Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Do rozhodnutí odvolacího senátu přísluší i přísedícím finančním úředníkům stížnost k nejvyššímu správnímu soudu; v tomto případě platí obdobně ustanovení § 254 a 332.

(1) Trestní řízení skončené pravoplatným rozhodnutím o vině nebo nevině podle §§ 186, 187 a 188 může býti na návrh strany nebo vyměřovacího úřadu obnoveno, vyjdou-li dodatečně najevo nové, dosud neuplatňované nebo neznámé skutkové okolnosti nebo průvody rozhodné pro osvobození, podstatně nižší potrestání nebo usvědčení vinníka po případě obviněného a bude-li návrh na obnovu podán do pěti let po uplynutí roku, v němž nabyl odsuzující nebo osvobozující nález moci práva anebo v němž bylo trestní řízení zastaveno.

Návrhu na obnovu nelze vyměřovacím úřadem podati, nastalo-li již promlčení trestnosti podle § 206, odst. 1 a 2 a § 208, odst. 2.

(2) Návrh nutno podati u vyměřovacího úřadu nebo vyměřovacím úřadem, u něhož bylo původní trestní řízení v I. stolici vedeno. Tento úřad rozhodne, má-li býti z důvodu podaného návrhu na obnovu výkon trestu odložen.

(3) O návrhu rozhodne finanční úřad II. stolice s konečnou platností.

(4) Byla-li obnova povolena ve prospěch vinníka nelze mu novým nálezem uložiti trestu těžšího, než byl trest uložený prvním nálezem.

(5) Další podrobnosti řízení budou upraveny vládním nařízením.

Peněžité tresty a pokuty podle tohoto zákona připadají státu.

Pokud zákon nic jiného neustanovuje, platí ustanovení této hlavy pro všechny přímé daně a pro trestní ustanovení jich se týkající, neplatí však pro pozemkový katastr, zvláštním zákonem upravený a jeho vedení.

(1) Správou přímých daní jsou pověřeny finanční úřady a to:

1. v prvé stolici: finanční úřady I. stolíce nebolí vyměřovací úřady,

2. v druhé stolicí: finanční úřady II. stolice,

3. v třetí stolici: ministerstvo financí.

(2) Obor působnosti stanoví se, pokud zákon sám tak nečiní, vládním nařízením.

(1) Vyměření daně důchodové a všeobecné daně výdělkové děje se, pokud zákon jinak neustanovuje, v daňové komisi, která jest pro tyto daně společnou.

(2) Daňová komise budiž zřízena pro obvod každého vyměřovacího úřadu a kromě toho pro města, mající více než 10.000 obyvatelů.

(3) Ministerstvo financí může zříditi pro rozsáhlé obvody nebo pro obvody se zvláště velikým počtem poplatníků podle potřeby několik daňových komisí anebo přiděliti města s více než 10.000 obyvatelů daňové komisi pro obvod vyměřovacího úřadu, k němuž náležejí.

(1) Počet členů jednotlivých daňových komisí se stejným počtem náhradníků určí ministerstvo financí, přihlížejíc ku velikosti a poplatní síle daňového okresu.

(2) Náhradník nastupuje, je-li člen zaneprázdněn nebo přestal-li býti členem za funkčního období.

(1) Předsedou (zástupcem předsedy) daňové komise jest přednosta (zástupce přednosty) vyměřovacího úřadu, pro jehož obvod daňová komise je zřízena.

(2) Za nepřítomnosti předsedy daňové komise nastupuje v jeho práva a povinnosti zástupce předsedy.

(1) Finanční úřad II. stolice jmenuje pro svůj obvod do daňových komisí na 3 léta:

a) jednu část členů (náhradníků) a podle toho, čítá-li daňová komise buď až 11 členů nebo více než 11 členů, ještě o jednoho, pokud se týče o dva členy (náhradníky) více z osob, které mu na každé období po třech na každého člena (náhradníka) navrhnou zemědělské rady (v Podkarpatské Rusi až do zřízení zemědělské rady zemědělský referát civilní správy) z poplatníků daně důchodové a obchodní a živnostenské komory (obchodní a priemyselné komory) z poplatníků jak daně důchodové tak i všeobecné daně výdělkové; kolik míst té oné korporaci připadá, určí na toto období s konečnou platností finanční úřad II. stolice, vyslechna návrhy těchto korporací, dojdou-li včas (odst. 3., věta 1.) a hledě k ustanovení odst. 4., č. 3.;

b) druhou stejnou část členů (náhradníků), avšak nehledě k výše zmíněnému jednomu, pokud se týče dvěma členům (náhradníkům), bez návrhů v prvé větě, odst. 1., lit. a) zmíněných.

(2) Co jest v dalším řečeno o členech, platí též, pokud zákon jinak neustanovuje, o náhradnících.

(3) Návrhy nutno podati do neprodlužitelné, aspoň 3měsiční lhůty, kterou stanoví finanční úřad II. stolice. Pokud lhůta ku podání návrhů (odst. 1., lit. a, věta 1.) stanovená nebude dodržena nebo pokud ten onen návrh (odst. 1., lit. a, věta 1.) odporuje ustanovením odst. 1. a odst. 4., č. 1. a 2., vyzve finanční úřad II. stolice k doplnění návrhu nebo k podání návrhů nových a to se lhůtou měsíční. Nebude-li tato lhůta dodržena nebo bude-li návrh opětně odporovati ustanovení odst. 1. a 4., č. 1. a 2., není finanční úřad II. stolice návrhy vázán.

(4) Při jmenování nutno dbáti těchto zásad:

1. Jmenováni mohou býti pouze svéprávní poplatníci všeobecné daně výdělkové nebo daně důchodové nebo obou daní, kteří jsou příslušníky republiky československé, mužského pohlaví, více než třicetiletí a nebyli odsouzeni pro trestný čin, při němž byla vyslovena ztráta volebního práva do obcí.

2. Poplatníci, kteří se dopustili trestního činu, uvedeného v § 185, 186, 187 nebo 188 tohoto zákona, mohou býti jmenováni teprve, když od pravoplatnosti nálezu prošlo 5 let.

3. Hlavní prameny důchodu buďtež, pokud se vyskytují v daňovém okresu, v daňové komisi přiměřeně zastoupeny. Nejméně dva členové komise musí platiti vedle daně důchodové také všeobecnou daň výdělkovou.

4. V daňových komisích s nejmenším počtem členů nesmí býti mimo předsedajícího více nežli jeden člen ze stavu aktivních státních úředníků, v daňových komisích s větším počtem členů nejvýše dva. Toto ustanovení se nevztahuje na předsedu daňové komise (jeho zástupce).

(5) Členové daňových komisí mohou býti odvoláni, členové podle odst. 1., lit. a) jmenovaní však jen tehdy, nevyhovují-li podmínkám odst. 4., č. 1. nebo 2. anebo neplní-li řádně svých povinností podle § 195, odst. 2.

(6) Jmenování na místo členů (náhradníků) předčasně vystouplých nebo odvolaných platí na zbytek funkčního období (odst. 1.) a děje se podle týchž zásad, jako při prvním jmenování.

(1) Jmenování členem daňové komise mohou odmítnouti členové Národního shromáždění, duchovní všelikého vyznání, činně sloužící státní a jiní veřejní zaměstnanci jakož i osoby vojenské, dále osoby, kterým jest přes 60 let nebo které jsou stiženy tělesnou vadou, jež by vykonávání této funkce byla na závadu, konečně osoby, které byly již po 6 let nepřetržitě členy některé daňové nebo odvolací komise, na příštích 6 let.

(2) O přípustnosti odmítnutí rozhodne finanční úřad II. stolice, z jehož rozhodnutí není odvolání.

(1) Členové, jichž funkční doba prošla, mohou býti opět jmenováni.

(2) Pokud nové jmenování není provedeno, podrží posavadní členové svoji funkci.

(1) Předsedové a všichni členové daňových komisí jsou povinni při jednání v komisi postupovati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí a zachovati nejpřísnější tajemství o jednání v daňové komisí i o poměrech poplatníků, o nichž při tom zvědí.

(2) Členové, kteří jsou státními zaměstnanci, vykonávají svoji činnost pod svou úřední přísahou. Jiní členové vykonají s počátku své činnosti tento slib. byvše dříve výslovně upozornění na trestní ustavení (§ 199):

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při jednání v daňové komisi budu si počínati podle zákona, nehledíc k osobě, nestranně a podle nejlepšího vědomí a svědomí, a že zachovám nejpřísnější tajemství o tom, co zvím z jednání v daňové komisi vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."

(3) Tento slib vykoná se tím způsobem, že slibující - nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského vyznání - opakuje znění slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu slibu sepíše se protokol, který podepíše slibující a předseda daňové komise. Jiné formálnosti a obřadnosti nejsou přípustny.

(1) Funkce člena daňové komise jest čestnou státoobčanskou povinností.

(2) Členové daňové komise, kterým ujde účastí v jednání daňové komise výdělek nebo vzejdou výlohy, mají nárok na přiměřené odškodnění, jehož výměru a podrobné podmínky stanoví ministerstvo financí.

(1) Předseda daňové komise řídí její práce, zodpovídá ze správného užívání zákona a jest povinen výkon usnesení daňové komise zákonu zřejmě odporujícího zastaviti.

(2) Předseda přidělí daňové komisi finanční orgány za referenty, kteří mají hlasovací právo toliko tenkráte, jsou-li zároveň členy daňové komise.

(1) Předseda pozve ke každému zasedání daňové komise všechny její členy. Pozvánky nutno doručiti alespoň 8 dní před zasedáním. Na místo zaneprázdněných členů pozve předseda náhradníky a to pokud možno takové, kteří náležejí k podobným vrstvám výdělečným nebo důchodovým.

(2) Pozvaní náhradníci vstupují v každém směru na místo členů.

(3) Daňové komise jsou schopny se usnášeti, je-li přítomna alespoň polovice členů mimo předsedu nebo jeho zástupce.

(4) Nedostaví-li se do ustanovené hodiny tolik členů, kolik jest třeba k usnášení, počne se schůze o hodinu později, nehledíc ku počtu přítomných členů. Okolnost ta budiž v pozvánkách uvedena.

(1) Daňové komise rozhodují nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Předseda hlasuje toliko při rovnosti hlasů.

(2) Nedosáhne-li se při hlasování o některé číslici nadpoloviční většiny hlasů, buďtež připočítávány hlasy pro číslici poplatníku nejnepříznivější tak dlouho ke hlasům pro číslici nejbližší, poplatníku příznivější, až se dosáhne nadpoloviční většiny.

(1) Jedná-li se v daňové komisi o zdanění některého jejího člena, jeho příslušníka domácnosti (§ 5, odst. 4.), jeho příbuzných nebo sešvakřených v pokolení přímém vůbec nebo v pobočném pokolení až do třetího stupně, jedná-li se dále o zdanění zaměstnavatele nebo zaměstnance některého člena daňové komise aneb může-li člen očekávati od rozhodnutí prospěch nebo újmu, konečně, jde-li o někoho, jehož jest člen komise zákonným zástupcem anebo zmocněncem, vzdálí se takový člen před poradou a usnesením.

(2) Předseda odevzdá v takovém případě předsednictví svému zástupci, zástupce pak v témže případě některému členu daňové komise.

(1) Daňová komise usnáší se zpravidla o každém poplatníku zvláště.

(2) O poplatnících, u nich se návrhy vyměřovacího úřadu shodují s přiznáním, hlasuje se najednou, pokud členové daňové komise u jednotlivých poplatníků ničeho proti tomu nenamítají.

(3) Daňová komise může na předsedův podnět jediným usnesením shodně s návrhy vyměřovacího úřadu rozhodnouti o poplatnících, jejichž celkový zdanitelný důchod (výtěžek) nepřesahuje u žádného 50.000 Kč.

O jednání a rozhodnutích daňové komise sepíše se protokol, podepsaný předsedajícím a dvěma členy, kteří se jednání zúčastnili.

(1) Neprovede-li daňová komise úkol jí uložený do doby ministerstvem financí přiměřeně stanovené přes poučení předsedou daňové komise, může ministerstvo financí, když tato lhůta marně prošla, přenésti její oprávnění na příslušný úřad I. stolice; na následek tento buďtež však všichni členové daňové komise napřed řádně upozorněni.

(2) Totéž opatření může ministerstvo financí učiniti, přestupuje-li daňová komise vědomě přes poučení dané předsedou zákonná ustanovení nebo odepře-li výslovně svoji součinnost; ustanovení odst. 1., věta 2. platí tu obdobně.

(1) Odvolací komise budiž zřízena pro obvod každého finančního úřadu II. stolice; ministerstvo financí jest však oprávněno pro rozsáhlé obvody nebo pro obvody se zvláště velikým počtem poplatníků zříditi, je-li třeba, několik odvolacích komisí.

(2) Ministerstvo financí určí počet členů odvolacích komisí se stejným počtem náhradníků, přihlížejíc k velikosti a poplatní síle obvodu odvolací komise.

(3) Předsedou (zástupcem předsedy) odvolací komise jest pravidelně přednosta (zástupce přednosty) finančního úřadu II. stolice, pro jehož obvod jest odvolací komise zřízena; jsou-li pro to důvody, může ministerstvo financí jmenovati jinou osobu předsedou odvolací komise, pokud se týče jeho zástupcem.

(4) Členy a náhradníky odvolacích komisí jmenuje ministerstvo financí podle zásad uvedených v § 236, jehož ustanovení i jinak tu platí obdobně.

(5) Člen odvolací komise nemůže býti zároveň členem nebo náhradníkem v daňové komisi, která jest v obvodu působnosti odvolací komise.

(6) Ustanovení § 235, odst. 2., a § § 237 až 247 platí obdobně také pro odvolací komise.

(1) Místní příslušnost vyměřovacích úřadů se řídí:

a) U daně důchodové podle bydliště poplatníkova. Má-li poplatník několik bydlišť v tuzemsku, rozhoduje místo, v němž je pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; není-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje bydliště, v němž přebýval poplatník delší dobu.

Pro poplatníka nemajícího v tuzemsku bydliště, jest rozhodným místo, kde jest pramen důchodu, pokud se týče největší pramen důchodu; není-li v tuzemsku takových pramenů nebo jde-li o jinaké pochybné případy, rozhoduje místo, v němž přebýval poplatník delší dobu.

b) U všeobecné daně výdělkové, pokud zákon nic jiného nestanoví, podle místa, kde se poplatník zdaňuje důchodovou daní, nebo kde by se důchodovou daní zdaňoval, kdyby jí byl podroben.

Jde-li o podnik společenský, jehož společníci se zdaňují daní důchodovou v obvodu různých vyměřovacích úřadů, rozhodne finanční úřad II. stolice, přihlížeje ku přáním společníky podniku projeveným, o tom, který z úřadů přicházejících v úvahu při důchodové dani jednotlivých společníků jest příslušným pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku; jsou li společníci zdaňováni daní důchodovou v obvodu různých finančních úřadů II. stolice, rozhodne o příslušnosti pro všeobecnou daň výdělkovou společenského podniku týmž způsobem ministerstvo financí.

U podniků nefysických osob, které zásadně nejsou podrobeny důchodové daní, rozhodno jest pro vyměření všeobecné daně výdělkové místo sídla, není-li ho, místo ústřední správy těchto osob v tuzemsku.

c) U zvláštní daně výdělkové podle sídla.

Je-li sídlo podnikatelovo v cizině, platí za sídlo jeho sídlo tuzemského zastupitelství (representace) nebo zmocněnce vyznačeného v § 263, odst. 7.

d) U daně pozemkové a domovní podle místa, kde jest nemovitost, a jde-li o budovu, která leží v obvodu několika vyměřovacích úřadů, podle místa, kde leží větší její část.

e) U daně rentové přímo vybírané, podle týchž zásad jako pod lit. a), po případě podle sídla poplatníkova, u daně rentové vybírané srážkou u dlužníka podle místa, kde se dani podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují.

f) U daně z tantiem podle místa, kde se dávce podrobené požitky vyplácejí nebo ve prospěch věřitele připisují, u daně z vyššího služného podle týchž zásad, jako pod lit. a).

(2) V případech, kde nestačí pro stanovení příslušnosti ustanovení odst. 1., rozhoduje o příslušnosti úřadu a komisí ministerstvo financí.

(3) Daň předepíše se v berní obci, v níž leží místo rozhodné pro příslušnost podle odst. 1. a 2., pokud zákon nic jiného nestanoví.

(1) Příslušnost daňových komisí řídí se podle příslušnosti vyměřovacích úřadů.

(2) Je-li daňových komisí několik (§ 233), jest příslušnost dána obvodem, pro nějž jest komise zřízena.

(1) Ministerstvo financí může z důležitých důvodů na žádost poplatníkovu nebo z úřední povinnosti delegovati jiný úřad vyměřovací nebo jiný finanční úřad II. stolice nežli úřad podle všeobecných ustanovení příslušný, aby provedl buď jen určité nebo veškeré úkony daně se týkající nebo trestní řízení.

(2) Ustanovení odst. 1. platí též pro daňové (odvolací) komise a trestní senáty.

(3) Ustanovení § 210, odst. 4. a 5. zůstávají nedotčena.

Bydliště podle tohoto zákona má fysická osoba tam, kde má byt za okolností, z nichž lze souditi na úmysl se v místě trvale zdržovati.

(1) Pokud zákon sám pro určité úkony nestanoví lhůty, mohou tyto lhůty stanoviti finanční úřady (komise), přihlížejíce ke skutečné potřebě, ne však kratší 8 dní.

(3) Odvolání podati dlužno do 30denní lhůty, pokud zákon nic jiného neustanovuje.

(3) Lhůty mohou býti v jednotlivých případech z důležitých důvodů prodlouženy; ze stejných důvodů může býti dovoleno, aby opožděné odvolání nebo opožděné padání bylo projednáno.

(4) Žádost o prodloužení lhůty před jejím uplynutím podaná staví lhůtu až do dne doručení vyřízení o žádosti.

(5) Příslušnost úřadů rozhodovati o žádostech podle odst. 3. upraví vládní nařízení; o odvolání ve věcech lhůt, pokud má strana na ně nárok, rozhodne s konečnou platností přímo nadřízený finanční úřad.

(6) Ve výzvách a příkazech budiž vždy uveden úřad, u kterého úkon má nebo může býti proveden, a lhůta, do které se tak má státi, jinak započne lhůta běžeti až po oznámení těchto údajů.

(7) V úředním sdělení budiž vždy výslovně uvedeno, jaké jsou následky, nedodrží-li se stanovená lhůta.

(1) Lhůta počíná se dnem, jenž jde po skutečnostech v § 256, odst. 2. uvedených nebo po jiných skutečnostech lhůtu zakládajících, na př.: dnem, kdy daň srážkou vybíraná byla sražena; dny poštovní dopravy nepočítají se do lhůty jen, bylo-li podání dáno na poštu doporučeně nebo jako telegram.

(2) Podává-li odvolání vyměřovací úřad, počíná se lhůta dnem jdoucím po dni, kdy se stalo naříkané rozhodnutí.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na neděli nebo státem uznaný svátek nebo den památný, končí se lhůta teprve příštím dnem všedním.

(1) Při všech výpočtech, týkajících se předpisu nebo odpisu přímých daní, čítá se rok za 360 a měsíc za 30 dnů.

(2) Pokud zákon sám tak neustanovuje, jest dovoleno zaokrouhlovati dolů buď vyměřovací základ nebo daň; podrobnosti upraví ministerstvo financí.

(1) Úřední rozhodnutí a opatření (příkazy, výzvy) finančních úřadů (komisí) nabývají pro jednotlivé osoby právní účinnosti, jsou-li jim řádným způsobem sdělena.

(2) To se děje, pokud zákon nepřipouští veřejného vyhlášení nebo veřejného vyložení, doručením písemného sdělení.

(3) Přítomnému může býti opatření oznámeno ústně (protokolárně); na žádost jeho vyhotoví se písemné sdělení.

(4) Chyby v počítání, psaní a jiné omyly a přehmaty, které nevybočují z mezí zřejmých nesprávností, může úřad (komise), od něhož vyšly, kdykoliv, nenastalo-li promlčení v lhůtě stanovené v § 277, odst. 4., opraviti a o podaném odvolání sám (a) s konečnou platností rozhodnouti; jinak postupovati nutno podle všeobecných ustanovení.

(5) Úřední rozhodnutí a opatření ve věcech daňových, která odporují zákonu nebo se zakládají na podstatně vadném řízení, mohou býti bez rozdílu, nabyla-li právní účinnosti čili nic, anebo jsou-li na újmu státu neb poplatníkovi, pokud zákon nic jiného neustanovuje, z úřední moci nebo na žádost poplatníkovu zrušena, jinými nahrazena nebo změněna, nenastalo-li promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4.; pokud jest k tomu potřebí zmocnění nadřízeného úřadu; stanoví vládní nařízení.

(6) Má-li závadné úřední rozhodnutí a opatření původ v usnesení daňové (odvolací) komise nebo trestního senátu, uloží nadřízený úřad finanční předsedovi komise (senátu), aby závadné opatření jménem komise (senátu) odvolal, pokud nenastalo promlčení ve lhůtě stanovené v § 277, odst. 4.

(1) Písemná sdělení, zejména platební rozkazy doručí se na stvrzenku do vlastních rukou adresáta neb jeho zákonného zástupce nebo zmocněnce úředním orgánem, obecním úřadem anebo poštou. Nezastihne-li se osoba, které se má doručiti, může býti dopis doručen platně do rukou náhradního příjemce, t. j. do rukou doručiteli známé dorostlé osoby k rodině adresátově (zákonného zástupce nebo zmocněncově) patříci. Nezastihne-li se advokát nebo veřejný notář, jemuž jako zmocněnci strany dlužno doručovati, v kanceláři, může dopis býti doručen platně každému oprávněnému zřízenci advokátovu neb notářovu tam přítomnému a doručovateli známému.

(2) Odepře-li osoba, které může býti platně doručeno, přijmouti doručovaný dopis, zanechá se dopis s účinkem doručení buď na místě doručení, aneb, není-li to možné, u obecního nebo poštovního úřadu; tento způsob doručení potvrdí na stvrzence doručitel, pokud se týče obecní nebo poštovní úřad.

(3) Poplatníkům, jejichž bydliště nebo pobyt nejsou známy, a adresátům, jimž dopis nemohl krýti doručen z jiných důvodů než pro odepření přijetí ani poštou ani jiným způsobem, uloží se dopis u obecního úřadu jeho posledního známého bydliště. Obecní úřad vyhlásí uložení způsobem v místě obvyklým s výzvou, aby se adresát (zákonný zástupce, zmocněnec) u něho přihlásil o vydání dopisu. Doručení pokládá se za vykonané, jestliže od vyhlášení prošly 4 neděle. Přihlásí-li se však adresát (zákonný zástupce, zmocněnec) po této lhůtě o vydání dopisu a prokáže-li, že bez svého zavinění nemohl se přihlásiti o vydání dopisu v uvedené 4nedělní lhůtě, pokládá se den, kdy mu dopis byl vydán, za den pravoplatného doručení; prošlo-li od vyhlášení 6 měsíců, pokládá se doručení za pravoplatné.

(4) Osobám, které požívají exteritoriality a v místnostech exteritoriálních vykoná se doručení, pokud je tak třeba, ministerstvem zahraničních věcí.

(1) Pokud není smluv o právní pomoci, možno doručovati adresátům v cizině československými zastupitelskými úřady; není-li tento způsob doručení možný, může se tak státi doporučeným dopisem. Doručení doporučeného dopisu pokládá se za vykonané, jakmile prošla po dni, kdy byl dopis dán na poštu, dvojnásobná doba pravidelné poštovní dopravy.

(2) Poplatníkům v cizině trvale se zdržujícím, kteří přes vyzvání a upozornění na právní následky ustanovení § 257, odst. 3., nejmenovali tuzemského zmocněnce, bude se dále doručovati způsobem v § 257, odst. 3. naznačeným.

(3) Československým příslušníkům, pokud se zdržují v cizině a tam požívají exteritoriality, doručuje se způsobem v § 257, odst. 4. uvedeným. Je-li toho třeba, provede se doručení tímto způsobem též československým příslušníkům, zaměstnaným u konsulárních úřadů Československé republiky v cizině.