Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Daňová povinnost a daňový nárok vzniká okamžikem, kdy u osoby nebo objektu vznikly skutečnosti, tuto povinnost nebo nárok podle zákona zakládající; kdy tak jest a jaké právní následky vznikají, stanoví zákon.

(2) Zásadě v odst. 1. zmíněné není na překážku, je-li nutno určité osobě daňovou povinnost podle obsahu, času a místa správním. aktem vyměření daně zevrubněji, zejména číselně stanoviti, anebo vybírá-li se daň osobou třetí.

(3) Jakmile jest výše daně určita, hradí ji osoby jí povinné jako svůj daňový dluh; s tímto dluhem srovnává se na straně státu daňová pohledávka.

(4) Daňový dluh a daňová pohledávka zahrnuje: vlastní daň, přirážky a příslušenství.

(5) Přirážky zahrnují jakékoliv přirážky ku přímým daním vybírané; ku příslušenství náleží: úroky z prodlení a náhrada nákladů upomínacích a exekučních (§ 404).

(1) Daňová povinnost, pokud se týče dluh přechází z fysické osoby na dědice, kteří pak hradí daně s přirážkami a příslušenstvím, ať z jakéhokoliv důvodu předepsané zůstaviteli nebo pozůstalosti, jako jiné dluhy pozůstalostní bez rozdílu, jde-li o prvotní či dodatečný předpis daně, dále o daň předepsanou před odevzdáním pozůstalosti nebo po něm.

(2) Zaniká-li subjekt podrobený zvláštní dani výdělkové, nesmí jeho jmění býti rozděleno mezi podílníky před zjištěním a zapravením všech jeho daní s přirážkami a příslušenstvím, vztahujících se na dobu do dne zrušení, jinak jsou členové představenstva, pokud se týče likvidátoři, povinni společně a nerozdílně zaplatiti příslušnou daň s přirážkami a příslušenstvím.

(1) Náleží-li u výnosových daní výtěžek objektu několika osobám, vyměří se daň s přirážkami jednotně a předepíše se

1. u všeobecné daně výdělkové společnosti k rukám kteréhokoliv ze společníků,

2. u pozemkové a domovní daně společně všem spoluvlastníkům k rukám onoho z nich, kterého vyměřovacímu úřadu k tomu cíli označili, jinak kterémukoliv z nich.

(2) Na žádost osob v odst. 1., č. 2. jmenovaných oznámí vyměřovací úřad jejich zmocněnci, kolik připadá poměrně z úhrnné daně s přirážkami na jednotlivce na ten onen berní rok.

(1) Jednati v daňových věcech, zejména podávati přiznání a pod. jsou způsobilými svéprávní poplatníci; jinak jednají:

1. za osoby nezpůsobilé ku právním činům, nezletilce, dále opatrovance jejich zástupci zákonní nebo úředně zřízení,

2. za protokolované firmy osoby oprávněné ku podpisu firmy podle platných ustanovení,

3. za neodevzdané pozůstalosti osoby, které spravují jmění,

4. za právnické osoby ti, kdož podle platných ustanovení jsou k zastupování nebo k likvidaci oprávněni.

(2) Osoby v odst. 1., věta 2. uvedené vykáží se na vyzvání vyměřovacího úřadu listinou o tom, že jsou oprávněny k zastupování.

(1) V daňových věcech, zejména co do podávání přiznání, mohou jednati zmocněnci, nežádá-li zákon nebo finanční úřad opak. Zmocněnci, jimiž mohou býti svéprávní českoslovenští příslušníci, práva volebního nezbavení, nechť odevzdají písemnou plnou moc bez kolku, znějící na zastupování ve věcech daňových. Svéprávný manžel může býti zmocněncem druhého manžela, nehledíc na státní příslušnost.

(2) Osoby, o kterých jest úřadu (komisi) známo, že se zabývají pokoutnictvím, nelze jako zmocněnce připustiti; odmítnouti lze osoby nezpůsobilé k účelnému jednání písemnému nebo ústnímu. Ustanovení § 330, odst. 8. platí tu obdobně.

(3) Svazy (ústředí) společenstev (družstev) mající revisní právo podle zákona o revisi výdělkových a hospodářských společenstev a jiných spolků, pokud se týče podle zákonů o úpravě poměrů družstev na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, jsou oprávněny zastupovati přičleněná společenstva (družstva) i bez průkazu plné moci.

(4) Spoluvlastníci nebo společníci (§ 261, odst. 1.) nebo dílčí vlastníci budovy nebo spoluvlastníci jinakého jmění jsou povinni pro účely výnosových daní jmenovati úřadu svého zmocněnce; nestalo-li se tak, pokládá se každý za zmocněnce ostatních.

(5) Svéprávný manžel pokládá se za zmocněnce své manželky žijící s ním ve společné domácnosti, leda že by manželka vzhledem k svému jmění byla postavena pod opatrovnictví jiné osoby, než manžela nebo že by se této domněnce výslovně opřela.

(6) Byla-li pozůstalost odevzdána, jest každý z dědiců povinen zúčastniti se jednání týkajícího se přímých daní zůstavitele nebo pozůstalosti; ustanovení § 260, odst. 1. zůstává tím nedotčeno.

(7) Poplatníci, kteří se zdržují trvale v cizině, jsou povinni jmenovati zmocněnce bydlícího v tuzemsku; totéž platí, má-li podnikatel sídlo v cizině a nezřídil-li v tuzemsku zastupitelství (representace).

(1) Nemohla-li daň s přirážkami a příslušenstvím na osobě k tomu povinné býti vymožena řízením donucovacím, ručí za její zaplacení osobně, a to:

1. společně a, nerozdílně osobně ručící společníci za všeobecnou výdělkovou daň přede psanou společnosti,

2. propachtovatel živnosti za výdělkovou daň předepsanou pachtýři; více propachtovatelů ručí společně a nerozdílně,

3. dlužníci povinní srážkou daně rentové, společnosti povinné srážkou daně z tantiem a zaměstnavatelé povinní srážkou daně důchodové za provedení těchto srážek správný jejich výpočet a včasné odvedení zadržených částek,

4. příslušníci rodiny za část daně důchodové, která poměrně připadá na jejich důchod zdaněný u hlavy rodiny,

5. korporace zmíněné v § 6 za částky daně důchodové, které připadají poměrně na dani podrobený podíl jejich členů na úhrnném důchodu,

6. manžel za daň důchodovou, všeobecnou daň výdělkovou, rentovou a z vyššího služného, předepsanou druhému manželovi za dobu, v níž žil s ním ve společné domácnosti,

7. společně a nerozdílně za daň důchodovou, všeobecnou daň výdělkovou; daň rentovou a z vyššího služného za rok darování a léta předcházející osoby, jež od daní povinného darem nebo jednáním darování zastírajícím nabyly majetkových předmětů. Dary k účelům všeužitečným nezakládají povinnosti ručební.

(2) Ručení podle odst. 1., č. 2. sahá jen do výše trojnásobného ročního pachtovného a vztahuje se na daň s přirážkami a příslušenstvím předepsanou pachtýři, pokud od její splatnosti neprošlo více roků než tři; manžel v odst. 1, č. 6. dotčený neručí jměním, kterého prokazatelně nenabyl od druhého manžela; osoby v odst. 1., č. 7. uvedené, ručí jen do výše ryzí prodejní ceny nabytých předmětů majetkových v době darování a ne déle tři let od darování. Zaplatí-li podle tohoto závazku daň jeden z více obdarovaných, přísluší mu právo postihu proti ostatním obdarovaným co do poměrné části zaplacené daně.

(3) Dlužník, vůči němuž uplatněno bylo věcné ručení za daň rentovou (§ 265, odst. 5.), ručí za částky daně, jež opominul zadržeti.

(1) Nedoplatky na dani pozemkové a domovní s přirážkami a příslušenstvím, jež se staly splatnými v posledních dvou letech, počítajíc nazpět ode dne exekučního prodeje (udělení příklepu) zavazeného objektu nebo ode dne povolení vnucené správy, zatěžují i bez knihovního zápisu nemovitost zákonným právem zástavním, majíce přednost přede všemi knihovními pohledávkami.

(2) Téže výhody požívají:

a) na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku dani podrobeného a patřícího majiteli těchto nemovitostí dvouleté nedoplatky daní výdělkových s přirážkami a příslušenstvím,

b) na půdě, na které stojí superedifikát, dvouleté nedoplatky daně domovní s přirážkami a příslušenstvím.

(3) U starších, nejvýše však tříletých nedoplatků (odst. 1. a 2.), počítajíc nazpět od doby exekučního prodeje (udělení příklepu) zástavního předmětu, jest toto přednostní zástavní právo vázáno podmínkou, že byl nedoplatek knihovně zajištěn nejdéle do 2 let po splatnosti daně.

(4) Po převodu vlastnického práva ve veřejných knihách a, pokud jde o pozemkovou daň, též práva držebnostního v pozemkovém katastru zůstává dřívější držitel osobním dlužníkem daní, uvedených v předchozích odstavcích, s přirážkami a příslušenstvím, kteréž nejprve u něho buďtež vymáhány; teprve nevede-li tento postup k cíli, budiž uplatněno (§ 266) věcné ručení (odst. 1.-3.) proti novému držiteli a v případě odst. 2., lit. b), konečně proti vlastníku půdy.

(5) Pro daň rentovou s přirážkami a příslušenstvím vázne zákonné zástavní právo na požitcích této dani podrobených; pořadí tohoto zákonného práva zástavního řídí se dnem, kdy bylo uplatněno vůči poplatníkovu dlužníkovi věcné ručení.

(1) Ručení podle předchozích ustanovení (§ § 264 a 265) uplatní se platební výzvou vyměřovacího úřadu, z které lze se odvolati jak co do přípustnosti ručení, tak co do celkového výpočtu vymáhaných částek k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností. V případech § 264, č. 1., a v případech § 265 není třeba platební výzvy, jde-li o konkursní nebo vyrovnací řízení proti ručiteli nebo o exekuční prodej zavazeného objektu.

(2) Způsob, jakým se ručení uplatní, řídí se podle toho, o jaký případ ručení jde; při věcném ručení za daň rentovou uloží se poplatníkovu dlužníkovi, aby požitků tak dlouho nevyplácel, až zadržená částka stačí na úhradu nedoplatku, a aby zadržené částky odvedl státní pokladně; v tomto případě není také odpočet vzájemných pohledávek proti poplatníkovi s dotčenými požitky přípustným.

(3) Vymáhání pravoplatně uložených platů z důvodu ručení děje se týmiž orgány a týmž způsobem jako vymáhání daně u původního dlužníka, rovněž vztahuje se na tyto pohledávky ustanovení o promlčení podle tohoto zákona.

Ručení zaniká zánikem daňového dluhu.

(1) Daňová povinnost a daňový nárok zaniká okamžikem, lidy u osoby neb objektu vznikly skutečnosti, mající podle zákona v zápětí zánik této povinnosti nebo nároku; kdy tak jest a jaké právní následky vznikají, stanoví zákon.

(2) Výše daňového dluhu a tudíž i daňové pohledávky řídí se výměrou daně s přirážkami a příslušenstvím se všemi jejími změnami.

(3) Daňový dluh, pokud se týče daňová pohledávka zaniká: placením, plněním na místě placení, odpočtem, výrokem úředním, promlčením.

(1) Daně s přirážkami jsou splatny, pokud se daň nevybírá srážkou anebo pokud zákon jinak neustanovuje, ve čtyřech rovných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.

(2) Je-li dnem splatnosti podle odst. 1. neděle, státem uznaný svátek nebo památný den, jest daň s přirážkami splatna příští všední den.

(3) Počátkem každého roku budiž vyhlášeno v každé obci způsobem v místě obvyklým, do kterých lhůt se mají přímé daně s přirážkami platiti, a jaké jsou následky, nebudou-li platební lhůty dodrženy.

(1) Pokud nebyly poplatníkovi daně s přirážkami předepsány, jest povinen v každém kalendářním (berním) roce platiti ve stanovených lhůtách zatímně podle toho, kolik mu bylo naposledy předepsáno ku přímému placení na ročních daních s přirážkami.

(2) Od poplatníků všeobecné daně výdělkové, daně důchodové a rentové, kteří do povinnosti daňové nově vstupují, může vyměřovací úřad na dobu, pokud daň nebude předepsána, požadovati v obyčejných lhůtách splatností přiměřených splátek na daň s přirážkami, přihlížeje ku výtěžku, důchodu, požitku pro poplatníka pravděpodobně v dotčeném berním roce očekávatelnému a k ostatním pro uloženi daně rozhodným poměrům. Od podniků podrobených zvláštní dani výdělkové - vyjímajíc zvýhodněná výdělková a hospodářská společenstva (družstva) a záložny, vzájemné pojišťovny a spořitelny může vyměřovací úřad za týchž okolností žádati jako obdobnou splátku na daň částku v § 83, odst. 13. stanovenou s přirážkami. Proti výši požadovaných splátek může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(3) Částky podle odstavců 1. a 2. zaplacené započtou se do daně s přirážkami na příslušný berní rok později předepsané; daň s přirážkami doplatí se na podkladě platebního rozkazu do 30 dnů po jeho doručení.

(4) Toto ustanovení platí obdobně i v případech, kde nebylo užito ustanovení odst. 2., nebo kde ho nemohlo býti užito, poněvadž se na ně nevztahuje, dále v případech § 37, odst, 1., § 181, odst. 3. a § 183, odst. 5. a o dodatečných předpisech daně.

(1) Nebyly-li daně s přirážkami zapraveny do 15. dne onoho měsíce, jenž následuje po dni splatnosti (§ 269), budou i s příslušenstvím vymáhány donucovacím řízením; přesahuje-li dlužníkův úhrnný roční předpis všech přímých daní s přirážkami v berní obci dohromady 500 Kč, jest dlužník mimo to povinen. platiti ode dne splatnosti až do dne zaplacení dlužné částky úroky z prodlení. Vybírá-li obecní přirážky k dani pozemkové obec sama, nastává povinnost platiti úroky z prodlení co do daní a přirážek vybíraných berním úřadem, přesahuje-li roční předpis těchto daní a přirážek v berní obci dohromady 500 Kč, co do přirážek vybíraných obcí, přesahuje-li roční předpis těchto přirážek samých v berní obci 500 Kč.

(2) Výši úroků z prodlení stanoví vláda s ohledem na poměry peněžního trhu a stav nedoplatků, nepřekročujíc sazby 10%.

(3) Není-li stanoven určitý den splatnosti, nýbrž jen lhůta, do které daň s přirážkami má býti zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně s přirážkami i povinnost platiti úroky hned, jakmile projde lhůta.

(4) Povinnost platiti úroky z prodlení podle odst. 1., pokud se týče odst. 3., nastane také, a to nehledíc na výši roční srážky, jestliže daně, které se vybírají srážkou z platů stížených daní, nebudou odvedeny státní pokladně do stanovené lhůty osobami povinnými prováděti srážky.

(5) Za den zapravení se pokládá při placení (§ 273), a to hotovými, den složení u úřadu ku vybírání daní, pokud se týče přirážek, příslušného nebo u poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den súčtování u poštovního úřadu šekového, při plnění na místě placení (§ 274) den složení pokladničních poukázek u příslušného úřadu a při odpočtu (§ 275) den, kdy byl proveden.

(6) Z předpisu úroků z prodlení lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, z předpisu úroků z prodlení týkajících se obecních přirážek k dani pozemkové vybíraných obcí samou, k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu. Finanční úřad II. stolíce, pokud se týče bezprostřední úřad dohlédací, rozhodne s konečnou platností.

Úroky z prodlení připadají státu, z obecních přirážek k dani pozemkové, vybíraných obcemi, však těmto obcím.

(1) Daně s přirážkami a příslušenstvím zapravují se - s výhradou ustanovení § 274 v penězích měny československé; jak a kde se přímé daně (s přirážkami a příslušenstvím) platí, stanoví se vládním nařízením.

(2) Každá platba, tedy i platba menší, nežli činí splatná daň s přirážkami a příslušenstvím, jakož i platba na daně (s přirážkami a příslušenstvím), které ještě nedospěly splatnosti nebo vůbec ještě nebyly předepsány, budiž přijata.

(3) Platby zaúčtují se nejprve na příslušenství, pak na nedoplatky daní s přirážkami, přihlížejíc k jejich ohroženosti a stáří, a teprve po úplném vyrovnání nedoplatků na běžný dluh daňový; súčtování na daň a přirážky děje se poměrně podle jejich úhrnných částek.

(4) Vládní nařízení určí, kdy a jak bude poplatník uvědoměn o tom, mnoho-li měl na daní, přirážkách a příslušenství platiti a mnoho-li skutečně zaplatil.

Podle zmocnění finančního zákona lze užíti ku placení daní, přirážek a příslušenství pokladničních poukázek.

Odpočet jest přípustný mezi daňovou pohledávkou (§ 259, odst. 4.) a veřejnoprávními pohledávkami proti státu obdobně podle zásad soukromého práva.

(1) Nehledíc k zákonně přípustným odpisům a osvobozením, kteréž jsou upraveny pro každou daň zvláště, budiž daň pravoplatně předepsaná na žádost strany nebo z mocí úřední zcela nebo částečně odepsána, jde-li o dvojí předpis téže daně nebo o daň předepsanou zřejmě neodůvodněně. Je-li dvojí předpis téže daně různě vysoký, odepíše se daň menší.

(2) Daň pravoplatně předepsaná může býti zcela nebo částečně odepsána:

1. je-li nedobytna, t. j. nevedlo-li řádné vymáhání daně k výsledku anebo nevedlo-li by k výsledku pro úplnou platební neschopnost dlužníkovu anebo nelze-li daně vydobýti, poněvadž dlužník zemřel, nezanechav nijakého jmění nebo poněvadž bydliště dlužníkovo jest neznámo a nelze ho vypátrati, anebo nelze-li očekávati, že by exekuce poskytla většího výtěžku, než jest třeba, aby byly uhraženy exekuční náklady,

2. není-li daň sice nedobytna, avšak vymáhání její jest spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

(3) Daň pravoplatně předepsaná může býti na žádost zcela nebo částečně prominuta, byla-li by jejím vymáháním vážně ohrožena výživa nebo přivoděna hospodářská zkáza dlužníkova.

(4) Z těchže důvodů lze povoliti, aby předpisy daní včas neuložených se odepsaly, anebo aby se od předepsání jejich upustilo.

(5) Ustanovení odst. 1. až 4. platí obdobně i co do příslušenství.

(6) Příslušnost úřadů k odpisům podle odst. 1. až 5. určí vládní nařízení.

(7) Odpis nebo prominutí daně má v zápětí i odpis nebo prominutí přirážek.

(1) Právo státu vyměřiti daň promlčuje se ve 4 letech.

(2) Promlčení se počíná, jakmile prošel rok, ve kterém strana vyhověla své povinnosti podati oznámení, pokud se týče přiznání nebo oznámiti základy pro vyměření daně; není-li zde takové povinnosti, počíná se promlčení, jakmile prošel rok, ve kterém vznikla daňová povinnost.

(3) Jestliže pro zanedbání povinnosti stranou daň vůbec nebyla vyměřena anebo byla vyměřena menší částkou anebo daň, kterou dlužno zapravovati bez úředního vyměření, vůbec nebyla zapravena anebo byla zapravena jen z části, počíná promlčecí lhůta v odst. 1. zmíněná běžeti teprve, když prošel rok, v němž bylo vyměřovacímu úřadu umožněno, aby daň, pokud se týče dodatek, vyměřil.

(4) Bylo-li původní vyměření daně bez zanedbání povinnosti stranou nesprávné anebo vyšly-li dodatečně na jevo okolnosti, z nichž vysvítá, že původní vyměření bylo příliš nízké, promlčuje se právo předepsati dodatky na dani do 2 let po roce, ve kterém daň byla původně předepsána.

(5) Nehledíc k ustanovení odst. 4., počíná v případech § 256, odst. 5. a 6, promlčecí lhůta běžeti, když prošel rok, ve kterém úřední opatření, o jehož zrušení, nahrazení jiným nebo změnu jde, bylo straně oznámeno.

(6) Promlčení práva vyměřiti daň vztahuje se též na přirážky.

(7) Dodatečné zdanění mimořádného odpisu 20% v případech §§ 10 a 79 není podrobeno promlčení.

Za příčinou zjištění, zda byla daň nesprávně vyměřena, může býti poplatník přidržen k součinnosti stejným způsobem jako ve vyměřovacím řízení.

(1) Promlčení práva podle § 277 přetrhuje se každým úředním opatřením, které se stalo za příčinou vyměření daně a bylo straně oznámeno. Jakmile prošel rok, ve kterém takový úkon se stal naposledy, počíná běžeti nová promlčecí lhůta.

(2) Úřední rozhodnutí a opatření daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu pokládají se za rovna opatřením finančních úřadů.

Promlčení vyměřovacího práva nastane každým způsobem, nebyl-li do 10 let po období, za které se daň má vyměřiti, proveden a poplatníkovi oznámen úřední úkon k vyměření daně směřující. Ustanovení § 277, odst. 6. a 7. a § 279, odst. 2. platí i zde.

Právo státu vymáhati splatné daně s přirážkami a příslušenstvím promlčuje se do 6 let po roce, ve kterém se tyto dávky staly splatnými.

(1) Promlčení práva podle § 281 přetrhuje se doručením upomínky, aby poplatník daň s přirážkami a příslušenstvím zapravil, zavedením exekuce anebo povolením příročí.

(2) Nová promlčecí lhůta počíná běžeti po projití roku, ve kterém byla naposledy doručena upomínka nebo proveden poslední exekuční krok anebo prošla poslední platební lhůta.

(3) Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny ruční zástavou, nemůže býti namítáno, pokud věřitel má zástavu v rukou, že bylo opominuto uplatňovati zástavní právo a nemůže se zástavní právo promlčeti. Také právo dlužníka, aby vyplatil svou zástavu, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti.

(4) Jsou-li splatné daně s přirážkami a příslušenstvím zajištěny knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.

Úřad může na žádost poplatníka úplně nebo částečně posečkati zaplacení splatné daně s přirážkami a příslušenstvím, je-li její okamžité vybrání pro poplatníka spojeno s vážnou újmou nebo s vážnými obtížemi; úřad posečká úplně nebo částečně na žádost poplatníka zaplacení povinnosti podle čl. XII. nebo § 270, osvědčí-li poplatník podle hospodářského výsledku první poloviny roku nebo podle usnesení samosprávných svazků o výši přirážek, že předpis daně s přirážkami na tento rok bude aspoň o polovinu menší než činí povinnost podle cit. čl. XII. nebo § 270. Na povinnosti platiti úroky z prodlení se tím nic nemění; ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může však úroky z prodlení snížiti nebo vůbec prominouti.

(2) Povolení může býti učiněno závislým na podmínkách a výhradách.

(3) Příslušnost úřadů určí vládní nařízení.

(1) Je-li vybrání daně s přirážkami dosud nepředepsané nebo nesplatné ohroženo, může vyměřovací úřad, uveda důvody, z nichž pokládá vybrání za ohrožené, uložiti poplatníkovi písemným, ihned proveditelným příkazem; aby ji až do jejího zapravení zajistil do částky v příkazu uvedené.

(2) Ustanovení čl. XII. a § 270 zůstávají nedotčena.

(1) Zajišťovací příkaz provede se zajišťovací exekucí berní nebo soudní. Náklady exekuce nese poplatník, má však nárok na jich úplnou nebo částečnou náhradu, pokud bylo jeho odvolání proti zajišťovacímu příkazu vyhověno (§ 289, odst. 1) nebo pozbyl-li týž platnosti (§ 289, odst. 2).

(2) Vydati zajišťovací příkaz jest příslušným vyměřovací úřad, kterýž je příslušný pro vyměření zajišťované daně.

Výši ohrožené daně, pokud se týče jejího vyměřovacího základu, určí zatímně vyměřovací úřad podle úředních pomůcek; není-li nebezpečí v prodlení, může býti strana vyzvána, aby do lhůty alespoň třídenní prokázala důchod nebo výtěžek.

Poplatník může předejíti zajišťovací exekuci nebo dosáhnouti jejího zrušení, zajistí-li sám určenou částku složením hotovosti, státních dlužních úpisů, domácích dlužních úpisů se sirotčí jistotou nebo vkladních knížek tuzemských peněžních ústavů veřejně účtujících (též tuzemských odboček cizozemských bank) nebo průkazem, že dal určenou část knihovně vložiti nebo že peněžní ústav jmenovaného druhu převzal záruku.

Nutnost, vhodnost, bezpečnost a dostačitelnost jistoty posuzuje vyměřovací úřad, přihlížeje ke všem závažným okolnostem.

(1) Ze zajišťovacího příkazu lze podati odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností; odvolání neodnímá tomuto příkazu účinnosti.

(2) Nerozhodne-li finanční úřad II. stolice o odvolání do 30 dnů, pozbývá zajišťovací příkaz, jakož i jistota podle zajišťovacího příkazu poskytnutá neb vymožená platnosti.

K dobrovolnému zrušení subjektu podrobeného zvláštní dani výdělkové nebo ku přeměně jeho v jinou formu právní (na př. změna společnosti s r. o. v akciovou společnost a naopak), jest potřebí svolení vyměřovacího úřadu, příslušného zajistiti daň; z odepření svolení lze padati odvolání k finančnímu úřadu II. stolice, který rozhodne s konečnou platností. Nebylo-li o žádosti za svolení rozhodnuto do 3 měsíců od jejího podání, platí svolení za dané.