Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Tayerle, Roschera a soudr. min. soc. péče o nezaměstnanosti a státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných

II. post. Svobody a soudr. min. železnic a min. spravedlnosti o železniční katastrofě v Brně a o konfiskaci Stráže Socialismu v níž byla zabavena stať o příčinách katastrofy,

III. posl K. Riedla, Fr. Langra a spol. min. železnic o železničním neštěstí na brněnském nádraží,

IV. posl. Brožíka. Bečko a soudr. předs. vlády o průtazích při vydávání statistických výkazů o poměrech báňského průmyslu státním úřadem statistickým,

V. posl. Jurana, Buriana a soudr. min. železnic o úžasně vysokých tarifech dělnických jízdních lístků na místní dráze Veveří Bytyška-Kuřim,

VI. posl. Buriana, Jurana a soudr. min. železnic a financí o železničním neštěstí na nádraží v Brně,

VII. posl. Johanise a soudr. min. zásobování, obchodu, průmyslu a živností, sociální péče a veřejných prací o racionalisaci a koncentraci výroby,

VIII. posl. dra Gátiho, Mondoka, Sedorjaka a soudr. vládě o nespravedlivém rozdělení nedostatečné podpory z fondu pro postižené živelními pohromami v Užhorodě a okolí,

IX. posl. Grünznera a druhů min. financí o neudržitelných poměrech při předpisování daní železničním zaměstnancům u frýštátské berní správy,

X. posl. Heegera, Hackenberga a druhů předsedovi vlády o rozdělení peněz na nouzové podpory,

XI. posl. dra Szülöho a spol. ministrovi školstva a národnej osvety, aby knihovna košickej akademie právnickej ponechaná hola v Košíciach,

XII. posl. inž. O. Kalliny a druhů vládě o úžasných zjevech v žateckém Wolfově vládním tisku,

XIII. posl. Tauba, Hackenberga, Schäfera a druhů min. vnitra, že politické úřady brání májovým slavnostem dělnictva,

XIV. posl. H. Simma a druhů min. veř. prací a min. zemědělství, že je nutno znovu zahájiti regulační práce v údolí I3ilé Desné,

XV. post. dr Gátího, Mondoka a soudr. min. vnitra o krvavém útoku policie v Hustu proti účastníkům májové demonstrace, o nelidském bití dělníků a o porušení imunity poslance Nikolaje Sedorjaka,

XVI. posl Svobody, Pika, Koudelky a soudr. předsedovi vlády o projevu ministra veřejných prací pana dra Frant. Spiny ve velkonočním čísle "Neue Freie Presse"

XVII. posl. Koudelky, inž. Nečase, Svobody a soudr. min. zemědělství o volbách delegátů zemědělských rad v Čechách a na Moravě,

XVIII. posl, Simma a druhů min. financí o zkrácení zaopatřovacích platů státních pensistů, jsou-li ustanoveni v jiné veřejné službě,

XIX. posl. Roschera a druhů min vnitra, že se překáží spolčovací svobodě,

XX. posl. Simma a druhů min. vnitra o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, Č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech Československé republiky,

XXI. posl. Simma a druhů min. vnitra o opatření vládního zástupce na schůzi ve Starém Habendorfě, konané dne 23. dubna 1927,

XXII. posl. Koudelky, inž. Nečase, Svobody, Bečko a soudr. min. předsedovi, že státní pozemkový úřad neprávem zadržuje přeplatky drobných nabyvatelů půdy,

XXIII. posl. Brodeckého a soudr. min. veř. zdravotnictví a těl, výchovy o úpravě služného obvodním lékařům podle zákona 106/26 Sb. Z. a n. a o příplatcích na místnosti a jiné potřeby,

XXIV. posl. Bergmanna, Procházky Pechmanové a spol. min. pošt a telegrafů o požáru vyšehradské citadely a o poměrech v poštovní autodopravě,

XXV. posl. Pechmanové, Davida, Chvojky a druhů min. vnitra o událostech v Železném Brodě a o poměrech sklářů podkrkonošských.

Neblahý stav hospodářský vyvolává z různých příčin stále větší a déle trvající nezaměstnanost. Tento stav vyžaduje nezbytně nejen opatření, kterými by zajištěna byla nezaměstnaným práce, ale také určitá dočasná podpora, pokud práci nemohou nalézti. V obor ministerstva sociální péče náleží zejména tento druhý úkol, kterému vyšlo se vstříc zákonem o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července 1921, Č. 267. Podle tohoto zákona však je poskytován státní příspěvek nezaměstnaným pouze po 3 měsíce v roce, nejdéle však po 4 měsíce, jestliže nezaměstnanost byla přerušena. Toto krátkodobé podporování nezaměstnaných nestačí, jak nasvědčují četné případy, ve kterých nezaměstnaní nemohou nalézti nejen po týdny, ale dokonce po měsíce žádné práce. Proto stal se tento stav předmětem porad již minulého roku v letních měsících a dokonce byl projednáván návrh zákona ve výboru sociálně-politickém, třebaže nebyl vyřízen. Proto na podnět odborových organisací znovu svolány porady v ministerstvu sociální péče, které se konaly v září m. r. za předsednictví bývalého ministra dra Schieszla. Na těchto poradách jednalo se o podmínku, za jaké by mohl býti státní příspěvek upraven, totiž prodloužen a zvýšen. Na základě těchto porad byly vyzvány odborové organisace, aby co nejrychleji předložily své návrhy. To se také stalo a Odborové sdružení československé po úradách s ostatními organisacemi předložilo mimo jiné tyto návrhy:

1. Organisační podpora v nezaměstnanosti se prodlužuje od 1. listopadu 1926 na dvojnásobný počet týdnů. Tato podpora v nezaměstnání však bude snížena o polovinu, naproti tornu však státní příspěvek bude zvýšen o stejnou část, takže nezaměstnaný obdrží po 1. listopadu 1926 stejnou část podpory, jakou dosud dostával.

2. Nejvyšší výměra státního příspěvku zvyšuje se z 12 Kč na 30 Kč denně. (Vládní nařízení ze dne 23. prosince 1924, čís. 3. Sb. z. a n. 1925).

3. Státní příspěvek vyplácí se až do jednoho roku, t. j. 52 týdnů (§ 6., odst. 4. zákona ze dne 19. července 1921, Č. 267).

4. Státní příspěvek budiž ihned vyrovnáván, jakmile byly předloženy doklady ke súčtování. Srážky za nesprávně vyplacený příspěvek buďtež učiněny při příštím Súčtování.

5. Odborovým svazům budiž poskytována záloha na vyplácený státní příspěvek, a to v poměru, který odpovídá vyplacenému státnímu příspěvku v uplynulém čtvrtletí.

6. Příspěvek státní na úhradu výloh budiž upraven tak, aby hradil odborovým svazům hotové výlohy.

7. Vzhledem k mimořádným poměrům hospodářským, v nichž nezaměstnanost trvá také řadu měsíců, budiž po vyčerpání podpory organisační a státního příspěvku vyplácena další podpora ze státních prostředků prostřednictvím odborové organisace. K tornu účelu budiž zřízen zvláštní fond, na jejž při rozpočtu státním bud pamatováno. Podpora z tohoto fondu může býti vyplácena až 30 týdnů. Z tohoto fondu buďtež také podporováni částečně nezaměstnaní, t. j. ti, kteří pracují méně než čtyři dny v týdnu.

8. Urychleno bud' projednání osnovy zákona o zprostředkování práce, jímž by zajištěny byly tyto požadavky:

a) Rovnoprávné postaveni odborových zprostředkovatelen práce a jejich součinnost s veřejnými poptavárnami,

b) povinné hlášení nezaměstnaných,

c) povinné hlášení uprázdněných míst,

d) přednostní právo hlášených nezaměstnaných, doporučených zprostředkovatelnami práce při přijímání pracovních sil.

9. Zostřen buď dozor nad dodržováním osmihodinové doby pracovní a zastaveno jakékoliv povolování práce přes čas, pokud z důvodů bezpečnostních není dočasně nezbytně nutno. Povolení práce přes Čas nebudiž vydáno bez předchozího dobrozdání příslušné odborové organisace.

10. Knížky a doklady, zasílané ve Věci podpor nezaměstnaných členům, případně svazům, bud též pokládány za tiskopisy.

V těchto návrzích vycházelo se vstříc nejnaléhavějším potřebám nezaměstnaných, avšak až do této doby neobdržely odborové organisace odpovědi, a nebyla také jim předložena k dobrozdání osnova nutné zrněny zákona o státním příspěvku.

Jak byly návrhy odborových svazů odůvodněny, ukazuje jen stručný přehled statistiky sociální, vydaný Státním. úřadem statistickým za poslední měsíce minulého roku. Podle této statistiky bylo u zprostředkovatelen práce:

V prosinci

1925 1926

Hlášeno uchazečů 89.493 116.657

Přihlášeno míst 42.800 38.022

Neumístěných uchazečů zůstalo 48.384 71.237

Nezaměstnaných podporovaných odborovými organisacemi bylo 17.196 29.295

Současně pak přes rostoucí číslice nezaměstnaných povoluje se práce přes čas, jak dokazují tyto údaje jen dvou srovnávaných měsíců:

Povolení k práci přes čas bylo uděleno 530 634

Přes čas pracujících osob bylo 27.046 39.569

Povolených hodin přes čas 899.466 1.162.345

Tyto číslice ovšem ještě nejsou úplné, unikají z nich, zejména hodiny práce přes čas úředně nepovoleně, unikají z nich dále tisíce nezaměstnaných, kteří se u zprostředkovatelen práce nehlásí a sami práci nalézají.

Podepsaní se proto táží:

1. Zná pan ministr sociální péče návrhy které předložily odborové organisace k úpravě podpory v nezaměstnání a státního příspěvku, a jaké kroky hodlá učiniti, aby konečně vyřízen byl nejnaléhavější požadavek přiměřené úpravy podpory a státního příspěvku v nezaměstnání?

2. Jaké kroky hodlá učiniti ke konečné úpravě zprostředkování práce a povinného hlášení uprázdněných míst?

3. Hodlá pan ministr sociální péče zastaviti úřední povolování práce přes čas v době hospodářské krise, leč pokud není nezbytně nutná v naléhavých případech nebezpečí?

Železniční brněnská katastrofa ze dne 12. dubna t. r. je z největších katastrof v Československu. Brněnské nádraží je příliš stísněno a na jeho vady jsme v tisku, v rozpočtovém výboru i v plenu sněmovním vícekráte upozorňovali, žel s výsledkem negativním.

Před 7. hodinou ranní vjíždí současně na brněnské nádraží dva osobní vlaky, které jsou pravidelně přeplněny dělnictvem dojíždějícím do Brna za prací. Z jedné strany přijíždí ze Zastávky vlak č. 1532, z druhé strany přijíždí ze Slavkova vlak č. 731. Vlak ze Zastávky vjíždí na pátou kolej, vlak ze Slavkova na čtvrtou kolej. Tyto dvě koleje sbíhají se v jednu, takže při vjezdech musí vlastně oba vlaky jet po jedné koleji. Ačkoliv je zakázáno vjíždění dvou vlaků proti sobě na koleje, které se spojují, v Brně se to stále ještě provádí.

U vlaků, které jsou tak dlouhé jako je onen ze Slavkova, který pravidelně Čítá 26 vozů, je strojvůdcům nařízeno, aby vyjížděli až přes výhybku. aby všechny vozy dostaly se na peron. A tento rozkaz, stejně jako současný vjezd dvou vlaků na jednu kolej, jsou vlastními příčinami neštěstí.

Dělnický vlak č. 731 přijíždějící do Brna o 6.36 hod. vjížděl do nádraží současně s vlakem č. 1532, přijíždějícím ze Zastávky. Dlouhý vlak 731 přejel podle rozkazu přes výhybku a tím zatarasil kolej přijíždějícímu vlaku 1532, který vlak č. ‚731 přeřízl. Lokomotiva slavkovského vlaku zachytila tendr druhého vlaku a nárazem postupně vyhodila z kolejí a zničila zásobní vůz a tři osobní vozy, přeplněné dělnictvem. Čtyři vozy vyražené z kolejí se převrhly na zábradlí a nebýti silného semaforu pevně zabetonovaného, jímž byly zadrženy, byly by sletěly s náspu 6 metrů vysokého do Ulice u severní dráhy v Brně.

Srážka měla za následek pět mrtvých a přes 100 zraněných.

Stráž Socialismu jako jiné listy přinesla o tomto železničním neštěstí zprávu, doplněnou odborným posudkem o . příčinách neštěstí. Odborný posudek, ač plně odpovídal skutečnosti a byl psán v zájmu bezpečnosti cestujících i želez. zaměstnanců, byl ze dvou třetin zabaven. Zabavená místa zněla takto:

"Poněvadž se zdá, že komise dospěla k názoru, že osudnou srážku zavinil strojvůdce vlaku od Slavkova, Hudeček tím, že nechal vlak přejet přes přípustnou hranici na stanici uvádíme tuto odborný posudek o příčinách neštěstí, který dokazuje něco jiného, než co se snaží namluviti veřejnosti vyšetřující orgány i s Lidovými Novinami.

Můžeme říci, že při tom je třeba ještě děkovati strojvůdcům, kteří sami ze své vlastní opatrnosti jeli již pomaleji než jak je předepsáno. Dle předpisů mají v těchto místech jeti 30 kilometrovou rychlostí, kdežto strojvůdci, jak zjištěno, jeli asi 20 kilometrovou rychlostí. Můžeme prohlásiti směle, že vinu na neštěstí nesa naše vysoká byrokracie a všichni ti, kteří hazardují životy a existencí železničních zaměstnanců i životy civilního občanstva. Právě před krátkým časem, před několika dny, vydán byl následující úřední rozkaz na služební místa:

Služební rozkaz.

Smluvní dělníky, kteří přímo nebo nepřímo nastupují dovolené, ihned propusťte. Dovolené umožňujte vhodným rozdělením služby pod normu. Výkony oznamte."

Co znamená takovýto služební rozkaz, kde se přímo nařizuje rozdělení služby pod normu? Kdo béře odpovědnost za takovéto rozkazy? Tady máte ty hlavní vinníky, kteří podobným způsobem postupují a kteří také musí být trestáni.

Pánové si myslí, že budou hledati opětně vinníky v řadách železničních zaměstnanců pří výkonné službě, kteří jsou poslední dobou hnáni ve službě tak, že prostě není možno žádati na těchto lidech, aby jakoukoliv odpovědnost brali za výkon své služby.

Široká veřejnost občanstva musí soudit právě vinníky a při té příležitosti je nutno poukázati, jak se zachází se železničními zaměstnanci v kruhu vysoké byrokracie. Pánové v ministerstvu železnic mají připraveny návrhy na prodloužení služebního jízdního a strojního personálu.

Těch oběti na životech je ještě málo, má se jíti ještě výše. Celkový počet zranění a zmrzačení železničních zaměstnanců, celkový počet obětí na životech' které padnou za obět úspornému systému a bezcitnosti, můžeme srovnati s obětmi válečnými. Neboť takřka není dne, aby na železnicích netekla krev a nebyly nové a nové obětí. Za to mají být železniční zaměstnanci ještě odměněni zhoršením jejich příjmů, novou úpravou služebního řádu, kterým se poměry železničních zaměstnanců mají zhoršiti.

A ještě jedna příčina neštěstí. Při hledáni příčin katastrofy nutno upozornit ještě na tento fakt:

Po celá dřívější léta bylo u výhybky, spojující kolej č. 5 a právě v těch místech, kde neštěstí se stalo, stavědlo, zde byl jeden výhybkář, který se telefonicky dohovořoval s úředníky a ostatními dopravními zaměstnanci o vpuštění vlaku. Toto stavědlo bylo před rokem zrušeno. Tím ušetřila správa dráhy asi 16-18.000 Kč ročně, Za to nyní máme celou spoustu mrtvých a zmrzačených osob cestujících i železničních zaměstnanců, nepočítaje ohromné škody, způsobené na drážním majetku.

Uvedené zde okolnosti prozrazují, kde je vina. Voláme proto celou širokou veřejnost, by postavila se proti vůli reakce a naší vysoké byrokracie by zabránila dalšímu zhoršování služebních, pracovních i mzdových poměrů železničních zaměstnanců, nebol tím současně budou zabraňovati takovýmto neštěstím, které se dnes stále zvětšují a kterými se vydávají životy veškerého občanstva používajícího železnic v nebezpečí zdraví a v nebezpečí zmrzačení. Ze toto neštěstí není ojedinělé a jaké poměry na železnicích vládnou, viděti i z následujícího: Den před tímto neštěstím v pondělí dne 11. t. m. o půl 4. hod. v noci pří spojování vlaku na 18. koleji v Břeclavi následkem špatné vrchní stavby rozevřely se koleje a asi 15 vozů vykolejilo. Takové jsou důsledky úsporného systému."

Zemský trestní soud v Brně jako soud tiskový nalezl k návrhu státního zastupitelství v Brně, že citovaný a konfiskovaný obsah byl závadný a konfiskaci potvrdil, uváděje jako důvody:

"V uvedeném článku jednak se vyslovují z popudu trestního řízení dosud neskončeného úvahy o síle původu a domněnky o výsledku řízení, které jsou s to, působit na veřejné mínění způsobem předstihujícím soudnímu výroku, jednak se v něm haněním, převracením skutečností a nepravdivými údaji hledí úřední rozhodnutí zlehčiti a jiné způsobem tím popuditi ku nepřátelství a opovrhování státními úřady."

Důvody konfiskační jsou stylisovány podle obvyklé již praxe, jen aby se konfiskace odůvodnila, aby byl umlčen vážný odborný posudek o železničním neštěstí v Brně, který nebyl ani haněním, převracením skutečnosti, popuzováním ku nepřátelství a opovrhování státními úřady. Redakci Stráži Socialismu ve veřejném zájmu o bezpečnost cestujících a železničních zaměstnanců záleželo na zjištění příčin neštěstí, vyplývajících z technických, místních, služebních a úsporných závad na brněnském nádraží, o jehož rekonstrukci se jíž uvažuje, mluví a píše mnoho let bez žádoucí nápravy, jejíž potřeba neměla býti teprve prokazována uvedeným neštěstím, milionovými škodami, ztrátou několika životů a zraněním velkého počtu lidí.

Vzhledem k uvedenému podepsaní táží se pana ministra železnic:

Je pan ministr ochoten podati zprávu o brněnském železničním neštěstí ze dne 12. dubna t. r. a zjistiti objektivně jeho příčiny?

Je pan ministr ochoten podati zprávu o zjištěných závadách a nedostatcích na brněnském nádraží a působiti k rychlému jich odstranění, respektive k žádoucí úpravě a výstavbě brněnského nádraží, aby zde byla náležitě zajištěna bezpečnost cestujících i železničních zaměstnanců?

Je pan ministr železnic ochoten působiti, aby se pozůstalým členům rodin po usmrcených a zemřelých osobách a všem raněným následkem železničního neštěstí v Brně, poskytnulo přiměřené odškodné?

Dále podepsaní se táží pana ministra spravedlnosti, co hodlá učiniti aby konfiskační orgány v Brně zanechaly nepřípustné praxe umlčování zpráv, kritiky a odborných posudků, jak uvedeno v citovaném případě Stráže Socialismu?

Je pan ministr spravedlnosti ochoten působiti k tornu, aby podobné zprávy zdůvodněné veřejným zájmem o bezpečnost cestujících a železničních zaměstnanců nebyly potlačovány a uváděny na roveň neodpovědným zprávám sensačním?

V úterý 12. dubna t. r. došlo na nádraží v Brně v ranních hodinách při současném příjezdu hustě obsazených dlouhých vlaků dělnických směrem od Slavkova a směrem z Rosic k velkému neštěstí, jemuž padlo v oběť 5 lidských životů a desítky cestujících utrpělo různá zranění těžšího i lehčího rázu.

K politováníhodnému tomuto neštěstí došlo tak, že vlak od Slavkova přejel t. zv. policejní hranici a najel na vlak od Rosic, který právě vjížděl do nádraží. Stroj vlaku slavkovského rozbil služební vůz a další dva osobní vozy, čímž nastala hrůzná katastrofa.

Podle konaného šetření snažil se strojvůdce slavkovského vlaku brzděním zabrániti srážce, ale předcházející noční déšť způsobil, že vozy nebylo lze na kluzkých kolejích zadržeti.

Pravou příčinu neštěstí nutno teprve zjistiti vyšetřováním, jemuž nechceme nijak předbíhati, ale nemůžeme nechati bez povšimnutí odborné hlasy, které už dnes vidí pravého vinníka v nedostatečném brněnském nádraží a v oněch činitelích, kteří přes upozorňování odborných kruhů nezjednali nápravy.

Že brněnské nádraží naprosto nedostačuje potřebě, vědělo se už dávno! Před krátkým časem bylo také provedeno komisionelní řízení, aby bylo odpomoženo nejkřiklavějším nedostatkům právě při příjezdu dělnických vlaků zřízením vlastního dělnického nástupiště do Silniční ul. Projekt byl rozpočten na 1 mil.

Kč a byl také doporučen brněnským ředitelstvím stát. drah. Nicméně ministerstvo železnic zamítlo návrh s poukazem, že náklad nesmí převyšovati 300.000 Kč a že nesmí býti zbourána lékařská budova, jak projekt zamýšlel. A poněvadž jiného řešení nebylo lze při stísněných poměrech nalézti - zůstalo při starém. Brněnské nádraží je pro dlouhé dělnické vlaky příliš krátké, takže strojvůdce musí jeti až na samou jeho hranici, mají-li dělníci vystupovati ještě na nástupiště, a mají-li na opačné straně (od Čes. Třebové) zůstati volny přechody a přejezdy pro rychlozboží a poštu. A poněvadž vlaky z opačných směrů přijíždějí téměř současně, je při sebemenší nehodě neštěstí hotovo. A v tomto je právě bezprostřední vina, že ministerstvo železnic resp. generální inspekce dala před časem svolení k tomu, aby na traťové grupě, kde došlo k neštěstí, směly vjížděti vlaky z opačných směrů současně, bez ohledu na platné základní ustanovení dopravního řádu (předpis XIX) jímž je současné vjíždění vlaků z opačných směrů přímo zakázáno.

Dopravní úředník, nedbající tohoto předpisu, byl by okamžitě suspendován. Proč se v Brně učinila výjimka? Odpovědní činitelé se omlouvají tím, že chtějí vyhověti dělnictvu, žádajícímu, aby dělnické vlaky nejezdily z venkovských stanic příliš brzy, nýbrž tak, aby asi půl hodiny před zahájením práce v brněnských továrnách přijely na nádraží. Důsledek toho je ten, že všechny vlaky se sjíždějí v Brně téměř ve stejnou dobu a opozdí-li se některý zcela maličko, vjíždí do nádraží současně s jiným vlakem. Jedná se vesměs o husté obsazené vlaky a tu je pochopitelno, že nebezpečí srážky je stále značné, neboť jak jsme již uvedli, dopravní úředník nemusí šetřiti zmíněného ustanovení dopravního řádu a pouští vlaky současně.

Mimo to padá tu na váhu druhá důležitá okolnost, že totiž před časem byl propuštěn zřízenec, jehož úkolem bylo střežiti hraniční čáry a clíti strojvůdcům včas znamení, aby zabrzdili. Jak viděti, takové šetření tam, kde se šetřit nemá, se nevyplácí. Nesmí zůstati také bez povšimnutí, že asi před půl rokem byla právě na tomto úseku odstraněna zabezpečující červená terč na straně strojvůdce (hraniční bílé dřevo je na straně topičově) nařízením ředitelství, poněvadž prý není na toto opatření v dopravním řádě pamatováno! Patrně zkušenost dřívějších dob byla prozíravější dopravního řádu!

Otázka, kdo tedy neštěstí zavinil, jest snadno rozluštitelná ! Generální inspekce také hned vycítila, kde tkví vina a hned po katastrofě zakázala, co dříve dovolila, t. j. současné vjíždění vlaků a učiněny pro příjezdy vlaků, o něž jde, disposice jiné. Bohužel opatření bylo učiněno již pozdě. A zajímavo jest, že o změnách těchto nebyla dosud veřejnosti podána žádná zpráva. Generální inspekce je povinna dáti veřejnosti náležité vysvětlení o těchto faktech a doznati svou vinu. Nejedná se přece o malichernosti. S lidskými životy nesmí býti hazardováno.

V prvé řadě je však třeba učiniti ihned náležité kroky, aby bylo jakémukoliv neštěstí na brněnském nádraží zabráněno a nebezpečí každého druhu odstraněno.

Městská rada v Brně pojednavší o neštěstí z 12. dubna t. r. obrátila se na státní správu s naléhavou žádostí, aby aspoň nyní po těchto tragických událostech přestalo se již se stálým odkládáním náležité obecně za nezbytnou uznané a od let žádané úpravy brněnského nádraží. Úspornost znamená v tomto případě spoluvinu a hazardování se životem a konec konců i poškozování hmotných zájmů státní železniční správy. Ze všech těchto důvodů žádají podepsaní p. ministra železnic o podání zprávy o všech okolnostech brněnského železničního neštěstí a táží se

1. zná-li p. ministr pravé příčiny brněnské katastrofy. a

2. je-li p. ministr železnic ochoten učiniti hned kroky. které by byly s to, rozšířením nebo přeložením brněnského nádraží vyhověti všem dopravním potřebám druhého hlavního města republiky a odstranily napříště nebezpečí jakékoliv katastrofy.

Ačkoliv nadchází ukončení prvého pololetí r. 1927. nevydal státní úřad statistický dosud statistickou zprávu ani o těžbě, ani o mzdových a jiných poměrech v báňském průmyslu za rok 1925 a samozřejmě také za rok 1926. Máme-li na zřeteli účel těchto statistických výkazů, jehož může být dosaženo jen tehdy, jestliže statistické výkazy se vydávají co nejrychleji, pak jistě zaráží, že státní statistický úřad, po půldruhém takřka roce statistické výkazy nevydal. Statistik-a' po tak dlouhém čase vydaná, nemůže vykonati plně svoje poslání, pro změny poměrů, jež zatím se projevily, a stává se jen historickým dokladem a ne praktickou národohospodářskou pomůckou. Tyto průtahy zaráží tím více, když vidíme, že ve státech s báňským průmyslem daleko mohutnějším (Německo, Anglie) podrobné výkazy statistické, a to daleko podrobnější a důkladnější. se vydávají za období značně kratší a vždy ihned po ukončení období, takže veřejnost má vždy k disposici potřebný materiál, informující o stavu poměrů.

Tento zarážející nedostatek statistického zařízení u nás může býti zaviněn jen dvěma příčinami. Buď je státní statistický úřad tak nedokonale vybaven a řízen, že nemůže statistické výkazy včas opatřiti, zpracovati a veřejnosti odevzdati, nebo uplatňuje se a rozhoduje také zde vliv majitelů dolů, jako je tomu i v jiných odvětvích úředních a státních, která mají co činiti s báňskou těžbou.

Avšak ať tento stav je zaviněn první nebo druhou příčinou, je tak nedostatečný a zarážející, že je třeba, aby co nejrychleji bylo přikročeno k nápravě.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan předseda vlády ochoten učiniti opatřeni, aby statistické výkazy o báňské těžbě za rok 1925 a 1926 byly konečně vydány?

2. Je pan předseda vlády ochoten zaříditi, aby státní statistický úřad vydával tyto výkazy pravidelné a ve lhůtě co nejkratší?

Dělnictvo z Veveří Bytýšky, Lažánek a Chudčic, jež dojíždí do Brna za zaměstnáním domáhá se již delší dobu snížení tarifů dělnických jízdenek na místní dráze Veveří Bytýška-Kuřim. Ředitelství místních drah nechávalo nepovšimnuty veškeré stížnosti a žádosti dělnictva, volajícího po nápravě. Na této trati, asi 8 km dlouhé, platí se za dělnický týdenní lístek Kč 26,- až 40,- a na trati Kuřím-Brno, asi 18 km dlouhé, Kč 11,- tudíž úhrnem Kč 37,- až 40,- kdežto na příklad na trati Brno-Líšeň, asi 6 km dlouhé platí se za dělnický lístek 8,- Kč.

Kč 37,- až 40,- za jeden týden za jízdu, to jest pro dělníka jistě neobyčejně velký peníz a znamená pro mnohého jednu čtvrtinu až jednu třetinu jeho výdělku. Není myslitelno v této těžké době, kdy ceny životních potřeb stoupají a naproti tornu mzdy dělnictva soustavně klesají, aby ředitelství drah na dosavadní výši tarifů setrvalo, a nebralo zřetele na platební schopnost dělnictva.

Již před měsícem podalo dělnictvo ve zmíněných obcích hromadnou petici s více než 300 podpisy na ředitelství místních drah v Brně, v níž žádalo, aby mu byla poskytnuta sleva jízdného podle klíče platného pro trať Brno-Líšeň. Jelikož ani tento krok neměl výsledků, zahájilo rozhořčené dělnictvo 19. dubna bojkot místní dráhy a dochází do Kuříma pěšky.

V neděli 24. dubna bylo na ochranné schůzi ve Veveří Bytýšce všemi účastníky usneseno, aby dělníci na boykotu tomto setrvali potud, dokud nebudou podstatně sníženy tyto úžasně vysoké tarify.. jež ohrožují existenci chudých dělnických rodin.

Tážeme se pana ministra železnic, je-li ochoten neprodleně učiniti nutná opatření, aby osobní tarify na místní dráze Veveří Bytýška-Kuřim, byly sníženy aspoň na úroveň tarifů státních drah a aby dělnictvu poskytnuty byly tytéž výhody jako na drahách ostatních?