Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V dohodě s ministerstvem zemědělství sdělují na shora uvedenou interpelaci toto:

Ministerstvu veřejných prací jest známo, že řeka Tisa nad železničním mostem u obce Tekeházy vytvořila na levém břehu asi 650 m dlouhý a 280 m do území zasahující výmol a směřuje svým tokem nyní přímo na obce Tekeházu a Gödónyházu; rovněž tak pod železničním mostem přiblížila se Tisa k řečené obci Tekeháza mohutným 11/2 km dlouhým a 200 m širokým výmolem.

Vzhledem k hrozícímu nebezpečí pro uvedené obce bylo ohrožené území v letní době zaměřeno a referát ministerstva veř. prací v Užhorodě dokončuje nyní projekt zabezpečovacích prací, jichž stavební náklad bude asi 3/4 mil. Kč.

Projekt tento bude v krátké době předložen ministerstvu veřejných prací ku schválení, které se dohodne pak s ministerstvem financí o způsobu financování této říční úpravy.

Hmotné poměry státních cestářů (platy, požitky odpočivné apod.) byly upravovány vždy při provádění zákonů požitkových pro státní zaměstnance, a to vynesením ministerstva veřejných prací ze dne 27. XII. 1920 .č. 5608/XIV, vydaným na základě čl. X. zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 Sb. z. a n. a vynesením téhož ministerstva ze dne 10. dubna 1923 č. j. 265/162 pres. vydaným na základě zákona ze dne 22. prosince 1922 č. 394 Sb. z. a n. nový platový zákon (č. 103/1926 Sb. z. a n.) u nich - stejně jako u ostatních úředníků a ostatních státních zaměstnanců - dosud proveden nebyl a vyplácejí se jím zatím z toho důvodu přiměřené zálohy na účet příští úpravy jejich platů.

Citovanými výnosy bylo podstatně zlepšeno hmotné postavení cestářů na státních silnicích a ostatních nižších zaměstnanců státní služby stavební a to tak, že mají již od roku 1920 upraveny příjmy nejvýhodněji ze všech kategorií zaměstnanců státní služby stavební. O tom svědčí tato data:

Cestář, který měl v r. 1913 průměrný roční plat, t. j. plat vypadající na jednoho cestáře dělením celkového osobního úvěru pro cestáře ve státním rozpočtu počtem systemisovaných míst cestářů - celkem 928 K má zatím bez ohledu na nový platový zákon - průměrně ročně 13.257 Kč u tedy jeho příjem roční se po převratu zvýšil průměrně 14.3 kráte, zatím co u státních úředníků s vysokoškolským vzděláním za týchž předpokladů se celkový příjem zvýšil průměrně pouze 5.9 kráte. Tento průměrný roční příjem cestáře (13.257 Kč) přesahuje průměrný roční příjem úředního zřízence (12.170 Kč) a dosahuje průměrný roční příjem podúředníka (13.291 Kč).

Nemůže se tedy tvrditi, že by státní správa nevěnovala dostatečné péče hmotným poměrům státních cestářů. Zvýšení platů státních cestářů bylo plně odůvodněno tím, že. po převratu bylo nutno cestáře více přidržovati k službě, aby stav silnic, za války zpustošených se pozvedl. Státní cestáři obdrží mimo to každoročně také ošacení, záležející z bot, šatů a Čapky, postupně pak i nepromokavé pláště, kožichy neb kožené kabáty. Jsou tedy státní cestáři pro venkovskou službu nyní velmi dobře vyzbrojeni.

K jednotlivým dotazům interpelace sděluji:

Ad 1. Nelze tvrditi, že by cestáři na státních silnicích byli za nynějšího rozdělení silničních úseků po 5 km zatíženi prací do té míry, že by nebyli sto ji řádně zastávati, neboť řádné provedení všech běžných prací cestářských, které se vyskytují v tratích, jednotlivým cestářům přikázaných, nevyžaduje podle zkušeností na cestáři více tělesné námahy než tomu bývá u jiných obdobných manuelních zaměstnání, a protože ku každé větši a naléhavé práci (jako zaštěrkování během vlhkého počasí podzimního, prohazování závějí sněhových neb pod.) bývají přibíráni na potřebnou dobu výpomocní dělníci.

Úseky cestářské byly z původních asi 4 km prodlouženy na 5 km proto, že počet zaměstnanců státní služby stavební musil býti v důsledku zákona ze dne 22./XII.1924 č.286 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních snížen a snížení to postihlo také nižší zaměstnance silniční a mostní. Zkrácení 5 km-ových úseků zase na 4 km až 41/2 km jest proto neproveditelné.

Systemisovaná místa cestářská, uprázdněná odchodem cestářů na trvalý odpočinek aneb úmrtím cestářů, bývají ihned zastupována přechodně výpomocnými dělníky, kteří službu cestářskou na silnici konají až do doby, než se uvolněná systemisovaná místa cestářská obsadí trvale na základě veřejného konkursu, jak čas od času se děje. Tím jest postaráno o nerušené udržování státních silnic. A jelikož i za onemocnělé cestáře se přijímají většinou výpomocní dělníci, obstarávají cestáři službu téměř jen ve vlastním úseku silničním a nejsou službou přetěžováni.

Ad 2. Hned po zavedení delších úseků cestářských bylo nařízeno, aby bylo přihlíženo vždy k rodinným a bytovým poměrům dotyčného cestáře; postupuje se tedy u cestářů právě tak, jako při překládání jiných státních zaměstnanců.

Ad 3. Otázka ochrany cestářů, jako orgánů veřejných při výkonu policejní služby na státních silnicích se projednává a přihlíží se k ní při vypracování osnovy nového silničního zákona. Zatímní pokyny ve věcí byly vydány krátce po převratu.

Ad 4. Pokud jde o postavení služebních domků pro cestáře při státních silnicích, není možno z ohledů na státní finance opatřiti služební domky pro všechny cestáře a dlužno se omeziti jen na případy nevyhnutelné potřeby, jak se to skutečně děje v mezích povolených úvěrů ve státním rozpočtu kap. 14. tit. 7. § 4.

Ad 5. Cestářům, kteří v důsledku restrikce byli přeloženi na jiné trati, kde nemohou prokázaně dostati bytu, přiznává se podle vynesení ministerstva veřejných prací ze dne 22. VI. 1926 č. j. 6/19/1 ai 1926 zvláštní odškodné za vedení dvojí domácnosti ve výši stravného 7.50 Kč denně za obdobných podmínek, jež jinak obecně platí pro státní zaměstnance.

Ad 6. Otázka substitutů cestářských a příslušných substitučních diet se téměř nevyskytuje, jelikož za onemocněného nebo z podobných příčin nepracujícího cestáře bývá zpravidla přijat výpomocný silniční dělník na denní mzdu. Pracuje-li cestář přes stanovený pracovní čas, vyplácí se mu podle vynesení ministerstva veř. prací ze dne 5. V. 1923 č. j. 14-73/1/29,477 ai 1923 za každou hodinu přes čas příplatek ke mzdě, rovnající se 1/350 měsíčního platu. Nastala-li by přes to z nějakého důvodu potřeba substituce, bude zajisté postaráno o to, aby substituující obdržel podle poměru odměnu.

Ad 7. Oprávnění klidit trávu při státních silnicích jest upraveno předpisem ministerstva veř. prací ze dne 24. IV. 1925 č. 0-127/65-15 594 ai 1925, podle kterého se ponechává z důvodu spravedlivého rozdělení určitá část trávy - jako odměna za řádnou práci na silnici - cestářům bezplatně; ostatní tráva, zejména v úsecích kde jest jí nadbytek, se pronajímá za přiměřený roční poplatek a to v první řadě cestářům ze sousedních úseků, v nichž není trávy dostatek, dále pensionovaným cestářům, výpomocným dělníkům silničním, vdovám po cestářích atd. pokud se o to ucházejí. Ponechati všechnu trávu z úseku cestáři jako součást jeho mzdy, nebylo by praktickým, tím méně pak spravedlivým, jelikož často v úsecích, vyžadujících zvláštní resp. větší služební péče, bývá trávy málo nebo i zcela žádná a naopak v úsecích s velkými svahy bývá hojnost trávy, čímž vznikly by značné a neodůvodněné rozdíly v příjmech cestářů.

Citované vynesení o oprávnění kliditi trávu při státních cestách se osvědčilo, jak lze souditi z toho, že zanikly dřívější časté stížnosti cestářů v tomto směru a že nebyly podány náměty ke změně vynesení.

Ad 8. Při provádění nynějšího platového zákona z r. 1926 budou i platy státních cestářů upraveny vládním nařízením. Pensijní (zaopatřovací) požitky nižších zaměstnanců silničních, mostních a vodních, jakož i vdov a sirotků po nich, upravují dosud předpisy v úvodu již zmíněné, vydané ministerstvem veřejných prací a to ze dne 27./XII. 1920 ‚č. 560/XIV a ze dne 10./IV. 1923 č. 265/162 pres. Pensijní ustanovení v těchto předpisech obsažená, jsou sestavena na obdobných zásadách jako platí pro ostatní státní zaměstnance, a značí oproti dřívějšímu stavu podstatné zlepšení.

Ad 9. Cestářům, kteří ojediněle v době jarní a podzimní při válcování silnice řídí benzinové válce, bylo vyplaceno podle dosavadních předpisů pouze denní stravné 7.50 Kč a 2.50 denně nocležné, případně i individuelně odměna celková. Zkouší se totiž nově zaváděný způsob občasného použití některých cestářů, v příslušných pracích pro jednotlivé stavební okresy vycvičených, takže dosud nebyl vydán zvláštní předpis o příplatku za válcování, ošetřování stroje, cestovné, nocležné atd.dotyčným cestářům.

Mimo to používání cestářů k řízení silničního válce benzinového může přijíti v úvahu jen tehdy, když by nebylo třeba náhradní síly za cestáře v silničním úseku cestářském, nebo když by nebylo možno získati jiného vhodného řidiče benzinového válce.

Otázka úpravy tohoto příplatku se právě projednává v ministerstvu veřejných prací a bude řešena tak, aby dotyční cestáři byli za uvedené zvláštní výkony přiměřeně odškodněni a odměněni. Rovněž dostává se zvláštních odměn oněm cestářům, kteří provádějí značkování silničních tratí.

Ad 10. Ve příčině jazykových zkoušek státních cestářů platí ustanovení vládního nařízení ze dne 3. II. 1926 č. .17 Sb. z. a n. jímž se provádí jazykový zákon.

Ve smyslu čl. 64. odst. 1. cit. vlád, nařízení měli státní cestáři prokázati znalost státního jazyka. Ti, kdož nevykazovali znalosti státního jazyka vysvědčeními, byli povinni ji prokázati zkouškou podle čl. 62 čís. 3 a čl. 63 odst. 1-3 řečeného nařízení a to v míře, potřebné pro jejich službu. Vzhledem na služební upotřebení státních cestářů jest požadována vládním nařízením zajisté ta nejmenší míra znalosti státního jazyka.

Zkoušky jazykové státních cestářů byly již provedeny. Výsledek těchto zkoušek není zde t. č. znám, ale ministerstvo veřejných prací vyžádalo si u presidia zemské správy politické v Opavě podrobnou zprávu o výsledku jazykových zkoušek tamních cestářů. Objeví-li se na základě této zprávy nutným zakročiti ve prospěch dotčených cestářů, zařídí ministerstvo veřejných prací v mezích možnosti potřebné.

Ad 11. Výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 15. I. 1923 č. 61.617/XIII-1921 upraveny byly služební řády státních cestářů jen v oněch částech, které vyžadovaly naléhavě změn (nošení služebního odznaku; nová úprava pracovní doby a dovolené cestářů a trestání přestupků služební povinnosti). V ostatních částech není však třeba služební předpisy nutně měniti a zůstanou proto dosavadní služební řády v platnosti až do vydání nového silničního zákona a řádu silniční policie, na jichž osnovách se již pracuje.

Pokud jde o rozdělení pracovní doby, rozhodlo o ní ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 15. ledna 1923 č. 61617/XIII ai 1921 a na změnu tohoto rozhodnutí se vůbec nepomýšlí. Při opatřování služebních oděvů a jich součástek vždy se přihlíží podle možnosti k přáním projeveným zaměstnanci, pro něž se oděvy opatřují. Služební oděvy a jich součástky obstarává pro celé území republiky ministerstvo obchodu cestou veřejné soutěže, na základě návrhů zemských správ politických a referátů ministerstva veřejných prací v Bratislavě a Užhorodě a za spolupůsobení zástupce ministerstva veř. prací.

Ministerstvo veřejných prací jest ochotno svolati poradu o těchto věcech za účasti odborové organisace dotyčných zaměstnanců vždy, kdykoliv jest dosti podkladů pro taková jednání.

V rámci nové organisace politické správy, kterou předložila vláda Národnímu Shromáždění k ústavnímu projednání, bude upraveno také užívání jazyků pro zemská zastupitelstva a zemské výbory. Vzhledem k tornu považuje ministerstvo vnitra za vhodné, aby projednání jazykového řádu zemské správní komise slezské té doby odložilo.

O stížnostech městské rady v Novém Jičíně podaných do výnosů okresní politické správy ve věci zevního označení obecního úřadu a úřadoven, obecních ústavů a podniků a jazyka obecní pečetí byla vydána již rozhodnutí II. instance dne 4. února a 3. března t. r. Ježto obci je tedy zabezpečeno projednání jejího sporu řádným postupem instančním, v němž dojdou také vyřízení námitky, na které poukazuje interpelace, nezavdává případ příčinu k nějakým jiným opatřením.

Na žádost, aby v Javorníku zřízena byla obecná škola pro děti československé národností z Javorníka a okolí, které jinak neměly příležitosti a možnosti docházeti do některé ze škol s československým jazykem vyučovacím, jichž jest v celém dalekém kraji naprostý nedostatek, zahájeno bylo o věci úřední řízení. Aby bezpečně zjištěny byly podmínky pro zřízení školy a zejména pak počet dětí československé národnosti, byl úřadem nařízen soupis dětí a provedením jeho byla příslušnou okresní politickou správou pověřena četnická stanice v Javorníku.

Když po té podána byla nová žádost o zřízení školy v jmenované obci, bylo příslušným školním inspektorem vykonáno na místě samém nové šetření podle jehož výsledku ministerstvo školství a národní osvěty v srpnu 1926 rozhodlo, aby škola v Javorníku byla podle § 5 zákona čís. 189/19 Sb. z, a n. zřízena a počátkem školního. roku 1926/27 otevřena. Za podklad pro rozhodování o zřízení školy použito bylo výsledků šetření, provedeného školním inspektorem.

Šetřením, provedeným z podnětu interpelace, bylo zjištěno, že při provádění soupisu četnickým strážmistrem postupováno bylo bezvadně a zejména také nebylo výslechem rodičů prokázáno, že by komukoliv byly činěny nějaké sliby.

Převzal jsem zodpovědění interpelace, ježto provádění úpravy služebních a platových poměrů učitelů národních škol přísluší do kompetence ministerstva školství a národní osvěty.

Podle § 32 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z.a n. vztahují se na učitele veřejných škol národních všecky pensijní předpisy platné pro státní učitele a v důsledku toho též všecky předpisy platné pro státní zaměstnance - invalidy.

Odkazuji zejména na § 9 zákona ze dne 22. června 1878, č. 59 ř. z. se změnami zavedenými zákonem ze dne 14. května 1896, č. 74 ř. z. a pak na nařízení býv. ministerstva financi ze dne 20. června 1917, č. 265 ř. z.

Kromě toho vztahuji se na učitele i všeobecná zákonitá ustanovení o válečných poškozencích, zvláště zákony ze dne 20. února 1920, č. 142, resp. ze dne 25. ledna 1922, č. 39 .Sb. z. a n. U učitelů válečných poškozenců posuzuje se tudíž nárok na důchod invalidní podle cit, zákonů stejně jako u ostatních válečných poškozenců, zaměstnaných ve službách obce, okresu, župy, země, státu, veřejných fondů nebo některého jich podniku. Učitelům, kteří byli ustanoveni před nastoupením vojenské služby, pokud se týče před událostí zakládající nárok na důchod válečných poškozenců, dostává se důchodu podle přiznaného procenta výdělečné nezpůsobilosti, jestliže nejsou z nároku na důchod vyloučeni pro příjem přesahující hranící stanovenou zákonem. Byl-li však invalida jmenován učitelem teprve po události zakládající jeho nárok na důchod invalidní, má nárok na důchod poloviční, je-li aspoň 50% nezpůsobilým k výdělku a není-li rovněž vyloučen z nároku na důchod pro příjem přesahující zákonem stanovenou hranici.

Za toho stavu věci nejeví se potřeba nějaké nové zvláštní zákonité úpravy, zvláště když jíž čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n., obsahuje ustanovení, že učitelům legionářům a válečným invalidům má býti dána přednost při obsazování učitelských míst v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak stejných; též v prováděcích předpisech, které ministerstvo školství a národní osvěty k tomuto článku vydalo, jest přednostní postavení učitelů legionářů a válečných poškozenců zdůrazněno.

Na základě oznámení místní odborové rady československého odborového sdružení v Náchodě, jehož obsah se celkem kryje se skutkovým dějem vylíčeným ve shora uvedené interpelaci bylo u okresního soudu v Jaroměři zavedeno trestní řízení proti továrníku Ladislavu Čerychovi a několika jeho zřízencům pro přestupek útisku.

Toto trestní řízení není dosud skončeno.

Die Beschwerde der Stadtgemeinde von Karlsbad gegen die Entscheidung des Ministeriums für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung vom 30. November 1923, Z. 33269/Vl, in Angelegenheit der Bezeichnung der Badeeinrichtungen wurde dem Obersten Verwaltungsgerichte am 31, März 1924 überreicht. Das Oberste Verwaltungsgericht hat wie gewöhnlich die Verwaltungsakten abverlangt und hiezu eine Frist von 45 Tagen bestimmt rund dem Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung die gleiche Frist zur Einbringung der Gegenschrift gestellt. In gegebenem Falle hat das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung im Hinblicke auf die detaillierte Begründung der angefochtenen Entscheidung von der Einbringung einer Gegenschrift Abstand genommen, wovon es unter Vorlage der Verhandlungsakten dem Obersten Verwaltungsgerichte Mitteilung gemacht hat.

Das Oberste Verwaltungsgericht hat mit Beschluß vom 27, November 1925, Z. 7447/25, über die Beschwerde die öffentliche mündliche Verhandlung auf den 2. Juni 1926 festgesetzt. Diese Verhandlung fand am festgesetzten Tage in Anwesenheit des Vertreters des beklagten Ministeriums und des Vertreters der Beschwerde statt.

Nach durchgeführter mündlicher Verhandlung hat der judizierende Senat seinen Beschluß mitgeteilt, daß das Erkenntnis später publiziert werden würde und daß den Parteien schriftlich bekanntgegeben würde, wann dies der Fall sein wird.

Bei diesem Stände der Angelegenheit hat die Regierung keine Ursache zu irgendwelchen weiteren Verfügungen.

Dem Ministerium für auswärtige Angelegenheiten ist bereits vor der Einbringung der gegenständlichen Interpellation eine Beschwerde des Bundes der Kriegsverletzten, Witwen rund Waisen aus der Čechoslovakischen Republik mit dem Sitze in Chemnitz gegen das Vorgehen des dortigen Konsulates zugegangen. Diese Beschwerde wurde zum Gegenstande einer amtlichen Erhebung gemacht, deren bisherige Ergebnisse die Angaben widerlegen, daß das Konsulat die Zusammenarbeit mit den Organisationen,der Kriegsbeschädigten ablehnen würde; die Bezirksvereinigung in Chemnitz umfaßt 25 Ortsorganisationen des Bundes, und diese Gruppen stehen weiter in ungestörtem Verkehre mit dem Amte, das ihnen in ihnen Angelegenheiten in jeder möglichen Art entgegenkommt. Das Konsulat verhält sich bloß gegen die Leitung des ,Bundes ablehnend, dessen Mitarbeit es sich allerdings gleichfalls geschätzt ,hätte, es muß aber unerläßlich verlangen, daß das Verhältnis der Repräsentanten des Bundes dem Amte gegenüber auf gegenseitigem Vertrauen und loyaler. Mitarbeit beruhe. Aus den Akten wurde ermittelt, daß im Bunde 2 Richtungen politischer Färbung bestehen, die sich gegenseitig bekämpfen. Ähnliche politische Reibereien in dem Bund, der eine reine Interessenund soziale Organisation der Kriegsbeschädigten sein soll, hineinzutragen, ist nicht am Platze, und es sind hiefür die leitenden Bundesorgane verantwortlich. Es muß betont werden, daß durch die zeitweise Unterbrechung der Beziehungen mit dem Bunde keine Schädigung der Kriegsbeschädigten herbeigeführt wurde und daß das Konsulat mit den Organisationen derselben in völliger Harmonie arbeitet, es ist jedoch begreiflich, daß die čechoslovakische Vertretungsbehörde, das Bestreben hat, mit jenen Angehörigen des Bundes zusammen zur arbeiten, die ihre Loyalität gegenüber ihrem Staate zum Ausdrucke bringen und deshalb - bedauernswerter Weise - Gegenstand von Angriffen seitens der anderen Partei sind.

Das Ministerium der auswärtigen Angelegenheiten sowie das Konsulat in Chemnitz haben natürlicherweise ein -Interesse daran, daß diese Streitigkeiten beseitigt werden, und sind bestrebt, daß im gegenseitigen Verkehre der Bezirksorganisation der Kriegsbeschädigten mit dem Konsulate ehestens normale Verhältnisse wiederkehren,

Die Abzüge für die Naturalwohnungen der Direktoren und Schulleiter der Volksschulen geschehen nach dem § 15, Absatz 2 des Gesetzes vom 24. Juni 1926, S. d. G. u. V. Nr. 104. (Vor der Wirksamkeit dieses Gesetzes erfolgten die Abzüge auf Grund, der Bestimmung des § 3, letzter Absatz, des Gesetzes vom 13. Juli 1922, S. d. G. u. V. Nr. 251). Diese Abzüge geschehen zu Gunsten der Betzinksschulfonde, beziehungsweise in Schlesien zu Gunsten des Landesfondes. Die Gemeinden haben auf dieselben keinen gesetzlichen Anspruch denn durch die zitierten Gesetze wurden sie nicht von der ihnen durch frühere Landesgesetze über die Erhaltung der Schulen auferlegten Verpflichtung befreit den Direktoren und Schulleitern entweder eine Naturalwohnung beizustellen oder ihnen aus Eigenem ein gesetzliches Quartiergeld zu leisten.

Insoweit die Gemeinden berechtigt sind, einen Ersatz für die den übrigen Lehrern beigestellten Wohnungen zu verlangen, heben sie selbst den entsprechenden Mietzins ein oder können den Ersatz nach der Bestimmung -des Abs. 3 des § 26 des Gesetzes Slg. d. G. u. V. Nr. 104/1926 erwirken.