Kromě obmezení exekuce, která jsou o peněžitých
pohledávkách ustanovena v jiných zákonech
a platných nařízeních, jsou z exekuce
zcela vyňaty:
1. dary z milosti, almužny, chudinské peníze
a podobné podpory, které osobám v chudinském
zaopatření jsou poukázány z nadací,
z pokladen obecních nebo z jiných pokladen veřejných,
jako i nároky příslušející
dlužníku z nadací, studijních a cestovních
nebo z účasti ve spolcích nemocenských
a pohřebních;
2. částky, na které má dlužník
nárok ze smlouvy, učiněné o pojištění
budov nebo příslušenství nemovitostí,
když těchto částek podle stanov upotřebena
býti musí, aby poškozená budova byla
znovu vystavena nebo opravena, nebo aby její příslušenství
bylo doplněno;
3. zálohy, které jsou poskytovány z pokladen
se schválením státním zřízených
k zásobování.
(1) Jen pokud roční důchod přesahuje
4000 Kč, jsou exekuci podrobeny:
1. výživné a výslužné, která
jsou poskytována z nadací neb od ústavů,
které jsou zřízeny za příčinou
podpory, pokud toto výživné a výslužné
není podle § 41, č. 1 z exekuce vyňato;
2. výživné a důchody, které se
vyplácejí dlužníkovi ze smluv pojišťovacích,
jakož i pohledávky výživného spočívající
na předpisu zákonném, je-li dlužník
k výdělku neschopen a nucen žíti z tohoto
výživného nebo z těchto důchodů;
3. peněžité důchody, které se
vyplácejí pro poškození na těle.
(2) Ze vkladů do spořitelen nebo do spolků
úsporných, které zřízeny jsou
u továren, u těžířských
nebo jinakých živnostenských podniků
a do kterých toliko živnostenští dělníci
tohoto závodu mohou peníze ukládati, jest
podrobena exekuci toliko částka, která převyšuje
4000 Kč.
(3) Přísluší-li dlužníkovi
několik nároků uvedených v č.
1 až 3, jest exekuce na ně přípustna
s obměnou, že dlužníkovi musí býti
ponechán roční příjem 4000
Kč.
(1) Vede-li se exekuce na důchody a pohledávky uvedené
v § 42 pro nárok na poskytování výživy
příslušející ze zákona,
jest z exekuce vyňata tolika polovice částek
za volné prohlášených.
(2) Osvobození od exekuce propůjčená
jednotlivým vytčeným důchodům
a pohledávkám platnými výsadami nebo
jinými platnými nařízeními,
která sahají dále nežli tato ustanovení,
jsou nedotčena.
Ustanovení v § § 41 až 43 nemohou býti
ani vyloučena, ani obmezena dohodou mezi dlužníkem
a věřitelem. Každé opatření
odporující těmto předpisům,
učiněné postupem, poukazem, zastavením
nebo jiným jednáním; jest právně
bezúčinné.
(1) Exekuce na peněžité pohledávky dlužníkovy
koná se jejich zabavením. Kromě případů
uvedených v § 47 zabaví se tím, že
soud exekuci povolující zapoví poddlužníkovi,
aby dlužníkovi platil. Současně zapoví
dlužníkovi samému, aby jinak se svou pohledávkou
ani se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal,
zejména aby pohledávky nevybral.
(2) Poddlužníkovi i dlužníkovi budiž
pří tam oznámeno, že vymáhající
věřitel nabyl ku pohledávce práva
zástavního.
(3) Zabavení jest vykonáno doručením
platební zápovědi poddlužníkovi.
Platební zápověď doručí
se poddlužníkovi podle předpisů o doručování
žalob.
(4) Poddlužník může platební zápovědi
odporovati rekursem, jemuž může exekuční
soud vyhověti sám.
(1) Vede-li se exekuce na peněžitou pohledávku,
kterou dlužník má proti státu nebo fondu
pod veřejnou správou, jest platební zápověď
doručiti úřadu, který jest povolán
plat poukázati, a na návrh vymáhajícího
věřitele také orgánu (pokladně
nebo účtárně, účetnímu
odboru, účetnímu oddělení),
který jest povolán likvidovati platbu dlužníku
náležející. Zabavení jest vykonáno
doručením platební zápovědi
úřadu poukazujícímu. Vymáhající
věřitel jest povinen udati orgán povolaný
k likvidování. Má-li pokladna pro obdrženou
platební zápověď právo zatím
zadržeti výplatu dospělých částek
dlužníkových, řídí se
předpisy o tom platnými.
(2) Má-li úřad zpravený a platební
zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku
se příčí zákonným ustanovením,
může soudu oznámiti, že jest exekuce nepřípustna,
po případě platební zápovědi
odporovati rekursem.
(1) Pohledávky ze směnek nebo z jiných, papírů,
které mohou býti rubopisem převedeny, dále
pohledávky z šeků, kupeckých poukázek
a zavazovacích listů a ze vkladních knížek
bank, spořitelen a záložen, jakož i ze
životních pojistek svědčících
majiteli zabaví se tím, že výkonný
orgán tyto papíry podle příkazu exekučního
soudu zabaví, sepíše o tom zájemní
protokol (§ 3, odst 1.) a uloží zabavené
listiny u soudu v soudní kanceláři nebo v
uschovacím úřadu.
(2) O zabavení téže pohledávky později
pro jiného věřitele povoleném platí
ustanovení § 7.
(1) Presentace, protesty, notifikace a jiné úkony
potřebné k tomu, aby byla zachována neb vykonána
práva z papírů uvedených v §
47, obstará, je-li papír u soudu uložen, místo
dlužníka výkonný orgán, který
exekučním soudem k tomu byl zmocněn. Soud
jej může k těmto úkonům zmocniti
z úřední moci nebo na návrh dlužníka
nebo vymáhajícího věřitele.
(2) Zejména může býti výkonný
orgán exekučním soudem, zmocněn, aby
vybral dospělou pohledávku z takového papíru
u soudu uloženého, je-li nebezpečí v
průtahu. Vybrané peníze uloží
u soudu; zástavní právo, které má
vymáhající věřitel k pohledávce,
přechází na tyto peníze.
(3) Je-li třeba pohledávku zažalovati, aby
promlčení bylo přetržena nebo aby zabráněno
bylo jiným újmám, zřídí
exekuční soud z moci úřadu nebo na
návrh k tomuto účelu opatrovníka.
Ruční zástava pro zabavenou pohledávku
zřízená budiž na návrh vymáhajícího
věřitele vzata do uschování (§
9). Návrh na uschování může býti
spojen s návrhem na zabavení pohledávky nebo
může učiněn býti samostatně
u exekučního soudu, když bylo zabavení
povoleno.
(1) Zástavní právo, jehož bylo nabyto
zabavením pohledávky služného nebo jiné
pohledávky na opětující se důchody,
vztahuje se také na důchody po zabavení dospívající,
zástavní právo pak dobyté na zúročitelné
pohledávce také na úroky dospívající
po zabavení.
(2) Zabavením služného postižen jest také
zejména příjem, kterého nabude dlužník
tím, že jeho plat se zvýší, že
mu byl svěřen nový úřad, že
byl na jiný úřad přeložen nebo
že byl dán na odpočinek. Ustanovení
toto však neplatí, změní-li se zaměstnavatel.
(1) Vydobude-li několik věřitelů v
rozličných dobách zabavení téže
pohledávky, rozhoduje o pořadí zástavních
práv tím nabytých u pohledávek z papírů
uvedených v § 47 doba, kdy papír výkonným
orgánem byl vzat do uschování nebo kdy bylo
pozdější zabavení poznamenáno
na zřízeném již zájemním
protokole.
(2) Ve všech ostatních případech řídí
se pořadí zástavních práv časem,
kdy byly platební zápovědi pro tyto věřitele
vydané doručeny poddlužníkovi; u pohledávek
proti státu, nebo některému fondu pod veřejnou
správou řídí se pořadí
toto dobou, kdy byly doručeny úřadu poukazujícímu.
(3) Byly-li papíry uvedené v odstavci 1. vzaty do
uschování současně pro několik
věřitelů nebo doručí-li se
několik platebních zápovědí
poddlužníkovi téhož dne, jsou zástavní
práva tím zřízená mezi sebou
ve stejném pořadí. Nedostačuje-li
zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné
pohledávky uhrazeny, budou upraveny jednotlivé pohledávky
i s příslušenstvím poměrně
podle svých úhrnných částek.
(1) Exekuční soud uloží poddlužníkovi
na návrh vymáhajícího věřitele,
aby do patnácti dnů prohlásil:
1. zdali a pokud zabavenou pohledávku uznává
za odůvodněnou a jest ochoten ji zaplatiti;
2. zdali a na kterém vzájemném plnění
jest závislá platební povinnost;
3. zdali a které nároky činí na zabavenou
pohledávku jiné osoby;
4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů
vázne na pohledávce zástavní právo;
5. zdali a od kterého věřitele, jakož
i u kterého soudu zabavená pohledávka byla
zažalována.
(2) Návrh tento může býti spojen s návrhem
na zabaveni. V takovém případě soud
zabavení povolující přikáže
poddlužníkovi zároveň s platební
zápovědí, aby se do patnácti dnů
vyjádřil.
(3) Poddlužník ručí vymáhajícímu
věřiteli, k jehož žádosti příkaz
byl vydán, za škodu, která vznikne tím,
že se vyjádřil vědomě nepravdivě.
To budiž mu oznámeno při doručení,
příkazu.
(4) Poddlužník může se vyjádřiti
u exekučního soudu nebo u soudu, který platební
zápověď doručil, ústně
do protokolu nebo písemně podáním
k soudu exekučnímu. Poddlužník může
se vyjádřiti také ihned při doručení
platební zápovědi vůči soudnímu
orgánu, který byl doručením pověřen.
Protokol o vyjádření sepsaný budiž
z úřední povinnosti zaslán exekučnímu
soudu.
(5) Vymáhající věřitel budiž
zpraven o tom, že vyjádření bylo podáno
a že může do něho u soudu nahlédnouti.
(6) Náklady, které vyzvanému poddlužníkovi
vyjádřením vzniknou, nahradí mu zatím
vymáhající věřitel a je-li
vymáhajících věřitelů
několik, všichni podle poměru svých
vykonatelných pohledávek.
Ustanovení § 52 neplatí o exekuci na pohledávky,
které dlužník má proti státu
nebo některému fondu pod veřejnou správou.
(1) Zabavená peněžitá pohledávka
budiž vymáhajícímu věřiteli
na návrh přikázána k vybrání
nebo místo placení.
(2) Návrh na přikázání může
býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn
samostatně u exekučního soudu. O návrhu
rozhodne vždy exekuční soud.
(3) Byl-li poddlužník vyzván k vyjádření
podle § 52, budiž s rozhodnutím o návrhu
na přikázání sečkáno,
až lhůta k vyjádření projde.
Před rozhodnutím buďte slyšeni ostatní
věřitelé, kteří na tutéž
pohledávku vedou exekuci a, může-li se to státi
bez značného průtahu, také dlužník
a osoby, které podle oznámení poddlužníkova
činí nárok na zabavenou pohledávku.
(1) Zakládá-li se pohledávka na papíru,
jenž rubopisem může býti převeden,
nebo závisí-li jinak její dobývání
na držbě papíru o pohledávce vydaného,
lze pohledávku přikázati toliko úhrnem
a, jestliže částka tato převyšuje
pohledávku vykonatelnou, lze ji přikázati
jen, dá-li vymáhající věřitel
jistotu, že vydá přebytek. Totéž
platí, nelze-li zabavenou pohledávku z jiných
důvodů částečně převésti
nebo vymáhati.
(2) Věřitel žádající za
přikázání pohledávky musí
dáti jistotu také tehdy, je-li zabavená pohledávka
z části vyňata z exekuce nebo dříve
byla zabavena pro jiného věřitele; tu jest
třeba zajistiti, že částka z exekuce
vyňatá nebo příslušející
předcházejícímu zástavnímu
věřiteli bude vydána dlužníkovi
nebo předcházejícímu zástavnímu
věřiteli podle toho, kolik bude na pohledávku
splaceno. Příkaz, aby jistota byla složena,
může býti vydán z úřední
moci nebo na návrh.
(3) Žádá-li za přikázání
pohledávky několik vymáhajících
věřitelů, kteří nabízejí
stejnou jistotu (odst. 2.), přísluší
přednost tomu, pro něhož pohledávka
byla dříve zabavena; není-li však nabízená
jistota stejná, tomu, jenž podává lepší
jistotu, je-li toliko jeden z věřitelů ochoten
dáti jistotu, budiž pohledávka přikázána
jemu, ať jest jeho zástavní právo v
jakémkoli pořadí.
(1) Pohledávka přikáže se tím,
že usnesení vyhovující návrhu
doručí se poddlužníkovi; jde-li však
o pohledávku z papírů rubopisem převoditelných,
jakož i u pohledávek, jejichž dobytí vázáno
jest jinak držbou papíru o pohledávce vydaného,
přikázání pohledávky vykoná
se tím, že papír opatřený potřebným
písemným prohlášením o převodu
odevzdá se vymáhajícímu věřiteli,
jemuž pohledávka byla přikázána.
Toto převáděcí prohlášení
budiž vydáno exekučním soudem nebo k
jeho příkazu výkonným orgánem.
(2) Ustanovení §§ 46 a 51, odst. 2., platí
při pohledávkách proti státu nebo
některému fondu pod veřejnou správou
také pro doručení usnesení, jímž
pohledávka se přikazuje.
(3) Pokud pohledávka byla přikázána
některému věřiteli k vybrání
nebo na místě placení, nemůže
býti znovu přikázána věřiteli
jinému.
(1) Dlužník jest zavázán vymáhajícímu
věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána,
dáti zprávy, jichž jest třeba k dobytí
přikázané pohledávky, a vydati mu
listiny, které o pohledávce má. Byla-li toliko
část zabavené pohledávky přikázána,
má věřitel na návrh dáti jistotu
za to, že vrátí listiny, které týkají
se pohledávky celé.
(2) Na návrh vymáhajícího věřitele
lze na dlužníku exekucí vymáhati, aby
listiny vydal. Tento návrh budiž podán u exekučního
soudu, Na jiných držitelích listin může
se věřitel domáhati jejich vydání
žalobou.
(3) Soudní kancelář vyznačí
na listinách věřiteli vydaných, že
byla pohledávka přikázána.
Činí-li na pohledávku, která byla
přikázána k vybrání nebo na
místě placení, nárok nejen vymáhající
věřitel, nýbrž také jiné
osoby, jest poddlužník oprávněn a, žádá-li
za to některý věřitel, jemuž
pohledávka zcela nebo z části byla přikázána,
i povinen pohledávku s příslušenstvím
složiti u exekučního soudu pro všechny
tyto osoby, jakmile pohledávka dospěje. O takovéto
žádosti rozhodne soud usnesením, vyslechna
poddlužníka.
(2) Byly-li na poddlužníka podány žaloby
a zaplacení pohledávky, může poddlužník,
slože pohledávku u soudu procesního, navrhnouti,
aby ze sporu byl propuštěn.
(1) Přikázáním pohledávky k
vybrání jest věřitel zmocněn,
aby od poddlužníka jménem dlužníkovým
požadoval v čas dospělosti zaplacení
zabavené pohledávky, aby upomínkou nebo výpovědí
způsobil, by pohledávka stala se dospělou,
aby vykonal presentace, protesty, notifikace i jiné úkony,
jichž jest k zachování k uplatnění
nároku zapotřebí, aby přijal placení
na svou pohledávku a na ni je započetl, aby poddlužníka
zažaloval o zaplacení, byla-li pohledávka včas
a řádně zaplacena, jakož i aby uplatnil
zástavní právo pro přikázanou
pohledávku zřízené. Usnesení
přikazující pohledávku k vybrání
nezmocňuje však vymáhajícího
věřitele, aby učinil na vrub dlužníkův
narovnání o pohledávce aby dlužníkovi
dluh prominul nebo vznesl na rozhodce rozhodnutí o tom,
je-li pohledávka po právu platna.
(2) Žalobě, kterou podal věřitel, když
mu byla pohledávka přikázána, nemůže
poddlužník čeliti námitkami, které
jsou odůvodněny právního poměru
mezi ním a vymáhajícím věřitelem.
(3) Postoupí-li dlužník pohledávku již
přikázanou, nemá postup účinku
na oprávnění věřitelova vzniklá
přikázáním, zejména na jeho
právo žádati zaplacení pohledávky.
(1) Závisí-li poddlužníkův závazek
k plnění v tom, že mu budou jako vzájemné
plnění odevzdány věci, které
jsou v majetku dlužníkově, jest dlužník
povinen na návrh vymáhajícího věřitele,
jemuž byla pohledávka vybrání přikázána,
věci ty vydati, aby je dále odevzdal poddlužníkovi.
(2) Vymáhající věřitel může
vymoci vydání exekucí, je-li vzájemný
závazek dlužníkův určen rozsudkem
vydaným proti poddlužníkovi nebo proti dlužníkovi
anebo může-li býti soudci prokázán
důkazními listinami.
(3) Návrh na povolení této exekuce buď
učiněn u soudu, který rozhodl v první
stolici o návrhu na přikázáni pohledávky.
Před rozhodnutím budiž dlužník
vyslechnut.
(1) Vymáhající věřitel, který
přikázanou pohledávku zažaluje, jest
povinen opověděti soudně spor dlužníkovi,
bydlí-li v tuzemsku a je-li jeho bydliště známo.
(2) Každý věřitel, pro kterého
byla zažalovaná přikázaná pohledávka
spolu zabavena, může ke sporu přistoupiti na
svůj náklad jako vedlejší intervenient.
Rozhodnutí o přikázané pohledávce
ve sporu takovém vydané působí pro
všechny a proti všem, pro koho byla pohledávka
zabavena.
(3) Vymáhající věřitel, který
otálí s vymáháním přikázané
pohledávky nebo neopoví dlužníkovi spor,
ručí za veškerou škodu, která tím
vzejde dlužníkovi neb ostatním věřitelům,
již vedou exekuci na tutéž pohledávku.
(4) Kromě toho může každý věřitel,
který na přikázanou pohledávku vede
exekuci, navrhnouti, aby přikázání
pohledávky věřiteli, který s vymáháním
jejím otálí, bylo zrušeno a aby ustanoven
byl opatrovník, který by pohledávku vybral.
Dříve než soud o návrhu rozhodne, vyslechne
věřitele, jemuž byla pohledávka přikázána.
(1) Věřitel může se zříci
práv, kterých nabyl přikázáním
pohledávky k vybrání, nepozbývaje
tím svého vykonatelného nároku ani
zástavního práva proň nabytého
na dlužníkově pohledávce.
(2) Vzdání se práv nabytých přikázáním
staniž se oznámením exekučnímu
soudu, který o něm zpraví dlužníka,
poddlužníka a ostatní věřitele.
Věřitel jest povinen vrátiti spolu listiny,
na kterých se jeho zřeknutí práv poznamená.
(3) Zřekne-li se věřitel přikázání,
nese veškeré náklady, které přikázáním
vznikly, zejména též zažalováním
přikázané pohledávky.
(1) Zaplatí-li poddlužník vymáhajícímu
věřiteli, zapraví se tím pohledávka
věřitelova až do částky, která
mu podle jeho zástavního práva náleží.
(2) Oč vymáhající věřitel
obdržel více, jest povinen po vrácení
jistoty jím složené buďto přímo
vydati zástavním věřitelům
k vybrání oprávněným nebo složiti
k soudu nebo odevzdati dlužníkovi, přísluší-li
část zaplacených peněz dlužníkovi
proto, že pohledávka částečně
byla vyňata z exekuce, nebo jestliže na vybrané
peníze nikdo jiný nečiní nároku.
(3) Jak má býti užito došlých peněz,
které vymáhajícímu věřiteli
nenáležejí, ustanoví exekuční
soud na návrh hned, když povoluje přikázání
pohledávky. Byl-li podán takový návrhu
samostatně, buďte před rozhodnutím slyšeni
všichni účastníci.
(1) Poddlužník sprostí se svého závazku
měrou, jakou zaplatí vymáhajícímu
věřiteli, kterému pohledávka byla
přikázána k vybrání.
(2) Potvrzení o zaplacení poddlužníkovi
daná mají stejný účinek, jako
kdyby byla vydána dlužníkem samým.
(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel
nebo nemůže-li býti pohledávka přikázána
k vybrání, poněvadž žádný
z vymáhajících věřitelů
nedal jistoty požadované podle § 65, nebo konečně
musí-li přikázání pohledávky
opět býti zrušeno, poněvadž byla
odepřena jistota určená v § 7, budiž
exekučním soudem na návrh ustanoven opatrovník,
aby zabavenou pohledávku vybral.
(2) Dále může býti z úřední
moci nebo na návrh ustanoven opatrovník, aby pohledávku
vybral, když byly přikázány k vybrání
částky téže pohledávky několika
věřitelům a neshodnou-li se tito věřitelé
o zřízení společného zmocněnce.
(1) Opatrovník zřízený soudem podle
ustanovení tohoto zákona (§§ 48, 61, 65)
k vybrání zabavené pohledávky má
všecka práva; která jsou zákonem propůjčena
vymáhajícímu věřiteli, jemuž
byla pohledávka přikázána k vybrání.
Exekuční soud jest povinen dohlédati na činnost
opatrovníkovu a z úřední povinnosti
nebo na připomínky, které proti jednání
opatrovníkovu přednesli věřitelé
nebo dlužník, zaříditi, aby shledané
průtahy nebo jiné závady byly odstraněny,
jakož i aby daný příkaz byl co možno
rychle proveden.
(2) Peníze poddlužníkem zaplacené složí
opatrovník 1. soudu; o tom, jak jich má býti
použito, platí ustanovení §§ 36 až
38 s tu obměnou, že do rozdělované podstaty
započítávají se náklady, které
byly opatrovníkovi ve sporu proti poddlužníkovi
přisouzeny, a že náklady vzešlé
zřízením a činností opatrovníka
zapraví se přede všemi jinými pohledávkami.
Přikáže-li se zabavená pohledávka
vymáhajícímu věřiteli na místě
placení, přejde na něho v rozsahu, ve kterém
byla přikázána, a s účinkem,
jakoby ji byl dlužník postoupil za úplatu.
Má se pak za to, že vymáhající
věřitel byl uspokojen až do výše
přikázané pohledávky. Věřiteli
zůstávají však vyhrazena práva
z ručení, kterým povinen jest dlužník
podle ustanovení práva občanského.
(1) Na místo přikázání pohledávky
může exekuční soud na návrh věřitele,
pro něhož byla pohledávka zabavena, naříditi
jiný způsob zpeněžení, jestliže:
1. vybrání zabavené pohledávky jest
spojeno s obtížemi, poněvadž jest závislá
na vzájemném plnění dlužníkově,
které nemůže býti opatřeno exekucí
podle § 60;
2. dospělost zabavené pohledávky jest podmíněna
výpovědí poddlužníkovi vyhrazenou
nebo pro výpověď vyhrazenou dlužníkovi
byla umluvena výpovědní lhůta delší,
než půl roku, nebo když pohledávka vůbec
dospěje teprve více než za půl roku
po zabavení;
3. po tom, kdy pohledávka byla přikázána
k vybírání, pokus přikázanou
pohledávku vybrati nevedl k cíli z jiného
důvodu nežli proto, že poddlužník
nebyl s to, aby zaplatil, nebo proto, že pohledávka
byla soudem pravoplatně odepřena, anebo proto, že
věřitel zmocněný k vybrání
pokusu toho se vzdal (§ 62), nebo když nastane některá
z okolností uvedených pod čís. 1 a
2 teprve po přikázání pohledávky.
(2) Dříve nežli soud o takovém návrhu
rozhodne, vyslechne ostatní věřitele, kteří
na pohledávce nabyli zástavního práva,
a může-li se to státi bez značného
průtahu, také dlužníka. Vyhoví-li
soud návrhu, zruší dříve vydané
usnesení o přilízání pohledávky,
a zpraví o tom poddlužníka i všecky ostatní
účastníky.
(1) Prodává-li se zabavená pohledávka,
budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji
zabavených věcí movitých. Jmenovitá
hodnota pohledávky jest cenou vyvolací. Listiny
o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá
výkonný orgán kupci, jakmile složí
kupní cenu. O písemných převáděcích
prohlášeních jichž je zapotřebí,
platí obdobně ustanovení § 56, odst.
1.
(2) O tom, jak se naloží s výtěžkem
prodeje, platí předpisy §§ 34 až
38.
(1) Nesmí býti povoleno, aby pohledávka byla
prodána veřejnou dražbou, jestliže:
1. pro pohledávku jest zřízena ruční
zástava, která poskytuje dostatečnou jistotu;
2. pohledávka přísluší dlužníkovi
proti vymáhajícímu věřiteli
samotnému a může býti vyrovnána
s nárokem, o jehož dobytí jde;
3. předmětem pohledávky jest vybírání
ročních důchodů, výživného
nebo jiných opětujících se dávek;
4. pohledávka zakládá se na vkladní
knížce banky, spořitelny nebo záložny;
5. pohledávka založená na některém
papíru naznačeném v § 47 má cenu
bursovní;
6. nemůže býti s určitostí udáno,
jak jest pohledávka veliká, nebo osvědčeno,
že jest po právu.
(2) Prodej pohledávky z volné ruky lze povoliti
jen, když vymáhající věřitel
nebo dlužník soudu označí kupce, který
prohlásí, že jest ochoten pohledávku
převzíti za přiměřených
podmínek.
(3) Povolí-li se vnucená správa pohledávky,
platí o její výkonu ustanovení §§
8 až 80.
(1) Vede-li se exekuce na pohledávky, pro které
jest v pozemkových knihách zapsáno právo
zástavní, jest k jejich zabavení zapotřebí
také, aby zástavní právo bylo zapsáno
do knih. Je-li již na knihovní pohledávce zapsáno
zástavní právo dříve zřízené,
dostačí k zabavení, poznamená-li se
v knihách vykonatelnost.
(2) Návrh, aby povoleno bylo zabavení pohledávky
knihovně zajištěné, zahrnuje v sobě
návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva
zástavního nebo poznámka vykonatelnosti.
Soud povoluje zabavení zároveň nařídí,
čeho je třeba, aby zápisy tyto byly vykonány.
(3) Vymohlo-li několik věřitelů zabavení
téže knihovní pohledávky, platí
o pořadí zástavních práv ustanovení
knihovního práva.
(4) Zároveň s povolením vkladu zástavního
práva nebo poznámky vykonatelnosti dá soud
dlužníkovi i poddlužníkovi zápovědi
uvedené v § 45.
Knihovní pohledávky nesmějí býti
zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě.
(1) Byla-li knihovní pohledávka přikázána
k vybrání, budiž to z úřední
povinnosti poznamenáno v knihách.
(2) Mimo oprávnění uvedená v §
59 přísluší tu vymáhajícímu
věřiteli právo vymoci knihovní poznámky
výpovědi a hypotekární žaloby,
jakož i vydati jménem dlužníkovým
veškerá prohlášení, kterých
je třeba, aby zástavní právo zapsané
pro přikázanou pohledávku bylo knihovně
vymazáno. Aby prohlášení o výmazu
bylo účinným, jest zapotřebí,
aby bylo spáleno exekučním soudem.
Zřekne-li se vymáhající věřitel
práv, kterých nabyl tím, že mu byla
pohledávka k vybrání přikázána,
budiž poznámka o přikázání
pohledávky v knihách z úřední
povinnosti vymazána.
(1) Přikáže-li se knihovní pohledávka
na místo placení, budiž podle pravoplatného
příkazního usnesení a v jeho rozsahu
z úřední moci knihovně převedeno
právo dlužníkovo na vymáhajícího
věřitele.
(2) Zároveň s převodem soud nařídí,
aby zástavní právo pro vymáhajícího
věřitele podle § 71, odst. 1. zapsané
bylo knihovně vymazáno. Právní účinek
tohoto výmazu vztahuje se i na nadzástavní
práva, která mezitím byla snad zapsána
na zástavním právu vymáhajícího
věřitele; práva tato buďte převedena
na hypoteční pohledávku, které vymáhající
věřitel nabyl přikázáním
na místě placení. Vázne-li na přikázané
pohledávce několik pohledávek, vymaže
se zároveň s převodem pohledávky zástavní
právo za pohledávky z ní neuhrazené.