Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Windirsche a druhů min. financí o vedení berních exekucí v berním okrese libereckém,

II. posl. Muny a soudr. min. veř. prací o nepřípustném postupu báňského revírního úřadu v Praze,

III. posl. Nitsche a druhů min. veř. prací o zastavení zaopatřovacích platů hutníkům zaměstnaným kdysi v Uhrách, a o zastavení drahotních přídavků horníkům provisionistům,

IV. posl. Koudelky, Srby, Kříže, A, Chalupy a soudr. vládě, že jest nutno organisovati pomoc zemědělcům, postiženým živelními pohromami,

V. posl. Karpíškové a soudr. min. spravedlnosti, že se porodním asistentkám odmítají diplomy,

VI. posl. Johanise a druhů min. pošt a telegrafů a min. financí o postupu státních úřadů vůči nemocenským pojišťovnám ve věci poštovného,

VII. posl. Johanise, dra Wintra a druhů min. financí o zřízení silničního fondu, kterému by byla povinna Ústřední sociální pojišťovna půjčiti 1 miliardu Kč ze svých prémiových reserv,

VIII. posl. Hampla, Geršla a druhů min. předsedovi a min. národní obrany o zasahování aktivního důstojnictva do sporných politických otázek,

IX. posl. Davida, Chvojky, Pechmanové a druhů min. financí o odpisu daní firmě Herrmann Müller v Hrádku n./Nisou,

X. posl. dra Luchky, Bartela a druhů min. zemědělství a veř. prací o stavbách na ochranu břehů v území Praděda,

XI. posl. inž. Kalliny a druhů min. železnic o neudržitelných poměrech v železniční dopravě z Kraslic a do Kraslic,

XII. posl. inž. Kalliny, Matznera a druhů min. zemědělství o úpravě předpisů pro provádění prohlídky masa,

XIII. posl. inž. Junga a druhů min. zemědělství a min. financí o škodách způsobených mrazy na jižní Moravě,

XIV. posl. Kreibicha, Elstnera a soudr. ministrovi národní obrany o smrti vojína Schäfera u dělostřeleckého pluku čís. 52 v Josefově,

XV. posl. inž. Kalliny a druhů min. zemědělství, že pohořelí nebyli ubytováni v zámku v Ostrově,

XVI. posl.. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o nezákonitém a šovinistickém jednání českých poštovních úředníků na karlovarské hlavní poště,

XVII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra, že policejnímu inspektorovi ve výslužbě Alfredu Müllerovi z Karlových varů, dům "Palmbaum" v Pražské ulici, nebyly vyplaceny peníze, které si ušetřil na stejnokroj,

XVIII. posl. inž. Junga a druhů min. národní obrany, aby se s déle sloužícími poddůstojníky bývalého rakousko-uherského mocnářství nakládalo podle zákona č. 54 Sb. z. a n.,

XIX. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra, že brněnská zemská politická správa udělujíc koncese postupuje jednostranně,

XX. posl. inž. Junga a druhů min. spravedlnosti o postupu opavského státního zastupitelství.

Chrastavský berní úřad nařídil na den 24. května 1927 hromadné exekuce, aby vymohl dlužné daně, poplatky a dlužné splátky na dávku z majetku v obci Bílý Kostel nad nisou. V uveřejněné dražební vyhlášce byly uvedeny tyto případy:

Ze seznamu jest patrno, že jde většinou o zemědělce, proti nimž se vedla exekuce. Berní úřad musil však věděti, že zemědělci mají na jaře vždy velmi málo peněz po ruce, poněvadž již nemají příjmů. Výtěžek žní roku 1926, který ostatně plynul ze špatné žně, byl již dávno vyčerpán a nové příjmy lze očekávati opět teprve z výtěžku žní na podzim nebo v zimě 1927/1928. Příjem mohli by si opatřiti pouze z dobytka, který mají ve stájích, jejž by však musili prodati za babku, čímž opět utrpí velké ztráty. Nelze si vysvětliti, proč berní úřad nařídil exekuci právě v tuto nepříznivou dobu, neboť tím budou postiženým stranám způsobeny vesměs těžké hmotné ztráty. Svědčí to jen o velmi špatném porozumění zemědělství.

Jest také všeobecně známo, že exekuce byly vedeny na základě daňových předpisů, vydaných bez zřetele ke skutečným příjmům zemědělců a při tom nebylo ještě vůbec rozhodnuto o rekursech proti nim podaných. Vedení exekuce jest také příkrou svévolí. Na doklad toho uvádím, že pokud jde o dům číslo 4 v Bílém kostele nad Nisou, předsednictvo ministerstva financí prohlásilo samo dopisem ze dne 12. dubna 1927, číslo 1373/W-1926, že jest ochotno v tomto případě učiniti opatření, aby někdejší předpis dávky z majetku a přírustku na majetku byl projednám znovu.Nemůžeme pochopiti, jak se v takovémto případě přes to mohla vésti exekuce. Proto se tážeme pana ministra, je-li ochoten působiti

1. aby se s případným vedením exekucí proti rolníkům počkalo až po výmlatě nové obilní žně 1927,

2. aby dříve, než se začne s berními exekucemi, byly vyřízeny rekursy, podané proti daňovým předpisům,

3. aby přeplatky vzniklé z dávky z majetku a přírustku na majetku byly připsány ny účet dlužných daní.

V Praze dne 24. května 1927.

Báňský revírní úřad v Praze v poslední době stále více osobuje si vůči revírní radě pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve Slaném práva, jež mu podle zákona nepříslušejí zasahuje do kompetence revírní rady naprosto nepřípustně. Dokonce osobuje si i právo neprosto bezdůvodně a protizákonně vyhrožovati trestem jednotlivým členům revírní rady, třebaže k tomu nemá jakéhokoliv věcného právního podkladu.

Tak u příležitosti zabavení 4. čísla "Věstníku revírní rady pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve Slaném" zaslal revírní radě přípis č. j. 1853, v němž ji nařizuje, aby žádala náhradu škody vzniklé konfiskací na odpovědném redaktorovi, případně na osobě za vzniklou škodu odpovědné a to s pohrůžkou, že jinak báňský revírní úřad v Praze ze své dozorčí moci uloží náhradu za vzešlé škody jednotlivým členům revírní rady. Kromě toho pak nařizuje revírní radě, aby sama před vydáním každého čísla obsah "Věstníku" přezkoumala.

Báňský úřad tímto přípisem projevuje v nejvyšší míře neznalost právních předpisů, zejména pak tiskového zákona, jakož i drzost, s níž zasahuje do vnitřních záležitostí revírní rady. Neboť požadovati náhradu škody na odpovědném redaktorovi jest nesmysl a je nutno báňský úřad poučiti, že odpovědný redaktor odpovídá za obsah listu pouze z hlediska trestních zákonů, že však není odpovědný za škody, jež vzniknou řáděním censury. Proto také revírní rada nemá oprávnění požadovati náhradu škody na odpovědném redaktoru a před žádným soudem nemohla by podobný nárok uplatniti.

Stejným nesmyslem jako je požadavek náhrady škody na odpovědném redaktoru je i pohrůžka, že se uloží náhrada škody jednotlivým členům revírní rady, takže nařízení i pohrůžka jsou dokonalým dokladem nevědomosti a pánovitosti báňského úřadu resp. podepsaného Chudoby.

Revírní rada resp. její členové nejsou povinni rovněž přezkoumávati každé číslo "Věstníku". K tomu právě určena funkce redaktora, k němuž má rada plnou důvěru, a jenž také ve "Věstníku" otiskuje pouze články v intencích revírní rady, jež je povolána, aby hájila zájmy dělnické třídy.

Podepsaní se proto táží pana ministra:

1. Ví pan ministr o postupu báňského úřadu v Praze vůči revírní radě pro obvod revírních báňských úřadů v Praze a ve Slaném?

2. Jak hodlá poučiti úředníky báňského úřadu v Praze o jejich právech a o platných zákonných předpisech?

3. Jak hodlá zabrániti, aby se podobné případy pro příště nemohly opakovati?

V Praze dne 1. června 1927.

Pane ministře!

I. Část dělníků bývalých státních hutí ve Smolníku byla kdysi přeložena do státních železáren v Diósgyör, tam byli jednak přeloženi do výslužby, jednak je stihlo neštěstí a zanechali nezaopatřené vdovy a děti. Po přeložení do výslužby navrátili se většinou do své vlasti a atké vdovy a sirotci žijí většinou v Československé republice. Až do převratu dostávali své důchody u příslušné bratrské pokladny. Po převratu, v roce 1924, přiznala jim správní rada bratrské pokladny v baňské Štiavnici podle zákona 242/1922 - poněvadž jsou českoslovenští státní občané - provisi i s drahotními přídavky podle tohoto zákona a také vyplácely. V březnu 1925 byla však výplata provisí zastavena a důchodci dopisem bratrské pokladny odkázáni na dobu, až tato věc bude upravena mezistátně. Od té doby tito pensisté nedostávají vůbec žádných zaopatřovacích platů a, poněvadž jde vesměs o lidi neschopné práce, jsou vydáni na pospas největší bídě. Kdyby byly maďarskými státními občany, příslušela by jim od tamější bratrské pokladny pense, která by u mnohého činila až 500 Kč měsíčně. Tedy zákonem 242/1922 jsou již beztoho zkráceni a nemohou dostati ani tuto silně zkrácenou pensi.

Dosud jsem zvěděl o těchto důchodcích, jimž byla zastavena výplata jeich důchodů: V Hutě Smolnické: Štefan Hudak, Josef Galatta, vdova Marie Hilayová; ve Smolníku: vdova po Gustavu Paulinském, vdova po Ondřeji Krisztianovi, vdova po Štefanu Voventyovi, vdova po Štefanu Kucharovi, vdova po Josefu Tokarovi, vdova Eva Neupauerová, Vdova po Štefanu Hilayovi, Jan Zajac, Robert Schrötter, Štefan Lersch, Antonín Krakovský, Evžen Wachsmann, tento nedostal již 5 let vůbec žádný důchod; v Štósu: vdova po Vojtěchu Scholtzovi, vdova po Františku Csumakovi.

II. Bývalým astátním horníkům na Slovensku vyplácela štiavnická bratrská pokladna drahotní přídavek, který jim však byl v říjnu 1926 bez pdůvodnění zastaven a již v září téhož roku byly jim poukázány částky jen značně menší. Již před tím nebyly jim platy poukazovány stejnoměrně, nýbrž někteří staropensisté nedostávali vůbec žádných přídavků, kdežto jejich druhům, kteří s nimi pracovali a mají týž počet služebních let, přídavek vyplácen byl. Ani podúředníci a dozorci, kteří podle zákona 242/1922 dostávají stejnou provisi jako dělníci, nedostávají drahotních přídavků, takže dostávají vlastně sotva polovicizaopatřovacích platů, které byly vypláceny dělníkům. Hutník Jan Labdavszky ze Smolníku, který na př. byl dán do provise po 35 letech služební doby, přes několik žádostí a zákroků nedostal drahotní přídavek, by dokonce ani odpověď na mnoho žádostí.

Havíri Antonínu Dvorakovi z Hutě Smolnické ústřední bratrská pokladny v Bratislavě vypočítala ještě v roce 1924, že má nárok na drahotní přídavek, který do té doby činí asi 2300 Kč a měl býti vyplácen bratrskou pokladnou v Báňské Štiavnici. Bratrská pokladna však jeho žádost v této věci zamítla a dodnes ještě přídavku nedostal.

Poněvadž tito starodůchodci nemohou žíti ze své směšné nepatrné provise, měl by jim býti drahotní přídavek vyplácen i dále, tím spíše, když ceny potravin a předmětů potřeby neklesly tak, aby to odůvodňovalo zastavené drahotního přídavku. Bylo by také třeba, aby výplata přídavků byla upravena tak, aby byly vypláceny všem provisionistům - také dodatečně.

III. Podle zákona 242/1922 dostávají úředníci, podúředníci a dozorci ve výslužbě stejnou provisi jako dělníci, dokonce bez drahotních přídavků, které byly dělníkům po určitou dobu vypláceny. Bylo by tedy třeba, aby v připravovaném zákoně o pensích horníků byly zaopatřovací platy odstupňovány podle jednotlivých kategorií.

Táži se tedy pana ministra:

1. Ví pan ministr o právě vylíčených poměrech zvláště o bídě pensistů z Diósgyör a jak nespravedlivě byly vypláceny drahotní přídavky?

2. Jest pan ministr ochoten postarati se nebo naříditi

a) aby staropensistům z diósgyöerských železáren, kteří jsou českoslovenští státní občané a bydlí v republice, byla povolena přiměřená záloha - i se zpětnou platností - dokud nebude vyřízena jejich pense,

b) aby ostatním staropensistům byly vypláceny i nadále drahotní přídavky,

c) aby drahotní přídavky byly poukazovány také podúředníkům a dozorcům v provisi a těm dělníkům, kteří je dosud dostávali,

d) aby v novém zákoně byly provise odstupňovány i pro staropensisty?

V Praze dne 18. května 1927.

Obyvatelstvo četných míst a krajů republiky postiženo bylo zase těžkými živelními pohromami a na stolech poslanecké sněmovny i senátu hromadí se iniciativní návrhy členů Národního shromáždění, žádající vládu, aby pomohla postiženému obyvatelstvu. Každoročně přicházejí tyto živelní pohromy, postihujíce tu neb onde zemědělský lid a každoročně stejným způsobem členové Národního shromáždění dožadují se pomoci, kterou vláda vůbec neposkytne anebo jen nedostatečně.

Soudíme, že takto napříště nelze řešiti otázku ochrany zemědělské práce a živobytí zemědělského lidu. Zemědělství nuceno je počítati s těžkým risikem své práce uprostřed nespoutaných sil přírody, má však právo dožadovati se na státu a jeho orgánech, aby mu pomohly nésti mimořádné risiko zemědělského podnikání a aby organisovaným zásahem systematicky risiko toto snažily se zmenšiti na míru nejmenší.

Nejpřirozenější ochranou proti risiku práce zemědělcovy je náležitá organisace pojištění, vybudovaného tak, aby bylo co nejlevnější a pokud možno nejpronikavěji zmírňovalo utrpení postiženého zemědělského obyvatelstva. Pojišťovny na soukromokapitalistickém základě vybudované, nebo ovládané živly buržoasně - kapitalistickými, nikdy nebudou s to, rozřešiti tento palčivý problém zemědělské výroby. Jen vyřejnoprávní organisace živelního pojišťování, patřičně ovládaná drobnými zemědělci, mihla by tento problém řešiti.

Živelní pohromy, stíhající zemědělce, nabývají rozsaho většího jmenovitě tím, že velmi málo a nesoustavně se podniká, aby vodní toky a bystřiny byly tak upraveny, aby hrůzy a škody živelních pohrom nezvyšovaly. Škodlivé účinky povodní a zátop daly by se spoutat podstatně, kdyby soustavně prováděna byla péče o úpravu vodních toků, bystřin a bylo zajištěno jejich využití.

Státní pomoc postiženým zemědělcům omezuje se na nedůstojný systém subvencí a podpor, které bídu postižených neléčí, venkovský lid demoralisují a přicházejí zpravidla úplně pozdě. Nejsou dosud vyřízeny ani loňské podpory postiženým živelními pohromami a kdyby se jim, jak úřady na tom trvají, mělo dostati podpory in natura na př. v osivu, byli by letos vůbec nezaseli. K tomu dlužno zdůrazniti okolnost, že při tomto systému podpory přicházejí zkrátka zpravidla drobní zemědělci, postižení nejtížeji, neboť rozhodování o podporách děje se nepořád nespravedlivě a stranicko politicky ve prospěch zemědělců větších a velkých.

Vláda dosud neprovedla zákon ze dne 15. října 1926 č. 227 Sb. z. a n., aby přirozené risiko zemědělského podnikání zmírněno bylo na míru co nejmenší. V této době předkládá vláda Národnímu shromáždění návrh zákona požadující miliardu na zřízení automobilových silnic. Nechceme nijak podceňovati význam tohoto kroku pro zlepšení dopravních cest republiky, přece musíme vysloviti, že jistě stejně naléhavým je dokončiti úpravy na našich velkých řekách Labi, Vltavě, Moravě, Váhu a Uži a energicky upraviti všechny významnější vodní toky a bystřiny v republice. A to nikoli jen proto, aby úpravy tyto umožnily využití těchto vodních toků pro další úkoly národohospodářské, nýbrž také proto, aby jimi chráněna byla zemědělská práce a existence pracujících zemědělců od zátop a povodní.

Podepsaní se proto táží:

1. Je vláda ochotna upraviti ochranu zemědělců proti risiku, plynoucímu z přirozených sil přírody moderně, účelně a způsobem vyhovujícím?

2. Je vláda ochotna zaříditi, pokud nebude moderní úpravy zemědělského pojištění, aby státní pomoc postiženým zemědělcům dála se rychle, nestranně a se spravedlivým zřetelem na postižené drobné zemědělce?

3. Je vláda ochotna předložiti k ústavnímu projednání zákon pro opatření potřebných prostředků k upravení našich vodotoků a bystřin, pokud možno co nejrychlejšímu, aby povodně a zátopy neničily výsledky práce zemědělcovy?

V Praze dne 9. června 1927.

V posledních letech opakují se případy, že porodním asistentkám politické úřady odnímají diplomy, aniž proti nim zavedeno bylo řádné řízení administrativní, tím méně soudní. Porodní asistentky, jimž tento neodůvodněný postup politických úřadů způsobil nemalé škody, jednak úhonou na pověsti, jednak ztrátou obživy a existence, podaly v četných případech stížnosti k nadřízeným politickým úřadům, jmenovitě také k nejvyššímu správnímu soudu.

Avšak stížnosti tyto se nevyřizují, ačkoliv od podání uplynula již drahná doba, takže je na snadě domněnka, že nejvyšší správní soud umělými průtahy oddaluje vyřízení, jež muselo by býti pro stěžovatelky příznivé.

Tážeme se pana ministra spravedlnosti:

zda se postará o nápravu, o bezodkladné projednání a vyřízení stížností a učiní opatření, aby případy neodůvodněného stíhání porodních asistentek se neopakovaly?

V Praze dne 8. června 1927.

Nemocenské pojišťovny, které byly zkráceny na svých příjmech jak zákonem o sociálním pojištění, tak zejména výkladem tohoto zákona při rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 14. dubna 1927 o placení pojistného za 6 dnů v týdnu, ocitají se v tísnivé finanční situaci, ježto úkoly na ně vznesené zůstaly oproti minulé době neztenčeny.

Ačkoliv zákon o sociálním pojištění v § 255. výslovně stanoví, že všechny veřejné úřady a korporace mají vycházeti vstříc žádostem, na ně vzneseným nemocenskými pojišťovnami a jim v plnění jejich úkolů nepomíhati, přece pozorujeme u orgánů veřejné správy velkou aversi vůči těmto veřejně prospěšným ústavům, kterou projevuje postup úřadů vůči nim.

Zrušení výměrkování poštovného jest jedním z nevlídných aktů vůči nemocenským pojišťovnám, ale nezůstalo při něm. Nemocenské pojišťovny musily pro vysoké poštovné sáhnouti k tomu, že svoji korespondenci v blízkém okruhu, zejména platební výměry, doručují osobně. Tento úmysl (doručovati osobně) byl sdělen již ministrovi pošt p. dru Fatkovi při jednání o zrušení poštovního paušálu a pan ministr výslovně připustil možnost tohoto opatření jestliže budou dbány meze, stanovené poštovním zákonem.

Nyní se nám však hlásí případy, že zemská správa politická vystoupila proti doručování platebních výměrů poslíčkem (proti nemocenské pojišťovně ve Žluticích) a že důchodový kontrolní úřad revisemi v některých pojišťovnách (O. n. p. v Blatné) zjišťoval, že se platební výměry doručují osobně. Akce tyto byly vedeny s odůvodněním, že prý postup uvedený odporuje poštovnímu zákonu.

Poštovní zákon v § 12 však stanoví, že z poštovního regálu jsou vyňaty a zákazu vytčenému v § 9 nepodléhají dopisy, aneb periodické spisy:

a) když nejsou zapečetěny, neb jakýmkoliv způsobem uzavřeny, nebo

b) když se zasílají služebníkem, nebo vlastním poslem, nebo vůbec nějakou osobou, náležející k domácnosti odesílatele, neb adresáta, aneb vůbec k tomuto zasílání osobou zvlášť najatou a když ten, který dodání obstarává, neb vykonává, se nezabírá sbíráním dopisů a časopisů pro dopravu více odesílatelů neb adresátům za plat.

Také okresní správa politické, které celou řadu spisů zasílají nemocenským pojišťovnám k vyjádření, nejednají vždy náležitě a spisy, které by měly okresní politické správy pojišťovnám zasílati jako věc úřední, a tedy porta prostou, zasílají se s označením, že porto platí adresát. Tento případ zjištěn byl u okresní správy politické v Náchodě při styku s nemocenskou pojišťovnou "Budoucnost" v Hornově n. Met.

Tážeme se pánů ministrů pošt a telegrafů a ev. financí:

1. Ví pan ministr o okolnostech, které odporují zákonu?

2. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti tyto naše stížnosti a přičiniti se o to, aby byla sjednána náprava?

V Praze dne 14. června 1927.

Podle zprávy, kterou dalo ministerstvo financí dennímu tisku, bude v nejbližší době předložena senátu Národního shromáždění vládní osnova o silničním fondu.

V návrhu osnovy, který byl předložen poradnímu sboru pro otázky hospodářské, je v osnově ustanovení, že základem fondu silničního má býti půjčka 1 miliardy Kč. kterou bude Ústřední sociální pojišťovna povinna zapůjčiti k účelům tohoto fondu.

Toto ustanovení je dalekosáhlého významu pro hospodářství a příspěvky, vybranými od dělníků a zaměstnavatelů na sociální pojištění dělnické.

Je opravdu ojedinělým zjevem, že ministerstvo předkládá takovou osnovu, ale před tím nejednalo s Ústřední sociální pojišťovnou a že do veřejnosti dostane se oficielní zpráva, až když osnova je úplně hotova, bez vědomí - a v některých ustanoveních proti vůli - odpovědných činitelů Ústřední sociální pojišťovny.

Podle dosavadních našich zkušeností nebylo nikdy takto jednáno se žádným peněžním ústavem, který sleduje zájmy výdělečné a tento postup zakouší na sobě teprve veřejnoprávní sociálně-pojišťovací ústav s veřejně-prospěšnými tendencemi.

Osnova neobsahuje ani žádných ustanovení o tom, jakým způsobem bude zápůjčka ta zaručena. Neustanovuje bližších dat o způsobu, v kolika letech a jak velkými obnosy měla by býti zápůjčka sociální pojišťovnou realisována.

Máme prozumění pro určité produktivní účely silničního fondu. Nechápeme však, proč k uskutečnění této akce má býti povolána jedině Ústření sociální pojišťovna, representující pojištění dělnické a to byvši k tomu donucena bez slyšení jejich zákonných zástupců.

Upozorňujeme, že zákon o sociálním pojištění má v § 180 zvláštní ustanovení, jednající o ukládání jmění Ústřední sociální pojišťovny. Tento paragraf byl k podnětu a za účasti ministerstva financí formulován a prospívá zájmůmů státním tím, že stanoví povinnost Ústřední sociální pojišťovny, aby aspoň 30% měla uloženo v čsl. státních papírech, neb v těch, které určí ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí.

Otázka ta mohla býti vyřešena tím způsobem, kdyby k účelům stavění silnic byly vydány státní obligace, které by Ústřední sociální pojišťovna mohla kupovati podle § 180, a to tím spíše, poněvadž některé odborné kruhy uvádějí, že v budoucnu nebude dostatečné množství státních papírů, aby v nich mohla Ústřední sociální pojišťovna 30% nashromažděných premiových reserv ukládati.

Ustanovení o silničním fondu v dnešní formě bylo by s to ohroziti nejen možnost splnění tohoto zákonného ustanovení, ale také ohroziti účely, ke kterým v prvé řadě má býti použito jmění sociálně-pojišťovacích ústavů, totiž k vybudování sociálně zdravotních ústavů, věnovaných pojištěncům, k podporování všeobecných i zvláštních akcí, směřujících k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jich rodinných příslušníků, k potírání sociálních chorob (tuberkulosy, nervosy, alkoholismu, pohlavních chorob, rakoviny a pod.), kteréžto úkoly musí býti v prvé řadě respektovány. Úplně bude zamezeno, aby Ústřední sociální pojišťovna podporovala svými zápůjčkami úvěr komunální a hypotekární a tím i stavební ruch, jehož rozvinutí je předpokladem pro zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva republiky.

Protestujeme proti uvedenému postupu ministerstva financí, shledávajíce v něm zásah do autonomie ústavů sociálně-pojišťovacích a tážeme se pana ministerského předsedy, pana ministra financí a pana mnistra sociální péče, proč o této důležité věci nebylo jednáno s povolanými činiteli ve stadiu přípravném a tážeme se dále, zda jsou uvedené páni ministři ochotni dáti zákonu o silničním fondu takové znění, které by zajišťovalo, aby úkoly Ústřední sociální pojišťovny nebyly rušeny?

V Praze dne 14. června 1927.

Diskuse i známé záležitosti bývalého generála p. R. Gajdy zúčastnil se loňského roku také p. Fr. Kurfirst byl jako záložní čs. důstojník členem "Nezávislé jednoty legionářů". Pro tento spisek byl nyní - podle novinářských zpráv - p. Kurfirst ze jmenovaného spolku vyloučen a vylučovací nález podepsal velitel 12. pěší divisa p. generál Prchala.

Z toho je zřejmo, že spolek, k jehož členům náleží aktivní důstojníci, zabývá se spornými politickými otázkami a zasahuje do nich. Tážeme se proto:

1. Pokládá pan ministerský předseda s panem ministrem národní obrany za vhodné, aby aktivní důstojníci byly členy spolku, který sleduje jednostranné politické cíle a který - jak plyne z valoučení Kurfirstova - ostentativně se staví za osobu, která byla armádní správou z trestu zbavena své vojenské hodnosti?

2. Důvěřuje vláda a vojenská správa důstojníkovi, který takový politický čin podpisuje svým jménem, jak to učinil p. generál Prchala?

V Praze dne 14. řervna 1927.