Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ještě neuklidnila se veřejnost, rozrušená zprávami o řádění cikánských tlup v jižnich Čechách a již dochází k nové sensaci neuvěřitelných zločinů, páchaných cikány v Moldavě na vých. Slovensku.

Obyvatelstvo je st rozrušeno a žije stále v obavě, že drzost cikánských tlup nevyhne se ani území ostatnímu.

Tyto události dokazují, jak nutno jest již jednou řešiti otázku cikánů v našem státě a že nelze jí řešiti dosavadními prostředky a zákonitými předpisy.- Četnictvo stará se velmi dobře , aby zločinnosti zabránilo, jest však tak přetíženo pracemi administrativními, že nezbývá mu času, aby mohlo důkladně pátrati po podezřelých osobách svého obvodu.

Bylo by záhadno, aby jakýmkoliv opatřením bylo zbaveno administrativní, většinou písařské práce a mohlo se věnovati svému úkolu - službě bezpečnostní. Dosavadní organizace četnické služby, libující si v samém písaření, odvádí četnictvo od jeho vlastního úkolu a dělá z něho vlastně administrativní orgán státní moci.

Bylo by také záhodno, omeziti vydávání živnostenských listů pro pouti a trhy pochybným osobám, přezkoušeti všechny licence brusičů a potulných obchodníků všeho druhu a postarati se, aby osoby,které se štítí práce a jsou veřejnosti na obtíž, dodány byly do robotáren. - Starost o potulné cikány ponechává se jen výkonnému četnictvu, které jsouc jinými pracemi přetíženo, nemůže se plně věnovati této metle venkova. Má-li však tento boj s těmito rozvětvenými potulnými bandami býti úspěšně a s plným zdarem prováděn, musí býti naše úřady z jejich dosavadní pohodlné nečinnosti vyburcováni a je povinností všech veřejných - ať samosprávných anebo parlamentních činitelů - o to se postarati, aby se tak co nejdříve stalo. V prvé řadě jest nutno, aby těmto potupným živlům byly jejich děti odejmuty a svěřeny zvláštním ústavům k výchově. Dospělí cikáni, kteří by neposlechli a přes potrestání by svůj potulný život vedli dále, buďtéž internováni dle pohlaví ve zvláštních robotárnách. Finanční náklad, který by tato vyjímečná opatření stála, mohl by se krýti nějakou zvláštní úvěrovou akcí, která by byla umořována částečně výnosem práce internovaných cikánů, částečně také zvláštní dávkou, která by se k tomu účeli zvlášť vybírala a kterou by venkovské obyvatelstvo rádo zapravilo, jelikož by se takto zbavilo nepříjemných příživníků. - Ostatně by tato dávka po nějakém čase sama sebou odpadla, jelikož by také tyto potulné živly v několika letech při přísném provádění těchto vyjímečných opatření zcela vymizely.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti a vnitra:

1. Jaké opatření zamýšlí k řešení otázky cikánské učiniti?

2. Jsou páni ministři ochotní sděliti podepsaným, co v této věci zařídili?

Zaměstnanci výtopny v Nuslích požádali Ústřední výbor důvěrnických při ministerstvu železnic, aby za účelem informativním vyslání byli jeden nebo dva z důvěrníků na schůzi závodní, ktaré se účastnili jedině a výhradně zaměstnanci výtopny nuselské. Tato schůze konala se o 5. hodině odpol., aby nijakým způsobem nebyla rušena práce a shromáždili se tito zaměstnanci v Dělnickém domě v Michli po 5. hod., takže schůze vlastní mohla býti zahájena teprve o1/2 6. hod. večerní.

Za řeči člena Ústředního Důvěrnického Výboru Havránka dostavil se vládní zástupce do této schůze se 6 strážníky a vyzval předsedajícího schůzi, Sonnenscheina, aby mu sdělil, za jakým účelem schůze byla svolána a o čem má rokovati. Předsedající i jmenovaný řečník odpověděli, že zaměstnanci mají pochopitelně zájem zvěděti, v jakém stádiu jest úprava, a že proto bylo nutno, aby dostalo se jim potřebných informací v zájmu uklidnění zaměstnanců.

Přes toto prohlášení zabavil komisař listinu zaměstnanců ve schůzi přítomných a schůzi jménem zákona rozpustil nařídiv, aby účastníci schůze do 10 minut opustili.

Poněvadž jde o závodní schůzi, svolanou důvěrníkem zaměstnanců, tedy o shromáždění osobní, sobě navzájem známých a poněvadž podle referátu řečníkova nešlo o věci povahy nebezpečné, nýbrž o informaci,která jest žádoucí v době, kdy se o tak důležité věci zaměstnanců jedná, je s podivem tento postup úředníka, který na konec také prohlásil, že zásah činí na výšší rozkaz.

Z té příčiny táží se podepsaní:

1.) Vědí páni ministři vnitra a železnic o tomto případě?

2.) Na čí popud byl vyslán tento intervenující úředník, jaké dostal instrukce a zda byl mu přmo dán rozkaz, aby rozpustil schůzi tak nevnné povahy?

3.) Co hodlají pp. ministři vnitra a železnic učiniti, aby personál podobným postupem pro příště nebyl podrážděn a aby mohl o svých existenčních otázkách rokovati ve schůzi právoplatně svolané?

Jak vyplývá z článku časopisu "Die Wirtschaft" ze dne 29. ledna t,r. ministerstvo veřejných prací vydává 64% dovozních listů na polské uhlí několika politickým stranám. Tento článek vyšel také ve větší části deního tisku, a nebyl vyvrácen. Lze tedy míti za to, že jeho vývody jsou uplně správné. Podle něho přes protest polské vlády, která obchod s dovozními listy považovala za porušení československo - polské obchodní smlouvy, vládní strany na schůzi dne 29. prosince 1926 rozdělily mezi sebe kvoty na měsíc leden. Tyto kvoty byly stanoveny takto:

Jelikož se za dovozní list, jenž zní na 17 tun, platí od 200 - 250 Kč, mají z toho uvedené politické strany měsíčně důchod asi půl milionu korun. Tak se zajisté krásně napňují pokladny stran, nelze však popírati, že tento druh příspěvku nejen zdražuje cenu uhlí, nýbrž jest zároveň neslýchanou korupcí veřejného života. Této korupce se zúčastní, jak vyplívá z výše uvedeného seznamu,nejen vládní strany, nýbrž i dvě tak zvané oposiční strany. Ovšem jde v tomto případě o bývalé vládní strany, které mají býti tkto udžovány v náladě, aby jednak mlčely o dřívějších událostech. jednak příležitostně mohly býti vzaty do vlády náhradou za jiné, kdyby se tvořila nová vláda. Celkem vzato svědčí tento obchod s dovozními listy o ohromné zchátralosti politického života v tomto státě. Mluví se o reformě veřejné správy a ve skutečnosti jde o korupci veřejného života.

Podepsaní táží se pana ministra:

Jak může ospravedlniti obchod politických stran s dovozními listy na polské uhlí?

Jak bylo podepsaným oznámeno, 32 letý montér a správce městské elektrárny v Přísečnici Josef Hoffmann nastoupil dne 10. srpna 1925 ke čtyřtýdenímu poslednímu cvičení ve zbrani k pěšímu pluku T. G. Masaryka číslo 5 v Praze. Obec Přísečnice podala návrh na jeho zproštění, poněvadž jest ho nezbytně třeba jako jediného zaměstnance městské elektrárny. Tato žádost nebyla vůbec vyřízena.

V Praze byl Josef Hoffmann s jinými druhy od pluku jako přespočetný přidělen pěšímu pluku číslo 48 v Benešově. Z Benešova musel prodělati pochodové cvičení do Tábora. Dne 5. září, vykonav cvičení ve zbrani, měl se opět dostaviti do Přísečnice, a však 4. září došel telegram od pěšího pluku číslo 48 z Benešova, že Josef Hoffmann zemřel a že se pohřeb koná v neděli dne 6. září. Příbuzní, kteří se ihned odebrali do Benešova, zjistili po mnohdy marné námaze jen toto:

Podle údajů zdravotního majora dra Gebky v Benešově přijal prý Hoffmanna do léčení dne 1. září : stěžoval prý si na bolesti v žaludku. Ale prý mu chutnalo. Když dne 3. září horečka stoupla, byl s 39 stupni horečky dodán do občanské nemocnice v Benešově, kde 4. září v 8 hodin ráno zemřel. Při pitvě, která se pak konala, bylo prý zjištěno, žeměl těžký zánět plic. Major dr Gebka ještě za rozmluvy s příbuznými zemřelého prý tyto zprávy odvolal a pak řekl že Hoffmann byl teprve 3. září dodán do síně nemocných a ihned převezen do občanské nemocnice. Záložníci (mezi nimi jeden lékárník)Kteří zemřelého poznali na cvičení, řekli vdově zemřelého, že se sešli s Hoffmannem v pondělí 31. srpna 1925 u lékařské prohlídky a u Hoffmanna, že byla patrna horečka a že plakal. Druhého dne (v úterý 1. září) přišel mezi jinými také lékárník opět k lékařské prohlídce a službu konající lékař prý prohlásil, že musí ihned odejíti, ponevadž jde o těžce nemocného záložníka, který musí býti odvezen. Zde zvěděl, že jde o svrchu jmenovaného Hoffmanna.

Tyto zprávy se tolik liší od zpráv plukovního lékaře dra Gebky, že dosud není úplně jasno, zda Hoffmann, který již v Táboře byl těžce nemocen, byl ihned dodán do síně nemocných a tam dva dny léčen, nebo zda Hoffmannn, jak tvrdíl naposled dr Gebka v rozmluvě s příbuznými, přímo z tábora, z nemocnice odevzdán do nemocnice občanské. Z dosavadních vysvětlivek jest patrno, že úředně nebylo ještě objastněno, kde byl onen těžce nemocný záložník ony dva dny.

Příbuzní oznámili, že Josef Hoffmann nastoupil z Přísečnice úpně zdráv a dosud nijakou nemocí netrpěl. Staral se o ženu a matku potřebující podpory. Svrchu uvedení záložníci dále oznámili že a Hoffmannem byli ubytováni v Benešově v barácích, jichž nelze ani popsati, v barácích, pro lidi nejnedůstojnějších. Nebylo tam téměř slámy a dva muži dostali vždy jednu přikrývku, přes to že při špatném počasí bylo nesmírně chladno. Ošetřovatel v občanské nemocnici dále oznámil, že Hoffmann, pokud byl ve vojenském ošetřování, ačkoliv měl 39 horečky, byl vykoupán a v lázni a po celou noc mluvil a plakal, avšak vojenští ošetřovatelé mu nerozuměli, ponevadž nedovedli německy.

Jsou-li všechny tyto údaje správné, dopustily se zde vojenské úřady nesmírně těžké chyby, takže jich nelze zbaviti těžké viny na smrti záložníka, který nastoupil zdráv. Podepsaní se tedy táží:

1.) Jest pan ministr ochoten, dáti přesně vyšetřiti zástupcem ministrstva národní obrany všechny svrchu uvedené okolnosti, které přivodily smrt záložníkovu?

2.) Jest pan ministr ochoten oznámiti sněmovně přesné vyšetření všech svrchu uvedených okolností a výsledek vyšetřování a viníky pohnati k nejpřísnější odpovědnosti a potrestati je?

3.) Jest pan ministr ochoten poskytnouti co největší pomoc pozůstalým tohoto člověka, zemřelého v nejlepších mužných letech?

Mzdové poměry dělnoctva československé tabákové réžie vyžadují naléhavé úpravy. Přes to, že zákon, jímž se nově upravují platy státních zaměstnanců, platí již 1 1/2 roku, úprava platů dělnictva československé tabákové režie nebyla dosud provedena.

Ústřední ředitelství československé tabákové režie v dohodě se správním výborem československé tabákové režie podalo již vládě návrh na novou úpravu mzdových poměrů dělnictva v tabákových továrnách, avšak vláda jej neschválila, jak jest to třeba podle §u 210 zákona o platech státních zaměstnanců.

Podepsaní se tedy táží:

Jest vláda ochotna, co nejdříve schváliti návrh na úpravu platů dělnictva československé tabákové režie a učiniti tím přítrž neudržitelným poměrům?

Interpelace poslanců H. Krebse a druhů ministrovi vnitra o postupu děčínské okresní politické správy vůči starostenskému úřadu v Podmoklech.

Vojenské posádkové velitelství v Děčíně nařídilo dne 27. listopadu 1926, že se byt, který měl rotmistr - manip. Josef Klečka v domě pana Hagenbartha v Podmoklech (Teplická číslo 14) zabírá. Městský úřad upozornil po té vojenské posádkové velitelství, že požadavek, který vzneslo k městskému úřadu v Podmoklech, nemá zákonitého podkladu. Opis tohoto dopisu, zaslaného vojenskému posádkovému velitelství, byl zaslán na vědomí děčínské okresní politické správě. Okresní politická správa odpověděla pak městskému úřadu v Podmoklech tímto dopisem.

K opisu vašeho dopisu zaslaného vojenskému posádkovému velitelství v Děčíně, který sem byl předložen, buďtéž uvedeny podrobnější důvody, proč nebylo vyhověno dopisu tohoto velitelství ze dne 27. listopadu 1926, číslo 1355: k přiloženému odvolání buďtéž připojeny všechny spisy v této věci. - Při této příležitosti výslovně upozorňuji a vyzývám pana starostu, aby se přesně obeznámil s ustanoveními zákona o vojenském ubytování, zvláště zákona ze dne 15. května 1924, číslo 118 Sb. z. a. n. a vládního nařízení, které tento zákon doplňuje a z něhož jest jasně patrno, že ve věcech vojenského ubytování jest obec I. instancí a že jest povinna splniti povinnosti, uložené jí zákonem, bez dalšího vybízení a aby neobtěžoval více zdejší úřad zbytečnými podáními, zvláštními rekursy a podivnými žádostmi jedině městského úřadu v Podmoklech o poučení o opravných prostředcích.

Kdyby se věc měla opakovati, byl bych nucen zakročiti proti panu starostovi se vší přístností, případně i trestem.

Přednosta okresní politické správy: Pokorný v. r. " Posouzení obsahu a tónu této listiny ponecháváme panu ministrovi vnitra a tážeme se ho":

1.) Ví o tomto úřadování přednosty děčínské okresní politické správy a jest ochoten je hájiti?

2.) Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby okresní politická správa ve styku se samosprávnými sbory

užívala jiných způsobů a jiného tónu?

Jak jsme přesně zjistili, politickým úředníkům české národnosti, přiděleným úřadům v německých jazykových oblastech, byly před koncem roku vypláceny větší remunerace, kdežto němečtí úředníci nějakých zvláštních přídavků nedostali. Přednostové okrestních politických správ dostali 2200,- Kč,úředníci 1200,- Kč až 1600,- Kč a písaři 700,- Kč. Tyto přídavky dostali výhradně úředníci čeští, kdežto němečtí úředníci byli prostě přeskočeni. Jak jsme dále zjistili, toto jednostranné protěžování českých úředníků při ročních remuneracich trvá již několik let. Jest to neslýchané odstrčení německých úředníkú politické služby a pobuřuje to zvláště proto, poněvadž se ministerstvo prohřešuje proti základní zásadě ústavy, že všichni občané jsou si před zákonem rovni.

Tážeme se pana ministra vnitra:

1.) Jak odůvodní zvláštní dotaci politických úředníků české národnosti v německých okresech?

2.) Proč vyloučil německé úředníky okresních politických správ z těchto ročních přídavků a tím je snížil před jejich českými kolegy?

3.) O jaká zákonná ustanovení opírají se tyto zvláštní přídavky politických úředníkům české národnosti?

Klatovská okresní politická správa zakázalo výměr z 3. února 1927 rozdávati leták, vydaný německou sociálně - demokratickou stanou, poněvadž prý podle § 23 tiskového zákona jest zakázáno rozdávati tiskopisy mimo místnosti k tomu určené. Téhož dne zakázal tento úřad pořádati průvod po schůzi konané pod širým nebem, kterou svolala německá sociálně - demokratická strana v Nýrsku.

Pokud jde o první zákaz, příčí se tak křiklavě stálé praksi správního úřadu, že jest zbytečné jej kritisovati. Rozdávání letáků jest nejen nejstarší, nýbrž i dnes ještě nejrozšířenější zbraní politického boje a jisté není řečeno příliš mnoho, nazvemeli pokus, potlačiti tento bojový prosředek, směšným.

Avšak ani pro druhý zákaz nelze nalézti rozumného důvodu. Tento úřad, který zakázal průvod, týmž výměrem povolil schůzi pod širým nebem a nelze naprosto pochopiti, čím má býti ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho, jestliže účastníci po této schůzi, konané pod širým nebem, odejdou v průvodu.

Tážeme se tedy pana ministra:

1.) Ví o těchto přehmatech klatovské okresní politické správy?

2.) Jaká opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby příště zabránil takovémuto omezování politických projevů?

Jako každoročně zamýšlelo se také letos pořádati pamětní slavnost nad hrobem tech, kdož v březnu padli ve Šternberku, a to v neděli dne 6. března odpoledne, aby se také šternberské dělnictvo mohlo slavnosti účastniti. O tomto úmyslu bylo šternberské okresní politické správě již dne 17. února podáno zákonem předepsané oznámení a žádost, aby úřad povolil uspořádáti tuto pamětní slavnost.

Výnosem ze dne 24. února 1927, č. 44 předs. šternberská okresní politická správa však zakázala konati pamětní slavnost dne 6. března a prohlásila, že takovou slavnost může povoliti jen v pátek dne 4. března ve 3 hodiny odpoledne s podmínkou, že slavnost bude míti pouze ráz pietní vzpomínky a že nebude učiněn žádný projev, který by se příčil tomuto rázu. Při tom byl zakázán společný průvod na hřbitov a ze hřbitova, jakož i nošení odznaků a prapúorů a bylo nařízeno, aby byly ke schválení napřed předloženy zpěvy, které měly býti zpívány.

Zákaz pořádati slavnost dne 6. března by odůvodněn tím, že se toho dne konají slavnosti na oslavu narozenin pana presidenta republiky, jež připadají na 7. března, a že smuteční projevy toho dne měly by ráz demonstrace.

Zajisté netřeba zdůrazňovati, že šternberské obyvatelstvo bylo dalekotoho, aby nějak demonstrvalo proti osobě presidenta republiky nebo proti oslavě narozenin pana presidenta a to jižproto, poněnadž i ve Šternberku jsou přesvědčeni, že president republiky jistě neschvaloval národní nesnášenlivosti, jež vedla ke smutným událostem dne 4. března 1919, při nichž ve šternberských ulicích nastalo krveprolití, jehož obětí bylo několik osob.

Chtělo-li šternberské dělnictvo konati pamětní slavnost nikoliv všedního dne, nýbrž v neděli, bylo to tedy jen proto aby se jí mohlo účastniti pracující obyvatelstvo, a záleželo-li tolik dělnictvu na účasti při této pamětní slavnosti, bylo to tedy jen proto, poněvadž nešťastné oběti ze dne 4. března 1919 byly veskrze příslušníky dělnického stavu.

Že šternberský okresní hejtman použil narozenin presidenta jen jako vítané záminky, aby mohl zakázati nedělní slavnost na paměť březnových padlých, a že mu nešlo o slavnost narozenin, nýbrž o to , aby zabránil dělnictvu účastniti se této slavnosti, vysvítá z toho, že nechtěl svoliti ani, aby tato slavnost byla přeložena na neděli dne 13. března. Zákazem a rozhodnutím, jak se má slavnost konati, rozhodl však šternberský okresní hejtman také, že se nad hrobem březnových padlých nesmí mluviti vůbec anebo aspoň o příčinách smrti těch, kdož padli jako oběti událostí ze dne 4. března 1919.

Dovoláváje se narozenin presidenta republiky, jako důvodu zákazu. neprokázal okresní hejtman panu presidentovi jistě nijakou poctu a nepřispívá také k povznesení vážnosti republiky, zakazuje-li se, aby se nad hrobem březnových padlých mluvilo o událostech dne 4. března 1919, neboť obyvatelstvo soudí, že to jest horší než ve starém Rakousku, kde i v řečích nad hrobem bylo dovoleno vzpomínati obětí z března roku 1848.

Přes to dostavil se značný počet šternberských dělníků v neděli dne 6. března ke hrobu březnových padlých, poněvadž se totiž nemohli účastniti slavnosti ve všední den, milostivě vybraný panem hejtmanem, a důvěrník dělnictva vylíčil několika slovy,proč se pamětní slavnost letos nesměla konati v neděli.

To bylo šternberskému okresnímu hejtmanovi zase podmětem, aby již příštího dne nařídil četnictvu provésti hrdelní vyšetřování, kdo k tomuto " uspořádání" vyzýval, a vyšetřující četník žádal dokonce na redaktoru dělnického časopisu" Volkswacht", aby mu řekl, kdo zaslal do těchto novin ono oznámení, což mu ovšem bylo odepřeno.

Podepsáni táží se nyní pana ministra vnitra:

1.) Jest pan ministr ochoten zjistiti, že zákaz pořádali slavnost na paměť těch, kdo v březnu ve Šternberku padli, v neděli dne 6. března není podle zákona odůvodněný a že se v rozhodnutí okresní hejtman dr. Dostál ani nepokoušel jej odůvodniti odvoláním na některé zákonné ustanovení?

2.) Jaká opatření zamýšlí pan ministr vnitra učiniti, aby podobný libovolný čin okresního hejtnana byl aspoň příště znemožněn?

Chomutovské vojenské posádkové velitelství užívá ve styku s městem Chomutovem po nějakou dobu výlučně češtiny, ačkoliv dříve psalo několikrát dvoujazyčné (česko - německy ). Tak byl na příklad přípis vojenského posádkového velitelství ze dne 1. dubna 1926, č. 122/26 sepsán jen česky. Týkal se náhrady za vojenské ubytování. Žádost starostenského úřadu , aby tento přípis byl sepsán také německy, vojenské posádkové velitelství odmítlo. Stížnost, kterou proti tomu podal chomutovský starostenský úřad pražskému vojenskému velitelství, nebyla do dneška vyřízena, ačkoliv na vyřízení bylo naléháno v září 1926 doporučeným dopisem. Toto prodlévání s rozhodnutím dlužno považovati za odepření práva.

Podepsaní táží se pana ministra národní obrany:

1.) Proč vojenské velitelství nevyřídilo dosud stížnosti města Chomutova?

2.) Jest pan ministr ochoten naříditi pražskému vojenskému velitelství, aby ihned vyřídilo stížnost města Chomutova?

3.) Jest pan ministr ochoten naříditi vojenským úřadům a ústavům, aby ve styku s obcemi v okresích s kvalifikovanou německou menšinou užívaly také řeči menšiny?

V celých jižních Čechách, zvláště na Netolicku a Budějovicku rozšířila se neobyčejně motolice ovčí, která přímo katastrofálně ohrožuje veškeré zemědělství těchto krajů. Tak n. p. v malé obci Babicích od prosince 1926, kdy byly zpozorovány první případy nákazy, do 15. února t. r. padlo 44 kusů dobytka, z toho 19 chovných krav, 39 vepřů, z toho 20 chovných vepřů a 79 podsvinčat. V dalších 11 obcích, v nichž úhrnný stav dobytka činí 2939 kusů, jest 1643 nakažených a 143 již zahynulo. Léčení a léky stojí již 143.810 Kč.

Příčinou této dobytčí nákazy jest jedině špatná sklizeň krmiva. Krmivo bylo jarními a podzimními zátopami tak poškozeno, že není vůbec k ničemu. Jihočeští zemědělci nemajíce však pro živelné pohromy v jižních Čechách peněz na koupi náhražek krmiva, jsou nuceni krmiti nevhodným krmivem a proto se rozšiřují epidemické dobytčí nákazy. Tento stav hrozí jihočeským zemědělcům úplnou pohromou, poněvadž v tomto území má chov dobytka větší význam než jakýkoliv jiný druh zemědělské výroby. Ke všem letošním živelným pohromám přistupuje nyní ještě tato a nemá-li býti zničen značný počet existencí samostatných zemědělců, jest tedy nezbytně za potřebí vydatné státní pomoci. Stav drobných zemědělců jest tím horší, že v jižních Čechách skorem celý jejich příjem pochází z chovu dobytka. Zemědělci jsou v těžkém finančním stavu, takže nemohou sami platiti útraty spojené se zvěrolékařským ošetřováním nemocného dobytka.

Proto se podepsaní táží pánů ministrů:

1.) Víte o tomto katastrofálním stavu chovu dobytka a celého zemědělství v jižních Čechách ?

2.) Jste ochotni přikázati, aby příslušné orgány ihned poskytly prostředky na veterinární a zvěrolékařská opatření ?

3.) Jste ochotni pečovati o opatření laciného krmiva, zvláště jadrného krmiva ?

4.) Jste ochotni učiniti taková opatření, aby aspoň v nejnutnějších případech byla škoda, způsobená zemědělcům zvířecími nákazami, nahražena ze státních peněz ?