Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, vědomě nebo z hrubé nedbalosti zamlčí v celní prohlášce nějaké zboží nebo udá menší množství zboží nebo učiní nesprávné údaje o druhu, povaze, zemi původu nebo určení zboží nebo o zamýšleném použití, dopustí se, může-li jeho jednáním býti zkrácen celní důchodek nebo vylákána celní ,.výhoda, ohrožení celního důchodku. Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest ohrožená celní pohledávka nebo možná celní výhoda.

(2) Témuž trestu podléhá, kdo vědomě nebo z nedbalosti použije zboží, pro něž bylo dosaženo na základě správných údajů celního osvobození nebo celní výhody, později k účelu, který neodpovídá získanému celnímu osvobození nebo celní výhodě, aniž to oznámil celnímu úřadu.

(1) Kdo jedná proti ustanovením tohoto zákona nebo proti nařízením vydaným k provedení tohoto zákona jinak, než jest uvedeno v §§ 129-131 a 133-136, dopustí se, když takovým jednáním byl ztížen řádný výkon celního dozoru, celní nepořádnosti. Celní nepořádnost trestá se pokutou do 1000 Kč, pokud není na ni stanoven těžší trest podle jiných zákonů.

(2) Trest může býti zvýšen až do 10.000 Kč, překáží-li pachatel úmyslně svým jednáním orgánu celní správy při výkonu služby.

(3) Celní nepořádnosti, spáchané ve službě zaměstnanci veřejného dopravního podniku, trestají jejich představení jako porušení služebních povinností; v ostatních případech trestají celní nepořádnosti úřady celní správy.

(1) Pokud není v tomto zákoně zvláštních ustanovení o celních trestných činech, platí pro jejich stíhání a trestání se změnami níže uvedenými ustanovení důchodkového trestního zákona z roku 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trestní ustanovení třicátkových řádů z roku 1754 a 1788 s instrukcí z roku 1842 a zákonného článku XI/1909 se všemi doplňky a dodatky.

(2) Celní přestupky jsou těžkými důchodkovými přestupky.

(3) Celní trestné činy spáchané osobami, které nedosáhly čtrnáctého roku, se jim nepřičítají.

(4) Ustanovení o nejvyšší výměře pokut platí jen tehdy, když místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.

(5) Účastí na celních přestupcích podle tohoto zákona rozumí se původcovství a spoluvina; nadržování rovná se účastenství podle důchodkového trestního zákona z roku 1835 a instrukce k třicátkovému řádu z roku 1842.

(6) Celní přestupky trestají důchodkové soudy.

(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o celních přestupcích a celních nepořádnostech hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(8) Trestních ustanovení tohoto zákona jest užíti též na celní přestupky spáchané před jeho účinností, o nichž nebylo ještě pravoplatně rozhodnuto, leč by byl zákon platný v době činu pachateli příznivější.

(9) Neznalost tohoto zákona, dovozních, vývozních a průvozních zákazů, celního sazebníku a ustanovení vydaných k jejich provedení a vysvětlení neomlouvá.

(1) Zařízení jmenovaná v § 25, která trvají v době počátku účinnosti tohoto zákona a znesnadňují přehled celní hranice a kontrolu oběhu zboží, mohou býti vyvlastněna ve prospěch státu, pokud jest toho nevyhnutelně zapotřebí k přehledu celní hranice a kontrole oběhu a pokud nelze dosíci převodu jejich vlastnictví na stát dohodou.

(2) Předmětem vyvlastnění může býti zvláště postup vlastnictví nemovitostí, čítajíc v to budovy, zřízení služebností a jiných věcných práv k nemovitým věcem, postup, omezení a zrušení takovýchto práv, i trpění zařízení, která výkon práva vlastnického omezují.

(3) Má-li vyvlastnění býti omezeno na zřízení přiměřené služebnosti nebo má-li býti vyvlastněna pouze část nemovitosti, může vlastník žádati za výkup služebného předmětu, pokud se týče nemovitosti, kdyby mu zamýšleným vyvlastněním bylo znemožněno další účelné užívání služebného předmětu, resp. celé nemovitosti.

(4) Předmět a rozsah vyvlastnění stanoví ministerstvo financí vydáním vyvlastňovacího nálezu, v němž jest zároveň stanoviti výši odškodného, které musí za vyvlastnění býti poskytnuto. Převyšuje-li odškodné, které má býti přiznáno, 10.000 Kč, musí vydání tohoto nálezu předcházeti komisionelní jednání, k němuž jest nejpozději osm dní předem pozvati majitele nemovitosti, která má býti vyvlastněna, i osoby, které mají na ní věcná práva. V ostatních případech stačí dříve pouze vyslechnouti majitele a jmenované osoby. Odškodné se vyměří odhadem přísežných znalců podle zásad stanovených v §§ 4 až 8 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastňování k účelům stavby železnic a provozování jízdy po nich, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v druhém oddílu zákonného článku XLI/1881 o vyvlastňování.

(5) Vyvlastňovací nález ministerstva financí nabývá účinnosti dnem, kterého byl straně doručen, a jest konečný. Strana, která se pokládá za zkrácenu stanovením výše odškodného, může během jednoho roku od doby, kdy vyvlastňovací nález nabyl účinnosti, žádati za stanovení jeho výše u místně příslušného okresního soudu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u sborového soudu, příslušného podle § 43 zákonného článku XLI/1881. Výkonu vyvlastňovacího nálezu nemůže však býti zabráněno, bylo-li odškodné, stanovené ministerstvem financí, u soudu složeno. Pro soudní řízení, jímž se vyšetřuje odškodné, pro stanovení odškodného dohodou, i pro zjištění nároků, které mají třetí osoby na uspokojení z odškodného na základě svých věcných práv, platí obdobně předpisy zákona č. 30/1878 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zákonného článku XLI/1881.

(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1928.

(2) Zároveň pozbývají pro obor celního práva účinnosti zákony a nařízení, jednající o celním právu a celním řízení, zejména §§ 1 až 380 celního a monopolního řádu z roku 1835 a příslušná ustanovení třicátkových řádů z roku 1754 a 1788 a instrukce k nim z roku 1842, zákony o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. a zákonný článek LIII/1907 a zákon o celním území a vybírání cla ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n.

(3) Jediné článek II. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., zákon ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n. (mimo ustanovení druhého odstavce čl. III. a ustanovení čl. VIII.) a celní sazebník podle nich upravený zůstanou v účinnosti až do dne, kterého nabude účinnosti nový celní sazebník.

(4) Ustanoveními tohoto zákona není dotčen zákon ze dne 26. dubna 1923, č. 96 Sb. z. a n.

Tento zákon provedou ministři financí, průmyslu, obchodu a živnosti a zemědělství po dohodě se zúčastněnými ministry.

Vládní osnova celního zákona, která je předložena poslanecké sněmovně ve znění schváleném senátem, obsahuje celní právo čili právní předpisy, upravující hlavně organisaci celní služby, celní řízení a celní právo trestní. Dosavadní stav našeho celního práva vykazuje četné nedostatky, které značně ztěžují řízení a provádění celní služby. Tak především máme dosud v tomto oboru dvojí právní stav, jednak celní právo v českých zemích, spočívající na starém celním a monopolním řádu z roku 1835, a jednak zvláštní předpisy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, spočívající na všeobecném celním řádu (třicátkovém řádu) z r. 1788.

Tyto celní řády byly postupně doplňovány a měněny nesčetnými přepisy, aniž by ovšem bylo dbáno náležité systematiky. Tento právní stav byl převzat po převratu v našem státě zákonem ze dne 20. února 1919, č. 97 Sb. z. a n., o celním území a vybírání cla. Avšak stále naléhavě byla pociťována zastaralost, rozptýlenost a z části též nejasnost dosavadních celních předpisů. Předpisy ty nevyhovují ani požadavkům nynější doby, neboť vznikly před rozvojem železniční dopravy a rozmachem zahraničního obchodu, takže z interesovaných kruhů jest stále zdůrazňována potřeba nového celního zákona, který by přizpůsobil celní službu hospodářským poměrům nové doby a moderním názorům.

Finanční správa ve snaze vyhověti této potřebě připravila návrh nového celního zákona, kterým mají býti celní předpisy unifikovány, zastaralý a namnoze nesouvislý systém má býti nahrazen systémem novým, vyhovujícím novým potřebám, má býti odstraněn dosavadní právní dualismus a celní správa má býti zjednodušena a jednotně upravena. Tento návrh vládní byl v minulých letech předmětem důkladných porad všech interesovaných kruhů, zejména v obchodních komorách, zemědělských radách a v poradním sboru pro otázky hospodářské, a ministerstvo financí vyhovělo v největší míře všem podnětům a přáním z kruhů odborných i zájmových.

Zákon sám obsahuje hlavně základní právní pravidla a vytvořuje nový systém, při čemž detailní úpravu ponechává vládní moci. Tento postup jest nutný, poněvadž hospodářský život stále se mění a zejména rozvoj obchodu vykazuje nové potřeby, takže často za krátkou dobu se objeví některé ustanovení, které bylo pokládáno třeba za nejmodernější, jako zastaralé a nevyhovující novým poměrům a pokrokům, jak se dostavují v dopravní technice a v rozvoji obchodních styků. Poněvadž však zákon nelze tak rychle měniti a přizpůsobovati požadavkům doby, ponechávají se různé detailní otázky tohoto druhu vládnímu nařízení. Z toho důvodu zejména ponechává se vládě upravení formálního postupu při celním řízení a upravení vnitřní služby celních úřadů.

Obsahem osnovy jest veškeré autonomní celní právo, vyjma ustanovení celního sazebníku, a dále celní právo trestní. Osnova nahrazuje jednak ony částky celního a monopolního řádu z r. 1835 a třicátkového řádu z r. 1788, pokud jednají o celním právu a celním řízení, a jednak ustanovení zákona ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. o celním sazebníku, jakož i pozdější právní ustanovení tyto otázky upravující, a konečně upravuje souborně trestní právo celní. Naproti tomu však ponechává se v platnosti čl. II. zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., o úpravě cel pomocí koeficientů, a dále zákon ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n. o nové úpravě zemědělských a průmyslových cel mimo 2. odstavce čl. III. a ustanovení čl. VIII.

Osnova zákona rozděluje se na 7 hlav, ve kterých celá materie jest soustavně uspořádána, takže celé dílo může býti označeno za dokonalé. V hlavě I. jsou vymezeny všeobecné zásady a základní pojmy celního práva, jako pojem cla, celního území, svobodného území, celní hranice, celní přípojky a výluky, pohraničního pásma, pohraničního styku, pohraničního hospodářství atd. Clo definuje se jako dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého (vývozní clo), naproti tomu však odstraňuje se úplně pojem cla průvozního, jak to odpovídá mezinárodní úmluvě barcelonské o svobodě transitu. Vyslovuje se všeobecná zásada svobody obchodu, zejména volnosti vývozu, dovozu i průvozu, při čemž může nastati omezení této volnosti toliko ve výjimečných případech, a každá taková výjimka musí býti dodatečně předložena Národnímu shromáždění ku schválení. Vedle toho v § 7 jsou obsažena ustanovení o odvetných opatřeních a o klausuli protidumpingové. Jelikož podobné zjevy mimořádné soutěže, které se uplatňují z cizích států, mohou míti hluboký hospodářský dosah, přijal živnostenský výbor resoluci, vyzývající vládu, aby věnovala náležitou pozornost všem zjevům mimořádné soutěže, která poškozuj e nebo ohrožuje domácí výrobu, a zavčas činila všechna vhodná opatření k její nezbytné ochraně. Zároveň se žádá, aby s největším urychlením byl jmenován Poradní sbor pro sledování této mimořádné soutěže, při čemž má býti pamatováno též na zastoupení kruhů dělnických.

Vedle toho přijal živnostenský výbor resoluci, vyzývající vládu, aby s největším urychlením připravila návrh nového definitivního celního tarifu, který by soustavně vyřešil celní ochranu, odpovídající potřebám a zájmům domácí výroby a byl podkladem pro sledování další obchodní politiky našeho státu, zejména v obchodních smlouvách.

Ve II. hlavě se jedná o celé organisaci celní správy a upravuje se všeobecná působnost celních orgánů. Nejvyšším úřadem celní správy zůstává nadále ministerstvo financí, jež spravuje celní příjmy a vykonává vrchní dozor v celní službě. Nižšími správními úřady mají býti nově utvořené okrskové celní správy, kterým budou podřízeny celní úřady jako úřady výkonné a finanční stráž jakožto ozbrojený sbor, střežící státní hranici. Se zřetelem na velice obtížnou službu této finanční stráže klade se na to velká váha, aby další úpravě této služby byla věnována zvláštní pozornost. V této hlavě j sou obsažena též ustanovení, jimiž se v oboru celní služby provádí ústavní zákon o ochraně svobody osobní a domovní a dále se upravuje otázka, kdy jiné veřejné úřady jsou povinny napomáhati celní správě.

Hlava III. jest nejobsáhlejší a upravuje celní řízení ve 3 oddílech. První oddíl obsahuje všeobecná ustanovení o přestupování celní hranice, o prohlašování zboží, o navrhování celního řízení, o celní prohlídce a o průkazu o vykonaném celním řízení. V druhém oddílu uvádějí se všechny možné právní formy celního řízení, jako vyclívání, poukazování opovědkou nebo průvodkou, uskladňování v celních skladištích, která dělí se na veřejná a soukromá, dále záznamní styk, přepravní styk a dovozní styk s celní výhodou, kterážto úprava bude umožňovati zavedení tak zv. odběrných nebo dovozních listů. Ve třetím oddílu jest obsažena úprava celního řízení v dopravě poštovní, železniční, vodní a letecké, jakož i úprava cestovního styku.

Hlava IV. pojednává o platební povinnosti a v 7 oddílech upravuje otázku jejího vzniku, rozsahu a splatnosti, dále věcné a osobní ručení za celní pohledávku, zánik platební povinnosti, upuštění od vybírání cla a konečně jedná o daních, dávkách a poplatcích, vybíraných při celním řízení, jakož i o náhradě výloh vzniklých při určitých výkonech.

V hlavě V. jest upraveno správní řízení o stížnostech do výměru celní pohledávky, stanovené celními úřady, při čemž oproti dosavadnímu stavu se řízení to podstatně zjednodušuje.

Hlava VI. jedná o celním právu trestním, při čemž trestní činy se rozlišují na celní přestupky a celní nepořádnosti. K celním přestupkům se počítá zejména podloudnictví, celní zataj ování, nadržování podloudnictví, ztěžování celního dozoru a ohrožení celního důchodku, kdežto za celní nepořádnost pokládá se každé jiné jednání proti ustanovením tohoto zákona. Stanovené tresty, vězení, pokuta a propadnutí lze uložiti jednotlivě nebo vedle sebe.

Hlava VII. obsahuje kromě obvyklých ustanovení o účinnosti a provedení zákona a kromě derogační klausule též zmocnění ministra financí, aby mohl vyvlastniti a odstraniti zařízení, která znesnadňují přehled celní hranice a kontrolu oběhu zboží. Vládní osnova celního zákona vyhovuje jak v celku, tak i v podrobných ustanoveních poměrům a potřebám našeho hospodářského života a jmenovitě našeho zahraničního obchodu a zjednodušuje a zdokonaluje podstatně celní službu. Proto výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností usnesl se na tom doporučiti ji poslanecké sněmovně ku schválení ve znění přijatém v senátu. Zároveň byly schváleny všechny resoluce přijaté senátem a výborem ústavně-právním a kromě toho byl dán souhlas k dalším resolucím, které se doporučují poslanecké sněmovně rovněž ku schválení.

Sněmovna ukládá ministrům financí, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství, aby při jmenování členů Poradního sboru podle odst. 2., § 7 celního zákona zřízeného dbali návrhu dělnických zájmových korporací.

Sněmovna vybízí vládu, aby předložil a co nejdříve nový celní sazebník.