Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Knejzlíka, Hrušovského, Sladkého a druhů o porušeni zákona ze dne 23. dubna 1925, čís. 96 Sb. z. a n. (tisk 1122/III),

II. min. vnitra na interp. posl. Mondoka, dra Gati, Sedorjaka a soudr., že užhorodské policejní ředitelství zakázalo kolportovati číslo 5, časopisu "Karpatská Pravda" ze dne 1. dubna 1926 (tisk 354/IV),

III. min. národná obrany na interp. posl. Kreibicha, Elsinera a druhů o smrti vojína Václava Schäfera u dělostřeleckého pluku 52 v Josefově (tisk 1032/XIV),

IV. vlády na interp. posl. dra Czecha a soudr. o provádění censury v rozhlase (tisk 955/III),

V. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o censurních poměrech v západních Čechách, (tisk 1017/XII),

VV. min. financi na interp. posl. Dietla a soudr., že berní úřady zneužívají povinnosti stran podati vysvětleni (tisk 1122/VIII),

VII. min. průmyslu, obchodu a živnosti na interp. posl. dra Schollicha a druhů, že brněnská zemská politická správa udělujíc koncese postupuje jednostranně (tisk 1032/XIX),

VIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů, že karlovarská statni policie, dávajíc svoleni k žádosti mladé generace něm. nar. strany pořádati společenský "Německý večer", postupovala nezákonně (tisk 979/IX),

IX. min. školství a nar. osvěty na interp. posl. Gregorovitse a druhu o poslovenčeni obce Macháza (tisk 1122/XIX),

X. min. veřejných prací na interp. posl. Štětky a soudr. o předčasném provisionování horníků a porušování pracovního řádu u státních báňských podniků v Příbrami (tisk 840/IX),

XI. vlády na interp. posl. Moudrého, Mikuláše a druhů o přídělu lesů z velkostatku Zelena Hora družstvům starousedlíků (tisk 1122/IV),

XII. vlády na interp. posl. Mikuláše, Langra, Riedla a druhů o provádění pozemkové reformy (tisk 1122/I),

XIII. min. národní obrany na interp. posl. Hampla, Geršla a soudr. o zasahovaní aktivního důstojnictva do sporných otázek politických (tisk 1032/VIII),

XIV. min. spravedlnosti a nár. obrany na interp. posl. Špatného, Davida a druhů o zabaveni "Československého Kovopracovníka" ze dne 11. května 1927, ročník XXIV, č. 21 (tisk 1122/X),

XV. min. ver. zdravotnictva a telesnej výchovy na interp. posl. dra Gatiho, Mondoka, Sedorjaka a súdr. o pomeroch v Užhorodskej nemocnici a o pôsobení dra Václava Merhauta, primára v Užhorode (tisk 955/XI).

Šetřením bylo zjištěno, že v obci Osada jsou dva hřbitovy, starší a nový, oba v majetku řím.-katolické církve, kdežto obecního hřbitova tam posud není. Starší hřbitov není opuštěn, nýbrž se na něm občasně pochovává a je ve vážnosti, jelikož jsou na něm pochováni četní, a to namnoze zasloužilí obyvatelé obce. Na základě §u 10 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb. z. a n., bylo po jednání mezi řím.-kat. církevními úřady a příslušným úřadem politickým na starším hřbitově před časem vyhrazeno zvláštní oddělení pro příslušníky československé církve, o čemž byli tehdy místní representanti této církve prostřednictvím obecního úřadu vyrozuměni. Když duchovní československé církve po úmrtí osoby, o niž v interpelaci jde, intervenoval u okresního úřadu, byl poučen o tomto stavu věci a také si dále do věci nikdo nestěžoval. Za tohoto stavu není důvodu k nějakému opatření.

Policejní ředitelství v Užhorodě zakázalo výměrem ze dne 29. března 1926 č. 1982/pres. na základě §u 11 zákonného článku XIV. z roku 1914 rozšiřování čísla 5. časopisu ťKarpatská PravdaŤ ze dne 1. dubna 1926 ve svém policejním obvodu a to pro 3 vyobrazení v tomto čísle obsažená a v interpelaci otištěná, ježto v nich spatřovalo ohrožení veřejného pořádku a vzbuzování nenávisti proti československému tátu a jednotlivým třídám obyvatelstva.

O tom bylo vydavatelstvo časopisu ťKarpatská PravdaŤ vyrozuměno spolu s poučením o opravných prostředcích, jež bylo uplatniti do 15 dnů po doručení výměru.

Současně byl náklad časopisu zajištěn a ponechán u policejního ředitelství až do pravoplatného rozhodnutí.

Politická správa Podkarpatské Rusi v Užhorodě rozšířila pak výnosem ze dne 9. dubna 1926, číslo 7428 shora uvedený zákaz z týchž důvodů na celé území na Podkarpatské Rusi.

Vydavatelstvo časopisu ťKarpatská PravdaŤ nepodalo však v zákonité lhůtě příslušné odvolání a nebyla tudíž dána možnost, aby pořadem instančním opatření policejního ředitelství a politické správy v Užhorodě byla přezkoušena a event. zrušena.

Nabyla tedy zmíněná rozhodnutí a opatření moci práva.

Protokolárními výslechy důstojníků i mužstva baterie se zjistilo, že před započetím cvičení důstojník řídící cvičení i jemu přidělený poddůstojník řádně poučili mužstvo, jak má se po čas střelby chovati, zejména výslovně zakázali veškeren pohyb před baterií.

Všichni svědkové protokolárně potvrdili, že vojín Schäfer byl zařaděn u děla pouze k čištění nábojnic a měl práci tuto konati asi 4 m za dělem. Dále bylo zjištěno, že neobdržel naprosto žádný rozkaz k vyjmutí nábojnice z hlavně a i kdyby se tak bylo stalo, nemusil by při tom vůbec vstupovati před dělo, poněvadž nábojnice vytahují se z nábojní komory.

Schäfer vběhl před hlaveň samovolně ve chvíli, kdy všechno mužstvo i gážisté upnuli svoji pozornost ke střelbě, takže nemohl mu nikdo v činu zabrániti.

Civilní svědek, který se sám přihlásil, když zvěděl o smrti vojína Schäfera, uvádí do protokolu, že Schäfer skutečně se sebevražednými úmysly zabýval a že v daném případě jednalo se o sebevraždu.

Otec vojína Schäfera byl o smrti synově podrobně, zpraven v den pohřbu velitelem I./52. oddílu a nebylo mu ničeho zatajeno.

S pozůstalými vojína zacházelo se po celou dobu pobytu jejich v posádce co nejšetrněji. Nikomu z vojínů, jak všichni rovněž protokolárně udali, nebylo zakázáno o věci mluviti.

Vojenská správa v těchto případech škodu nehradí, poněvadž podle zákona z roku 1922, č. 41 Sb. z. a n. přísluší péče o pozůstalé po vojínech, kteří zemřeli po světové válce, ministerstvu sociální péče.

ťRozhlasovou činnost provozuje na podkladě platných ustanovení výhradně společnost Radiojournal, spol. s r. o. Tento podnik sestavuje rozhlasové programy, provozované jednak jeho vlastními silami, jednak externími spolupracovníky. Při výběru autorů, látek a při jejich obsahové úpravě (redakci) musí býti tomuto podniku přiznána úplná volnost, ohraničená pouze ohledy na platné zákony, veřejný řád a mravnost, jakož i zřetely k zvláštnímu poslání rozhlasu, který má sloužiti zábavě a poučování všech posluchačů. Byla-li tedy někomu odmítnuta nabízená přednáška, nebo byla-li pro rozhlas vhodně redakčně upravena, nelze toho zazlívati. Naprostou volnost pro uplatňování všech názorů v rozhlase nelze ostatně žádati již z toho důvodu, že rozhlasem se nemluví k určitému, omezenému počtu stejně smýšlejících, nýbrž ke všemu občanstvu, které má stejný nárok, aby obsah rozhlasu mu vyhovoval. A provozování diskusí o sporných věcech je z rozhlasu vyloučeno již z technických důvodů, neboť obsah programu je omezen počtem hodin, určených vysílání.

Censurou v rozhlase lze nazvati pouze dozor státních úřadů nad tím, aby obsahem vysílaných programů nebyl porušen zákon, veřejný řád a mravnost. Proti této censuře nebyla však vyslovena stížnost.Ť

Svobodný projev mínění a volnost kritiky, jak ji mají pp. interpelanti na mysli, jest každému zaručena. Podřízené politické a policejní úřady byly též vícekráte poukázány, aby při tiskové přehlídce připustily i kritiku veřejných orgánů správních, přesahující přípustné meze, pokud tomu nestojí v cestě zájem veřejný.

Resoluce, jejíž však pouze menší konečná část jest v interpelaci otištěna, obsahovala ve svém původním nezkráceném znění tak hrubé rušení obecného míru ve smyslu §u 14 zákona na ochranu republiky, že podřízené politické a policejní orgány právem považovaly za nutné ve veřejném zájmu, aby projev takový nebyl rozšiřován. Proto bylo učiněno na ty, kdož na schůzi resoluci tuto předčítali, trestní oznámení, po případě čtení této resoluce nebylo vůbec, připuštěno, a konečně časopis, přinášející její otisk, byl zabaven.

Ministerstvo financí vyhovuje shora uvedené interpelaci a činí současně opatření, aby berní správa v Aši byla poučena, že nemůže na základě ustanovení §u 46, odst. 2 zákona o dani z obratu žádati od podnikatelů, aby jí sdělili všechna svá právní jednání, která by mohla zavdati podnět k vyměření daně, nýbrž že může žádati vysvětlení pouze o takových právních jednáních, která k vyměření daně zavdala podnět, t. j. o kterých berní správě jest známo, že byla uskutečněna.

Poněvadž podle vyšetření dotyčný výměr berní správy v Aši vztahoval se jen na vyšetření vyměřovacích pomůcek k předepsání daně z obratu, bylo současně učiněno opatření, aby berní správa byla poučena o vadné citaci ustanovení §u 201 a 269 zák. o os. daních přímých.

K této interpelaci sděluji toto:

Podle výsledku provedeného šetření bylo zjištěno, že Osvald Röhlich žádal již v roce 1920 za udělení koncese zubotechnické pro Strážnici a po delších průtazích, zaviněných nedostatečným průkazem jeho způsobilosti ji obdržel. Tehdy byl majitelem zubotechnického oprávnění v Holiči na Slovensku a toto oprávnění i po udělení koncese pro Strážnici podržel. Měl tedy oprávnění dvě.

Obdržev koncesi pro Strážnici, zažádal brzy na to o přeložení koncese do Nového Jičína, opustiv při tom Strážnici a odebrav se zpět do Holiče.

Byv zamítnut se žádostí o Nový Jičín, podal žádost za přeložení koncese pro Klobouky a tuto koncesi obdržel od ministerstva obchodu. Nyní opět žádá o přeložení koncese do Nového Jičína.

Proti přeložení koncese ze Strážnice do Nového Jičína vyjádřili se v předběžném řízení všichni v úvahu přicházející činitelé a to gremium zubních techniků, úřední lékař okresní správy politické i zdravotní oddělení zemské správy politické jednak pro nedostatečný průkaz způsobilosti, jednak pro nedostatek potřeby obyvatelstva. Jedině obecní zastupitelstvo v Novém Jičíně nečinilo překážek.

Žádost byla zemskou správou politickou v Brně zamítnuta, Röhlich odvolání nepodal.

Rudolf Medek podal v roce 1925 žádost za koncesí zubotechnickou pro Bystrc (u Brna). Byv zamítnut pro nedostatek potřeby obyvatelstva, podal žádost pro Tišnov. Po opětném zamítnutí podal žádost pro Nový Jičín. Při předběžném vyšetřování o této žádosti vyjádřili se dotázaní činitelé částečně proti, částečně pro. Obecní zastupitelstvo v Novém Jičíně nečinilo stejně jako v případě Röhlichově námitek, upozornilo jen, že Röhlich byl pro nedostatek potřeby obyvatelstva zamítnut.

Zemská správa politická uváživši všechny v úvahu přicházející okolnosti, udělila Medkovi koncesi zubotechnickou.

Jest správné, že jak v době žádosti Röhlichovy tak Medkovy byly v Novém Jičíně co do provozování živnosti zubotechnické a zubního lékařství poměry tejné, byliť tam dva zubní lékaři a dva zubní technici. Ostatní poměry žadatelů ale nebyly přece totožné, kdežto Röhlich koncesi již měl, a to dokonce dvě (Holič, Stužnice), nemněl Medek jako začátečník dosud koncese žádné a jednalo se mu o založení existence.

Dále padala v úvahu okolnost, že od doby žádosti Röhlichovy přece uplynula doba téměř půl druhého roku. Žádosti o zubotechnické koncese se množí rok od roku a byla zemská správa politická nucena uděliti koncesi do míst, kle by před krátkou dobou tak nebyla učinila. Kdežto podle prakse předválečné připadal jeden zubní technik na místa s 10,000 obyvateli, dlužno dnes již při 2.000-3.000 obyvatelích se zubním technikem počítati. Zkušenosti válečné o ceně zdravého chrupu vyvolaly nebývalou potřebu zubních techniků. Od roku 1921 udělila zemská správa politická 162 koncesí zubotechnických, počet to, který před válkou nebyl za žádných okolností možný. Třeba tedy od zamítnutí Röhlichovy žádosti uplynula krátká doba, bylo přece potřebu obyvatelstva znovu zkoumati a výsledek byl, že potřeba ta byla uznána.

Přednes písně ťDas BöhmerlandliedŤ a básně ťDeutschböhmerlandŤ na společenském večeru, pořádaném mladou generací německé národní strany v Karlových Varech dne 12. prosince 1926, nepovolen policejním komisařstvím v Karlových Varech, poněvadž jmenovaný úřad na základě své znalosti místních poměrů shledal, že se vzhledem k jich popuzujícímu obsahu nehodí k veřejnému přednesu.

Zákaz tento, do něhož pořadatelstvo samo si cestou instanční nestěžovalo, byl odůvodněn jak místními poměry tak i péčí o zachování veřejného pořádku a pokoje. Není proto důvodu k opatření v interpelaci žádanému.

Státní jednotřídní škola lidová s vyučovacím jazykem československým v Macháze byla roku 1925 zřízena, jako škola menšinová pro děti československých kolonistů, a to po žádosti rodičů těchto dětí a Školské Matice Slovenské Ligy, jež se zavázala hraditi věcný náklad na tuto školu.

Děti maďarské národnosti z obce Macháza chodí bud do obecní lidové školy s vyučovacím jazykem maďarským v Šárostě, vzdálené 2.06 km, anebo do řím.-katolické lidové školy s vyučovacím jazykem maďarským ve Velké Pace, vzdálené 2.6 km. Pokud někteří z rodičů maďarské národnosti dali své děti dobrovolně zapsati do státní lidové školy československé v Macháze, uplatnili tím jen svoje právo podle §u 6 zák. čl. XXXVIII/1868 a státní školská správa podle zákona nemohla jim v tom brániti, nebo je donucovati, aby pro vyhovění školní povinnosti svých dětí volili školu jinou.

Na shora uvedenou interpelaci sděluji, že státní báňské ředitelství postupuje při překládání dělníků do provise přesně podle příslušných zákonných ustanovení. Všichni ke vstupu do provise vyzvání dělníci dosáhli ku dni přeložení do provise nejméně zákonné 30tileté, ve skutečnosti však nejméně 40tileté, příspěvkové pracovní doby, a stáří 55 roků, což odpovídá ustanovení §u 12 zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen ze dne 11. července 1922 Sb. z. a n. č. 242.

Jména ku vstupu do provise navržených dělníků byla oznámena včas Závodní radě státního báňského a hutního závodu v Příbrami, kteráž mohla k návrhu své stanovisko zaujmouti, navrhnouti změnu nebo jinak při provisionování (či propouštění) dělníků podle §u 2, odst. 6. zákona o závodních a revírních radách při hornictví že dne 25. února 1920, č. 144 spolupůsobiti.

Je přirozeno, že závodní správy navrhnou do provise v prvé řadě ony dělníky, kteří jsou méně schopní a méně výkonní a které mohou tudíž ihned postrádati. Jest tedy možno, že byli ponecháni v závodních odděleních v práci schopnější dělníci starší, zatím co méně schopní mladší byli dáni do provise. Jakmile bude za tyto starší dělníky opatřena zapracovaná náhrada, budou rovněž navrženi do provise.

Z navržených 22 dělníků vstoupilo do provise již 11 a 11ti byl povolen vzhledem k jejich žádostem odklad vstupu do provise na dobu pozdější. Z toho postupu jest patrno, že státní báňské ředitelství v Příbrami přihlíží při provisionování dělníků k poměrům jednotlivců a přistupuje na odůvodněné žádosti na odsunutí provisionování na pozdější dobu.

Také při přijímání nových dělníků do závodní práce jedná státní báňské ředitelství přesně podle ustanovení §u 3 nového pracovního řádu. Obě otázky v interpelaci uvedené, otázka odchodu do provise a otázka příjímání nových dělníků úzce spolu souvisí, neboť možno přijímati, jen tolik nových dělníků, kolik jich právě vstoupilo do provise. Za sirotky nelze pak považovati žadatele o práci starší 18 let, taktéž nelze sirotky 16-18 roků staré přijímati pro důlní tesařské nebo stavební práce, jichž nejsou nijak ani znalí, ani tělesně schopni.

Jest samozřejmo, že při nepatrném počtu uvolněných pracovních míst a velmi značném počtu uchazečů o práci, nelze vždy ihned žadatelům o přijetí do práce vyhověti, neboť nelze v zájmu hospodárného provozu závodu přijímati nadbytečné síly.

V interpelaci uvedené případy přijetí do závodní práce nebo jeho odmítnutí byly vyšetřeny a shledáno, že postup státního báňského ředitelství při přijímání dělníku odpovídá i novému pracovnímu řádu i veškerým zákonným ustanovením a jest úplně správný.

Z uvedených žadatelů o práci byli dva přijati a čtyři zamítnuti, vzhledem k jejich zdravotnímu stavu a stáří, ostatní byli pak zaznamenáni pro příště, až se nějaká místa opět uvolní.

Neběží o příděl, jak líčeno jest v interpelaci, nýbrž o odprodej lesa z volné ruky, ku kterému se vlastník velkostatku v roce 1926 uvolil a který k své platnosti potřebuje svolení Státního pozemkového úřadu po rozumu §u 7 záborového zákona.

Státní pozemkový úřad udělil rozhodnutím ze dne 24. března 1927, č. j. 25.490/27-I/2 zásadní souhlas k zamýšlenému odprodeji těchto lesů z velkostatků Zelené Hory:

Smetálky v kat. obci Zahrádce o výměře 35 ha 3670 ml lesnímu družstvu v Sedlišti, Háje v kat. obcích Liškově a Meřčíně ve výměře 43 ha 2144 m2 lesnímu družstvu v Čečovicích, Mýtě, v kat. obci Záhoří ve výměře 19 ha 6540 m2 lesnímu družstvu v Záhoří, Zhůrce v kat. obcích Bezděkovci a Želvici ve výměře 151 ha 0387 m2 lesnímu družstvu v Želvici, Chejlavy v kat. obci Měcholupech ve výměře 38 ha 2540 m2 lesnímu družstvu v Měcholupech, konečně Štědrého a Chlumce v kat: obci Vrčeni ve výměře 108 ha 0859 m2 lesnímu družstvu ve Vrčeni.

V zásadním souhlase bylý kupujícím společenstvům mimo jiné uloženy tyto povinnosti, jež v kupních smlouvách a stanovách mají dojíti zajištění:

1. kupující společenstva sdruží se za účelem hospodaření v předmětných lesích podle jednotného schváleného plánu hospodářského v jedno společenstvo s vlastním lesním úředníkem, jemuž ve věci odborného vedení hospodářství musí býti ponechána dostatečná samostatnost, a prohlásí, že na vyzvání příslušného úřadu sdruží se ke společnému hospodaření lesnímu i s jinými majiteli lesů, kteří k tomu budou určeni, po případě že budou vydržovati společného zkoušeného lesního hospodáře, bude-li tato povinnost vlastníkům lesního majetku uložena v budoucnu buď zákonem nebo vládním nařízením, neb nařízením příslušného úřadu.

2. ve stanovách budou provedeny opravy a doplňky, navrhované ministerstvem zemědělství po stránce zajištění životaschopnosti lesních celků, zabezpečení řádného hospodaření kontroly dohlédacích úřadů na hospodaření a disposice s majetkem družstva.

Uložení těchto podmínek stalo se na podkladě dobrozdání příslušné okresní lesní inspekce a se zřetelem na stanovisko, zaujaté ministerstvem zemědělství.

Udělení zásadního souhlasu neodporuje §u 10 zákona přídělového, jenž upravuje toliko otázky přídělové u lesů a na předpisech §u 7 zákona záborového ničeho nemění.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V přídělovém řízení na velkostatku Jemnici utvořen byl z dvora Komárovice v r. 1923 zbytkový statek, pro jehož budovy nebylo vážných uchazečů, a byl přidělen hospodářskému úředníku, poškozenému pozemkovou reformou podle předpisů §u 25 příděl. zákona a §u 75 náhrad. zákona. O rybník v Komárovicích ucházela se původně obec, v řízení přídělovém upustila však od svého požadavku a byl proto rybník ponechán při zbytkovém statku.

Správně vylíčeno v interpelaci, že přídělová akce v r. 7923 na velkostatcích Jemnici a Budkově nenašla patřičného porozumění u místního obyvatelstva. Poučování a vysvětlování významu akce, konané úředníky Státního pozemkového úřadu zůstalo bez účinku. Tím se stalo, že půda určená v r. 1923 pro příděl z velkostatku Budkova, nemohla býti přidělena pro nedostatek vážných uchazečů a bylo ji nutno propustiti ze záboru podle §u 11 a. z. k žádosti vlastníka. V propuštěné půdě jest též pozemek, jmenovaný v interpelaci, mající výměru as 60 měřic. Pozdějším žádostem o příděl z tohoto pozemku, propuštěného ze záboru nemohlo býti ovšem vyhověno.

V r. 1926 pokračoval Státní pozemkový úřad v přídělovém řízení na velkostatku Budkově, a to na pozemcích dvora Budkova. Obec Komárovice nepřišla zde v úvahu pro značnou vzdálenost pozemků od obce a pro nedostatek půdy. Příděl dostal se toliko uchazečům z obce Budkova: 40 ha 30 a rozděleno byla 30 kvalifikovaným uchazečům průměrně tudíž činil příděl 1 ha 34 a. Tento příděl nebylo lze omeziti pro podprůměrnou jakost půdy v chudé obci ležící přes 500 m nad mořem.

Přídělová akce v Budkově byla provedena podle předpisů, platných pro přídělové řízení. Rozdělení půdy mezi jednotlivé uchazeče stalo se po slyšení místního poradního sboru a za jeho souhlasu. Půda byla přidělena toliko osobám, způsobilým podle předpisu zákona přídělového. Podle těchže předpisů byly utvořeny dvě usedlosti pro Frant. Nesibu a Matěje Jelínka. Příděl válečným invalidům Frant. Posáttovi a Frant. Gethausovi stal se podle vl. nař. č. 117 z r. 1922. Příděl Josefu Šeredovi stal se s ohledem na jeho velmi četnou rodinu. Přídělce Jan Brychta, obstarávající také poštovní dopravu z Budkova do Třebelic, jest zemědělcem podle předpisů zákona přídělového.

Za projevy zájmových a politických důvěrníků státní úřady nezodpovídají. Pokud běží o činnost přídělového komisaře Státního pozemkového úřadu, bylo vykonaným šetřením zjištěno, že počínal si nestranně a plnil předpisy, platné pro přídělové řízení.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda příčiny k nějakému opatření.