Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kdo dostane se v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým poškoditi soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání a odstranil závadný stav jím způsobený; věděl-li pak nebo musil-li věděti, že jednání jeho jest způsobilé poškoditi soutěžitele, též, aby nahradil škodu tím způsobenou.

(¹) Kdo veřejně učiní nebo rozšiřuje o poměrech vlastního nebo cizího podniku údaje, které jsou způsobilé oklamati a zjednati tím podniku tomu na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži, může býti žalován, aby se zdržel těchto údajů a odstranil závadný stav.

(²) Náležejí sem zejména údaje o jakosti a množství zboží nebo výkonu, o pramenech nákupních, místech a poměrech odbytových, poměrech majetkových a úvěrových, o způsobu výroby nebo stanovení cen zboží nebo výkonů, o výrobních nebo obchodních metodách, o vyznamenáních nebo oprávněních, osobních poměrech, trvání neb rozsahu podniku, o podnětu, příčině nebo účelu prodeje nebo výkonu nebo o stavu zásob. Údajem rozumí se i vyobrazení nebo jakékoli zařízení, které má slovní, písemný nebo tištěný údaj nahraditi a je k tomu způsobilé.

(³) Při posuzování, zdali údaj je způsobilý oklamati, dlužno přihlížeti i k dodatkům (na př. "druh", "typ", "způsob" a pod.), výpustkám, zkratkám jakož i k zevnější úpravě. Způsobilé oklamati mohou býti i údaje správné, hledíc k jejich zvláštní úpravě.

(⁴) Veřejně byl učiněn údaj i tehdy, stal-li se ve sděleních pro větši okruh osob, zejména v nápisech na zboží nebo jeho obalech, ve vyhláškách, obchodních oběžnících, cenících a tiskopisech.

(⁵) Věděl-li jednající nebo musil-li věděti, že údaje jeho jsou způsobilé oklamati a zjednati tím soutěžiteli na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži, může býti žalován i o náhradu škody.

(⁶) 0 údajích nesoucích se k původu zboží platí ustanovení o nesprávném označování původu zboží (§§ 4-9).

(¹) Byly-li údaje uvedené v § 2 uveřejněny v rozšiřovaném tiskopise, mohou býti žalováni o. náhradu škody ti, kdož spolupůsobili při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, jedině tehdy, věděli-li, že údaje jsou způsobilé oklamati a zjednati tím soutěžiteli přednost na úkor jiných soutěžitelů.

(²) Je-li z obsahu nebo ze způsobu uveřejnění patrno, že uveřejnění stalo se za úplatu, může býti žalován za podmínek § 2, odst. 5, o náhradu škody jedině původce. Původcem jest, kdo proto, aby zpráva byla tiskem uveřejněna, zprávu sepsal nebo v tom obsahu, jak byla uveřejněna, ji objednal nebo dal informaci v takové zprávě použitou, pokud zpráva souhlasí s informací.

(³) Těchto předpisů jest přiměřeně použíti na údaje rozšiřované světelnou nebo zvukovou reklamou.

(¹) Nesprávným označením původu zboží (§ 2, odst. 6) jest rozuměti každé označení, které je způsobilé vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku, že zboží, o něž jde, bylo vyrobeno v určitém místě, v určitém územním obvodu nebo v území určitého státu.

(²) Nerozhoduje, je-li nesprávné označení na zboží samém nebo na bezprostřední úpravě jeho nebo na obalech nebo nádobách, nebo bylo-li ho použito v oznámeních, nápisech, vyhláškách, obchodních oběžnících, cenících, v účtech, průvodních listinách atd. Stejně nerozhoduje, činí-li se nesprávné označení přímo nebo nepřímo, slovem nebo vyobrazením.

Za nesprávné označení původu je pokládati i takové, jež je provázeno označením pravého původu nebo výrazem "druh", "typ", "způsob" nebo jakýmkoli jiným podobným výrazem, jeli označení přes tyto dodatky způsobilé vzbuditi domněnku v § 4 uvedenou.

(¹) Nesprávným označením nejsou údaje (názvy), které podle obchodního obyčeje zúčastněných kruhů nemají již výhradného významu označení původu, stavše se všeobecně obvyklými k označování druhu nebo jakosti určitého zboží, leda že by k údajům (názvům) takovým byl připojen dodatek, který (jako "pravý", "přirozený", "skutečný", "původní") jest s to, aby obnovil původní význam jejich.

(²) Názvy produktů z vinné révy, názvy piva, minerálních vod a jejich produktů, označující místní, obvodový nebo státní původ těchto druhů zboží, nepokládají se nikdy za označení druhu nebo jakosti. Tento předpis se nevztahuje na odrůdová, označení vína, nebude-li pro určité odrůdy vládním nařízením jinak stanoveno.

(³) Vládním nařízením může býti zásada uvedená v odst. z vyslovena i v příčině názvů jiného zboží.

(⁴) Seznam údajů (názvů) v odst. 1 uvedených povede ministerstvo obchodu. Bližší předpisy o tom budou vydány vládním nařízením.

(¹) Vládním nařízením mohou býti vydány předpisy o označování původu zboží vyrobeného v určitých okrscích (okrsková pojmenování).

(²) Nařízení bude zejména obsahovati:

a) přesný název a podrobné ohraničení okrsku,

b) podmínky a způsob označení původu,

c) předpisy o kontrole a zabezpečení ochrany okrskového pojmenování, zejména zákaz vývozu, dovozu i ukládání zboží nesprávně označeného.

(³) Okrsková pojmenování cizozemská mohou býti předmětem nařízení, chrání-li dotyčný cizí stát okrsková pojmenování československá.

(¹) Kdo nesprávně označí původ zboží, může býti žalován, aby se zdržel tohoto označování a odstranil závadný stav, věděl-li pak nebo musil-li věděti o nesprávnosti označení, též, aby nahradil škodu.

(²) Za nesprávné označení podle tohoto předpisu pokládati je také jednání proti příkazům nebo zákazům určitého označení zboží; obsaženým v nařízeních vydaných na základě §§ 6 a 7.

(³) Ustanovení § 3 je přiměřeně použíti.

Pro nesprávné označování původu zboží může býti nastupováno i proti prodavači, který, označuje-li zboží, jímž obchoduje, svým jménem nebo svojí adresou, nepřipojí zřetelným písmem údaj, ve kterém státním území, obvodu. nebo místě bylo zboží vyrobeno, pokud toto opominutí jest způsobilé vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku v § 4 uvedenou.

(¹) Kdo za účelem soutěže učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2) způsobilé poškoditi podnik, může býti, pokud nedokáže jejich pravdivost, žalován, aby se zdržel těchto údajů i jejich rozšiřování, odstranil závadný stav a nahradil škodu z toho vzniklou. Též může býti žalován, aby na své útraty v jednom nebo v několika časopisech, jež soud určí, uveřejnil odvolání zlehčení.

(²) Stejným způsobem může býti nastupováno proti tomu, kdo za účelem soutěže, nejsa zvláštní okolností nucen, učiní údaje pravdivé u vědomí, že mohou podnik ve značné míře ohroziti.

(³) Žaloby podle těchto ustanovení nemají místa při vyžádaných důvěrných sděleních, dějí-li se bezplatně, leč že žalobce dokáže, že sdělení ta byla vědomě nepravdivá.

(⁴) Ustanovení § 3 jest přiměřeně použíti.

(¹) Kdo užije jména, firmy nebo zvláštního označení podniku nebo závodu způsobem takovým, že může z toho vzejíti ve styku zákaznickém záměna se jménem, firmou nebo zvláštním označením podniku nebo závodu, užívaným po právu již jiným soutěžitelem, může býti žalován, aby se zdržel takového užívání a odstranil závadný stav.

(²) Rozsudkem může býti li návrhu žalobce žalovanému uloženo, aby učinil v zákaznickém styku při svém jménu, firmě nebo zvláštním označení podniku nebo závodu změnu rozeznatelnost zabezpečující, jde-li pak o užívání firmy jiné než osobní nebo zvláštního označení podniku nebo závodu, po případě také, aby zvolil jinou firmu nebo označení.

(³) Předchozích ustanovení o zvláštním označení podniku nebo závodu jest přiměřeně použíti na zvláštní zevnější zařízení podniku nebo závodu, která v zákaznických kruzích platí za příznačná pro určitý jiný podnik nebo závod (jako na úpravu zboží nebo jeho označení, úpravu obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků).

(⁴) Věděl-li jednající nebo musil-li věděti, že používání jména; firmy nebo zvláštního označení podniku nebo závodu nebo zevnějších zařízení je způsobilé přivoditi záměnu, může býti žalován. i o náhradu škody.

(⁵) Ustanovení § 3 jest přiměřeně použíti.

(¹) Kdo v hospodářském styku osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne dar či jiný prospěch k tomu cíli, aby jejím nekalým postupem docílil pro sebe nebo pro jiného přednosti při soutěži na úkor jiných soutěžitelů, může býti žalován, aby se zdržel tohoto jednání a nahradil škodu.

(²) Totéž platí o osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné, která v hospodářském styku přímo nebo nepřímo žádá, přijme nebo slíbiti si dá dar či jiný prospěch za tím účelem, aby nekalým postupem zjednala někomu přednost při soutěži na úkor jiných soutěžitelů.

(¹) Kdo jako zaměstnanec nebo učeň. a trvání zaměstnaneckého nebo učňovského poměru jiné osobě neoprávněně sdělí nebo učiní přístupným obchodní nebo výrobní tajemství, jež mu v důsledku jeho poměru v podniku buď bylo svěřeno nebo stalo se jinak přístupným a jehož může býti použito za účelem soutěže, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání.

(²) Stejnou žalobou může býti nastupováno proti tomu, kdo neoprávněně za účelem soutěže jinému sdělí nebo ve vlastním nebo cizím podniku užij e obchodního nebo výrobního tajemství, jehož znalosti nabyl:

a) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu nebo dobrým mravům, zejména vlastní nebo cizí výzvědou, nebo

b) jako tajemství jemu zvláště svěřeného, zejména z technických předloh a návodů, z výkresů, modelů, šablon, střihů, receptů, štočků, vzorků a vzorkovnic, ze seznamu zákazníků a pramenů nákupních, nebo

c) u výkonu funkce, k níž byl soudem nebo veřejným orgánem povolán.

(³) Tyto předpisy se nevztahují na používání znalostí a zručností, kterých zaměstnanec nebo učeň nabyli v pravidelném postupu své činnosti s vůlí zaměstnavatele v jeho podniku konané.

(⁴) Věděl-li jednající nebo musil-li věděti, že tajemství může býti použito za účelem soutěže, může býti žalován i o náhradu škody.

(¹) Zaměstnanec, zmocněnec, jednatel nebo cestující přijatý výlučně pro určitý podnik, který bez svolení majitele podniku je výdělečně činný v soutěži i pro jiného soutěžitele, může býti žalován, aby se zdržel takového jednání.

(²) Věděl-li jednající nebo musil-li věděti, že touto činností poškozuje podnik, pro nějž byl přijat, může býti žalován i o náhradu škody.

(³) Stejně může býti žalován i soutěžitel, který služeb takového zaměstnance, zmocněnce, jednatele nebo cestujícího vědomě použije, aby od toho upustil. Věděl-li zaměstnavatel nebo musil-li věděti, že osoba, jejíž služeb takto použil, svojí nedovolenou činností poškozuje podnik, do jehož služeb byla přijata, může býti žalován i o náhradu škody.

(¹) Žalobu o zdržení se (žalobu zdržovací) a o odstranění závadného stavu (žalobu odstraňovací) může v případech §§ 1, 2, 8 t 12 podati každý soutěžitel jakož i každá, korporace podle stanov povolaná hájiti hospodářské zájmy soutěžitelů činem dotčené, leč by byla v témže případě konala smírčí řízení podle § 49.

(²) V případech §§ 10, 11, 13 a 14 oprávněn jest k těmto žalobám jen ten soutěžitel, jehož se čin bezprostředně dotýká.

(³) Další žaloby zdržovací a odstraňovací proti téže osobě pro totéž jednání nekalé soutěže nejsou přípustny, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo pravoplatně rozhodnuta.

(¹) Slova v zákoně použitá "musil věděti" značí nevědomost zaviněnou hrubou nedbalostí.

(²) Škodou podle tohoto zákona jest rozuměti též ušlý zisk,

(³) O tom, zdali škoda vznikla a o její výši může soud rozhodnouti podle volného uvážení, oceňuje pečlivě všechny okolnosti.

(⁴) Kromě náhrady může soud podle okolností přiřknouti žalobci na jeho návrh též přiměřené odškodné za utrpěné příkoří a jiné osobní újmy.

(⁵) Je-li několik osob povinno k náhradě škody podle ustanovení tohoto zákona, ručí rukou společnou a nerozdílnou.

V případech §§ 1, 2, 8, 10, 11, 12, odst. 1 a 13, odst. 2, může býti žalován majitel podniku o zdržení se a o odstranění závadného stavu i tehdy, byl-li čin vykonán v provozování jeho podniku jinou osobou. Za škodu ručí tu však jen, bylo-li mu závadné jednání známo nebo musilo-li mu býti známo.

V rozsudku, s výjimkou případu § 13, může býti straně zvítězivší přiznáno oprávnění uveřejniti právoplatný rozsudek do určité lhůty na útraty strany podlehlé (§ 40).

Shledá-li soud, že strana podlehlá vedla rozepři patrně svévolně, může ji odsouditi k návrhu strany zvítězivší nebo z moci úřední k přiměřenému trestu pro svévoli do výše 50.000 Kč, pro případ nedobytnosti k vazbě, jejíž trvání určí podle volného uvážení, ne však výše než jeden měsíc.

(¹) Jestliže soud shledá, že strana podlehlá vedla rozepři patrně svévolně, může ji k návrhu strany zvítězivší odsouditi, aby zapravila přiměřené odškodné.

(²) Jednáním o tomto návrhu nesmí býti zdrženo rozhodnutí ve věci hlavní.

(³) Při stanovení výše odškodného postupuje soud podle příslušných předpisů civilního řádu soudního.

Civilní spory podle tohoto zákona sluší rozhodovati výlučně sborovým soudům I. stolice.

(¹) Pro žaloby podané na základě tohoto zákona proti osobám, jichž podnik nalézá se. v tuzemsku nebo které j sou žalovány vzhledem ke své činnosti u určitého podniku v tuzemsku, je výlučně příslušným soud, v jehož obvodu jest tento podnik, má-li však podnik více závodů, soud onoho závodu, na nějž se jednání výlučně vztahuje, jinak soud hlavního závodu. Pro žaloby proti osobám, které nemají v tuzemsku podniku, je výlučně příslušným soud, v jehož obvodu má žalovaný své bydliště, nemá-li však v tuzemsku bydliště, soud místa, kde se v tuzemsku zdržuje, nebo není-li toto známo, soud, v jehož obvodu byl skutek proveden.

(²) Společníci v rozepři, pro které jest na základě ustanovení odst. 1 založeno výlučné sudiště u rozličných soudů, mohou jsou-li tu jinak podmínky civilního soudního řádu býti žalováni před každým z těchto soudů.

(³) Byl-li skutek tomuto zákonu se příčící spáchán obsahem spisů nebo tiskopisů zaslaných z místa ležícího mimo obvod působnosti tohoto zákona, považuje se za místo provedeného skutku ono místo v tuzemsku, kam spis nebo tiskopis byl zaslán nebo kde byl podán nebo rozšiřován.

(¹) Nároky soukromoprávní podle tohoto zákona se promlčují:

a) v šesti měsících ode dne, kterého se oprávněný dověděl o činu - pokud se týče o škodě - a osobě zavázaného;

b) bez ohledu na tuto vědomost ve třech letech ode dne, kdy se stal čin k žalobě opravňující.

(²) Pokud trvá podnikové zařízení, odporující ustanovením tohoto. zákona a neuplynula obecná lhůta promlčecí, zůstává zachován nárok zdržovací a odstraňovací.

Jestliže oznámení nebo sdělení, ve příčině kterého jest tu exekuční titul na zdržení se podle §§ 2, 8, 10 a 11, jest uveřejněno v tiskopise, kterým nemůže dlužník nakládati, může procesní soud na návrh oprávněného vydati příkaz majiteli podniku tiskopis vydávajícího nebo rozšiřujícího (vydavateli nebo majiteli časopisu), aby upustil od dalšího uveřejňování oznámení nebo sdělení v číslech, vydáních nebo nákladech tiskopisu, které následují po doručení příkazu, nebo obsahuj e-li tiskopis výhradně ono oznámení nebo sdělení, zastavil jeho další rozšiřování. Náklady vydání tohoto příkazu nese navrhovatel; právoplatný příkaz jest proti majiteli podniku tiskopis vydávajícího nebo rozšiřujícího exekucí vykonatelný.

Přestupku nekalé reklamy se dopouští, kdo v úmyslu oklamati a zjednati vlastnímu nebo cizímu podniku na úkor jiných soutěžitelů přednost při soutěži učiní nebo rozšiřuj e veřejně o poměrech podniku toho údaje, o nichž ví, že jsou nepravdivé a k oklamání způsobilé (§ 2, odst. 2, 3, 4).

Přestupku nesprávného označování původu zboží se dopouští, kdo v úmyslu oklamati ne správně označí původ zboží (§§ 8 a 9).

Přečinu zlehčování se dopouští, kdo za účelem soutěže učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje (§ 2, odst. 2), o nichž ví, že jsou nepravdivé a způsobilé poškoditi tento podnik.

Byly-li údaje uvedené v § 27 uveřejněny v rozšiřovaném tiskopise, nejsou osoby podle tiskových zákonů odpovědné povinny zkoumati pravdivost údajů.

(¹) Přečinu se dopouští, kdo v úmyslu, aby tím ve stylu zákaznickém přivodil záměnu se jménem, firmou nebo zvláštním označením podniku nebo závodu, užívaným po právu již jiným soutěžitelem, užije jména, firmy nebo zvláštního označení podniku nebo závodu způsobem, který je s to, aby záměnu takovou přivodil.

(²) Stejného přečinu se dopouští, kdo v úmyslu a způsobem v odst. 1 uvedeným užije zvláštních zevnějších zařízení podniku nebo závodu, která v zákaznických kruzích platí za příznačná pro určitý jiný podnik nebo závod. (§ 11, odst. 3).

(¹) Přečinu podplácení se dopouští, kdo - hospodářském styku osobě ve službách nebo v příkazu podniku činné přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí nebo poskytne dar či jiný pro. spěch k tomu cíli, aby jejím nekalým postupem docílil pro sebe nebo pro jiného přednosti při soutěži na úkor jiných soutěžitelů.

(²) Stejného přečinu se dopouští osoba ve službách nebo v příkazu podniku činná, která v hospodářském styku přímo nebo nepřímo žádá, přijme nebo slíbiti si dá dar či jiný prospěch za tím účelem, aby nekalým postupem zjednala někomu přednost při soutěži na úkor jiných soutěžitelů.

(³) Prospěch majetkový, jenž byl přijat, nebo jeho hodnota propadá ve prospěch státu.

(¹) Přečinu se dopouští, kdo jako zaměstnanec nebo učeň za trvání zaměstnaneckého nebo učňovského poměru jiné osobě neoprávněně sdělí nebo učiní přístupným obchodní nebo výrobní tajemství, jež mu v důsledku jeho poměru v podniku buď bylo svěřeno nebo stalo se jinak přístupným a o němž ví, že ho může býti použito za účelem soutěže.

(²) Stejného přečinu se dopouští ten, kdo neoprávněně za účelem soutěže jinému sdělí nebo ve vlastním nebo cizím podniku užije obchodního nebo výrobního tajemství, o němž ví, že ho může býti použito za účelem soutěže a jehož znalosti nabyl:

a) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu nebo dobrým mravům, zejména vlastní nebo cizí výzvědou, nebo

b) jako tajemství jemu zvláště svěřeného, zejména z technických předloh a návodů z výkresů, modelů, šablon, střihů, receptů, štočků, vzorků a vzorkovnic, ze seznamu zákazníků a pramenů nákupních, nebo

c) u výkonu funkce, k níž byl soudem nebo veřejným orgánem povolán.

(³) Ustanovení § 13 odst. 3 platí i tu.

(¹) Přestupku se dopouští zaměstnanec, zmocněnec, jednatel nebo cestující, přijatý výlučně pro určitý podnik, který u vědomí, že jest to na škodu tohoto podniku, je bez svolení majitele podniku výdělečně činný v soutěži i pro jiného soutěžitele.

(²) Téhož přestupku dopouští se soutěžitel, jenž u vědomí, že je to na škodu jiného soutěžícího podniku, použije služeb takové osoby (odst. 1), o níž ví, že byla výlučně přijata pro tento jiný podnik.

Přestupku - není-li tu jiného trestného činu - dopouští se zaměstnavatel nebo správce podniku, který věda, že zaměstnanec nebo zmocněnec dopouští se ve prospěch podniku některého z trestných činů v této hlavě uvedených, provedení jeho úmyslně, ač může tak učiniti, nezabrání.