Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

"Šumperská okresní politická správa vydala tuto vyhlášku:

"Č. 6329.

Vyhláška.

Podle §u 7 nařízení ze dne 20. dubna 1854, Č. 96 ř. z. se nařizuje:

1. školou povinné dětí nesmějí se účastniti schůzí, průvodů, shromáždění, výletě, zábav a slavností politického nebo demonstračního druhu "a to ani v průvodu.

2. Školní mládeže nesmí se užívati k rozšiřovaní politických tiskopisů,

Rodiče nebo osoby, jimž jsou děti svěřeny a které nedodržují tohoto zákazu, budou potrestáni podle §u 11 nařízení ze dne 20. dubna 1854 Č. 96 ř. z. pokutou od 2 do 200 Kč nebo vězením od 6 hodin do 14 dnů, (pokud v případě pod č. 2. není skutkové podstaty přestupku podle zákona ze dne 17. června 1919, Č. 420 Sb. z. a n. o práci dětí).

V Šumperku dne 25. dubna 1927.

Rada politické správy:

Žilka v. r."

Tato vyhláška směřuje proti májové slavnosti dělnictva, jak dokazuje již to, že byla vydána dne 25. dubna. Rovněž trutnovská okresní politická správa zakázala účast dětí na májovém projevu a mimo to nařídila, že pořadatelé májových demonstrací musejí si vyžádati Dovolení příslušné obce, aby mohli použíti veřejných cest a míst.

Tyto zákazy nejsou odůvodněny zákoně o shromažďovacím právu, neboť nedle tohoto zákona mohou býti zakázána pouze shromáždění, jejichž účet se příčí trestním zákonům nebo jejichž pořádání obrozuje veřejnou bezpečnost nebo veřejné blaho Uvedená vyhláška však vůbec ani netvrdí, že by bylo ohroženo veřejné blaho, a o tom, že by se to příčilo trestním zákonům, vůbec nemluvíme. Ale zákaz, který není odůvodněn shromažďovacím zákonem, porušuje shromažďovací svobodu a jest tedy protiústavní.

Uvedené zákazy odporují také dosavadní praxi a ukazují na úmysl politických úřadů ještě více rdousiti shromažďovací svobodu, než to bylo dosud ostatně zvykem.

Pokud se ukazuje na zákaz dětské práce, nelze v rozšiřovaní tiskopisů, které se děje při určité příležitosti a nikoliv za plat, spatřovati "pravidelného užívání k pracím", jak o něm mluví zákon, ze dne 17. června 1919 a jen za výsměch dělnictvu lze považovati za vlasy přitažené citování tohoto zákona, jímž se důvěrníkům dělnictva činí nepřímá výtka, že porušují zákaz dětská práce. Takové jednání úřadu dlužno rozhodně odmítnout.i jako naprosto nemístné.

Každému jest dovoleno užívati veřejných míst a ulic, proto rozkaz, vyžádati si navolení obce jest trýzněním úplně zbytečným a zákonem naprosto neodůvodněným, které musí působiti nanejvýš dráždivě.

Opatření úřadů zde vytýkané bylo učiněno ovšem tak pozdě, že již nelze vžíti opravných prostředků.

Tážeme se tedy pana ministra:

Ví o vylíčeném chování úřadů a jest ochoten pečovati, aby se příště nečinily takové zcela neodůvodněné a přímo popuzující překážky dělnickým slavnostem?

Dne 8. září 1916 stalo se strašné neštěstí na Bílé Desné. Násep z hlíny, provedený v jejím horním toku, praskl a množství vody nahromaděné za ním v nádržkách údolní přehrady vyvalilo se do údolí, působíc ve svém zběsilém běhu ohromnou škodu.

Ode dne toho neštěstí závodila obětavost soukromá s veřejnou, aby způsobenou škodu zase napraviti. Nelze popírati, že zvláště stát svými pracemi v letech 1920 až 1926 podstatně přispěl k tomu, aby bylo vše uvedeno do starého stavu Zemská komise pro regulaci řek v Praze a ministerstvo veřejných prací provedly úpravu zničeného údolí Desné opatrně a se zájmem ve dvou třetinách, nepřihlížíme-li k řečištím bystřin. Mimořádně solidní stavby břehů, závěry ze štěrku, mosty atd. ukazuji nám soustavu. která až bude hotova, bude míti stejný význam jako nejvyšší Stupeň zabezpečení obyvatelů břehů, avšak také jako nejvyšší využití vodních sil praktickou polohou jezů.

Bohužel regulační práce, které se ukazovaly tak slibnými, byly zastaveny. Stavební období 1927 má uplynouti a nemá se pokračovati ani ve vedlejších pracích. To jest těžká rána pro obec Desnou a její obyvatele, kteří pochopitelně rok od roku stále více doufají, že úprava řeky bude ukončena.

A to tím spíše, že v právě ještě nevybudované dílčí trati bylo zničeno více jezů, a jejích obnovení jest předpokladem průmyslového oživení v údolí Desné. Kromě toho jest provedení regulačních prací v horním toku Desné jakož i v oblasti bystřin stále naléhavější k ochraně níže ležících zajištění břehů. kterým hrozí nebezpečí. že budou poškozovány tak dlouho, dokud se tam každoročně z devastovaného území přesunuje neobyčejné množství kamení.

Ze všech těchto důvodů dlužno naléhavě žádati, aby regulační práce na toku Bílé Desné byly na jaře 1927 znovu zahájeny. Při tom nebude lze samotnou obec Desnou zatížiti velkými příspěvky na další práce nebo tyto práce učiniti závislými na tom, budou-li zaplaceny splátky z dřívějšího závazku ku placení příspěvků. Finanční stav obce Desné stal se totiž pro ono neštěstí katastrofální, což zřetelně lze pochopiti z toho, že neštěstí v roce 1916 zničilo více než třicet průmyslových podniků v místě. Zahájení regulačních prací mohlo by mimo to míti ráz zaměstnání nezaměstnaných.

Tážeme se pánů ministrů, jsou-li ochotni co nejrychleji naříditi, aby byly znovu zahájeny regulační práce v údolí Bílé Desné nebo aby se v nich pokračovalo?

Dne 1. máje t. r. shromáždilo se dělnictvo a rolnictvo města Hustu a okolí ve městě Hustu, kde byl uspořádán průvod a tábor lidu na náměstí. Na táboru lidu referoval poslanec Nikolaj Sedorjak, a jako vládní komisař fungoval policejní koncipista Slováček, který z různých důvodů byl přeložen do Hustu z Užhorodu, kdež byl znám jako notorický alkoholik.

Průběh tábora byl normální a klidný, ačkoliv vojenská hudba hrající na náměstí, kde tábor se konal, rušila klid, dokazujíc tak bezohlednost policejního komisařství v Hustu, které toto rušení dovolilo. Ve shromáždění přes to byl však udržen naprostý pořádek. Teprve když poslanec Sedorjak mluvil o koloniálních poměrech, vykřikl kterýsi stoupenec strany Kurtakovy - provozující již dloubou dobu protičeskou agitaci, nebo možná též nějaký agent-provokatér: "Pryč s Cechy, kteréžto heslo našlo ohlas v davu. Policejní komisař Slováček rozpustil ihned tábor a dal píšťalou signál policejní stráži.

Následující scény lze těžko vylíčiti. Strážníci bez čísel a vedle gumových obušků ozbrojeni puškami a bodáky vrhli se zuřivě na shromážděný dav, který ovšem nemohl se okamžitě rozprchnouti z uzavře-něho prostranství. Účastníci táboru tlačeni byli do ‚jediné ulice, kde na ně policie podnikala zběsilé útoky, bila puškami i obušky. a zranila jakéhosi rolníka bodákem do ramene. Při sebeobraně týraných účastníků tábora došlo potom též k oněm zraněním některých policistů, o nichž psal denní tisk.

Poslanec Sedorjak snažil se chránit nevinné obětí zběsilého zuření policie. Tato však útočila před očima policejního koncipisty Slováčka na poslance Sedorjaka, kterého v Hustu každý policajt osobně zná způsobem tak strašně surovým, že pos1. Sedorjak do krvavá zraněn, jen s tíží zachránil holý život.

Odborný lékař MUDr. Jan Gabor v Užhorodě vydal druhého dne po prohlédnutí poslance Sedorjaka toto vysvědčení:

"Dosvědčují, že jsem pana Nikolaje Sedorjaka, obyvatele z Velkého Bočkova, dnes vyšetřil a shledal následující: Na čele vlevo shora dolů směřující modro-žlutou podlitinu s červenohnědými skvrnami ve velikosti dětské dlaně s menší krvavou ranou. Na hlavě pod vlasy ránu velikosti třešně. Nalevo nad čelem pod vlasy ránu velikostí koruny. Na horní části zad s levé lopatky na pravou červenohnědý až modrý pruh, způsobený úderem tupého předmětu.

Poranění tato stala se před jedním dnem. Léčení potrvá 5 - 6 dnů:

Z toho je zřejmo, že hustská policie ve svém barbarském řádění nešetřila ani poslanecké imunity a snadno jest si představiti, jak asi ztýráni byli ubozí bezbranní chudí ukrajinští rolníci a dělníci.

Tážeme se proto pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o událostech v Hustu dne 1. máje 1927 ?

2. Souhlasí pan ministr s těmito policajtskými bestialitami ?

3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se nemohly opakovat případy, kdy zakročuji policisté bez čísla a ozbrojení puškami a bodáky?

4. Jak hodlá pan ministr pro příště zameziti porušování poslanecké imunity policejními agenty a stráží?

Dne 17. dubna t. r. uveřejnila vídeňská Neue Freie Presse článek nadepsaný: "Die Politik der Sudetendeutschen. Von Dr. Franz Spina, Čechoslovakischer Minister (Aus einem Gespräch)", v němž mimo jiné se praví:

"Německé vládní strany jsou si vědomy, že nemohou se nezajímati o zahraniční otázky. Poznání, že došlo ve střední Evropě k politickému přeskupení, je všeobecné. To se týká také í dosavadního směru československé zahraniční politiky. Rozpory mezi Francií a Německem znenáhla se oslabují. Současně dochází na jihu a východě evropském k novému seskupování států. Maďarsko-italské spojenectví nezůstane také pro jiné země bez přitažlivosti. To odnímá nynějšímu středoevropskému systému spojeneckému Malé Dohodě reálný podklad. Nové evropské svazky jsou v neposlední řadě podmíněny hospodářsky. Podle toho se bude musiti zaříditi i naše zahraniční politika. Až příliš často mívala dosud vysoká politika přednost před hospodářstvím. To se musí změnit. Geopolické položení Československa vyžaduje přímo těsnou hospodářskou součinnost s Německem a Rakouskem, ale také s Uherskem a Jugoslávií. Vždyť my všichni jsme v okruhu působnosti hospodářské převahy říšsko-německého hospodářství."

Čekali jsme clo. dnešního dne, že pan. ministr veřejných prací tuto zprávu Neue Freie Presse bude dementovati, anebo že jí aspoň opraví potud pokud se týká kritiky Malé Dohody. Poněvadž však se tak nestalo, musíme míti zato, že pan ministr veřejných prací se vyjádřil tak, jak bylo ve vídeňském časopise uvedeno.

Jsme jistě oprávněni předpokládati, že vláda Československé republiky neměla v úmyslu informovati československou veřejnost ústy pana doktora Spiny a vídeňským časopisem, který pro československé potřeby měl vždycky jenom posměch a pohrdání, že by byla změnila základní hlediska dosavadní zahraniční politiky Československé republiky, jak tato byla řízena od vzniku republiky a jak ji všechny dosavadní vlády stojí praxí ve stycích mezinárodních jmenovitě smlouvami s našimi spojenci až dosud uplatňovaly. Předpokládáme, že linie naší zahraniční politiky nebyla změněna ani po vstupu pana dra Spiny do vlády.

Je-li náš předpoklad správný, pak projev pana ministra veřejných prací znamená, že si tento člen vlády není ještě vědom toho, že vláda navenek tvoří jednotný celek a že podrývá svými extraturami důvěru v pevnost naší administrativy a že si není dále vědom toho, že není oprávněn plésti se do záležitostí jiného resortu a to dokonce způsobeni, jenž příčí se politice tohoto resortu,

Poněvadž při častých veřejných projevech pana ministra veřejných prací nestalo se po prvé, že křižoval politiku jiného resortu a poněvadž v těchto projevech, zejména týkají-li se zahraniční politiky, do níž nešetrně zasahuje také pan ministr spravedlnosti, shledáváme veřejné nebezpečí, tážeme se pana předsedy vlády:

1. Zda ví o projevech pana ministra veřejných prací, po případě dal-li k nim souhlas jako odpovědný chef vlády?

2. Jak se chce postarati, aby jak obyvatelstvo tohoto státu, tak i naši spojenci, zahraniční nebyli neodpovědnými projevy členů vlády uváděni v pochybnost o trvalosti a pevností sjednaných mezinárodních smluv?

3. Jak se chce postarati o politickou výchovu členů své vlády aspoň potud, aby tito do resortů, za něž neodpovídají, vzájemně nezasahovali způsobenu rušícím oficielní politiku resortu příslušného?

Naléhavou interpelací poslanců Jana Koudelky, Fr. Biňovce, Frant. Svobody a soudruhů ze dne 1. února 1927 žádali jsme mimo jiné .také zastavení voleb delegátů zemědělských rad v Čechách a na Moravě, jakož i aby se vláda postarala, aby ústavně co nejdříve byl projednán návrh zákona o zemědělských společenstvech a zemědělských komorách, jímž zastaralé zemědělské rady byly by nahrazeny. Na tuto interpelaci dostalo se podatelům odpovědi vlády ze dne 9. února 1927, která sice potvrzuje oprávněnost našich námitek proti vypsání voleb, dochází však k překvapujícímu závěru, že voleb těchto zastaviti nelze, ježto vypsání jich spočívá na platném zákoně.

Zdrželi jsme se komentování této odpovědi, očekávajíce, že průběh voleb do zemědělských rad ukáže sám brzo, jakým monstrem tyto volby v dnešních poměrech budou, a toto naše očekávání se splnilo. Dosavadní průběh voleb delegátů zemědělských rad ukazuje naprostou neupotřebitelnost zastaralých volebních řádů zemědělských rad a přivádí ad absurdum zásadu, aby zemědělské rady byly veřejnoprávním zastoupením zemědělství a zemědělců, To proto, že volí jen menšina zemědělců, kdežto obrovská většina zemědělců je z volebního práva vyloučena, jednak proto, že zemědělci tito nejsou členy spolku, kterému volební právo bylo přiznáno, jednak též proto, že náleží spolku, jenž vzdal se účasti na těchto volbách, protože zřejmě porušují primitivní zásady volení; taktéž proto, že politické úřady přiznávají volební právo i korporacím, které nemají ničeho společného se zemědělstvím, jako na příkl. odborům a jednotám nacionálně obranných organisací. Tak šmahem přiznává se volební právo N. J. S., N. J. P. atd., takže zajisté přiznává se volební právo k obranným organisacím Němců, jako je Bund der Deutschen in Böhmen atd.

Musíme protestovati proti tomu, aby menšina zemědělců osobovala si právo zastupovati většinu zemědělců, připravených o spravedlivé volební právo při volbě delegátů zemědělských rad a z této usurpace požadovala dokonce právo rozhodovati o milionech veřejných peněz, kterými jsou zemědělské rady dotovány. Již politická slušnost káže, aby se takto nesměla šlapati práva spoluobčané zemědělců, zvláště zemědělců drobných a v krajinách odlehlých a chudších, kde spolkového života není, nebo je jun nepatrný.

Udílením volebního práva spolkům, které nezabývají se zemědělstvím, nýbrž jsou organisacemi nacionálně kulturními nebo dokonce politickými, . jako jsou organisace dorostu strany republikánské, kompromituje se myšlenka, aby zemědělské rady byly odbornými a nepolitickými organisacemi zemědělskými, zemědělství a zemědělců k řešení otázek jejich odborného posudku a zemědělského rozvoje.a ze zemědělských rad, tak staly by se i nadále asyly lidí, kteří proti všemu právu drží moc a právo jiných bez jejich souhlasu a proti jejich vůli.

Je to povážlivé, uvážíme-li, že do boje o zemědělské rady byly zataženy i nacionálně obranné organisace obou národností Čech a Moravy. Jestliže tyto organisace na české straně získávají volebního práva do zemědělských rad, důsledně získávají tohoto práva i podobné organisace na straně německé. Tak různé tyto nacionální organisace jako je Bund. der Deutschen in Behmen budou spolurozhodovati o finančních prostředcích zemědělských rad plynoucích ze zdrojů veřejných. Až sem to vede, když není dobré vůle přiznati spravedlivě volební právo všemi zemědělcům do zemědělských rad, které mají jejich zájmy zastupovati.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan ministr zemědělství ochoten naříditi okamžité zastavení voleb delegátů zemědělských rad?

2. Je ochoten postarati se, aby co nejdříve provedena byla reforma zastaralých zemědělských rad a zřízena demokratická zemědělská společenstva zemědělské komory?

3. Je pan ministr zemědělství ochoten předložiti zemědělskému výboru poslanecké sněmovny k prozkoumání materiál, z něhož by bylo přesné zřejmo, komu a v jakém rozsahu bylo volební právo do zemědělských rad přiznáno?

Mnoho pensionovaných státních zaměstnanců, v případech, o nichž jedná interpelace, jde o četníky ve výslužbě, bylo pozváno obcemi, aby jim pomáhali při jejich agendě a skutečně je také k to- mu přibraly. Při tom však naprosto nejde o ustanovení pensistů podle zákona o obecních úřednících ze dne 19. července 1919, číslo 403 Sb. z. a n. nebo zákona o obecních zřízencích ze dne 17. prosince 1919, číslo 16 Sb. z. a n. z roku 1920, naopak, jde o pracovní výkony, které byly vyžádány a vykonány a za něž byla poskytnuta v takovém případě odměna ve formě gratifikace nebo remunerace.

Přes to však v takovýchto případech byla státním pensistům jejich pense z části snížena.

V §u 16 zákona ze dne 4. července 1923, číslo 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací, se nařizuje, že četničtí gážisté ve výslužbě, vstoupivší do jiné než četnické státní služby nebo do služby jí na roveň postavené, vyjímajíc služby za denní nebo týdenní plat aneb remuneraci, pozbývají nároku na výslužné podle tohoto zákona.

Podle §u 74 téhož zákona civilní státní službě jsou na roveň postaveny veškeré civilní služby za stálý plat od státu, země, župy, okresu, obce nebo jejich podniků, jakož i veřejných fondů a drah veřejné dopravě sloužících, je-li s těmito službami normálně spojeno právo na zaopatření. Podle §u 79 téhož zákona platí tato ustanovení také na četnické osoby ze stavu mužstva, gážisty do hodnostních tříd nezařazené v to počítaje. Z toho tedy následuje, že četníci ve výslužbě ztrácejí četnickou pensi jen tehdy, je-li jim za jejich služby u obcí zajištěno trvalé zabezpečení a dostávají-li stálé platy. Pro četníky, kteří dostávají za své služby u obec jen remunerace, denní nebo týdenní plat, jímž dále z jejich ustanovení obce nevzniká právo na trvalé zabezpečení, kteří se ho tedy výslovně vzdali, ustanovení §u 79 uvedeného zákona neplatí.

Ostatně paragrafy 17 až 21 zákona číslo 286/1924 Sb. z. a n. podle samotných pokynů ministerstva financí byla ustanovení zákona ze dne 4. července 1923, číslo 153 Sb. z. a n. změněna. Zákon 286/1924 Sb. z. a n. neplatí jen na četníky přeložené do výslužby po 1. lednu 1925, nýbrž na všechny četníky přeložené do výslužby také před touto dobou. V odstavci §u 17 se dále ustanovuje, že státním pensistům, tedy také četníkům ve výslužbě, kteří mají nebo nabudou nárok na nestátní veřejný aktivní požitek nebo na nestátní veřejný odpočivný nebo zaopatřovací požitek, snižuje se výplata Státního odpočivného nebo zaopatřovacího požitku na polovinu, je-li však státní odpočivný nebo zaopatřovací požitek vyšší než nestátní, o polovinu nižšího požitku. Státní odpočivné požitky lze tedy snížiti jen tehdy, má-li pensista nárok na veřejný aktivní požitek.

V praksi setkáváme se však s tak různým prováděním zmíněných příslušných ustanovení zákona, že musíme na to pana ministra upozorniti. Děje se to zvláště také proto, abychom lidem, kteří jsou poškozováni neoprávněným prováděním zákona, opatřili náhradu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten ještě jednou upozorniti na to, že se zaměstnání státního pensisty u některého veřejného sboru nesmí použíti za podnět ke zkráceni jeho státních požitků, není-li odměna za službu u těchto těles pravidelným platem a služební poměr takový, že lze z něho vyvozovati právo na trvalé zaopatření?

2. Jest pan ministr ochoten ve všech případech, kde pensisté byli vylíčeným způsobem poškozeni, naříditi aby se jim dostalo náhrady?

23. dubna 1927 konala se ve Starém Habendorfu veřejná schůze obecních voličů s denním pořadem "Zpráva o daňové reformě a reformě správy". Na schůzi byla přijata tato resoluce, podaná přítomnými:

"Schůze obecních voličů konaná dne 23. dubna 1927 ve Starém Habendorfu, dobře navštívená, odmítá se vší rozhodností návrh správní reformy který podala vláda ve sněmovně. Takovouto správní reformou, která znamená návrat k dávno překonaným policejním methodám, ruší se politická činnost obyvatelstva a osobní svoboda. Prügedpatent se zhoršuje a samospráva ničí. O odvoláních a sporech v komunálních záležitostech budou nyní rozhodovati političtí úředníci, kteří nemají ani tušení o skutečných potřebách a nutnostech obcí. Národního míru, který by mohl býti zahájen skutečnou správní reformou, se tímto návrhem nedosáhne. Naopak, v korporacích, které se mají zříditi, propukne národní boj s mnohem větší vášnivostí a sociální, kulturní a hospodářské věci budou vyřizovány velmi macešsky. Správní reforma, která by mohla býti pákou k pokroku, stane se tak nástrojem zotročení lidu.

Proto veškeré voličstvo všech stran zastoupených v obecním zastupitelstvu žádá, aby jeho zástupci ve sněmovně pracovali o co nejširší vybudování samosprávy a jednotně vystoupili proti tomuto vládnímu návrhu."

Přítomný vládní zástupce ku podivu nedovolil o této resolucí hlasovati, odůvodňuje to tím, že není na pořadu a nemůže tedy o ní býti jednáno. Tento postup vládního zástupce nejen se odchyluje od dosavadní praxe, nýbrž jest i přímo nezákonný. Neboť obsahem resoluce byla správní reforma, zabývala se tedy resoluce předmětem po řadu a pohybovala se naprosto v mezích programu schůze, povoleného úřady. Neboť jest přece úplně samozřejmé, že usnášení o určitém bodu pořadu patří k předmětu a rovněž jest samozřejmé, že na schůzi lidu nelze se usnášeti jinak, než ve formě resoluce. Bylo-li tedy zabráněno hlasovati o resoluci, bylo to zřejmou svévolností.

Tážeme se tedy pana ministra:

Ví-li o vylíčené události a je-li ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby dbaly spolčovací svobody?