Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kromě obmezení exekuce, která jsou o peněžitých pohledávkách ustanovena v jiných zákonech a platných nařízeních, jsou z exekuce zcela vyňaty:

1. dary z milosti, almužny, chudinské peníze a podobné podpory, které osobám v chudinském zaopatření jsou poukázány z nadací, z pokladen obecních nebo z jiných pokladen veřejných, jako i nároky příslušející dlužníku z nadací, studijních a cestovních nebo z účasti ve spolcích nemocenských a pohřebních;

2. částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy, učiněné o pojištění budov nebo příslušenství nemovitostí, když těchto částek podle stanov upotřebena býti musí, aby poškozená budova byla znovu vystavena nebo opravena, nebo aby její příslušenství bylo doplněno;

3. zálohy, které jsou poskytovány z pokladen se schválením státním zřízených k zásobování.

(1) Jen pokud roční důchod přesahuje 4000 Kč, jsou exekuci podrobeny:

1. výživné a výslužné, která jsou poskytována z nadací neb od ústavů, které jsou zřízeny za příčinou podpory, pokud toto výživné a výslužné není podle § 41, č. 1 z exekuce vyňato;

2. výživné a důchody, které se vyplácejí dlužníkovi ze smluv pojišťovacích, jakož i pohledávky výživného spočívající na předpisu zákonném, je-li dlužník k výdělku neschopen a nucen žíti z tohoto výživného nebo z těchto důchodů;

3. peněžité důchody, které se vyplácejí pro poškození na těle.

(2) Ze vkladů do spořitelen nebo do spolků úsporných, které zřízeny jsou u továren, u těžířských nebo jinakých živnostenských podniků a do kterých toliko živnostenští dělníci tohoto závodu mohou peníze ukládati, jest podrobena exekuci toliko částka, která převyšuje 4000 Kč.

(3) Přísluší-li dlužníkovi několik nároků uvedených v č. 1 až 3, jest exekuce na ně přípustna s obměnou, že dlužníkovi musí býti ponechán roční příjem 4000 Kč.

(1) Vede-li se exekuce na důchody a pohledávky uvedené v § 42 pro nárok na poskytování výživy příslušející ze zákona, jest z exekuce vyňata tolika polovice částek za volné prohlášených.

(2) Osvobození od exekuce propůjčená jednotlivým vytčeným důchodům a pohledávkám platnými výsadami nebo jinými platnými nařízeními, která sahají dále nežli tato ustanovení, jsou nedotčena.

Ustanovení v § § 41 až 43 nemohou býti ani vyloučena, ani obmezena dohodou mezi dlužníkem a věřitelem. Každé opatření odporující těmto předpisům, učiněné postupem, poukazem, zastavením nebo jiným jednáním; jest právně bezúčinné.

(1) Exekuce na peněžité pohledávky dlužníkovy koná se jejich zabavením. Kromě případů uvedených v § 47 zabaví se tím, že soud exekuci povolující zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil. Současně zapoví dlužníkovi samému, aby jinak se svou pohledávkou ani se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal, zejména aby pohledávky nevybral.

(2) Poddlužníkovi i dlužníkovi budiž pří tam oznámeno, že vymáhající věřitel nabyl ku pohledávce práva zástavního.

(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi. Platební zápověď doručí se poddlužníkovi podle předpisů o doručování žalob.

(4) Poddlužník může platební zápovědi odporovati rekursem, jemuž může exekuční soud vyhověti sám.

(1) Vede-li se exekuce na peněžitou pohledávku, kterou dlužník má proti státu nebo fondu pod veřejnou správou, jest platební zápověď doručiti úřadu, který jest povolán plat poukázati, a na návrh vymáhajícího věřitele také orgánu (pokladně nebo účtárně, účetnímu odboru, účetnímu oddělení), který jest povolán likvidovati platbu dlužníku náležející. Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi úřadu poukazujícímu. Vymáhající věřitel jest povinen udati orgán povolaný k likvidování. Má-li pokladna pro obdrženou platební zápověď právo zatím zadržeti výplatu dospělých částek dlužníkových, řídí se předpisy o tom platnými.

(2) Má-li úřad zpravený a platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku se příčí zákonným ustanovením, může soudu oznámiti, že jest exekuce nepřípustna, po případě platební zápovědi odporovati rekursem.

(1) Pohledávky ze směnek nebo z jiných, papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, dále pohledávky z šeků, kupeckých poukázek a zavazovacích listů a ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli zabaví se tím, že výkonný orgán tyto papíry podle příkazu exekučního soudu zabaví, sepíše o tom zájemní protokol (§ 3, odst 1.) a uloží zabavené listiny u soudu v soudní kanceláři nebo v uschovacím úřadu.

(2) O zabavení téže pohledávky později pro jiného věřitele povoleném platí ustanovení § 7.

(1) Presentace, protesty, notifikace a jiné úkony potřebné k tomu, aby byla zachována neb vykonána práva z papírů uvedených v § 47, obstará, je-li papír u soudu uložen, místo dlužníka výkonný orgán, který exekučním soudem k tomu byl zmocněn. Soud jej může k těmto úkonům zmocniti z úřední moci nebo na návrh dlužníka nebo vymáhajícího věřitele.

(2) Zejména může býti výkonný orgán exekučním soudem, zmocněn, aby vybral dospělou pohledávku z takového papíru u soudu uloženého, je-li nebezpečí v průtahu. Vybrané peníze uloží u soudu; zástavní právo, které má vymáhající věřitel k pohledávce, přechází na tyto peníze.

(3) Je-li třeba pohledávku zažalovati, aby promlčení bylo přetržena nebo aby zabráněno bylo jiným újmám, zřídí exekuční soud z moci úřadu nebo na návrh k tomuto účelu opatrovníka.

Ruční zástava pro zabavenou pohledávku zřízená budiž na návrh vymáhajícího věřitele vzata do uschování (§ 9). Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení pohledávky nebo může učiněn býti samostatně u exekučního soudu, když bylo zabavení povoleno.

(1) Zástavní právo, jehož bylo nabyto zabavením pohledávky služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchody, vztahuje se také na důchody po zabavení dospívající, zástavní právo pak dobyté na zúročitelné pohledávce také na úroky dospívající po zabavení.

(2) Zabavením služného postižen jest také zejména příjem, kterého nabude dlužník tím, že jeho plat se zvýší, že mu byl svěřen nový úřad, že byl na jiný úřad přeložen nebo že byl dán na odpočinek. Ustanovení toto však neplatí, změní-li se zaměstnavatel.

(1) Vydobude-li několik věřitelů v rozličných dobách zabavení téže pohledávky, rozhoduje o pořadí zástavních práv tím nabytých u pohledávek z papírů uvedených v § 47 doba, kdy papír výkonným orgánem byl vzat do uschování nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno na zřízeném již zájemním protokole.

(2) Ve všech ostatních případech řídí se pořadí zástavních práv časem, kdy byly platební zápovědi pro tyto věřitele vydané doručeny poddlužníkovi; u pohledávek proti státu, nebo některému fondu pod veřejnou správou řídí se pořadí toto dobou, kdy byly doručeny úřadu poukazujícímu.

(3) Byly-li papíry uvedené v odstavci 1. vzaty do uschování současně pro několik věřitelů nebo doručí-li se několik platebních zápovědí poddlužníkovi téhož dne, jsou zástavní práva tím zřízená mezi sebou ve stejném pořadí. Nedostačuje-li zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, budou upraveny jednotlivé pohledávky i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.

(1) Exekuční soud uloží poddlužníkovi na návrh vymáhajícího věřitele, aby do patnácti dnů prohlásil:

1. zdali a pokud zabavenou pohledávku uznává za odůvodněnou a jest ochoten ji zaplatiti;

2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest závislá platební povinnost;

3. zdali a které nároky činí na zabavenou pohledávku jiné osoby;

4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne na pohledávce zástavní právo;

5. zdali a od kterého věřitele, jakož i u kterého soudu zabavená pohledávka byla zažalována.

(2) Návrh tento může býti spojen s návrhem na zabaveni. V takovém případě soud zabavení povolující přikáže poddlužníkovi zároveň s platební zápovědí, aby se do patnácti dnů vyjádřil.

(3) Poddlužník ručí vymáhajícímu věřiteli, k jehož žádosti příkaz byl vydán, za škodu, která vznikne tím, že se vyjádřil vědomě nepravdivě. To budiž mu oznámeno při doručení, příkazu.

(4) Poddlužník může se vyjádřiti u exekučního soudu nebo u soudu, který platební zápověď doručil, ústně do protokolu nebo písemně podáním k soudu exekučnímu. Poddlužník může se vyjádřiti také ihned při doručení platební zápovědi vůči soudnímu orgánu, který byl doručením pověřen. Protokol o vyjádření sepsaný budiž z úřední povinnosti zaslán exekučnímu soudu.

(5) Vymáhající věřitel budiž zpraven o tom, že vyjádření bylo podáno a že může do něho u soudu nahlédnouti.

(6) Náklady, které vyzvanému poddlužníkovi vyjádřením vzniknou, nahradí mu zatím vymáhající věřitel a je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni podle poměru svých vykonatelných pohledávek.

Ustanovení § 52 neplatí o exekuci na pohledávky, které dlužník má proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou.

(1) Zabavená peněžitá pohledávka budiž vymáhajícímu věřiteli na návrh přikázána k vybrání nebo místo placení.

(2) Návrh na přikázání může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn samostatně u exekučního soudu. O návrhu rozhodne vždy exekuční soud.

(3) Byl-li poddlužník vyzván k vyjádření podle § 52, budiž s rozhodnutím o návrhu na přikázání sečkáno, až lhůta k vyjádření projde. Před rozhodnutím buďte slyšeni ostatní věřitelé, kteří na tutéž pohledávku vedou exekuci a, může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužník a osoby, které podle oznámení poddlužníkova činí nárok na zabavenou pohledávku.

(1) Zakládá-li se pohledávka na papíru, jenž rubopisem může býti převeden, nebo závisí-li jinak její dobývání na držbě papíru o pohledávce vydaného, lze pohledávku přikázati toliko úhrnem a, jestliže částka tato převyšuje pohledávku vykonatelnou, lze ji přikázati jen, dá-li vymáhající věřitel jistotu, že vydá přebytek. Totéž platí, nelze-li zabavenou pohledávku z jiných důvodů částečně převésti nebo vymáhati.

(2) Věřitel žádající za přikázání pohledávky musí dáti jistotu také tehdy, je-li zabavená pohledávka z části vyňata z exekuce nebo dříve byla zabavena pro jiného věřitele; tu jest třeba zajistiti, že částka z exekuce vyňatá nebo příslušející předcházejícímu zástavnímu věřiteli bude vydána dlužníkovi nebo předcházejícímu zástavnímu věřiteli podle toho, kolik bude na pohledávku splaceno. Příkaz, aby jistota byla složena, může býti vydán z úřední moci nebo na návrh.

(3) Žádá-li za přikázání pohledávky několik vymáhajících věřitelů, kteří nabízejí stejnou jistotu (odst. 2.), přísluší přednost tomu, pro něhož pohledávka byla dříve zabavena; není-li však nabízená jistota stejná, tomu, jenž podává lepší jistotu, je-li toliko jeden z věřitelů ochoten dáti jistotu, budiž pohledávka přikázána jemu, ať jest jeho zástavní právo v jakémkoli pořadí.

(1) Pohledávka přikáže se tím, že usnesení vyhovující návrhu doručí se poddlužníkovi; jde-li však o pohledávku z papírů rubopisem převoditelných, jakož i u pohledávek, jejichž dobytí vázáno jest jinak držbou papíru o pohledávce vydaného, přikázání pohledávky vykoná se tím, že papír opatřený potřebným písemným prohlášením o převodu odevzdá se vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána. Toto převáděcí prohlášení budiž vydáno exekučním soudem nebo k jeho příkazu výkonným orgánem.

(2) Ustanovení §§ 46 a 51, odst. 2., platí při pohledávkách proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou také pro doručení usnesení, jímž pohledávka se přikazuje.

(3) Pokud pohledávka byla přikázána některému věřiteli k vybrání nebo na místě placení, nemůže býti znovu přikázána věřiteli jinému.

(1) Dlužník jest zavázán vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána, dáti zprávy, jichž jest třeba k dobytí přikázané pohledávky, a vydati mu listiny, které o pohledávce má. Byla-li toliko část zabavené pohledávky přikázána, má věřitel na návrh dáti jistotu za to, že vrátí listiny, které týkají se pohledávky celé.

(2) Na návrh vymáhajícího věřitele lze na dlužníku exekucí vymáhati, aby listiny vydal. Tento návrh budiž podán u exekučního soudu, Na jiných držitelích listin může se věřitel domáhati jejich vydání žalobou.

(3) Soudní kancelář vyznačí na listinách věřiteli vydaných, že byla pohledávka přikázána.

Činí-li na pohledávku, která byla přikázána k vybrání nebo na místě placení, nárok nejen vymáhající věřitel, nýbrž také jiné osoby, jest poddlužník oprávněn a, žádá-li za to některý věřitel, jemuž pohledávka zcela nebo z části byla přikázána, i povinen pohledávku s příslušenstvím složiti u exekučního soudu pro všechny tyto osoby, jakmile pohledávka dospěje. O takovéto žádosti rozhodne soud usnesením, vyslechna poddlužníka.

(2) Byly-li na poddlužníka podány žaloby a zaplacení pohledávky, může poddlužník, slože pohledávku u soudu procesního, navrhnouti, aby ze sporu byl propuštěn.

(1) Přikázáním pohledávky k vybrání jest věřitel zmocněn, aby od poddlužníka jménem dlužníkovým požadoval v čas dospělosti zaplacení zabavené pohledávky, aby upomínkou nebo výpovědí způsobil, by pohledávka stala se dospělou, aby vykonal presentace, protesty, notifikace i jiné úkony, jichž jest k zachování k uplatnění nároku zapotřebí, aby přijal placení na svou pohledávku a na ni je započetl, aby poddlužníka zažaloval o zaplacení, byla-li pohledávka včas a řádně zaplacena, jakož i aby uplatnil zástavní právo pro přikázanou pohledávku zřízené. Usnesení přikazující pohledávku k vybrání nezmocňuje však vymáhajícího věřitele, aby učinil na vrub dlužníkův narovnání o pohledávce aby dlužníkovi dluh prominul nebo vznesl na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li pohledávka po právu platna.

(2) Žalobě, kterou podal věřitel, když mu byla pohledávka přikázána, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které jsou odůvodněny právního poměru mezi ním a vymáhajícím věřitelem.

(3) Postoupí-li dlužník pohledávku již přikázanou, nemá postup účinku na oprávnění věřitelova vzniklá přikázáním, zejména na jeho právo žádati zaplacení pohledávky.

(1) Závisí-li poddlužníkův závazek k plnění v tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v majetku dlužníkově, jest dlužník povinen na návrh vymáhajícího věřitele, jemuž byla pohledávka vybrání přikázána, věci ty vydati, aby je dále odevzdal poddlužníkovi.

(2) Vymáhající věřitel může vymoci vydání exekucí, je-li vzájemný závazek dlužníkův určen rozsudkem vydaným proti poddlužníkovi nebo proti dlužníkovi anebo může-li býti soudci prokázán důkazními listinami.

(3) Návrh na povolení této exekuce buď učiněn u soudu, který rozhodl v první stolici o návrhu na přikázáni pohledávky. Před rozhodnutím budiž dlužník vyslechnut.

(1) Vymáhající věřitel, který přikázanou pohledávku zažaluje, jest povinen opověděti soudně spor dlužníkovi, bydlí-li v tuzemsku a je-li jeho bydliště známo.

(2) Každý věřitel, pro kterého byla zažalovaná přikázaná pohledávka spolu zabavena, může ke sporu přistoupiti na svůj náklad jako vedlejší intervenient. Rozhodnutí o přikázané pohledávce ve sporu takovém vydané působí pro všechny a proti všem, pro koho byla pohledávka zabavena.

(3) Vymáhající věřitel, který otálí s vymáháním přikázané pohledávky nebo neopoví dlužníkovi spor, ručí za veškerou škodu, která tím vzejde dlužníkovi neb ostatním věřitelům, již vedou exekuci na tutéž pohledávku.

(4) Kromě toho může každý věřitel, který na přikázanou pohledávku vede exekuci, navrhnouti, aby přikázání pohledávky věřiteli, který s vymáháním jejím otálí, bylo zrušeno a aby ustanoven byl opatrovník, který by pohledávku vybral. Dříve než soud o návrhu rozhodne, vyslechne věřitele, jemuž byla pohledávka přikázána.

(1) Věřitel může se zříci práv, kterých nabyl přikázáním pohledávky k vybrání, nepozbývaje tím svého vykonatelného nároku ani zástavního práva proň nabytého na dlužníkově pohledávce.

(2) Vzdání se práv nabytých přikázáním staniž se oznámením exekučnímu soudu, který o něm zpraví dlužníka, poddlužníka a ostatní věřitele. Věřitel jest povinen vrátiti spolu listiny, na kterých se jeho zřeknutí práv poznamená.

(3) Zřekne-li se věřitel přikázání, nese veškeré náklady, které přikázáním vznikly, zejména též zažalováním přikázané pohledávky.

(1) Zaplatí-li poddlužník vymáhajícímu věřiteli, zapraví se tím pohledávka věřitelova až do částky, která mu podle jeho zástavního práva náleží.

(2) Oč vymáhající věřitel obdržel více, jest povinen po vrácení jistoty jím složené buďto přímo vydati zástavním věřitelům k vybrání oprávněným nebo složiti k soudu nebo odevzdati dlužníkovi, přísluší-li část zaplacených peněz dlužníkovi proto, že pohledávka částečně byla vyňata z exekuce, nebo jestliže na vybrané peníze nikdo jiný nečiní nároku.

(3) Jak má býti užito došlých peněz, které vymáhajícímu věřiteli nenáležejí, ustanoví exekuční soud na návrh hned, když povoluje přikázání pohledávky. Byl-li podán takový návrhu samostatně, buďte před rozhodnutím slyšeni všichni účastníci.

(1) Poddlužník sprostí se svého závazku měrou, jakou zaplatí vymáhajícímu věřiteli, kterému pohledávka byla přikázána k vybrání.

(2) Potvrzení o zaplacení poddlužníkovi daná mají stejný účinek, jako kdyby byla vydána dlužníkem samým.

(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel nebo nemůže-li býti pohledávka přikázána k vybrání, poněvadž žádný z vymáhajících věřitelů nedal jistoty požadované podle § 65, nebo konečně musí-li přikázání pohledávky opět býti zrušeno, poněvadž byla odepřena jistota určená v § 7, budiž exekučním soudem na návrh ustanoven opatrovník, aby zabavenou pohledávku vybral.

(2) Dále může býti z úřední moci nebo na návrh ustanoven opatrovník, aby pohledávku vybral, když byly přikázány k vybrání částky téže pohledávky několika věřitelům a neshodnou-li se tito věřitelé o zřízení společného zmocněnce.

(1) Opatrovník zřízený soudem podle ustanovení tohoto zákona (§§ 48, 61, 65) k vybrání zabavené pohledávky má všecka práva; která jsou zákonem propůjčena vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání. Exekuční soud jest povinen dohlédati na činnost opatrovníkovu a z úřední povinnosti nebo na připomínky, které proti jednání opatrovníkovu přednesli věřitelé nebo dlužník, zaříditi, aby shledané průtahy nebo jiné závady byly odstraněny, jakož i aby daný příkaz byl co možno rychle proveden.

(2) Peníze poddlužníkem zaplacené složí opatrovník 1. soudu; o tom, jak jich má býti použito, platí ustanovení §§ 36 až 38 s tu obměnou, že do rozdělované podstaty započítávají se náklady, které byly opatrovníkovi ve sporu proti poddlužníkovi přisouzeny, a že náklady vzešlé zřízením a činností opatrovníka zapraví se přede všemi jinými pohledávkami.

Přikáže-li se zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli na místě placení, přejde na něho v rozsahu, ve kterém byla přikázána, a s účinkem, jakoby ji byl dlužník postoupil za úplatu. Má se pak za to, že vymáhající věřitel byl uspokojen až do výše přikázané pohledávky. Věřiteli zůstávají však vyhrazena práva z ručení, kterým povinen jest dlužník podle ustanovení práva občanského.

(1) Na místo přikázání pohledávky může exekuční soud na návrh věřitele, pro něhož byla pohledávka zabavena, naříditi jiný způsob zpeněžení, jestliže:

1. vybrání zabavené pohledávky jest spojeno s obtížemi, poněvadž jest závislá na vzájemném plnění dlužníkově, které nemůže býti opatřeno exekucí podle § 60;

2. dospělost zabavené pohledávky jest podmíněna výpovědí poddlužníkovi vyhrazenou nebo pro výpověď vyhrazenou dlužníkovi byla umluvena výpovědní lhůta delší, než půl roku, nebo když pohledávka vůbec dospěje teprve více než za půl roku po zabavení;

3. po tom, kdy pohledávka byla přikázána k vybírání, pokus přikázanou pohledávku vybrati nevedl k cíli z jiného důvodu nežli proto, že poddlužník nebyl s to, aby zaplatil, nebo proto, že pohledávka byla soudem pravoplatně odepřena, anebo proto, že věřitel zmocněný k vybrání pokusu toho se vzdal (§ 62), nebo když nastane některá z okolností uvedených pod čís. 1 a 2 teprve po přikázání pohledávky.

(2) Dříve nežli soud o takovém návrhu rozhodne, vyslechne ostatní věřitele, kteří na pohledávce nabyli zástavního práva, a může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužníka. Vyhoví-li soud návrhu, zruší dříve vydané usnesení o přilízání pohledávky, a zpraví o tom poddlužníka i všecky ostatní účastníky.

(1) Prodává-li se zabavená pohledávka, budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých. Jmenovitá hodnota pohledávky jest cenou vyvolací. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá výkonný orgán kupci, jakmile složí kupní cenu. O písemných převáděcích prohlášeních jichž je zapotřebí, platí obdobně ustanovení § 56, odst. 1.

(2) O tom, jak se naloží s výtěžkem prodeje, platí předpisy §§ 34 až 38.

(1) Nesmí býti povoleno, aby pohledávka byla prodána veřejnou dražbou, jestliže:

1. pro pohledávku jest zřízena ruční zástava, která poskytuje dostatečnou jistotu;

2. pohledávka přísluší dlužníkovi proti vymáhajícímu věřiteli samotnému a může býti vyrovnána s nárokem, o jehož dobytí jde;

3. předmětem pohledávky jest vybírání ročních důchodů, výživného nebo jiných opětujících se dávek;

4. pohledávka zakládá se na vkladní knížce banky, spořitelny nebo záložny;

5. pohledávka založená na některém papíru naznačeném v § 47 má cenu bursovní;

6. nemůže býti s určitostí udáno, jak jest pohledávka veliká, nebo osvědčeno, že jest po právu.

(2) Prodej pohledávky z volné ruky lze povoliti jen, když vymáhající věřitel nebo dlužník soudu označí kupce, který prohlásí, že jest ochoten pohledávku převzíti za přiměřených podmínek.

(3) Povolí-li se vnucená správa pohledávky, platí o její výkonu ustanovení §§ 8 až 80.

(1) Vede-li se exekuce na pohledávky, pro které jest v pozemkových knihách zapsáno právo zástavní, jest k jejich zabavení zapotřebí také, aby zástavní právo bylo zapsáno do knih. Je-li již na knihovní pohledávce zapsáno zástavní právo dříve zřízené, dostačí k zabavení, poznamená-li se v knihách vykonatelnost.

(2) Návrh, aby povoleno bylo zabavení pohledávky knihovně zajištěné, zahrnuje v sobě návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva zástavního nebo poznámka vykonatelnosti. Soud povoluje zabavení zároveň nařídí, čeho je třeba, aby zápisy tyto byly vykonány.

(3) Vymohlo-li několik věřitelů zabavení téže knihovní pohledávky, platí o pořadí zástavních práv ustanovení knihovního práva.

(4) Zároveň s povolením vkladu zástavního práva nebo poznámky vykonatelnosti dá soud dlužníkovi i poddlužníkovi zápovědi uvedené v § 45.

Knihovní pohledávky nesmějí býti zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě.

(1) Byla-li knihovní pohledávka přikázána k vybrání, budiž to z úřední povinnosti poznamenáno v knihách.

(2) Mimo oprávnění uvedená v § 59 přísluší tu vymáhajícímu věřiteli právo vymoci knihovní poznámky výpovědi a hypotekární žaloby, jakož i vydati jménem dlužníkovým veškerá prohlášení, kterých je třeba, aby zástavní právo zapsané pro přikázanou pohledávku bylo knihovně vymazáno. Aby prohlášení o výmazu bylo účinným, jest zapotřebí, aby bylo spáleno exekučním soudem.

Zřekne-li se vymáhající věřitel práv, kterých nabyl tím, že mu byla pohledávka k vybrání přikázána, budiž poznámka o přikázání pohledávky v knihách z úřední povinnosti vymazána.

(1) Přikáže-li se knihovní pohledávka na místo placení, budiž podle pravoplatného příkazního usnesení a v jeho rozsahu z úřední moci knihovně převedeno právo dlužníkovo na vymáhajícího věřitele.

(2) Zároveň s převodem soud nařídí, aby zástavní právo pro vymáhajícího věřitele podle § 71, odst. 1. zapsané bylo knihovně vymazáno. Právní účinek tohoto výmazu vztahuje se i na nadzástavní práva, která mezitím byla snad zapsána na zástavním právu vymáhajícího věřitele; práva tato buďte převedena na hypoteční pohledávku, které vymáhající věřitel nabyl přikázáním na místě placení. Vázne-li na přikázané pohledávce několik pohledávek, vymaže se zároveň s převodem pohledávky zástavní právo za pohledávky z ní neuhrazené.