Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Před několika dny dostali karlovarští trafikanti tento úkaz:

"Podle výnosu okresního finančního ředitelství ze dne 4. července 1927 T I 21665/27 jest v lázeňské době, to jest od 15. dubna do 15. září, nedělní klid zrušen a samostatní trafikanti musejí v neděle a svátky prodávati tak jako ve všední dny, tedy také odpoledne."

Chebské okresní finanční ředitelství vzalo snad za základ ke svému vyzývavému výnosu předpisy pro trafikanty, uveřejněné ve věstníku c. k. finančního ministerstva č. 104 z roku 1911, poněvadž § 38 těchto předpisů, které - což jest zvláštní - stále ještě platí a nestaly se obětí odrakouštění, připouští výjimky, pokud jde o nedělní klid trafikantů.

Většinou - lze skorem říci, že skorem všechny - trafiky vedou trafikanti sami a velmi mnoho z nich nemá možnosti opatřiti se výpomocný personál již proto, že finanční úřady beztoho velmi silně je utlačují. Následkem toho neměli by tito trafikanti, většinou váleční poškozenci, tedy lidé chatrného zdraví vůbec žádného odpočinku. Tímto výnosem jsou nuceni denně, ve všední dny i v neděli, od rána do noci státi ve svých budkách, které jsou většinou prozatímní, naprosto nepostačitelné úzké a horké krámy a v nichž beztoho delší pobyt jest mukou. To se ovšem příčí všem zásadám lidskosti a podepsaní se tedy táží pana ministra financí, chce-li naříditi, aby tento nehumánní a bezohledný výnos chebského okresního finančního ředitelství byl ihned zrušen?

V Praze dne 13. července 1927.

V okrese Brno-venkov strhla se v poledních dnech krutá bouře, která zpustošila více než 300 ha osevné plochy. Škoda způsobená na polních plodinách jest ve všech postižených obcích značná, zvláště velká jest však ve Slatině, kde byla zničena čtvrtina, a v Komárově, kde byla zničena polovice úrody. Také domy byly těžce poškozeny, zvláště tím, že mnoho oken bylo rozbito. Tato těžká bída obyvatelstva vyžaduje naléhavé pomoci.

Tážeme se tedy vlády:

1) Jest vláda ochotna vyplatiti přiměřený peníz, aby byla zmírněna přímá nouze?

2) Chce vláda pečovati, aby se k obcím v okrese Brno-venkov přiměřeně přihlíželo při pomocné akci, na které se právě sněmovna usnesla?

3) Jaká jiná opatření hodlá vláda učiniti, aby způsobené škody byly znovu napraveny?

V Praze dne 14. července 1927.

Strašlivé živelní pohromy posledních dnů způsobily samozřejmě i u obyvatelstva jiných krajin ohrožených řekami velkou starost a to tím více v takových krajinách, které již jednou byly podobnou pohromou postiženy. Tak tomu jest také v Karlových Varech,poněvadž toto město již často utrpělo rozvodněnou Teplou a právě před 37 lety (v listopadu 1890) bylo povodní na Teplé těžce zpustošeno. Obětí této povodně staly se četné domy ve středu města Karlových Varů a ohromné hodnoty ve zboží byly zničeny. Tehdy celá veřejnost byla za jedno v tom, že dlužno ihned učiniti všechna opatření, aby se zabránilo opakování takového neštěstí. Bylo zjištěno, že příště lze podobné neštěstí odvrátiti jen tehdy, zřídí-li se velká údolní přehrada v údolí Teplé nad Karlovými Vary, a stát také městu slíbil, že co nejrychleji přikročí k provedení takové stavby. Do dneška však tento projekt zůstal projektem. V posledních letech bylo znovu od vlády žádáno, aby dala provésti tuto ochrannou stavbu, když mezi tím byly shromážděny všechny geologické předpoklady této stavby a její proveditelnost byla odborníky zjištěna.

Dřívější přednosta ministerstva veřejných prací (pan ministr Srba) byl sám v Karlových Varech, prohlédl si na místě samém, kde tato hráz má býti vystavěna a slíbil městu Karlovým Varům, že ministerstvo zařadí stavbu údolní přehrady mezi své nejbližší a nejdůležitější úkoly. Ovšem brzy na to nastala změna v osobách správců ministerstva.

Jest nepochybné, že v tepelském údolí bouře toho druhu, jaká nedávno zuřila v Rudohoří, musila by v Karlových Varech vésti ke skorem nedozírnému neštěstí. V ohrožených ulicích jest nahromaděno zboží, jehož cena jistě přesahuje miliardu Kč, a že náhlá vodní pohroma ohrozila by v tepelském údolí, kde se shromažďuje mnoho lidí, také lidské životy, jest bohužel jistě nepochybné.

Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejných prací:

1.) Je-li ochoten oznámiti, jak daleko již pokročily přípravné práce pros stavbu údolní přehrady na Teplé a

2.) chce-li naříditi, aby ještě letos byla zahájena stavba údolní přehrady na Teplé nad Karlovými Vary?

V Praze dne 14. července 1927.

Pan ministr vnitra podal ve schůzi zemědělského výboru dne 13. t. m. zprávu o pohromě způsobené bouří. V této zprávě pravil pan ministr, že škody způsobené bouří v okrese mosteckém jsou naprosto nepatrné. O škodách způsobených v okrese duchcovském pan ministr vůbec zprávy nepodal.

Podepsaný, který se osobně přesvědčil o spoustách způsobených bouří, která se strhla ničivě i nad částmi těchto okresů, konstatuje:

Bouře vyzuřila se hlavně v rudohorských obcích těchto obou okresů. Některé části cest byly tak poškozeny, že jejich náprava bude vyžadovati statisíce korun. V obci Flájích byl důkladný kamenný most prostě stržen a cesta prorvána, takže spojení mezi částmi této osady oddělenými řekou jest přerušeno. Povodeň způsobila také velké škody na mostech v Českém Jiřetíně a částečně je zničila. Louky ležící v údolí u řeky byly zaneseny pískem a kamením. Letošní sklizeň sena na postižených lukách jest zničena a bude vyžadovati namáhavé práce, aby tyto lány byly zase učiněny úrodnými. Pro majetníky jest to tím horší, poněvadž sklizeň sena patří k hlavní produkci horského sedláka. Také domy silně utrpěly.

I když v jiných okresech bylo neštěstí ještě daleko větší, přece i postižené obce v obou uvedených okresních utrpěly velmi těžkou škodu. Tážeme se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten přiměřeně rozšířiti i na ně výpomocná opatření vlády?

V Praze dne 14. července 1927.

Státní dělníci na odpočinku v Rahově a Buštině obrátiti se již několikráte na úřady, aby byly upraveny jejich pensijní poměry:

v roce 1923 podali příslušnou žádost,

v březnu 1924 podal interpelaci poslanec dr Korláth.

Poněvadž přes příznivou odpověď na tuto interpelaci pensisté i dále musejí strádati, byla v květnu 1925 interpelace opakována, v roce 1925 tajemník Semin slíbil, že to bude příznivě vyřízeno, v roce 1926 ministerský rada Mašek rovněž takovým slibem oklamal ubohé pensisty.

Když byl bývalý ministr zemědělství Hodža v Mukačevě, podali i jemu výše zmínění pensisté žádost, aby jejich věc byla upravena. Odpověď bývalého ministra zemědělství Hodži na interpelaci posl. Korlátha v roce 1924 zněla takto:

"Když po rumunské okupaci převzala vláda republiky Československé správu státních lesů a statků v Podkarpatské Rusi, mohli zaměstnanci ředitelství státních lesů a statků v Buštině býti převzati pouze provizorně, poněvadž nebylo po ruce žádných zpráv ani o oraganisaci ani o osobních poměrech zaměstnanců statků, jež tu byly převzaty.

Bylať v této době většina spisů této věci se týkajících mimo území republiky Československé a to jednak z důvodu, že ředitelství lesů a statků, o které jde, nacházelo se v Marm. Sihoti, kde byly též tedy uloženy spisy, jednak z důvodu, že mnoho spisů se za rumunské okupace buď ztratilo neb bylo vyvezeno.

V důsledku toho byli zmínění zaměstnanci převzati toliko v poměru provisorním a s dosavadními služebními požitky až do doby, kdy bude provedeno jich definitivní převzetí a definitivní úprava služebních poměrů.

Z důvodů shora uvedených bylo provádění převzetí a úpravy spojeno s takovými nesnázemi, že správním úřadům se nepodařilo je do dnešního dne překonati. Nesnáze tyto byly stupňovány tím, že bylo nutno pátrati po tom, kde potřebné spisy se nacházejí a potom jich vrácení resp. vydání požadovati diplomatickou cestou. Značnou obtíž činila též okolnost, že mnozí ze zaměstnanců v době převzetí lesů a statků se vůbec na svých místech nenacházeli a teprve později se do služby hlásili uvádějíce, že byli za rumunské okupace propuštěni jen z důvodu, že nesložili rumunskému státu slibu věrnosti; tito zaměstnanci mohli býti přijati pouze na denní plat do této doby, až jejich údaje budou vyšetřením potvrzeny.

Konečně činilo též značnou překážku včasného převzetí, že mnozí ze zaměstnanců nepředložili v předepsané lhůtě žádosti o převzetí do státní služby československé.

Nyní pokročily práce ku převzetí zmíněných zaměstnanců tak daleko, že lze očekávati, že rozhodnutí o převzetí bude provedeno v nejbližší době."

Jest velice zarmucující, že příslušný československý úřad od roku 1924 nebyl s to, aby splnil ministrův slib, lépe řečeno, působí skličujícím dojmem, že ministerstvo zemědělství nebylo s to, aby během tří let provedlo úřední slib daný svým podřízeným. Spravovati neznamená, aby úředník seděl na nějakém spise a snad případně ukazoval svou moc, zvláště nikoliv vůči takovým nešťastným lidem, kteří válkou, dvojím obsazením a jinými nehodami byli zbaveni také možnosti fysicky se brániti, tak velice jsou totiž zeslabeni nouzí, kterou byli nuceni snášeti, jelikož představený úřad neprojevoval o ně zájmu. Spravovati znamená, aby správní úředník měl cit pro neštěstí a starosti lidu. Devítiletá bída státních dělníků na odpočinku v Rahově a Buštině dokazuje opak.

Má-li některý stát zapotřebí vnitřní konsolidace, jest to Československá republika. Tážeme se pana ministra, lze-li dosáhnouti konsolidace tam, kde jsou takové poměry? A tyto zde zmíněné poměry nejsou v republice ojedinělé. Správa jest vinna, že zde v 9. roce po založení státu jest taková nespokojenost.

Pane ministře, svým povoláním jste lékař a předpokládáme, že ve vás humanita nevymřela a jménem této humanity se tážeme:

Jste-li ochoten naříditi, aby ještě letos byly konečně upraveny poměry všech státních dělníků na odpočinku, nacházejících se pod vaší pravomocí?

V Praze dne 13. června 1927.

Hlučínská okresní politická správa již několikráte s úplným pominutí obce povolila hostinskému Pientkovi v obci Třebomi konati taneční zábavu. Na rozklad obce podaný dne 26. května 1926 odpověděla hlučínská okresní politická správa dne 15. června 1926 pod č. b. - 1/380, že tato zábava byla povolena proto bez potřebného potvrzení obce, poněvadž podle oznámení hostinského J. Pientky pan obecní starosta mu nechtěl žádost potvrditi, nebo´t byla sepsána státním jazykem a také pro krátkou dobu, aby povolení dostal včas. Dále se praví v odpovědi okresní politické správy:

"Pokud jde o potvrzení žádosti o taneční zábavu obecním úřadem, zůstávají v platnosti dosavadní skutečnosti. Není správné, že by obecní starosta třebomský nechtěl hostinskému Pientkovi potvrditi žádost, poněvadž byla sepsána státním jazykem. Naopak jest pravda, že tato žádost obsahovala prosbu, aby mohl pořádati taneční zábavu dne 9. a 24. května 1926 a poněvadž šlo o dvě taneční zábavy, byla nedostatečně kolkována. proto nemohl obecní úřad této žádosti schváliti.

Tím jest prokázáno, že hlučínská okresní politická správa opírajíc se o jednostranné nepravdivé udání hostinského Pientky a nevyslechnuvši obce samovolně zasáhla do její místní policejní pravomoci. Ostatně politický úřad není vůbec příslušným povolovati taneční zábavy, nýbrž pouze obec. Tedy dokonce i kdyby rozhodnutí okresní politické správy souhlasilo se skutečností, neměla udělovati povolení pořádati taneční zábavu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra,

je-li ochoten tuto věc vyšetřiti a zjistí-li se, že hlučínská okresní politická správa postupovala samovolně, pohnati vinníky v odpovědnosti a postarati se, aby i státní úřady šetřily pravomoci obcí?

V Praze dne 24. června 1927.

Dne 22. června t. r., právě když se jáchymovské obecní zastupitelstvo chtělo zaměstnávati vyřízením mimořádného rozpočtu,předložil mu starosta na počátku schůze výnos české zemské politické správy ze dne 20. června 1927, č. 244894 ai 1927-5/0. -V. 588/1927, jimž se na návrh zemské správní komise obecní zastupitelstvo rozpouští. Jako důvod bylo uvedeno, že od obecního zastupitelstva nelze očekávati další úspěšné činnosti v oboru lesního hospodářství, poněvadž nevyhovělo několika příkazům zemské správní komise a tím obec trpěla škodu.

Zemská správní komise vytýkala zvláště, že se palivové dříví prodává domácímu obyvatelstvu za lacinější ceny a žádala, aby lesní personál byl částečně rozpuštěn. Proti tomu dlužno konstatovati, že nižší ceny palivového dříví jsou nezbytnou sociální nutností, tím spíše, poněvadž při katastrofální nezaměstnanosti a ostatně skrovném výdělku místních obyvatelů jsou jednou z nečetných sociálních pomocí a umožňují chudému obyvatelstvu spoň poněkud zásobiti se palivem na zimu. Usnesením městské rady ze dne 14. června 1927 byly ostatně směrné ceny, jak je zemská správní komise předepsala městu, aby je dodržovalo, přijaty pro další prodej palivového dříví a nejbližší prodej dříví dne 17. června 1927 děl se již podle směrných cen zemské správní komise, takže výtka učiněná ve výnosu byla předčasná a již bezdůvodná, jelikož předpisu bylo skutečně vyhověno.

Pokud jde o snížení počtu lesního personálu, budiž konstatováno, že od revise až k rozpuštění obecního zastupitelstva dne 24. června stav lesního personálu se snížil postupně z 19 (3 v lesním úřadě, 7 lesníků, 2 hajní, adjunkt a 6 lesních příručí) na 13 úředníků a zaměstnanců (2 v lesním úřadě, 5 lesníků, 2 hajní, 4 lesní příručí), takže restrikce dosáhla skorem 33%, tedy rozsahu ještě převyšujícího státní 10%ní restrikci; proto jest i tato výtka bezpředmětná a naprosto neúčinná zvláště i proto, že se tato restrikce provedla podle programu během posledních tří let.

Město jest dále povinno dávati deputátní dříví, a to 148 m³ ročně, děkanství, klášteru Mriasorg, okresní politické správě a okresnímu soudu. Četnictvo z Božího Daru, Abertamů a jednotlivé státní úřady v Jáchymově (berní úřad, pošta) dostávají dříví za stejnou cenu jako domácí obyvatelstvo, což nebylo považováno za podnět k výtce. Že ostatně není správná výčitka, že se v lesích špatně hospodařilo, jest zřejmé, srovnáme-li čistý výnos z posledních 5 let před válkou s výnosem posledních 5 let po válce; poměr činí 1:6.7, kteréhožto poměru dosáhlo jen málo lesních správ a při nynější situaci na trhu dříví sotva by se mohl vytvořiti příznivější.

Béře-li se konání sociální povinnosti, zaopatřování chudšího obyvatelstva palivovým dřívím za dosažitelnou cenu za záminku, aby se to líčilo jako poškozování městských financí, musí nanejvýš zaraziti, že obec při jiných možných důchodech nenalezla dosud podpory okresní a zemské správní komise v dostatečné míře a její rekursy více než půl druhého roku jsou nevyřízeny, čímž na příklad ze zvýšení vodného ztrácí obec ročně více než 150.000 Kč. Nebo se na obec vykonává nátlak a jest nucena poskytovati n. p. luxusně zařízenému Radio-hotelu, továrně na tabák, důlní správě, světlo daleko pod výrobními cenami, čímž do roka ztrácí tisíce korun jiných příjmů, aniž by se to v tomto případě považovalo za podnět pro vyšší úřady, aby zakročily proti tomuto nadržování pod nátlakem poměrů.

Důvody uvedené ve výnosu výše citovaném nejsou tedy naprosto správné a jelikož se město mezitím počalo držeti předpisů dozorčích úřadů, byly předčasné a nebyly již na místě. Proto asi pro rozpuštění jáchymovského obecního zastupitelstva byly rozhodující zcela jiné důvody než ty, které zemská politická správa uvedla ve svém výnosu. Proto se podepsaní táží pana ministra:

1.) Jest ochoten oznámiti pravé důvody, proč bylo jáchymovské obecní zastupitelství rozpuštěno, a

2.) zrušiti výnos zemské politické správy jako neodůvodněný a ukvapený?

V Praze dne 30. června 1927.

Bratislavská expozitura ministerstva priemyslu, obchodu a živnosti zaslala maďarským živnostenským spoločenstvám prípis, aby svoje zprávy podávaly ministerstvu a inštruktorátu v jazyku štátnom a poukázala na nutnosť, aby živnostenské spoločenstvá maly jedného úradníka, ktorý rozumie jazyku štátnému. Prípis snaží sa odôvodniť toto prianie hľadiskami účelnosti a ustanoveniami zákona.

Inštruktorát dáva zvláštny dôraz prípisu tým, že v prípade ďalších maďarských podaní bude ich môcť vybavovať len so značným opozdením alebo vôbec nie.

Dôvody účelnosti a úspornosti, na ktoré sa inštruktorát vo svojom prípise odvoláva, neobstoja, lebo skutočnosť je pravým opakom toho. Stejne postráda prípis alkéhokoľvek právného podkladu, ba je čo najrozhodnejšie protizákonným.

Prekladaním podaní v jazyku maďarskom prevádzaly spoločenstva svoje práva zákonom dané, a pokiaľ byboly v prevádzaní týchto vojich práv obmedzované alebo utrpely by ich prevádzaním újmu, bolo by to porušením platných zákonov.

Podrobíme-li rozboru jazykové práva spoločenstiev s hladiska předpisov zákona, vtedy v prvom rade poukazujeme na medzinárodnú smluvu, uzavretú dňa 10. septembra 1919 v Saint-Germain-enLaye medzi spojeneckými a sdruženými mocnosťmi s jednej strany a Československou republikou s druhej strany, ktorá smluva zaisťuje jazyková práva menšinám v Československej repubilke a v článku VII. odst. 4 vyslovuje, že náš štát dá štátnym občanom jazyka nečeskoslovenského čo do použivania ich jazyka príslušné úľavy bez újmy zavedenia jazyka úradného.

Tieto jazykové práva zaistené menšinám znamenajú pre štát povinnosť, aby ich prevádzanie, ich použivanie, odstraniac jakékoľvek prekážky umožnil a plnil to jako smluvný záväzok.

Toto smluvné ustanovenie bolo pojaté i do ústavnej listiny, která úpravu použivania práv jazykových ponechala zvláštnemu zákonu. Je to zákon jazykový zo dňa 29. februára 1920 čís. 122, na ktorý se odvoláva i prípis ako na právnu normu, ktorou sa výzva ospravedlňuje.

My však z tohoto zákona nevyrozumievame neoprávnenosť a bezzákonnosť používania jazykov menšinových, ktorých sa dosiaľ bezzávadne používalo, lež vidíme v ňom zdroj voľného používania práv menšinových. Lebo § II. odst. 2. obsahuje imperativný prejav, že súdy, úrady a orgány republiky, ktorých obor pôsobnosti vzťahuje sa na súdny okres, v ktorom podľa posledného sčítania ľudu je 20% týchže občanov nečeskoslovenského jazyka, povinné sú vo všetkých veciach, ktoré vybavovať prísluší im na tom podklade, že ich kompetencia vzťahuje sa na tento okres, prijímať podania takéhoto jazyka od osôb patriacich k jazyku menšiny a vybavenia týchto podaní vydávať nielen v jazyku československom, ale aj v jazyku podaní.

Podmienky používania toho práva týmto zákonitým ustanovením zaisteného uvádza článok 18 vládneho nariadenia zo dňa 3. februára 1926 čís. 17. Výhodu práva používania jazyka menšinového zaisťuje článok 15 prevádzajúceho nariadenia už, keď je tu 20% štátnych občanov jazyka stejného, od štátneho jazyka odlišného. Sú-li tu však podmienky stanovené v článku 18 lit. b.-d. pre jazykovú menšinu vykazujúcu dve tretiny obyvateľstva, môžu úrady dľa predpisu článku 37 nariadenia i len v tomto jazyku podania vybavovať, opatrenia bez predbežného podania vydať atď. článok 16 prevádzajúceho nariadenia vyslovuje i to, že prislušníkmi jazyka národnej menšiny môžu byť nielen osoby fyzické, ale aj osoby právné a týmto podobné samostatné právné podmety, ďalej i korporácie, ako sú na pr. maďarkú väčšinu vykazujúce živnostenské spoločenstvá sriadené na základe zákona ku zastupovaniu záujmov obchodných a živnostenských, ichž jednací jazyk, určený vo smysle článku 16 čís. 3 už v ich stanovách, činí ich menšinovú príslušnosť a jazykovú oprávnenosť bezpochybnou. Tedy za tých istých podmienok zákonitých náležia tiež maďarským živnostenským spoločenstvám ako právnym osobám tie isté práva, jako osobe súkromej, podľa stálej praxy správneho súdu. Na základe tohoto práva majú živnostenské spoločenstvá v okresoch s 20% maďarskou menšinou právo, - pri rešpektovaní jazyka štátného - aby ich podania vybavované boly tiež v jazyku podania, a veci živnostenských spoločenstiev v okresoch zo dvoch tretiin maďarských môžu byť vybavované i len v jazyku maďarskom.

Dôrazne prizvukujeme, že toto naše právo týkajúce sa vybavovacieho jazyka úradov je založené v zákone, a to preto, lebo sa nám tohoto práva od úradov v praxi ešte dosiaľ nedostávalo.

Jestliže prípis v protive s týmto pre každého záväzným ustanovením zákona práv namieta, že organizácia správy a duch sporivosti, zavedený vo správe, nepripúšťajú, aby tamojší úrad zamestnával prekladateľa, vtiedy tento prekvapujúci prejav buďto znamená, že zákon v nedostatku úradníkov nemôže byť prevádzaný, alebo že štát nechce tento zákon previesť v dôsledku zariadenia správy. Ani o jednej z týchto alterntiv nechceme tvrdiť faktičnosť, avšak prejaviť musíme náš názor, že nie jestvujúce pomery majú sa prispôsobovať ku zariadeniu administrativy, ale naopak administrativa musí sa zariadiť tak, aby každý občan a každá skupina občanov našla v administrative a v jej štátnych orgánoch pomocnú oporu svojich zaújmov a vojho blaha. Ku riešeniu tohoto úkolu, čo je povahy plnenia povinnosti, vyžaduje sa v prvom rade, aby jednotlivom a stotisícom jednotlivcov patracich k tej ktorej národnej menšine niektorí organovia štátnej administrativy porozumeli a sú-li organovia našich štátnych úradov a vládnych vrchností predchnutí chvályhodným duchom sporivosti, je v záujme zachovania a udržania tohoto systemu ich povinnosťou, aby zamestnávali tiež úradníkov, ktorí k menšinám náležia alebo aspoň ich jazyku rozumejú. Vyslovujeme naše presvedčenie, že omluvu od povinnosti prevádzať zákon nelzä naisť v takových ľahkovážnych dôvodach, aké prípis uvádza, lebo veď smiešnou sporivosťou by bolo, keby na miesto jedného či dvoch úradníkov, ktorí by mali byť zamestnani u inštruktorátu, bolo by treba zamestnávať zvláštnych maďarsky rozumiacich úradníkov u päťdesiat alebo viac živnostenských spoločenstiev.

Avšak nalzä opomíjať prevádzanie zákona ani z dôvodov účelnosti a záujmu. Zákon je pre miliony záštitou a ochranou, ktorú má štát poskytovať slabšiemu. Vyslyší-li a vybaví-li štát krivdu jednotlivca, právnej osoby len vtedy, keď sa tento záštity a ochrany zriekne, vtedy žiadateľ nemá záštity a ochrany. A táto krivda na strane živnostenských spločenstiev nie je individuálnou, ale je záujmu verejného. Živnostenské spoločenstvá nariadil a vyvolal v život zákon k ochrane záujmov nimi zastupovaných a živnostenské spoločenstvá plnía v tomto svojom zákonitom obore pôsobnosti štátné úkoly administrativné a tedy nimi činené a zákonom do ich úkolového oboru poukázané podania všeobecného záujmu slúžia verejnej veci živnostenských odvetví prvého riadu. Živnostenské spoločenstvá dosiaľ ešte vždy oduševnele a horlive konaly svoju ochrannú prácu. Aby túto svoju prácu mohly nerušene prevádzať, utvorily v rámci svojich štatutov a na základe práva pre ne vyhradeného svoje interné zariadenie, pri čom shľadaly dostatočným použivať pri rešpektovaní práva menšinového jazykových znalostí prekaldateľa k pozorumeniu tých niekoľko podaní v jazyku štátnom, došlých od jednotlivých strán. A jestliže použitím tejto činnosti bolo ich spoločenské pôsobenie korunované úspechom a uznaním, vtedy vo výzve prípisu, ktorou sa nariaďuje zamestnávanie úradníka, rozumieceho štátnemu jazýku, nespatrujme to, že by proti dosavádnym výsledkom práce mohla byť činená námietka, ale vidíme v tom len snahu, pozvabiť veľkú čásť maďarského obyvateľstva jeho práv zákonom zaistených.

Tážeme sa tedy pána ministra:

1.) Či viete o protizákonnej snahe bratislávskej expozitúry, smerujúcej k tomu, aby značná kvota maďarského obyvateľstva pozbavená bola svojich práv?

2.) Či hodláte pachateľov protizákonnosti na základe vykonaného šetrenia exemplárne potrestať?

3.) Či ste ochotni, pane minister, zakročiť, aby jazykové práva, zaistené maďarskej menšine zákonom a prevádrajúcim nariadením, mohly byť uplatňované a aby úrady na maďarské žiadosti a prípisy živnostenských spoločenstiev odpovedaly popri štátnom jazyku paralelne tiež v jazyku podania?

4.) Či hodláte, pane minister, nariadiť, aby živnostenské spoločenstvá neboly donucované zamestnávať zvláštneho, štátny jazyk ovládajúceho úradníka, lež aby mohly pre podania činené v jazyku štátnom, ktoré v okresoch s maďarskou väčšinou i tak veľmi zriedkavo dochádzajú, používať ako dosiaľ prekaldateľa?

V Prahe dňa 14. júla1927.