Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Firmě Herrmann Müller v Hrádku n. N. předepsala berní správa v Liberci dlužných daní za minulá léta 23 milionů korin českosl. Jmenovaná firma podala proti tomuto výměru rekurs. Berní správa v Liberci navrhla, aby firmě bylo odepsáno nejvýše 4 miliony Kč, protože jest schopna dlužné daně zaplatiti.

Ministerstvo financí zaslalo pak 11. května t. r. bernímu úřadu vyřízení, kterým se firmě Herrmann Müller slevuje na daních celkem 19 milionů Kč, takže zbývá zaplatiti za všechny léta poválečná pouze 4 miliony Kč.

Protože na dělnicích se daně vymáhají bezohledně, třebaže mnohdy jsou v zoufalé situaci, překvapuje opravdu toto rozhodnutí ministerstva financí, zejména když jedná se o cizozemce, který jest tak majetný, že daně zaplatiti může.

Podepsaní táží se proto pana ministra financí:

1. Jest ochoten vyšetřiti, z jakých příčin byla tak velká suma firmě Herrmann Müller na dlužných daních odepsána?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby jmenovaná firma musila předepsané daně zaplatiti, aby nebyl tak ochuzován náš stát o velké miliony?

3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil?

V Praze dne 15. června 1927.

Bouře, která v noci z 5. na 6. května t. r. postihla území Praděda, způsobila ohromné spousty zvláště v poříčí Desné a Moravice. Opakují se zde škody, které lze bohužel zjistiti skorem každoročně i při menších živelních pohromách.

Podstatnou příčinou toho jest, že Desná, Merta i Lust, jakož i Moravice nejsou buď vůbec uznány za bystřiny nebo jen částečně a postrádají dosud veškerého hrazení nebo úpravy.

Ve veřejném zájmu a se zřetelem na obyvatelstvo neustále tím ohrožené táží se podepsaní pánů ministrů zemědělství a veřejných prací,

jsou-li ochotni učiniti ihned všechna opatření, jichž je ještě třeba ke stavbám na ochranu břehů a tím také uspíšiti stavbu údolní přehrady v Koutech, která s tím souvisí?

V Praze dne 10. května 1927.

Letním jízdním řádem, který vešel v platnost dnem 15. května 1927, bylo ustanoveno, že

1. osobní vlak č. 5604 odjíždí z Kraslic v 7.07 hodin ráno. Tento vlak přijíždí do Falknova v 7.55 hod. nebo teprve v 9 hodin do Karlových Varů dále. Cestující z Kraslic a okolí musejí tedy vstávati již v 6 hodin ráno, aby mohli jeti vlakem v 7.07 hod. a mají pak potěšení čekati ve Falknově přes ³/₄ hodiny na vlak odjíždějící do Chebu a 1.05 hod. na vlak odjíždějící do Karlových Varů.

2. Ale více než 2 hodiny musejí se ve Falknově zdržeti cestující, kteřé vlakem č. 5610, odjíždějícícím v 19.15 hod. z Kraslic, chtějí jeti do Chebu, poněvadž připojení z Falknova jest možné teprve ve 22.04 hod. (vlak č. 1503); na rychlík odjíždějící v 21.04 hod. do Chebu musejí čekati ještě přes 1 hodinu. Vlak č. 5612 odjíždějící z Kraslic ve 20.55 hod. přijíždí do Falknova v 21.41 hod. a má spojení teprve k osobnímu vlaku ve 23.55 hod. směrem k Chebu (vlak č. 1531); tedy také zde musí cestující čekati ve Falknově přes 2 hodiny.

3. Naprosto nevýhodná jest také většina spojení ostatních vlaků, ať se cestuje do Kraslic nebo z Kraslic; skorem vždy trvá čekání ve Falknově ¹/₂ až ³/₄ hodiny.

4. Zvláště upozorňujeme ještě i na to, že v neděli vlak č. 5613, který odjíždí z Falknova ve všední dny do Kraslic ve 22.30 hod. vůbec nejezdí, nýbrž že jako vlak č. 5615 odjíždí teprve v 0.05 hod. ráno. Kdo tedy přijížděje od Chebu nebo Prahy nedojede do Falknova před 17.47 hod., aby tam dostihl vlaku č. 5611 odjíždějícího do Kraslic, nedostane se v neděli večer vůbec do Kraslic.

5. Zvláště špatné jsou přípoje na vlaky do Prahy, ačkoliv na trati Falknov - Karlovy Vary - Praha jest velmi čilý ruch. Vlaková spojení uvedená zde pod 1. - 5. jsou mnohem horší než spojení podle zimního jízdního řádu a jsou těžkým poškozením obyvatelstva z Kraslic a okolí a tím také celého obchodního světa. Kraslice jsou město, které jest zvláště odkázáno na vývoz a proto musí na sebe strhnouti co možná nejvíce obchodníků. Kdežto říšskoněmecká železniční správa činí vše, aby v cizích kupcích vzbudila zájem pro průmysl ležící v sousedním Sasku, musíme zjistiti, že československá železniční správa činí právě opak a že špatná vlaková spojení přímo odstraňují kupce přicházející z ciziny.

Takové poměry těžce poškozující kraslické obchodníky, živnostníky a průmyslníky nebyly ani za války. Nelze přímo pochopiti, jak málo se při sestavování jízdního řádu mohlo pamatovati na takové město jako jsou Kraslice, které vykazují tak veliký výnos daní. Zvláště jest příznačné, že nedělní doprava do Kraslic po 6. hodině večerní jest vůbec nemožná.

Podepsaní se tedy táží:

1. je-li pan ministr ochoten učiniti ihned všechna opatření, aby učinil přítrž těmto neudržitelným poměrům, které těžce poškozují výdělečný život v Kraslicích,

2. je-li pan ministr ochotenučiniti příště všechna opatření, aby se rozhodně zamezilo takové bezmyšlenkovitosti při sestavování jízdního řádu,

3. je-li pan ministr ochoten oznámiti výsledek opatření, které učiní na základě tohoto vylíčení?

V Praze dne 9. června 1927.

V zemích Československé republiky provádějí se prohlídky masa úplně různě. Pro Čechy, Moravu a Slezsko platí § 13 starého rakouského zákona o dobytčím moru, jehož znění jako základ pro provádění řádné prohlídky masa nepostačuje. Proto již před převratem zemské správy moravská a slezská vydaly vlastní řády pro prohlídku masa. V Čechách takovéhoto úplného řádu nemáme vůbec. Pro Slovensko platí ustanovení uherského vládního nařízení z roku 1908, kdežto na Hlučínsku platí ještě ustanovení německého říšského zákona o prohlídce masa z roku 1900. Jest jasno, že se za takových poměrů prohlídka masa provádí nestejně, čímž trpí nejen pěstitelé dobytka, nýbrž i obchod a nikoliv v nejmenší míře také spotřebitelé, poněvadž při posuzování masa rozmohla se rozličná mínění.

Jest tedy naléhavě nutno, aby prohlídka masa byla upravena jednotně.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten s urychlením předložiti návrh zákona o prohlídce masa, jenž by napravil všechny nešvary, které způsobil tento stav?

V Praze dne 8. června 1927.

V noci z 13. na 14. květen, zvláště však v noci ze 14. na 15. květen t. r., dostavily se na jižní Moravě silné mrazy až 6 stupňů pod nulou. Přes všechna ochranná opatření zvláště v okolí Dolních Dunajovic a Prátisbrunu byla zničena naděje na sklizeň vína letos i napřesrok. Postižení vykopávají dokonce většinou úplně vinné keře, poněvadž další práce jest marná. Postižení jsou většinou drobní rolníci. Škodami způsobenými mrazem dostali se do nejhorší hospodářské tísně. Způsobená škoda jest velmi značná. Bude rozhodně nutno, aby byly postiženým poskytnuty nejen vydatné daňové úlevy, nýbrž aby se jim dostalo i státní podpory. Nutná šetření byla již provedena.

Podepsaní táží se obou ministrů:

Jste ochotni poskytnouti pomoci drobným rolníkům na jižní Moravě, kteří byli postiženi škodami způsobenými mrazem?

Jste zvláště ochotni ihned naříditi, aby jim byly v největším rozsahu odepsány daně a aby jim stát poskytl vydatné podpory?

V Praze dne 3. června 1927.

Václav Schäfer narozený 4. září 1905, odvedený 1926, sloužil jako vojín dělostřeleckého pluku číslo 52 v Josefově. 16. prosince 1926 konalo se u tohoto pluku dělostřelecké cvičení, při němž Schäfer dostal rozkaz od svého představeného, prý čekatel, aby z děla vytáhl nábojnici. Když to chtěl vykonati, dal důstojník rozkaz, aby z onoho děla bylo vystřeleno. Schäfer, který stál přímo před ústím děla, byl strašlivým způsobem na místě usmrcen. Tisku byla tenkráte zaslána krátká zpráva, v níž bylo stručně oznámeno, že Schäfer v sebevražedném úmyslu byl smrtelně zraněn při dělostřeleckém cvičení. Otec jeho, Josef Schäfer z Vylů v okrese Německé Jablonné, byl telegraficky vyrozuměn, že jeho usmrcený syn bude pohřben. Na pohřbu mu řekl jeden vojín, že veškerému mužstvu u onoho děla bylo přísně nařízeno, aby nikdy nikomu nic neříkali, jak se onen případ skutečně přihodil. Václav Schäfer jest jediný syn Josefa Schäfera a měl jednou býti podporou svých rodičů. Dodnes otec nedostal objasnění o smrti svého syna. Vyjma zprávy o pohřbu nedostal otec od vojska ani řádky nějaké zprávy.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten:

1. Naříditi, aby případ byl přesně vyšetřen a oznámiti nám výsledek šetření?

2. Naříditi, aby otec usmrceného dostal přesné vylíčení o smrti svého jediného syna?

3. Zjistiti a oznámiti nám, zda v takovémto případě jest vojenská správa povinna vůbec nahraditi škodu a zvláště v tomto případě?

4. Kdyby takové povinnosti nebylo, všeobecně naříditi, aby takovéto případy a takovéto tajnůstkářství byly důkladně vyšetřeny a aby veřejnost, zvláště pak příslušníci nešťastníků, dostali řádné vysvětlení?

5. Bylo-li takové nařízení již vydáno, pátrati a oznámiti nám, proč, pokud jde o smrt vojína Václava Schäfera, nedostalo se vysvětlení ani jeho otci?

V Praze dne 14. června 1927.

Při pohromě způsobené požárem zaslal interpelant telegram, na nějž mu bylo dne 28. května 1927 odpověděno dopisem tohoto znění:

"Na telegram o ubytování pohořelých v zámku Ostrově pokládám si za čest sděliti, že státní správa, pokud měla volné místnosti, několik rodin ubytovala. Jinými místnostmi nemůže disponovati, poněvadž je pronajala sociální péči státních úředníků. S projevem dokonalé úcty: Dr. Srdínko v.r."

Proti ujištění, že státní správa nemůže disponovati jinými místnostmi, konaným šetřením bylo zjištěno:

Správě státních lesů a statků v Ostrově příslušejí tyto budovy: zámecká budove, budova zahradnická (bývalá budova princů), dále vedla úředních budov ještě několik malých dělnických domků, v nichž ovšem bydlí její dělníci. Vedle toho spravuje panství ještě občanskou nemocnici, která však není vlastnictvím panství, nýbrž jen v jeho správě a podle práva přísluší občanům ostrovským nebo jejich právnímu nástupci - obci. Všechny žádosti obce, aby jí byla správa vrácena, byl dosud důsledně odmítány.

V zámecké budově bydlí nyní úředník panství, úředník lesního úřadu, správkyně domu a četnický strážmistr. Správce panství Ostrova bydlí rovněž v zámku a obývá křídlo s 9 pokoji. Mimo to jest tam ještě umístěna česká menšinová škola a česká mateřská školka. Ostatní místnosti v zámku byly pronajaty sociální péči státních úředníků. V tak zvané budově princů bydlí pak ještě zahradník a všechny pstatní místnosti jsou volné.

Po požáru dostavily se do úřední kanceláře k lesnímu radovi Zimovi dvě deputace žádajíce, aby několik rodin ubytoval v místnostech, jež má panství volné. Lesní rada Zima poskytl pak dvě místnosti v občanské nemocnici a 30. minulého měsíce další místnost v občanské nemocnici. Prohlásil, že ani v zámku ani v tak zvané budově princů nemůže dáti ani jediné místnosti.

Po šetření u starostenského úřadu bylo zjištěno, že budova princů nebyla pronajata sociální péči státních úředníků a tedy při troše dobré vůle a při skutečném smyslu pro sociální péči bylo by ovšem lze pohořelé ubytovati.

Z uvedeného jest tedy patrno, že pohořelé tři rodiny nebyly ubytovány ani v zámku ani v budově princů, nýbrž v občanské nemocnici, jejíž správa se městu proti právu odpírá. Tedy v místnostech, které podléhají státní správě lesů a statků, nebyl ubytován ani jeden pohořelý.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten, uváživ smutný stav velkého množství rodin, naříditi správě státních lesů a statků, aby ihned přikázala v zámku a budově princů místnosti pro ubytování těchto pohořelých?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby při takovémto neštěstí vycházely co nejvíce vstříc a aby se příště vyvarovaly takovéhoto hrozného a necitelného chování, jako v tomto případě?

3. Jest pan ministr ochoten odevzdati správu občanské nemocnice městu nebo proč se dosud zaujímalo odmítavé stanovisko?

V Praze dne 9. června 1927.

Župní úřad německé národní strany v Karlových Varech podal dne 20. května t. r. několik balíčků na karlovarské hlavní poště, mezi tím, jednu zásilku do Jáchymova. Jak vysvítá z opisu podacího lístku

poštovní úředník tam úřadující zneuznávaje úplně své úřadní povinnosti považoval za nutné změniti adresu a sice místo slova Joachimstahl užíti českého označení. Jest to jeden z tisícerých přehmatů, kterých se dopouštějí čeští poštovní úředníci. Tyto neudržitelné poměry lze částečně vysvětliti tím, že, jak se zdá, pražské ústřední úřady samy přispívají k tomu, aby úřednictvo zdržovaly od jeho skutečné služební povinnosti, neboť jinak nebylo by možno, aby n. p. český poštovní úředník v Karlových Varech, Otokar Vrkoč, spatřoval svou působnost především v počešťování Karlových Varů. Jest to jeden z oněch českých státních úředníků, kteří, jako správce českého státního policejního komisařství v Karlových Varech, dr. Adolf Votawa, podepsali proslavenou výzvu ke zřízení českého Národního domu, v níž tito "nestranní" státní úředníci mluví o Karlových Varech jako o velkoněmeckém ostrovu, jehož jádro jest proniknuto velkoněmeckým duchem a prohlašují, že dlužno Karlovy Vary počeštiti. Ředitel Otokar Vrkoč, svým vedlejším zaměstnáním také poštovní úředník, jest správcem pensionátu pro poštovní zaměstnance, ředitelem tiskárny "Karlografia" a týdeníku "Karlovarské Listy" a "Chebské Listy". Ačkoliv jako poštovní úředník dostává svůj plný plat VIII. hodnostní třídy, mohou dosvědčiti četní svědkové, že ho po celé dny nelze v budově poštovního úřadu nalézti, že se v úřední budově zdrží jen tu a tam jednu až dvě hodiny.

Z těchto faktů jest zřejmo, že tento pan Vrkoč jest jistě s vědomím svých představených pověřen zcelaurčitým politickým posláním a zcela určitými úkoly, ježto jinak nelze si pomysliti, že by jsko činný poštovní úředník mohl se trvale vzdalovati své vlastní služby, aby se věnoval počešťování.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten pohnati k úplné odpovědnosti úředníka, který na výše zmíněném podacím lístku svémocně změnil označení místa?

2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti vylíčený stav věci týkající se poštovního úředníka Otokara Vrkoče a oznámiti výsledek tohoto šetření?

3. Jest pan ministr ochoten podle výsledku zakročiti proti všem odpovědným osobám podle zákonných ustanovení a také to oznámiti?

V Praze dne 14. června 1927.

K odpovědi ministra ze dne 21. dubna 1927 (Č. D. 605-II.) dlužno konstatovati, že tato odpověď zakládá na špatných předpokladech nebo informacích, poněvadž inspektor Müller skutečně dvakráte zakročil u správce policejního komisařství a žádal, aby spis byl postoupen. Jeho manželka zakročila jednou, a poněvadž policejní rada dr Votava byl nemocen, zastihla jen jeho zástupce v úřadě, pana policejního komisaře Němečka. Také jest nesprávné, tvrdí-li se, že policejní inspektor Müller se nabídl, že se informuje o podobném případě u plzeňského policejního ředitelství a tím že sám zavinil průtah, nýbrž naopak on poukazoval vždy na to, že inspektor František Hodek, ustanovený tenkráte v Karlových Varech, který byl převzat do státní služby v Plzni, již po jednom roce státní služby peníze ušetřené na stejnokroj dostal.

Jmenovaný policejní inspektor Müller podal dne 14. března 1927 znovu odvolání k ministerstvu vnitra, v němž mezi jiným dokazuje, že 200 mužů obecní policie v Plzni již rok po postátnění peníze ušetřené na stejnokroj byly vyplaceny, dále že mu inspektor Rudolf Putz, který spravuje u karlovarské policie hospodaření se stejnokroji, řekl, že jeho úspory na stejnokroj již 1. března 1926, tedy dne, kdy byl přeložen do výslužby pro nemoc, byly zapsány jako vyplacené.

Podepsaný se tedy táže, je-li pan ministr ochoten tuto věc co nejdůkladněji vyšetřiti a naříditi karlovarskému policejnímu komisařství, aby tuto částku Kč 1336.42 i s úroky ode dne splatnosti vyplatilo policejnímu inspektorovi Alfredu Müllerovi?

V Praze dne 9. června 1927.

Po převratu byli déle sloužící poddůstojníci bývalého rakousko - uherského mocnářství převzati do vojenské služby nového státu. Počítali ovšem s tím, že se s nimi bude nakládat podle předpisů platných do převratu. Provádění zákona o dosažení certifikátu z roku 1872 bylo sice zčásti zastaveno a bylo vydáno nařízení, podle něhož poddůstojníci z povolání nebyli již přejímáni do civilní státní služby. Počítali však aspoň s tím, že by zůstali v československém vojsku trvale jako poddůstojníci z povolání. Tyto naděje byly však po návratu legionářů důkladně zmařeny a téměř všichni poddůstojníci z povolání, Němci, byli prostě propuštěni bez udání důvodů. Odbytné, které jim bylo vypláceno, bylo sice vyplaceno podle ustanovení zákona z roku 1872, avšak vyměřeno tak, že stará koruna rovnala se československé koruně. Jinými slovy, postižení, vykonavše svou povinnost, byli prostě vyhozeni na ulici a vojenská správa se domnívala, že jich příště může postrádati.

Zákonem číslo 54 Sb. z. a n. o umístění déle sloužících poddůstojníků byly vydány nové právní předpisy. V právním státě mělo by býti samozřejmou věcí, že při takové příležitosti pamatuje stát také na ty, jejichž služeb dlouho rád používal. Při projednávání onoho zákona podali poslanci H. Krebs a druhové resoluční návrh, v němž žádali, aby bývalí déle sloužící poddůstojníci byli na roveň postaveni nynějším. Tento návrh byl sice zamítnut, avšak jistě dlužno připustiti, že uskutečnění požadavků v něm obsažených, bylo by bývalo jen spravedlivé a slušné.

Bývalí poddůstojníci z povolání vznášejí tyto požadavky, jejichž oprávnění jest samozřejmé:

1. poddůstojníkům, kteří měli méně než 10 započitatelných služebních let, budiž vyplaceno odbytné, valorisované v poměru nynější koruny k bávalé zlaté koruně.

2. Ti, kdo mají přes 10 započitatelných služebních let, buďtež převzati jako pensisté.

3. Těm konečně, kdo již měli certifikáty nebo právo na vydání certifikátu, budiž umožněno, aby se mohli ucházeti o místa stejně jako nynější poddůstojníci z povolání.

Tyto požadavky jsou již tím odůvodněny, poněvadž menší a hospodářsky slabší stát, Rakousko, je splnil. Při jejich propuštění nemalý význam měla ostatně pomluvy a udavačství. Dlužno však také zdůrazniti, že bývalým poddůstojníkům z povolání, když jich bylo třeba, bylo slíbeno, že mohou počítati se zajištěním své existence. Pro tyto sliby mnoho z nich vstoupilo do služeb nového státu a jsou nyní v mnohém horší situaci než jejich druhové, kteří zůstali v Rakousku.

Ze všech těchto důvodů pokládají podepsaní za příkaz spravedlnosti, aby se také s bývalými poddůstojníky z povolání nakládalo tak, jak se to stalo s ostatními skupinami státních zaměstnanců. Není přece možno, aby jedna stavovská skupina byla postavena jaksi mimo zákon.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

Jest ochoten podati sněmovně návrh zákona, jímž se ustanovení zákona číslo 54 Sb. z. a n. rozšiřují na poddůstojníky z povolání rakousko - uherského mocnářství?

V Praze dne 10. června 1927.

Výnosem brněnské zemské politické správy číslo 96.656/V ze dne 22. srpna 1925 byla zamítnuta žádost pana Osvalda Röhlicha z Brna o udělení koncese k vykonávání živnosti zubního technika se sídlem v Novém Jičíně, poněvadž, jak se ve výnosu doslovně uvádí "místní potřeba obyvatelstva v Novém Jičíně a v politickém okrese novojičínském jest úplně uhrazena tam usedlými zubními lékaři a techniky."

Přes to, že od té doby žádný zubní lékař ani zubní technik dosud nezemřel, táž brněnská zemská politická správa výnosem čís. 138.948/V ze dne 7. prosince 1926 udělila jakémusi Bohumilu Medkovi ze Žabovřesk, příslušnému do Brna, koncesi pro živnost zubního techniky se sídlem v Novém Jičíně, ačkoliv město, byvši vyzváno, výslovně poukázalo na to, že již před několika měsíci dřívější uchazeč byl odmítnut, poněvadž ho v místě není třeba.

Tento postup zemské politické správy působí dojmem, že nepostupuje nestranně a mimoděk přichází na mysl, že pro udělení koncese v tomto případě rozhodovala národnost, neboť pan Bohumil Medek je Čech, kdežto dřívější žadatel Röhlich hlásí se k národnosti německé.

Tážeme se proto pana ministra vnitra, jak je možno, že táž brněnská zemská politická správa v téže věci rozhodovala různě a proč pan Röhlich byl odmítnut a panu Medkovi za týchž podmínek koncese udělena byla?

V Praze dne 8. června 1927.

Opavské státní zastupitelství jest známé snad v celém státě, že z každé maličkosti udělá obžalobu podle zákona na ochranu republiky. jeho postup bylo by lze nazvati přímo směšným, kdyby nebyl nepříjemný pro ty, když právě jsou jím postiženi. Nyní se stal tento nový příznačný případ: Jistý dělník z okolí javorníka podal presidentu republiky žádost o milost a v této žádosti vedle místního názvu užil slova "Slovensko". Kancelář presidenta republiky nenalezla v tom nic závadného. Ale jinak tomu bylo u opavského státního zastupitelství. Žádost, kterou soud dostal, aby o ní podla svůj posudek a doporučil ji, učinilo předmětem obžaloby podle zákona na ochranu republiky, poněvadž žadatel označiv stát slovem "Slovensko", "zřejmě se dopustil tupení československého státu".

Žadateli asi sotva šlo o to, aby se dopustil tupení státu. naopak lze míti za to, že jednal v nevědomosti. Rozhodně ani ministerstvu spravedlnosti ani kanceláři presidenta republiky nenapadlo, aby v tomto slově spatřovaly tupení státu. Ale jak se zdá, opavský státní zástupce neví, že slepá horlivost jen škodí, a dělá ze všeho možného ihned obžalobu, asi proto, aby dokázal, že opavské státní zastupitelství má příliš mnoho sil a proto má dosti času zabývati se maličkostmi.

Tazatel již v interpelaci, podané před rokem (tisk 528/III), ukázal, že státní zastupitelstva zneužívají zákona na ochranu republiky. Již tehdy žádal, aby byl přesně definován pojem "iredentistický", aby byly jmenovány spolky, které se příčí zákonu na ochranu republiky. V další interpelaci posl. Knirsche (tisk 938) znovu se žádalo, aby byly podrobně definovány pojmy určitých přečinů proti zákonu na ochranu republiky.

Pan ministr spravedlnosti odpověděl na tyto obě interpelace vyhýbavě (tisk 808/XI a 999). Jak nutna jest však podobná definice, vysvítá z příkladu právě uvedeného.

Vláda a především ministerstvo spravedlnosti se zřetelem ne uvedený příklad nebudou se jistě moci ubrániti dojmu, že toto věčné stíhání podle zákona na ochranu republiky pro všemožné maličkosti působí přímo směšně a neprospívá vážnosti státu ani doma ani za hranicemi, nýbrž ji jen poškozuje. Budou tedy musiti z přinucení souhlasiti s míněním, že naléhavě mají konečně býti vydány pokyny státním zástupcům, aby se stala přítrž četným malicherným a přímo směšným pronásledováním.

Podepsaní táží se tedy pana ministra spravedlnosti:

1. Jest konečně ochoten vyhověti požadavku projevenému v obou interpelacích obou poslanců inž. Junga a Knirsche, aby pojem "iredentistický" ve smyslu zákona na ochranu republiky byl jasně vymezen, a jmenovati spolky, které podle mínění vlády jsou státu nebezpečné?

2. Jest dále ochoten podle nedávno vydaného poselství presidenta republiky jednati zak ve smyslu demokracie, aby diskuse byla vůbec možná a podle toho vydati pokyny státním zástupcům, aby nerdousili tisku a svobodného slova?

3. Jest konečně ochoten v tomto zvláště uvedeném opavském případu ihned naříditi, aby řízení bylo zastaveno, a postarati se pro budoucno, aby se vůbec nepodávaly obžaloby z tak směšných důvodů?

V Praze dne 15. června 1927.