Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Směnnou smlouvu mezi jmenovanou městskou obcí a čsl. státem původně navrhovanou neschválilo ministerstvo financí z důvodu, že by bývalo tím uznalo vydržení užívacího práva k louce č. kat, 197/1 ve Staré Boleslavi obcí resp. místní školní radou v Brandýse n/Lab. kteréž vydržení však nebylo podle spisů prokázáno.

Z té příčiny neuznalo pak ministerstvo zemědělství v souhlase s ministerstvem financí dohodu sjednanou mezi jmenovanou obcí a ředitelstvím státních lesů a statků v Brandýse podle protokolu sepsaného u městského úřadu tamtéž dne 26. dubna 1923 o předání státních a obecních pozemků do fysické držby nových nabyvatelů, za pravoplatnou, a to z toho formálního důvodu, že toto ujednání samo o sobě nemělo ještě právní závaznosti pro stát, ježto zcizování státních nemovitostí náleží podle finančních zákonů ministru financi, pokud nenastává kompetence Národního shromáždění, což platilo i pro rok 1923 podle čl. IX. fin. zákona č. 372/Sb. z. a n. z r. 1922.

O tom vyrozumělo ministerstvo zemědělství ředitelství státních lesů a statků výnosem ze dne 9./2. 1925 č. 9160, jímž mu také uložilo, by obnovilo dřívější stav držby pozemkové.

Podáním ze 17. srpna 1925 č. 3682, které zaslal městský úřad ministerstvu zemědělství a financí, a na které se v interpelaci poukazuje, nebylo vydržení užívacího práva k louce č. kat. 197/1 městskou obcí resp. místní školní radou podle občanského práva ještě prokázáno.

Na základě posudku finanční prokuratury o této sporné věci vyzvalo pak ředitelství státních lesů a statků městský úřad, aby sdělil, na jakém podkladě užívací právo vykonává resp. o jaký právní titul se při výkonu jeho opírá, a v jakém rozsahu si činí na něj nárok. Vyzvání to zodpověděl městský úřad podáním z 23./12. 1926 č. 6159 a přiložil k němu doklady o tom, že věrohodná osoby potvrzují, že pokud jich paměť sahá, obec vždy zmíněné louky užívala.

Na základě tohoto podání městského úřadu, jeho dokladů a zpráv ředitelství státních lesů a statků podá česká finanční prokuratura, které se spisy ty nyní zasílají, právnické dobrozdání a podle výsledku bude potom s městskou obcí brandýskou dále jednáno.

Ježto tudíž o věci dosud konečně rozhodnuto není, nelze tvrditi, že místní školní rada byla připravena o své posavadní právo.

Oběma dotázaným ministrům bude vítáno, bude-li možno tuto spornou záležitost smírným způsobem vyříditi.

Je pravdou, že pro finanční úřady na Podkarpatské Rusi byli hlavně v roce 1920 a pak i následujících přijati smluvní, provisorní berní úředníci. Jich stabilisace byla provedena k 1.lednu 1924 a k tomuto dni bylo jim provedeno započtení pro celkovou služební dobu.

Pokud tohoto započtení se týče, nutno si ujasniti právní stav věci. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře přiznává nárok na propočteni resp. započtení dřívějších služeb podle zákona čís, 222/20 Sb. z. a n. jen těm zaměstnancům (viz § .1. zák. č. 222/20), kteří byli dosazeni v úřad před účinností zákona č. 541/1919 Sb. z. a n. t. j. před 1. zářím 1919. U ostatních zaměstnanců uznává pouze možnost (nikoliv tedy nárok) započtení podle §u 50 a 51 služ. pragmatiky.

Jestliže tedy finanční správa shora uvedeným úředníkům započetla mimo provisorní berní služby í jiné služby a jestliže jim ještě v roce 1924 ve značné míře přiznala t. zv. Podkarpatskou výhodu, na kterou zaměstnanci ti rovněž neměli nároku, nelze mluviti o "záštiplné tendenci" vůči podřízeným zaměstnancům na Podkarpatské Rusi.

Započtení veškerých let provedla finanční správa do celkové služební doby a podle čekatelské doby a lhůt časového postupu zák. č. 541/1919 Sb. z. a n. Nemohou přece býti líp posuzováni zaměstnanci, kteří nemají nároku na započtení, než ti, kteří nárok na propočtení resp. započteni měli a kterým byl čekatelský rok počítán. (Viz § 1 zák. č. 222/20).

Případ berního správce Jana Němce, pokud byl projednáván před nejvyšším správním soudem (stížnost do rozhodnutí hlavního finančního ředitelství v Užhorodě z 19. února 1924 č. 350 pres) je zcela mimořádný, poněvadž Němcovi nebyla v citovaném rozhodnutí započtena žádná jiná služba mimo provisorní berní službu, a od té ovšem neměl býti čekatelský rok odečten. Rozhodnutí to bylo však reasumováno již samým hlavním finančním ředitelstvím v rozhodnutí z 15. srpna 1924 č. 782/2 pres. ve kterém Němcovi byla po započtení duchovní služby stanovena znovu celková služební doba a hledíc k této celkové služební době přiznány mu podle čekatelské doby a podle lhůt časového postupu stanovených zák. č. 541/19 Sb. z. a n. nové požitky. Proti tomuto novému rozhodnutí Němec stížnost již nepodal.

Ježto tedy jde v případě Němcově jen o specielní případ za zcela individuelních okolností, nelze jej generalisovati a aplikovati šmahem na případy vykazující zcela odlišné okolnosti.

Pokud pak se týče prakse hlavního finančního ředitelství v personálních otázkách, je nutno konstatovati. že prakse ta až dosud byla tak blahovolná, že namnoze se tím uvolnila kázeň, potřebná zvláště u mladých a nezkušených úředníků v prostředí tak choulostivém jako je Podkarpatská Rus. To se dělo jen k tomu účelu, aby finanční úřady na Podkarpatské Rusi byly uvedeny v chod. Je na snadě, že tímto blahovolným postupem finanční správy a také snad i jinými z poměrů Podkarpatoruských vyvěrajícími vlivy byli bohužel mnozí mladí, upřílišněným idealismem vedení úředníci uvedeni na zcestí a podrobují se nyní těžko služební disciplině, ba že vidí ve snahách finanční správy na Podkarpatské Rusi po zavedení a udržení nezbytné discipliny v podřízeném personálu své poškození a snahu tu pak tradují v nezasvěcených kruzích jako "pověstný režim" hlavního finančního ředitelství v personálních otázkách.

Mohu ujistiti pány interpelanty, že finanční správa je daleka toho, aby své schopné zaměstnance poškozovala proti zákonům. Na druhé straně ovšem nelze požadovati aby finanční správa sama v personálních otázkách postupovala snad proti zákonům.

Ťažké pomery zdravotné, o ktorých sa interpelácia zmieňuje, sú ministerstvu verejného zdravotníctva telesnej výchovy známe, a ministerstvo venovalo im vždy zvláštnú pozornosť, o čom svedčí soštátnene býv. obecnej nemocnice vo Sliezskej Ostrave, obecnej nemocnice v Zábřehu n. O . a býv. bakteriologicko-diagnostického ústavu, ktoré boly slúčené v jediný administratívny celok "štátna nemocnica na Ostravsku";.čiast vo Sliezskej Ostrave bola zariadená ako oddelenie pre choroby ženské, kdežto čiast v Zábřehu n. O. ako oddelenie pre infekčné nemoci s prosekturou a oddelením bakteriologickým.

Ministerstvo bolo si ovšem vedomé, že nemocnica o 2 oddeleniach je len základom, ktorý bude nutne teprv vybudovať tým spôsobom, že k oddeleniam tamojším pričlenia sa ďalšie oddelenia potrebné, hlavne pre choroby vnútorné, pre chirurgiu, pre nemoci kožné a venerické, ušné, nosné, krčné, očné a pavilón tuberkulózny a budovy potrebné pre účely správne a hospodárske.

Vedla toho behom doby bolo zistené, že budovy umiestnené vo 51. Ostrave sú k ďalšiemu užívaniu nezposobilé, poneváč sú poddolované, čim vznikajú v nich občas trhliny; z tohoto dôvodu nebolo možno prevádzať na týchto stavbách stavebné úpravy a ministerstvo, muselo sa obmedziť len na nezbytne nútne udržovacie práce a uvažovať o prenesení i tejto čiastky do Zábřeha n. O.

Za tým účelom bolo získané v súsedstve štát. nemocnice, oddel. pre infekčné nemoce v Zábřehu n. O. vhodné stavebné miesto pre rozšírenie nemocnice a pracované v dohode s ministerstvom verejných prác a ministerstvom financií na uskutočnení tohoto projektu.

V r. 1926 došlo k vypísaniu súťaže na riešenie zastavovacieho plánu a náčrtkov novej nemocnice(i jednotlivých pavilónov), a po skončení riadení boly projekty k súťaži došlé porotou zkúmané a prvá cena pririeknutá bola projektu ing. arch. Roštíka.

Tento projekt, ktorý v poslednej dobe bol ministerstvom verejných prác zaslaný tunajšiemu ministerstvu za účelom posúdenia so stanoviska rezortného, sa práve prejednáva a bude predmetom porady, ktorú hodlá ministerstvo v najbližších dňoch svolať.

Tieto prípravné práce vyžiadaly si samozrejme primeranej doby vzhľadom k ťažkostiam pri jednaní o kúpi pozemkov a k ťažkostiam spojeným s posudzováním projektov k súťaži došlých a ich prepočítaním a to zvlášte so zreteľom na význam projektu a jeho značný finančný dosah.

Po názoru ministerstva sú najväčšie ťažkosti t. č. už prekonané, takže po prejednaní projektu a po dosažení súhlasu ministerstva financií bude možno ešte tohoto roku započať so stavebnými prácami.

Na úhradu výdajov I. etapy (t. j. porodnického pavilonu a hospodárskej budovy) pre tento rok je pamatované v kap. 14. tit. 15., § 11. agenda ministerstva verejného zdravotníctva a telesnej výchovy v celkovej čiastke 13,500.000 Kč obnosom 2,000.000 Kč.

Návrhy na obsazení místa presidenta krajského soudu v Jihlavě budou předloženy prostřednictvím vlády presidentu republiky k rozhodnutí společně s návrhy ohledně několika dalších čelných soudcovských míst, v obvodu vrchního zemského soudu v Brně uprázdněných.

Při všech těchto návrzích - a tedy i při návrhu ohledně presidentského místa v Jihlavě - bude náležitě přihlíženo jak k potřebám a národnímu složení obyvatelstva dotyčného kraje, tak i k zájmům služby a státního celku.

Poněvadž podle odst. 2. § 24 zák. č. 103/26 Sb. z. a n. systemisace zřízeneckých míst, tudíž i míst podúředníků pohraniční finanční stráže, podléhá schválení vlády v jejím celku a poněvadž toto schválení nebylo dosud uděleno, nelze mi k dotazům obsaženým v interpelaci z 19. října 1926 dáti prozatím určitou odpověď. Mohu však pány interpelující ujistiti, že při systemisaci míst pohraniční finanční stráže - jak již odst. 1. §u 24. plat. zák. přikazuje - nejen já jako ministr financí, nýbrž i celá vláda bude míti na zřeteli význam, odpovědnost, namáhavost a risiko služby pohraniční finační stráže.

Sťažnosť mestskej obce karlovarskej do rozhodnutia ministerstva verejného zdravotníctva a telesnej výchovy zo dňa 30. novembra 1923 čís. 33269/VI vo veci označenia lázeňských zariadení bola najvyššiemu správnemu súdu podaná dňa 31. marca 1924. Najvyšší správny súd vyžiadal si ako obvykle správne spisy, určivši k tomu dobu 45 dni a stanovivši ministerstvu verejného zdravotníctva a telesnej výchovy tú istú dobu k podaniu odvodného spisu. V danom prípade ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy vzhľadom k podrobnému odôvodneniu sťažnosti rozhodnutie upustilo od podania odvodného spisu, čo tiež sdelilo najvyššiemu správnemu súdu, zasielajúcemu spisy jednacie.

Najvyšší správny súd usnesením zo dňa 27. novembra 1925, čís. 7447/25 ustanovil o sťažnosti verejné ústne pojednávanie na deň 2. júna 1926. Toto pojednávanie konalo sa v ustanovený deň za prítomnosti zástupcu žalovaného ministerstva a zástupcu sťažnosti.

Po prevedenom ústnom pojednávaní oznámil judikujúci senát svoje usnesenie, že nález bude publikovaný neskoršie a že bude stranám písomně oznámené, kedy sa tak stane.

Z tohoto stavu veci nemá vláda príčiny k ďalším nejakým opatreniam.

Ministerstvu věcí zahraničních došla již před podáním předmětné interpelace stížnost Svazu válečných poškozenců, vdov a sirotků z Československé republiky v Německu se sídlem v Sasské Kamenici (Bund der Kriegsverletzten, Witwen und Waisen aus der Čechoslovakischen Republik, Sitz Chemnitz) do postupu tamního konsulátu. Stížnost tato byla učiněna předmětem úředního šetření, jehož dosavadní výsledky vyvracejí údaje, že by konsulát odmítal součinnost s organisacemi válečných poškozenců; okrskové sdružení v Sasské Kamenici zahrnuje 25 místních organisací svazu a tyto skupiny jsou nadále v nerušeném styku s úřadem, který jim v jejich záležitostech vychází všemožně vstříc, Konsulát chová se odmítavě jenom k vedení svazu, jehož spolupráce by si ovšem stejně vážil, musí však nezbytně žádati, aby poměr representantů ‚svazu k úřadu spočíval na vzájemné důvěře a loyální spolupráci. Ze spisů bylo zjištěno, že ve svazu jsou dva směry politického zabarvení, které se vzájemně potírají. Zavlékání podobných. politických . třenic do svazu, který má býti čistě zájmovou a sociální organisací válečných poškozenců, je nemístné a jsou za ně zodpovědny vedoucí orgány svazu, Dlužno zdůrazniti, že dočasným přerušením styků se svazem nebyla způsobena žádná újma válečným poškozencům a že konsulát s jejich organisacemi pracuje v naprostém souladu, je však pochopitelno, že československý zastupitelský úřad má snahu spolupracovati s oněmi příslušníky svazu, kteří svou loyalitu vůči svému státu dávají na jevo a jsou proto - bohužel - předmětem útoků se strany druhé.

Ministerstvo věcí zahraničních i konsulát v Sasské Kamenici mají přirozeně zájem na tom, aby tyto spory byly odstraněny a přičiní se, aby ve vzájemném styku okrskové organisace válečných poškozenců s konsulátem zavládly co nejdříve normální poměry.

Srážky za naturální byty ředitelů a správců škol národních konají se podle § 15, odst. 2. zákona ze dne 24. VI. 1926, č. 104 Sb. z. a n. (Před platností tohoto zákona děly se srážky na základě ustanovení § 3 posledního odstavce zákona ze dne 13. VII. 1922, č. 251 Sb. z. a n.). Srážky ty jdou ve prospěch okresních školních fondů, resp. ve Slezsku ve prospěch zemského fondu. Obce nemají na ně zákonného nároku, neboť nebyly citovanými zákony zproštěny povinnosti, uložené jim dřívějšími zemskými zákony o vydržování škol, aby ředitelům a správcům škol poskytovaly buď naturálního bytu nebo platily jim ze svého zákonité příbytečné.

Pokud jsou obce oprávněny požadovati náhradu za byty poskytované ostatním učitelům, vybírají si příslušné nájemné samy anebo se mohou domáhati náhrady podle ustanovení odst. 3. § 26 zákona č. 104/1926 Sb. z. a n.

Gážistům mimo hodnostní třídy sborů uniformované stráže bezpečnosti převzatým od četnictva byly požitky poukázány podle platných zákonů a norem. Pokud byli tito gážisté převzati před účinností platového zákona ze dne 24. Června 1926, č. 103 Sb. z. a n., byla jim předchozí služba dle předpisů do té doby platných započtena. Oněm však, kteří byli převzatí teprve po 1. lednu 1926, mohla býti započtena pro zvýšení služného vzhledem k ustanovení odst. 1. § 142, platového zákona pouze doba ztrávená v čsl. legiích, pokud takovou vykazovali. Ostatní předchozí službu bude lze započísti teprve po vydání vládního nařízení podle odst. 2 § 142. uvedeného platového zákona. Následkem toho někteří z těchto zaměstnanců - nelegionářů jmenovitě pokud vykazují delší předchozí službu vojenskou a četnickou - pobírají u policie skutečně nižšího platu, nežli měli před tím u četnictva. Aby se odpomohlo této okamžité nesrovnalosti, byly jim, pokud o to žádali, koncem roku 1926 po dohodě s ministerstvem financí povoleny přiměřené zálohy na služné.

Dnešního dne nepobírá z těchto zaměstnanců jíž nikdo požitků podle stupnic a zásad zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.

Pokud se týče požitků diet z důvod vedení dvojí domácnosti, nařídilo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 2. srpna 1926, č. 42941 podřízeným úřadům, aby výše zmíněným zaměstnancům tyto diety byly přiznány, jestliže splňují všeobecné náležitosti stanovené platnými předpisy pro povolení těchto diet, t.j. jestliže měli jíž před převzetím do sboru stráže bezpečnosti svou vlastní domácnost ve svém dřívějším úředním místě a pro naprostý, nedostatek bytů nemohou rodinu svoji přestěhovati do nového působiště, jakož i jestliže nemohou dojížděti a také nedojíždějí do nového místa úředního z bydliště své rodiny.

Poukazuje na prozatímní svou odpověď ze dne 15. listopadu 1926 (tisk 713/XII.), sděluji po vyšetření věci toto:

Ve třech případech (pol. popl. r. 744/26, 747/26 a 764/26 úřadu pro vyměřování poplatků v Praze) předepsány byly firmě Rössler a Kudlík v Čes. Třebové poplatky z úkolových zápisů, jež byly firmou i ředitelstvím státních drah Praha-jih podepsány a při nichž tudíž podle stálé judikatury nejvyššího správního soudu neplatí osvobození z důvodu obchodní korespondence. Tyto poplatky jsou tudíž odůvodněny. Poplatky zvýšené budou však prominuty.

V jednom případě (pol. popl. r. 785/26 jmenovaného úřadu) bude poplatek předepsaný ze zadávacího výměru ředitelstvím státních drah odepsán, ač stěžovatel, učinil námitku, že jde o obchodní korespondenci od poplatku osvobozenou, teprve v dodatku ke stížnosti.

Námitky proti volbě obecního zastupitelstva v Karviné, konané dne 13. června 1926, byly vyřízeny rozhodnutím zemské správy politické v Opavě ze dne 30. prosince. 1926, č. I-7443/16 a ustavující schůze obecního zastupitelstva spojená s volbou starosty, náměstků a obecní rady konala se dne 22. ledna 1927,

K žádosti, aby bylo podrobeno kontrole hospodářství obecní správní komise v Karviné, podotýkám, že hospodářství to podléhá podle platných předpisů kontrole zemské správní komise v Opavě, a ministerstvo vnitra nemá podnětu k nějakému zakročení v této věci podle § 18, fin. novely č. 329 Sb. z. a n. z r. 1921 tím méně, že mu ohledně tohoto hospodářství nedošly dosud se žádné strany stížnosti a ani interpelace neuvádí žádných konkrétních okolností, jež by odůvodňovaly takový zákrok.

Pokud se v dotazu konečně žádá potrestání oněch vládních činitelů, kteří zavinili úmyslně odkládání obecních voleb v Karviné, není k nějakému opatření v tom směru příčiny, neboť nebylo shledáno žádného zavinění těchto činitelů.

Interpelácia p. poslanca Wenzela a druhov celkom správne oceňuje význam telesného cvičenia obzvlášť plávania, Pokiaľ sa dotýka činnosti ministerstva verejného zdravotníctva a telesnej výchovy, treba konštatovať že úrad vybavuje žiadosti sem patriace podľa úverových možností a keď vyhovujú predpísaným požiadavkám. Zriadenie plavární, kúpališť a pod. je tiež povinnosťou miestnych samosprávnych úradov a korporácií. Plavárne, kúpele a kúpalištia patria tiež do kategorie živností, ktoré sa vždycky hospodársky vyplácajú, keď boly vhodne zariadené a správne vedené.

Ministerstvo verejného zdravotníctva a telesnej výchovy sa stará o to, aby sa odborne v dostatočnom počte vzdelávali v štátnych telovýchovných kurzoch vhodní učitelia plávania, a poskytuje príležitosť, aby sa vyučovať plávaniu odborne vzdelali i učitelia všetkých typov škôl i cvičitelia všetkých telovýchovných organizácií.

Pokiaľ sa týka ministerstva školstva a národnej osvety, boly jeho výnosom zo dňa 10. júna 1924, čís. 126250/23/I‚ vyhlásené nové učebné osnovy telesnej výchovy pre školy obecné, občianske a pre jednoročné behy pri občianskych školách. Tieto osnovy sú podľa úsudkov pedagogických odborníkov z cudziny na vysokej úrovni, smerujúce nielen k telesnému zdraviu, ale i k súladnej výchove rozumovej a mravnej.

V nich nenie nič zanedbané, čo smeruje k sústavnej pečlivosti o zdravie dieťaťa. Je z nich tiež patrné že ministerstvo školstva a národnej osvety snaží sa podporovať telesnú výchovu i plávaním a kúpaním. Od 4. školského roku nariadené sú cviky a pokusy v plávaní, kúpanie za dozoru v skupinách na nižšom stupni v melčine, na vyššom v tichej vode hlbokej. Pravda, škola môže vyhovieť plne tedy tejto požiadavke len tedy, keď k tomu sú podmienky.

Čo sa týka stredných škôl požiadalo ministerstvo školstva a národnej osvety už v r. 1921 výnosom zo dňa 20. júna 1921, čís. 40632, všetky zemské školné rady ako i školský referát v Bratislave, aby vyzvaly riaditeľstvá všetkých stredných škôl a ústavov učiteľských, aby všade, kde je vhodná plaváreň, alebo kúpalište, zaistily lebo bezplatnú alebo lacnejšiu návštěvu plavární v dobe letnej pre žiactvo a aby tiež v dobe letnej podľa možnosti okrem žiakovských hier bolo ako volný predmet zavedené vyučovanie plávania za vedenia člena sboru, odborníka v telesnej výchove, alebo aspoň člena, oboznalého náležite v plávaní.

Hodiny tomuto vyučovaniu v letnej dobe školského roku venované majú sa pripočítavať k hodinám žiakovských hier a majú byť honorované podobne, ako je tomu pri školných hrách.

Zvláštna pozornosť má byť venovaná u chovancov a chovaniek učiteľských ústavov, aby si osvojili plávanie v dobe ich štúdia a mohli týchto znalostí využiť v úrade učiteľskom pre mládež im sverenú.

Mládež vedená podľa učebných osnov k tomu, aby si vypestovala smysel pre zdravie a radosť z neho, je najlepšou šíriteľkou zdravotných názorov, ktorými sa má v budúcnosti zmeniť pasívny odpor k hygienickým opatreniam.

Aby však bolo zavedené denné vyučovanie plávania, ktoré je iba jednou složkou telesnej výchovy, nepokladajú interpelované ministerstva ani za vhodné ani za možné.