Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min, financí na interp. posl. Lance a spol, o propuštění Josefa Lipperta, úředníka důchodového kontrolního úřadu v Užhorodě (tisk 604/xi),

II. min, železnic a národní obrany na interp, posl. Procházky, Buřívala a spol. o započítání služby vojenské, strávené dobrovolně na Slovensku (tisk 604/v),

III. min. vnitra na interp, posl. Bergmana, Buřívala,Riedla a spol, že okresní politická správa v Moravské Třebové porušuje nedělní klid o státních svátcích (tisk 538/v),

IV. vlády na interp, posl. dra Gatiho a druhů o křvdách, které utrpělo zemědělské obyvatelstvo obce Dercena při provádění pozemkové reformy a tím, že mu odňata byla půda dosud užívaná (tisk 604/II),

V. min. soc, péče na interp, posl. Cibulky a soudr. o porušování osmihodinové doby pracovní zemským výborem moravských (tisk 181/VIII),

VI. min. vnitra na interp, posl. Koudelky,Kleina a soudr. o zakročení policie při valné hromadě právnického spolku "Všehrd" (tisk 746/XI),

VII. min. vnitra na interp, posl. Karpíškové, inž. Nečase , Koudelky a soudr. o rozpuštění schůze Angeliky Balábové a o zakročení policie v důvěrné schůzi sociálně demokratického dělnictva (tisk 746/III).

VIII. dodatečná odpověď vlády na interp, posl. dra Patejdla, Davida, V. Beneše, Jaši a druhů o scizení velkostatku Battorkessi (tisk 538/I),

IX. min.soc.péče,vnitra abchodu na inter. posl. Najmana, Anděla, Dubického a druhů o nesprávných nařízeních zemské správy politické v Praze v příčině zavírání obchodů a živností v neděli (tisk 97/XVII),

X. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o postupu berních úředů v libereckém berním okrese (tisk 604/XVI),

XI. vlády na interp. posl. Matzenera a druhů, že se válečným poškozencům na Hlučínsku křivdí při přídělu půdy (tisk 538/XV),

XII. min. národní obrany na interp. posl. Heegera, Kaufmanna a druhů o sebvraždách vojínů v Opavě (tisk 663/XI),

XIII. min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení byl vydáván včas (tisk 746/XIV),

XVI. min. vnitra na interp. posl. dra Koberga a druhů o hlášení bojkotu na olomoucké radnici (tisk 538/XVI),

XV. min. věcí zahraničních, obchodu, průmyslu a živností a financí na interp. posl. dra Korlátha a spol. o sklárně ve Ferenczvölgyi (tisk 575/I),

XVI. min. zemědělství a min. financí na interp, posl. Koudelky a soudr. o devastaci lesů vůbec a na panství Komorní Hrádek zvláště (tisk 663/VIII),

XVII. min. školství a nár, osvěty a min. financí na interp, posl. Sladkého, Zeminové, Moudrého, Pechmanové a spol. o provádění zák. č. 75/22 Sb. z. a n. a jeho novely (tisk 746/XVI),

XVIII. min. vnitra na interp. pos. Krebse, dra Wollschacka, Stenzla a druhů o přehmatech censurního úřadu při předvádění filmu "Slavnost svazu tělocvičných spolků ve Vídni" v městském biografu v mor. Třebové (tisk 746/XV),

XIX. min. národní obrany na interp. posl. Hrušky, Štětky a soudr. o sebevraždě vojína Oppelta z Libně (tisk 930/I),

XX. min. vnitra na interp. posl. Kreibicha a soudr. jak orgány policejního ředitelství v Praze provádějí konfiskaci novin (tisk 746/VIII).

Přezkoumal jsem zrušení služebního poměru čekatele důchodové kontroly Josefa Lipperta, provedené hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě na základě 2. odstavce §u 11 služ. pragmatiky a shledal jsem opatření toto odůvodněným. Služební poměr jeho byl zrušen, jelikož bylo shledáno, že nemá způsobilosti pro dosazení v úřad.

Po stránce formální podotýkám, že nejvyšší správní soud zrušil nálezem z 26. října 1925 č. 17189/25 naříkané rozhodnuti ministerstva financí z 25.února 1924 č. 12526/24 pro nezákonnost, ježto seznal, že toto ministerstvo nebylo příslušno rozhodovati o stížnosti, nýbrž že hlavní finanční ředitelství v Užhorodě rozhoduje o všech věcech finanční správy, jež nejsou zvláště vyhrazeny ministerstvu financí, jako poslední správní stolice.V zhledem k tomuto judikátu nejvyššího správního soudu vyrozumělo hlavní finanční ředitelství stěžovatele, že rozhodnutí tohoto ředitelství o zrušení stěžovatelova služebního poměru ze 6. prosince 1923 č. 40318/603-Ia je rozhodnutím konečným a že proti němu není přípustný v cestě instanční oprávněný prostředek. Postup finančních úřadů v této věci odpovídá platným předpisům a neshledal jsem proto důvodu učiniti ve věci další opatření.

Služební požitky byly Lippertovi vyplaceny hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě do 31. prosince 1923, t.j. do konce onoho měsíce, ve kterém byl jeho služební poměr úřednického čekatele zrušen. Na další výplatu těchto požitků nemá nároku. Podotýkám pouze že podle §u 17 zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 nemá stížnost k správnímu soudu podaná odkládacího účinku.

Vzhledem k uvedenému neshledal jsem ani v tomto směru příčiny, učiniti ve věci další opatření, jelikož jsem shledal postup finančních úřadů správným.

Vojenská správa se již ve svém vlastním zájmu, arciť v mezích své pravomoci, přičiňuje o to, aby na vojenskou službu u čsl. vojska byl brán při vhodných příležitostech náležitý zřetel. Tyto intence vojenské správy nacházejí, pokud jest to jen v rámci platného právního řádu a té které úpravy zaměstnaneckých poměrů proveditelné, patřičného ohledu i u státní správy železniční.

Také v interpelovaném případě bylo učiněno po náležitém novém přezkoumání opatření, aby mírnějším výkladem platným ustanovení, pokud jej lze arciť srovnati s platnými předpisy zákonnými, bylo učiněno spravedlností zadost.

K hořejší interpelaci sděluji po dohodě s panem ministrem pošt a telegrafů toto:

Telefoní služba u poštovních úřadů v obvodu okresní správy politické v Mor. Třebové v den 1. května 1926 byla zařízena k žádosti jmenované okresní správy politické v zájmu veřejném na dobu nezbytné potřeby. Na den 1. května, patřící podle zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n. mezi dny památné, vztahují se, pokud jde o veřejné úřady, ústavy a podniky, ustanovení o klidu nedělním. Pro telegrafní a telefoní službu poštovních úřadů v den 1. května platí tudíž- až do vydání vládního nařízení, kterým podle §u 4 cit. zákona mohou býti stanoveny vyjímky pro podniky veřejné v zájmu nerušeného jich provozu - předpisy poštovního řádu o službě v neděli. Podle těchto předpisů mohou býti u poštovních úřadů úřední hodiny v neděli, které zpravidla trvají nejvíše polovinu hodin všedního dne, ve zvláštních případech rozšířeny i nad tuto dobu.

Neodporovalo tudíž zmíněné opatření, kterého vyžadoval veřejný zájem, předpisům platícím pro telegrafní a telefoní službu poštovních úřadů v neděli, a nebylo jím proto také porušeno ustanovení §u 4 citovaného zákona.

Ježto pak pracovní doba zaměstnanců, konajících v den 1. května 1926 službu u poštovního úřadu v Jevíčku, nepřesahovala - čítajíc v to i tuto službu - v týdením období 48 hodin, nepříslušel jim nárok na přesčasné.

O dni 28. října 1925 nebyla služba u poštovních úřadů v obvodu okresní správy politické v Moravské Třebové tímto úřadem žádána ani nebyla konaná.

V zhledem k uvedenému není důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

Interpelace týká se provádění pozemkové reformy a nespadá do příslušnosti ministerstva zemědělství.

Při provádění pozemkové reformy na zabraném majetku Schönbornském, na dvoře Pustakerepec, na Podkarpatské Rusi, hleděl státní pozemkový úřad v prvé řadě pomoci občanům hospodářsky a sociálně nejslabším. Z toho důvodu se dostalo většího přídělu obci Nižný Korepec. Tato obec má velmi malý katastr pozemkový a jest sevřena s jedné strany velkým zabraným majetkem Schönbornovým, s druhé strany rozsáhlým katastrem obce Dercen. Obec vznikala postupným osamostatňováním dvoře Pustakerepec. Jest tu chudý lid a to většinou bezzemci, deputátníci a dělníci. Těm dostáválo se půdy při provádění pozemkové reformy v blízkosti jejich obydlí.

Naproti tomu katastr obce Dercen jest rozsáhlý, obyvatelstvo této obce jest zámožnější a hospodářsky soběstačné.

V roce 1924 převzal Státní pozemkový úřad dvůr Pustakerepec, poněvadž však touto dobou nebylo rozhodnuto o definitivním způsobu provedení přídělového řízení na tomto objektu, dal státní pozemkový úřad občanům obce Dercen půdu do pachtu až do konce září 1926. Tento pacht nebyl však definitivním přídělem, nýbrž toliko prozatímním opatřením, aby udržena byla kontinuita hospodaření.

Když potom Státní pozemkový úřad přikročil k definitivnímu řízení přídělovému, byl pacht občanům dercenským podle zákona vypovězen se lhůtou do 1. října 1926. Pachtýři dercenští nepodali proti výpovědi stížnosti. Teprve osm dní před vypršením výpovědní lhůty žádali o přiděl pachtovaných pozemků, tedy v době, kdy přídělové řízení a všechny technické práce byly ukončeny a kdy již prošla dávno lhůta, stanovena pro podání přihlášek.Státní pozemkový úřad nemohl proto přihlížeti k opožděným žádostem. Také skutečnost, že více než 30 kat. jiter půdy pachtované v letech 1924 -1926 dercenským občanům zůstalo neobděláno, nemohlo přesvědčiti Státní pozemkový úřad o opravdovém hospodářském zájmu občanů dercenských o příděl.

Vedle toho má v pachtu dodnes obec Dercen z majetku Schönbornova na Černém Močálu ca 100 kat. jiter. V případě, že by bylo bezpečně zjištěno, že jest dána potřeba půdy pro jmenovanou obec, bylo by možno Státnímu pozemkovému úřadu tento pacht na Černém Močálu rozšířit.

Podle vylíčení stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

Na základě již dříve došlých podání o úpravě pracovní doby v moravském zemském ústavě léčebném v Kroměříži, vyšetřilo ministerstvo sociální péče, jakým způsobem jest v zemských ústavech humanitních na Moravě upravena služba ošetřovatelská. Moravský zemský výbor změnil původní úpravu ze dne 9. ledna 1926 v léčebném ústavě v Kroměříž dne 1. dubna 1926 a v zemském chorobinci v Jihlavě dnem 1. května 1926 a požádal pak se zřetelem na § 7 č. 3. zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a. n. ministerstvo sociální péče o schválení nové úpravy ošetřovatelské služby ve zmíněných ústavech, která podle sdělení moravského zemského výboru se stala v dohodě se zaměstnanci.

Ministerstvo sociální péče koná nyní potřebné šetření, aby mohlo rozhodnouti o této žádosti.

Valná hromada Spolku československých právníků "Všehrd" konaná dne 8. prosince 1926 ve velkém sále Národního domu na Smíchově, měla od zahájení velice rušný průběh, takže starosta spolku, předsedající valné hromadě, z vlastního popudu i k opětovnému zakročení zástupce úřadu vícekráte vyzval přítomné, aby zachovali klid a pořádek. Když však při návrhu, aby předsedovi vyslovena byla nedůvěra, povstala znovu všeobecná vřava a účastníci schůze počali se dokonce sbíhati k předsednickému stolci, intervenující úředník vida, že předseda udržeti pořádek nestačí a že shromáždění nabývá rázu ohrožujícího veřejný pořádek, prohlásil podle své povinnosti, aniž o to byl požádán předsednictvím schůze, valnou hromadou úředně za ukončenu.

Zástupce úřadu byl až na zcela krátký okamžik přítomen valné hromadě od počátku po celou dobu jejího trvání: při událostech předcházejících rozpuštění valné hromady z místnosti se nevzdálil.

Postupu a zakročení intervenujícího úředníka nelze nic vytýkati, neboť pečovati o udržování pořádku na spolkových shromážděních přísluší podle §u 17 zákona o právu spolkovém v prvé řadě předsedovi schůze, jemuž, resp. orgánům spolku k tomu určeným náleží též starati se o to, aby se schůze nezúčastnily osoby nepovolané. Zástupce úřadu jest však podle ustanovení druhého odstavce §u 21 zákona o právu spolkovém povinen zakročiti rozpuštěním schůze, když shromáždění nabylo rázu nebezpečného veřejnému pořádku.

Při veřejné schůzi studenstva dne 3. prosince 1926 v Plodinové burse v Praze přítomný zástupce úřadu nepozoroval, že by někteří účastníci schůze byli napadeni biti a týráni a že by na schůzi byl rozšiřován anonymní leták, na němž chybělo označení tiskaře: také žádný z účastníků během shromáždění intervenujícího úředníka na to neupozornil. Podle provedeného šetření byl jeden studující, zatím co konala schůze, lehce zraněn neznámým pachatelem mimo místnost schůze ve vestibulu Plodinové bursy, kdež zástupce úřadu, dlící v místnosti schůze, ani jiný bezpečnostní orgán přítomen nebyl. Zraněný byl policejním lékařem ošetřen a o případu účiněno trestní oznámení.

Příslušné úřady v žádném případě netrpí, aby nepovolané osoby pod záminkou udržování pořádku na ulicích osvojovaly si pravomoc bezpečnostních orgánů a zavdávaly tak podnět ke konfliktům a k výtržnostem, a používajíce platných zákonů zakročují proti každému, kdož zákon poruší, bez ohledu na jeho politické přesvědčení stejným způsobem.

Není proto oprávěna výtka, že policejní orgány nepostupují objektivně, stranice příslušníkům určitého směru, a nemám tedy důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

Případy které jsou předmětem interpelace, neudál se dne 15. listopadu , - jak v interpelaci se uvádí, nýbrž dne 25. listopadu 1926. Na tento den oznámil spolek " Verein der deustchen Arbeiter" veřejnou schůzi v místnostech Heinovy restaurace na Král. Vinohradech s programem " Mussolini, Fascismus a dělnické hnutí". K programu měla promluvit rakouská příslušnice Dr. Angelika Balabánoffová. Jmenovaná řečnice mluvila krátce před tím a to dne 22. listopadu 1926 v Brně na veřejné schůzi německých sociálních demokratů, kdež při přednášce "Mussolini a italský fascismus" pronesla několik výroků, dotýkajících se nanejvýše hanlivým způsobem representanta italského státu Mussoliniho a panujícího vládního režimu v Itálii.

Ježto bylo patrno, že jmenovaná řečnice svými výroky mohla by zavdati podnět k obtížím po stránce mezinárodní a že tudíž ohroženo by bylo veřejné blaho, byla Balabánoffová po svém příjezdu do Prahy a mimo to ještě bezprostředně před svojí přednáškous poukazem na svůj projev v Brně upozorněna, aby při přednášce ukládala si reservu ve svých výrocích o Mussolinim a vládním režimu v Itálii ježto požívá zde jako příslušnice cizího státu pohostinství a úřady nemohou trpěti, aby působila našemu státu nepříjemnosti.

Balabánoffová vzala toto upozornění na vědomí, přesto však, když ujala se slova, hned v prvých svých větách o podstatě fašismu označila Italii hřbitovem. Když na to požádal intervenující úředník předsedu, aby řečnici upozornil, že podobných výroků nepřipustí, replikovala řečnice poznámkou, že z Itálie, dříve kvetoucí kulturou, byl udělen krvavý hřbitov.

Intervenující úředník, vida že řečnice přes dvoje důrazné upozornění nemá úmyslu uložiti si pro každého cizince samozřejmou reservu a útočí hanlivým způsobem na stát, žijící v přátelském poměru s Československou republikou, schůzi rozpustil.

Postup intervenujícího úředníka nelze vzhledem k ustanovení shromažďovacího zákona pokládati za nesprávný, neboť je zajisté nesporno, že může býti ohroženo veřejné blaho, když se používá na veřejném shromáždění výroků, kterými by mohly býti rušeny přátelské vztahy k druhému státu a mohly býti vyvolány obtíže mezinárodního rázu.

Na schůzi důvěrníků sociálně - demokratického dělnictva, konané téhož dne v Lidovém domě v Praze, informoval se policejní úředník pouze, o jakou schůzi se jedná, aniž by byl vůbec nějak na schůzi zakročoval. Tomuto postupu nelze něco vytýkati, neboť k povinostem úřadu, povoleného k výkonu zákona o právu shromažďovacím, náleží také bdíti nad tím, zda předpisy uvedeného zákona jsou zachovány.

Za vylíčení okolností neshledávám důvodu k opatření v interpelaci žádnému.

Vláda doplňuje svou odpověď (čís. tisku 773/II) danou na interpelaci shora jmenovanou takto:

U státního pozemkového úřadu projednávaná byla v roce 1926 žádost, aby uděleno bylo zásadní svolení podle §u 7 záborového zákona k odprodejům ze svěřenského statku Mikoláše Pálffyho Battorkessi ve prospěch kupujících tří akciových společností a to Agricoly, účastinářské polnohospodářské společnosti v Ružomberku,dále Domova, účastnické společnosti pro hospodárstvo a kolonisaci v Ružomberku a konečně Polno -a lesohospodářské společnosti v Ružomberku. Zásadní svolení bylo uděleno . Trhové smlouvy, jež byly Státnímu pozemkovému úřadu předloženy ke schválení zněly pro kupující:

1. Keskou polnohospodářskou účastinnou společnost v Ružomberku.

2. Polno - a lesohospodářskou účastinnou společnost v Ružomberku.

3. Agricolu, účastinnou společnost pre hospodárské podniky v Ružomberku.

Státní pozemkový úřad udělil pak konečné svolení k těmto trhovým smlouvám. Společnost " Domov " nepřišla více v úvahu jako kupující.

Akciové společnosti, jichž kupní smlouvy byly schváleny, zapsány jsou u sedrie v Ružomberku a pod č. j.:

ad 1. Firm. 160/1923 (svazek II., str. 117),

ad 2. Firm. 144/1923 (svazek II., str. 203),

ad 3. Firm 145/1926 (svazek III., str. 128),

V ostatních zůstává odpověď vlády čís. (tisku 773/II) nezměněna.

Administrativní úprava nedělního klidu přísluší podle článku IX. zákona ze dne 16. ledna 1895, č. 21 ř. z. o nedělním klidu působnosi zemské správy politické. Podle tohoto předpisu může úřad ten upraviti nedělní klid práce u obchodních živností a zákonem tu stanovené vyjímky ze všeobecného klidu práce snížiti a po případě úplně vyloučiti, a to po vyslechnutí obchodní a živnostenské komory, jakož i příslušných obcí, společenstev a výboru pomocnických hromad, přihlížeje k místím poměrům.

Jak bylo zjištěno, byl tento zákonem předepsaný postup zemskou správou politickou dosud vždy dodržován.

Pokud se týče konkrétních údajů interpelace, v Podkrkonoší dosud úprava nedělního klidu podle článku IX. cit. zákona nebyla provedena.

Ministerstvo sociální péče ve shodě s ministerstvem obchodu přezkoumá úpravu nedělního klidu v Berouně a ve Sláném a shledá-li pro to důvodné okolnosti, zakročí o změnu ve smyslu článku XIII. zákona o nedělním klidu.

Pokud interplace žádá, aby další výnosy zemské správy politické zavádějící nedělní klid byly ihned zastaveny a dosavadní zrušeny připomíná ministerstvo sociální péče, že článek XIII. zákona o nedělním klidu mu skýtá pouze možnost zkoumati v konkrétním případě důvody, jež se uplatňují se strany zájemníků pro změnu toho kterého již vydaného nařízení zemské správy politické. Podle závažnosti důvodů zařizuje pak ministerstvo sociální péče též svoje stanovisko v jednotlivých případech, působíc event. ve shodě s ministerstvem obchodu, resp. s jiným zůčastněným ministerstvem ke změně vydaného nařízení zemské správy politické, když toho vyžadují místní poměry a proměnlivé poměry hospodářského života.

Velmi velké nedoplatky poškozující stát i samosprávné svazky, ve spojení s depurační akcí zvýšenou činnost berních úřadů.

K otázce 1. a 2. I u berního úřadu v Chrastavě a v Liberci přikročeno bylo k rychlejšímu vymáhání daňových nedoplatků, jež u vetšiny poplatníků dosáhly značné výše. Postup uvedených berních úřadů byl při tom úplně správný; při vymáhání bylo přihlíženo ke všem směrodatným okolnostem jednotlivých případů. Podle sdělení berního úřadu v Chrastavě vyskytly se sice případy, že byli upomínáni poplatníci, kteří měli vyrozumění o odpisu a daň byla tudíž vymáhána, ač se tak již nemělo díti; nesprávnosti tyto však jsou důvodně omluvitelny tím, že berní správa v návalu ostatní práce deputační nemohla včas o odpisu příslušný berní úřad uvědomiti. V takovýchto případech berní úřad dotazem u berní správy věc vždy urovnal.

Výtkz, že berní úřady postupovaly při vymáhání daní podle šablony, nelze z těchto ojedinělých a omluvitelných případů obecně dovoditi. V budocnosti nebudou se jistě takové případy vyskytovati, poněvadž u berních správ nastalo již podstatné uvolnění.

V případech, kde bylo nutno z obavy, že by se daňová pohledávka stala jinak nedobytnou přikročiti k jejímu hypotekárnímu zajištění, dělo se tak záznamem zástavního práva v pozemkových knihách, při čemž poplatnictvu žádné útraty nepovstávají.

K otázce 3. K ulehčení obtíží, které poplatnictvu předepsáním daní za několik let najednou povstaly, povolil jsem již všeobecným výnosem vydaným v začátku r. 1926 různé úlevy jak co do splatnosti najednou vydaných předpisů, tak i co do placení daní ve splátkách, kde o toto strana podá odůvodnění ústní neb písemnou žádost. Zejména pak u zemědělců, pokud jsou co do svého příjmu odkázáni výhradně neb převážně na výnos žní, mají berní úřady daně přímé dlužné za běžný rok upomínati a vymáhati teprve ve IV. čtvrtletí. Na tento předpis znovu při této příležitosti prostřednictvím zemského finančního ředitelství v Praze berní úřady v Chrastavě a Liberci upozorňuji. Ovšem nedoplatky dlužné za leta starší jsou berní úřady oprávněny a povinny vymáhati, nejsou-li tyto a to ani v povolených splátkách dobrovolně placeny.

K otázce 4. Přeplatky na dávce z majetku a přírůstku na majetku jsou již z větší části vráceny neb přeúčtovány na dlužné daně a v případech, kde se tak dosud nestalo, jest na tento přeplatek při upomínkách vzat zřetel.

K otázce 5. Povinnost berních úřadů, aby dávaly stranám žádané informace o stavu jejich daňových účtů a aby jim na jejich žádost vydávaly daňové knížky, resp. vyznačovaly v nich změny během doby nastalé, byla těmto několikráte již ministerstvem financí prostřednictvím zemských finančních úřadů připomenuta. Interpelace neuvádí konkrétních případů, v nichž by berní úřady v libereckém okrese proti této povinnosti se prohřešily. Tyto úřady naopak sdělují, že poplatníkům dávají vždy ochotně potřebná vysvětlení a daňové knížky na požádání vyplňují.

Obsah interpelace týká se provádění pozemkové reformy, tedy činnosti Státního pozemkového úřadu a nikoli ministerstev sociální péče a zemědělství.

Zákon přidělený v §u 1 nedává válečným invalidům přednostního nároku na příděl, v praksi však, jsou-li stejně kvalifikováni, předcházejí ostatním uchazečům.

Vládním nařízením z 6. dubna 1922, č. 117 byla tato prakse Státního pozemkového úřadu upravena zvláštními předpisy. Avšak ani těmito nedoznala změny zásada, že kvalifikovaný uchazeč předchází nekvalifikovanému, leč, že by běželo o výjímku z tohoto pravidla podle §u 3, č. 3 přídělového zákona. Jinak dlužno dáti vždy přednost uchazeči kvalifikovanému před nekvalifikovaným.

K jednotlivým případům v interpelaci označeným sděluje vláda:

1. Josef Harasin, zedník ve Velkých Hošticích, nežádal o příděl půdy k provozování zemědělství, které by se mu bylo jako invalidovi zajisté dostalo, nýbrž žádal pouze příděl stavebního místa pro svého syna. Stavební místo jemu toho času přiděleno nebylo a stavební místa dána obci, aby je propachtovala k účelům zemědělským drobným uchazečům s podmínkou, že jakmile se vyskytne vážný uchazeč o stavební místo, bude mu toto obcí ihned přiděleno. Bude-li Josef Harasin skutečně stavěti, požádá o příslušné stavební místo obec.

2. Ludvík Kůra, zaměstnáním zednický dozorce ve Velkých Hošticích, neudal ve své přihlášce o příděl, že jest válečným invalidou. Má vlastní půdy 1.50 ha a pachtované 0.12 ha. Bylo jemu přiděleno 0.25 ha role a 0.25 ha louky. Opavský přídělový komisař neodbyl tohoto přídělce poznámkou "Do Berlína k Vilémovi".

3. Benedikt Vilášek, zedník ve Velkých Hošticích č. 3. vlastní domek a 0.25 ha půdy a nemá vůbec ani živého ani mrtvého inventáře. V pachtu neměl půdy a byl tudíž uznán při výběru uchazečů za nekvalifikovaného ve smyslu zákona přídělového.

4. Josef Kostelný (nikoli Kostilni) nemá rovněž živého ani mrtvého inventáře a jako nekvalifikovanému nedostalo se mu přídělu. Měl v pachtu 0.12 ha.

5. Terezie Rohovská, má domek a 1.75 ha své půdy. V pachtu měla od velkostatku 0.25 ha, jež i v přídělovém řízení byly jí přiděleny.

Podle shora vylíčeného stavu nemá vláda důvodu k nějakému opatření.