Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(¹) Trestné činy v oddílu I hlavy II uvedené stíhají se na soukromou (hlavní) obžalobu a náleží trestní řízení výlučně občanským trestním soudům a ta pro přečiny sborovým soudům I. stolice, pro přestupky okresním soudům, i když byly spáchány tiskem.

(²) Obžalobu jest padati do šesti týdnů ode dne, kdy oprávněný se dověděl o trestném činu a osobě pachatelově, jinak žalobní právo zaniká.

(³) Obžalobu může podati:

a) pro přestupek padle §§ 25, 26 a přečin podle § 30 každý soutěžitel, jakož i každá korporace; podle stanov povolaná hájiti hospodářské zájmy soutěžitelů činem dotčené, leč by byla v témže případě konala smírčí řízení podle § 49;

b) pro přečiny podle §§ 27, 29 a 31 a přestupek podle § 32 jen ten, jehož se trestný čin bezprostředně dotýká;

c) pro přestupek podle § 33 ten, kdo je podle zásad pod a) a b) uvedených oprávněn podati obžalobu proti zaměstnanci nebo zmocněnci.

(¹) Již za trestního řízení může soud na návrh soukromého žalobce zaříditi, čeho třeba k tomu konci, aby byl zajištěn výkon výroku podle § 36, odst. 1. Zejména může soud naříditi celním úřadům, aby závadné zboží při dovozu nebo vývozu až na další poukaz zadržely a z dopravy vyloučily.

(²) Při zboží podléhajícím rychlé zkáze učiní soud vhodné opatření, aby se škodě zabránilo.

(³) O návrhu rozhodne trestní soud ihned vyslechne pokud možno strany. Může však učiniti takové opatření odvislým od toho, složí-li žalobce přiměřenou jistotu jakož i zálohu na útraty tohoto opatření.

(⁴) Soud může prozatímní (zajišťovací) opatření zrušiti nebo obmeziti, uzná-li toho potřebu; soud tak učiní, poskytne-li obviněný přiměřenou jistotu.

(⁵) Na tato rozhodnuti soudu lze si stěžovati do tří dna. O stížnosti, jíž může býti přiznán odkládací účinek, rozhodne nadřízený soud.

(¹) návrhu soukromého žalobce vysloví soud v odszujicím rozsudku, že údaj (§§ 25, 26), podnikovou značku nebo zevnější zařízení podniku (§ 29) jest odstraniti nebo přiměřeně doplniti nebo není-li to možno, že propadají zboží, obaly, nádoby, oznámení; nápisy, vyhlášky, zařízení atd., pokud odsouzený může jimi nakládati.

(²) Totéž může soud k návrhu soukromého žalobce vysloviti v osvobozujícím rozsudku, pokud objektivně je dána -skutková podstata přestupku podle § 25 nebo přečinu podle § 29.

(³) V případě § 27 může býti k návrhu soukromého žalobce žalovanému uloženo, aby na své útraty v jednom nebo v několika časopisech, jež soud určí, uveřejnil odvolání zlehčení (§ 40).

(¹) Přečiny v §§ 27, 29, 30 a 31 uvedené trestají se vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců nebo peněžitým, trestem od dvou set do padesáti tisíc Kč anebo obojím tímto trestem.

(²) Přestupky v §§ 25, 26, 32 a 33 uvedené trestají se peněžitým trestem od padesáti do deseti tisíc Kč nebo vězením (uzamčením) od tří dnů do jednoho měsíce.

(³) Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění a nesmí převyšovati ani sama ani dohromady s trestem na svobodě meze jeho zákonné sazby.

(⁴) Pokus přečinu je trestný.

Zaměstnanec který se ve prospěch podniku dopustil trestného činu podle tohoto zákona, není trestný, prokáže-li se, že mu hrozilo propuštění ze služby nebo citelné hmotné poškození, kdyby nebyl čin spáchal.

V odsuzujícím rozsudku může soud soukromému žalobci k jeho návrhu přiznati náhradu škody (§ 16, odst. 2. a 3), jakož i přiměřené odškodné za utrpěné příkoří a jiné osobní újmy.

(¹) Soud může soukromému žalobci k jeho návrhu přiznati v rozsudku oprávnění uveřejniti odsuzující rozsudek na útraty odsouzeného v jednom nebo několika časopisech. Stejné oprávnění může soud přiznati obžalovanému k jeho návrhu, byl-li obžaloby zproštěn, při čemž útraty uveřejnění nese žalobce.

(²) Časopisy, v nichž se má uveřejnění státi, nejvyšší výměru útrat uveřejnění, jakož i ostatní podmínky uveřejnění a jeho lhůtu určí soud.

(³) Zpravidla uveřejniti jest rozsudek bez důvodů, podle okolností může však soud povoliti, aby uveřejněny byly i důvody rozsudku zcela nebo z části.

(⁴) Z rozhodnutí o uveřejnění rozsudku a rozsahu důvodů mohou obě strany podati odvolání. Dalšího opravného prostředku není.

(¹) Vládním nařízením může býti stanoveno, že určité zboží smí býti v tuzemsku po živnostensku vůbec nebo jen v drobném prodeji prodáváno nebo na prodej chována jenom předepsaných jednotkách podle počtu, míry, váhy nebo jen, je-li opatřeno buď samo nebo na své úpravě (obalech, nádobách) údajem o počtu, míře, váze nebo původu, nebo jen, je-li opatřeno určitým obalem.

(²) Vládním nařízením může býti také stanoveno, aby určité zboží nebo jeho úprava (obaly, nádoby) byly opatřeny i. údajem o jméně, firmě nebo bydlišti (sídle) výrobce nebo prodavače.

(¹) Nabízí-li se veřejně (§ 2, odst. 4) k prodeji zboží, které pochází z konkursní podstaty, ale k podstatě její již nepatří, zakazuje se jakkoliv na to poukazovati, že jde o zboží z konkursní podstaty.

(²) Totéž platí o zboží, jež pochází z exekuční dražby nebo z výprodeje.

(¹) Zakázáno jest ve styku hospodářském získávati odbytu smlouvami, jimiž se zákazníku přislibuje výhodné dodání zboží nebo provedení výkonu pod podmínkou, že na základě odevzdaných mu poukázek nebo podobných zařízení přivede druhé straně nebo jiné osobě, další odběratele, kteří by vstoupili s ní do stejného smluvního poměru (lavinové obchody). Rovněž jest zakázáno míti účast v tomto smluvním poměru jako odběratel nebo rozšiřovatel poukázek nebo podobných zařízení.

(²) Smlouvy tohoto druhu, které byly uzavřeny mezi podnikatelem a zákazníkem nebo mezi tímto a osobou třetí, jsou neplatny.

(³) Odběratel může požadovati zpět, co dal, vzdá-li se dodání zboží nebo provedení výkonu nebo vrátí-li zboží již přijaté.

Zakazují se opatření k poškození soutěžitelů způsobilá, při nichž má se kupci zboží nebo odběrateli nějakého výkonu dostati zvláštní odměny (premie) závislé výhradně na výsledku slosování nebo na jinaké náhodě (jednání premiová).

(¹) Přestupky §§ 42, 43, 44 a přestupky nařízení. vydaných na základě § 7 a 41 trestají se politickým úřadem (administrativní policejní vrchností) I. stolíce pokutou od 50 do 10.000 Kč nebo vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce, pokud čin není trestný soudem. V případě nedobytnosti pokuty vyměří se přiměřený náhradní trest vězení (uzamčení) v nejvyšší míře jednoho měsíce.

(²) Proti nálezu lze podati u úřadu I. stolice do 15 dnů, počínajíc dnem následujícím po doručení nálezu, odvolání k politickému úřadu (administrativní policejní vrchnosti) II. stolice, který rozhodne o něm s konečnou platností.

(¹) Soutěžitelem rozumí se každý podnikatel, jenž vyrábí nebo prodává zboží téhož nebo podobného druhu nebo provádí výkony téhož nebo podobného druhu nebo vůbec je podnikově činným ve stejném nebo podobném oboru hospodářském.

(²) Zbožím rozumějí se také produkty zemědělské, lesní, hornické a prvotní výroby vůbec.

(³) Výrobou rozumí se také vypěstění.

Při ústním jednání (hlavním přelíčení) může býti na návrh vyloučena veřejnost, bylo-li by veřejným projednáváním ohroženo obchodní nebo výrobní tajemství.

Peněžité tresty a pokuty podle tohoto zákona uložené, jakož i výtěžky za věci prohlášené propadlými, připadají státu.

(¹) Vládním nařízením bude vydán seznam korporací, jež mohou předsevzíti smírčí řízení ve věcech nekalé soutěže.

(²) Kdo jest podle tohoto zákona oprávněn k žalobě, může požádati korporaci, příslušnou podle obdoby zásad § 22, aby zahájila smír čí řízení.

(³) Za svoje sprostředkování jsou korporace oprávněny požadovati od stran zvláštní poplatek, jehož výši určí ministerstvo obchodu v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

(⁴) Smír před korporací uzavřený má v příčině trestnosti pachatelovy týž procesuální význam jako výslovné prominutí trestného činu nebo ustoupení od obžaloby podle platného trestního práva.

(⁵) Orgány korporací k předsevzetí řízení oprávněné, jako;ž,i bližší předpisy o řízení před těmito orgány stanoveny budou vládním nařízením.

(¹) Vládním nařízením bude zřízen smírčí orgán povolaný pro smírčí řízení v případech nekalé soutěže ve věcech peněžních a bankovních a budou vydány bližší předpisy o složení tohoto orgánu a o řízení před ním.

(²) Jedná-li se o případy nekalé soutěže, týkající se přímo nebo nepřímo získávání vkladů, nelze uplatňovati nároky podle tohoto zákona cestou soudní, pokud případ nebyl vznesen na smírčí orgán.

(³) Byla-li v případech v předchozím odstavci uvedených podána soukromá obžaloba u trestního soudu, aniž byl podán průkaz o tom, že nedošlo ke smíru před smírčím orgánem, postoupí soud z úřední povinnosti obžalobu smírčímu orgánu, aby provedl smírčí řízení. Nedojde-li ke smíru, bude v řízení soudním na návrh soukromého žalobce pokračováno; k tomu cíli vrátí smírčí orgán soudu spisy.

(⁴) Lhůty i promlčení staví se v případech odst. 2 a 3 ode dne, kdy věc došla na smírčí orgán, až do dne, kdy bylo oprávněnému doručeno písemné osvědčení smírčího orgánu o tom, že ke smíru nedošlo.

(⁵) Ustanovení § 49, odst. 3 a 4, platí i pro smírčí orgán a smíry před ním uzavřené.

(⁶) Smírčí orgán může, jsou-li splněny podmínky civilního soudního řádu, vystupovati ve sporech vzniklých nekalou soutěží ve věcech peněžních a bankovních též jako rozhodčí.

Nařízení v § 6, 7, 41, 49 a 50 zmíněná budou vydána, měněna nebo rušena po slyšení korporací, jimž přísluší po zákonu zastupování dotčených zájmů.

(¹) československým příslušníkům jsou co do ochrany poskytnuté tímto zákonem na roveň postaveni cizí příslušníci kteří mají na území republiky Československé podnik nebo závod.

(²) Jinak může cizinec dovolávati se ochrany tohoto zákona - pokud tu není zvláštní úpravy státními smlouvami - jen za vzájemného poskytnutí ochrany se strany státu, jehož je příslušníkem, a to v podstatě shodné s ochranou tímto zákazem propůjčenou.

(³) Zda tato podmínka je splněna, vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení ministr spravedlnosti po dohodě se zúčastněným i ministry. Není-li takovéto vyhlášky, jest rozhodným v tom směru prohlášení ministra spravedlnosti ve shodě se zúčastněnými ministry. Toto prohlášení má pro soudy účinek závazný.

V případě pochybnosti třeba vyžádati si toto prohlášení z povinnosti úřední.

(¹) Zrušují se: zákon ze dne 20. prosince 19,23, č. 5 Sb. z. a n, z r. 1924 O označování původu zboží, zákon ze dne 12. prosince 1923, č. 3 Sb. z, a n. z r. 1924, o zákazu premiových obchodů s předměty denní potřeby a zák. čl. XXXIV/1893 o správném označování množství obsahu zboží v balíkách prodávaného.

(²) Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1924, č.193 Sb. z. a n. o okrskových pojmenováních francouzských produktů z vinné révy, vydané na základě zákona a označování původu zboží, zůstává v platnosti jakožto.nařízení vydané na základě tohoto zákona (§§ 7 a 41) s tou změnou, že na místě trestních sazeb uvedených v § 6 cit. nařízení nastupují trestní sazby uvedené v § 45 tohoto zákona.

(³)Ustanovení § 114, odst. 3 lit. i) živnostenského řádu (zák. ze dne 5. února 1907, č. 26 ř. z.) a ustanovení § 160, odst. 3 lit, f) živnostenského zák.o.na pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n., zůstává v platnosti s tím, že členové společenstva jednavší proti usnesením, která se stala podle těchto ustanovení, budou trestáni pro přestupek § 131 živnostenského řádu (§ 226 živnostenského zákona), byla-li usnesení ta schválena živnostenským úřadem II. stolice a ve společenstvu řádně prohlášena.

(⁴)Rovněž zůstávají v platnosti pro Slovensko a Podkarpatskou Rus jako nařízení vydaná na základě tohoto zákona (§ 41) tato na základě zák. čl. XXXIV/1893 vydaná nařízení býv. ministerstva obchodu: nařízení č. 5902/25 z r. 1907 o prodeji uhlí v pytlech a nařízení ze dne 30. prosince 1908, č. 107232 o povinném označování množství obsahu při uzavřených lahvích, obsahujících víno, pivo a lihové nápoje, v obou případech s to.u zněnou, že pro tresty platí ustanovení § 45 tohoto zákona.

(⁵) Jinak zůstávají v platnosti předpisy všech jiných zákonů a nařízení, které přímo nebo nepřímo dotýkají se látky upravené tímto zákonem.

(¹) Zákon tento nabude účinnosti šest měsíců po vyhlášení.

(²) Nárok na zdržení se a odstranění závadného stavu může podle tohoto zákona býti uplatněn i tehdy, když přes počátek účinnosti zákona trvá závadný stav způsobený jednáním zákonu se příčícím. Avšak i v tomto případě může nárok na náhradu škody podle tohoto zákona býti uplatněn jen ve příčině škody, která vznikla po tě, kdy zákon nabyl účinnosti.

Ministrům průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, spravedlnosti, financí, vnitra a sociální péče se ukládá, aby ve shodě se zúčastněnými ministry zákon tento provedli.