Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Rentová daň se vyměřuje na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z dani podrobených požitků, jichž bylo v tomto kalendářním roce skutečně dosaženo.

(2) Nekryjí-li se pravidelná obchodní období poplatníkova s kalendářním rokem, vyměří se na poplatníkovo přání daň místo podle kalendářního roku na podkladě obchodního (hospodářského) období, jestliže toto zahrnuje období jednoho roku. Zmíněný způsob vyměření daně jest přípustný jen tehdy, přihlíží-li se také při vyměřování důchodové daně k témuž obchodnímu (hospodářskému) období. Ostatně platí pro vyměření rentové daně podle obchodního (hospodářského) období ustanovení § 4, odst. 2.

(3) O požitcích, ze kterých se vybírá daň srážkou u dlužníka, platí ustanovení § 180.

(1) Skládají-li se dani podrobené požitky zcela nebo částečně z přírodnin, věcných požitků nebo jinakých dávek, stanoví se peněžní hodnota přírodnin podle skutečných v místě obvyklých cen, hodnota věcných požitků a jinakých dávek odhadem.

(2) Při anuitách přihlíží se pouze k úrokům v nich zahrnutým.

(1) Pasivní úroky neodpočítávají se zpravidla od požitků dani podrobených.

(2) Srážky jsou přípustny pouze v těchto případech:

1. Vázne-li na určitém důchodu břímě na soukromoprávním titulu se zakládající, které je s požitkem přímo spojeno a jej zmenšuje; u nadací se nepokládají výdaje na nadační účely za taková břemena.

2. Z přijatých eskomptních a kontokorentních úroků smějí býti odečteny zaplacené úroky reeskomptní nebo pasivní úroky kontokorentní z téhož poměru kontokorentního. Srážky pod č. 1. a 2. uvedené jsou přípustny ostatně jenom tehdy, jestliže dani podrobené požitky nenáleží k požitkům v § 180 uvedeným a jsou-li platby, které dlužno odečísti, hodnověrně prokázány.

3. Od pachtovného smějí býti odečteny správní a udržovací výdaje, spojené s vydržováním pachtovaného předmětu, i s odpisy za znehodnocení zařízení a provozovacího materiálu nastalé opotřebením, pokud není pachtýř povinen nésti zmíněná břemena.

(1) Rentová, daň přímo vybíraná činí tři procenta (3%) z požitků dani podrobených. Daň snižuje se na polovinu, jde-li o poplatníky starší 65 let, jejichž celoroční důchod nepřevyšuje 15.000 Kč.

(2) Rentová daň vybíraná srážkou podle § 180 činí šest procent (6%) z požitků dani podrobených.

Výjimkou činí tato daň:

a) Deset procent (10%) z výkupních rent za postátněné nebo trvale do státního provozování převzaté podniky.

b) Čtyři procenta (4%) z úroků z dílčích dlužních úpisů korporací ku vybírání přirážek oprávněných.

c) Tři procenta (3%) z úroků ze vkladů na vkladní knížky (listy), z úroků ze vkladů u sirotčích pokladen, z úroků z úsporných vkladů u výdělkových a hospodářských společenstev, dále z úroků ze zástavních listů hypotečních ústavů nesledujících dosažení zisku a založených na zásadě vzájemnosti.

d) Jedno procento (1%) z úroků ze zástavních listů, jakož i z dlužních úpisů vydaných na podkladě poskytnutých půjček, pokud tyto listy a úpisy byly vydány zemskými úvěrními ústavy a ústavy pro zástavní listy spořitelen, ústřední banku českých spořitelen v Praze a ústřední banku německých spořitelen v Praze v to počítajíc.

(3) Rentová daň vybíraná srážkou podle § 180 není podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek.

(1) V případech níže vyznačených vybírá s rentová daň srážkou u dlužníka tím způsobem, že dlužník srazí na účet státní pokladny příjemci z každé splátky požitků rentové dani podrobených, které sám nebo svými pokladnami vyplácí nebo ve prospěch věřitelů připisuje, procenta v § 179 uvedená a odvede podle ustanovení § 181 státní pokladně.

(2) Taková srážka se vykonává:

1. Pokladnami nebo platebnami státu, zemi (žup) a veřejných fondů co do všech jimi vyplácených, rentové dani podrobených požitků, vyjímajíc pachtovné.

2. Pokladnami nebo platebnami okresů, obcí, rovněž i podniky, které jsou zásadně podrobeny zvláštní dani výdělkové:

a) co do dani podrobených úroků a jiných požitků z cenných papírů jimi vydaných, nehledíc, k tomu, děje-li se platba výměnou kuponů či jako u pokladničních poukázek jiným způsobem;

b) co do úroků z úsporných vkladů.

3. Podniky ať osob právnických nebo fysických, které provozují bankovní obchody po živnostensku, co do šech rentové dani podrobených úroků, které se připisují k dobru z peněz přijatých k zúrokování, s výjimkou úroků:

a) které podrobeny jsou srážce daně již podle č. 2., nebo

b) které mají původ ve zcizení směnek, nebo

c) které se připisují ve prospěch jiného podnikatele, který sám také provozuje bankovní obchody po živnostensku, nebo

d) které se připisují poštovním šekovým úřadům i přebytků u bank na běžný účet uložených, nebo

e) které se z peněz uložených na běžný účet připisují ve prospěch státu, zemí, žup, okresů a obcí, nebo

f) které se z peněz uložených na běžný účet připisují ve prospěch:

a) nositelů sociálního pojištění jmenovaných v § 72, lit. ch) až n), avšak jen v té poměrné částce, která připadá na činnost zvláštní dani výdělkové nepodrobenou;

b) Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů;

c) Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé.

(3) Podrobná ustanovení vydána budou vládním nařízením; zejména může býti podnikům a osobám v odst. 2. pod č. 3. zmíněným nařízeno, aby za příčinou dozoru upravily své knihy určitým způsobem.

(1) Pokud nebyla srážka vykonána státními pokladnami, buďtež částky na rentové daní podle předchozího ustanovení v každém kalendářním pololetí srážené odvedeny do 30 dnů po projití kalendářního pololetí státní pokladně, kterou určí finanční správa.

(2) Do téže lhůty budiž předložen, a to i státními pokladnami, vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodě výplata byla vykonána, úhrnný, podle skupin spořádaný výkaz o vybraných a odvedených částkách. Ministerstvo financí jest zmocněno povoliti dlužníkům k srážce zavázaným delší zúčtovací lhůty a úlevy pří sdělávání zmíněných výkazů.

(3) Vyměřovací úřad zkoumá správnost vykonaných srážek, a je-li třeba, nařídí, uváděje důvody, dlužníku srážkou a odvedením daně povinnému dodatečné placení zvláštním vyzváním, z něhož jest přípustno odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(1) Pokud jde o rentovou daň přímo vybíranou, platí o počátku a konci daňové povinnosti a o změnách nastalých v berním roce obdobně ustanovení §§ 23, 24, 25 a 27 o dani důchodové.

(2) U rentové daně vybírané srážkou podle § 180 jest pro daňovou povinnost rozhodnou doba, kdy se dani podrobené požitky věřiteli vyplácejí nebo připisují.

(1) Požitky, které dostávají členové představenstva (dozorčí a správní rady, generální rady, administrační rady, kuratoria a pod.) společností akciových a komanditních společností na akcie v této své vlastností pod jakýmkoliv názvem, podrobeny jsou 10% daní z tantiem, kterou společností vybírají srážkou pří výplatě požitků a odvádějí státní pokladně.

(2) Daň z tantiem není podkladem pro vyměřování a vybírání jakýchkoliv přirážek.

(3) Dani nejsou podrobeny požitky, které podle služební smlouvy dostávají smluvně ustanovení vedoucí ředitelé s pevnými platy za činnost v odst. 1 uvedenou od společnosti, v jejíž službách jsou.

(4) Povinnosti k dani tu není, činí-li požitky společností celkem vyplacené méně než 5000 Kč.

(5) Ustanovení §§ 180 a 181 platí obdobně pro daň z tantiem.

(6) Zdaňování společností, které vyplácejí požitky uvedené v § 183, odst. 1 a 3, podle III. hlavy tohoto zákona zůstává ustanoveními § 183, odst. 1-5 nedotčeno.

(1) Služební požitky (§ 11) zásadně dani důchodové podrobené (§ 1) a od ní podle § 2 neosvobozené jsou podrobeny dani z vyššího služného, pokud přesahují úhrnem ročně 100.000 Kč po odečtení srážek podle ustanovení § 15 přípustných - kromě daně z vyššího služného - a s těmito služebními požitky přímo hospodářsky souvisejících. Tantiemy zmíněné v § 183, odst. 3 jsou této dani podrobeny.

(2) Podkladem daně jest výše služebních požitků stanovená při vyměření daně důchodové; vyměří ji vyměřovací úřad.

(3) Daň činí 3% z částky, o kterou přesahují požitky vypočtené podle odst. 1 a 2 ročně 100.000 Kč. Pro výpočet daně bude zaokrouhlena daňová základna na 100 Kč dolů.

(4) Pro tuto daň platí obdobně ustanovení § 4, odst. 1, a §§ 23 až 25 tohoto zákona.

(1) Trestného činu se dopouští, kdo ve věci vlastní daně anebo jako zákonný nebo zmocněný zástupce v přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízeném, v odpovědí na dotaz finančního úřadu, v opravném prostředku nebo v jakémkoliv jiném podání k finančnímu úřadu něco nesprávného uvede nebo potvrdí nebo něco zatají, nebo do stanovené lhůty nepodá přiznání nebo oznámení tímto zákonem nařízených, je-li takové jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně.

(2) Téhož trestného činu se dopouští plátce požitků neb nájemník, jejich zákonný zástupce nebo zmocněnec, jedná-li způsobem v předešlém odstavci uvedeným ve věci daně důchodové nebo daně z vyššího služného z požitků plátcem vyplácených (§§ 28 až 41 a § 184), nebo daně z tantiem (§ 183), anebo ve věci činžovní daně z nájemného nájemníkem placeného (§ 155, odst. 1 a § 308, odst. 3).

Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 úmyslně, jsa si vědom toho, že jest toto jednání nebo opominutí způsobilé vyměření zákonné daně zmařiti nebo přivoditi vyměření menší než zákonné daně, bude potrestán peněžitou pokutou ve výši jednonásobku až desetinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

(1) Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 v úmyslu zákonnou daň zkrátiti, anebo kdo použije při trestném činu uvedeném v § 185 prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých, bude potrestán peněžitou pokutou ve výši trojnásobku až dvacetinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

(2) Vedle peněžité pokuty může býti uložen trest vězení:

a) jestliže bylo při trestném činu použito prostředků k oklamání úřadů zvláště způsobilých;

b) jestliže částka, o niž byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána, převyšuje v jednom z roků, kterých se zkrácení daně týče, 5000 Kč a současně 15% zákonné daně;

c) jestliže byl vinník již jednou pro úmyslné zkrácení daně pravoplatně odsouzen a dopustil se opět úmyslného zkrácení daně do 4 let po odsouzení.

(3) Trest vězení se stanoví od jednoho dne do tří měsíců; převyšuje-li však částka, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydány 50.000 Kč a současně jednu pětinu zákonné daně, zvyšuje se trest vězení až do jednoho roku, a převyšuje-li zmíněná částka 200.000 Kč a současně jednu polovici zákonné daně, až do dvou let.

(4) Vztahuje-li se totéž trestní řízení současně na více trestních činů, sčítají se částky, o které byla jimi daň zkrácena nebo nebezpečí zkráceni vydána.

Kdo se dopustí trestného činu uvedeného v § 185 jinak než způsobem uvedeným v §§ 186 a 187, bude potrestán pro nedbalost peněžitou pokutou až do pětinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána. Nepodání přiznání u poplatníků dotyčnou daní již zdaněných jest trestno podle ustanovení tohoto paragrafu jen, byl-li poplatník k podání jeho zvláště vyzván.

Byl-li uložen trest vězení, může býti zároveň v trestním nálezu vyřčeno, že bude nález bez odůvodnění uveřejněn na útraty vinníkovy v jednom nebo v několika časopisech. Vedle uveřejnění v časopisech nebo místo něho lze vyřknouti, že bude nález veřejně vyvěšen nebo jinak vyhlášen v obci, v níž vinník bydlí.

Kromě výkonu trestu vězení a peněžité pokuty nutno dodatečně zaplatiti částku, o kterou byla daň zkrácena.

(1) Kdo návodem, radou, utvrzováním, slíbením nebo poskytnutím pomoci, zejména též vědomě nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih, nebo jinak vědomě spolupůsobil k trestním činům v §§ 186 a 187 uvedeným nebo při těchto trestních činech, bude potrestán nezávisle na potrestání osob podle § 186 a 187 trestných peněžitou pokutou až do pětinásobku částky, o kterou byla zákonná daň zkrácena nebo nebezpečí zkrácení vydána.

(2) Potrestán nebude, kdo napomáhá, jsa k tomu dohnán hospodářskou závislostí, leda by, příslušným (dožádaným) úřadem ve vyměřovacím řízení (§ 301, odst. 3, bod 3) dotazován, činil též nesprávné údaje.

(1) Trest třeba, uložiti v mezích zákonné sazby. Při tom nutno přihlížeti ku povaze spáchaného trestného činu, ku poměrné výši zatajené daně a zejména ku přitěžujícím a polehčujícím okolnostem podle toho, které, z nich mají převahu.

(2) Trestné činy spáchané pouhým opominutím buďtež trestány mírněji než činy spáchané konáním.

Přitěžující okolnosti jsou zejména:

a) vedl-li vinník vědomě nesprávně obchodní knih nebo dvoje obchodní knihy, aneb odstranil-li obchodní knihy, aby ztížil trestní vyšetřování, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro povahu trestního činu podle § 187;

b) byl-li trestní čin spáchán se zvláštní rozvahou nebo po zvláštních přípravách, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro povahu trestního činu podle § 187;

c) mělo-li jednání nebo opominutí skutečně za, následek, že nebyla daň předepsána nebo že byla předepsána menší nežli zákonná daň;

d) byl-li vinník již dříve uznán vinným pro stejný nebo podobný trestní čin, pokud nebyla tato okolnost rozhodnou pro uložení trestu vězení podle § 187, odst. 2, lit. c);

e) ztěžoval-li vinník zjištění pravdy vědomě nesprávnými údaji nebo jinými prostředky než pouhým popíráním viny.

Polehčující okolnosti jsou zejména:

a) přizná-li se vinník v trestním řízení;

b) nebyl-li dosud uznán vinným v daňových věcech;

c) jednal-li pod nátlakem nebo na popud jiného;

d) nízký stupeň vzdělání, nedostatek inteligence nebo duševní obmezenost;

e) zvláštní okolnosti, zejména rodinné a majetkové poměry, které zasluhují, aby se k nim přihlíželo při vyměření trestu.

(1) Kdo se zdráhá, neuváděje omluvných důvodů, nebo se zdráhá, i když důvody byly zamítnuty, převzíti funkci člena nebo náhradníka v daňové komisi nebo v daňovém trestním senátu, může býti potrestán peněžitou pokutou až do 2000 Kč.

(2) Členům komise (senátu), nebo jejich náhradníkům, kteří, aniž uvedli dostatečných omluvných důvodů, opět se nezúčastní zasedání komise (senátu), ač byli napomenuti, může býti uložena peněžitá pokuta do 500 Kč. Stejně mohou býti potrestáni členové (náhradníci), kteří dostavivše se odpírají při zasedání spolupůsobiti nebo odejdou bez dostatečné omluvy před časem ze zasedání.

(3) Tyto tresty mohou býti tak dlouho znova ukládány, až dotčený člen nebo náhradník dostojí své povinnosti nebo jí bude zproštěn.

(1) Jsou-li peněžité pokuty podle předcházejících ustanovení (§§ 186 až 188, 191 a 195) uložené jak u vinníka tak u ručitelů nedobytny vůbec nebo částečně, nastoupí na jejich místo trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců.

(2) Náhradní trest, který dlužno vyřknouti již v trestním nálezu, stanoví se podle stupně provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových. Při tom budiž stanoveno náhradní vězení jednoho dne nejméně na každých 50 Kč pokuty.

(1) Fysické i právnické osoby včetně neodevzdané pozůstalosti ručí za nezaplacené peněžité pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným nebo zmocněným zástupcům uloženy pro trestné činy padle § 186, 187 a 188, spáchané při vykonávání povinností z tohoto zastupitelského poměru vyplývajících. Z ručení jsou vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné neb úředně zřízené zástupce a fysické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec, při jehož volbě užily povinné péče, jednal bez jejich vědomí.

(2) Příslušníci rodiny ručí za nezaplacenou část peněžité pokuty hlavě rodiny uložené, která připadá poměrně na důchod příslušníků, pokad tento činí část trestní základny. Avšak ručení nenastává, byla-li daň zkrácena bez srozumění s příslušníkem rodiny.

(3) Výkon náhradního trestu vězení podle § 198 vylučuje, aby bylo uplatňováno ručení podle předcházejících odstavců a naopak.

(4) Ručení může býti uplatňováno teprve tehdy, když trestní nález nabyl moci práva vůči tomu, za něhož se ručí, a to platebním vyzváním, k němuž dlužno připojiti opis trestního nálezu. Z platebního vyzvání přísluší ručiteli odvolání jak co do přípustnosti ručení, tak co do celkového výpočtu vymáhaných částek k finančnímu úřadu tI. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(5) Ručení zaniká, zemřel-li ručitel dříve, než platební vyzvání nabylo moci práva.

Učiní-li svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce před vyměřovacími úřady, daňovými komisemi, daňovými trestními senáty nebo jejich předsedou aneb ve své výpovědi určené potřebě těchto úřadů nebo činitelů, vědomě nepravdivé údaje, jež jsou způsobilé vyměření daně nebo uložení trestu zmařiti aneb přivoditi, že se daň vyměří nebo trest uloží nesprávně anebo neprávem, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný podle obecných trestních zákonů, za přestupek vězením od jednoho dne do dvou měsíců nebo peněžitým trestem od 50 do 3000 Kč.

(1) Prozradí-li úředníci a jiní zaměstnanci zúčastnění řízení v daňových věcech, dále členové daňových komisí a trestních senátů, konečně svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrníci a zástupci stran neoprávněně výdělečné, důchodové a majetkové poměry poplatníkovy, o nichž zvěděli při vykonávání služby nebo zastávání funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo řízení o něm konaného, budou pro tento přestupek potrestáni vězním až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 10.000 Kč. Se státními zaměstnanci naloží se mimo to podle disciplinárních ustanoveni.

(2) Kdo by zneužil okolností týkajících se výdělečných nebo důchodových poměrů poplatníkových, jež jsou patrny ze zápisů ku veřejnému nahlédání vyložených, ve veřejném shromáždění nebo obsahem tiskopisu k nevraživým útokům na poplatníka, daňovou komisi nebo jejího člena, dopustí se přestupku, po případě bude-li čin spáchán obsahem tiskopisu, přečinu a bude potrestán vězením až do šesti měsíců nebo na penězích až do 15.000 Kč.

(3) Pokus trestného činu podle ustanovení předchozích odstavců je trestný jako čin sám.

(4) Trestní stíhání zavádí se z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí, dotčeného poplatníka, nebo člena komise nebo senátu.

(5) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního I. stolice.

Kdo by bránil osobám podle tohoto zákona k tomu oprávněným v místní prohlídce podle §§ 319 a 320, nebo kdo by se pokusil překaziti místní prohlídku, bude potrestán, pokud toto jednání nezakládá skutkové povahy trestného činu podle obecného trestního zákona přísněji stíhaného, za přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 do 10.000 Kč.