakou hodnotu vyjádřenou v procentech stavebního nákladu má daňové osvobození podle návrhu zákona, a oč je hodnota tohoto osvobození větší než hodnota normálního daňového osvobození podle projednávaného vládního návrhu zákona o daních přímých, tisk čís. 706 posl. sněm. 1926, v délce 6 let a pro domy s malými byty a malými provozovnami v délce 12 let, buďtež uvedena následující čísla, vypočtená na základě 5% dekursivní úrokové míry ve čtvrtletních splátkách a při hrubém nájemném rovném 6, 7 a 8% zúročení stavebního nákladu.

Poplatkové úlevy jsou především osvobození úplatného převodu hotových domů od převodního poplatku a pak osvobození od poplatků z listin, vyjmenovaných v § 59. Na rozdíl od daňových úlev přiznávají se poplatkové úlevy pouze stavbám, na které byla udělenu podpora podle hlavy páté. Osvobození od převodního poplatku je v § 56 upraveno stejným způsobem, jako tomu bylo v § 36 zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n. Odstavec 4. přináší stejné osvobození také stavbám podporovaným podle zákonů o stavebním ruchu z roku 1918 a 1920, které tohoto osvobození dosud neměly.

Hlava sedmá, jednající o stavebních úlevách, nedoznala význačnějších změn oproti hlavě osmé v zákoně čís. 5 Sb. z. a n. Upozorniti dlužno na změnu dosavadního § 42 zákona, čís. 36/1823 Sb. z. a n., nyní § 61 návrhu zákona, která je ve spojení s § 3, odst. 2., návrhu zákona a která připouští, aby ten, kdož hodlá žádati za vyvlastnění pozemku, měl právo žádati za povolení k parcelaci nebo za sdělení stavební čáry a úrovně, aniž musí prokázati svolení vlastníka pozemku. Ustanovení § 66, dříve § 47, zákona čís. 35/1923 Sb. z. a n., bylo doplněno, aby byla učiněna přítrž nesprávnému výkladu dosavadního zákona dosti zhusta se vyskytujícímu.

Vláda navrhuje, aby návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národího shromáždění výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy.