Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Sebevraždy i pokusy sebevražd nejsou v posádce opavské častým opakujícím se zjevem. Rovněž není jich příčinou přísné provádění služebního řádu. V celku byly v posádce za rok dvě sebevraždy a dva pokusy sebevražd. V prvém případě sebevraždy zjištěno, že četař 34. p. pl. J. J. zastřelil se ze strachu před trestem pro dokázané homosexuální styky s nováčky. Vojín J. K. téhož pluku se zastřelil proto, poněvadž byl třikráte trestán pro opilství a výtržnosti, byl degradován ze svobodníka na vojína a měl býti, jsa zatčen policií, pro výtržnost opětně vyšetřován.

Vojín p. pl. 15 A. B. pokusil se o sebevraždu proto, poněvadž měl po skončení vojenské služby odpykati si trest dvou měsíců, k němuž byl odsouzen pro krádež a poněvadž byl po svém podmíněném odsouzení ještě třikráte trestán disciplinárně. (Před tím pokusil se již dvakráte o sebevraždu.)

Rovněž příčinou sebevražedného pokusu svobodníka p. pl. 15 Josefa Mužíka podle vlastní jeho výpovědi bylo několik disciplinárních potrestání. Za činy svoje byl totiž Mužík třikrát disciplinárně trestán, ačkoliv mohlo býti proti němu zakročeno daleko přísnějšími tresty. Rovněž v případě čtvrtém měl býti Mužík stíhán soudně. Velitel roty však mu vyměřil pouze trest 25denního vězení po službě s vyloučením příští řádné dovolené. Trest byl vzhledem k činu, jehož se Mužík dopustil, velmi mírný. Mužík však donucen výčitkami svědomí, pokusil se osebevraždu.

Sebevražedný jeho pokus, jak sám Mužík doznal, nebyl demonstračně namířen proti nadřízeným, ba naopak, podle protokolárního výslechu Mužík svého činu velmi litoval zejména proto, že způsobil svým neprozřetelným činem nepříjemnosti představeným a hlavně veliteli.

Mužík podle sdělení nemocnice jest živ a mimo jakékoliv nebezpečí.

Snahou ministerstva vnitra jest, aby německý překlad Sbírky zákonů a nařízení vycházel, pokud je to ovšem možno, součastně s textem autentickým. Kde toho z jakýchkoli důvodů nelze docíliti, je působeno k tomu, aby s využitím všech technických prostředků byl časový interval mezi vydáním obou textů stlačen na míru nejmenší.

Na současné vydání německého překladu klade se důraz při normách obzvlášť důležitých a bylo by lze poukázati na řadu případů, kdy německý překlad byl vydán a expandován skutečně v týž den, kdy byl vydán a expandován text autentický (na př. zák. č. 205 z r. 1925, kterým se mění řád volení do poslanecké sněmovny, zák. č. 206 z r. 1925, kterým se mění některá ustanovení zákona o složení a pravomoci senátu a m. j.).

Určitému časovému intervalu nelze ovšem při nejlepší snaze zabrániti v těch případech, kdy publikaci autentického textu ve Sbírce provésti bylo z jakýchkoli důvodů bezodkladně nebo neočekávaně, takže nebylo lze německý překlad předem připraviti a technické práce s jeho vydáním předem provésti, zejména při hromadné publikaci celé řady rozsáhlých norem ve Sbírce [jako na př. na konci roku 1926, kdy Sbírka za posledních 8 všedních dnů prosincových vzrostla o celých 344 stran (!)], nebo když - jako při některých mezinárodních smlouvách - třeba hleděti k tomu, aby německý překlad ve Sbírce souhlasil pokud možno s německým textem v rakouském, resp. říšskoněmeckém zákoníku.

Určitému časovému rozpětí mezi oběma texty nedovedly se ostatně nikdy vyhnouti zákoníky vydávané vedle textu autentického i v překladech jazykových menšin. Tak na př. u bývalého říšského zákoníka rakouského bývalo rozpětí mezi autentickým textem německým a jeho českým překladem vždy mnohem větší než je tomu u nás.

Avšak i pro zcela mimořádné případy se stará ministerstvo vnitra o to, aby vydávání překladu dostalo se vždy s nejvetším urychlením do normálních kolejí, a neopomene žádné příležitostia žádného prostředku, aby interval, kde se mu nelze vyhnouti, byl stále zmenšován.

Při oslavách Palackého, jež se konaly 25. a 26. května 1926, byla opatřena radniční vež v Olomouci světelným nápisem, obsahujícím heslo "Svoji k svému". Toto veřejné připomenutí hesla Františka Palackého mělo býti oslavou jeho památky a zásluh o národ a městská rada v Olomouci nezamýšlela tím vyzvati k hospodářskému bojkotu německého obyvatelstva aniž pokládala připomenutí toho bez zřetele ke konkrétním případům za závadné.

Tvrzení interpelace, že výstavu reklam v Olomouci pořádal klub samostatných obchodníků a živnostníků, neodpovídá skutečnosti. Reklamní výstavní trhy ve dnech 12. - 20. června 1926 pořádalo družstvo pro postavení Sokolovny v Olomouci, které jest vlastníkem zahrady, v níž výstava reklam byla konána. Na reklamním trhu nebylo nikde výzvy ani plakátu, jímž by byl hlásán bojkot proti německým obchodníkům.

Družstvo pro stavbu Sokolovny, přihlížejíc k tomu, že výstava konala se v jubilejním roce Palackého, postavilo v zahradě jeho poprsí, pod kterým umístilo na bílém kartonu červeným písmem heslo "Svoji k svému!. Také v tomto postupu nebylo shledáno ničeho závadného.

Článek "Olomoucká radnice a heslo Palackého", uveřejněný v periodickém tiskopise !Československý deník" v čís. 124 z 29. května 1926, nebyl zabaven st. zastupitelstvím, ježto tu nebyla dána skutková povaha tr. činu podle § 14 č. 2 neb 4 zák. na ochranu republiky neb nepopuzuje se v něm k hosp. bojkotu proti obyvatelům našeho státu.

Že by Olomouc po dobu Palackého slavnosti zaplaven byl provoláními vyzývajícími k bojkotu Němců, nebylo provedeným šetřením prokázáno.

Není proto důvodu, aby učiněna byla opatření v interpelaci žádaná.

Státní hranice československo-rumuská byla stanovena delimitační komisí za účasti a souhlasu zástupců čelných mocností spojených a sdružených, Rumunska a Československa. Právní stav, novou hranicí vytvořený opírá se nejenom o právní řád československý, ale též o ustanovení platná mezinárodně. Je zřejmo, že stát neručí ze event. škodu, která zájemníkům mohla delimitací státních hranic vzniknouti, ježto se tu jedná s hlediska vnitrostátního práva o veřejnoprávní administrativní opatření.

Co do výměny peněz nelze než trvati na důvodech vyložených v odpovědi ze dne 15. prosince 1924, kterou nutno doplniti toliko potud, že žádost Weiszova za náhradu nebo lepší výměnu neokolkovaných bankovek byla zatím konečně zamítnuta rozhodnutím ministerstva financí ze dne 8. června 1926, čís. 135813/25/II A/4a. Proti tomuto rozhodnutí podal Weisz opětovně stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, o níž není dosud rozhodnuto.

O slibu, který podle interpelace dán byl Weiszovi při osobní návštěvě, že mu budou hotovosti továrny vyměněny v poměru 1:1, není ministerstvu financí ničeho známo a jest také vyloučeno, že by slib takový byl býval dán.

Komisaři revisního odboru, na něž se interpelace odvolává, nejsou již ve službách ministerstva financí.

Avšak, jak již bylo uvedeno v předchozí odpovědi, neobsahují zprávy této komise o slibu výměny v poměru 1:1 ničeho. Ostatně podle vládního nařízení ze dne 12. října 1920, č. 576 Sb. z. a n. rozhodují o výměně jedině finanční ředitelství, takže revisní komise, která byla na Podkarpatskou Rus vyslána toliko na přehlídku peněžních ústavů, ani nemohla v té věci činiti nijakých závazných slibů.

Pokud jde o výtku, že v době výměny byl kurs bankovek neokolkovaných 1:3.2 a že obyvatelstvo bylo bezprávně nuceno přijímati tyto bankovky v poměru 4:1, nutno uvésti, že úřední kurs bankovek přizpůsoboval se vždy toliko kursu, který si hospodářský život na Podkarpatské Rusi sám tvořil.

Posléze nutno zdůrazniti, že pro výměnu bankovek mohly býti rozhodné toliko zákonné předpisy vlád. nařízení č. 576/20 Sb. z. a n. a nikoli důvody jiné.

V daném případě lze však ujistiti, jak bylo již naznačeno v odpovědi svrchu dovolané, že finanční úřady postupovaly co do výměny peněz Weiszových i továrny jim zastoupené s nejvetší blahovůlí a že dokonce sotva by byla bývala Weiszovi povolena výměna tak příznivá, jak se stalo, kdyby bývalo postupováno s veškerou přísností zákony.

Proto nelze povoliti dalších výhod.

Žádost Israele Weisze za beccelný dovoz demijonů byla zamítnuta rozhodnutím ministerstva financí ze dne 14. dubna 1925, čís. 36822/25 a Nejvyšší správní soud odmítl stížnost strany do tohoto rozhodnutí jako bezdůvodnou nálezem ze dne 7. května 1926 čís. 9471/26. Tím byla věc vyřízena pořadem správního práva.

Pokud Israel Weisz nově podanou žádostí se opět domáhá bezcelného dovozu demijonů a jiných skleněných věcí ve Ferenczvölgyi v Rumunsku, tudíž v celní cizině jsoucí, do zdejšího celního území, není v platných zákonech a nařízeních opory pro příznivé vyřízení žádosti, neboť podle ustanovení článku II. zákona o celním sazebníku podléhá toto zboží při dovozu clu stanovenému celním sazebníkem. Příloha C obchodní smlouvy s Rumunskem (č.402/1921 Sb. z. a n.), jíž se strana dovolává v žádosti, upravuje sice pohraniční styk, neobsahuje však žádného ustanovení, jež by dávalo straně právní nárok na bezcelný dovoz skleněných výrobků ze sklárny jsoucí v celním území rumunském do československého celního území.

V důsledku zákona o prozatimní ochraně lesů ze dne 17. prosince 1918, čís. 82 Sb. z. a n. snažilo se ministerstvo zemědělství omeziti mimořádné lesní těžby co nejvíce. Než závažné hospodářské důvody a mimořádné poměry poválečné byly příčinou, že bylo nutno v uplynulých letech připouštěti v odůvodněných případech vyjímky. Dlužno poukázati zvláště na zákonné opatření o strojených hnojivech ze dne 22. prosince 1920, čís. 683 Sb. z. a n., podle kterého bylo fondu pro opatření strojených hnojiv vyhrazeno právo k těžbě reserv, jež byly v období 1920/21 k dispozici v lesích tvaru vysokého. Ještě citelněji zasáhla do lesního hospodářství, kalamita mnišková, kterou zničeny byly v letech 1917 až 1925 - hlavně v Čechách - lesy na redukované ploše 60.897 ha s hmotou 14.185.925 m3 dřeva. Aby zabráněno bylo druhotným škodám lykožrouty, kteří objevují se ve větší míře vždy v porostech se zmenšenou životní energií, bylo nutno četné porosty, jež byly mniškou silně poškozeny, s urychlením zpracovati.

Tyto těžby přesahovaly namnoze přípustnou roční těžbu a bylo proto nutno zpracovati je jako těžby mimořádné. Vedle toho přihlíželo ministerstvo zemědělství k závažným hospodářským a veřejnoprávním důvodům, jako placení dávky z majetku, opatřování obyvatelstva palivovým dřevem, průmyslu dřívím užitkovým a pod.

Povolujíc tyto mimořádné těžby uložilo ministerstvo zemědělství za účelem zachování lesní podstaty v každém jednotlivém případě majiteli lesa, že musí přeseč v přiměřené době snížením ročního etátu opět zašetřiti. V přítomné době povoluje ministerstvo zemědělství za téže podmínky mimořádné lesní těžby toliko v případech zvláštního ohledu hodných. Orgánům státní lesní služby dohlédací bylo uloženo, aby se při výkonu své služby neomezovaly jen na jednotlivá konkrétní udání o nesprávném hospodaření na lesních statcích, nýbrž, aby ze své iniciativy prováděly náhlá šetření zvláště na těch statcích, jichž majitelé svým jednáním, jako odprodejem nepřiměřeného množství dříví, zaměstnáváním nadprůměrnáho počtu dělnictva, povozů atd. zavdávají příčinu k podezření nesprávného a právním normám se protivícího lesního hospodaření.

Pokud týče se interpelace ohledně hospodaření velkostatku Antonína Zikmunda Khevenhüllera-Metsche v Komorním Hrádku sděluje se toto:

Na základě udání na nesprávné hospodaření konáno bylo na velkostatku Komorní Hrádek místní šetření, jehož se zúčastnili zástupce okresní správy politické v Českém Brodě, zástupce staátní lesní služby dohledací, Státního pozemkového úřadu a zástupce velkostatku. O nálezu sepsán byl protokol dne 18. března 1926, z něhož vyplývá, že v lesích velkostatku Komorní Hrádek překročen byl přípustný roční etát v letech 1920 až 1926 v těžbě mýtné o 31.732 m3 dřeva.

Překročení toto povoleno bylo částečně výnosem ministerstva zemědělství ze dne 18. ledna 1923, čís. 91.139/XIV/1922, jímž zmocněn byl jmenovaný velkostatek k mimořádné těžbě zničeného mniškou s hmotou 15.531 m3 v těžbě mýtné a 985 m3 v mezitěžbě, s podmínkou zašetření této přeseče v 10ti po sobě jdoucích letech. Zbytek přeseče kácen byl bez úředního povolení. Dále shledáno, že majitel velkostatku, ani správa velkostatku nesnažili se, aby přeseč byla opět zašetřena, jak zdejším výnosem ze dne 18. ledna 1923, č. j. 91139-XIV/1922 bylo uloženo, naopak zjištěno, že v hospodářském roce1925/1926 překročena byla přípustná těžba, stanovená výměrem okresní správy politické v Českém Brodě ze dne 28. ledna 1926, čís. 2463 o 914 m3 v těžbě mýtné a o 211 m3 v mezitěžbě, že úředně schválený mýtní návrh dodržen nebyl, nýbrž bez úředního povolení změněn v tom směru, že porosty špatné jakosti a o menší hodnotě byly z porubu vyloučeny a místo nich káceny porosty sice částečně mniškou poškozené avšak o větší hodnotě konečné, že velká část budov a cest není udržována v dobrém stavu, a že ani vlastník velkostatku, ani jeho správa nehlásili příslušným úřadům prodeje dříví.

Vzhledem k těmto nesprávnostem navrhlo ministerstvo zemědělství Státnímu pozemkovému úřadu, aby na velkostatku Komorní Hrádek nařízen byl trvalý dozor.

Obvodová úřadovna Státního pozemkového úřadu v Praze výnosem ze dne 19. ledna 1927 čís. 1228/27 trvalý dozor na tomto velkostatku zavedla a pověřila jeho prováděním Václava Procházku, lesmistra Státního pozemkového úřadu.

Se zřetelem k provedeným mimořádným lesním těžbám na velkostatku Komorní Hrádek snížen byl dále přípustný roční etát v hospodářském roku 1926/1927 na 2.507 m3 dřeva v těžbě mýtné a účiněno opatření za účelem stíhání pachatele pro přestupek §u 1 zákona ze dne 17. prosince 1918, čís. 82 Sb. z. a n. pro nedovolené kácení lesa.

Ministerstvo financí bylo důvěrně vyrozuměno, že Antonín S. Khevenhüller realisuje svůj tuzemský movitý majetek a stržený peníz vyváží podloubně do ciziny. Šetřením u jeho bankovního spojení bylo však zjištěno, že informace nebyly spolehlivé a že sice Khevenhüller dobro svého sběrného účtu u banky ve výši ca 750.000 Kč úplně vyčerpal, nikoli však nedovoleným vývozy hotovostí, nýbrž legálními poukazy do ciziny až na zbytek 130.000 Kč, které dne 17. července 1926 hotově vyzvedl a pravděpodobně podloudně vyvezl do ciziny.

Zahájenému stíhání kontrolních orgánů zdejšího ministerstva unikl Khevenhüller za noci rychlou jízdou automobilem po pokoutných cestách přes hranice.

Tresní řízení proti Khevenhüllerovi a jeho pomocníkům, kteří se vesměs zdržují trvale v cizině, bylo by lze zahájiti jen tehdy, budou-li přistiženi v tuzemsku. Výkonným orgánům finanční správy byly dány po této stránce přesné poukazy.

Pokud se v interpelaci děje zmínka o potrestání Khevenhüllera v roce 1924 pokutou 20.000 Kč poznamenává se, že tato pokuta byla uložena dne 23. září 1924 podle §u 27 vlád. nař. č. 46 ex 1924 v řízení upouštěcím, když na základě vlastního udání strany bylo zjištěno, že správa velkostatku Komorní Hrádek neodvedla na exportní valutě 170.000 fr. frcs.,resp. opomenula dáti si poukázati získanou úhradu za vyvezené dříví částkou 361.042 Kč do tuzemska podle §u 16 cit. vlád. nař.

K ponechání těchto valut v cizině obdržela na to správa velkostatku povolení Bankovního úřadu, ježto nešlo o vývozy devis, resp. Kč, nýbrž o nepořádky při vývozu zboží.

K vymáhání pak daňových nedoplatků zařídila finanční správa čeho je třeba. Zisky poplatníka byly správně zjištěny a veškeré jeho daňové přepisy byly koncem roku 1926 v běžném stavu. V roce 1926 bylo bernímu úřadu zaplaceno na dávku z majetku 710.484 Kč a na ostatní daně 538.701,82 Kč. Daňové nedoplatky činí celkem 654.863 Kč 91 hal, kterýžto obnos jest plně knihovně zajištěn, jak samotní interpelanti uvádí: u dávky z majetku není nedoplatku. Berní úřad v Kostelci nad Černými Lesy dostal od berní správy pokyn, aby nedoplatky daňové vedl v přísné evidenci a neopomenul žádné příležitosti, která by další jich vymáhání umožňovala. Součastně dávají se podřízeným úřadům další pokyny.

Jest patrno, že zúčastněná ministerstva vyčerpala všechny prostředky, aby chod hospodářství na velkostatku Komorní Hrádek uveden byl do patřičných mezí a budou i na příště bdíti nad řádným vedením tohoto hospodářství.

Postátnění odborných škol pro ženská povolání jest stanoveno zákonem č. 75/1922 Sb. z. a. n., podle něhož mají býti v dohodě s vydržovateli postátněny ty školy, jež v den účinnosti tohoto zákona byly zřízeny.

Konajíc přípravy k provedení tohoto zákonného ustanovení, jednalo ministerstvo školství a národní osvěty s vydržovateli těchto škol za účelem zajištění náležitých místností a úhrady věcných nákladů a učinilo opatření, aby byl státem převzat jejich osobní náklad.

Akce postátňovací měla v prvém roce normální průběh, po vydání zákona č. 286/1924 Sb. z. a. n. bylo však nutno s dalším postátňováním posečkati až do stanovení normální potřeby sil ve smyslu 3. odstavce § 2 zákona čís. 286 Sb. z. a n. Ministerstvo školství a národní osvěty vykonalo všechny přípravy, aby postátnění jednotlivých škol bylo provedeno a jest si vědomo nesnází, které z dosavadního odkladu v postátňovácí akci vznikají. Normalisace sil se však mezitím provádí a chýlí se k definitivnímu provedení a bude pak snahou státní správy, aby započaté postátňování bylo skončeno do lhůty §em 37 zákona č. 252/1923 Sb. z. a n. stanovené.

Pokud se týče učitelských sil občanských škol, jichž přikázání na rodinné školy se končilo 31. prosince 1926 bylo učiněno včas opatření, aby přikázáni toto bylo prodlouženo na další rok.

Dne 18. října 1926 oznámila obec Mor. Třebová jako majitelka kinematografické licence okresní správě politické v Mor. Třebové, že hodlá předváděti 20. a 21. října 1926 ve svém biografu film "Das 2. Bundesturnfest des deutschen Turnbundes 1919 in Wien", jehož censurní lístek podle předpisů předložila k evidování.

Poněvadž podle tohoto censurního lístku byl film tento- povolen k předvádění pouze s německými titulky, které jsou součástí censurního povolení, naproti tomu obec Mor. Třebová podle kinematografické licence jí udělené jest povinna předváděti veškeré filmy ve svém biografu se slovním doprovodem také v jazyku státním, odepřela okresní správa politická v Mor. Třebové vidování zmíněného censurního lístku a zakázala předvádění filmu z důvodu, že film obsahuje slovní doprovod jen v jazyku německém, což by odporovalo podmínkám kin. licence. Na to oznámilo město novým podáním okresní správě politické, že by předvádělo řečený film bez titulků, což bylo také okresní správou politickou obci výjimečně dovoleno.Tvrzení v interpelaci, že okresní správa politická v Mor. Třebové nejprve žádala, aby nápisy filmu byly dvojjazyčné a že, když tomu bylo vyhověno, film úplně zakázala, neodpovídá skutečnosti.

Ve vylíčeném postupu okresní správy politické v Mor. Třebové nemohou spatřovati překročení úředního oprávnění a nějaké šikanování strany a nemám proto příčiny potrestati úředníka okresní správy politické v Mor. Třebové, ani učiniti v této příčině nějakého jiného opatření.

Příčina sebevraždy vojína Oppelta byla vyšetřována s náležitou bedlivostí a přísností. Šetření šlo do všech podrobností. Bylo zjištěno, že v dopise Oppeltem uvedené příčiny jsou naprosto nepravdivé a vymyšlené.

Svědeckými výpověďmi vojínů bylo zjištěno, že Oppelt po celou dobu vojenské služby o sobě rostrušoval různé výmysly a nepravdy jak ze života vojenského tak i civilního.

Svědecky zjištěno na příklad, že Oppelt o sobě rozšiřoval pověst, že jest otcem 4letého děcka. Rovněž dále zjištěno, že jiného vojína prosil, aby při dovolené navštívil jeho příbuznou a něco jí vyřídil. Při tom mu výslovně podotkl, že dvě děti, které tam uvidí, jsou jeho. Vojín tento skutečně děti viděl a po návratu z dovolené vyprávěl ostatním vojínům, jaké má Oppelt hezké děti. Příbuzní však potvrdili, že nikdy otcem nebyl.

V jednom dopise adresovaném milence své tvrdí, že byl potrestán pro opilství, že je honěn na cvičišti, že má zastaven postup.

Vojín Oppelt nikdy na vojně trestán nebyl, byl naprosto ukázněným vojínem a nikdy nezavdal nejmenší příčiny k výtce: nikdy nehýřil. Poněvadž byl klasifikován "B" byl přidělen jako písař a na cvičišti nebyl od 15. listopadu 1926.

Rovněž holým výmyslem je tvrzení Oppeltovo v posledním dopise, který je podkladem interpelace, že nebyl uznán plukovním lékařem nemocným. Vojín Oppelt byl 19. ledna u lékařské prohlídky. Po zjištění, že trpí mírnou bolestí bederního svalstva, byl ošetřen a uznán schopným k lehčí službě. Nikdo z vojínů téhož dne u lékařské prohlídky jsoucích neviděl vojína Oppelta svíjeti se bolestí a všichni tvrdí, že choval se zcela normálně.

Z celého šetření vysvítá, že vojín Oppelt nebyl zcela normální a sebevraždu spáchal patrně v okamžitém pomatení smyslů.

Vojenská správa dodala tisku zcela odlišnou zprávu, než kterou přinesl 24. ledna t. r. Večerník Národních Listů - Národ:

Oficiální zpráva - vojenské tiskové služby byly také otištěna krajínskými časopisy ve znění jim dodaném.

Aby byl podporován rozvoj denního tisku a vyhověno lépe potřebám širší veřejnosti, nečiní příslušné úřady překážek volnému prodeji novin v technickém slova smyslu na ulicích a veřejných místech a ve všeobecně přístupných místnostech, ač podle § 23 tiskového zákona takový prodej je nepřípustný. Úlevu tuto není možno ovšem vztahovati na tiskopisy vycházející v tak rozsáhlých časových intervalech, že nelze je pokládati za noviny v technickém slova smyslu. K tiskopisům tohoto druhu dlužno čítati také tiskopis "Voják", který vycházel v době, kdy se udál případ v interpelaci uvedený, pouze jednou za měsíc.

Ježto prodavačka Schrekrová byla přistižena při takovém nepřípustném prodeji tiskopisu "Voják", bylo učiněno proti ní trestní oznámení pro přestupek podle § 23 tiskového zákona a veškeré výtisky tohoto tiskopisu, u prodavačky nalezené, jí odebrány a připojeny k trestnímu oznámení jako věc doličná.

Postupu policejního ředitelství v Praze nelze vzhledem k platným předpisům nic vytýkati a nemám proto důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

Az interpelláció a földreform végrehajtását érinti s így a földmivelésügyi minisztérium hatáskőrén kivül esik.

A földreformnak Schönborn lefoglalt birtokán, Pustakerepec majoron (Podkarpatska Rus) eszközölt végrehajtásanál az állami földbirtokhivatal azon volt, hogy elsö sorban a gazdaságilag és társadalmilag leggyengébb állampolgárokon segitsen. Ez okból Nižní Kerepec községnek nagyobb földkiosztás jutott. Nevezett községnek kicsiny föld katasztere van, amely egyik oldaláról a lefoglalt terjedelmes Schönborg - féle birtokkal, másik oldaláról meg Dercen község nagy kataszterével van bekerítve. A község a szomszédos Puszta Kerepecz - majoron alkalmazott munkások és béresek fokozatos önállósítása folytán keletkezett. E nép stegény, tulnyomó részben földtelen, béres és munkás. Eme Jakosoknak a fäldreform végrehajtásánál lakásuk közelében fekvő földek jutottak osztályrészül.

Ezzel szemben Dercen község katasztere terjedelmes, a község lakóssága jobbmódu és gazdaságilag önálló.

Az állami földhivatal az 1924. év folyamánPuszta-kerepeci majort vette át: minthogy azonban a földkiosztási eljárás végrehajtásának végleges módjaról nevezett birtokon az idő szerint még döntés nem esett, ez okból az állami földhivatal eme földeket Dercen község lakosainak 1926, szeptember hó végéíg adta bérbe. Eme bérlet azonban még nem volt végleges földkiosztás, hanem csupán időleges intézkedést jelentett a célból hogy a gazdálkodás folytatólagossága fentartassék.

Amint azután az állami földhivatal a földkiosztási eljárás végleges végrehajtásához l´tott hozzá, a bérlet a derceni polgárokkal szemben 1926. október 1.-i hatállyal a törvénv értelmében felmondatott. A derceni földbérlők a fölmondással szemben panasszal nam éltek, csupán a felmondási határidőt megelőző nyolc nappal tehák oly időben amidőn a földkiosztási eljárás és valamenyi möszaki munkálat már befejeztetett s a földkiosztás iránti jelentkezések benyujtására megállapított határidő már régen elmut a bérelt földek kiosztását kérték. Az állami földhivatal ez okbßol a megkésett kérvénveket tekintetbe nem vehette. Ama tény is hogy a derceni polgárok által 1924 - 1926 bérelt földekből több mint 30 kat. hold megmüveletlenül maradt az állami földhivatalt a derceni polgároknak a földkiosztás iránti igazi gazdasági érdekéről meg nem gvőzhette.

Emellett Dercen község Schönborn féle birtokból Feketemogsáron ezideig körölbelöl 100 kat. holdat bérel. Az esetben ha megbizhatóan megállapíttatnék, hogy nevezett községnek a földekre szölsége van, az állami földhivatal a feketemocsári bérletet kiterjeszthetné.

Az ügynek vázolt állanotához képest a kormánynak bármiféle intézkedés megtételére oka nincsen.