Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Hrušky,Štětky a soudruhů ministru národní obrany o sebevraždě vojína Josefa Oppelta z Libně.

II. posl, Josefa Davida a soudruhů vládě o nezákoném jednání římskokatolického faráře Josefa Blaschka v Modrém Kameni na Slovensku.

III. posl. Gerša a soudr, min. školství a nár. osvěty o špatně umístěné české menšinové škole v Jestřebíčku u Zábřeha na Moravě.

IV. posl.dra Ivana Dérera, Bečku, Karla Boříka a soudr. o ohroženie priemyslu na Slovensku.

V. posl. Remeše, Kříže a soudr. min. soc. péče, spravedlnosti a financí o zneužívání podpor v nezaměstnanosti stavitelem Jindřichem Bublou, podnikatelem staveb v Horažďovicích, a společníky.

VI. posl. Čermák, Majora a soudr. min. vnitra o rozpoštění důvěrné schůze železničářů v Michli,

VII. posl. dra Keibla a druhů min. financí, že se oprávněným držitelům bývalých válečných půjček nevydávají 3%ní odškodňovací dluhopisy.

VIII. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a spol. min. vnitra, o poměrech četnických gážistů,přeložených do stavu uniformované stráže bezpečnosti.

IX. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a spol. min. spravedlnosti a vnitra, že je potřebí řešiti otázku cikánů.

X. posl.Buřívala,Brodeckého, Procházky a spol. min. vnitra a železnic o protizákonném postupu intervenujícího úředníka při důvěrné schůzi železničářů v michli dne 15. března 1927.

XI. posl. inž. Junga a druhů min. veřejných prací o obchodu politických stran s dovozními listinami na polské uhlí.

XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. národní obrany o Josefu Hoffmannovi z Přísečnice, který zemřel za zvláštních okolností.

XIII. posl. Krebse a druhů vládě o schválení mzdové úpravy dělnictva československé tabákové režie.

XIV. posl. Krebse a druhů min. vnitra o postupu děčínské okresní politické správy vůči starostenskému úřadu v Podmoklech.

XV. posl. Krebse a druhů min. vnitra, že politickým úředníkům české národnosti v německých jazykových územních byly vyplaceny zvláštní vánoční (novoroční) remunerace.

XVI. posl. Leibla, Schustera a druhů min. vnitra, že klatovská okresní politická správa potlačuje politické projevy.

XVII. posl. Hackenberga a druhů min. vnitra o zákazu slavnosti na pamět březnových padlích ve Štenberku.

XVIII. posl. Honpynky a druhů min. národní obrany o užívání jazyka ve stylu vojenských úřadů s obecními úřady.

XIX. posl. Platzera a druhů min. zemědělství, vnitra a financí o epidemických zvířecích nákazách v jižních Čechách.

XX. posl. Elstnera, Kreibicha a druhů vládě o těžké krisi ve sklářském průmyslu v Jizerských horách a Krkonoších a o nebezpečí, které mu hrozí.

XXI. posl. dra Schollicha a druhů min. financí o některých daňových předpisech v Německém Brodě.

Večerník Národních Listů " Národ" ze dne 24.I., t. r. přinesl následující správu:

"Vojín si zoufal. Ve Štefánikových kasárnách v Chomutově zastřelil se ve čtvrtek 21 - letý vojín Josef Oppelt z Libně. Za důvod sebevraždy se udává, že Oppelt stál se otcem nemanželského dítěte a mimo to že musel se ještě starati o své prvé nemanželské dítě."

Rodina jmenovaného nešťastného vojína obrátila se na nás, protože nemohla strpěti hanobení památky zesnulého a podala nám jako důkaz o skutečné příčině sebevraždy J. Oppelta poslední jeho dopis, který zní:

V Chomutově, dne 27. ledna 1927.

"Milá Aničko,

s tímto dopisem se s Tebou loučím, která jsi mně byla velice milá, kterou jsem měl rád tak jako Ty. Odpusť mne, že sáhl jsem si bez Tvého vědomí na život, neboť pobyt v kasárnách byl pro mne nesnesitelným.

Byl jsem nemocen, že jsem se svíjel v bolestech a lékař mne neuznal, což mne dohnalo k tak šílenému předsevzetí že učiním konec svému životu, který byl pro Tebe vším, co svaté na zemi.

Až budeš pročítat tento můj poslední dopis, pomodli se za hříšníka, avšak odpust mu neboť činil tak jen proto, aby ulevil svým strašným bolestem.

By neměl po mne erár žádný tvůj dopis, tak tak jsem jej spálil, by neuzmul mně 200. -Kč, tak je v tomto dopise přikládám.

Věř že Tebe jsem vždy miloval a že i na vojně jsem zůstal Tobě věren a s posledním sbohem " Buď sbohem můj miláčku!" jsem umíral. Hoši Ti pošlou moji fotografii, doufám, že splní mé přání.

Tvůj Josef až do hrobu."

Tento dopis, zoufalý výkřik člověka dohnaného utrpením až k smrti. Umírající odhalil své snoubence pravdivě hroznou příčinu své smrti - nesnesitelné bolesti,neuznané, neléčené choroby.

Tážeme se proto pana ministra:

1.) Je ochoten neprodleně nařídit co nejpřísnější vyšetření tohoto zločinu, spáchaného na vojínu Josefu Oppeltovi?

2.) Je ochoten zjistit viníky exemplárně potrestati?

3.) Zda a jakým způsobem hodlá odškodniti rodinu jmenovaného vojína za ztrátu syna?

Římskokatolický farář v Modrém Kameni Josef Blaschka zapomíná na přikázání lásky svého náboženství i na zákony republiky a postupuje neslýchaným způsobem proti těm občanům, kteří jsou členy místní tělocvičné jednoty Sokol.

O neslýchaném jeho postupu svědčí nejlépe zápis, který byl sepsán s pí. Veronikou Lentvorskou a který uvádíme doslovně:

Zápisnica

zapsaná s paňou Veronikou Lentvorskou, obyvatelkou z Modrého Kameňa, ktorá se dostavila k starostovi tělocvičnej jednoty Sokola, Pavlovi Maliarikovi v Modrem Kameni dňa 17. ledna 1927 a v přítomnosti podpísaných prednáša tuto stažnost:

Dňa 6. januára 1927 som šla ku svätej spovedi do kostela rím. kat. v Modrom Kameni, hodlajúc sa vyspovedať. Keď som sa ale ke spovedi u pana farara Josefa Blaschku dostavila, povedal mi pan farar:

Vyspovedám Vás len vtedy, keď toho krvežíznika Vášho syna Josefa Lentvorského, alebo vyženieta od sebe do sveta,alebo keť pred troma svedkami v kostele odprisaháte, že Váš syn nebude v Sokole a nebude navštěvovat sokolské cvičenie.

Takto mi zakázal vstup do kostela a vykonávať tam pobožnost, taktiéž mi zakázal členstvo a pobožnosti v božskom srdci a růženci.

Mojmu synovi pohrozil taktiež mne s vylúčením z rím. kat. církve.

V každej svojej kázni (na Nový rok, v nedělu dňa 2. a na Tři krále 6. januara 1927) vyhlasuje mojho syny verejne z kazatelni jako tělocvičnou jednotou Sokolom zakúpeného svádzača ostatních mladíkov modrokameňských, ktorým straší strátou existenci na vymyslených pripadech. Keď sa stretol s dětmi, povedal im "Chlapci, dětičky mije, nedajte se svadzať do ťakých spolkov, svadzuju chlapsov a kde kazia a kde ich vieru potupuju.

Z priležitosti vianočnej koledy (posviacenia príbytkov) prevádzenej osobne každoročně farárom, pan farár moj dom vynechal, pri čom povedal s ním idúcím ministrantom " Tam chlapci nejdeme, tam bývá velký Sokol, tomu nedáme požehnanie."

Kostolníkovi Jozefovi Nagyovi zakázal styk s mojím synom a keď kostolník neposlúchol, pozbavil ho miesta 5. 1. 1927 a miesta pozbavený kostolník bol z kazatelny vyhlásený z uvedeného dovodu:

Ako svedkov uvádzám: bývalého kostolníka Jozefa Nagya, Mariu Mozerovou a Jana Mozera a tiež všetkých, ktorý boli přítomni spomenutých kázání.

D. a h. Veronika Lentvorská, v. r.

Následující podpisy činovníků Sokola.

Tento zápis ověřený řadou hodnověrných svědků ukazuje nejlépe nezákonný postup faráře Blaschky.

Tážeme se vlády československé republiky:

1) je-li jí nezákonné jednání faráře Blaschky známo.

2) hodlá -li udání obsažené v této interpelaci dáti nestranně zjistiti, event.

3) proti faráři Blaschkovi přísně zakročiti?

Pane ministře!

Česká státní škola menšinová v Jestřebíčku u Zábřeha otevřená byla 7. září 1921 a umístěna byla zatímně v naprosto nevyhovující mistnosti selského statku. Místnost je nízká (2,50 m), tmavá, takže nutno v zimních měsících po celý den třídu osvětlovati. Mistnost jest také vlhká, leží pod úrovní okolí a vlhkost zhoubně působí jak na zdraví žáků, tak i na pěkné vyučovác pomůcky, které jsou všechny ve třídě, neb při třídě není vedlejší místností.Větrání musí se díti oknem, které musí býti po celý den otevřeno, jinak by nebylo ve třídě možno vydržeti: při vtupu do třídy jest cítiti stuchlinu. Předcíň školní místnosti je společná pro školu i majitele statku, jenž v síni připravuje krmení pro dobytek. Proti vchodu do třídy je vchod do chléva a vyučování bývá často rušeno dobytkem. Před vchodem do předcíně jest hnojiště, na němž vykonává žactvo svoji potřebu, neb školy není ani žádných záchodů. Dvůr a cesta ke škole v děštivém čase promění se v blátivé jezero a nelze téměř do školy se dostati, při čemž nanese se do školy spousta bláta.

O novou školní budovu byly již podány čtyři žádosti a pro letošek byla stavba určitě přislíbena. Nyní došla však zpráva z "Národní Jednoty" v Olomouci, že stavba školní budovy v Jestřebíčku opět provedena nebude.

Proto se podepsání táží:

Ví pan ministr školství a národní osvěty, jak je česká státní škola menšinová v Jestřebíčku umístěna?

Chce pan ministr tuto křivdu spáchanou na české škole a české menšině v Jestřebíčku odstraniti a školu umístiti tak, aby nebyla hanbou naší národní samostatnosti?

Uholné bane v Handlovej na Slovensku produkujú viac ako 33.000 wagonov hnedého uhlia ročite. Konkurrenčná schopnosť tohoto podniku podlomená je nepriaznivou tarifnou politikou, zlým železničným spojením a znemožnením uskutočnenía plánu výstavby železnice Handlová - Horná Štubňa. Handlovské podniky vystavené sú aj konkurrencii uholných baní historických zemí, ktoré dovážajú na Slovensko ročne okolo 24.000 wagonov hnedého uhlia.

Podla informácií, ktorých sa nám dostalo, postavila maďarská vláda pribehom jednačiech o obchodnú smluvu, požiadavku, aby bolo Maďarsku dovoleno dovážať ročne 24.000 wagonov hnedého uhlia do Československa. Dĺa našich informácií neklade sa tomuto maďarskému požiadavku tak velký odpor, ako by to slovenské hospodárské pomery vyžadovaly. Vyhovenie maďarskému postulátu znamenola by zkázu uholného priemyslu na Slovensku a nezamestnanosť pre mnoho tisíc robotnických rodin.

Pýtáme se vládu:

1) Ma-li vedomia o postulátu maďarskom?

2) je-li ochotná zmarit maďarské snahy a obrátiť existenciu uholného priemyslu na Slovensku a tým i existenciu mnoha tisíc rodin robotnických?

Koncem roku 1924 a počátkem roku 1925 stavěna byla silnice z Babin do Svéradic v okrese horažďovickém, dlouhá 2 km. Stavbu k žádosti obcí prováděla podnikatelská firma Jindřich Bubla a spol. v Horažďovicích č. 225. Na stavbě této zaměstnaný dozorce Josef Klouda z Putimi u Písku zjistil, že jeho záznamy o zaměstnaných zde dělnících nesouhlasí s výkazy dělníků, které vyhotovil stavitel Bubla a potom, když mu je podepsali starostové obcí, předkládal je okresní správě politické ve Strakonicích. V těchto seznamech bylo zapsáno daleko více dělníků, než jich na stavbě skutečně pracovalo. Proto získano bylo na účet podpor v nezaměstnanosti, které poskytoval stát jako příplatek ku mzdě na nouzových pracech daleko více než bylo by možno dodržováním úředních předpisů, podle kterých mohla býti podpora vyplácena jen ne dělníky při nouzových pracech skutečně zaměstnané. V seznamech vyhotovených pro úřady republiky zapsána byla jména dělníků, kteří dva roky před

zahájením stavby zemřeli. Také na tyto dělníky vyplatil stát příspěvek z položky pro nezaměstnané!

Soukromý šetřením bylo zjištěno nad veškerou pochybnost, že stavbě této dva km dlouhé silničky byl stát takto poškozen o 80.000 kč, vyplacených na jména těch, kteří na stavbě nepracovali, ale jako zaměstnání byli vseznamech pro výplatu státního přízpěvku zapsáni. Kromě 9 nových okresních silnic, kromě 11 okresních silničních mostů a různých rekonstrukcí veřejných komunikací, které stavěl a staví arch. J. Bubla, prováděl týž stavbu 8 silnic s použitím podpory z peněz, určených zákonem na podporu nezaměstnaných. Všichni zasvědceni, mající na zřeteli zájem státu, se právem domnívají, že tak jako při stavbě silnice z Babin do Svéradic, počínal si stavitel Bubla při stavbě všech těchto 8 silnic, jejichž délka je celkem přes 25 km. Úřední dozor finančně kontrolný vykonával na těchto stavbách komisař okr. správy politické ve Strakonicích jménem Carda.

Stavební dozorce Klouda učinil počátkem roku 1925 u okresní správy politické ve Strakonicích na Jindřicha Bublu udání a doložil knížkou pracovních záznamů, že jeho zaměstnavatel dopustil se falšování výkazů dělnictva a žádal, aby udané bylo vyšetřeno a potrestáno. Uvedl také, že v seznamech jsou zapsáni jako pracující cely týden ti dělníci, kteří na stavbě pracovali jen část týdne. Okresní správa politická vyšetřovala četnictvem Kloudovo udání a jak je nám bezpečně známo ukázalo se toto udání v plné rozsahu pravdivým. Není známo, že by toto úřední vyšetřování bylo skončeno, ale vše nasvědčuje tomu, že skončeno bylo.

Krajskému soudu v Písku bylo rovněž na počátku roku 1925 učiněno udání resp. trestní oznámení, a po celé dva roky nebyl tento trestní případ vyšetřován. Teprve nyní, když plzeňský deník "Nová Doba" po řadu dní od 10. února t. r. na případy tyto upozorňoval, byli k prvním výslechům předvoláni někteří svědkové do Horažďovic k okresnímu soudu.

Podepsaným není známo, že by v této trestní věci bylo postupováno bez ohledu na vlivy, které se uplatňují ve prospěch stavitele Bubly vyšetřovaného z podvodu. Je velmi podivno, že teprve nyní se pokračuje v trestním řízení, které bylo krajským soudem v Písku zavedeno pod č. j. 401 již v roce 1925. Vyslýchání svědků po 2 letech je jistě opožděné. Podepsaným je známo, že o udaných věcech byl stavitel Bubla vyslechnut již několik dnů po Kloudově udání u okresní správy politické ve Strakonicích, kde se k činu doznal a zavázal se zaplatiti škody, které utrpěl stát neoprávněným likvidováním podpor při stavbě silničky z Babin do Svéradic. Výsledek úředního vyšetřování okresní politické správy ve Strakonicích není však podkladem soudního vyšetřování proti obviněnému!

Je velmi oprávněné podezření, že jednání stavitele Bubli, kterého při provádění nouzových staveb se dopustil zneužitím příspěvku z peněz pro podporování nezaměstnaných, byl stát poškozen o více než jeden milion Kč.

Zda tomu tak skutečně je bylo by možno zjistiti úředním porovnáním jeho přihlášek k nemocenskému a k úrazovému pojištění dělnickému s výkazy, podle nichž vypláceny byly podpory z položky pro podporu nezaměstnaných jako subvence na stavbu 8 silnic v horažďovickém okrese.

Podepsáni se domnívají, že by se o úhradu škod, které touto podvodnou činností utrpěla státní pokladna, měla starati finanční správa, která by se měla za tím účelem připojiti k trestnému řízení proti staviteli Bublovi. Kromě toho mělo by býti úřední revisí v obchodních knihách podniku J. Bubly zjištěno, zda a kteří veřejní nebo státní úředníci jsou společníky uvedené firmy.

Protože trestní čin J. Bubly je nesporný a a protože je všeobecně známo že trestní vyšetřování proti němu skončeno není ani po dvou letech, poklesla v celých jihozápadních Čechách velmi povážlivě důvěra obyvatelstva ve státní úřady a soudy a jde o to, aby obyvatelstvu tohoto kraje nutná důvěra v soudy a státní úřady byla vrácena. Jeto možno jen tehdy, když vyšetřování nebude dále protahováno.

Z těchto důvodů veřejného a státního zájmu táží se podepsaní:

Ví pan ministr sociální péče o tomto řípadu zneužití podpor nezaměstnaných?

Je p. ministr spravedlnosti ochoten vyšetřiti a vysvětliti, proč trestní řízení proti staviteli Bublovi, zahájené před dvěma roky, nebylo ještě skončeno a je ochoten naříditi státnímu zastupitelství v Písku, aby vyšetřování bylo urychleno?

Je p. ministrovi financí známo, že podvodným jednáním stavitele Bubly byl poškozen stát a je ochoten naříditi finančním úřadům samostatné vyšetřování, které by mělo na zřeteli zajistiti státní správě náhradu škod, která jí byla způsobena neoprávněným likvidováním podpor falešnými seznamy vyhotovenými jmenovaným stavitelem?

Jsou páni ministři sociální péče, spravedlnosti a financí ochotni, podati podepsaným urychleně zprávu o opatřeních, která učinili?

Dne 15. března t. r. konala se v Lidovém domě v Michli důvěrná schůze železničářů, svolaná dle § 2 shromažďovacího zákona pracovním výborem sdružených organizací zaměstnanců dílen a výtopen státních drah v Nuslích - Vršovicích. Schůze byla omezena výhradně na pozvané zaměstnance jmenovaných služeben a měl být na ní podán výklad o služebním řádu, za kterýmžto účelem byli pozváni jako referenti dva členové Ústředního výboru důvěrníků při ministerstvu železnic Havránek a Waldhans. Poněvadž se však Waldhans nemohl dostaviti, byl místo něho pozván tajemník sekce železniční při Mezinárodním Všeodborovém Svazu Synek. Schůze se súčastnilo na 300 zaměstnanců, kteří byli podle §u 2 shromažďovacího zákona pozváni a osobně známi svolavatelovi, zastupujícímu pracovní výbor sdružených organizací, jenž také schůzi předsedal, poněvadž tento s nimi již 18 let nepřetržitě pracuje.

První referoval člen Ústředního výboru důvěrníků Havránek. Avšak uprostřed jeho výkladu vnikl do místnosti, v níž se schůze konala, policejní komisař dr. Vašák s oddílem policejní stráže, zjišťoval u předsedajícího, jaká je to schůze, začal sepisovat s ním i s tajemníkem Synkem nacionále a když Synek protestoval proti nezákonnému postupu policejního komisaře na důvěrné schůzi, prohlásil dr. Vašák, že sice protestovat mohou, aby si dělali co chtějí, on že však má vyšší rozkaz. Komisař si dal předložit presenční listinu, jenž patří svolavateli a přes opětný protest jí odnesl s sebou, aniž se vůbec pokusil zjistit, zda svolavatel přítomné zná. Na to policejní komisař schůzi jménem zákona rozpustil s výzvou, že místnost musí býti do pěti minut vyklizena.

Tento nehorázný postup policejního orgánu je nejen porušením shromažďovacího zákona s dosavadní všeobecné prakse, jenž byly šetřeny i v bývalém Rakousku, nýbrž je zároveň také dokladem, jakých method používá vláda k tomu, aby zastrašila železničáře v boji o řádný služební řád.

Protestujeme co nejrozhodněji proti tomuto postupu policejních orgánů a tážeme se na ministra vnitra:

1) Ví pan ministr vnitra o tom neslýchaném zákroku policie proti důvěře svolané schůzi železničářů?

2) Souhlasí pan ministr s vylíčeným postupem podřízeného orgánu?

3) Co hodlá učiniti pan ministr k nápravě uvedeného případu, jakož i za tím účelem, aby bylo jednou pro vždy zabráněno takovémuto porušování shromažďovacího práva policejními orgány?

Zákonem ze dne 30. září 1924,č. 216 Sb. z. a. n. bylo slíbeno oněm držitelům válečných půjček kteří neměli většího majetku než 25.000 Kč a splnili jiné zákonité podmínky, že za rakouské válečné půjčky, které se jim odejmou, dostanou odškodňovací dluhopisy, které se měly úrokovati 3% ode dne 1. července 1924.

Jde tedy v tomto případě veskrze o drobné a chudé lidi, úředníky, zaměstance, kteří byli již v minulých letech krutě postiženi ztrátou úroků a nyní měli utrpěti další ztrátu jak na jistině, tak také na úrocích.

Ačkoliv válečné půjčky byly odevzdány a přihlášeny k výměně již dne 30. července 1925, tedy skorem před 2 lety, a ačkoli finanční úřady I. stolice jsou úplně hotovy s prohlídkou přihlášek, kterou byly pověřeny, leží prý již celá tato vec značnou dobu u české Zemské banky jako u kontrolního úřadu.

Tímto se velice protahuje vyřízení této věci, neboť teprve až Zemská banka provede kontrolu, mají býti všechny přihlášky odevzdány ředitelství státního dluhu a ono teprve provede příděl jednotlivých odškodňovacích dluhopisů.

Z toho vysvítá, že asi ubozí držitele válečných půjček budou museti čekati ještě dosti dlouho než dostanou toto skrovné tak zvané odškodnění. Jest to pro ně hospodářská škoda, kterou sotva budou moci snésti.

Se zřetelem na to táží se podepsaní pana ministra financí:

1) Ví o tom pan ministr financí?

2) Co zamýšlí učiniti aby zmíněná výměnna akce byla co nejdříve příznivě skončena?

Výnosem ministerstva vnitra ze dne 19. prosince 1925, č. 85966/25-13 byla vyzvána četnická velitelství, aby četnickým gážistům oznámila, že ve stavu sboru uniformované stráže bezpečnosti obsadí se větší počet míst gážistů bez hodn. třídy. podle ustanovení § . 8 zák. ze dne 22. prosince 1924, čís. 286 Sb. z.a.n.

Na tuto výzvu přestoupilo asi 500 četnických srážmistrů do stavu uniformované stráže bezpečnosti v Liberci,Praze, Kar. Varech, Mariánských Lázních, Mor. Ostravě atd. od 1./6. 1926

Přes to, že uplynulo od této doby již více než 10 měsíců, nebyly požitky těchto přestouplých četníkých gážistů upraveny podle odst. 3 §u 8 zákona č. 286/1924 a vyplácí se jim stále záloha I. plat.stupnice, asi 800 Kč měsíčně, přes to, že mají služební dobu 15-20 letou. - Zemská politická správa v Praze odkazuje tyto gážisty na § 142 platového zákona č. 103/1926 a tvrdí, že musí vyčkati prováděcího nařízení k tomuto §u citovaného zákona.

Při projednávání zákona čís. 286/1924 a 103/1926 stále vládní zástupci slibovali, že nebude nikdo poškozen: praxe podřízených úřadů však přímo šlape čestné závazky členů vlády, aby tam zdiskreditovalyúplně v řadách postižených zaměstnanců dané slovo čsl. ministrů. Tato praxe podkopává důvěru podřízených zaměstnanců k vládě a měla by býti přístně stíhána, stejně jako ignorování a nerpektování zákona, v předu uvedeném případě.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o těchto poměrech přestouplích četnických gážistů do služeb unifomované stráže bezpečnosti?

2. Jest pan ministr ochoten ihned zaříditi, aby se jim dostalo požitků, které jim ve smyslu § 8 zákona 286/1924 příslušejí?

3. Jest pan ministr ochoten potrestati viníky, kteří způsobili, že po 10 měsíců byly zákonné požitky zmíněným přestouplým gážistům nezákonně odpírany?

4. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, aneb zaříditi hodlá?