(1) Celní pohledávka jest splatna v okamžiku
vzniku platební povinnosti (§ 85) a jest ji zaplatiti
ihned, nepovolí-li celní správa odklad platby.
(2) Vznikla-li však celní pohledávka na základě
podmíněné platební povinnosti, jest
splatna, nesplní-li se podmínka, jakmile uplyne
lhůta stanovená ke splnění podmínky.
Vznikla-li podmíněná platební povinnost
na základě zvláštního, kdykoliv
odvolatelného povolení, jest celní pohledávka
splatna v okamžiku, ve kterém odvolání
povolení bylo straně oznámeno.
(1) Zajistí-li se celní pohledávka, může
býti poshověna na určitou dobu s povinností
platiti úroky. Podrobnější podmínky
budou stanoveny nařízením.
(2) Nebude-li zboží při dovozu zaznamenané
vyvezeno zpět do celní ciziny ve stanovené
lhůtě nebo nebude-li splněn závazek
upotřebiti dovezeného zboží k určitému
účelu nebo zpracovati je určitým způsobem
nebo nebude-li zboží, jež podléhá
vývoznímu clu a bylo při vývozu zaznamenáno
nebo projednáno k přepravě přes celní
cizinu, zpět dovezeno do celního území
ve stanovené lhůtě, jest pokládati
clo za poshověné od okamžiku, kdy bylo zboží
straně vydáno. Úroky se však neplatí,
jestliže byla celní pohledávka zajištěna
hotovými penězi.
(1) Nezaplatí-li se poshověná celní
pohledávka v den, kterého jest splatna (§ 96),
vznikne povinnost platiti úroky z prodlení prvním
všedním dnem po uplynutí lhůty stanovené
k zaplacení pohledávky.
(2) Výše úroků z prodlení rovná
se výměře stanovené pro úroky
z prodlení z dlužných přímých
daní.
(1) Zboží ručí za celní pohledávku,
pokud jest v moci celní správy nebo celního
skladiště nebo poplatníka cla nebo osoby, jež
převzala zboží proti zákonu nebo omylem
nebo ho nabyla vědouc, že nebylo učiněno
zadost platební povinnosti, nebo se dopustila v tomto směru
hrubé nedbalosti.
(2) Celní správa může v pořadí
před právy třetích osob celní
pohledávku uspokojiti ze zboží po dobu trvání
zástavního práva.
(3) Toto zástavní právo vykonává
celní správa, jež k tomu může použíti
jiných úřadů finanční
správy.
(1) Za celní pohledávku ručí rukou
společnou a nedílnou s poplatníkem osoba:
a) jíž celní úřad vydá
nebo dá do úschovy celní zboží
před zaplacením celní pohledávky nebo
omylem nebo proti předpisu, i příjemce zboží
jmenovaný v celní prohlášce, prokáže-li
ten, kdo zboží převzal, že mu je odevzdal;
b) jež převezme celní zboží se
závazkem dodati je v nezměněném stavu
celnímu úřadu nebo je v nezměněném
stavu opatrovati;
c) jež uvede celní zboží proti zákonu
do volného oběhu nebo jež vyveze proti zákonu
tuzemské zboží podléhající
vývoznímu clu do cení ciziny, i osoba, jež
se zúčastní takového jednání
způsobem, jenž podle tohoto zákona podléhá
trestu;
d) jež použije zboží dovezeného s
celní výhodou k jinému než stanovenému
účelu nebo zpracuje je jiným než dovoleným
způsobem.
(2) Osobně ručí též osoba, jež
celního zboží nabyla vědouc, že
platební povinnosti nebylo učiněno zadost,
nebo mohla by to věděti, kdyby se nedopustila hrubé
nedbalosti.
(3) Platební povinnost nebo ručení za ni
mohou se souhlasem celní správy převzíti
i jiné osoby; všechny takové osoby však
jsou zavázány rukou společnou a nedílnou.
Platební povinnost zaniká:
a) zaplacením celní pohledávky, a je-li podmíněná,
splněním podmínky;
b) jestliže zboží zanikne po vzniku platební
povinnosti, avšak před vydáním zboží
do volného oběhu, do záznamního styku
nebo do dovozního styku s celní výhodou,
nebo bude-li před vydáním za celního
dozoru zničeno;
c) jestliže strana po vzniku platební povinnosti,
avšak před vydáním zboží
do volného oběhu, do záznamního styku
nebo do dovozního styku s celní výhodou změní
svůj původní návrh tak, že zboží
zůstane ve vázaném oběhu;
d) jestliže strana u vyváženého clu podléhajícího
zboží změní po vzniku platební
povinnosti svůj původní návrh tak,
že upustí od vývozu zboží;
e) promlčením nebo prominutím celní
pohledávky.
(1) Celní pohledávka promlčuje se do roka
po vzniku platební povinnosti. Byla-li celní pohledávka
poshověna, běží promlčecí
lhůta dnem po uplynutí poshověcí doby.
Stal-li se trestný čin, promlčuje se pohledávka
ve lhůtě stanovené pro promlčení
výkonu trestu.
(2) Pohledávka za celní správou na vrácení
cla promlčuje se do roka po oznámení rozhodnutí.
(3) Promlčecí lhůta přetrhuje se každým
jednáním, jímž se uplatňuje nárok
vůči straně nebo celní správě;
potom běží nová lhůta.
Celní správa může v jednotlivých
případech zcela nebo částečně
prominouti celní pohledávku a náhradu ušlých
dávek, kdyby jich vybrání nebylo podle stavu
věci slušné.
Celní pohledávky vymáhají se jako
dlužné daně přímé.
(1) Zboží tuzemské nebo zboží cizozemské
vyclením zdomácněné stane se výstupem
z celního území zbožím cizozemským,
nebylo-li vyvezeno v záznamu (§§ 62-65) nebo
převezeno přes celní cizinu v přepravním
styku (§§ 66-68).
(2) Od vybrání dovozního cla může
býti upuštěno nebo vybrané clo vráceno,
doveze-li vývozce zboží, jež do celní
ciziny prodal nebo dal do komise, zpět v nezměněném
stavu, protože s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil
nebo protože zboží bylo vráceno jako nevyhovující.
Podobně může býti vráceno vývozní
clo ze zboží, jež bylo zpět dovezeno do
celního území z důvodů shora
jmenovaných nebo jež vůbec nevystoupilo z celního
území.
(3) Dovozní clo může býti vráceno
nebo od vybrání vývozního cla upuštěno
z důvodů jmenovaných v druhém odstavci,
jestliže zboží z celní ciziny dovezené
bylo v nezměněném stavu zpět vyvezeno.
Clo zaplacené veřejnými dopravními
podniky může býti vráceno, když
zboží bylo zničeno dříve, než
mohlo býti dodáno takovým podnikem příjemci.
(1) Skladné jest vyměřiti z hrubé
váhy zboží zjištěné při
jeho uložení do veřejného celního
skladiště.
(2) Nařízením bude stanoveno, kdy a po jakou
dobu jest uložené zboží osvobozeno od
skladného.
(1) Celní sazebník nebo jiné zákony
a nařízení podle nich vydaná stanoví,
jaké daně a dávky mají se vybírati
ze zboží při jeho celním projednávání.
(2) Bylo-li zboží vyrobeno ze hmot, z nichž se
vybírá v celním území daň
nebo dávka, nebo obsahuje-li takové hmoty jako přísadu,
může se vybírati náhradní dávka.
(3) Ustanovení hlavy III. a V. tohoto zákona platí
obdobně i o těchto daních a dávkách.
Nařízením bude stanoveno, kdy a v jaké
výši vybírají se poplatky za vážení
zboží, za dozor na zboží, za úřední
doprovod a dočasnou úschovu zboží, za
hmotnou práci při celním řízení,
za projednávání zboží mimo celniště
nebo mimo úřední hodiny atd., určené
ke krytí hotových výloh a kdy jest hraditi
výlohy vzniklé při celním řízení
(výlohy za rozbor zboží, dobré zdání
znalců atd.). Tyto výlohy a poplatky vybírají
a vymáhají se jako dlužné daně
přímé.
(1) Osoba, jež platí celní pohledávku,
nebo příjemce zboží, jmenovaný
v prohlášce, může se stěžovati
do výměry celní pohledávky z důvodů,
jež mají vliv na její výši (zařadění
do sazebního čísla nebo položky, použití
všeobecné sazby místo smluvní, výměra
táry, výše ceny a pod.) buď ústně
při projednávání zboží
nebo písemně u celního úřadu,
který vyměřil celní pohledávku.
(2) Celní úřad jest povinen učiniti
o stížnosti podané ústně zápis
a zjistiti se stěžovatelem předmět sporu
vhodným způsobem (na př. vzorky, vyobrazeními,
popisem a pod.). Stěžovatel může vyhraditi
sobě nebo příjemci zboží, jmenovanému
v celní prohlášce, že odůvodní
stížnost písemně ve stížnostní
lhůtě (§ 112).
(3) Stížnost nemá odkládacího
účinku.
(4) Uzná-li celní úřad, že stížnost
jest zřejmě důvodná, vyhoví
jí, jinak předloží ji ministerstvu financí
k rozhodnutí.
(5) Ministerstvo financí přezkouší věc
a rozhodne o stížnosti; může též
změniti sporné vyměření celní
pohledávky, avšak v neprospěch stěžovatelův
jen v opravné lhůtě (§ 95). Uzná-li,
že jest toho potřebí, může konati
šetření nebo slyšeti znalce a může
též uložiti stěžovateli nebo příjemci
zboží, jmenovanému v celní prohlášce,
aby svoje tvrzení dokázal.
(6) Byla-li písemná stížnost podána
po uplynutí stížnostní lhůty
nebo nelze-li v době, kdy stížnost byla podána,
s určitostí zjistiti totožnost zboží
nebo předmět sporu, zamítne celní
úřad stížnost. Do rozhodnutí,
jímž byla stížnost zamítnuta, může
si osoba, jíž bylo dáno rozhodnutí,
stěžovati písemně u celního úřadu,
který stížnost zamítl, okrskové
celní správě, jejíž rozhodnutí
jest konečné.
(1) Domnívá-li se někdo, že rozhodnutím
celního úřadu nebo okrskové celní
správy jako první stolice byla porušena jeho
práva, může si stěžovati písemně
u úřadu, který rozhodl.
(2) O těchto stížnostech rozhoduje s konečnou
účinností úřad přímo
nadřízený úřadu, který
vydal naříkané rozhodnutí.
(3) Stížnost nestaví účinnosti
vydaného rozhodnutí; úřad, který
vydal naříkané rozhodnutí, může
však odložiti jeho výkon.
(1) Lhůta, ve které může býti
podána stížnost, činí 30 dnů
a počíná dnem po doručení výměru.
V oněch případech, ve kterých celní
úřad nevydává formálního
výměru, jest výměrem oznámení,
kterým úřad po prvé požaduje,
aby určitá osoba zaplatila vyměřenou
celní pohledávku.
(2) Připadne-li poslední den stížnostní lhůty na neděli nebo zákonem uznaný den svá
teční nebo památný, končí
lhůta příštím všedním
dnem. Dny poštovní dopravy nepočítají
se do lhůty, byla-li stížnost dána na
poštu doporučeně.
(3) Nevyhoví-li celní úřad nebo okrsková
celní správa, rozhodující v první
stolici, žádosti strany, musí odůvodniti
- mimo případ rozhodnutí dle volného
uvážení - své rozhodnutí a vždy
připojiti k němu poučení o opravném
prostředku, o stížnostní lhůtě
i o tom, u kterého úřadu může
býti stížnost podána. Nebylo-li dáno
poučení, stane se rozhodnutí pravoplatným,
nepodá-li strana celní správě žádné
stížnosti do 60 dnů po doručení
rozhodnutí. Nesprávné poučení
nemůže býti straně na újmu.
(4) Úřad rozhodující o stížnosti
hodnotí průvody a důkazy podle své
úvahy.
(5) Úřad rozhodující o stížnosti
jest povinen odůvodniti své rozhodnutí, jde-li
o materielně-právní nárok strany.
(6) Podrobnosti správního řízení
celního stanoví nařízení.
(7) Výlohy řízení hradí stěžovatel,
nebyl-li rozhodnutím uznán nárok hájený
stížností. Výlohy uloží
se v rozhodnutí a vyberou jako dlužné daně
přímé. Celní správa může
požadovati, aby stěžovatel předem dal
přiměřenou zálohu na úhradu
výloh.
Činy trestnými podle celních zákonů
a nařízení jsou:
a) celní přestupky (§§ 129-131 a 133 až
136),
b) celní nepořádnosti (§ 137).
Pokus celních přestupků jest trestný
jako dokonaný čin. Při výměře
trestu jest však přihlížeti k tomu, že
zůstalo při pokusu, jako k polehčující
okolnosti.
Stejný trest, jaký jest stanoven pro pachatele,
stíhá též osoby, které jsou trestné
pro účast na trestném činu.
(1) Byl-li spáchán celní přestupek
s činem trestným podle jiného zákona,
jest uložiti tresty stanovené v obou zákonech.
(2) Má-li se užíti na totéž jednání
několika trestních ustanovení tohoto zákona,
jest vyměřiti trest podle ustanovení, které
stanoví nejtěžší trest.
(3) Spáchal-li někdo několik samostatných
celních přestupků, jest uložiti veškeré,
pro tato jednání stanovené tresty vedle sebe.
Trest na svobodě, uložený kromě pokuty,
nesmí však přesahovati jeden rok stejně
tak, jako trest na svobodě, nastupující místo
nedobytných pokut.
(1) Trestné činy stíhají se:
a) trestem na svobodě,
b) pokutou,
c) propadnutím předmětu přestupku.
(2) Tyto tresty lze uložiti buď jednotlivě nebo
vedle sebe podle ustanovení tohoto zákona.
Trestem na svobodě podle tohoto zákona jest vězení
(uzamčení).
(1) Vyměřuje-li se pokuta podle celní pohledávky,
vypočítá se podle smluvní sazby, bylo-li
uznáno, že zboží jest výrobek smluvního
státu, jinak podle všeobecné celní sazby.
(2) Základem pro výměru pokuty jest celní
pohledávka (§ 8).
(3) Nelze-li cenu zboží nebo celní pohledávku,
podle nichž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti
ani odhadnouti, jest uznati na pokutu od 20 Kč do 500.000
Kč podle okolností případu.
(1) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona
nedobytná, nastoupí místo ní náhradný
trest vězení (uzamčení) od jednoho
dne do jednoho roku.
(2) Náhradný trest vězení (uzamčení)
stanoví se ve výměře jeden den za
sto až třista Kč podle míry provinění
a podle výdělečných, důchodových,
majetkových a jinakých osobních poměrů
viníkových.
(1) Zboží, jež může propadnouti nebo
býti průkazem v trestním řízení,
jest co nejdříve zabaviti. Bylo-li zboží
zabaveno podle ustanovení § 14, není potřebí
zabavovati je ještě zvlášť v trestním
řízení.
(2) Bylo-li zabavené zboží prodáno,
zaniká zabavení, jakmile bylo zboží
odevzdáno zcizitelem nabyvateli, leč by nabyvatel
v tuto dobu o zabavení věděl nebo mohl by
o něm věděti, kdyby se nedopustil hrubé
nedbalosti.
(1) Zní-li nález na propadnutí zboží,
přechází zabavením zboží
právo vlastnické k němu na stát. Práva
třetích osob zanikají tímto okamžikem.
(2) Na propadnutí nesmí býti uznáno,
patří-li zboží nebo věcné
právo k němu osobě, která o podloudnictví
ani nevěděla, ani mu nenadržovala, ani neměla
z něho prospěchu.
(3) Propadnutí nemusí býti vyřčeno,
kdyby bylo nepřiměřeně kruté.
Nemůže-li býti nikdo pro spáchané
podloudnictví trestán, jest uznati na samostatné
propadnutí. Ustanovení druhého odstavce §
122 platí i tu.
(1) Obchodníci, živnostníci, zemědělští
a jiní podnikatelé, kteří dovážejí,
vyvážejí nebo provážejí
zboží pro účely svého podniku,
ručí za pokuty uložené jejich zřízencům
nebo učňům pro celní přestupky,
spáchané při vykonávání
služebních úkonů; ručení
nenastane, byl-li celní přestupek spáchán
bez vědomí podnikatele, případně
jeho zástupce nebo nemohl-li mu podnikatel nebo jeho zástupce
zabrániti, leč by měl prospěch z jejich
činu.
(2) Veřejné dopravní podniky (kromě
státních) ručí za pokuty, k nimž
byli odsouzeni jejich zřízenci pro celní
přestupky spáchané při vykonávání
služebních úkonů.
(3) Jiné osoby ručí za pokuty, k nimž
byly pro celní přestupky odsouzeny osoby jsoucí
pod jejich dohledem a patřící k jejich společné
domácnosti; neručí však, byl-li celní
přestupek spáchán bez jejich vědomí
nebo jestliže mu nemohly zabrániti.
(1) Vůči osobě, která ručí,
smí býti činěn nárok teprve,
když nelze pokuty vydobýti ani z ručícího
předmětu ani od odsouzeného, leč by
odsouzený spáchal celní přestupek
ve prospěch osoby ručící nebo tato
osoba měla z toho prospěch.
(2) Trest na svobodě (§ 120), uložený
pro případ nedobytnosti pokuty, může
býti vykonán celý nebo částečně,
aniž jest činěn nárok vůči
ručící osobě, spáchal-li odsouzený
celní přestupek pro vlastní prospěch
a neměl-li ručící z toho prospěchu.
(1) Za pokutu a za útraty řízení ručí
předmět celního přestupku.
(2) Mimo zboží ručí za pokutu a útraty
trestního řízení dopravní prostředky,
jichž bylo použito při celním přestupku,
kromě dopravních prostředků veřejných
dopravních podniků, dále věci, jichž
bylo užito k zabalení zboží nebo k zakrytí
podloudnictví a jež byly při spáchání
skutku zadrženy, pokud jsou zabaveny.
(3) Od ručení může býti upuštěno,
bylo-li by nepřiměřeně kruté.
(1) Trestním řízením není dotčeno
vyměření a vybrání celní
pohledávky celní správou.
(2) Vykoná-li se věcné ručení,
zapraví se z výtěžku celní pohledávka
a útraty vzniklé jejím vymáháním,
pokuta a útraty trestního řízení
v tomto pořadí a přede všemi jinými
nároky.
(1) Trestní stíhání celních
přestupků promlčuje se za tři roky,
stíhání celních nepořádností
za rok, počínajíc dnem, kterého byl
čin spáchán.
(2) Výkon trestů, které byly uloženy
pro celní přestupky, promlčuje se za pět
roků a výkon trestů uložených
pro celní nepořádnosti za rok, v obou případech
počínajíc dnem, kterého rozhodnutí
vešlo v moc práva.
Kdo úmyslně proti zákazu dopraví přes
celní hranici zboží, jehož dovoz, vývoz
nebo průvoz jest zakázán, nebo kdo úmyslně
proti dovoznímu zákazu uvede do volného oběhu
zboží, jehož dovoz jest zakázán,
jež však bylo poukázáno, uskladněno
nebo zaznamenáno, nebo kdo úmyslně proti
vývoznímu zákazu nedoveze zpět ve
stanovené lhůtě zboží, jehož
vývoz jest zakázán, dopustí se podloudnictví
se zakázaným zbožím. Toto podloudnictví
trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát
tak velikou, jako jest cena zboží; kromě pokuty
jest uznati na propadnutí zboží, byť i
nepatřilo odsouzenému, při čemž
však nutno dbáti ustanovení § 122.
Kdo jakýmkoli způsobem úmyslně zkrátí
celní důchodek, zejména tím, že
zboží clu podléhající nedodá
celnímu úřadu, při celním řízení
je zatají, uvede zboží, jež jest v oběhu
vázaném, do volného oběhu, nebo kdo
vyláká celní výhodu mu nepříslušející,
dopustí se podloudnictví se zbožím clu
podléhajícím. Toto podloudnictví trestá
se pokutou dvakrát až dvanáctkrát tak
velikou, jako jest celní pohledávka nebo získaná
celní výhoda; kromě pokuty může
býti uznáno na propadnutí zboží
(§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.
(1) Kromě pokuty může býti v případech
§§ 129 a 130 uložen trest na svobodě od
jednoho dne do jednoho roku:
a) jestliže zkrácená celní pohledávka
(§§ 8 a 119, odst. 2.) převyšuje 5000 Kč;
b) jestliže vinník byl již jednou pro podloudnictví
pravoplatně odsouzen a dopustí se opětně
podloudnictví do pěti let po odsouzení.
(2) Kromě pokuty jest uznati na trest na svobodě
od jednoho dne do jednoho roku:
a) když pachatel spáchá podloudnictví
úmyslně společně se dvěma nebo
více osobami;
b) když pachatel dopouští se podloudnictví
po živnostensku nebo ze zvyku;
c) když pachatel se snaží uniknouti svému
zadržení nebo zadržení předmětu
podloudnictví, používaje při tom zvířat
nebo dopravního prostředku poháněného
mechanickou silou, nebo když tímto způsobem
se snaží po zadržení osvoboditi sebe nebo
předmět přestupku;
d) když má podloudník při činu
u sebe zbraň, aby mohl odporovati zadržení.
(1) Osoby, které byly odsouzeny pro podloudnictví
spáchané po živnostensku nebo ze zvyku, mohou
býti dány celní správou pod trestní
celní dozor až na dobu tří let po odpykání
trestu.
(2) Proti osobám daným pod trestní celní
dozor mohou býti nařízena jednotlivá
nebo veškerá omezení uvedená v §§
25 a 26.
Kdo zboží podloudně dovezené vědomě
koupí, přijme za zástavu nebo jinak na sebe
převede, zatají nebo prodá v úmyslu
získati majetkový prospěch, dopustí
se celního zatajování. Tento celní
přestupek trestá se pokutou jedenkrát až
čtyřikrát tak velikou, jako jest cena zboží,
jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou dvakrát
až dvanáctkrát tak velikou, jako jest celní
pohledávka, jde-li o jiné zboží; kromě
pokuty může býti uznáno na propadnutí
zboží (§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.
(1) Kdo úmyslně jest nápomocen jiné
osobě, která se dopustila podloudnictví,
aby jí zajistil prospěch z činu, dopustí
se nadržování podloudnictví. Toto nadržování
trestá se pokutou jedenkrát až dvakrát
tak velikou, jako jest cena zboží, jde-li o zboží,
jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou jedenkrát
až čtyřikrát tak velikou, jako jest
celní pohledávka, jde-li o jiné zboží.
(2) Stejného přestupku dopustí se osoba,
která úmyslně napomáhá jiné
osobě, která se dopustila podloudnictví,
aby ušla potrestání. Toto nadržování
trestá se pokutou do 20.000 Kč, jež však
nesmí býti vyšší než nejvyšší
pokuta, která může stihnouti pachatele.
(3) Pro nadržování není trestna osoba,
jež pomáhala osobě, s níž jest
spřízněna v linii vzestupné nebo sestupné,
svému sourozenci nebo manželu.
(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, úmyslně:
a) jedná proti ustanovením omezujícím
přestup celní hranice (§§ 21 a 22) se
zbožím, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán,
nebo se zbožím, podléhajícím
clu, daním nebo jiným dávkám;
b) nedbaje ustanovení omezujících oběh
zboží (§§ 25 a 26), zboží odebírá,
dále dopravuje, uschovává nebo prodává;
c) uloží zboží, jehož dovoz nebo
vývoz jest zakázán, nebo zboží
podléhající clu, daním nebo jiným
dávkám ve vlaku nebo na lodích na nenáležitém
místě (§ 75);
d) vyloží nebo vyhodí zboží, jehož
dovoz jest zakázán, nebo zboží podléhající
clu, daním nebo jiným dávkám z vozidla
nebo plavidla po přestupu celní hranice před
příchodem k celnímu úřadu nebo
zboží, jehož výstup musí býti
prokázán, po výstupním celním
řízení před přestupem celní
hranice;
e) svémocně odnímá zboží
celnímu dozoru, dopustí se ztěžování
celního dozoru.
(2) Tento celní přestupek trestá se pokutou
jedenkrát až dvakrát tak velikou, jako jest
cena zboží, jde-li o zboží, jehož
dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo pokutou
jedenkrát až čtyřikrát tak velikou,
jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné
zboží.