Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kap. 7. - státní dluh - (úspory při splátkách poklad. poukázek, které byly splaceny z výtěžků půjček a při úrocích ze IV. státní půjčky).

Kap. 18. - ministerstva zemědělství - (úspory při podporách zemědělských).

Kap. 10. - ministerstvo zahraničních věcí - (podpory ruským uprchlíkům).

Kap. 11. - ministerstvo národní obrany - (náklady na argumentační potřeby a vyšší potřeba na drahotní přídavky mužstvu, které byly sníženy teprve 1. říjnem 1926 počínaje).

Kap. 13. - ministerstvo školství a národní osvěty - (zálohy zemím na zvýšené učitelské platy).

Kap. 14. B - všeobecná pokladní správa - (zálohy na náklady z převzetí Košicko-Bohumínské železnice a zálohy na provozní a správní náklady místních drah, likvidace berních nedodělků a závazky z převzatých záruk).

Kap. 20. - ministerstva veřejných prací - (stavby státních obytných domů na účet losové půjčky).

Kap. 21. - ministerstvo sociální péče - (náklady spojené s prováděním stavebního ruchu a péče o válečné poškozence).

jen u odvětví, obsahujících státní podniky, jichž přebytky (zisky), preliminované v rozpočtových příjmech, nebyly odvedeny do státní pokladny, nýbrž byly spotřebovány na investice.

Kap. 8. - pensijní a zaopatřovací požitky - (vyšší pensijní příspěvky zaměstnanců ze zvýšené pensijní základny platovou úpravou).

Kap. 13. - ministerstvo školství a národní osvěty - (vyšší příjmy ze školného a z příjmů náboženské matice).

Kap. 14. - ministerstvo financí - (hlavně vyšší příjmy z daní, cel a poplatků).

Kap. 14. B - všeobecná pokladní správa - (hlavně příjem z prodeje vlastních cenných papírů).

Kap. 21. - ministerstvo sociální péče - (náhrada záloh na stavební příspěvky a na požitky válečným poškozencům).

Náležitost za rok 1926 se neporovnává s náležitostí za rok 1925, poněvadž v roku 1926 se vyskytují náklady na investiční potřeby při jednotlivých resortech, kdežto v roku 1925 byly tyto náklady soustředěny v oddílu státní investice.

t. j. 95,5% na nedoplatky daňové a poplatkové. Z připojeného přehledu je zřejmo, že konečné nedoplatky na daních a dávkách stouply oproti roku 1925 celkem o 2.328,636.438 Kč 10 h, t. j. o více než o polovici dosavadní sumy; důvod tohoto značného vzestupu spočívá v tom, že finanční úřady v roku 1926 skoro úplně dokončily opožděné vyměřování daní za uplynulá léta, kteréžto značné částky nebyly poplatníky do konce roku vyrovnány.

Finančním zákonem pro rok 1926 a vládním nařízením ze dne 15. ledna 1926, čís. 10 Sb. z. a n. byl obdobně jako v předešlých letech upraven postup při používání povolených úvěrů pro výdaje v případech, kdy povolený úvěr nestačil na úhradu potřeby, anebo kdy se objevila nutná potřeba v rozpočtu úvěrem neopatřená a byla možnost úhrady přesunem z úvěru určeného k jinému účelu. Takových přesunů projednal nejvyšší účetní kontrolní úřad v roku 1926 celkem 408 v úhrnné částce 342,175.054 Kč 55 h a to, pokud šlo a vyšší výdaje preliminované, 303 v úhrnné částce 187,704.239 Kč 40 h a pokud šlo o výdaje nepreliminované, 105 v úhrnné částce 154,470.815 Kč 15 h. Oproti roku 1925, kdy bylo projednáno úvěrových přesunů 636 v úhrnné částce 612,743.276 Kč 84 h, jeví se v tomto směru podstatné zlepšení, což ukazuje, že se ponenáhlu dospívá k tomu, aby se skutečná potřeba uhrazovala v mezích rozpočtu a úchylky, kterých arci nelze nikdy úplně zameziti, se stávaly řídkou výminkou. Pro rok 1927 lze v tomto směru očekávati další zmenšení přesunů vzhledem k ustanovení finančního zákona, že přesunem lze použíti úvěru jen v rámci kapitoly.

více, a to hlavně v důsledku dluhu ze zálohy poskytnuté z dávky z majetku na proplacení státních pokladničních bonů. Příjem z těchto záloh jest vykázán v účtu mimo rozpočet, rovněž tam se vykazuje výdaj z nich na splácení státních pokladničních bonů. Ježto však zálohy spláceny budou z rozpočtových prostředků, je třeba je míti v evidenci mezi pasivy na rozpočet. Jinak týkají se tyto závazky státní hlavně stavebního příspěvku za ubytování vysoké školy zemědělské v Brně, příspěvků na stavbu nestátních silnic a mostů, anuitních splátek na státní novostavby, úmoru a zúrokování závazků převzatých při sestátnění místních drah a Vinohradské nemocnice, konečně pak pasiv bývalého Státního obilního ústavu a bývalého státního ústavu pro tuky, oleje a mléko, (vládní nařízení čís. 258/1924 a 268/1925 b. z. a n.).

více.

Zvýšení pohledávek nastalo zvláště:

u kap. 11.: "Ministerstvo národní obrany"

u kap. 13.: "Ministerstvo školství a národní osvěty"

u kap. 14. B a 14 C: "Všeobecná pokladní správa"

u kap. 15.: "Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností"

u kap. 20.: "Ministerstvo veřejných prací"

a u kap. 21.: "Ministerstvo sociální péče"

Naproti tomu snížila se aktiva hlavně u kap. 14. "Ministerstvo financí" (běžný úbytek na popl. ekvivalentu) a u kap. 22. "Ministerstvo pro zásobování lidu" (přibyla sice aktiva státního ústavu pro tuky, oleje a mléko, za to však zaplacením a odpisem snížena byla aktiva býv. státního obilního ústavu).

Jinak skládají se aktiva v podrobném výkaze uvedená - podobně jako v letech předešlých - hlavně z příspěvků zájemníků na veřejné stavby a z pohledávek ze záloh a půjček poskytnutých různým korporacím a jednotlivcům z důvodů hospodářských a sociálních.

Z pohledávek účinů mimo rozpočet odpadla pohledávka ze záloh státnímu obilnímu ústavu, položka 4. aktiv, státního závěrečného účtu za rok 1925, poněvadž po likvidaci státního obilního ústavu vyúčtování bylo provedeno (viz poznámku k účinům mimo rozpočet). Pohledávky státního obilního ústavu, které stát převzal na srážku se své pohledávky k dalšímu vymáhání, byly již ve státním závěrečném účtu za rok 1925 vykázány v aktivech na rozpočet dílem při kap. 14. (pokladní správa), dílem při kap. 22. (ministerstvo zásobování) a vykazují se zbytky koncem roku 1926 stávající v tomto účtě při těchže odvětvích rozpočtu, a to proto, že příjem z nich po delší dobu bude plynouti do účinů na rozpočet.

V roce 1926 státního dluhu přibylo efektivně:

Naproti tomu státního dluhu ubylo:

Ciferní podrobnosti o pohybu státního dluhu lze seznati z výkazu část 7., tohoto závěrečného účtu. Z tohoto výkazu jest patrno, že zvýšení státního dluhu v roce 1926 z převážné části bylo způsobeno dalšími emisemi dluhopisů takových půjček, které zcela nebo z části znamenají převzetí dluhů válečných podle starších zákonných zmocnění a dluhů předválečných ku provedení příslušných ustanovení mírových smluv St. Germainské a Trianonské; témuž účelu sloužila částečně i nová půjčka konsolidační z roku 1926.

O hospodářských výsledcích státních podniků připojeny jsou státnímu závěrečnému účtu jako v roce minulém jen účty provozní (ztráty a zisku). Účty rozvažné se nepřipojují, poněvadž překážky, pro které nemohly býti dosud přesně stanoveny hodnoty majetkových součástí převzatých od Rakousko-Uherska, nebyly ještě odstraněny.

Finančním zákonem pro rok 1926 bylo v příčině hospodaření státních podniků ustanoveno, aby dosažené přebytky (zisky) byly odvedeny do státní pokladny a aby peníze potřebné na investice podnikové se opatřily výpůjčkami. Když pak se ukázalo během roku, že rozpočtové příjmy budou přesahovati výši stanovenou finančním zákonem a že také do pokladních hotovostí budou plynouti výtěžky z dalších úpisů na státní půjčky z let minulých, upustilo ministerstvo financí od opatření prostředků na podnikové investice výhradně úvěrními operacemi a učinilo obdobné opatření jako v rozpočtu na rok 1927, t. j., aby na investice státních podniků se použilo jejich hospodářských přebytků (zisků) a tam, kde by tyto přebytky nedostačovaly, aby se podnikům poskytly příspěvky ze státní pokladny. Na podnikové investice byly nově uzavřeny jen dvě státní půjčky, a to: pro čsl. poštu 25,000.000 Kč u Všeobecného pensijního ústavu v Praze a pro báňské a hutnické závody 9,000.000 Kč u Zemské banky v Praze. [Stavba dolu v Břešťanech, pro kterou byla půjčka 9,000.000 Kč uzavřena, nebyla provedena v roce 1926, takže příslušný náklad nevykazuje se v investicích báňských a hutnických závodů.] Tato úprava krytí investiční potřeby státních podniků také vyhovuje lépe ustanovením odst 3. §u 2. zákona z 18. prosince 1922, čís. 404 Sb. z. a n., a odst. 2. §u 19. vládního nařízení z 25. září 1924, čís. 206 Sb. z. a n., že hospodářské přebytky státních podniků, zjištěné podle zásad obchodního hospodaření, odvádějí se do státní pokladny po srážce investičních nákladů. Následkem této změny ve způsobu úhrady investic státních podniků bylo třeba také upraviti způsob vykazování hospodářských výsledků státních podniků v t. zv. účtech provozních čili účtech ztráty a zisku, a to z těchto důvodů:

Jelikož investiční výdaje státních podniků byly v roce 1925 preliminovány ještě ve státním rozpočtu investičním, byly též uhrazeny ze státních prostředků opatřených úvěrovými operacemi. Státní podniky zařadily pořízené investice do aktiv svých bilancí a současně hodnotu, rovnající se výši těchto investic, vykázaly v pasivech těchto bilancí jako investiční dluh vzhledem k tomu, že úroková povinnost z úvěrů pro tyto investice opatřených byla státní správou finanční přesunuta ku placení na státní podniky. Tím se stalo, že aktivní státní podniky byly povinny odvésti do státní pokladny celé ryzí hospodářské zisky, pasivní podniky pak měly ze státní pokladny obdržeti náhradu hospodářské ztráty, takže saldující položku účtu ztráty a zisku a účtu rozvažného tvořily částky rovnající se těmto hospodářským výsledkům. Tyto částky tvořily současně příjmovou (u aktivních podniků), resp. výdajovou (u pasivních podniků) náležitost etátní, jež byla vyjádřena v účinech na rozpočet státního závěrečného účtu u příslušných kapitol a titulů, určených pro súčtování podílů státní správy na hospodaření státních podniků. Zjištění souhlasu mezi hospodářskými výsledky vykázanými v účtech ztráty a zisku a mezi vykázanými náležitostmi etátními poskytovalo záruku správného vyúčtování účasti státní správy na hospodářství těchto podniků. Opatřením investic z vlastních přebytků (zisků) státních podniků v roce 1926 bylo způsobeno, že státní podniky byly v roce 1926 povinny odvésti státní pokladně nikoliv celé docílené zisky, nýbrž pouze přebytky, jež z těchto zisků zbyly po srážce částek odpovídajících výši opatřených investic, což znamená, že tyto částky byly jako kapitál státem do podniků na úhradu investic trvale vloženy, čili že tvoří zvýšení základního jmění státních podniků. Byl-li hospodářský zisk některého státního podniku nižší, nežli pořízené investice, ponechal si státní podnik celý zisk k zvýšení základního jmění a nad to obdržel ze státních prostředků příspěvek na investice ve výši částky, o kterou investiční výdaje přesahovaly dosažený zisk a tento příspěvek súčtoval podnik rovněž jako zvýšení základního jmění. Jelikož ani v roce 1926 nebylo ještě možno uveřejniti bilance státních podniků z důvodů vpředu uvedených, učinil nejvyšší účetní kontrolní úřad výnosem ze 17. března 1927, čís. jedn. 626 pres., opatření, aby okolnosti shora uvedené byly zřejmy již z účtů provozních (ztráty a zisku). Každý připojený účet ztráty a zisku je totiž uzavřen výsledkem odpovídajícím skutečnému vyúčtování, jak bylo v státním závěrečném účtu za rok 1926 provedeno a jak bylo, po případě mělo býti též provedeno v obchodním účetnictví státních podniků, a sice:

1. U podniků s docíleným ziskem vyšším, nežli byly pořízené investice, je v účtu ztráty a zisku v oddílu "Zisk" pod zvláštními položkami vykázáno: a) zvýšení základního jmění o částku odpovídající výši pořízených investic, b) přebytek, jejž jest odvésti státní pokladně. Částce uvedené pod a) odpovídá úhrn výkazu pořízených investic, připojeného za účtem ztráty a zisku; částce uvedené pod b) odpovídá příjmová náležitost etátní u příslušné kapitoly a titulu, určeného pro dotyčný podnik v etátním oddílu tohoto státního závěrečného účtu; úhrn obou položek dává pak ryzí zisk podniku, vyplývající ze salda účtu ztráty a zisku.

2. U podniků s docíleným ziskem nižším, nežli byly opatřené investice, je v účtu ztráty a zisku v oddílu "přírůstek základního jmění" pod zvláštními položkami vykázán: a) příspěvek státní správy na investice, b) hospodářský zisk podniku za běžný rok 1926. Částce uvedené pod a) odpovídá výdajová náležitost etátní u příslušné kapitoly a titulu určeného pro dotyčný podnik v etátním oddílu tohoto závěrečného účtu; částka pod b) dává ryzí zisk podniku, vyplývající ze salda účtu ztráty a zisku; částka úhrnná pak odpovídá úhrnu výkazu pořízených investic, připojeného za účtem ztráty a zisku.

3. U podniků, jejichž hospodářským výsledkem jest ztráta, činí zvýšení základního jmění jen příspěvek státní správy na investice, jenž se rovná částce vykázané v úhrnu výkazu pořízených investic, vykázaná ztráta pak tvoří výdajovou náležitost etátní u příslušné kapitoly a titulu.

Proti tomuto způsobu účtování měly správní sbory státních podniků námitky, chtějíce v účtech ztráty a zisku vykazovati pouze své hospodářské výsledky, jak to činí akciové společnosti při předkládání závěrečných účtů valným hromadám za účelem stanovení rozdělení zisku, po případě za účelem rozhodnutí o úhradě ztráty. Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemohl s tímto zamýšleným způsobem sestavení provozních účtů souhlasiti z toho důvodu, že pro státní závěrečný účet je třeba vykázati jen výsledky skutečné, o jejichž súčtovaní bylo již předem rozhodnuto zákonnými opatřeními; stát jako majitel státních podniků z docílených zisků částky potřebné na investice, pořízené v běžném roce, podnikům trvale přenechává ku zvýšení jejich základní o jmění a žádá, aby zbytek zisku byl odveden do státní pokladny. Příspěvky na investice byly státem podnikům na běžné účty u účtárny 1. ministerstva financí připsány ještě účinem za rok 1926, dlužno je proto též v knihách podniků příslušně vyúčtovati. Také v ostatních případech je nutno vyúčtování též u podniků provésti, aby bylo umožněno vzájemné porovnání náležitosti mezi účtováním etátním a mezi výsledky provozního účtování podnikového. Tomuto stanovisku nejvyššího účetního kontrolního úřadu se pak státní podniky po delším jednání přizpůsobily.

Hospodaření státních podniků je dosud ve stadiu vývoje. U některých nebyly ještě sestaveny a nejvyšším účetním kontrolním úřadem schváleny definitivní instrukce pro službu účetní a pokladní, jež se dosud organisuje; u některých podniků provádějí se zkoušky s různými systémy účtování a organisace účetnictví, aby mohlo býti přesně stanoveno, který z nich nejlépe vyhovuje jejich zvláštnímu rázu a hospodářskému duchu. Také nebyly dosud úplně vyřešeny některé zásadní otázky společné všem státním podnikům, jako je definitivní zhodnocení majetku, úrokování investičních nákladů vyplacených státem na účet investičních úvěrů v letech 1921 až 1925, stanovení provozovacích kapitálů (s tím souvisí vyrovnání pasiva, vykazovaného jako peněžní vklad státu do podniku, jenž povstal převzetím kontokorentních zůstatků z hospodaření státního), dále otázka úrokování celého státem do podniků, vloženého kapitálu, otázka hospodaření fondovního, otázka súčtování kupní ceny za nemovitosti zcizené, po případě jinému podniku nebo státnímu resortu postoupené, otázka převedení součástí podniku po případě celých provozoven na jiný podnik nebo státní resort. Také otázka případného rozšíření podniku o nákladné investice, nebo o celé, do provozu státních podniků převzaté nebo zakoupené provozovny vyžaduje brzkého naléhavého vyřešení. Situace, za které nastal k 1. lednu 1925 převod státních podniků ze společného účtování státního, do samostatného hospodaření podle zásad komerčních, způsobila namnoze poměry dosti svízelné. Jde tu u některých státních podniků zejména o tísnivý nedostatek peněžních prostředků potřebných na obnovu. Tím, že podniky byly nuceny odváděti se zřetelem k pokladní organisaci státního hospodářství veškeré pokladní hotovosti do státní pokladny, odváděly i ty peněžní prostředky, jež by jim byly při organisaci podle zásad obchodních zůstaly na obnovu v důsledku provádění řádných odpisů z hodnoty inventáře a zařízení, provozním upotřebením postupně znehodnocovaných. Tak docházelo k postupnému ochuzování těchto podniků, které, nastane-li jim nyní nutnost obnoviti svá zařízení, nemají k tomu potřebných vlastních mobilních prostředků. Také tyto okolnosti vyžadují brzkého individuelního řešení se zřetelem na nutné potřeby renovace a zmodernisování výroby po případě těžby.

Tyto všechny okolnosti způsobily, že se sestavování závěrečných účtů značně opozdilo.

Pokud jde o zkoušení účetních závěrek státních podniků, považuje nejvyšší účetní kontrolní úřad za nutné poznamenati toto:

Podle ustanovení §u 21. vládního nařízení ze dne 25. září 1924, čís. 206 Sb. z. a n. provádí revisi hospodářství státních podniků stálé revisní komise, na jejichž činnost nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá vlivu. Zavedením hospodaření podle obchodních zásad vznikla pro státní podniky povinnost vyšetřiti hospodářský výsledek za příslušný správní rok, t. j. zjistiti dosažený zisk nebo ztrátu, pokud se týče zvýšení nebo zmenšení základního jmění. Přezkoušení hospodářských výsledků, vykázaných v účetních závěrkách, vyžaduje, aby účetní výsledky jednotlivých účtů byly zkoumány na podkladě příslušných dokladů. Tento způsob zkoušení nebude moci nejvyšší účetní kontrolní úřad pro přílišnou obsažnost materiálu zkušebního za obmezeného počtu personálu provésti každý rok u všech účtujících provozoven všech podniků a zařídil proto již směrnicemi ze dne 27. ledna 1920, aby státní podniky připojovaly k účetní závěrce podrobné sestavení obratů, knihovaných na jednotlivých účtech podle hlavní knihy a k zůstatkům vykazovaným v konečné rozvaze pak podrobné soupisy jednotlivých položek, čímž se umožňuje nejen číselné, nýbrž z větší časti také materielní přezkoušení výsledků. Podrobné revise na podkladě dokladů musí býti zůstaveny dohlídkám nejvyššího účetního kontrolního úřadu na místě samém.

V účinech na rozpočet vyskytují se u výsledků státních podniků proti rozpočtu značné úchylky, které mají důvod v opatření učiněném ministerstvem financí co do úhrady podnikových investic a mimo to také v tom, že v rozpočtu preliminované částky představují u některých podniků očekávané přebytky peněžní, kdežto v závěrečném účtu vykázané náležitosti jsou výsledky hospodářské (zisky, ztráty).

V roce 1926 byly vykonány tyto dohlídky ve smyslu §u 6. zákona z 20. března 1919, čís. 175 Sb. z. a n.:

V oboru kap. 2. (Kancelář presidenta republiky) kancelář residenta republiky.

V oboru kap. 6. (Příděly samosprávným svazkům) zemská správní komise slezská v Opavě; agendy zemských slezských drah.

V oboru kap. 9. (Předsednictvo ministerské rady) státní pozemkový úřad v Praze; státní tiskárny v Bratislavě a v Košicích.

V oboru kap. 10. (Ministerstvo zahraničních věcí) ministerstvo zahraničních věcí; agenda ruské pomocné akce; "Orbis" tiskařská, nakladatelská a novinářská společnost akciová v Praze.

V oboru kap. 11. (Ministerstvo národní obrany) ministerstvo národní obrany; dělostřelecký odbor; stavební oddělení ministerstva národní obrany; vojenská pensijní likvidatura; tiskárna ministerstva národní obrany; památník odboje; zemské vojenské velitelství v Košicích; zemská vojenská stavební ředitelství v Bratislavě a Košicích; hlavní stavební sklad pro Slovensko a Podkarpatskou Rus v Trenčíně; hlavní ženijní sklad v Olomouci; vojenská akademie v Hranicích; letecké učeliště v Chebu; mostní prapor v Bratislavě; divisní nemocnice čís. 9. v Bratislavě; divisní proviantní sklad čís. 7. v Olomouci a čís. 9 v Bratislavě; divisní zbrojnice čís. 8 v Hranicích; remontní komise čís. 1. v Praze; automobilní zbrojovka branné moci v Praze.

V oboru kap. 12., (Ministerstvo vnitra) administrativní oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě; zástavní a půjčovní úřad v Praze.

V oboru kap. 13. (Ministerstvo školství a národní osvěty) universita Komenského v Bratislavě; akademie výtvarných umění v Praze; státní konservatoř hudby v Praze; státní hudební a dramatická konservatoř v Brně; státní úřad památkový v Praze; státní ústav hluchoněmých v Užhorodě; odborné školy: pro zpracování dřeva v Praze - Žižkově, pro zpracování kovů a koželužská v Hradci Králové.

V oboru kap. 14. (Ministerstvo financí) účtárna 3. a 5. ministerstva financí; ředitelství státního dluhu v Praze; dávka z majetku (ministerstvo financí, zemské finanční ředitelství v Praze a v Brně, finanční ředitelství v Opavě, generální finanční ředitelství v Bratislavě, hlavní finanční ředitelství v Užhorodě); okresní finanční ředitelství v Plzni, Chebu a Českých Budějovicích; finanční ředitelství v Košicích a Liptovském Svatém Mikuláši; hlavní celní úřady v Praze a Děčíně; finanční prokuratura v Praze; úřad pro prodej tabáku v Praze; kolkovní úřad v Praze, ředitelství potravní daně v Praze.

V oboru kap. 15. (Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností) čsl. plavební akc. společnost dunajská v Bratislavě; společnost pro umělecký průmysl lidový "Detva" v Bratislavě; americko-slovenská společnost pro zpracování dřeva "Asdus" v Novém Městě nad Váhem.

V oboru kap. 16. (Ministerstvo pošt a telegrafů) ministerstvo pošt a telegrafů; poukázková ústředna v Praze; nákupna pro poštovní úředníky a zřízence v Praze.

V oboru kap. 17. (Ministerstvo železnic) ministerstvo železnic: stavební odbor a ústřední správa; ředitelství státních drah Praha - Sever, v Plzni a Olomouci.

V oboru kap. 18. (Ministerstvo zemědělství) ministerstvo zemědělství; fond pro opatření strojených hnojiv v Praze; ředitelství státních lesů a statků v Třeboni; státní vyšší lesnická škola v Hranicích; státní odborná hospodářská škola v Nitře; státní výzkumné ústavy zemědělské v Bratislavě a Košicích.

V oboru kap. 20. (Ministerstvo veřejných prací) ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze; zemská komise pro úpravu řek v Praze; komise pra kanalisovaní Vltavy a Labe v Praze; čsl. státní aerolinie v Praze; odbočky čsl. státní aerolinie v Bratislavě a Košicích; hydrologický ústav v Praze; státní geologický ústav v Praze; ústav pro hospodárné využití paliv v Praze; ústřední inspektorát pro službu cejchovní v Praze.

V oboru kap. 21. (Ministerstvo sociální péče) ministerstvo sociální péče: agenda státních příspěvků k podpoře v nezaměstnanosti; zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Brně a útulna pro válečné poškozence v Pohořelicích; stavební družstva: "Rodina" obecně prospěšné stavební a bytové družstva ve Vršovicích, obecně prospěšné stavební družstvo v Michli, stavební družstvo čsl. legionářů a jich příbuzných pro obvod Velké Prahy v Praze - Podolí, družstvo válečných invalidů pro stavbu rodinných domků na Smíchově, "Strojvůdce" obecně prospěšné stavební družstvo ve Strašnicích, stavební družstvo veřejných a soukromých zaměstnanců "DOPZ" v Bratislavě, obecně prospěšné stavební družstvo finančních a jiných veřejnoprávních zaměstnanců v Bratislavě, obecně prospěšné stavební družstvo státních zaměstnanců "Budoucnost" v Bratislavě, kolonisační družstva pro Slovensko v Bratislavě, obecně prospěšné stavební a bytové družstvo v Semilech, stavební družstvo pro železný Brod a okolí, všeobecně prospěšné stavební a bytové družstvo pro Turnov a okolí a stavební a bytové družstvo okresu novopackého v Nové Pace.

V oboru kap. 23. (Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) ministerstvo veřejného zdravotnictví a.tělesné výchovy; expositura ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v Bratislavě; státní zdravotní ústav v Praze; státní nemocnice v Žilině s filiálkou v Bytčici.

Dohlídek těch jest úhrnem 103.

Tento seznam dohlídek byl již předložen oběma sněmovnám Národního shromáždění přípisem ze dne 8. února 1927; mimo to přípisem ze dne 12. září 1927 byl také předložen seznam za I. pololetí 1927, čímž nejvyšší účetní kontrolní úřad, jak v účtu za rok 1925 bylo uvedeno, vykonává pravidelné referování o tomto oboru své činnosti.

Státní závěrečný účet obsahuje ještě tyto další části:

Úhrnný účet účinů v cenných papírech, který obsahuje příjem a výdaj cenných papírů, rozčleněný jednak podle účinů na rozpočet a účinů mimo rozpočet, jednak podle jednotlivých ministerstev (část 10).

Vyrovnávací účet (saldo) veškerých státních příjmů a výdajů, který vykazuje podle jednotlivých druhů pokladen veškerý peněžní obrat v hotovosti, a to jak účinů na výši státního jmění působivých (reelních), tak i účinů průběžných. Tento účet, v němž úhrn příjmů po připočtení počáteční pokladní hotovosti se rovná úhrnu výdajů, po připočtení konečné pokladní hotovosti, jest zkouška číselné správnosti celého státního závěrečného účtu (část 11).

Nedoúčtované položky: číselný výkaz, rozčleněný padle druhů pokladen a obsahující částky hotovostí a cenných papírů z průběžného účtování, které počátkem a koncem správního roku nebyly vzájemně vyrovnány (část 12).

Pokladní hotovosti a zásoby cenných papírů: seznam vykazující zůstatky hotovostí a cenných papírů ve státních pokladnách ke dni 1. ledna a 31. prosince 1926. Celkový výsledek těchto skutečných pokladních zůstatků jest připočtením aktivních a odečtením pasivních nedoúčtovaných položek upraven na pokladní hotovost, vyplývající z působivého hospodaření státního na rozpočet a mimo rozpočet (část 13).

Státní podniky: v této části se vykazují hospodářské výsledky jednotlivých státních podniků zřetelem k ustanovení vládního nařízení čís. 206/1924 Sb. z. a n. ve formě účtů ztráty a zisku, jak to jest obvyklé při hospodářství obchodním; náklady a těžby se nevykazují podle jednotlivých účtů detailních, nýbrž jen podle celkových účtovacích odvětví, obdobně jako se neuvádějí v hospodaření na rozpočet výsledky jednotlivých položek podrobného rozpočtu, dále se vykazují v této části náklady vynaložené na podnikové investice (část 14).

Vysvětlivky rozdílů mezi rozpočtem a náležitostí (část 15).

Jako samostatné účty, jež se mají podle níže citovaných zákonů předkládati každého roku Národnímu shromáždění ke schválení, jsou tomuto státnímu závěrečnému účtu připojeny: účet státního melioračního fondu (zák. ze dne 19. prosince 1919, čís. 21 Sb. z. a n. z r. 1920), účty státního bytového fondu (zákony ze dne 22. prosince 1910, čís. 242 ř. z., a ze dne 20. února 1919, čís: 98 Sb. z. a n.) a účty dávky z majetku a přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.