I. posl. dra Daňka, Šamalíka, Bezděka
a spol. min. vnitra o službě četnictva,
II. posl. Staňka, Mašaty, Bradáče, dra
Viškovského, dra inž. Botto a druhů min.
vnitra a spravedlnosti o opatřeních vlády
proti loupeživému řádění
tuláků, cikánů a jiných nebezpečných
živlů,
III. posl. Koudelky a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o konfiskaci
časopisu "Středočeské Hlasy"
v Kolíně,
IV. posl. Muny a soudr. min. spravedlnosti o konfiskaci č.
3 časopisu "Voják",
V. posl. Hakena a soudr. min. spravedlnosti o nezákonné
konfiskaci časopisu "Voják" č.
2,
VI. posla. Hakena a soudr. min. spravedlnosti o nazákonné
konfiskaci časopisu "Voják",
VII. posl. Hellera, Schuberta a druhů min. soc. péče,
aby Všeobecný pensijní ústav v Praze
předložil pojistně - matematickou bilanci,
VIII. posl. Böhma a druhů min. financí, aby
byly vydány náhradní papíry za vyměněné
válečné půjčky,
IX. posl. Schweichharta, Leibla a druhů min. spravedlnosti
a vnitra o zabavení časopisu "Der kleine Landwirt"
ze dne 11. března 1927,
X. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o zabavení
čísla 25 časopisu "Graslitzer Volksblatt"
ze dne 3. března 1927,
XI. posl. Kreibicha a druhů min. spravedlnosti a min. národní
obrany o případu vojína Bely Czeha a o zabavení
periodického tiskopisu "Vorwärts" v Liberci
pro zprávu o něm,
XII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o censurních
poměrech v západních Čechách,
XIII. posl. Mondoka, dry Gáti, Sedorjaka a druhů
min. vnitra a spravedlnosti o zabavení čísla
14 "Karpatské Pravdy orgánu XXIV. kraje KSČ
ze dne 11. dubna 1926,
XIV. posl. Mondoka, dra Gáti, Sedorjaka a druhů
min. vnitra a spravedlnosti o zabavení č. 20 "Karpatské
Pravdy", orgánu XXIV. kraje KSČ ze dne 23.
knětna 1926,
XV. posl. Koberga a druhů min. vnitra a min. železnic
o státním občanství zaměstnanců,
převzatých košicko - bohumínskou drahou,
XVI. posl. Kalliny a druhů min. vnitra o novém zabavení
čís. 183 časopisu "Deutsche Tageszeitung
Karlsbad" ze dne 13. srpna 1925,
XVII. posl. inž. Junga a druhů min. pošt a telegrafů
o poštovních úřednících,
kteří konali službu na těšínském
plebiscitním území,
XVIII. posl. Simma a druhů min. vnitra o zabrání
místnosti pro policejní komisařství
v jablonci n./Nisou,
XIX. posl. dra Koberga a druhů min. financí o jazykových
zkouškách finančních úředníků
a zaměstnanců,
XX. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra a min. železnic
o průkazu státního občanství
zaměstnanců košicko - bohumínské
dráhy,
XXI. posl. Schmerdy a soudr. vládě o nepořádcích
ve Státním pozemkovém úřadě
a o nezákonném postupu tohoto úřadu.
Nedávné případy zločinných
živlů, ohrožujících bezpečnost
občanstva a značně také znesnadňující
podle zkušeností jich stíhání
četnictvem, nutí podepsané, aby upozornili,
že jest velmi naléhavé, aby bezpečnostní
služba četnictva byla upravena tak, aby jednak četnictvo
bylo dostatečně vyzbrojeno proti podobným
osobám, jednak aby vyhledávání zločinných
osob bylo usnadněno.
Ze samého četnictva se ozývají hlasy,
žádající novou, dokonalejší
úpravu. Zkušenost ukázala, že obchůzková
služba jednočlenné hlídky neskýtá
vždy dosti záruky při pátrání
a stíhání pachatelů i pro bezpečnost
hlídky samé. Bylo by jistě záhodno,
aby bylo učiněno opatření vysílati
hlídky dvoučlenné.Jistě pro tentýž
účel mělo by býti nejen přípustno,
ale nařízeno každé stanici četnické,
aby měla dobrého a stíhacího psa,
který je dobře vycvičen na muže bez
ohledu, je-li uznán za policejního či nikoliv.
Dále, jak zkušenost ukázala, není dosavadní
zbraň, karabina, naprosto vhodným prostředkem,
zejména na větší dálku a měla
by býti zaměněna za dalekonosnou šokovou
brokovnici, pětirannou opakovačku, ráže
asi č. 16, a olovem č. 2. Měla by kromě
toho býti každému výkonnému
četníku přidána zručná
a dobrá opakovací pistole, kterou by mohl ve službě
pravidelně nositi.
Jest jistě účelno, by naléhavo, aby
četnictvu bylo povoleno užívati vlastních
jízdních kol, poněvadž rychlejší
pohyb dává četnictvu možnost více
viděti a více předstihnouti. V noci tichý
chod jízdního kola chodce může překvapiti,
kdežto kroky na delší vzdálenost prozrazují.
Dalším důležitým prostředkem
jest také i možnost zejména při stíhání
zločince použíti ve službě občanského
obleku s příslušným označením
a legitimací četníka, kterou by se prokázal
podle způsobu tajné policie.
Jest ještě mnoho opatření, kterých
by bylo potřebí, aby četnictvo učinilo
neškodnými zločince, ale dosavadní výzbroj
a stav to značně znesnadňuje, ne-li dokonce
někdy i znemožňuje, a tím jest pokojný
občan ohrožován nejen na majetku, ale i na
životech, jak bylo viděti u případů
vyskytnuvších se ve Velké Bytči, dále
v celých jižních Čechách, a nedávno
se přihodivších na moravském Slovácku.
Tyto případy přímo nutí, aby
byly učiněny všechny kroky na omezení,
zamezení, a potlačení zločinů,
ohrožujících bezpečnost občanstva
i četnictva.
Za všech shora uvedených důvodů se podepsaní
táží:
1. Zná pan ministr tento stav a tyto poměry?
2. Je pan ministr ochoten učiniti vše pro bezpečnost
občanstva a četnictva?
3. Je pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co
hodlá v tomto směru zaříditi?
V Praze dne 28. dubna 1927.
Obyvatelstvo republiky, zejména ve východní
části její, dále v jižních
Čechách a v některých částech
Moravy, ohrožováno jest již delší
dobu řáděním nebezpečných
živlů, zejména tuláků a cikánů
a lupičských tlup, které s neobyčejnou
odvahou útočí nejen na majetek, nýbrž
i na životy pokojného obyvatelstva. Zjev tento vyvrcholil
v poslední době událostmi nejvýše
povážlivého rázu, jak to vidno zejména
z odvážné loupeže bytešské,
kde při loupeži a při stíhání
lupičů padly tři lidské životy
těžce poraněno bylo hojně občanů.
Obyvatelstvo ohrožovaných krajin, zejména obyvatelstvo
venkovské v odlehlých krajinách, které
se nemůže snadno dovolati ochrany při nebezpečných
přepadeních, s největšími sleduje
tyto události a obává se, že tyto zjevy
se budou opakovati a šířiti.
Události tyto nutí nejen k vážnému
uvažování o příčinách,
proč se šíří tato zločinnost,
nýbrž také k neprodlenému ráznému
zakročení všemi prostředky, které
stát má po ruce.
Jest nejprve nutno, aby státní orgány s největší
rozhodností potíraly příčinu
těchto zjevů a to v prvé řadě
tuláctví a nomadský život jak jednotlivců,
tak i celých skupin, zejména cikánů,
neboť právě tuláctví jest semeništěm
mravní zkázy a zločinnosti, a vychovává
státní společnosti stále nová
nebezpečná individua a zločince. Chováme
obavu, že ani dosavadní nedosti účinné
zákony proti tuláctví se neprovádějí
s dostatečnou přísností, ale podle
dosavadních zkušeností pociťujeme tím
více potřebu, aby zákony ty byly revidovány
a aby tuláctví jako vážné nebezpečí
vnitřního míru a bezpečnosti potíráno
bylo účinnějšími prostředky
a soustavně. Jest nejvýše nutno, aby revise
zákonných předpisů o tuláctví,
která podle ujištění vlády se
připravuje, byla urychlena a aby návrhy vlády
byly neprodleně k ústavnímu projednání
předloženy.
Při tom vycházíme z přesvědčení,
že tuláctví, zejména pak otázku
cikánskou, nelze řešiti jen prostředky
rtestního práva, tedy tresty na svobodě,
které nejsou prostředkem výchovy a nápravy,
nýbrž že bude potřebí z vylné
části , aby se těmto živlům vykázalo
jiné životní prostředí, a aby
těm, kteří práce se vzdalují
a štítí, byla nejen dána příležitost
k práci, nýbrž uložena byla též
pracovní povinnost a to podle potřeby ve zvláštních
k tomu zřízených ústavech nebo koloniích
pro nucenou práci.
Ježto však jest odůvodněna obyvy, že
troufalost nebezpečných živlů neklesne,
nýbrž že se bude spíše stupňovati,
jestliže orgány veřejné služby
nebudou zjevy tyto potírati všemi prostředky,
jest nutno, aby všech prostředků a pomůcek
zákonů a to i zákonů mimořádných
proti těmto zjevům bylo použito, ježto
běží též o mimořádné
nebezpečí a ohrožení. Zdá se,
že přílišný zřetel na život
a tělesnou bezpečnost zločinců způsobil
v případě bytešském i jiných
ztrátu životů a těžké ublížení
nevinných občanů a samých strážců
zákona. Není déle možno, aby zločincům
podobné troufalosti zaručena byla podobná
nezasloužená šetrnost na účet životů
nevinných osob a aby tak se stupňovala jejich odvaha.
Pokládáme za nutné, aby použito bylo
všech vyjímečných opatření
proti uvedeným zločincům a to až i stanného
práva, které je při opětovných
loupežích a vraždách přípustno.
Uvažujíce tyto skutečnosti, táží
se podepsaní pánů ministrů vnitra
a spravedlnosti:
1. Vědí páni ministři o uvedených
zjevech?
2. Jsou páni ministři ochotni předložiti
s největším urychlením návrh
zákona na potírání tuláctví
a podobných zjevů?
3. Jaká opatření hodlají páni
ministři učiniti, aby bezpečnost života
a majetku vůči loupežným útokům
nebezpečných individuí, zejména potulných
tlup a cikánů, byla obyvatelstvu zaručena?
Časopis "Středočeské Hlasy"
v Kolíně č. 12, ze dne 25. března
1927, byl zabaven. Závadnou byla shledána tato věta:
"Vládní úsilí mohlo by naraziti
na odpor, který byl by s to tuto vládu věrolomnosti
a falše smésti ze světa."
Věta tato j kritikou vládní činnosti.
Kam bychom se dostali, kdyby vlády takto zneužívaly
své moci a potlačováním svobody tiskové
bránily občanstvu v oprávněné
kritice vládní činnosti?
Podepsaní se proto táží:
1. Vědí páni ministři vnitra a spravedlnosti
o této praxi konfiskační?
2. Co hodlá pan ministr vnitra a pan ministr spravedlnosti
učiniti na ochranu svobody tiskové proti takovéto
zlovůli vládních orgánů?
V Praze dne 27. března 1927.
V časopise "Voják" č. 3 ve článku
"18 měsíční vojenská služba,
více pušek, kulometů a děl" byla
konfiskována tato část:
"Ministr národní obrany odhalil tímto
prohlášením v rozpočtovém výboru
protidělnické a proti vojíkům směřující
úmysly, česko - německé koaliční
vlády s cynickou otevřeností a zničil
zároveň iluse, které snad ještě
místy eksistovaly o chyrykteru československé
armády jako demokratické armády míru.
Ke snížení žoldu vojáků
přistoupí tedy již v nejbližší
době pevné stanovení vojenské služby
18 měsíční, čímž
bude míra "dárků" vojákům
naplněna. Pak bude následovati uloupení volebního
práva vojákům.
Snížení žoldu a prodloužení
vojenské služby je vojákům, kteří
jsou dělníci a malorolníci, nesnesitelně
těžkou ranou. Tisíce a tisíce mladých
lidí, nemajících nejmenší vyhlídky
dostati od svých hladovějících příbuzných
podpory,budou těmito brutálními opatřeními
vlády uvrženi do strašlivé bídy.
18 měsíční vojenská služba
při snížení žoldu znamená
18 měsíční hlad a strádání
při přísné službě.
A proč to všechno jest? Ministr národní
obrany řekl to v rozpočtovém výnoru
s brutální otevřeností. Běží
o to, že naše armáda v případě
konfliktu, to jest v případě války
musí splniti své ukoly: Rány, které
zasadila poslední války pracující
třídě, nejsou ještě zahojeny,
statisíce válečných poškozenců
těžce se probíjí člověka
nedůstojným životem (a ještě vlády
hodlá jim snížiti, po př. vzíti
podpory), a již začíná mluvit ministr
národní obrany o nových úkolech, které
má armáda splniti v případě
nové války. Aby tyto úkoly, skutečně
demokratické úkoly demokratického státu,
mohly býti splněny, musí býti desetitisíce
dělnických a rolnických synů, 18 měsíců
"execírovány" a honěny, musí
se vyhoditi miliony peněz na daních sebraných,
vydřených z dělnických mas, aby mohly
býti zaopatřeny pušky, kulomety, děla
a válečná letadla, neboť jak prohlásil
válečný ministr demokratické republiky,
"máme ještě nedostatek pušek, kulometů,
děl a naše válečné zásoby
jsou dosud poměrně malé".
Dále v tomto článku na jiném místě
zkonfiskováno:
"Podaří se panující třídě
znovu vnutiti pracujícím masám vyplnění
oné úlohy, o níž pan Udržal mluvil?
Nmeůžeme tomu věřit. Příliš
zřetelně vystupuje protidělnická,
vojákům nepřátelská politika
kapitalistické třídy a jeich lokajů,
než aby masy mohly být oklamány. Poznávají
stále více, že jejich úkol musí
být prováděn zcela jinak, než jak válečný
ministr republiky a jeho pověření si představují."
V tomtéž čísle na straně 3. ve
článku "Demokratický vývoj"
bylo zkonfiskováno:
"Poroto nešlo to tak snadno je zdeptat. A bylo nutno
s omezením vojenských práv postupovat stejně
tak jako v továrnách a všude jinde v civilním
životě, pozvolna, zahaleně, ale jistě.
Nejvíce si všichni důstojníci tehdy
slibovali: "Jen až přijdou nováčci,
pak tu vojnu přitáhneme". A skutečně.
S příchodem nováčků každoročně
jsou vydávána ministerstvem Národní
Obrany, po případě v tu dobu vcházejí
v platnost vždy nové, ostřejší
a ostřejší rozkazy a nařízení.
První popřevratoví nováčci
měli zakázáno důstojníkům
říkati bratře.
Druhým byly zakázány některé
jejich oblíbené písně, jako "pobuřuj
ci," a nahrazeny samými 100%ními vlasteneckými.
Kromě toho přestaly se vydávat cigarety.
Třetím bylo zakázáno býti členy
politických stran a zakázáno jim odebírati,
čísti a ve světnici přechovávati
některé "protistátní časopisy"
(které již byly tak jako tak důkladně
vykuchány slavnou censurou).
Čtvrtým bylo již rozkazováno, kde mají
a kde nemají cvičiti a vydán přísný
zákaz docházeti do cvičení Federovaných
dělnických tělocvičných jednot.
(Cvičenci Sokola, Orla, DTJ dostávali permanentní
přesčasy, ale do FDTJ se nesmělo chodit na
cvičení. Patrně snad proto, aby cvičenec
na hrazdě si nepřekousl jazyk, když by snad
mluvil o politice, nebo kritisoval naši demokracii.)
Dalším nováčkům se pak dávalo
vždy něco hodně příjemného
do vínku. Stálé zostřování
předešlých rozkazů a nařízení,
menší stravné, méně dovolených.
Dnes již poměry jsou takové, že když
jede vojín na propustku, musí si hradit celou jízdu.
A jízdné je zdražené, žold je menší.
Což nepamatuje se nikdo z ministerstva Národní
Obrany nebo ministerstva železnic, jak to bylo s jízdou
vojska za Rakouska?
Za to čím dál tím více "kufrvisit",
které slouží tolik ke cti pánům
důstojníkům, dále tělesná
týrání a věci, které vypočíst
by zabralo mnoho sloupců novin tak velkého formítu,
jako jsou třeba "Národní Listy".
Letošní nováčci však, jako trumf
na vše dřívější, dostali
snížení žoldu, t. j. i odstranění
drahotního přídavku. To vám muselo
býti strženo, neboť jste obránci vlasti
a ta toho vyžaduje, neboť je všechno dražší
a ona musí lépe platit důstojníkům.
Vždyť víte snad všichni, jak mnoho jich
je a jakou důležitou úlohu hrají v armádě.
Rovněž pátery si nesmí stát rozhněvat.
Kdo by, hoši, žehnal jednou vašim zbraním?
Komunistí jistě ne. Ti by nás nejraději
viděli při práci pro blaho všech, rádi
by vás viděli, kterak podporujete svoje staré
sedřené rodiče, a ne aby vás stále
viděli žebarající: Tatínku, maminko,
pošlete něco! To víte, jsem mladý, tady
nás vyhoní a hlad jest zlý, čistí
také musíme být a kde na to máme brát,
když žold nestačí a ještě
nám jej strhují, když nemáme něco
řádně vyčistěno."
Toto však, hoši, není vaše poslední
oběť. S nastoupením příštích
nováčků zase asi dostane se Vám nějakého
dárku. A podle dosavadních zkušeností
můžete si na prstech vypočítat, bude-li
to vám na prospěch nebo ne. Aspoň však
vidíte, jak vypadá ten demokratický vývoj."
Na straně 5. téhož čísla zabavena
byla ve článku "Korupční aféra
Eislera" tato část:
"Může býti lepší charakteristiky
našeho "demokratického" systému,
než jakou je tato aféra? Postačí několik
milionů, aby ministři a parlament byli uvedeni v
pohyb pro soukromé zájmy nějakého
přivandrovalého prince. Má-li člověk
dosti drobných, může si v naší
krásné "demokratické" republice
koupiti dokonce i zvláštní zákony".
V tomtéž čísle v rubrice "Dopisy"
zkonfiskována tato místa:
"Mile jsem byl dnes překvapen, když se mi dostalo
do rukou druhé číslo "Vojáka".
Jsem také jedním z těch otroků,
kteří musí sloužiti za Kč 150
denně zájmům kapitalismu. Jsem nováčkem.
Je vám známo, jak to chodí na vojně.
Onemocněl jsem jakýmsi ochabnutím údů
a všeobecnou slabostí těla. Když jsem
byl několikráte bezvýsledně na "marodce",
byl jsem odeslán do divisní nemocnice v U. k prohlídce.
Prohlídka tato byla ukončena v rekordním
čase, neboť když jsem se nad tím pozastavil,
bylo mi řečeno, že odborník takového
jména, jako je lékař, co mne prohlížel,
rozezná jedním pohledem zdravého a nemocného
a nemusí se na něj dlouho dívat. To se ví,
že taková lékařská prohlídka
mi nepomohla. Když jsem pak pravil, že svoje zdraví
úplně zničím, budu-li se nadále
živiti výbornou vojenskou stravou a honit se po cvičištích,
bylo mi řečeno jedním vojenským "hodnostářem",
že prý těch 18 měsíců
na vojně to nějak vydržím i s porouchaným
zdravím a až přijdu do civilu, že si to
mohu zařídit jak chci, že je to mojí
věcí . . . . . Jen když řádně
učinil zadost svým "svatým povinnostem".
Nejsem simulantem, ale skutečně jsem tak nemocen,
že sotva chodím. Poraďte, jak si stěžovat.
Když jsem řekl, že mám-li na sobě
vojenský kabát, nejsem ještě dobytek,
byl jsem poučen, že budu-li tak nadále mluviti,
přijdu do basy.
Žold nám snížili, kupovat si jídlo
nemůžeme, hladovíme celý den. Koňské
maso a potom se pořádají tělovýchovné
kursy: těžká atletika, box, tělocvik,
atd. Směšné! Při té stravě
těžká atletika.
Budu se snažiti rozšiřovati Váš časopis
u pluku mezi Čechy. Je jich však zde málo.
Většinou jsou zde Rusíni, Slováci a
Němci.
(Upozorňuji tedy na německé vydání
"Vojáka" na časopis "Soldat".
Pozn. red)
Zároveň Vás sděluji, že časopis
"Bratrství", který nám byl přímo
vnucován, odbírají u naší roty
akorát dva nováčci.
Pěšák od 42."
Na stránce 7. byla zabavena tato část dopisu:
"Jsem také sestrou takového vojáka,
kterému nemohou rodiče stále posílat
a proto se nic nedivím, když občas dostanu
lístek podobného znění: "Milá
sestřičko! Musím Ti zase jednou napsati pár
řádků. Mám se moc špatně,
mám 30 dní kasina a za druhé malý
žold, takže nemám ani na cigaretku. Proto jestli
máš nějakou pětičku, kterou nemůžeš
utratit, tak mi ji zašli, já Tě za to budu
mít moc rád. Zdraví Tě Tvůj
bratr Jenda."
Mám radost, když dostanu od bratra nějakou
zprávu, ale zároveň takovou zlost, když
si vzpomenu, že mám doplácet to, co ministerstvo
N. O. pro svá různá zbytečná
vydání vojákům z jejich bídného
žoldu utrhlo. Jako bratrovi ráda dám na přilepšenou,
ale takovýmto způsobem podporovat erár, to
mě jistě dopaluje. Kdyby byl bratr v civilu, ani
bych o tom neuvažovala a bez poznámky bych mu tu desetikačku
poslala. Je mi ho opravdu líto, když vím, že
si tak rád zakouří a poučovat ho nyní,
aby nekouřil, bylo by těžké a vím,
že ani strava mu jistě nestačí a proto
se nechám uprosit a přece někdy pošlu,
přes to, že bych raději někomu vynadala.
Tak a podobně píše jistě většina
vojáků na všechny strany, kde komu jen si troufají,
snad někdo přece pošle. Vždyť ta
vojna není med a zvláště když není
ani na to, co vojáka trochu těší, to
je teprve hotové peklo. Vojákovi podle pánů
z ministerstva N. O. musí stačit to, co dostanou
v kasárnách a to je jedině strava a to ještě
nedostatečná. O duševní stravu se mnoho
nestarají. Voják nemá mnoho myslet, to škodí.
Kdyby mnoho četl, leccos by se dočetl a také
by snad více na pánech žádal. Co snad
ještě ku čtení připustí,
jsou nějaké odpadky. Nikdo se o pořádné,
vojáku poučné a prospěšné
čtení nestaral, ale najednou vzpomněl si
nějaký bolševický poslanec, že
by bylo třeba vydat vojenský časopis, když
i důstojníci mají svůj. Ale to byl
pravý poplach ve všech kasárnách a provedena
pro "Vojáka" taková agitace, že kdejaký
voják čte nyní "Vojáka".
Mám velkou radost, že také vojáci mají
svůj časopis, který hájí jejich
zájmy. Postarám se, aby i můj bratr četl
"Vojáka" !"
Rovněž na stránce 7. byla zabavena část
dopisu "Od dělostřeleckého pluku 107
v Olomouci":
Přes veškeré zákazy důstojníků
našeho dělostřeleckého pluku 107 v Olomouci
koupil jsem si časopis "Voják", abych
se přesvědčil, co v něm je, když
nám jej tak horlivě zakazují čísti.
Shledal jsem, že páni se za pravdu stydí a
proto "Vojáka" tak nenávidí. Ale
nám, vojákům, vždycky zapovězené
ovoce nejvíc chutná. Zákazy nepomohou, vždyť
můžeme si časopis přečísti
na vycházce neb v hostinci, do kasáren ho nosit
nemusíme, abychom nebyli pronásledováni a
trestáni. Také však již bylo "Vojáka"
zapotřebí, aby vojáci měli někde
zastání a aby tu byly noviny, v nichž by se
mohlo ukázat na všechny ty nepořádky.
Také u nás je těch nepořádků
více než dost."
V dopise na stránce 7 a 8 "Dozvuky nové vyzvědačské
aféry" bylo zkonfiskováno následující:
"Nově zrodivší se aféra, jejíž
účel je ovšem velice dobře znám,
vyrušila naše vojenské pány z klidu a
v domění, že se jim podaří nalézti
nějaký zdrcující materiál,
uspořádati ve zmíněný již
den mezi starým mužstvem i nováčky důkladnou
prohlídku, která nemá mezi mužstvem
pamětníka. Pod záminkou, že hledají
fašistické letáky, slídili pravděpodobně
po dokumentech, souvisejících s uvedenou aférou,
hlavně však po fašistických časopisech
s pěticípou hvězdou. Důstojník
prohlídku konajícívysypal napřed obsah
kufru na postel a pak zkoumal kde jakou maličkost tak přesně,
že Röntgenův přístroj v tom případě
jevil by se zbytečným. Našel-li u někoho
nějaký zamaštěný papír
od buřtů, díval se naň (lupou?) takovým
způsobem, že nebylo možno přesně
zjistit, zda dostává chuť na tento papír,
anebo na dřívější obsah. Prohlídka
tato neomezila se jenom na kufry, nýbrž i všechny
součástky oděvu byly prohlíženy,
by i slamníky zobráceny a obsah skorem vysypán.
Jak bylo vidno příští dny z rozkazů
a hlavně z prázdné basy, neměla
tato prohlídka valného výsledku ani úspěchu,
což s politováním pouze konstatujeme a přejeme
pánům v dalším hledání
"fašistických letáků" napříště
více zdaru a jejich vlastenecké záslužné
práci voláme "Nazdar"."
Na stránce 8. v rubrice "Humor" byla zkonfiskována
"Píseň ozubeného kola". (Konstantin
Biebl).
Pěšáci a kanonýři stále střílí, stále míří
a nemusel myslet ani,
za ně myslí vyšší páni,
rotmistři a desátníci, četaři
a svobodníci.
Rotmistři a desátníci, četaři a svobodníci,
ti nemusí myslet ani, za ně myslí vyšší páni,
praporčíci, poručíci, vůbec
mladší důstojníci.
My jsme mladí důstojníci, hledíme si hezkých žab,
nemusíme myslet ani,
za nás myslí vyšší páni,
za nás myslí štáb.
My, důstojníci ze štábu, hledíme si hlavně žlabu,
nemusíme myslet ani,
za nás myslí vyšší páni,
za nás myslí generál.
A kdo nosí lampasy,
vůbec myslet nemusí,
za něj myslí - třeby z dálky -
celé ministerstvo války.
Ten aparát dokonalý,
ten nemusí myslet ani,
za něj myslí jiní páni,
nač má svoje generály!?
A kdo nosí lampasy,
vůbec myslet nemusí,
je už stár, na mozek sláb,
za něj myslí jeho štáb.
My, důstojníci ze štábu, hledíme si hlavně žlabu,
nemusíme myslet ani, za nás myslí jiní páni,
poručíci, praporčíci, vůbec mladší důstojníci.
My jsme mladší důstojníci, hledíme si holek všici,
máme život veselý,
za nás vždycky myslejí,
rotmistři a desátníci, četaři a svobodníci.
Říká se, že nejhloupější na vojně jsou svobodníci,
dobře, že nemyslí ani,
za ně myslí jejich kmáni,
a ti drží pušku k líci.
V "Humoru" byl rovněž zkonfiskován
následující odstavec:
"Pro náš vojenský časopis nemusí
býti pořádána žádná
zvláštní reklama, předplatitelé
přicházejí sami. Tomu se nemusí nikdo
divit. Máme skvěle vypravený, výtečně
fungující propagační aparát,
který nás nestojí ani haléře.
Šéfem propagandy je pan ministr národní
obrany ve vlastní osobě, jeho talentovaní
pomocníci jsou páni velitelé pluků.
Jejich rozkazům a výnosům jest co děkovati,
že "Voják" v nejkratší době
svého vycházení získal tak velice
na popularitě a tolik předplatitelů.
Tato konfiskace nemá jiného smyslu, než znemožnilti
vůbec vydávání časopisu "Voják",
nepohodlného všem, kdož snaží se
zakrýti a zatajiti všechny zlořády a
nepořádky v armádě. Neboť zkonfiskováním
téměř všech dopisů z kasáren,
jakož i všech neimunisovaných článků
dostává se "Voják" čtenářům
do rukou ve formě nepotištěného papíru.
Úřady tímto způsobem zřejmě
obcházejí zaručenou svobodu projevu a svobodu
tisku a potlačují veškeré zprávy
o armádě a o problémech, vojska se týkajících.
Tážeme se proto pana ministra, ví-li o tomto
postupu a jak hodlá zakročiti, aby se nemohl dále
opakovati?
V Praze dne 9. prosince 1926.