Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Policejní komisařství v Karlových Varech, provádějící tiskovou prohlídku časopisu ťVolkswilleŤ, zabavilo č. 46 tohoto časopisu ze dne 24. února 1927, shledavší v jednom místě článku ťVon Masaryk zu MetternichŤ, jež v interpelaci doslovně jest otištěno, skutkovou podstatu §u 300 tr. z., čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862 čís, 8 ř. z. z r. 1863 a § 491 tr. z.

Krajský jako tiskový soud v Chebu zabavení z týchž důvodů v plném rozsahu potvrdil. Jde tedy o zabavení soudní, jež možno měniti jedině pořadem instancí soudních.

Okolnost, že toto místo, v časopisu ťVolkswilleŤ zabavené, otištěno bylo bez závady v jiných, jinde vycházejících časopisech, nedokazuje nesprávnost postupu policejního komisařství v Karlových Varech, kdyžtě sám soud uznal oprávněnost zabavení.

Vzhledem k tomu není důvodu k nějakému opatření.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, ministerstvo sociální péče a ministerstvo obchodu, průmyslu a živností vítá zájem interpelantů na otázce účelného vybudování poraden pro volbu povolání, jakož i na účelném jeho předpokladu, který tazatelé správně vidí ve zřizování školního lékařství. V obou ohledech ministerstva pracují a ministerstvo veřejného zdravotnictví vydalo pokyny o provádění školního lékařství na školách národních, městských i venkovských a dokončuje vydání těchto pokynů pro školy střední.

V oboru pro volbu povolání podporuje toto ministerstvo zejména lékařskou stránku těchto poraden, jejíchž důležitost jest příslušnými odborníky stále více zdůrazňována, Děje se tak podporou příslušných ústředí i jednotlivých poraden, zejména pokud se jejích zařízení týče. V obou směrech bohužel subsidiarní pomoc ministerstva veřejného zdravotnictví omezována jest skrovnými prostředky po ruce jsoucími, takže jen pří vydatném zvýšení položky ťPéče o mládežŤ mohlo by ministerstvo veřejného zdravotnictví pomýšleti na plánovitý postup, který předpokládá jak investiční tak vydržovací podpory jednotlivých institucí.

Také ministerstvo sociální péče sleduje pozorně vývoj poradnictví pro volbu povolání uznávajíc jeho velkou důležitost v celkové organisaci sociální péče o mládež.

Poradny pro volbu povolání vykazují slibný rozvoj a jsou ministerstvem sociální péče v mezích finanční možností daných státním rozpočtem i hmotně podporovány.

Správná volba povolání pokud jde o živnosti, má význam i pro snahy pro zvelebování živností a proto podporuje odborné poradnictví také ministerstvo obchodu tím, že povoluje každoročně značnější subvencí ťÚstředí poraden pro volbu povoláníŤ a že se súčastňuje porad kuratoria toho Ústředí svým stálým zástupcem.

Mezi súčastněnými ministerstvy je v proudu jednání o zjednodušení postupu při podpoře Ústředí a jednotlivých poraden ze státních prostředků.

Svaz válečných poškozenců v Ústí n. L. odvolávaje se na vynesení ministerstva financí ze 17. června 1924, č. 63073/24-IV.A/13 o přidělování společníků majitelům větších tabákových prodejen navrhl v listopadu 1924 75%ního válečného invalidu Řehoře Günzela jako společníka do některé tabákové prodejny. Při protokolárním výslechu udal Günzel, že by se osobně súčastnil v trafice Jana Druneckého nebo Bohuslava Berky v Ústí nad Labem. Poněvadž však bylo vyšetřeno, že Günzel vůbec neovládá státní jazyk, zamítlo zemské finanční ředitelství v Praze jeho žádost 7. března 1925.

Toto rozhodnutí odpovídá intencím ministerstva financí, které oběžníkem z 8. listopadu 1924, č. 125935/24-IVA/13 uložilo všem finančním úřadům, aby žádaly od prodavačů tabáku průkaz znalostí státního, jazyka a to aspoň v takové míře, aby mohli řádně obsloužiti zákazníka.

V případě přidělení činného společníka Druneckému musilo býti dbáno jazykové otázky tím spíše, ježto šlo o tabákovou prodejnu umístěnou ve státní poštovní budově.

Další žádost Günzelova ze 14. března 1925 o přidělení za společníka do tabákové prodejny Bohuslava Berky ťna TržištiŤ v Ústí n. L. neměla výsledku, poněvadž Berkovi byl přidělen těžší a potřebnější vál. invalida Adolf Otta ze Všebořic, s čímž páni interpelanti souhlasí.

Do trafiky 90%ního vál. inv. Václava Stehlíka na nádraží v Ústí n. L. nebyl dosud vůbec přidělen společník, poněvadž ředitelství st. drah Praha-Sever v Praze, které výhradně disponuje prodejní místností, projevilo po dvakráte nesouhlas s návrhem, aby Stehlíkovi byl přidělen společník. Nádražní trafiky lze totiž obsazovati podle § 47. předp. obsaz. jenom v dohodě, s ředitelstvím st. drah.

Josefíně Bischofové, trafikantce na nádraží býv. ÚTD nebyl přidělen Günzel za společníka, poněvadž bylo nutno, aby prodavač kuřiva v této trafice znal státní jazyk. Günzel však této podmínce nevyhovuje. Seznam všech uchazečů o společenství v trafice Bischofové byl zaslán ředitelství st. drah Praha-Sever a toto navrhlo přípisem z 23. ledna 926 jako společníka 45%ního vál. invalidu Miroslava Sábu. Vzhledem k tomu přidělilo zemské finanční ředitelství v Praze rozhodnutím z 10. března 1926 Sábu za společníka Bischofové. Se zemským úřadem pro péči o vál, poškozence nebylo nutno v tomto případě jednati, poněvadž šlo v obsazení nádražní trafiky podle §u 47, předp. obsaz.

K otázce přidělení Günzela do prodejny V. Krause připomínám toto:

Ředitelství st. drah Praha-Sever nesouhlasilo přípisem ze 7. července 1926, aby byl přidělen společník nádražní trafice 66 2/3%ního vál. invalidy Václava Krause ve Střekově, poněvadž čistý výnos této tab. prodejny není tak veliký, aby zabezpečil existencí dvou rodin těžkých a potřebných vál. poškozenců. Z tohoto důvodu ponechalo zemské fin. ředitelství rozhodnutím z 3. srpna 1926 tabákovou prodejnu Krausovi prozatím bez společníka. V roce 1926 měla tato tab. prodejna obstarávaná bez placené prodavačky čistý výnos pouze 23,228.25 Kč.

Stejný výsledek měly jednání o přidělení společníka do trafiky vdovy po vál. poškozenci Františky Růžičkové ve stánku na železničním mostě v Ústí n. L. Přihlížejíc k rodinným i majetkovým poměrům Růžičkové a k čistému výnosu trafiky nedalo ředitelství st. drah Praha-Sever přípisem ze 14. srpna 1926 souhlas k sespolečnění této tab. prodejny.

Pokud jde o přidělení společníka legionáře Bohumila Kloudy trafikantce Karolině Pechové v Ústí n. L. rozhodnutím zemského fin. ředitelství z 8. ledna 1927 podotýkám, že i v tomto případě byl proti Řehoři Günzelovi vylučující důvod, že vůbec neovládá státní jazyk.

O sespolečnění tabákové prodejny Eduarda Kündigera v Ústí n. L. nebylo dosud rozhodnuto, poněvadž výnos této trafiky stále klesá a šetření o poměrech uchazečů o společenství nejsou skončena.

Karlu Magesovi, trafikantu v Ústí n. L. přidělilo zemské finanční ředitelství v Praze rozhodnutím z 8. července 1925 za společníka 100%ního vál. invalidu Václava Bílka, Řehoř Günzel neměl v tomto případě podanou žádost o společenství.

Z vylíčeného stavu věcí plyne, že se nenadržuje neodůvodněně jiným uchazečům na úkor 75%ního vál. poškozence Řehoře Günzela.

Není příčiny k opatřením, aby se zamezilo domnělé odstrkování Günzela.

Poněvadž žádal o účast v tabákových prodejnách, v nichž bylo třeba činného společníka, nemohlo býti jemu vyhověno pro naprostou neznalost státního jazyka. Jiných vylučujících důvodů proti němu nebylo. Kromě toho při mnohých žádostech šlo o nádražní trafiky a tu bylo možno přiděliti společníka teprve po dohodě se železniční správou. V těchto případech ředitelství st. drah, sledujíc zájmy železničního provozu buď vůbec nedalo souhlas k sespolečnění prodejny nebo navrhlo jiného uchazeče.

Nároky válečného invalidy Řehoře Günzela mohou příště býti splněny, jestliže si podá žádost o přidělení za společníka tabákové prodějně s výnosem, který snese tichého společníka, Za činného společníka mohl by býti přidělen jen tehdy, naučí-li se státnímu jazyku aspoň tak, aby se dorozuměl se zákazníky české národnosti. Ovšem při tom se předpokládá, že nebude potřebnějších uchazečů.

Vyhláškou ministra financí v dohodě s ministrem obchodu ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 Sb. z. a n, byla daň z obratu u jatečného dobytka a masa paušalována tím způsobem, že bylo vybírání paušalované daně z obratu u masa připnuto na daň z masa. Aby usnadněna byla kontrola daně z obratu a zjednodušeno vybírání této daně, bylo ve zmíněné vyhlášce stanoveno, že paušál daně z obratu se vybírá ve všech Případech, kdy se vybírá daň z masa. Z této zásady byla stanovena úchylka pro, případy, kdy zemědělec poráží dobytče výhradně pro spotřebu své domácnosti.

Postup důchodkových kontrolních úřadů v případech, uvedených v interpelaci, byl úplně správný, neboť zmíněné úřady se řídily přesně zněním výše uvedené vyhlášky.

Poněvadž v praksi se ukázalo, že vybírání paušalované daně z obratu u masa jest Podnětem k četným stížnostem postižených zemědělců, byl v dohodě s ministerstvem zemědělství výnosem ze dne 9. dubna 1927, č. 33.384 dán podřízeným úřadům tento pokyn.

ťZ nutných porážek, které zemědělci samí provedou nebo dají provésti a při nichž maso z poraženého kusu bude v drobném výseku rozprodáno u zemědělce nebo na jatkách, nebudiž od 1. ledna 1927 vybírán paušál daně z obratu u masa podle vyhlášky ministra financí, v dohodě s ministrem obchodu ze dne 25. listopadu 1925, č. 247 S6, z. a n., rovněž nebudiž zmíněný paušál vybírány těch případech, kdy nutnou porážku provede spolek pro vzájemné pojišťování hovězího dobytka a maso z poraženého kusu v drobném výseku rozprodá ve svých místnostech nebo na jatkách.

Úleva tato platí, pokud jde o nutné porážky hovězího dobytka, i pro hostinské, kteří jsou zároveň zemědělci.

Shora zmíněná úleva však neplatí v těch případech, kdy drobný výsek a prodej masa se děje u řezníka, dále pak neplatí pro ty zemědělce, kteří jsou zároveň řezníky.

Okolnost, že šlo skutečně ti nutnou porážku a že maso z nutně poraženého kusu bylo rozprodáno v drobném výseku, musí zemědělec nebo spolek vhodným způsobem prokázati (na př. vysvědčením zvěrolékaře, potvrzením obecního úřadu nebo jiného úřadu nebo orgánu atd.).

Paušál daně z obratu u masa, zaplacený zemědělci nebo spolky pro vzájemné pojišťování hovězího dobytka ze shora zmíněných nutných porážek, provedených po 31. prosinci 1326, budiž zemědělcům nebo spolkům vrácen z úředního podnětu, bude-li zjištěno, že šlo skutečně o nutnou porážku a že maso z nutně poraženého kusu bylo v drobném výseku rozprodánoŤ.

Rozšíření úlevy, stanovené zmíněným výnosem, na dobu před 1. lednem 1927 pro ty zemědělce, kteří zvláště za vrácení daně si zažádají, není z důvodů administrativních možno, ježto by navracováním daně za rok 1926 byla finanční správa značně zatížena.

Aby dále bylo zamezeno dvojí placení paušálu daně z obratu u masa v těch případech, kdy chovatel dobytka, jenž není řezníkem nebo obchodníkem dobytkem, nebo kdy soukromník vykoná nebo vykonati dá porážku, avšak maso z poraženého kusu nepoužije výhradně pro spotřebu své domácností, nýbrž celý poražený kus nebo jeho část odprodá řezníku nebo obchodníku dobytkem, bylo již výnosem ze dne 22. května 1926, č. 48581 stanoveno, že v těchto případech zmíněný chovatel dobytka nebo soukromník smí si sraziti z paušálu, který je sám povinen platiti, paušál, který musí zaplatiti z váhy koupeného masa řezník nebo obchodník dobytkem.

Ministerstvo zemědělství má samo největší zájem na tom, aby nejen odbyt domácího dobytka byl zajištěn, nýbrž, aby také domácí potřeba byla kryta domácí výrobou a dovoz z ciziny byl omezen na nejnutnější míru.

Ministerstvo zemědělství také v těchto směrech pracuje jednak přímou i nepřímou podporou akcí zvelebovacích i zpeněžovacích jednak omezováním dovozu, kde žádají toho ohledy veterinárně-policejní.

Poskytovati dopravní výhody přísluší ministerstvu železnic, ministerstvo zemědělství bude však podporovati co nejúčinněji konkrétní návrhy, jichž se mu v té příčině dostane.

Dovoz cizozemského dobytka a obchod s ním děje se na podkladě ustanovení zvláštních povolení ministerstva zemědělství s hlediska veterinárního, která jsou vydávána od případu k případu nebo dle ustanovení veterinárních konvenci, smluvených s některými státy. Tato ustanovení zaručují dovoz dobytka nepodezřelého a z míst, v nichž nevyskytly se nákazy přenosné na druh zvířat, o nějž jde. Takováto doprava dobytka jest přísně kontrolována pohraničními zvěrolékaři a úředními zvěrolékaři v místě určení. V důsledku těchto, opatření staly se případy přenosu nákaz z ciziny zcela výjimečnými.

Přípravné práce k osnově pensijního zákona, který by sjednotil pokud možno pravidla pensijní pro všechny zaměstnance státní a jejích pozůstalé, se konají s největším urychlením. Jest snahou vlády, aby práce tyto byly skončeny pokud možno nejdříve, avšak se zřetelem na neobyčejný rozsah a obtížnost látky - jak zevrubněji vylíčeno v odpovědi vlády ze dne 25. listopadu 1926 (č. tisku VII/725/26) na naléhavou interpelaci poslanců H. Bergmanna, Fr. Buřívala, B. Procházky, L. Pechmanové a spol. v téže věci podanou (č. tisku 596/26) - nelze naprosto jíž nyní určití dobu, kdy to bude možno.

K otázkám, položeným ve výše uvedené interpelaci možno odkázati na odpověď vlády na interpelaci poslance inž. Junga a druhů, otištěnou v tisku čís. XI/808 a na odpověď vlády na interpelaci poslanče Knirsche, otištěnou v tisku čís. 999. Z obou těchto odpovědí vysvítá, že pro posouzení trestnosti činu je rozhodujícím subjektivní provinění, o tom, zda tu provinění, je čili nic, rozhoduje řádný soud, na nějž nelze státní správě vykonávati vlivu.

Nemůže býti pochyby o tom, že proti stanovám spolku, jak. se jich ostatně pan poslanec Knirsch dotkl ve své řeči, pronesené dne 15. února t, r. v plenu poslanecké sněmovny, nelze ničeho namítati. Pro posouzení povahy spolku jest však v prvé řadě rozhodným zodpovědění otázky, jakou činnost spolek ten ve skutečností vyvíjí a tu dlužno konstatovati, že soudním řízením bylo jíž vícekráte dokázáno, že tohoto jinak dle stanov bezzávadného spolku bylo zneužito jako vhodné půdy k protistátním agitacím. Je pochopitelno, že státní správa vyhovuje jen základním požadavkům ochrany státní bezpečností, postupuje-li s krajní opatrností vůči členům organisace, o níž jsou tyto skutečnosti známy. Jestliže konsulát v Linci varoval způsobem, který se v interpelací vytýká, členy spolku před příjezdem do státního území, činil tak jen v zájmu dotyčných osob samých, odpovědnost spadá na všechny ty, kteří spolku k nezákonným činům zneužili. Výrazy v interpelaci použité, jako věrolomné chování a vydírání dlužno se vší rozhodností odmítnouti a ministerstvo věcí zahraničních nemůže než opětně upozorniti, že proti těm osobám, které vědomě protistátními skutky provinily se proti platným zákonům, bude nadále postupováno podle zákona.

Trestní záležitost, o níž se interpelace zmiňuje, vyřízena byla pravomocným sproštěním obžalovaného, takže není příčiny k nějakému opatření.

Ministerstvo veřejných prací béře s povděkem na vědomí, že uznávají páni interpelanti mimořádnou solidnost a účelnost na Bílé Desné ve trati pod jezem továrníka Simma provedených staveb, jež si vyžádaly v létech 1919-1926 nákladu 5,875.000 Kč. Zůstal doposud neupraven díl tratí dlouhý pouze 378 m, pro který jest vypracován zemskou komisí pro úpravu řek projekt s rozpočtem 1 1/2 mil. Kč. Ježto fond pro úpravu řek jest letos nedostatečně dotován, nelze celou tuto zbývající úpravu letos provésti. Bude snad možno přikročiti letos ku stavbě jezu a lávky, ve kteréž příčině se projednává úhrada s ministerstvem financí.

Pokud se týká prací zahrazovacích od Simmova jezu vzhůru, t. j. od km 2,352-6,400, spadajících do kompetence ministerstva zemědělství, jichž náklad rozpočten byl včetně udržovacího fondu podle cenových poměrů

počátkem r. 1920 na .........2,310,000,- Kč,

později zvýšen na..........2,962.000.- Kč

a konečně vypočten na......4,320,000,- Kč

prováděny byly tyto v. r. 1920-1925, hlavně však v r. 1922 a 1923.

Celkový náklad, jehož si vyžádalo zřízení 4 kamenných přehrádek s příslušnými opevněními břehů, činí 724,361.43 Kč a byl až na částku 27,522.50 Kč uhrazen plně z prostředků státních a zemských.

Poněvadž provádění projektovaných zahrážek setkalo se s nemalými překážkami, zaviněnými jednak dělnickými stávkami a velikými požadavky mzdovými, jednak nesnázemi dopravními, protože někteří zájemníci podali proti zahrážkám námitky ve snaze získati znovu v tratí nad jezem Em. Simma stavební místa provedením úpravy spojené s nákladnými stavbami pobřežními a vybudování vodních zařízení pro průmyslové podniky, tedy účel, který netvoří vlastní podstaty hrazení a vzhledem k tomu, že podmínkám pro finanční zajištění tohoto podniku na kterých se subvencující činitelé dohodli, nebylo zájemníky až na Em. Simma a Ed. Dresslera vyhověno, byly na Bílé Desné provedeny jen výše uvedené práce zahrazovací a rozhodnuto, aby další zahrážky omezily se na práce ve veřejném zájmu nezbytně nutné.

S tímto stanoviskem projevil souhlas i zemský správní výbor a byly povoleny na uskutečnění přehrážek v tratí km 3,25-6,400 v zájmu veřejném nezbytně nutných k celkové potřebě per 474.400 Kč 70%ní a 30%ní příspěvek.

V důsledku toho zařazena byla do stavebního programu pro r. 1927 na provedení těchto prací částka 474,000,- Kč.

Zahrazovací činnost v rámci tohoto obnosu zahájena byla začátkem července t. r.

K tomu se ještě podotýká, že vzhledem na příznivější výsledek jednání se zájemníky o přiměřených příspěvcích k uskutečnění podniku - jednání to provedeno dne 9. června t. r. - zamýšlí se dle návrhu kolaudační komise, provésti zahrazovací práce na Bílé Desné v celém rozsahu projektu až na ony, které byly již dříve z něho vypuštěny, resp. jichž rozměry byly sníženy.

Po schválení a finančním zajištění tohoto projektu v dohodě s ministerstvem financí a se zemským správním výborem a za předpokladu, že příslušní zájemci skutečně přiměřeně přispějí, bude v zahrazovacích pracích pokračováno.

Není správné tvrzení interpelace, jakoby finanční správa ve Slezsku nebyla vůbec použila práva zprostiti podle ustanovení 4, odst. čl. 64 jazykového nařízení zaměstnance starší 50 let a vykazující alespoň částečnou znalost státního jazyka od výkonu jazykové zkoušky. V době, kdy jazykové nařízení nabylo účinnosti, bylo zaměstnanců národností německé starších 50 let v obvodu fin. ředitelství v Opavě 101, z nichž bylo jazykové zkoušky zproštěno 29 zaměstnanců, což činí okrouhle 29% celkového počtu těchto zaměstnanců německé národnosti. Mimo to v poslední době podávány jsou mnohými zaměstnanci opětovné žádostí za zproštění od opravné jazykové zkoušky podle odst. 4, čl. 64 jazykového nařízení. Pokud jsou podávány zaměstnanci, kterým v době, kdy jazykové nařízení nabylo účinnosti, nebylo alespoň 50 let, musí býti ovšem bezpodmínečně zamítány pro nedostatek podkladu v jazykovém nařízení, pokud byly Však podávány zaměstnanci staršími 50 let, byly tyto žádostí podrobeny v ministerstvu financí opětně co nejblahovolněji úvaze, takže se výše uvedený počet zproštěných zaměstnanců ještě značně zvýšil.

V interpelaci zmíněná nová žádost odborové organisace německých berních úředníků ve Slezsku, aby zaměstnanci nad 40 let byli osvobozeni od zkoušky, nebyla v ministerstvu financí vůbec zjištěna, leč neměla by ohledně zaměstnanců do 50 let věku žádné opory v nových jazykových předpisech.

Konečně zmiňuje se interpelace též o nesmyslném prý klasifikování zaměstnanců domněle odstoupivších známkou ťnedostatečněŤ. K tomu podotýkám, že tento postup znamenal vlastně velikou benevolencí vůči zkoušeným zaměstnancům. Zaměstnanci odstoupivšímu nemusí býti vydáno ovšem žádné vysvědčení, ale takový zaměstnanec nevyhověl podmínce podati průkaz jazykové znalosti zkouškou v 6 měsíční lhůtě stanovené v 1. odst. čl. 64 jazykového nařízení (to jest do 4. srpna 1926) a stíhají ho veškeré následky článku 66 jaz. nařízení po případě ihned.

Naproti tomu bylo u zkušební komise pro Slezsko postupováno se svolením ministerstva financí tak, že se sice se zaměstnanci neovládajícími státní jazyk zkouška formálně zahájila, na jejích prohlášení však, že státní jazyk neznají tak dobře, že by zkoušku s kladným výsledkem mohli vykonati, byla jim vyhotovena vysvědčení se známkou ťnevyhovělŤ a mohla jim pak býti současně stanovena k opakování zkoušky přiměřená lhůta, což by nebylo bývalo možno, kdyby byl takový zaměstnanec prostě odstoupil a tudíž se zkoušce vůbec ani formálně ve stanovené lhůtě s možností reparátu nebyl podrobil.

V odpověď na shora uvedenou interpelaci poukazuje se na odpovědí vlády, dané na naléhavou interpelací pp. poslance H. Simma a druhů (čís. tisku 1016) a interpelací pp. poslanců Elstnera, Kreibicha a druhů (č. tisku 930/XX).

Požadavku, uvedenému v bodě 1. interpelace vyhovělo ministerstvo financí v tom směru, že přiznalo sklářskému průmyslu, aby mu byla vrácena daň z uhlí, upotřebeného při výrobě zboží, vyváženého do ciziny a to s účinností od 1. února 1927.

Státní správa železniční neopomíjí žádné příležitosti, aby přispěla k podpoře sklářského průmyslu a ke zmírnění krise (bod 2.). Zejména zlevnila státní správa železniční již dovozné pro nejdůležitější suroviny potřebné k výrobě skla, a to pro moučku vápencovou a pro křemenný písek sklářský, mimo to povolila s platností od 1. června 1927 12%ní slevu pro přepravu uhlí k výrobě skla. Rovněž dostává se zásilkám jabloneckého skla pří vývozu různých tarifních výhod v rámci přímých svazových tarifů.

Pokud jde o požadavek uvedený pod bodem 3., t. j. aby byla zrušena daň z obratu pro sklářský průmysl, se podotýká, že platný zákon o dani z obratu nepřipouští úplného zrušení této daně. Finanční správa však plně uznává kritickou situací sklářského průmyslu a pokud možno vychází tomuto průmyslu vstříc. Tak na př. v oboru jabloneckého zboží platí jíž od 1. ledna 1921 zvláštní paušál, vybíraný pouze z hotového zboží a to jen ve výši 1/2%, kdežto veškeré převody, které toto zboží prodělává, během výrobního procesu, jsou daně z obratu prosty, Stejně vychází finanční správa vstříc i drobným sklářským podnikatelům, kteří ve mzdě pro jiné podnikatele surové skla brousí, malují nebo jinak zušlechťují, a po dohodě s jejich zástupci povolila a také na příště jest ochotna povoliti, aby na místo daně z obratu platiti ročně jen paušálně určitou nízkou částku.

Pokud se týče bodu 4. a 5. sděluje vláda, že v souboru jednání o obchodní smlouvu mezí Československou republikou a Německem, jež se právě vede, jedná se i o snížení cla na československé výrobky sklářské. Naše delegace, hájíc zájmy sklářského průmyslu, postupuje v dohodě s hospodářskými organisacemi tohoto odvětví průmyslového a možno očekávati, že pro odbyt našich výrobků v cizině bude docíleno výhod. Pro dovoz německých chemických výrobků budou poskytnuty slevy, pokud se jimi ovšem neohrozí domácí průmysl chemický.

Otázka navázání diplomatických styků se sovětským Ruskem je ve stadiu, jak je sdělil ministr věcí zahraničních v posledních dvou schůzích zahraničního výboru poslanecké sněmovny.

Stanovisko státní správy k otázce zákazu výroby t. zv. smirkového zboží v oboru kristalerie, flaconerie a kroužků (bod 6, interpelace) bylo zevrubně vylíčeno v odpovědí vlády na naléhavou interpelaci poslance H. Simma a druhů o provádění nutných opatření v jabloneckém zboží (čís. tisku 1016). K vývodům těmto se ještě podotýká, že větší část dohod výrobců v oboru jabloneckého zboží, jež byly v poslední době uzavřeny, opírá se o ustanovení §u 114, odst. 3, lit. i) živnostenského řádu. Praktickému použití je ovšem dosud na závadu nepatrná trestní sankce (§ 125 ž. ř.). Pro budoucnost bude sjednána odpomoc ustanovením odst. 3, §u 53, zákona proti nekalé soutěži čís. 111. Sb. z. a n. podle něhož členové společenstva jednavší proti usnesením, která se stala podle ustanovení §u 114., lit, i) živn. řádu, budou za určitých předpokladů moci býti trestáni pro přestupek živnostenského řádu.

K bodu 7, interpelace se konečně podotýká, že výplata podpory v nezaměstnaností děje se na podkladě nyní platného zákona o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných ze dne 19. července 1921, čís. 267 Sb. z. a n. Pro výplatu podpor v nezaměstnanosti v jiné formě není zákonného podkladu. Citovaný zákon nemá též ustanovení o podporování t. zv. nouzových prací, podnikaných z důvodů čelení nezaměstnaností. Při provádění prací a staveb veřejných státem béře se ovšem samozřejmě zřetel k tomu, aby jimi bylo také čeleno nezaměstnaností.

Postiženým podkrkonošským okresům povoleny byly vydatné podpory k nouzovým stavbám silničním a to v okrese Semily na stavbu silnice Bohňovicko-Horská Kamenice 50% skutečného nákladu nejvýše však částku 210,000 Kč okresu Jilemnice na stavbu silnice Hrabačov-Valteřice-Vrchlabí 30% skutečného stavebního nákladu, nejvýše však 310,000 Kč a okresu Vrchlabí na stavbu silnice Vrchlabí-Valteřice-Hrabačov 30 skutečného stavebního nákladu, nejvýše však 84.000 Kč.

Budou-li předloženy další vhodné projekty na stavby silnic a dovolí-li to úvěry povolené státním rozpočtem, bude ministerstvo veřejných prací ochotno povoliti přiměřené subvence i k těmto stavbám.

Ministerstvo veřejných prací právě zadalo stavbu obytného domu v Jilemnici a projektuje stavbu obytného dómu v Jablonci n. N., takže i na těchto stavbách bude lze umístiti něco dělnictva.