928/XI.

Odpověď ministra financí na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Fr. Buřívala, Boh. Procházky a spol. o častých a zbytečných přesázkách pohraniční finanční stráže na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 724/II).

Tvrzení interpelace, že by přesázky v obvodu generálního finančního ředitelství v Bratislavě, o nichž se ostatně děje zmínka jen všeobecně, byly zbytečně, nemohu uznati za správné, třeba že musím připustiti, že jsou dosti časté. Časté přemisťování vyvolávají jednak v četných případech zaměstnanci sami, jednak nutno je prováděti ze služebních důvodů. Rozsah přesázek je vůbec odvislý od potřeby služby, morálky zaměstnanců, nebo jejich poměrů rodinných a zdravotních. Stane se ku příkladu nutným zesíliti určitý úsek na hranicích, aby čeleno bylo podloudnictví, nebo zaměstnanec z důvodu udržení nutné disciplíny musí býti přesazen.

Při přesázkách přihlížejí nadřízené úřady vždy k závažným důvodům, jako jsou poměry rodinné, - zvláště když má zaměstnanec školou povinné dítky a v místě není slovenské školy nebo když svobodný zeměstnanec se ožení a v místě nemůže nalézti vhodného bytu - nebo momenty zdravotní - opírají-li se žádosti zaměstnanců o tyto.

Přeložení zaměstnance má ovšem pravidelně za následek přeložení jiného na místo žadatele, což způsobuje často nevůli náhradníka, třeba že se to děje pro něho, na útraty státu.

O předsázkách v obvodu hlavního finančního ředitelství v Užhorodě platí obdobně svrchu uvedené. Ke konkrétním tvrzením interpelace o těchto přesázkách třeba uvésti, že hlavní ředitelství přemístilo vskutku nařízením z 20. dubna 1926 č. 9567/1129-II/1 z obvodu inspektorátu ve Vyloku zaměstnance pohraniční finanční stráže, avšak počtem jen 12 a to takové, kteří byli dosud nepřetržitě po dobu 3 až 6 let na hranici jižní (maďarské nebo rumunské), na hranici severní (polskou). Kromě uvedených přesazeni byli další 2 zaměstnanci, avšak jen do obvodů sousedních inspektorátů. 6e bylo přihlíženo i na sociální postavení přesazených zaměstnanců, svědčí i ta okolnost, že 3 zaměstnanci jsou svobodní, ostatní jsou ženatí a toliko jeden z nich má školou povinnou nemanželskou dceru, kterou může posílati do školy ve svém působišti v Nižních Vereckách, čtyři jsou bezdětní. Ostatně ve všech stanovištích pohraniční finanční stráže na polské hranici jsou obecné školy s vyučovací řečí ukrajinskou, v několika místech i českou.

Hlavní finanční ředitelství v Užhorodě vychází všeobecně zásady, že po určité řadě let, strávených ve službě v těžko schůdném pohoří Karpat, je spravedlivo přiděliti orgány pohraniční finanční stráže k méně namáhavé službě na hranici maďarské případně rumunské, a nepomůže se pak vyhnouti takto odůvodněným překážkám.

Vedle výše uvedených 14 přesázek bylo toto ředitelství nuceno na jaře 1926 za účelem zamezení podloudnictví z Rumunska a z důvodů přísnějšího střežení peagní trati přeložiti potřebný počet zaměstnanců s hranice severní na hranici rumunskou.

Na základě vylíčeného stavu, odpovídám na učiněný dotaz:

K bodu 1. Nepovažuji nutným a vůbec možným vydati žádaný poukaz oběma uvedeným zemským ředitelstvím, aby neprováděla hromadných častých a zbytečných přesázek ve stavu pohraniční finanční stráže, poněvadž zbytečné přesázky ve stavu pohraniční finanční stráže se vůbec neprovádějí.

K bodu 2. Také není třeba teprve nařizovati, aby při přesázkách byl také vzat patřičný zřetel na rodinné a osobní poměry postižených zaměstnanců a ohledy na jejich hospodářské zájmy, poněvadž se již nyní skutečně tak postupuje.

V Praze dne 8. února 1927.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

928/XII.

Odpověď ministra vnitra, ministra školství a ministra sociální péče na interpelaci poslance Kršiaka a soudr. o vybírání peněz policejními orgány na účely Červeného kříže a Matice slovenské od prostitutek v Prešově (tisk 443/IV.).

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že policejní komisařství v Prešově provádí předpisy o potírání pohlavních nemocí správně. Veřejných domů netrpí, avšak nemůže zabrániti ,aby majitel domu pronajímal místnosti ve svém domě osobám, oddaným prostituci. Nevybírá žádných poplatků ani od takových majitelů domů, ano od prostitutek.

U policejního komisařství byly vystaveny pokladničky Čsl. Červeného Kříže a Matice Slovenské a každému bylo volno vhoditi tam libovolný příspěvek. Nucen k tomu nebyl nikdo. Potvrzenky na příspěvky vhozené do uvedených pokladniček byly vydávány vyjímečně jen v případech, když někdo poslal nějaký příspěvek po poslu a výslovně potvrzení žádal.

Bylo nařízeno, aby uvedené pokladničky byly z úředních místností policejního komisařství v Prešově odstraněny. K dalšímu opatření neshledáváme důvodů.

V Praze dne 7. února 1927.

Ministr vnitra:

Dr. Černý v. r.

Ministr školství:

Dr. M. Hodža v. r.

Ministr sociální péče:

Šrámek v. r.

928/XIII.

Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců H. Bergmanna, B. Procházky, Fr. Buřívala a spol. o nelidském nakládání se školníkem Bohumilem Procházkou v Litomyšli (tisk 746/I).

Bohumil Procházka, školník ref. reálného gymnázia v Litomyšli, žádal o dobrovolný odchod z činné služby, použiv výhody § 13, odst. 4 b zákona č. 286/1924 Sb. z. a n.. Této jeho žádosti, která byla podle § 15, odst. 3. citovaného zákona neodvolatelná, bylo státní školskou správou vyhověno.

Při přeložení na trvalý odpočinek bylo Procházkovi povoleno dočasně dále používati naturálního ústavního bytu, a Procházka - který však má pouze jedno dítě (šestiletou dceru) a nikoliv pět dětí, jak se uvádí v interpelaci - skutečně také ještě 13 měsíců po pensionování bytu toho používal. Soudní útraty, spojené s vyklizením bytu, byly Procházkovi prominuty. žádost Procházkova, aby znovu byl přijat do státní školské služby, byla ministerstvem školství a národní osvěty zamítnuta vzhledem k ustanovení citovaného zákona.

Za tohoto stavu není důvodu k nějakému opatření.

V Praze dne 29. ledna 1927.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr. M. Hodža v. r.

928/XIV. (původní znění).

Odpověď ministra verejného zdravotníctva a telesnej výchovy na interpelláciu poslancov Patzela, Mayera, dr. Mayr-Hartinga, E. Eckerta a soudr. o označení lázeňských zariadení vo Frant. Lázňach (tisk 182/II).

Sťažnost mestskej obce Frant. Lázní do rozhodnutia ministersvta verejného zdravotníctva a telesnej výchovy zo dňa 30. novembra 1923, č. 32861/VI bola najvyššiemu správnemu súdu podaná dňa 18. marca 1924. Najvyšší správný súd vyžiadal si ako obvykle správne spisy určivši k tomu dobu 45 dní a stanovivši ministerstvu verejného zdravotníctva a telesnej výchovy tú istú dobu k podaniu odvodného spisu.

V danom pripade ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy vzhľadom k podrobnému odôvodneniu sťažnosti rozhodnutie upustilo od podania odvodného spisu, čo tiež zdelilo najvyššímu správnýmu súdu zasílajuc mu vyžiadané spisy jednacie.

Najvyšší správný súd usnesením zo dňa 27. novembra 1925, čís. 7430/24 ustanovil o sťažnosti verejné ústne pojednavanie na deň 2. júna 1926. Toto pojednávanie konalo se v ustanovený deň za prítomnosti zástupcu žalovaného ministerstva a zástupcu sťažnosti.

Po prevedenom ústnom pojednávaní oznámil judikujúcí senát svoje usnesenie, že nález bude publikováný neskoršie a že bude stranám písomne oznámené, kedy se tak stane.

Za tohoto stavu veci nemá vláda príčiny ani možnosti k ďalším nejakým opatreniam.

V Praze dňa 8 februára 1927.

Minister verejného zdravotníctva a telesnej výchovy:

Dr. Tiso v. r.

928/XV. (původní znění).

Odpoveď ministra verejného zdravotnictva a telesnej výchovy na interpelláciu poslanca F. Hellera a druhov o zavedení fakultativního očkovania proti záškrtu (tisk 563/III).

Záškrt náleží k najčastejším z infekčných nemocí a vykazuje stále vysoké percento úmrtnosti, trebárs je veľký počet nemocných liečený protizáškrtovým serom, ktoré podľa všeobecných zkušeností snížilo úmrtnosť pri tejto chorobe takmer na polovinu pri srovnání s predchádzajúcím liečením bez sera.

Liečivého sera možno použiť pri záškrtu s úspechom iba v rannom štádiu nemoce, kedy pôsobí tak blahodárne, že sa ošetrujúci lekári výslovne varujú, aby sa vôbec nespoliehali na liečenie fyzicko-diabetické, i keď by sa jednalo o pripady záškrtu s ľahkým začiatočným priebehom, alebo o pripady len podozrelé z tejto nemoce.

Ale použitie liečivým serom v počiatočnom štádiu nemoce je často v praxi neprevediteľným, hlavne v chudobných odľahlých obciach, kde bývá lekár volaný k nemocnému neskoro a tým sa omešká vhodná doba použitiu sera. Tiež potieranie záškrtu činí velké ťažkosti, poněvač mnoho ľahkýchpripadov a četní zdraví roznašeči bacilov ľahko unikajú pozornosti zdravotných orgánov a stávajú sa zdrojom nových Infekcí.

V poslednej dobe spôsobilo obrat v profylakcii záškrtu očkovanie Ramonovým anatoxinom. Tento prípravok bol na rozdiel od ostatných dosavaďných očkovacích směsí zbavený látok škodlivé pôsobiací a v cudzine s úspechom vyzkušaný vo veľkom počtu pripadov.

Vzdľadom na tieto nové vedecké poznatky a roysiahlé dosavádne zkušenosti pokládá štátna zdravotná správa za svoju povinnosť, aby poskytla obyvateľstvu ohrozenému záškrtom aspoň príležitosť, aby mohla použiť týchto nových vymožeností vedy.

Porady o fakultativnom preventivnom očkováni proti záškrtu konajú sa v ministerstvu zdravotníctva za pritomnosti administrativných a vedeckých odborníkov.

V Praze dňa 8. februára 1927.

Minister verejného zdravotníctva a telesnej výchovy:

Dr. Tiso v. r.

928/XVI. (původní znění).

Odpověď ministra verejného zdravotníctva telesnej výchovy na interpelláciu poslanca L. Wenzela a druhov o novellováni zákona zo dňa 11. júla 1922, čís. 241 Sb. z. a n. o potieraní pohlavných nemocí (tisk 351/I).

Páni interpellanti majú za to, že zákon o potieraní pohlavných nemocí nemá tie dobré účinky, aké od neho očakávali zákonodárcovia a príčinu nachádzaju jednako v tom, že štát do dnešného dňa nepodniknul nič, aby umožnil, aby každý, kto je stihnutý pohlavnou nemocou, dal sa liečiť, a aby nemajetní boli ošetreni a ťarchu štátu, jednako v tom, že štátná správa sa nepostarala o zriadenie ústavu pre prostitutky, o ktorých jedná § 15 zákona.

Pýtajú sa 1., či je minister verejného zdravotníctva a telesnej výchovy ochotný oznámiť, akých zkušeností dosiaľ nadobudnuly politické úrady, správy väčších mest a zdravotné úrady so zákonom zo dňa 1. júla 1922, čís. 241 Sb. z. a n. a 2. či je ochotný učiniť všetko, aby tento zákon prišiel konečne k platnosti, alebo navrhnúť jeho novellovanie, keď by jeho prevedenie v duchu zákonodárcovom bolo pochybné.

Pokládám si za čest podať toto vysvetlenie:

Pokiaľ sa páni interpellanti domnievajú, že štátna správa neučinila dosiaľ nič, aby umožnila pohlavne nemocným liečenie vôbec a nemajetným ošetrenie na štátne útraty, ako i aby poskytnúta bola prostitutkám príležitosť k náprave, mám za to, že ich mienenie spočívá na neúplnej informacii. § 2 cít. zák. praví, že každý, kto je stihnutý pohlavnou nemocou takého stupňa, že môže spôsobiť nákazu, je povinný dať sa liečiť lekárom, oprávneným vykonávať lekársku prax a to súkromne, alebo vo verejnom liečebnom ústave. § 3 praví, že pokiaľ nestačia predpisy o bezplatnom liečení nemajetných, budú nariadením učinené opatrenia, aby každý nemajetný stihnutý pohlavnou nemocou mohol býť liečený na útraty štátu.

Povahou veci je dané, že štátna správa nemôže prinútiť každého pohlavne nemocného, aby sa dal liečiť. Ale činí tak vo všetkých pripadoch, keď akýmkoľvek spôsobom nadobudne vedomosti o tom, že niekto povinnosti zákonom uložené neplní. Toľko je však isté, že je lekárska pomoc každému pristupná, kto o ňu stojí.

Pravda, na štátne útraty je možné podľa znenia zákona liečiť iba toho nemocného, ktorý nemá nárok na liečenie podľa iných platných predpisov.

O veľkú účast obyvateľstva postarané je v tom smere nemocenským poistením, chudobných povinní sú bezplatne liečiť obvodní a obecní lekári, všetky verejné nemocnice sú povinné prijímať pohlavne nemocných, tiež rada klinických a nemocničných ambulátorií, ďalej poradne pre mladých ľudí poskytujú nemajetným bezplatné liečenie, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi platia sa lieky (salvarsan) poskytované nemajetným pacientom, i keď sú liečení ambulantne, zo štátnych prostredkov.

Ministerstvo zdravotníctva snaží sa pokiaľ jeho rozpočtové prostredky dovolujú, tieto priležitosti liečebné čo najviac ešte rozmnožiť. Činí tak podporami na vybudovanie zvláštnych oddelení (pavillonov) pre venerické nemoce pri všeobecných verejných nemocniciach (tak odovzdaný bol v r. 1925 v uživanie pavillon pre venerikov pri nemocnici v Moste, na ktorý štátna správa zdravotná prispela čiastkou 800.000 Kč, ministerstvo zdravotníctva vybuduje ďalej čo najskôr podobný pavillon pri vinohradskej štátnej nemocnici, kde zatiaľ dalo k dispozicii 35 postelí pre pohlavne nemocné ženy), podporuje zriadenie poradní pre pohlavne nemocných príslušnými súkromnými činiteľmi (česká a nemecká společnost pre potieranie pohlavných nemocí, na Slovensku Čsl. Červený Križ, ľudové ústavy sociálne zdravotnej pečlivosti), podľa potreby (na Pod. Rusii) zakláda a vydržuje samé podobné inštitucie a hodlá v tom smere i naďalej porkačovať.

Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy už výnosom zo dňa 21. januára 1924, čís. 9031 pres. vydalo podriadeným úradom podrobné smernice, akým spôsobom sa majú o bezplatné liečenie nemajetných pohlavne nemocných čo najúčelnejšie a hospodárnym spôsobom pastarať i v tých prípadoch, kde liečebně možnosti shora uvedené nestačia.

Pravda, treba priznať, že toto úsilie pre veľký náklad a pre predsudky, ktoré, čo sa týká tohoto oboru sociálne zdravotnej pešlivosti, v obyvateľstvu sú ešte zakorenené, nestretnulo sa v mnohých prípadoch ešte s výsledkami úplne uspokojivými.

Štátna správa tdravotná nemyslí na zariadenie štátnych ústavov tohoto druhu, pokiaľ tomu však jej omezené prostredky, dovolujú, podporuje čo najúčinejšie korporacie, ktoré takéto ústavy buď už vydržujú, alebo za štátnej podpory založiť sa chystajú.

Sú to Záchrana, sdruženie pre mládež v Prahe, Záchrana v Bratislave, Spoločnosť pre potieranie pohlavných nemocí v Bratislave (ústav projektovaný ve Valtonskej ulici), České zemská komisia pre pečlivosť o mládež v Prahe (Dievčia výchovna Ledciach Šternberku), Armáda Spásy, Útulok v Krči, nemecká spoločnosť pre potieranie pohlavnych nemocí v Prahe, ktorá usiluje o zriadenie takového ústavu v severných Čechách atd. Ministerstvo zdravotníctva dúfa, že sa mu v súčinnosti s ministerstvom sociálnej pečlivosti v dohľadnej dobe podarí tiež na tomto poli sociálne zdravotnej pečlivosti, ktoré u nás do vydania zákona o potieraní pohlavných nemocí ležalo takmer ladom a preto sa teraz len ťažko vzdeláva, dosiahnúť žiadúcích výsledkov.

Čo sa týka zkušeností, ktoré boly so zákonom o potieraní pohlavných nemocí učineneé, podriadené úrady boly už shora uvedeným výnosem k zákonu o potieraní pohlavných nemocí vybídnuté, aby o získaných zkusenostiach každoročne podávaly zprávy. To sa tiež stáva. Materiál týmto spôsobom získaný bude však treba vzhľadom k ťažkostiam, s ktorými sa jednotné prevedenie zákona v rôzných oblastiach štátu trestá, ako i vzhľadom k pomerne krátkej dobe, jeho platnosti ešte doplniť skôr, ako bude možné učiniť si súborný presnými faktami doložený úsudok. Teraz však je možné už toľko prehlásiť, že sa obavy, že zrušenie reglementacie privede prudké pozširenie pohlavných nemocí, nesplnily. Svedčia o tom jak zkusenosti odbornikov, tak hlavne presne vedené statistiky o rozšírení (morbidite) pohlavných nemocí v čsl. vojsku, ktoré ukazujú stav neobyčajne priaznivý.

Ministerstvo zdravotníctva dalo konečne v dohode so štátným statistickým úradom ve februári minulého roku previesť sčítanie pohlavne nemocných podobne, ako učinilo už pred 5 rokami. Akonáhle bude dotazníkový materiál zpracovaný, bude možné srovnáním s výsledkami pred 5 rokmi, tedy ešte pred vydáním zákona získanými, učiniť si o skutočnom stave vecí úsudok ciferne doložený.

Ministerstvo zdravotníctva a telesnej výchovy samozdrejme nalieha, aby ustanovenia zákona každým, koho sa týka, boly plnené a bude na tejto ceste i ďalej pokračovať. Na novellování zákona vo smere návratu k skoršiemu reglementačnému systemu vôbec nemyslí. Pokiaľ by sa jednalo o zmeny zákona vo veciach podriadnych, pokláda za vhodné čakať ešte dalšie zkusenosti.

V Praze dňa 8. februára 1927.

Minister verejného zdravotníctva telesnej výchovy:

Dr. Tiso v. r.

928/XVII. (původní znění).

Odpověď ministra vnitra na interpellaci poslance dra E. Schollicha a druhů o zadávání licencí na biografy (tisk 724/VIII).

Směrnice, podla které jsou udělovány licence biografické, dána je v § 5 min. nař. z 18. září 1912, č. 191 ř. z. Podle tohoto ustanovení přihlíží se při rozhodování o žádostech za licenci k stávajícím již podnikům kinematografickým, k místním poměrům jakož i k účelům, jimž výnos podniku má připadnouti. K žadatelům za licenci, o nicgž spolehlivým způsobem jest zjištěno, že výnos podniku připadne trvale dobročinným účelům, má se podle téhož nařízení v první řadě přihlížeti.

Se zřetelem na toto posléz uvedené ustanovení udílejí se licence kinematografické pro pevná stanoviště zásadně korporacím sledujícím účely humanní nebo lidovýchovné.

Počet licencí kinematografických skutečně provozovaných se stále mění. Ke dni 1. ledna 1926 bylo v Čsl. republice celkem 998 kinematografických licencí, a to v Čechách 638, na Moravě 188, ve Slezsku 52, na Slovensku 113 a v Podkarpatské Rusi 7.

Převážná část licencí patří korporacím. Kdo, zejména které korporace mají biografické licence, je patrno z katastru o licencích, které se vedou podle §u 14 cit. nařízení u zemských správ politických (pro Slovensko u býv. ministra s plnou mocí pro správu Slovenska). Do těchto katastrů může každý nahlédnouti a opisy z nich si pořizovati.

K dotazu, jak jsou biografické licence rozděleny mezi jednotlivé národy, podotýkám konečně, že se národnost žadatelů při udělování licence nezjišťuje a že ze zmíněných katastrů, pokud nejde snad o korporace a spolky pouze jedné národnosti, také není patrna.

V Praze dne 7. února 1927.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

928/XVIII. (původní znění).

Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslance H Krebse a druhů o úpravě majetkoprávních poměrů rozloučené obce Modlan (tisk 746/XII).

Rozluka obce Modlan povolena byla usnesením vlády ze dne 17. ledna 1924. Ohledně úpravy majetkových poměrů vyhradila si vláda další rozhodnutí, kdyby ve věci té mezi nově vzniklými obcemi nedošlo k dohodě. Za tím účelem navázala okresní správa politická ihned po intimaci vládního usnesení s novými obcemi jednání, jež však nevedlo až dosud k cíli hlavně pro různá stanoviska obou obcí co do oceňování majetku dříve společného.

Obcí Modlany předložený seznam jmění a dluhů vyžaduje ještě doplnění. Není také vyloučeno, že nedocílí-li se dohody mezi oběma novými obcemi, bude nutno provésti odhad majetku znalci.

Z toho jest zřejmo, že provedení majetkového uspořádání až dosud nebylo možno uskutečniti, poněvadž nepodařilo se až dosud zjednati přesný podklad pro rozhodnutí.

Jakmile tento podklad bude zjednán, bude ihned podán vládě návrh, aby ve věci rozhodla.

V Praze dne 7. února 1927.

Ministr vnitra:

Černý v. r.

928/XIX.

Odpověď ministra železnic na interpelaci posl. Mikulíčka a soudr. o podvodném deklarování vagonů štěrku, zasílaného do Zlína (tisk 724/III).

Interpelace vychází z mylného předpokladu, že by tarif pro štěrk, který spotřebuje silniční komise, byl značně nižší, nežli tarif pro soukromníky, poněvadž i soukromníkům možno přiznati stejný tarif, jako silniční komisi. Pro použití zlevněného tarifu jest pro případy, o které jde, rozhodným, že zásilek bude použito k výstavbě veřejných komunikací, bez ohledu na to kým, tedy ev. i soukromníkem. Tento účel použití musí býti prokázán úředním osvědčením, jehož se však nežádá při zásilkách adresovaných silničním komisím.

Zevrubným šetřením bylo zjištěno, že i ono množství interpelovaných zásilek bylo adresováno a odevzdáno silniční komisi a že ho bylo použito k výstavbě veřejných komunikací, t. j. ke stavbě přeložené silnice z Malenovic a ke stavbě chodníků a ulic nově založené dělnické kolonie. Byly tedy podmínky zlevněného tarifu i při těchto zásilkách dány a nelze tedy tvrditi, že zlevněného tarifu bylo použito nesprávně.

Zda za těchto předpokladů právem či neprávem bylo použito zásilek silniční komisi adresovaným mimo silniční komisi, ale k účelům, pro než zlevněný tarif, jak již bylo řečeno, přiznává se každému - a ne tedy pouze silniční komisi, - nemůže železnici tarifně zajímati a rozřešení této otázky i jejich důsledků musí býti přenecháno jako úplně vnitřní otázka silniční komisi samotné.

Tomu jest tak tím spíše, že podle platných předpisů o železniční přepravě vůči železnici odpovídá ze smlouvy nákladní buď odesilatel nebo adresát, jimž jest v tomto případě silniční komise, jež štěrk arci svým funkcionářem, totiž svým předsedou T. Baťou, převzala.

Zakročiti vůči silniční komisi jsem však za výše zmíněných skutkových předpokladů neshledal dostatečného důvodu. Pro zákrok vůči osobě mimo přepravní smlouvu železniční stojící nebylo by tarifně žádného právního podkladu.

V Praze dne 16. března 1927.

Ministr železnic:

J. V. Najman v. r.

928/XX.

Odpověď ministra financí na interpelaci poslance Hugo Bergmanna a spol. o stavbě státní budovy pro finanční úřady v Brandýse n. Lab. (tisk 622/X.).

Počet měst z celé republiky domáhajících se staveb úředních budov pro státní úřady je tak značný, že vyhověti všem znamenalo by nesnesitelně zatížiti státní rozpočet na újmu jeho rovnováhy a jest proto v zájmu státu nutno, aby toto povolování a provádění staveb nákladem státu dálo se postupně podle nejnaléhavější potřeby a v rámci finančních prostředků, které jsou k dispozici.

Z toho důvodu byla také stavba úřední budovy v Brandýse n./Lab. rozdělena na ě etapy, nejprve na stavbu budovy pro úřad poštovní, která byla naléhavější a které jest již provedena, a pak na stavbu budovy pro úřady finanční. Ministerstvo financí uznává sice, že dosavadní umístění finančních úřadů v Brandýse n./Lab. není vyhovujícím, ale vzhledem k tomu, že celá řada úřadů v jiných městech republiky jest v situaci mnohem tísnivější, bude nutno s dosavadním umístěním finančních úřadů v Brandýse n./Lab. ještě nějaký čas se spokojiti. Ministerstvo financí napouští však stavbu druhé části úřední budovy v Brandýse n./Lab. se zřetele, a zařadí příslušnou částku na stavbu tu do státního rozpočtu jakmile to bude možno. V ústavně schváleném státním rozpočtu pro rok 1927 stavba ještě preliminována není.

V Praze dne 7. března.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

928/XXI.

Odpověď ministra financí na interpelaci poslanců Hugo Bergmanna, Fr. Buřívala, Boh. Procházky a spol. o ledabylém provádění §u 29, 31 a 193 zák. č. 103/1926 Sb. z. a n., ve stavu pohraniční finanční stráže zemského finančního ředitelství v Praze (tisk 724/XXIII.).

Přezkoumání postupu zemského finančního ředitelství v Praze při provádění převodu podúředníků pohr. fin. stráže do nových platů podle zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., nepotvrdilo, že by byla většina dekretů úplně vadných. Bylo ovšem nutno v některých případech původní dekret o převodu změniti, když byly dodatečně zjištěny okolnosti, které měly vliv na výměru doplňovacího přídavku, činovného, výchovného a v důsledku toho i na výměru přídavku vyrovnávacího. Tím snad vznikla domněnka, že nové platy byly podúředníkům pohr. fin. stráže vadně vyměřeny. Zmíněné změny bylo nutno dodatečně provésti, ježto jednak zaměstnanci nehlásili včas nebo správně změny v rodinném stavu, ježto dále vznikly pochybnosti o zařazení jednotlivých obcí do příslušné skupiny míst, rozhodné pro vyměření činovného a ježto konečně zaměstnanci pohr. fin. stráže dodatečně uplatnili výhodu, aby jim byl pensijní příspěvek vyměřen pouze ze zvýšení pensijní základny.

Mohlo se ovšem státi, že některý čistopis dekretu o převodu do nových platů nebyl opatřen úředním podpisem, což však jest omluvitelné, uváží-li se množství práce, kterou výpravna zmíněného ředitelství byla nucena zdolati v době provádění převodu všech finančních zaměstnanců správního obvodu zem. fin. ředitelství v Praze do nových platů. Podotýkám, že tato výprava obstarávala kromě těchto mimořádných prací ještě běžnou svoji agendu. V takovém případě kdy dekret o převodu do nových platů nebyl opatřen úředním podpisem, bylo ovšem věcí dotyčného zaměstnance, aby zakročil o dodatečné doplnění dekretu tímto úředním podpisem, což by bylo v krátké cestě výpravnou provedeno.

Dále jsem zjistil, že zemské finanční ředitelství v Praze přikročilo ihned po projednání převodu zaměstnanců pohr. fin. stráže do nových platů ku provádění zvýšení služebného u těch podúředníků, kteří zatím nároku na toto zvýšení. Provedení tohoto zvýšení vyžadovalo ovšem předchozího šetření o kvalifikaci v úvahu přicházejících zaměstnanců, jež bylo s urychlením provedeno.

Po přezkoumání postupu zmíněného ředitelství pokus jde o provádění převodu do nových platů a zvýšení služného příslušníků pohr. fin. stráže, neshledal jsem příčiny učiniti ve věci opatření, ježto toto ředitelství provádí příslušná personální opatření se vší svědomitostí a se všemožným urychlením.

V Praze dne 1. března 1927.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

928/XXII.

Odpověď ministra financí na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala, Boh. Procházky, Ludm. Pechmanové a spol. o poměrech berních vykonavatelů (tisk 622/III).

Poněvadž podle odst. 2, § 24 zák. čís. 103/1926 Sb. z. a n., systemisace zřízeneckých míst, tudíž i míst berních vykonavatelů, podléhá schválení vlády v jejím celku a toto schválení dosud nebylo uděleno, nelze mi k dotazům obsaženým v interpelaci z 19. října 1926 dáti prozatím určitou odpověď.

Mohu však pány interpelující ujistiti, že při systemisaci míst berních vykonavatelů - jak již odst. 1. § 24 plat. zák. přikazuje - nejen já jako ministr financí, nýbrž i celá vláda bude míti na zřeteli význam, způsob a důležitost služby berních vykonavatelů.

V Praze dne 7. března 1927.

Ministr financí:

Dr. Engliš v. r.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP