Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Dlužníkovy nároky na vydání nebo dodání věcí hmotných zabavují se podle předpisů §§ 45 až 49.

(2) O dalším exekučním řízení platí obdobně předpisy §§ 51 až 70; při tom však buď dbáno také ustanovení následujících.

Zabavený nárok nemůže býti přikázán na místě placení.

(1) Byl-li přikázán k vybrání nárok na vydání nebo dodání movitých hmotných věcí, jest poddlužník povinen vydati věc výkonnému orgánu soudem označenému, jakmile nárok dospěje. Nemá-li věc býti vydána v obvodu soudu exekučního, budiž výkonný orgán k žádosti exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu věc má býti vydána nebo dodána.

(2) O zpeněžení věci vydané nebo dodané platí ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých.

(3) Byla-li věc poddlužníkem vydána nebo dodána mimo obvod exekučního soudu, zašle ji dožádaný soud exekučnímu soudu, aby provedl řízení prodejové a rozvrhové. Kdyby to snad působilo značné náklady neb obtíže a nelze-li od zaslání očekávati zvláštního prospěchu nebo kdyby zaslání z jiných důvodů nebylo možno nebo účelno, vykoná okresní soud, v jehož obvodu věc byla dodána, na návrh nebo z úřední moci řízení prodejové a rozvrhové, dohodna se se soudem exekučním.

(4) Vykonatelná peněžitá pohledávka vymáhajícího věřitele a peněžité pohledávky ostatních věřitelů, kteří k témuž nároku nabyli práva zástavního, buďte uspokojeny z výtěžku prodeje podle předpisů §§ 34 až 38.

Přikáže-li se dlužníkuv nárok na vydání nemovité věci, má ji poddlužník, jakmile nárok dospěje, odevzdati správci, kterého na návrh vymáhajícího věřitele ustanoví exekuční soud. Není-li věc v obvodu exekučního soudu, budiž správce na žádost exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu jest věc.

(2) Chce-li vymáhající věřitel, aby vykonatelná peněžitá pohledávka byla zapravena, musí vésti na věc správci odevzdanou exekuci vnucenou správou nebo nucenou dražbou podle předpisů platných o exekuci na nemovitý majetek a není třeba, aby při nucené dražbě dlužník v knihách byl zapsán. Vymůže-li vymáhající věřitel vnucenou správu, může on i správce žádati, aby v knihách bylo zapsáno vlastnické právo pro dlužníka. Exekuci tuto povoliti a provésti přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu jest věc.

(3) Neučiní-li vymáhající věřitel do měsíce ho odevzdání věci správci návrh, aby byla zahájena vnucená správa nebo nucená dražba, budiž exekuce z moci úřadu zrušena.

Ustanovení § 58 platí také o nárocích na vydání a dodání věcí hmotných. Nehodí-li se věc, která má býti dodána, k soudnímu uložení, nechť požádá poddlužník ti exekučního soudu, aby byl zřízen uchovatel nebo správce, a jemu věc odevzdá.

(1) Aby byla vykonána exekuce na majetková práva dlužníkova, která nenáležejí k peněžitým pohledávkám a při nichž nemá také býti užito předpisu o exekuci na majetek nemovitý, vydá soud exekuci povolující na návrh vymáhajícího věřitele, dlužníkovi příkaz; aby se zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení). Je-li z tohoto práva určitá osoba zavázána něco plniti, zabavení pokládá se za vykonané teprve, když také této třetí osobě byla doručena soudní zápověď, aby plnila dlužníkovi. Je-li to možno podle povahy věci, může býti vykonáno také zájemné popsání práva, na něž se vede exekuce (§ 8).

(2) Exekuční soud určí na návrh vymáhajícího věřitele, vyslechna dlužníka a všechny věřitele, pro které bylo právo zabaveno, jak má býti zpeněženo.

(1) Prodej zcizitelného práva veřejnou dražbou smí býti soudem povolen jen, nelze-li je vůbec jinak zpeněžiti, nebo toliko s nepoměrně velikým nákladem.

(2) Prodej budiž vykonán podle ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých a výtěžek rozdělen obdobně podle ustanovení §§ 34 až 38.

(1) Má-li dlužník podle zabaveného práva nárok na to, aby nějaká majetková podstata byla vydána nebo rozdělena a aby podíl jemu náležející byl vyloučen, může exekuční soud na návrh zmocniti vymáhajícího věřitele; aby toto právo dlužníkova jeho jménem uplatnil a aby k tomuto účelu podle předpisů občanského práva žádal, aby podstata byla rozdělena nebo aby zahájeno bylo vypořádání, aby dával výpovědi a aby za dlužníka platně vdával prohlášení, jichž jest jinak zapotřebí; aby zabavené právo bylo vykonáno a využitkováno. Zmocnění toto opravňuje věřitele také k tomu, aby zažaloval zabavené právo; jakož i jednotlivé nároky z něho plynoucí (§ 59).

(2) Na majetek takto získaný budiž k uspokojení vymáhajícího věřitele použito, podle povahy rozličných součástek majetku, některého v tomto zákoně dovoleného způsobu exekuce. Exekuci tuto přísluší povoliti soudu, u kterého vymáhající věřitel v první stolici učinil návrh, aby byl zmocněn zjednati platnost zabavenému právu.

(1) Jde-li o práva, podle nichž lze občas vybírati plody nebo jinak využíti věcí movitých nebo nemovitých, o oprávnění živnostenská, o výsady průmyslové, o práva honitby a rybolovu, o výhradná práva kutací a podobná práva, může exekuční soud na návrh vymáhajícího věřitele povoliti jejich vnucenou správu.

(2) O vnucené správě této platí obdobně předpisy o vnucené správě nemovitostí (§§ 208 až 213 zák. čl. LX/1881) s odchylkami v §§ 8 až 89 uvedenými.

(3) O tom, že tyla povolena vnucená správa výhradních práv kutacích, budiž zpraven příslušný báňský revírní úřad.

(1) Náleží-li k výkonu zabaveného práva užívání nebo upotřebení určitých věcí movitých nebo nemovitých, příslušejí práva a povinnosti, která jinak přikázána jsou exekučnímu soudu, soudu okresnímu, v jehož obvodu jest věc, a to při věcech movitých v době, kdy vnucená správa byla povolena.

(2) Ve všech ostatních případech nastupuje na místo soudního odevzdání věci soudní zmocnění správce, aby zabavené právo vykonal.

Přísluší-li zabavené právo dlužníkovi za určitou činži nebo za jiné opětující se dávky, náležejí dávky tyto, a při vnucené správě požívacího práva podle občanského práva propůjčeného otci na jmění jeho dítěte, také náklad na výživu dítěte stavu jeho přiměřenou, k výdajům, které správce má přímo zapravovati ze správních výtěžků. Poručenský soud (úřad) určí na návrh správce napřed, kolik má vydati na výživu dítěte.

Soudu náleží schváliti opatření, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření; nežli tak učiní, vyslechne soud vlastníka věci, které se týká zabavené právo. Vlastník jest oprávněn podati také námitky a připomínky proti přípustnosti nebo účelnosti správcových opatření. Exekuční soud rozhodne o námitkách a připomínkách vyslechna správce; správce jest povinen jeho opatřením vyhověti.

Jde-li o práva příslušející dlužníku podle horního zákona, má vnucený správce opatřiti vše, čeho jest třeba, aby taková práva, byla zachována, a může k tomu účelu zejména také vymoci, aby doba oprávnění byla prodloužena.

Vnucená správa se skončí, když projde čas, na který jest obmezeno právo dlužníkovo.

(1) Je-li to prospěšno, aby byly zamezeny značné správní náklady, nebo je-li to z jiných důvodů výhodnější, může soud na návrh na místo vnucené správy naříditi, aby zabavené právo bylo zpeněženo propachtováním.

(2) Propachtování může se státi veřejnou dražbou nejvíce podávajícímu. O dražbě této platí obdobně ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých; splátky pachtovného, které jest skládati k soudu, buďte rozděleny podle ustanovení o rozdělování výtěžkových přebytků při vnucené správě.

(1) Na živnostenské podniky, tovární závody, obchodní podniky a podobné podniky hospodářské může býti na návrh vedena exekuce vnucenou správou nebo propachtováním. Při živnostech řemeslných nebo koncesovaných živnostech, k jejichž nastoupení jest třeba zvláštní způsobilosti, exekuce vnucenou správou nebo propachtováním není dovolena, provozuje-li živnost majitel sám nebo nejvýše se čtyřmi pomocníky.

(2) Je-li podle platných předpisů k vykonávání živnosti nebo k provozování jiného podniku zástupcem zapotřebí schválení úřadu správního a má-li následkem povolené vnucené správy přejíti vedení živnosti nebo podniku na správce samého, budiž usnesení exekučního soudu, kterým byl správce jmenován, předloženo příslušnému správnímu úřadu ke schválení dříve, nežli se doručí účastníkům.

(3) Totéž platí o usnesení o propachtování živnosti, je-li ku propachtování předepsáno, aby vyžádáno bylo schválení správního úřadu.

(1) Jde-li o podnik, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku, budiž povolení vnucené správy a jméno správcovo zapsáno do rejstříku a vyhlášeno. Právní účinek této vyhlášky posuzuje se podle obchodního zákona. Exekuční soud zápas v obchodním rejstříku nařídí z úřední povinnosti.

(2) Správce jest povinen podepsati se před soudem obchodní rejstřík vedoucím osobně nebo předložiti mu svůj ověřený podpis.

(3) Exekuční soud může také u jiných podniků na návrh nebo z úřední moci vyhlásiti ve veřejných listech nebo jiným v místě obvyklým způsobem, že vnucená správa byla povolena a kdo byl ustanoven správcem.

(1) Výkonný orgán zavede správce do podniku, jehož správa byla povolena. Ustanovením jest správce zmocněn ke všem obchodům a právním jednáním, která se obyčejně při provozování podniku toho druhu vyskytují.

(2) Správce jest zejména oprávněn odvolati prokuru nebo obchodní plnou moc, kterou dlužník dal k provozování podniku do vnucené správy vzatého, jakož i přijímati veškeré poštovské zásilky, které svědčí spravovanému podniku.

(3) Zdali a pokud přecházejí na správce oprávnění a povinnosti příslušející podle živnostenského práva majiteli podniku, posuzuje se podle ustanovení živnostenského řádu.

Vnucený správce živnostenského podniku, továrního závodu, podniku obchodního nebo podobného hospodářského podniku jest povinen z výtěžků správy přímo zapravovati mzdy, stravné a jiné služební platy osob zaměstnaných při provozování spravovaného podniku, které dospívají za vnucené správy nebo dospěly v posledním roku před jejím povolením.

Rekurs není dovolen proti usnesením, kterými:

1. se dlužníkovi po povoleném zabavení zapovídá nakládati se zabaveným právem a se zástavou pro zabavenou pohledávku zřízenou (§ 45 a 81);

2. poddlužníkovi se přikazuje, aby se o zabavené pohledávce vyjádřil (52);

3. vymáhajícímu věřiteli se přikazuje, aby dal jistotu podle §§ 55 a 57;

4. zřizuje se opatrovník k vybrání přikázané pohledávky (§§ 48, 61, 65);

5. nařizuje se, aby prodejové a rozvrhové řízení bylo provedeno před okresním soudem splniště (§ 78);

6. nařizuje se poznámka a vyhláška povolené vnucené správy.

Peněžité pokuty pravoplatně uložené civilním soudem a platy za úřední výkony soudního řízení, na jejichž zaplacení dohlíží soud z úřední povinnosti (poplatky přisouzené soudním osobám a soudním komisařům, svědečné, znalečné, poplatky za uveřejnění vyhlášek a pod.) a které jdou na vrub stran, vymáhají se podle všeobecných předpisů jen tehdy, nejsou-li v následujících ustanoveních obsaženy odchylky.

Pečovati o dobytí takovýchto platů náleží úředníku soudu, u něhož platy vzešly, a byl-li to soud vyšší stolíce, úředníku první stolice; který k tomu byl určen (vymáhající úředník). Nevzešly-li platy tyto u civilního soudu, jest příslušným úředník okresního soudu, v jehož obvodu má dlužník obecný soud nebo majetek.

(1) Vymáhající úředník vyzve dlužníka platebním příkazem, aby do osmi dnů zaplatil peníz, který jest povinen zaplatiti.

(2) Podrobné předpisy o vydání platebního příkazu stanoví nařízení.

Uplyne-li marně lhůta v platebním příkazu daná, zahájí vymáhající úředník exekuci, a to především na svršky. Zůstala-li tato exekuce bez výsledku, lze vésti exekuci na ostatní dlužníkův majetek, zejména i na nemovitosti a práva na nich zjištěná. Vymáhající úředník oznámí to přednostovi soudu, který rozhodne, má-li exekuci na jiný dlužníkův majetek zahájiti vymáhající úředník, či má-li za to býti požádán úřad povolaný zastupovati stát.

Vymáhající úředník požádá za povolení a výkon exekuce soud, který jest v tom případě příslušným soudem exekučním. Je-li to jiný soud, než u kterého jest vymáhající úředník ustanoven, jest třeba, aby přednosta soudu požádání písemně schválil. Při exekuci na svršky lze použíti zjednodušené žádosti za povolení a výkon exekuce; podrobnosti ustanoví vládní nařízení.

(1) Exekuce na svršky buď provedena co nejrychleji; zejména neplatí tu ustanovení § 23. Zabavené svršky lze vzíti do uschováni u prodati při dražebním roku nařízeném v jiné věci i z úřední moci, a to i když nejde o věci nepatrné ceny. Nedosáhne-li se nejnižšího podání, lze zabavené svršky prodati i pod ně.

(2) Ustanovení tohoto článku však neplatí, bylo-li by použití jich na újmu jiných osob, které nabyly k zabaveným svrškům zástavního práva již dříve, anebo současně se zájmem pro platy, které dobývá vymáhající úředník.

Vymáhající úředník má v exekučním řízení jím zahájeném postavení vymáhajícího věřitele. Spory však, které vzejdou z tohoto exekučního řízení, náleží vésti úřadu povolanému zastupovati stát.

(1) Ustanovení tohoto oddílu platí též, jde-li o dobytí peněžitých pokut pravoplatně uložených advokátům anebo veřejným notářům kárnými soudy, náhrad pravoplatně uložených vnucenému správci, jakož i jiných platit, které mají býti podle zvláštních předpisů vymáhány stejně, jako poplatky za soudní úkony.

(2) Platy; které mají býti konány pro soukromé osoby (znalce, svědky), nevymáhají se však úředně, zřeknou-li se toho oprávněné osoby, aby byla exekuce vedena, anebo chtějí-li si ji provésti samy. Vymáhající úředník vyžádá si proto jejich prohlášení dříve, než exekuci pro takovéto platy navrhne.

1. Zrušují se §§ 13, odst. 3., 14 a 15 zák. čl. XLI/1908.

2. § 26 zák. čl. VII/1912 se zrušuje.

Zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí v platnost zák. čl. I/1911 o civilním soudním řízení, mění se takto:

1. § 11 zák. čl. LIV/1912 doplňuje se tímto dalším odstavcem:

"Všude tam, kde podle platných předpisů rozhoduje okresní soud, který jest zároveň soudem procesním nebo exekučním, jako soud, u kterého se vede kniha pozemková, vydá i usnesení o zápisu do pozemkové knihy soudce, jemuž jsou přikázány věci sporné nebo exekuční, a zpraví o něm i strany."

2. Zrušují se §§ 37 a 40, odst. 3.

3. §§ 33 a 36, odst. 1. až 5. a 7. se zrušuji a na jejich místo nastupují tato ustanovení:

Podle spisů a listin, které byly zřízeny mimo území Československé republiky a podle zákonných ustanovení platných v cizině jsou způsobilé k exekuci, smí na území, kde platí tento zákon, dojíti k exekuci nebo k provedení jednotlivých exekučních úkonů jen tehdy a potud, pokud jest zaručena státními smlouvami nebo vládními prohlášeními ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášenými vzájemnost.

Návrhu na exekuci, který se opírá o rozhodnutí cizího soudu nebo jiného úřadu anebo o smír před nimi ujednaný, lze kromě toho vyhověti jen tehdy, když:

1. právní věc mohla býti podle zdejších ustanovení o příslušnosti zahájena v cizím státě;

2. obsílka nebo nařízení, kterým bylo řízení před cizím soudem nebo úřadem zahájeno, byly doručeny osobě, proti které exekuce má býti vedena, do vlastních rukou buďto v onom cizím státě nebo poskytnutím právní pomoci v některém jiném státě anebo ve zdejším státním území;

3. rozhodnutí není již podle předloženého o tom vysvědčení cizího soudu nebo úřadu podle práva v cizině platného podrobeno opravnému prostředku, který staví vykonatelnost.

Avšak i když byly splněny podmínky ustanovené v předchozích paragrafech, budiž povolení exekuce nebo žádaného exekučního výkonu odepřeno, když:

1. byla osobě, proti které má býti exekuce vedena, nepravidelností řízení odňata možnost zúčastniti se řízení konaného před cizím soudem nebo úřadem;

2. exekucí má býti vynuceno jednání, které jest podle zdejšího práva vůbec nedovoleno nebo alespoň nemůže býti vynuceno;

3. exekuční titul týká se osobního stavu československého státního občana a má býti proti němu vykonán;

4. exekucí nebo žádaným exekučním úkonem má býti uznán právní poměr nebo splněn nárok, kterému zdejším zákonem v tomto státě odepírá se platnost nebo žalovatelnost proto, že toho vyžaduje veřejný pořádek anebo mravnost.

(1) Povoliti navrženou exekuci nebo navržený exekuční úkon jest příslušný sborový soud první stolice, v jehož obvodu jest exekuční soud.

(2) Návrh může učiniti vymáhající věřitel sám, cizí soud nebo jiný veřejný orgán k tomu povolaný.

(3) Je-li toho třeba, může soud dříve, než o návrhu rozhoduje, požádati za vysvětlení cizí úřad, od kterého pochází exekuční titul nebo který navrhl exekuci.

(1) Bylo-li návrhu vyhověno, ač tu není zákonných podmínek pro povolení exekuce ustanovených v §§ 1 až 3, může ten, proti tomu byla exekuce povolena, podati proti povolení exekuce odpor; právo podati rekurs tím dotčeno není.

(2) Odpor budiž podán u soudu, který jest příslušný podle § 4, odst. 1. v první stolici exekuci povoliti, a to pokud se neopírá o to, že tu není vzájemnosti, nebo o některý důvod uvedený v § 3, čís. 2 až 4 do patnácti dnů po tom, kdy bylo doručeno povolení exekuce, jinak jest vyloučen. O odporu rozhodne soud po ústním jednání usnesením. Byl-li podán odpor, může soud na návrh exekuci odložiti.

(3) Lhůta k rekursu proti rozhodnutí o návrhu na exekuci jest patnáctidenní. Proti rozhodnutí o rekursu, ať byl podán proto, že exekuce byla povolena nebo odepřena, může býti ve stejné lhůtě podán rekurs k třetí stolici, byť i soud druhé stolice potvrdil v odpor vzaté usnesení soudu prvního.

Tato ustanovení neplatí, jsou-li ve státních smlouvách nebo ve vládních prohlášeních, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení, obsažena odchylná ustanovení o tom, kdy lze exekuci povoliti a za jakých podmínek lze vykonati cizí spisy a listiny k exekuci způsobilé.

Exekuční úkony i exekuce, které byly povoleny podle cizích spisů a listin k exekuci způsobilých, vykonávají se podle ustanovení zdejších zákonů.

(1) Zák. čl. LI/1871 a IX/187 se zrušují.

(2) Výkonem exekucí na věci movité na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pověří přednosta příslušného soudu zásadně soudní zřízence (podúředníky a zřízence) a jen výjimečně případ od případu úředníky soudní kanceláře, jde-li o věci zvláště obtížné nebo důležité aneb není-li u soudu jiného způsobilého zřízence.

(3) U větších okresních soudů lze, je-li toho trvale třeba a je-li zabezpečeno plné zaměstnání zvláštních sil výkonem exekuční služby, zříditi zvláštní místa podúředníků pro výkon exekuční služby. K dosažení tohoto místa vyžaduje se kromě všeobecných podmínek, předepsaných pro dosažení zřízeneckého místa ve státní službě, ještě úspěšný výkon zvláštní zkoušky pra výkonné orgány. Podrobnější předpisy o této zkoušce vydá ministr spravedlnosti.

(4) Exekutoři podle dosavadních předpisů ustanovení, vyhovují-li všem předepsaným podmínkám, mohou býti na žádost ustanoveni na uprázdněná místa zřízenecká nebo podúřednická, uvedená v předchozím odstavci a přiznává se jim na tato místa právo přednostní. Při tomto ustanovení lze jim za souhlasu ministerstva vnitra a financí dobu, kterou ztrávili od výkonu exekutorské zkoušky (§ 2 zák. čl. LI/1871) v nepřetržité a bezvadné službě exekutorské, započísti buď zcela nebo z části jednak pro postup do vyšších služebních platů, jednak do doby, rozhodné pro nabytí nároku a výměru odpočivných a zaopatřovacích platů, pro tento posléz uvedený účel však jen tehdy, zaplatí-li dříve částku shodující se s penízem, který by se nashromáždil na pensijním příspěvku, kdyby zaměstnanec byl za započtenou dobu platil pensijní příspěvek z pensijní základny odpovídající prvnímu platovému stupni služného podúředníka po případě definitivního zřízence platného v době svého ustanovení zřízencem nebo podúředníkem. Pro výpočet platí procentní sazba, jakou definitivní zřízenci platili v tom kterém kalendářním období, při čemž i částečně započtená doba se posuzuje jako nepřetržitý celek jdoucí nazpět ode dne ustanovení zřízencem nebo podúředníkem.

(1) Soudní prázdniny na Slovensku a Podkarpatské Rusi trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem.

(2) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí toliko ve věcech feriálních. Na řízení trestní, upomínací a řízení exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu.

(3) Feriální věci jsou:

a) v řízení sporném:

1. spory směnečné,

2. spory o pokračování v započaté stavbě,

3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející matce a dítěti proti nemanželskému otci,

4. jinaké spory o výživné, k němuž je žalovaný povinen podle zákona, pokud nejsou tyto spory spojeny se spory o rozvod nebo rozluku manželství,

5. sumární spory držební a mezní (§§ 575 až 582 zák. čl. I/1911),

6. řízení o výpovědích, odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechány k užívání za nájemné v plodech,

7. spory ze smlouvy služební, námezdní a učební mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu,

8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé o závazcích vznikajících z těchto jejich vzájemných poměrů,

9. návrhy na zajištění důkazů podle §§ 381 až 386 zák. čl. I/1911,

10. řízení o uvalení kurately podle §§ 718 a násl. zák. čl. I/1911;

b) v řízení nesporném:

1. věci knih pozemkových,

2. věci rejstříku firemního,

3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu,

4. osvědčovací úkony.

(4) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jemuž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh nebo a úřední moci za feriální i jinou věc, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné nebo zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

(5) Jestliže počátek soudních prázdnin připadne do nějaké lhůty nebo počátek lhůty do soudních prázdnin, prodlužuje se lhůta o celou dobu nebo část soudních prázdnin, která při počátku lhůty ještě zbývala. Na počátek lhůt ve věcech feriálních a lhůty k podání návrhu na navrácení v předešlý stav (§ 452 zák. čl. I/1911) soudná prázdniny vlivu nemají.

(1) Písemná vyhotovení rozsudků, usnesení, smírů a potvrzení o pravoplatnosti nebo vykonatelností u všech soudů podepisuje soudní kancelář s poznámkou "za správnost vyhotovení".

(2) Úřední vysvědčení, dopisy, zprávy, schvalovací doložky, usnesení o vydání, usnesení o zatčení a propuštění z vazby podepisuje u sborových soudů předseda senátu (samosoudce, vyšetřující soudce), u okresních soudů samosoudce, jemuž jest věc přikázána, u věcí pak, které již jsou vyřízeny, předseda senátu nebo samosoudce, jemuž by věc podle rozvrhu práce náležela. Všecka ostatní písemná vyhotovení podepisuje přednosta soudu.

Ve vyhotoveních soudních rozhodnutí v občanských právních věcech a platebních příkazů v řízení rozkazním (hlava IX. zák. čl. I/1911) může býti označení právní věcí, stran, předmětu, způsobu a času plnění a výkonu nahrazeno poukazem na současně sdělené protokoly, podání a rubriky. Poučení o opravných prostředcích může se při všech soudních rozhodnutích připojiti k vyhotovení na zvláštním listu. Vyhoví-li soud beze změny návrhu strany rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem na základě uznání, nevydá jí žádného poučení o opravných prostředcích.

(1) Československé soudy postupují, poskytujíce si právní pomoc, podle zásad práva platného ve své oblasti; žádá-li však o to soud, který se právní pomoci dožaduje, použijí předpisů práva soudu dožadujícího.

(2) Ustanovení tato platí i tehdy, když by zákon platný v oblasti dožádaného soudu provedení tohoto úkonu odporoval.

(1) Nezachová-li se dožádaný soud, poskytuje právní pomoc, podle předpisu daného v čl. XIV., vykonal však dožádaný úkon podle zásad práva platného ve své oblasti, nelze z toho dovozovati pro právní oblast dožadujícího soudu neplatnost tohoto úkonu; dožadující soud může však na návrh nebo z úřední povinnosti svoji žádost opětovati a trvati na tom, aby byl úkon proveden podle zásad jeho právního řádu.

(2) Nesrovnalosti v takových případech snad mezi oběma soudy vzešlé vyřídí konečně vrchní zemský soud (soudní tabule) nadřízený soudu dožádanému.

(1) Účinky, které se pojí k podání nebo doručení žaloby v oblasti jednoho práva, působí i v oblasti druhého práva.

(2) Tato zásada platí i tehdy, když žaloba v oblasti jednoho práva podaná byla zde pro nepříslušnost soudu odmítnuta a podána znovu v oblasti práva druhého.

(3) Dovoluje-li zákon platný v oblastí jednoho práva, aby soud vyslovivší svou nepříslušnost odkázal věc jinému soudu, jejž považuje za příslušný, má toto rozhodnutí právní účinky i pro soudy v oblasti druhého práva.

(4) Je-li po předchozím ústním jednání pravoplatně vyřčena věcná nepříslušnost některého soudu v jedné oblasti, jest toto rozhodnutí závazné i pro soud oblasti druhého práva, u něhož by právní věc později byla zahájena.

(1) Byla-li povolena nebo vykonána exekuce soudy jedné oblasti, má toto povolení nebo výkon plné právní účinky i v právní oblasti druhé, a to i tehdy, když v této druhé právní oblasti jest pro způsob této exekuce předepsán jiný postup.

(2) Je-li třeba, aby v exekuci povolené v oblasti jedné bylo pokračováno v právní oblasti druhé, postupují soudy této oblasti pokračujíce v řízení sice podle zásad svého práva, jsou však povinny přiznati onomu povolení tytéž právní účinky, jaké vyvolalo v oblasti soudu, který exekuci povolil.

První věta §u 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 177 Sb. z. a n., kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekucí na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, zní:

"Ustanovení §u 4 zákona ze dne 18. března 1921; č. 115 Sb. z. a n., o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé, zůstávají nedotčena."

Na všech místech, kde se v zák. čl. I/1911 i v jiných zákonech mluví o "královské kurii", nastupuje "nejvyšší soud".

(1) Ustanovení čl. I., II., III. a XI. nabývají účinnosti dnem vyhlášení; ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti prvním dnem třetího měsíce po tom, ve kterém byl zákon vyhlášen.

(2) Ustanovení čl. I., II. a IV. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi; ustanovení čl. III., V. až XIII. platí jen na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

(3) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.