Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dopravuje-li se zboží, které jest ve volném oběhu, z jedné části celního území přes celní cizinu do jiné části celního území s nárokem, aby nevznikla povinnost platiti celní pohledávku při vývozu nebo při zpětném dovozu, jest tento styk stykem přepravním.

Přepravní styk jest dovolen jen na tratích, na nichž jest výslovně povolen, a u celních úřadů, jež jsou výslovně zmocněny konati přepravní řízení.

(1) Zboží, jež má býti přepraveno přes celní cizinu, jest prohlásiti zpravidla písemně; v dopravě silniční jest dovoleno prohlašovati je ústně. Zboží může býti pojmenováno názvem obchodním a stačí udati hrubou váhu.

(2) U zboží podléhajícího vývoznímu clu nebo vývoznímu zákazu může býti požadována jistota.

(3) Výstupní celní úřad podrobí zboží vnější prohlídce a stanoví lhůtu, v níž má býti zboží zpět dovezeno. Vnitřní prohlídku vykoná celní úřad jen pokud jest nutná ke zjištění výše celní jistoty nebo k zajištění totožnosti zboží, anebo má-li podezření celního trestného činu.

(4) Přeprava děje se pod celní závěrou; ustanovení třetího a čtvrtého odstavce § 48 platí obdobně.

(5) Vstupní celní úřad podrobí dodané zboží vnější prohlídce a propustí je do volného oběhu; má-li však pochybnosti o totožnosti zboží, naloží s ním jako se zbožím cizozemským.

(1) Dovozním stykem s celní výhodou jest dovoz zboží clu podléhajícího na zvláštní povolení za snížené clo nebo beze cla s podmínkou, že se ho upotřebí ve stanovené době k určitému účelu nebo že se zpracuje určitým způsobem.

(2) Celní sazebník ustanovuje, které zboží může býti v tomto styku dováženo.

(3) Za clo, daně a jiné dávky ze zboží dováženého s celní výhodou lze požadovati jistoty až do rozdílu mezi výhodným a úplným clem. Jistota se uvolní, jakmile strana ve stanovené lhůtě prokáže, že zboží zpracovala stanoveným způsobem nebo ho upotřebila ke stanovenému účelu.

(4) Podniky, jimž byl dovozní styk s celní výhodou povolen, podléhají až do spotřebování nebo zpracování zboží celnímu dozoru. Náklady tohoto dozoru hradí podnik.

(5) Nařízením může býti stanoveno, u kterého zboží a s jakými podmínkami lze povoliti, aby bylo dovezeno beze cla nebo za snížené clo určité množství surovin nebo polotovarů potřebných k výrobě takového zboží, jež bylo vyvezeno do volného oběhu v celní cizině.

Poštovní správa jest povinna bezplatně poskytnouti celním úřadům zřízeným u poštovních úřadů kancelářské místnosti a místnosti potřebné k prohlídkám a projednávání celního zboží a k dočasnému uložení zadrženého nebo do dočasné úschovy převzatého nebo zabaveného zboží, všecky místnosti opatřiti nutným zařízením, udržovati je v dobrém stavu a též je za náhradu skutečných výloh čistiti, vytápěti a osvětlovati.

(1) Pošta jest osvobozena od povinnosti dodávati poštovní zásilky, jež doveze z celní ciziny pro příjemce v celním území, pohraničnímu celnímu úřadu k poukázání.

(2) Pošta jest však povinna dodati všechny poštovní zásilky, jež doveze z celní ciziny pro příjemce v celním území, v nezměněném stavu s prvotními celními prohláškami příslušnému celnímu úřadu k celnímu řízení, a nedodá-li jich, hraditi ušlé dávky. Platí tu obdobně ustanovení prvního odstavce § 44.

(3) Psaní, balíky se spisy a listinami, i zásilky platidel jsou osvobozeny od dodání celnímu úřadu, není-li podezření, že obsahují zboží podléhající celnímu řízení nebo věci, jejichž dovoz jest zakázán.

(4) Poštovní zásilky nemusí býti prohlašovány písemně. Podléhají-li poštovní zásilky hodnotnému clu, může celní úřad požadovati dokladů jmenovaných ve třetím odstavci § 39.

(1) Vývozní zásilky nepodléhají celnímu řízení, mimo zásilky, jež obsahují zboží podléhající vývoznímu clu nebo zboží, jehož vývoz musí býti prokázán.

(2) Odesilatel zásilky, v níž jest zboží podléhající vývoznímu clu nebo zboží, k jehož vývozu jest potřebí zvláštního povolení, jest povinen předložiti podacímu poštovnímu úřadu průkaz o vyclení nebo vývozní povolení.

(3) Vývozní zásilky, v nichž jest zboží, jehož výstup musí býti prokázán, nemusí býti dodány pohraničnímu celnímu úřadu. Výstup prokáže pošta podle poštovních předpisů.

(4) Poštovní zásilky průvozní a poštovní zásilky, přepravované z celního území pres celní cizinu do celního území, nepodléhají celnímu řízení.

(1) Celní správa jest oprávněna přesvědčiti se prohlídkou poštovních zařízení, zda pošta plní své povinnosti.

(2) Celní správa ručí za ztrátu nebo poškození poštovních zásilek, jež jí byly odevzdány a jež převzala v úschovu, v témže rozsahu jako poštovní správa.

(1) Železnice a podniky provozující plavbu po vodě jsou povinny bezplatně dáti celní správě ve stanicích, v nichž jsou zřízeny celní úřady, kancelářské místnosti, i místnosti, rampy a složiště, jichž jest potřebí k prohlídkám a k projednávání celního zboží nebo k dočasnému uložení zadrženého, v prozatímní úschovu převzatého nebo zabaveného zboží, všecky místnosti opatřiti zařízením, udržovati je v dobrém stavu a též je za náhradu skutečných výloh čistiti, vytápěti a osvětlovati. Jmenované podniky jsou dále povinny postarati se za přiměřenou náhradu o byty pro zaměstnance celních úřadů, umístěných v nádražích a u přístavišť, pokud tento požadavek jest odůvodněn místními poměry.

(2) Jmenované dopravní podniky jsou povinny bezplatně dopravovati zaměstnance celní správy, kteří jsou pověřeni kontrolou dopravy po železnici nebo po lodích nebo služebním dohledem na celní úřady, kdykoli cestují služebně.

(3) Doprovázejí-li zaměstnanci celní správy vlaky nebo lodi, jest dopravní podnik povinen bezplatně je dopravovati na zpáteční cestě nebo se postarati o jejich bezplatnou zpáteční dopravu.

(4) Místnosti a prostory, určené k dočasnému uložení a k projednávání celního zboží, musejí býti tak zařízeny, aby mohly býti bezpečně uzavřeny. Tyto prostory uzavírá dopravní podnik; celní správa má však právo spoluzávěry.

(5) Dopravní podniky jsou povinny upraviti jízdní řád vlaků a lodí tak, aby ve stanicích, v nichž se vlaky a lodi celně projednávají, bylo dosti času k celnímu řízení.

(1) K dopravě celního zboží smí býti používáno jen takových železničních vozidel, jež svojí úpravou vyhovují mezinárodním úmluvám o tom, jak musejí býti zařízeny železniční vozy, aby byly chráněny zájmy celního důchodku.

(2) Železniční vozy, lokomotivy, tendry a lodi nesmějí míti tajných nebo nesnadno objevitelných prostor, jež by se hodily k přechovávání zboží.

(3) Ve vlacích, přejíždějících celní hranici, nesmí býti zboží, mimo ruční zavazadla dopravovaných osob, uloženo jinde než ve služebních a nákladních vozech a na lodích jen ve skladištích a na otevřené palubě.

(4) Nařízením bude stanoveno, jak musejí býti zařízeny lodi pro dopravu celního zboží, aby se daly uzavříti celní závěrkou, zajišťující zájmy celního důchodku.

(1) Jakmile přijede z celní ciziny vlak, který má kromě služebního vozu naložené nebo prázdné vozy, nebo má-li takový vlak odejeti do celní ciziny, musí býti pohraničnímu celnímu úřadu odevzdán vlakový soupis naložených vozů, přijede-li loď nebo má-li odplouti, seznam nákladu.

(2) Ve vlakovém soupise musí býti udána stanice odjezdu, číslo vlaku a doba jeho příjezdu, vlastnické značky a čísla vozů a obsah každého naloženého vozu podle obyčejného pojmenování nákladu. Tento soupis musí býti podepsán vlastní rukou zmocněnce železniční správy.

(3) V seznamu nákladu musí býti udáno jméno nebo číslo lodi, její nosnost nebo tunový obsah, její domácí přístav a přístav, ze kterého vyplula, jméno vůdce lodi, místo podání a místo určení zboží, množství a druh dopravovaného zboží podle měr a podle pojmenování v obchodě obvyklého, a je-li zboží zabaleno, počet, značky a druh obalu jednotlivých nákladových kusů. Seznam musí býti podepsán vlastní rukou vůdce lodi.

(4) Na každé lodi, která vstupuje do celního území nebo z něho vystupuje, musí býti seznam věcí patřících k zařízení lodi a seznam zásob potravin a pohonných hmot lodi. Tyto seznamy musejí býti podepsány vůdcem lodi. Celní úřad pohraniční jest oprávněn požadovati, aby mu byly seznamy předloženy, aby mohl zjistiti zařízení lodi a její zásoby.

(5) Ustanovení třetího a čtvrtého odstavce platí pro všechna vodní plavidla.

(6) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z náležitostí všeobecné ohlášky.

(1) Na základě všeobecné ohlášky podrobí celní úřad co nejdříve vlak nebo vodní plavidlo celní prohlídce. Dokud neskončí celní prohlídka, nesmí býti nic skládáno nebo nakládáno. Celní správa může povoliti úlevy, kdyby toho vyžadovaly místní poměry nebo zájmy veřejné dopravy.

(2) Pokud by jednotlivé železniční vozy nemohly býti projednány podle vlakového soupisu, jest železniční správa povinna podati celnímu úřadu podrobný seznam zásilek v jednotlivých vozech s příslušnými listinami.

(1) V hraničních vodách smějí vodní plavidla přistávati, vyjma případy nezbytné nutnosti, pouze na místech určených celní správou; jediné na těchto místech smějí osoby vystupovati nebo nastupovati a zboží smí býti vykládáno a nakládáno.

(2) Celní správa může povoliti úlevy pro vodní plavidla sprosředkující tuzemský styk v hraničních vodách.

Ustanovení §§ 74 až 78 platí též pro lodi, které plují celním územím tokem prohlášeným za mezinárodní vodní cestu, pokud mezinárodní smlouvy neustanovují jinak.

(1) O povinnostech podnikatele letiště opatřiti a zaříditi kancelářské a jiné místnosti pro celní úřady, které vykonávají celní dozor na letišti, o povinnosti opatřiti byty pro zaměstnance celní správy na letišti a o nákladech s těmito povinnostmi spojených platí obdobně ustanovení § 74.

(2) Letadla plující z celní ciziny do celního území jsou povinna přeletěti celní hranici mezi určitými body, které budou stanoveny nařízením, a smějí přistati jen na celních letištích určených celní správou. Jediné z těchto letišť smějí odlétati letadla odlétající z celního území do celní ciziny a jsou rovněž povinna přeletěti hranici mezi stanovenými body. Celní správa může povoliti úchylky z těchto povinností.

(3) Cestu mezi celní hranicí a celním letištěm jest vykonati letadlům podle ustanovení § 21 beze změny nákladu.

(4) Musí-li letadlo nezbytně přistati jinde než na celním letišti, jest letec povinen zpraviti hned po přistání nejbližší úřad celní nebo jiný finanční i bezpečnostní úřad a vyčkati jejich povolení k odletu.

(5) Letadla, jež přeletí celní území bez přistání, a jejich náklad nepodléhají celnímu řízení, zachovává-li jejich domovský stát vzájemnost.

(1) Dopravuje-li letadlo zboží, musí míti letec seznam nákladu, podepsaný vlastní rukou a vidovaný celním úřadem místa odletu. V seznamu nákladu musejí býti udány: imatrikulační značka letadla, jméno, bydliště a státní příslušnost letce, místo vzletu, počet kusů, druh, značky a čísla nákladových kusů, množství a druh vezeného zboží podle obchodního nebo obyčejného pojmenování, místo podání a místo určení zboží.

(2) Letec jest povinen předložiti celnímu úřadu hned po přistání nebo před odletem seznam nákladu a prvotní prohlášky vyhotovené odesilateli (§ 27) a dodati mu dovozní, vývozní nebo průvozní zásilky k celnímu řízení.

(3) Letecký podnik jest povinen prokázati potvrzením celního úřadu země určení vývoz zboží, jehož výstup z celního území musí býti prokázán.

(1) Cestující osoby, které hodlají přestoupiti nebo přestoupily celní hranici, jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a dáti projednati zboží, jež dopravují.

(2) Cestujícím osobám, které nemají žádného zboží, nýbrž jen svou cestovní výstroj, může býti dovoleno překročiti celní hranici na místě, kde není celního úřadu, s povinností hlásiti se u příslušného oddělení finanční stráže. Tyto cestující osoby může celní správa na určitých úsecích osvoboditi vůbec od povinnosti dostaviti se k celnímu úřadu nebo k finanční stráži.

(1) V cestovním styku jsou pohraniční celní úřady povinny vykonávati celní řízení ve dne i v noci.

(2) Není-li zboží dovážené cestující osobou určeno pro obchod, může býti prohlášeno ústně. Cestující osoba jest též oprávněna navrhnouti, aby bylo vykonáno celní řízení podle výsledku celní prohlídky; v tomto případě podléhá trestu podle celního trestního práva, najde-li se zboží záludně ukryté. Přeje-li si cestující osoba jiného celního řízení než vyclení, musí jednati podle příslušných ustanovení tohoto zákona.

(3) Podléhá-li zboží clu podle ceny, může celní úřad žádati, aby mu byly předloženy doklady jmenované ve třetím odstavci § 39.

(4) Na úlevy stanovené v tomto paragrafu může činiti nárok jen cestující osoba, která nemá zboží určeného pro obchod.

(1) Platební povinnost vzniká v těchto případech:

a) při dovozu, projedná-li celní úřad zboží podléhající dovoznímu clu do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo zaznamená-li je nebo dostane-li se celní zboží do volného oběhu, aniž bylo dodáno celnímu úřadu nebo podvedením celního úřadu nebo dostane-li se neprávem z úschovy celní správy;

b) při vývozu, projedná-li celní úřad vývozní zboží podléhající vývoznímu clu do oběhu v celní cizině nebo zaznamená-li je nebo vystoupí-li zboží podléhající vývoznímu clu do oběhu v celní cizině, aniž bylo dodáno celnímu úřadu, nebo podvedením celního úřadu.

(2) Platební povinnost je podmíněná, zaznamená-li se dovozní zboží nebo projedná-li se v dovozním styku s celní výhodou nebo vyveze-li se zboží podléhající vývoznímu clu v záznamním nebo v přepravním styku.

Platební povinnost vznikne, jakmile celní úřad zjistí celní pohledávku a sdělí ji straně. Unikne-li zboží do volného oběhu nebo do oběhu v celní cizině, aniž byla splněna platební povinnost, vznikne platební povinnost v okamžiku, ve kterém zboží přišlo do oběhu.

(1) Dovoznímu clu podléhá zásadně zboží, jež není v celním sazebníku nebo v obchodní smlouvě výslovně označeno za zboží cla prosté, nebo nevylučuje-li některé ustanovení tohoto zákona vzniku platební povinnosti. Ve vývozu jest každé zboží prosto vývozního cla, pokud tohoto cla neustanovuje výslovně celní sazebník.

(2) Staré, opotřebené nebo poškozené zboží podléhá clu jako nové nebo nepoškozené, neustanovuje-li celní sazebník nebo obchodní smlouva jinak. Platební povinnost nevzniká však, zničí-li se celní zboží pod celním dozorem nebo zanikne-li v oběhu vázaném (§§ 41-61).

(1) S podmínkami, jež budou stanoveny nařízením, jsou osvobozeny od cla:

1. věci dovážené pro hlavy cizích států po dobu, po kterou se zdržují dočasně v tuzemsku, a pro jejich družinu;

2. věci, jež se dovážejí pro vlastní potřebu přednostů diplomatických zastupitelstev cizích států pověřených pro Československou republiku a jiných exterritoriálních osob úřadujících v celním území, pokud zůstanou v jejich užívání;

3. věci k úřední potřebě (úřední štíty, vlajky, znaky, razítka, tiskopisy a kancelářské zařízení) diplomatických zastupitelstev a konsulárních úřadů cizích států úřadujících v celním území;

4. bohoslužebné věci pro chudé kostely a modlitebny, nevyrábějí-li se v celním území, a hmoty ke zbudování nebo k opravě takových kostelů a modliteben, pokud bylo by možná opatřiti je v celním území jen s neúměrnými obtížemi a nákladem;

5. věci, jež jsou předmětem řízení veřejných úřadů;

6. dary hlav cizích států, udělené řády, čestné ceny, pamětní mince, výstavní medaile a pod.;

7. spisy, listiny a dopisy;

8. platidla;

9. věci, jež s sebou vezou cestující osoby, zřízenci veřejných podniků dopravních, vozkové, lodníci a letci ke svému vlastnímu užívání nebo k výkonu svého povolání nebo jež si k témuž účelu napřed posílají nebo dávají za sebou posílati, pokud jsou přiměřeny poměrům jmenovaných osob; dále potraviny, poživatiny a léky, jež s sebou vezou jmenované osoby v množství přiměřeném spotřebě za cesty, konečně předměty státního monopolu ve množství přípustném podle nařízení;

10. upotřebené svršky (též výrobní zařízení) přistěhovalců a vystěhovalců dovážené nebo vyvážené k vlastnímu užívání osobami stěhujícími se, pokud jsou přiměřeny jejich poměrům;

11. výbava příslušnic cizích států nebo československých příslušnic, které bydlely před sňatkem nepřetržitě aspoň dva roky v cizině, když se stěhují do celního území vdávajíce se za muže tu bydlícího, pokud předměty výbavy jsou přiměřeny poměrům manželů;

12. potraviny, šatstvo, prádlo, domácí zařízení, nářadí a jiné věci, jež byly darovány osobám pohořelým, povodní nebo jinou živelní pohromou postiženým k vlastnímu užívání, ke stavbě a zařízení budov nebo k vedení hospodářství;

13. upotřebené věci darované z ciziny nemajetným osobám k vlastnímu užívání nebo dobročinným ústavům pro jejich účely stanovami vytčené; 14. upotřebené zděděné věci;

15. úlovek československých rybářů v hraničních vodách;

16. sklizeň z pohraničních hospodářství a užitek z dobytka pěstovaného na těchto hospodářstvích;

17. umělecká díla československých umělců dlejících v cizině;

18. věci umělecké, vědecké, průmyslové a řemeslné, jež jsou určeny do veřejných sbírek nebo k vědeckým pracím ústavů vědeckých a všeobecně prospěšných; věci spotřebitelné a věci, jež se v tuzemsku vyrábějí, nejsou osvobozeny;

19. přístroje a nástroje, jež slouží přímo k léčení nemocných, jsou-li určeny pro veřejné nemocnice nebo nemocnice a léčebné ústavy, zřízené ústavy sociálně pojišťovacími, a nevyrábějí-li se v tuzemsku;

20. učebné pomůcky pro veřejné školy, jestliže se nevyrábějí v tuzemsku;

21. rakve s lidskými mrtvolami, popelnice s popelem z lidských mrtvol a květinové ozdoby s nimi zároveň dovážené; květinové dary věnované při pohřbech nebo na hroby osobami v cizině bydlícími;

22. železniční a silniční vozidla, vodní plavidla i letadla, jež přestupují celní hranici jako dopravovadla, jejich zařízení, náhradní součástky a provozní prostředky, dále jízdecká a tažná zvířata, i soumaři s postrojem, přikrývkami a krmivem, též káry, vozíky, putny, nůše a podobné náčiní potřebné k tažení nebo nošení břemen, je-li zřejmo, že nejde o trvalý dovoz nebo vývoz a není-li podezření zamýšleného zkrácení cla;

23. stavivo, provozní prostředky a služební potřeby pro přípojové a krátké průběžné trati a přípojové stanice cizozemských železnic, stavivo pro úpravu hraničních řek, prováděnou sousedním státem, služební potřeby a zařízení cizozemských celních a pasových úřadů podle zvláštních smluv a dohod;

24. předměty státního monopolu, odebírá-li je monopolní správa;

25. neprodejné obchodní vzorky zboží; nařízením může býti přiznáno celní osvobození i jiným obchodním vzorkům zboží; vzorky předmětů státního monopolu jsou vyloučeny z této výhody;

26. vrácené obaly a balivo, v nichž bylo vyvezeno zboží.

(2) Tyto výhody mohou býti odepřeny, kdyby jich bylo zneužíváno k obcházení cla.

(3) Neuznává-li některý stát vzájemně některého nahoře jmenovaného osvobozovacího důvodu, může býti pro tento stát ono celní osvobození zrušeno nebo omezeno.

(1) Změní-li se celní sazebník nebo jiné ustanovení směrodatné pro výši celní pohledávky, řídí se výměra celní pohledávky ustanoveními, platnými v okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85).

(2) Uniklo-li zboží celnímu řízení a nelze-li zjistiti, kdy vznikla platební povinnost, rozhoduje o výměře celní pohledávky ustanovení, které bylo účinným v době, kdy únik byl objeven.

(1) Neustanovuje-li tento zákon (§ 60) jinak, jest vyměřiti celní pohledávku podle množství zboží, jeho druhu a povahy v okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85). Příměsky (nečistoty) a zkažené části, jež se vyloučí ze zboží pod celním dozorem, jest projednati podle jejich sazební povahy. Nařízením mohou býti stanoveny další úlevy.

(2) Doveze-li se nebo vyveze-li se zboží proti ustanovením zákona a nelze-li zjistiti jeho povahu, kterou mělo v době vzniku platební povinnosti, jest vyměřiti celní pohledávku podle příslušné nejvyšší sazby, a nelze-li ani druh zboží zjistiti, podle nejvyšší sazby celního sazebníku.

Vydávání výkladů o sazební příslušnosti zboží a o výši táry na dotazy stran bude upraveno nařízením.

Celní pohledávka vyměřuje se podle měřítek stanovených celním sazebníkem (váha, míra, počet kusů, cena [hodnota] atd.).

(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka podle ceny zboží, jest cenou částka rovnající se součtu obecné nabývací hodnoty zboží v místě výroby a všech výloh (za obal, dopravu, pojistné, obstarávání atd.) vzniklých do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici.

(2) Nařízením mohou býti stanoveny průměrné ceny určitých druhů zboží, podléhajícího clu podle ceny; podle této průměrné ceny bude vyměřena celní pohledávka, nenavrhne-li strana její vyměření podle ustanovení prvního odstavce nebo podle váhové sazby, stanovené v celním sazebníku vedle cenové sazby.

(3) Zdá-li se celnímu úřadu, že částka, již strana prohlásila jako cenu zboží, jest nižší než cena podle prvního odstavce, vyměří celní pohledávku podle částky, kterou uzná za přiměřenou cenu zboží.

(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka podle váhy, jest základem váha hrubá, čistá nebo vlastní podle toho, co stanoví celní sazebník nebo nařízení. Nestanoví-li celní sazebník nebo nařízení, podle které váhy má se vyměřiti celní pohledávka, jest ji vyměřiti podle čisté váhy.

(2) Hrubá váha jest váha zboží s vnějším i vnitřním obalem a vložkami. Váha vnějšího obalu je tárou. Čistá váha jest váha zboží po srážce táry. Vlastní váha jest váha zboží bez jakéhokoliv obalu a vložek.

(3) Váha bezprostředního obalu kapalin nebo plynů patří k čisté váze, pokud celní sazebník neustanovuje jinak. Dovážejí-li se nebo vyvážejí-li se kapaliny nebo plyny v kotlových vozech, tankových lodích a pod., může býti nařízena přirážka k vlastní váze (přirážka za táru). Tato přirážka může býti též nařízena, dováží-li se nebo vyváží-li se zboží, jež se projednává podle hrubé váhy, nezabaleno.

(4) Váha se zjišťuje vážením, nestanoví-li jinak zákon nebo nařízení. Nařízením může býti stanoveno, kdy se má čistá váha nebo vlastní váha vypočísti procentní srážkou z hrubé váhy, jestliže se celní pohledávka vyměřuje podle čisté nebo vlastní váhy zboží. Celní pohledávku jest vyměřiti podle hrubé váhy, jestliže tárová srážka jest zřejmě větší než skutečná váha táry a strana neumožní zjistiti táru.

(5) Nařízením bude stanoveno, které obaly a vložky jest pokládati za obvyklé v obchodě a jak jest projednati vnější a vnitřní obaly a vložky tehdy, když se vyměřuje celní pohledávka podle čisté váhy nebo podle vlastní váhy nebo podle počtu kusů, a to podle toho, zda jsou v obchodě obvyklé či nikoliv a dají-li se od zboží beze všeho pohodlně odděliti, či nejsou-li oddělitelné. Jsou-li neoddělitelné obaly podrobeny vyšší celní sazbě než zboží, může býti nařízeno projednání celku podle celní sazby stanovené na obal.

Nařízením bude stanoveno, jak budou celní pohledávky zaokrouhlovány a do jaké částky nebudou celní pohledávky vybírány.

(1) Nebyla-li vyměřena celní pohledávka vůbec nebo byla-li vyměřena níže nebo z nižší ceny, než měla býti vyměřena, může býti nález opraven do roka, stalo-li se tak účetním omylem nebo mylným použitím nesprávné celní sazby, v jiných případech do šesti měsíců ode dne, kdy celní pohledávka měla býti vyměřena nebo byla vyměřena. Byl-li spáchán celní přestupek, může býti celní pohledávka opravena ve lhůtě stanovené pro promlčení výkonu trestu.

(2) Kdy poplatník může žádati za opravu vyměřené celní pohledávky, stanoví se v §§ 110 až 112.

(3) Zjistí-li celní správa v opravné lhůtě, že byla od strany bez jejího zavinění vybrána větší celní pohledávka, než podle platných ustanovení měla býti vyměřena, vrátí straně částku, o niž více zaplatila, nejde-li o částku nepatrnou.