Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Kdo dostatečně se neomluvě neuposlechne příkazů nebo vyzvání, vydaných po dle tohoto zákona v5rměřovacím úřadem, daňovou komisí, daňovým trestním senátem nebo jejich předsedou, může býti - a to i opětovaně - potrestán pořádkovou pokutou do 5000 Kč, pokud zmíněná opominutí nejsou již trestna podle §§ 186 až 195.

(2) Úřední příkaz nebo vyzvání v předchozím odstavci zmíněné musí však, aby mohla býti uložena pořádková pokuta, obsahovati pohrůžku touto pokutou číselně určenou.

(3) Pokutě v téže výši (odst. 1) podrobena jsou též opominutí, pra která je v tomto zákoně zvláště pohroženo pořádkovou pokutou, aniž je výše její stanovena.

(1) Jak zaniká trestnost činů, jež stíhati přísluší řádným soudům (§ 210, odst. 1), ustanovují trestní zákony.

(2) U ostatních podle této hlavy trestných činů (§ 210, odst. 2 a další) zaniká za podmínek v §§ 203 až 209 určených trestnost:

a) smrtí,

b) účinnou lítostí,

c) upuštěním od trestního řízení,

d) promlčením a

e) mimořádným prominutím.

(1) Zemře-li vinník, nelze ani zavésti trestního řízení, ani v něm pokračovati.

(2) Peněžité a pořádkové pokuty, před smrtí vinníkovou pravoplatně uložené, přecházejí jako jiné pozůstalostní dluhy na dědice.

(1) Trestnost činů v §§ 186, 187 a 188 uvedených zaniká, jestliže vinník, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu opraví nebo doplní své údaje nebo učiní dodatečně podání, jímž byl podle zákona povinen a které opominul.

(2) Trestnost činů v § 191 uvedených zaniká, jestliže návodce nebo pomahač, dříve než bylo proti němu zavedeno trestní řízení (§ 213), u příslušného úřadu oznámí, že se dopustil trestného činu.

(1) Pokud nebyl vydán trestní nález, může se na žádost obviněného od zavedeného již trestního řízení pro činy podle §§ 156, 187, 188 a 191 trestné upustiti, jestliže se zaváže obviněný kromě zkrácené daně zaplatiti přiměřenou upouštěcí částku a vzdá se dalších opravných prostředků.

(2) Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení vyšetřující úřad přihlížeje ku výši zkrácené nebo ohrožené daně, ku výši pokuty, jež by jinak byla pravděpodobně uložena, a lc majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky podrobeno je schválení finančního uřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno zaplatiti upouštěcí částku.

(3) Nebude-li stanovená upouštěcí částka zaplacena ve lhůtě určené, bude pokračováno v trestním řízení; další upuštění není přípustno.

(1) Trestnost činů v §§ 186, 187, 188 a 191 uvedených zaniká promlčením, nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení (§ 213) do čtyř let po uplynutí roku, v němž spáchal trestný čin.

(2) Dopustí-li se vinník nového, podle zmíněných paragrafů trestného činu, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího.

(3) Výkon trestů uložených pro trestné činy v odst. 1 a 2 zmíněné se promlčuje, prošlo-li pět let od pravoplatnosti trestního nálezu.

(1) Trestnost činů v §§ 195 a 201 uvedených se promlčí, prošlo-li šest měsíců od doby, kdy byl čin spáchán nebo opominuté jednání mohlo býti ještě včas provedeno.

(2) Výkon trestů uložených pro trestné činy v 1. odst. zmíněné se promlčuje, prošlo-li šest měsíců od pravoplatnosti trestního nálezu.

(1) Promlčení trestnosti činů a opominutí v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje se vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení.

(2) Každým způsobem však se promlčují trestné činy, pro které do deseti let po projití roku, v němž byl spáchán trestný čin, nebylo zavedeno trestní řízení podle § 213.

Pokud nejde a trestné činy v § 210, odst. 1 uvedené, může ministr financí výjimečně z důvodů zvláštního ohledu hodných naříditi, aby trestní řízení nebylo zaváděno nebo zavedené trestní řízení bylo zastaveno, aneb může uložený trest, pořádkovou pokutu, ručitelský závazek a útraty zcela nebo z části prominouti nebo trest vězení proměniti v peněžitou pokutu.

(1) Trestní řízení o přestupcích uvedených v § 198 až 200 náleží soudům okresním (brigádním), trestní řízení o přečinech uvedených v § 199 sborovým soudům první stolice (divisním), i když tyto trestné činy byly spáchány obsahem tiskopisu.

(2) O trestných činech v § § 186, 187, 188 a 191 uvedených provádí trestní vyšetřování a vydá nález vyměřovací úřad, příslušný k předpisu daně, jíž se trestný čin týká.

(3) Je-li o trestný čin, pro který vedle peněžité pokuty může býti uložen též trest vězení (§ 187, odst. 2), vydá v I. stolici trestní nález vyměřovací úřad v tříčlenném nalézacím senátu (§ 211).

(4) Ministerstvo financí může několik daňových ukládacích okresů spojiti v jediný trestní okres a určiti jeden z vyměřovacích úřadů, ležících v jeho obvodu, aby pro celý trestní okres prováděl trestní vyšetřování a vydával trestní nálezy o trestných činech v 2. odstavci zmíněných.

(5) Jsou-li tu závažné důvody a okolnosti, zejména obviňuje-li se několik osob z téhož nebo z jiného, s ním v příčinné spojitosti jsoucího trestného činu nebo táž osoba z několika trestných činů zakládajících různou místní příslušnost nebo vyžaduje-li toho zřetel k možné snad zaujatosti vyšetřujících a nalézacích činiteli, jest ministerstvo financí oprávněno delegovati jiný vyměřovací úřad, aby provedl trestní vyšetřování a vydal nález.

(6) Vyměřovací úřad, který provedl trestní řízení, předepíše též zkrácenou daň, z výsledku trestního řízení vyplývající.

(7) Trestní nález o činech podle § 195 trestných vydá vyměřovací úřad v sídle příslušné daňové komise (daňového trestního senátu).

(8) Pořádkovou pokutu (§ 201) uloží činitel, který jí pohrozil, pokud se týče úřad, u něhož se mělo státi opominuté jednání nebo v jehož obvodu je osoba, jíž se pořádková pokuta ukládá.

(1) Nalézací senát tvoří soudce, finanční úředník a soudce laik. Každému členu bude zřízen jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Soudce a jeho náhradníka ustanoví na žádost finančního úřadu II, stolice vrchní zemský soud (soudní tabule). Přísedícím finančním úředníkem jest přednosta vyměřovacího úřadu, kterým bylo trestní řízení provedeno; tento len ustanoví svého náhradníka.

Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhů poplatníků na tři léta finanční úřad II. stolice v dorozumění s vrchním zemským soudem (soudní tabulí). Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti finančním úřadem II. stolice odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 186, 187 nebo 188.

(3) Aktivní státní i jiní veřejní zaměstnanci, vojenské osoby v činné službě a bývalí finanční zaměstnanci nemohou býti jmenováni přísedícími laiky. Jmenovaní mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, dále osoby, kterým je přes šedesát let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by výkonu této funkce byla na závadu, konečně osoby, které již po tři léta byly nepřetržitě členy (náhradníky) některého daňového trestního senátu, na příští tři léta. Člen odvolacího senátu (§ 226) nebo jeho náhradl1lk nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v nalézacím senátu, který jest v obvodu působnosti odvolacího senátu.

(4) Přísedící laik a jeho náhradník, byvše dříve výslovně upozorněni na trestní ustanovení § 199, vykonají s počátku své činnosti tento slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v senátě budu si počínati podle zákona, nehledě k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v senátě vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

(5) Tento slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda senátu. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

(1) Důvody, které vylučují z účasti v jednání a rozhodování v senátě, jsou:

a) že předseda nebo přísedící je s obviněným nebo s jeho zástupcem v poměru manželském, příbuzenském nebo švakrovském v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně nebo v poměru služebním;

b) že může od osvobození nebo odsouzení obviněného očekávati prospěch nebo škodu;

c) že v projednávané věci byl udavatelem nebo zástupcem obviněného nebo že byl vyslýchán jako svědek, znalec nebo přezvědná osoba;

d) že se v této věci zúčastnil již usnášení v senátě jiné stolice;

e) že jest soudce laik členem nebo náhradníkem daňové komise, pro ukládání daně obviněnému příslušné;

f) osvědčí-li obviněný, že jest předseda neba přísedící proti němu zaujat.

(2) O uvedených vylučovacích důvodech rozhoduje v určitém případě předseda senátu s konečnou platností s výhradou odvolání do trestního nálezu. Týkají-li se vylučovací důvody předsedy senátu, odevzdá předsednictví svému náhradníku.

Trestní řízení, kromě případů § 201, se zahajuje po ukončení vyměřovacího řízení tím, že uzavřená obsilka, vyznačující trestný čin a den, kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu, doručí se obviněnému do vlastních rukou nebo že se jinak sdělí obviněnému, že se proti němu zahajuje trestní řízení.

(1) Vydání nálezu musí - vyjímajíc případy v §§ 201 a 218 uvedené - předcházeti alespoň jeden výslech obviněného.

(2) Při tomto výslechu oznámí protokolárně vyšetřující úřad obviněnému podrobně skutkovou povahu trestného činu a všechny důvody podezření proti němu, aby se vyjádřil, a žádá-li o to obviněný, poskytne mu za touž příčinou 15denní lhůtu. O tom, že může žádati za tuto lhůtu, bt4diž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu. Na žádost obviněného bude mu oklep protokolu o jeho výslechu vydán.

(1) Obviněnému příslušejí tato oprávnění:

a) přibrati si právního zástupce nebo jinou osobu, která je po zákonu oprávněna zastupovati; tyto osoby buďtež, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, každým způsobem však před skončením vyšetřování, připuštěny k jednání a jsou oprávněny jako zástupci obviněného navrhovati důkazy.

b) navrhovati, aby o otázkách pro obviněného důležitých byli slyšeni svědci, znalci a přezvědné osoby, třeba-li i přísežně, o čemž rozhodne vyšetřující úřad uveda důvody; podrobnosti budou upraveny vládním nařízením.

c) žádati, aby byl konfrontován se svědky, znalci a přezvědnými osobami, nebrání-li konfrontaci jejich nezmámý nebo příliš vzdálený pobyt, veliký věk, nemoc, těžká choroba nebo i jiné závažné důvody, pro něž se nemůže konfrontace uskutečniti.

d) kdykoli žádati, aby mu byly ukázány listiny, jež vyměřovací úřad má po ruce, a aby mohl nahlédnouti do protokolů a jiných spisů a opsati si je; tomuto požadavku nutno vyhověti, jakmile to dovolí průběh vyšetřování, avšak staniž se tak včasně, aby obviněný mohl ještě před koncem vyšetřování navrhnouti důkazy. Které spisy jsou vyloučeny z nahlédnutí, určí vládní nařízení.

e) podati do 15 dnů po skončeném vyšetřování (§ 219, odst. 2) písemnou nebo protokolární obranu, ve které však nemůže obviněný s právním účinkem uváděti ani nových skutečností ani nabízeti nových průvodů. Lhůtu k obraně lze z důležitých příčin prodloužiti.

(2) O těchto oprávněních budiž obviněný poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno do jednacího protokolu.

(1) Pokud výpovědi svědků, přezvědných osob nebo znalců nebyly již dříve stvrzeny přísahou, je vyšetřující úřad oprávněn dožádati okresní soud, příslušný podle jejich bydliště, aby je vyslechl přísežně.

(2) Jestliže při jednání v daňové komisi byly poplatníkovi ukázány listiny nebo byli za jeho přítomnosti vyslýcháni svědci, přezvědné osoby a znalci, není třeba, aby byly tyto úkony opakovány vyšetřujícím úřadem.

(3) Vyšetřující úřad je též oprávněn naříditi, aby obviněný připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih. Pro toto nahlédnutí platí ustanovení §§ 314 až 318 s tou úchylkou, že v trestním řízení není předchozího oznámení obviněnému podle § 315, odst. 3 třeba a že mohou osoby nahlédnutím do knih pověřené a zvláštním písemným příkazem vyšetřujícího úřadu opatřené i proti poplatníkově vůli vstoupiti do místností, v nichž jsou knihy uloženy, a nahlédnouti do nich.

(4) Vyšetřující úřad vyslechne za vyšetřování také osobu, která ručí za peněžitou pokutu a útraty řízení, zejména o okolnostech rozhodných pro uplatňování ručení.

(1) V trestním řízení pro trestné činy podle §§ 186, 187, 188 a 191 mohou býti vykonány místní prohlídky padle §§ 319 a 320, může-li jejich provedení míti význam pro vyšetřování. Úředník místní prohlídku provádějící se prokáže při zahájení místní prohlídky písemným zmocněním vyšetřujícího úřadu k této prohlídce.

(2) Pokud nebylo při místní prohlídce shledáno nic podezřelého, vydá se zúčastněnému na jeho žádost a tom příslušné potvrzeni.

(3) Ostatně platí o výkonu místní prohlídky ustanovení § 319 s výjimkou odst. 3.

(1) Neuposlechne-li obviněný v trestním řízení dostatečně se neomluvě obeslání podle § 213. budiž obeslání opalováno s pohrůžkou, že, kdyby ani na toto obeslání obviněný do stanovené lhůty se nedostavil dostatečně se neomluvě, bude vydán nález bez dalšího účastenství obviněného podle pomůcek, které úřad má po ruce.

(2) Nebylo-li ani tohoto obeslání uposlechnuto, bude vydán trestní nález.

(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-1: obviněný, dostatečně se neomluvě, jinému, v dalším řízení vydanému a jemu svědčícímu obesláni nebo vybídnutí, aby podal vysvětlení, pokud je vůbec může podati, anebo nevyhoví-li bez dostatečné omluvy vyzvání, aby připustil nahlédnouti do svých obchodních a hospodářských knih.

(4) Je-li dostavení obviněného trvale na překážku jeho nepřítomnost a je-li jeho pobyt znám, může ho vyšetřující úřad vyzvati stejným způsobem, aby jmenoval vyšetřujícímu úřadu zástupce, s nímž jako zástupcem obviněného se provede trestní řízení; opomine-li obviněný tak učiniti, má to stejné následky, jako by se obviněný bez dostatečné omluvy nedostavil. Totéž platí, onemocní-li obviněný a jeho onemocnění podle vysvědčení úředního lékaře brání mu sice osobně se dostaviti, nevylučuje však, aby dal potřebné zprávy a vysvětlivky zástupci. Proti obviněnému, jehož pobyt znám není, může býti podle uvedených zásad postupováno teprve po provedení náhradního doručení (§ 257, odst. 3).

(5) Obviněný může býti předveden, nevyhoví-li dostatečně se neomluvě obeslání vyšetřujícího úřadu; předvedení stane se příslušným politickým nebo policejním úřadem, který je povinen příslušnému dožádání vyšetřujícího úřadu neprodleně vyhověti.

(1) Shledá-li vyšetřující úřad za trestního řízení, že není tu trestného činu nebo že trestnost činu zanikla, zastaví trestní řízení a oznámí to obviněnému s výjimkou § 202, odst. 2, lit. a).

(2) Shledá-li však vyšetřující úřad, že podezření z trestného činu je odůvodněno a skutková povaha dostatečně objasněna, oznámí obviněnému, že je oprávněn do neprodlužitelné 15denní lhůty navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno, a neučiní-li tak, že bude vyšetřování prohlášeno za skončené. Navrhne-li obviněný včas, aby bylo vyšetřování doplněno, doplní se, je-li třeba, vyšetřování a o výsledku zpraví se obviněný s podotknutím, že je vyšetřování skončeno. Nenavrhne-li včas doplnění vyšetřování, oznámí se mu, že je vyšetřování skončeno. V oznámení o skončeném vyšetřování nutno zároveň obviněného upozorniti na oprávnění jemu podle § 215, odst. 1, e) příslušející.

(1) Jednání nalézacího senátu jest neveřejné. Obviněnému jest volno hájiti se před nalézacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v obraně podle § 215, odst. 1, lit. e); při tom nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody. To však nezabraňuje, aby obviněný neopakoval svých průvodů, které již dříve za vyšetřování nabídl, které však nebyly vyšetřujícím úřadem provedeny, a aby senát, pokládá-li je za závažné, řízení v tomto směru nedoplnil.

(2) Další podrobnosti řízení v senátě budou upraveny vládním nařízením.

(1) Nebylo-li trestní řízení zastaveno podle § 219, odst. 1, vydá vyměřující úřad - třeba-li na podkladě usnesení senátu - nález, oceňuje při tom volně výsledky celého řízení.

(2) Nález může býti buď odsuzující nebo osvobozující a vyhotoví se vždy písemně.

(3) Odsuzující nález musí obsahovati:

a) vyznačení trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným;

b) vyměření trestu;

c) stanovení náhradního trestu vězení (§ 196);

d) výrok o útratách, jichž náhrada podle § 223 se snad obviněnému ukládá;

e) odůvodnění, které musí obsahovati vylíčení skutkové povahy trestného činu a vyznačení okolností a průvodů, jimiž se pokládá trestný čin za prokázaný; při tom smí se, pokud se nález nezakládá na ustanovení § 218, poukazovati toliko na takové průvody, které byly obviněnému v trestním řízení oznámeny, V odůvodnění budiž dále uvedeno, k jakým přitěžujícím a polehčujícím okolnostem se přihlíželo při vyměření trestu;

f) poučení o odvolání.

(4) S odsuzujícím nálezem může býti zároveň spojen předpis dodatečné daně (§ 210, odst. 6).

(5) Osvobozující nález nechť obsahuje stručné důvody, z kterých se obviněný zprošťuje viny.

(1) Pokud vzešly v trestním řízení končícím se odsouzením obviněného zvláštní útraty, zejména útraty spojené s místní prohlídkou (§ 217) nebo s prohlídkou obchodních a hospodářských knih (§ 216, odst. 3), náhrada svědkům, znalcům a přezvědným osobám, cestovní útraty úředníků a jiných trestního vyšetřování zúčastněných osob, náhrada poštovních, telegrafních a telefonních poplatků, jest odsouzený povinen nahraditi tyto útraty.

(2) Kdo ručí za trest, ručí též za útraty podle 1. odstavce. Vzešly-li takové zvláštní útraty proti ručiteli, jest ručitel povinen i tyto nahraditi.

(3) K trestu vězení odsouzený je povinen nahraditi též útraty výkonu tohoto trestu.

(1) Z trestního nálezu, z předpisu dodatečné daně v trestním řízení a z uložení pořádkové pokuty přísluší odsouzenému, a jde-li o trestní nález zakládající se na usnesení nalézacího senátu, též přísedícímu finančnímu úředníku právo se odvolati; v posléze uvedeném případě platí obdobně ustanovení §§ 254 a 332. Odvolání budiž podáno u úřadu, který trestní nález vydal.

(2) Trestní nálezy (§ 221, odst. 3), z nich se odsouzený odvolal, nejsou až do konečného vyřízení v berním správním řízení vykonatelny; avšak úřad, jenž vydal trestní nález, může zaříditi, aby byly peněžité (pořádkové) pokuty a útraty zajištěny, jakmile byl nález odsouzenému doručen.

(1) O odvoláních z trestních nálezů, pokud se tyto zakládají na usnesení nalézacího senátu, rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice v pětičlenném senátě.

(2) O všech ostatních odvoláních (§ 223) rozhoduje finanční úřad II. stolice. O odvoláních z pořádkové pokuty, uložené finančním úřadem II. stolice rozhoduje ministerstvo financí.

(1) Odvolací senát se skládá ze dvou soudců, dvou finančních úředníků a jednoho soudce laika. Každému členu se zřídí jeden nebo několik náhradníků. Senátu předsedá soudce, který je členem nebo náhradníkem.

(2) Předsedu senátu a přísedícího soudce, jakož i jejich náhradníky ustanoví na žádost ministerstva financí ministerstvo spravedlnosti. K odvolacímu senátu náležejí jako členové přednosta finančního úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený úředník tohoto úřadu; náhradníky ustanoví přednosta finančního úřadu II. stolice. Přísedícího laika a jeho náhradníky jmenuje z kruhu poplatníků na tři léta ministerstvo financí v dorozumění s ministerstvem spravedlnosti. Soudce laik nebo jeho náhradníci mohou býti ministerstvem financí odvoláni jen, byli-li odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí, anebo dopustili-li se zkrácení daně podle §§ 18G, 187 nebo 188.

(3) Jednání odvolacího senátu je neveřejné. Odsouzenému je volno hájiti se před odvolacím senátem osobně nebo právním zástupcem anebo jinou osobou, která jest po zákonu oprávněna zastupovati, požádal-li o to nejpozději v odvolání; při tom však nemohou býti s právním účinkem uváděny ani nové skutečnosti, ani nabízeny nové průvody.

(4) Ostatně platí pro odvolací senát a řízení před ním obdobně ustanovení § 211, odst. 3 až 5, § 212 a § 220.

(1) Odvolací stolice, uvažujíc samostatně subjektivní i objektivní skutkovou povahu trestného činu, podle okolností případu doplní řízení, odstraní, pokud to bez újmy práv odsouzeného jest možno, podstatné vady řízení u I. stolice, nebo zruší nález, nařídíc, aby bylo řízení doplněno nebo znovu provedeno a byl vydán nový nález, aneb konečně rozhodne u věci samé.

(2) Ustanovení § 221 platí obdobně i pro odvolací stolici.

(3) Odvolal-li se z nálezu pouze odsouzený, nemůže býti trest I. stolicí uložený zostřen.

(1) Trest vězení vykoná se ve věznicích soudních podle ustanovení o výkonu trestu vězení (uzamčení).

(2) Trest vězení, uložený vojenským osobám v činné službě, vykoná se vojenskými soudy.

(3) O výkon trestu vězení požádá úřad, který vydal trestní nález, příslušný soud (úřad), připoje opis trestního nálezu bez odůvodnění, opatřený doložkou o pravoplatnosti a vykonatelnosti.

(4) Výkon trestu vězení se odloží do doby, kdy pomine překážka:

a) je-li odsouzený v době, kdy se má trest vykonati, podle vysvědčení úředního lékaře duševně chorý nebo těžce nemocný, nebo je-li odsouzená těhotna;

b) podal-li odsouzený do rozhodnutí o odvolání prokazatelně do zákonité lhůty stížnost i nejvyššímu správnímu soudu, kterou se podle příslušných, o nejvyšším správním soudu platných zákonných ustanovení potírá trest vězení, a zažádal-li z té příčiny za odklad jeho výkonu;

c) podal-li odsouzený návrh za obnovu trestního řízení a je-li ze skutečností nebo průvodů v návrhu uvedených předpokládati, že po obnově skončí trestní řízení buď osvobozením anebo stanovením pouhé peněžité pokuty.

(5) Kromě toho lze na žádost odsouzeného povoliti odklad výkonu trestu:

a) byl-li by neprodleným výkonem trestu ohrožen výdělek odsouzeného nebo výživa jeho nevinné rodiny neboje-li odklad naléhavě nutný za příčinou uspořádání jeho rodinných věcí; odklad z této příčiny nemá zpravidla přesahovati tří měsíců;

b) padal-li odsouzený před nastoupením trestu žádost o mimořádné prominutí, snížení nebo proměnění trestu vězení (§ 209), která se opírá o zvláštního ohledu hodné okolnosti.

(6) Žádost na odklad trestu nutno podati u úřadu, který nález vynesl; ten v případech v odst. 4 a 5 a) uvedených rozhodne sám. V případu v odst. 5 b) uvedeném rozhodne ministerstvo financí. Z rozhodnutí finančního úřadu přísluší odsouzenému právo odvolati se ku přímo nadřízenému finančnímu úřadu, který rozhodne s konečnou platností.