Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhů o nápisech na staničních budovách (tisk 724/X),

II. min. železnic na interp. posl. dra Schollicha a druhů o užívání jazyků na železnicích (tisk 724/XV),

III. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Kreibicha a soudr. o chování ředitelky občanských škol Schiesslové ve Cvikově v Čechách (tisk 955/I),

IV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr. ve věcí zkracování výkonných četnických gážistů v právu na pragmatikální dovolenou (tisk 979/II),

V. min. vnitra na interp. posl. dra Daňka, Šamalíka, Bezděka a druhů o službě četnictva (tisk 1017/I),

VI. vlády, na interp. posl. Koudelky a soudr., že Státní pozemkový úřad zadržuje přeplatky drobným přídělcům půdy (tisk 989/XXII),

VII. předsedy vlády na interp. posl. Brožíka a soudr. o průtazích při vydávání statistických výkazů o poměrech báňského průmyslu státním úřadem statistickým (tisk 989/IV).

VIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Pechmanové a druhů o požáru vyšehradské citadely a o poměrech v poštovní autosprávě (tisk 989/XXIV),

IX. min. vnitra a min. železnic na interp. posl. Buřívala, Brodeckého, Procházky a druhů o protizákonném postupu intervenujícího úředníka při důvěrné schůzi železničářů v Michli dne 15. března 1927 (tisk 930/X),

X. vlády na interp. posl. R. Tayerle a soudruhů o přeřadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst činovného (tisk 797/XI),

XI. vlády na interp. posl. Bergmanna, Procházky, Buřívala a druhů o přeřadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst činovného (tisk 797/IX),

XII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmanové, Riedla a druhů o přeřadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst činovného (tisk 604/X),

XIII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky, Pechmannové a druhů o placení pensijních příspěvků státními zaměstnanci (tisk 622/XII),

XIV. min. ver. zdravotníctva a telesnej výchovy na interp. posl. Brodeckého a súdruhov o úprave služného obvodným lekárom dla 105/26 Sb. z. a n. a o príplatkoch na miestnosti a iné potreby (tisk 989/XXIII),

XV. vlády na interp. posl. dra Gátiho, Mondoka, Sedorjaka a soudruhů o způsobu informování stran u civilní správy Podkarpatské Rusi Užhorodě (tisk 797/X),

XVI. min. vnitra na interp. posl. Čermáka, Majora a soudruhů o rozpuštění důvěrné schůze železničářů v Michli (tisk 930/VI),

XVII. min. železnic a financí na interp. posl. Buriana, Jurana a soudr. o železničním neštěstí na nádraží v Brně (tisk 989(VI),

XVIII. min. financí a min. železnic na interp. posl. Brodeckého, inž. Nečase, V. Beneše, Tayerle a soudr. o nové úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců, zaměstnanců státních podniků a fondů státem spravovaných (tisk 724/XII),

XIX. min, zemědělství na interp. posl. Koudelky, inž. Nečase, Svobody a soudruhů o volbách delegátů zemědělských rad v Čechách a na Moravě (tisk 989/XVII),

XX. min. financí na interp. posl. Tayerle a soudruhů o zdaněni pivovarství (tisk 979/VI),

XXI. min. pošt a telegrafů a min. vnitra na interp. posl. Buřívala a druhů o přeložení vrchního poštmistra Jana Hoyera z města Teplé (tisk 776/VI),

XXII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o novém zabavení čís. 183 časopisu ťDeutsche Tageszeitung Karlsbada ze dne 13. srpna 1925 (tisk 1017/XVI),

XXIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení čís. 25 časopisu ťGraslitzer VolksblattŤ ze dne 3. března 1927 (tisk 1017/X),

XXIV. min. vnitra na interp. posl. Krebse, Zieruta a druhů, že klatovská okresní politická správa potrestala Maxe Röhrla ze Železné Rudy, poněvadž dovolil, aby se na spolkové slavností, jak uvádí, nesl spolkový prapor (tisk 746/XIII),

XXV. min. vnitra na interp. posl. Schweichharta, Leibla a druhů o zabavení časopisu ťDer kleine LandwirtŤ ze dne 11. března 1927 (tisk 1017/IX),

XXVI. min. vnitra na interp. posl. Schäfera a druhů o zabavení plakátu (tisk 955/II),

XXVII. min. vnitra na interp. posl. Hackenberga a druhů o zákazu slavnosti na pamět březnových padlých ve Šternberku (tisk 930/XVII),

XXVIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. dra Schollicha, Matznera a druhů o odnětí schránek-na dopisy v Bruntále (tisk 979/XI).

Úprava otázky jazykové pro obor ministerstva železnic čeká ještě na své vyřešení. Před konečným normativním uspořádáním věci nebylo by ze závažných důvodů ani vhodno ani účelno prováděti v některých případech na daném stavu ojedinělé a event. dočasné změny, obzvláště když nikdy nelže dnešnímu stavu vytýkati nezákonnost a naopak pro požadované opatření chyběl by státní správě železniční právní podklad.

Ke skutečným, potřebám menšinových jazyků béře státní správa železniční v mezích možnosti náležitý zřetel.

Dovolují si poukázati na svou odpověď k interpelaci poslance Dra E. Schollicha a druhů o nápisech na staničních budovách, tisk 1212/I.

Proti ředitelce občanské školy dívčí s německým jazykem vyučovacím ve Cvikově Rudolfině Schiesslové byly jíž delší dobu přednášeny výtky v periodickém časopise ťVorwärtsŤ, vycházejícím v Liberci, Redakce tohoto časopisu se však při soudním smíru zavázala k otištění provolání, jímž s politováním odvolává jako bezdůvodná všechna tvrzení článků uveřejněných proti jmenované ředitelce.

Mimo zmíněné novinářské články a nynější interpelací nedošla školním úřadům žádná stížnost na ředitelku Schiesslovou, ač právní řád poskytuje dostatek možnosti, aby instanční cestou bylo dosaženo nápravy, uznává-li se její potřeba. Školní úřady však i na základě dotčených novinářských zpráv již konaly úřad a učinily, po př. vzhledem k podané interpelaci učiní vhodná opatření podle výsledků příslušných šetření. Dalšímu působení jmenované ředitelky bude pak dozorčími orgány věnována a zvýšená pozornost.

Jinak však podle zprávy zemské školní rady v Praze jeví se ředitelka Schiesslová jako řádná, svých povinností dbalá a přísná ředitelka a učitelka. V jejím jednání s dětmi nebyla shledána stranickost anebo mstivost, Šetřením nebylo též prokázáno, že by v důsledcích předvolání do kanceláře ředitelčiny nechtěla některá žačka dotčené školy choditi díle do školy anebo že by jmenovaná ředitelka urážela před celou třídou rodiče žákyň. Školním úřadům není ničeho známa ani o sporech ředitelky Schiesslové s učitelským sborem. pokud jde o neshody se školníkem Jindřichem Ballem, neměly školní úřady dosud důvodu k nějakým zákrokům. Kontrolou docházky školních dětí do biografu konala jmenovaná ředitelka jen svoji povinnost podle § 79 řádu škol. a vyuč.

Z normativního rozkazu zemského četnického velitelství pro Moravu čís, 75 dův. ze dne 16. července 1923, jednajícího o uděleni dovolené, je patrna snaha zabrániti udílení dovolené na úkor služby v případech neodůvodněných, nikoli však úmysl zkracovati vůbec výkonné četnictvo v jeho právu na normální dovolenou.

Zmíněný rozkaz, který v interpelaci není přesně reprodukován, který však tu a tam mohl zavdati podnět k nesprávné praksi, zemské četnické velitelství samo mezitím zrušilo, a nemám tudíž příčiny k nějakému opatření.

Zdokonalení bezpečnostní služby četnictva a zvýšení jeho bezpečnosti vlastní jest jíž od delší doby předmětem bedlivých úvah ministerstva vnitra a byla v tomto směru také učiněná řada účelných opatření na př., aby četnictvo bylo vybaveno elektrickými svítilnami, telefony, jízdními koly a podle potřeby i náležitě vycvičenými policejními psy.

Výzbroj četnictva bude doplněna zavedením krátké služební šavle a automatické pistole, jakož i zavedením přilby chránící proti nepohodě a útoku. Kromě toho bylo četnictvu povoleno používati vlastní automatické pistole.

Pro nejbližší dobu připravuje se zřízení zvláštních co nejlépe vybavených pátracích stanic, jichž hlavním úkolem bude spolupůsobiti při pátrání, pachatelích závažnějších trestných činů.

K zvýšení osobní bezpečností četnictva směřuje také v senátu Národního shromážděni podaná vládní osnova novely k zákonu o četnictvu, pokud se v ní mění předpisy o používání zbraně.

Na zavedení brokovnice na místě nynější karabiny, jak páni interpelanti navrhují, nelze pomýšleti, poněvadž karabina jest podle dlouholetých zkušeností nejbezpečnější zbraní pro četnictvo.

Rovněž nelze z důležitých důvodů služebních dovoliti četnictvu používání občanského obleku ve službě.

Pokud se v interpelaci žádá, aby byly vysílány hlídky dvoumužové, podotýká se, že jest věcí velitele stanice, aby se zřetelem k úkolu hlídky určil podle stavu stanice, jak silná má býti ta která hlídka.

Nynější velký počet četnických stanic s poměrně malými početními stavy mužstva bohužel nepřipouští, aby ve všech případech potřeby mohla býti vyslána vždy hlídka dvoumužová, jak bylo by to lze učiniti na stanicích s větším počtem četníků.

Konečné vyúčtování přídělců může provésti Státní pozemkový úřad teprve po revisi přídělového elaborátu t. j. - po zjištění přesných výměr a přídělových cen. Státní pozemkový úřad vyhovuje však žádostem o vrácení přeplatku na přídělovou cenu jíž dříve tím způsobem, že stanoví předběžnou cenu přídělovou a vrátí přibližný přeplatek s výhradou dodatečného předpisu, bude-li při revisi zjištěno, že konečná přídělová cena jest vyšší. Oběžníkem Státního pozemkového úřadu bylo uloženo přídělovým komisařům, jak mají v těchto případech postupovat a také denním tiskem poskytl Státní pozemkový úřad veřejnosti poučení o tom, kde žádosti o vrácení přeplatku mají býti podávány. Přece však dochází mnoho neúplných žádostí, které vyžadují doplnění a vyšetření. Mnozí žadatelé nedbají postupu instančního a zasílají žádosti přímo Státnímu pozemkovému úřadu v Praze na místě přídělovému komisaři. Mnohdy docházejí i žádostí založené pouze na doměnkách a dohadech, takže práce ku jích vyřizování vynaložená ukáže se po vyšetření zbytečnou.

Tvrzení, že 3 až 4 roky čekají drobní lidé na vrácení přeplatků neodpovídá skutečnosti.

Státní pozemkový úřad zařídil již, aby dosud nevyřízené žádosti byly s největším urychlením projednány. Ve velké většině, případů se jíž tak stalo a přeplatky byly poukázány přídělcům.

Běží ovšem o případy, ve kterých přídělci skutečně podali žádost za vrácení přeplatků. Ostatní případy mohou býti vyřízeny teprve po revisí přídělového elaborátu.

Konečně se připomíná, že Státní pozemkový úřad přezkoumal četná tvrzení přídělců o tom, že se jim zadržují přeplatky, a zjistil, že nebylo vůbec žádostí podáno.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda příčiny k nějakému opatření.

Statistika produkce hornické, hutnické a statistika koksoven a briketáren, jakož i statistika mzdových poměrů v hornictví byla v roce 1925 po prvé zpracována na podkladě naprosto nové, methody, usnesené po obsáhlých předporadách výborem Statistické rady státní pro statistiku hornictví a hutnictví ve schůzi dne 5. června a dne 5. listopadu 1925. Vzhledem k důkladným změnám obsahu šetření obou těchto odvětví hornické a hutnické statistiky - změnám, které měly za následek značnou a neobvyklou práci na závodech orientovaných po stránce závodové statistiky na posavadní odlišné pojmové i formální úpravě zápisu dat - zpozdilo se do značné míry jíž sebrání dat od závodů. Další zdržení způsobila revise materiálu, Změna dosavadního způsobu šetření trvajícího téměř v nezměněné, formě čtvrť století a vytvořivšího určité pojmy a vžité methodické tradice, měla v zápětí přirozeně nedostatky při vyplňování dotazníků, takže bylo na poprvé třeba věnovati mnoho úsilí kvalitativní revisi materiálu, aby byly chyby a závady v materiálu odstraněny a praxe tohoto statistického šetření sjednocena a zaučením závodů i pro budoucnost připravena a ulehčena.

Tím je plně vysvětlen průtah s uveřejněním příslušných dat. Dojem pánů interpelantů, že prodlení v dodání materiálu vzniklo z jiných než právě vyložených přirozených příčin, není správný.

Publikace o hornických mzdách za r. 1925 byla vydána v dubnu r. 1927 v číslech 22 až 24 ťZpráv Státního úřadu statistickéhoŤ, publikace o výrobě hornické, hutnické a koksovnách a briketárnách za týž rok, jež mimo to obsahuje i retrospektivní data za léta 1911 až 1923, je v tisku. Vzhledem k dobré jakostí došlého materiálu z roku 1926, jehož revise se právě provádí, lze míti za to, že obě publikace za r. 1926 - produkce i mzdy - budou vydány již na podzim tohoto roku.

Na odůvodněné naléhání veřejnosti byla poštovní správa nucena ihned po převratu zahájiti automobilový provoz na poštovních automobilových linkách za války zrušených a zříditi celou řadu automobilových tratí v krajinách, postrádajících železničního spojení.

Poněvadž tak rozsáhlý provoz automobilový vyžadoval nezbytně opatření ústředního skladiště a správkárny, byla jen vítána nabídka obce pražské na pronájem vyšehradské citadely, ve které se nalézalo až do roku 1919 automobilové skladiště vojenské. Poštovní správa byla si však dobře vědoma toho, že místností v citadele vyšehradské nevyhovují ani po stránce provozní, ani po stránce bezpečnosti. Rozhodla-li se přijmouti nabídku pražské obce, byla to jen železná nutnost. V té době nebylo totiž vhodných místností pro jmenovanou služebnu ani v Praze, ani kde jinde a rovněž nebylo lze tehda pomýšleti na to, svěřiti správky soukromým podnikům, poněvadž soukromé podniky na tuto prácí nejsou ani dnes ještě v žádoucím rozsahu zařízeny.

Jsouc si však vědoma zmíněných nedostatků, starala se poštovní správ ihned od počátku o to, aby skladiště a dílny umístěny byly tak, aby vyhovovaly v každém směru. Již v roce 1923 byla v ohledu požárním nejnebezpečnější služebna (garáž s příslušným hlavním benzínovým skladištěm) přestěhována do vlastní, k tomu účelu nově zřízené budovy ve Vršovicích a zároveň bylo intensivně pokračováno v přípravách na výstavbu vyhovujících, moderních dílen. Pro překážky jednak rázu finančního, jednak, a to hlavně, rázu technického, protáhla se výstavba těchto dílen až do počátku letošního roku.

Poněvadž na nerušeném provozu dílen závisel poštovní automobilový provoz v celé republice, věnovala poštovní správa bezpečnostním poměrům ve vyšehradské citadele co největší péči a učinila všemožná, jak technická, tak personální opatření, aby požáru v dílnách zabránila, Z toho důvodu také neomezila se pouze na to, ponechati dozor požární třem zřízencům v citadele bydlícím a vedoucímu úředníku v dílnách, nýbrž nařídila, aby přednosta správy poštovní automobilní dopravy a vedoucí úředníci této dohlíželi na dílny co nejbedlivěji. Jen této krajní péčí lze děkovati, že nedošlo po celých 7 let k neštěstí, které se přihodilo nevysvětlitelnou náhodou 10, h 1927 a za které při schátralém stavu budovy nemůže nikdo býti odpovědným. V tomto směru upouštím od toho, abych se zabýval v dotazu uvedenými úvahami novinářskými a uvádím pouze důvody osvobozujícího rozsudku (T III-109/27)/18 ze 17. června 1927 v trestním řízení, které bylo zavedeno na návrh veřejného žalobce proti Ing. Viktoru Danešovi pro přestupek § 459 tr. z., ťSoud na základě výpovědí svědků a zejména Dra Farského, který z úřední povinnosti a velmi podrobně vyšetřoval příčiny vzniku požáru vyšehradské citadely a hlavnímu líčení jako zástupce ministerstva pošt a telegrafů byl přítomen, nabyl přesvědčení a vzal za prokázáno, že kamna, která požár zavinila, postavena byla tak, jak za daných poměrů postavěna býti mohla, že dále nebylo zanedbáno žádných opatření, která v daných okolnostech mohla býti, provedena. Na vzniku a rozšíření požáru nese vinu schátralý stav budovy vyšehradské citadely, která pochází z doby Marie Terezie. Na nedostatky budovy bylo stále odpovědnými činiteli poukazováno a před nebezpečím ohně varováno.Ť

Rovněž požární komise, které se interpelace dovolává (konaná v únoru 1923), a k níž došlo na upozornění, uveřejněné Klubem za starou Prahu v časopise ťTribunaŤ ze dně 9. února 1923, č. 32 seznala, že bylo poštovní správou učiněno vše, co za daných okolností bylo možno provésti.

Tvrzení, že v bývalém hospodářském. oddělení na Vyšehradě nebyla žádná organisace služby a práce, jest nesprávné. Práce v dílnách byla rozdělena podlé jednotlivých řemeslných odvětví, včele každého oddělení byl dílenský mistr a správa dílen byla svěřena odbornému technickému úředníku s vysokoškolským vzděláním. Vedením hospodářského oddělení byl pověřen rovněž technický úředník, mající k ruce potřebné orgány pro evidenci práce v dílnách a ve skladišti, jakož i pro osobní záležitostí, pro agendu nákupu a vyúčtování dílenského skladiště. Pravomoc a odpovědnost jednotlivých úředníků, tak jak se v praxi vyvinula, byla dána povahou věcí samé a vedoucí úředníci hospodářského oddělení jednali v mezích kompetence úplně samostatně. Všechny záležitosti technického rázu pracovali techničtí odborníci, bez jejichž dobrozdání se záležitostí jejích oboru nerozhodovaly. Správa poštovní automobilové dopravy nejednala se zaměstnanci hospodářského oddělení přes hlavy vedoucích úředníků a i personální přesuny, o nichž se interpelace zmiňuje, provedla v zájmu služby a po dohodě s vedoucími úředníky dílen. Vedoucí úředníci v interpelaci uvedení pečovali vzorně o řádný výkon služby a k tomu cíli také o to, aby poválečnými poměry uvolněná disciplína byla utužena. Byl-li proto některému zaměstnanci uložen pořádkový nebo disciplinární trest, stalo se tak jedině v těch případech, kde se dotyčný prohřešil proti platným předpisům, zvláště ale proti oněm, které vydány byly k ochraně osob, poštovních automobilů používajících. Nestal se vůbec případ, že by se nějaké upozornění podřízených orgánů potíralo nebo stíhalo jako delikt. Nespokojenost personálu, kterou interpelace označuje jako jednu z příčin požáru, nebyla všeobecná, nýbrž jevila se pouze u oněch zaměstnanců, kteří svých povinností nedbali. Ale ani o těch to nechci tvrditi a jsem přesvědčen, že ani interpelace označující nespokojenost personálu za důvod požáru, nechtěla vysloviti domnění, že by někdo z nespokojených zaměstnanců oheň bud úmyslně založil anebo z hrubé nedbalostí byl zavinil.

Hned po požáru dal jsem komisionelně vyšetřiti příčinu ohně, při čemž bylo zjištěno, že k požáru došlo asi tím, že silný vítr bud srazil z komínu hořící saze zpět do kamen tak prudce, že některé prolétly až do truhlárny a zapálily dřevěný prach tam všude usazený anebo zapadla jiskra do některého trouchnivého trámu na půdě a působením silného větru tento zapálila.

Výše škody požárem vzniklá činí podle výpočtů úředníků ministerstva pošt 4,338.945 Kč 60 h (úředníci pojišťovny zjistili škodu pouze obnosem 4,291.586 Kč 80 h - tedy o 47,358 Kč 80 h nižší). Pojišťovnou byla na tuto škodu vyplacena náhrada 2,412.201 Kč 84 h. Prodejem ohněm zničených strojů, součástek a materiálu bylo vyzískáno asi 300,000 Kč, resp. po odečtení výloh za vojenskou asistencí pří požáru, odměny hasičům atd. 250,000 Kč, takže škoda činí pouze 1,676,743 Kč 76 h. Uváží-li se, že mezi shořeným materiálem byla značná část součástek, které, kdyby byly neshořely, byly by v důsledku postupné výměny vozidel starého typu za vozidla moderní na nízkých kolech s pneumatikami se stály v nejbližší době úplně nepotřebnými a měly tudíž toliko cenu starého materiálu, možno zjištěnou škodu snížiti ještě dalších asi 300,000 Kč, totiž na obnos 1,376,743 Kč 76 h.

Činí tudíž skutečná škoda požárem způsobená okrouhle 1,400,000 Kč a ne, jak tvrdí interpelace 10,000,000 Kč.

Tento výpočet jest naprosto správný a odmítám co nejrozhodněji tvrzení interpelace, že k zamaskování schodku byly v bilanci na rok 1926 uvedeny nesprávné údaje.

Poněvadž jak výše uvedeno, vznikla škoda náhodou a tedy v důsledku ustanovení § 1311 obč. zák. postihuje toliko poškozeného (státní správu), odpadá další řízení náhradové.

Rovněž výtka, že po přestěhováni do nových místností dílenský provoz delší dobu vinou správy váznul, jest naprosto neodůvodněná.

Nehledě k tomu, že v době požáru. nebyla stavba dílen ještě dokončena, byla požárem zničena řada pro provoz nezbytných strojů, jichž dodávka, ač byly ihned objednány, se zdržela, poněvadž takové stroje nejsou na skladě, nýbrž zhotovují se teprve na objednávku.

Rovněž dodávka požárem zničených náhradních součástek, které také nebyly na skladě a musely býti teprve továrnou vyrobeny, byla vyřízena po delší době. Za toho stavu bylí z důvodů úsporných zaměstnání zřízenci pracemi instalačními a odklizením požářiště.

Ujišťuji, že státní podnik automobilový jest veden v zásadách správného obchodního podnikání a že není potřebí, abych v tomto směru něčeho podnikal.

Schůze železničních zaměstnanců, která byla dne 15. března 1927 svolána do místností Lidového domu v Michli jménem tak řečeného pracovního výboru spojených závodních organisací železničních dílen a výtopny v Nuslích, nebyla ve smyslu u 2. zákona o právu shromažďovacím úřadu předem oznámena. Mimo to nebyly v daném případě úplně splněny ani předpoklady tak řečené schůze důvěrné, t. j. schůze omezené jen na zvané hosty, takže konáním schůze byly porušeny platné předpisy zákona o právu shromažďovacím. Proto zástupce úřadu schůzi rozpustil, zabaviv při tom listinu přítomných jako věc doličnou k trestnímu oznámeni, které bylo proti svolavateli schůze učiněno pro přestupek shromažďovacího zákona.

Na schůzi byl dotyčný úředník vyslán nadřízeným mu správcem příslušného policejního okresního komisařství, jemuž bylo hlášeno, že koná se schůze, která úřadu předem oznámena nebyla. Nějaké zvláštní pokyny pro tuto intervenci zmíněnému úředníku dány nebyly, tím méně pak příkaz k rozpuštění schůze.

Z uvedeného je patrno, že postupu úředních orgánů nelze vzhledem k platným předpisům zákona o shromažďovacím právu nic vytýkati, takže není důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

O výjimečné zařazení do vyšší skupiny míst vzhledem k mimořádným drahotním poměrům podle odst. 7, §u 12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. bylo podáno velmi mnoho žádostí, není téměř větší obce, která by se o přeřadění neucházela. Mělo-li by býti těmto všem žádostem vyhověno, pak by se úplně setřelo odstupňování činnostního přídavku, s jakým počítá citovaný zákon platový. Mimo to byl by s takovým přeřaděním spojen veliký nový náklad neuhrazený v rámci prostředků vyhrazených pro úpravu platů, kteréžto prostředky se už dnes ukazují nedostatečnými, Konečně cit, i§ 12, odst. 7, počítá s možnými změnami poměrů, jež by ovšem nastaly v drahotních poměrech, nikoli se stavem v době vydání zákona, poněvadž s tímto stavem bylo v zákoně samotném počítáno. Nedá se tvrditi, že se od vydání platového zákona poměry změnily tak, že se stalo proto přeřadění nutným.