Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

K těmto tabulkám nutno úvodem všeobecně podotknouti, že úrok jako ukazatel zápasu o kapitál v určitém hospodářském prostředí jest ve vzájemné souvislosti s výnosem, důchodem i s cenami. Se stoupajícím blahobytem klesá úroková míra, stoupající důchod má podobné účinky jako klesání cen. Úrok působí na cenu prostřednictvím důchodu. Z těchto důvodů jest nutno a jedině možno držeti se příkladů domácích nebo nám hospodářsky nejbližších při řešení dané otázky úrokové.

A proto také lze dovolávati se úrokových sazeb Rakousko-uherské banky, neboť cedulový ústav, jak známo, diskontem svým nejen upravuje oběživo z důvodů měnových, nýbrž vykonává i rozhodný vliv na domácí výrobu tím že udržuje rovnováhu její se spotřebou z důvodů národohospodářských a konečně udržuje rovnováhu bilance platební. Prolíná tedy diskontní politika cedulového ústavu pronikavě celý národohospodářský život vnitř i vně určitého státu a lze proto poznatky na ní zjištěné ceniti daleko výše než jako pouhé zjevy přechodní.

Tak z tabulek o Rakouska-uherské bance, podle nichž za dobu 60 let klesla sazba diskontní pod 4¹/₂% v době 24 let a pouze ve 3 letech a 8 měsících byla 3¹/₂%, souditi lze pro budoucnost na trvalost úroku 4¹/₂%. Tento úsudek podporuje i tabulka o sazbách úrokových z půjček hypotekárních Spořitelny České za dobu více než jednoho století.

Nelze také přehlédnouti, že značná část jmění Ústřední sociální pojišťovny sestává z přechodně uložených hotovostí, z nichž úroková míra dosahuje zpravidla výše diskontní sazby úrokové.

Soukromé pojišťovny musí ovšem počítati pro bezpečnost zájemníků se sazbou nižší, poněvadž nemohou se měřiti co do bezpečnosti s ústavem veřejnoprávním, jakým jest Ústřední sociální pojišťovna.

Zvláštní komise zřízená ministerstvem sociální péče pro přípravu novelisace zákona z 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n., o pensijním pojištění, vyslovila se svými zástupci zaměstnaneckými i zaměstnavatelskými jednohlasně pro 4¹/₂% úrokovou míru; také odborníci sociálního pojištění s nimi v komisi zasedající nevyslovili se proti tomuto usnesení. Též veřejnost i odborný tisk vzaly toto usnesení komise na vědomí.

Lze proto z těchto všech důvodů pro budoucnost, a to aspoň pro dohlednou dobu souditi, že za podklad výpočtu vzatá sazba 4¹/₂% aspoň zatím dostačí. Avšak kdyby tomu tak mimo očekávání nebylo, nemůže přes to nastati nějaké překvapení provázené vážnými poruchami v provádění zákona, neboť nařízenou kontrolou ročně konanou jest vláda udržována při znalosti vývoje celé otázky, takže má stále možnost zavčas učiniti náležité zákonné kroky, aby dosažení účele zákonem vytčeného nebylo nikterak vážně ohroženo.

Za všech těchto úvah rozhodla se vláda použíti 4¹/₂% sazby úrokové při výpočtech pro tuto osnovu.

Podložením výpočtů touto vyšší úrokovou mírou 4¹/₂%ní lze docíliti snížení průměrného pojistného, a sice podle odhadu zprávy výboru sociálně-politického o 10 až 12%. Podrobné výpočty průměrného pojistného byly provedeny týmiž metodami jako v důvodové zprávě k zákonu o sociálním pojištění, tisk posl. sněm. 4186, po případě ve zprávě sociálně-politického a rozpočtového výboru (čís. tisku 4795).

Zvláště bylo přihlédnuto k zatížení plynoucímu z vychovávacích příspěvků pozůstalých po pojištěnkách a z vychovávacích příplatků k důchodům pojištěnek. K tomuto zatížení nebylo na př. v Německu dříve přihlíženo a bylo předpokládáno, že jest zcela nepatrné. Jeho skutečnou výši nebylo také možno ani přibližně určiti pro tehdejší nedostatek statistických podkladů. Později byly získány některé podklady statistického úřadu berlínského a zatížení pak bylo přibližně stanoveno. Béřeme-li u nás v úvahu ženatost pojištěnců Ústřední sociální pojišťovny, shledáváme, že ze všech pojištěných mužů je 42,99% ženatých, ze všech pojištěných žen pak 17,34% vdaných. Také počet dětí připadajících na jednoho pojištěnce je různý podle jeho pohlaví, není však zatím spolehlivých dat, která by bylo možno aplikovati. Přihlížíme-li tedy jen k ženatosti, můžeme velmi bezpečně stanoviti hodnotu nároků na vychovávací příplatky k důchodům invalidnímu a starobnímu pro průměrné pojistné pro ženy 40% té, jež vyplývá ze zatížení plynoucího pro hodnoty těchto nároků pro muže. Tím dociluje se také dalšího snížení celkového pojistného.

Osnovou provádí se změna nároků na vdovský důchod. Tento se podle dosavadního znění zákona přiznává vdově po pojištěnci, když v době jeho úmrtí jest anebo se později stane invalidní, a to po dobu invalidity; osnova pak přiznává nárok na vdovský důchod bez průkazu invalidity vdově, když dokonala 65. rok svého věku. Tím zlepšuje se značně tato dávka, což znamená ovšem jisté zvýšení průměrného pojistného. Aby byla stanovena hodnota nároku na takto nově upravený vdovský důchod, bylo nutno počítati hodnotu nároků vdovy y-leté při úmrtí manželově F_y (zpráva výboru sociálně-politického čís. tisku 4795 posl. sněm., str. 39) podle těchto vzorců:

Aby bylo možno vyhověti požadavku po zavedení nižší třídy pro některé kategorie dělnictva, zvláště dělnictva zaměstnaného ve výrobě zemědělské, když tíživost dosavadního pojistného třídy A je všeobecně uznávána, bylo uvažováno několik způsobů. Osnova pak přiklání se k zásadě, aby dosavadní struktura byla co nejméně rušena a zachovává tudíž dosavadní ustanovení § 12, odst. 6., zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n., potud, že pro pojištění invalidní a starobní shrnuje jako dříve v jednu třídu IV. a V. mzdovou třídu, v další třídu pak VI. a VII. mzdovou třídu a v nejvyšší třídu mzdové třídy VIII. až X. Mzdové třídy I. a II. se shrnují ve třídu A a dosavadní mzdová třída III. tvoří třídu B pro pojištění invalidní a starobní.

S ohledem na uvedené změny v konstrukci dávkového systému bylo vypočítáno metodami důvodové zprávy, po případě zprávy výboru sociálně-politického, průměrné týdenní pojistné a to:

Z toho jest patrno, že nastává vzhledem k dosavadnímu pojistnému snížení

V důsledku této nové úpravy tříd pojištění invalidního a starobního a právě uvedeného pojistného vyplývá v jednotlivých mzdových třídách toto snížení pojistného vzhledem k dosavadnímu:

Podle osnovy snižuje se celkové vydání na pojištění invalidní a starobní. Za účelem stanovení tohoto snížení jest proveden odhad předepsaného pojistného v prvním roce za pojištěnce zařazené do mzdových tříd na základě statistického šetření provedeného Ústřední sociální pojišťovnou u nemocenských pojišťoven takto:

Za předpokladu, že pojištěnci zařazení v dosavadní třídě A jsou zaměstnáni 42 týdny v roce, pojištěnci zařazení v dosavadní třídě B 44 týdny, v dosavadní třídě C 46 týdnů a v dosavadní třídě D 48 týdnů, činí roční pojistné na invalidní a starobní pojištění při dosavadním pojistném 670,51 mil. Kč.

Podle dosud předepsaného pojistného od 1. července 1926 do 30. června 1927 bylo docíleno 631,63 mil. Kč, tedy ve shodě s výpočty zprávy výboru sociálně-politického.

Vzhledem k rozdělení tříd v pojištění invalidním a starobním podle osnovy a za předpokladu, že pojištěnci v nové třídě jsou zaměstnáni 42 týdny v roce, ve třídě B a C 44 týdny, v ostatních dvou třídách pak stejný počet jako v jim korespondujících třídách podle dosavadního zákona, odhaduje se na podkladě již uvedeného rozdělení pojištěnců celkový náklad na invalidní a starobní pojištění částkou 521,09 mil. Kč ročně. Snižuje se tedy roční náklad na invalidní a starobní pojištění oproti dosavadnímu o 22%. Zbývá pak z pojistného předepsaného za 1¹/₂ roku od účinnosti zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n. přibližně 150 mil. Kč, kterýžto peníz bude určen na účely zmíněné v § 48. této osnovy.

Při těchto odhadech byl vzat zřetel na vyloučení osob do dokonaného 16. roku věku z pojistné povinnosti, o nichž se předpokládá, že by byly zařazeny ze tří čtvrtin v nynější třídě A a z jedné čtvrtiny v nynější třídě B, dále na ustanovení § 3., odst. 7. této osnovy.

Vzhledem k tomu, že týdenní pojistné podle této osnovy jest ve třídě A 2,50 Kč, ve třídě B 3,40 Kč, ve třídě C 4,60 Kč, ve třídě D 6,10 Kč a ve třídě E 8,- Kč, vyplývá, že na správní náklady a léčebnou péči zbývá ve třídě C 5,92 mil. Kč, ve třídě D 17,54 mil. Kč a ve třídě E 46,11 mil. Kč, kdežto ve třídě A se nedostává 12,33 mil. Kč, a ve třídě B 1,15 mil. Kč k úhradě pojistných dávek. Již k dosavadnímu pojistnému, stanovenému zákonem čís. 221/1924 Sb. z. a n. bylo podotýkáno, že pojištěnci vyšších tříd mzdových přispívají na správní útraty a léčebnou péči větším podílem nežli pojištěnci tříd nižších. K tomu poznamenává zpráva výboru sociálně-politického, "že v této okolnosti jeví se v nejmírnější formě sociální charakter navrhovaného pojištění, kdežto v jiných zákonech sociálně-pojišťovacích nestačí pojistné nižších tříd ani k úhradě pojistných dávek na ně připadajících". Také při úhradovém systému osnovy není možno splniti směrnice stanovené pro systém nárokový a současně vyhověti nutnosti snížiti na nejnižší možnou míru pojistné nejnižších tříd jinak než rozšířením myšlenky, že není nespravedlivo, aby nejvyšší třídy pomáhaly ze svého pojistného uhražovati nejen správní náklady a náklady na léčebnou péči, nýbrž také ještě poměrně malou částku ke krytí nároků nejnižších tříd.

Námitka, že by následkem poklesu mezd nastal takový přesun pojištěnců ve třídách mzdových, že by tím mohla býti ohrožena úhrada správních nákladů ústřední sociální pojišťovny, jest již vyvrácena ve zprávě výboru sociálně-politického poukazem na uvolněné přirážky, jimiž jest opatřeno pojistné za tím účelem, aby bylo uhraženo budoucí stoupání mzdy, a jichž pak lze použíti k úhradě správních nákladů. V tomto směru totiž jest pojistně-matematická konstrukce provedena tak, aby byla na přesunování pojištěnců ve mzdových třídách co nejméně závislá a jevila tedy co největší stabilitu. Z předcházejících vývodů jest patrno, že zbývá celkem na správní náklady a léčebnou péči při průměrném pojistném, stanoveném touto osnovou, 56,09 mil. Kč. Již z dosavadního provádění zákona čís. 221 ai 1924 Sb. z. a n. se objevuje a všeobecně uznává také na základě zkušeností velkých sociálně-pojišťovacích ústavů, že správní náklady nebudou převyšovati 6% celkového předpisu na pojistném, což jest 31,27 mil. Kč, takže zbývá na léčebnou péči 24,82 mil. Kč, kdežto dosud bylo na léčebnou péči preliminováno 19,23 mil. Kč. Toto zvýšení částky na léčebnou péči odpovídá tendencím kladoucím stále větší váhu na preventivní léčení a tedy na péči o zdraví pojištěnců před vyplácením důchodů invalidních.

Osnova trvá na zásadě, aby dosavadní nároky pojištěnců nebyly zkráceny.

Poněvadž tedy bylo nutno při průměrném pojistném co nejnižším zachovati zvláště dosavadní výši důchodů, nebylo možno vyměřovati částky zvyšovací jednoduchým zlomkem zaplaceného pojistného a stanoveny tedy pevnými částkami v jednotlivých třídách: Kč 0,60 ve třídě A, Kč 0,85 ve třídě B, Kč 1,15 ve třídě C, Kč 1,40 ve třídě D a Kč 1,75 ve třídě E týdně. Vzhledem k tomu pak bylo nutno zvýšiti základní částku invalidního a starobního důchodu na Kč 550,-. Z následující tabulky o výši důchodu invalidního jest patrno, že důchody jsou vesměs vyšší, zejména po kratší době ztrávené v pojištění, než podle dosavadního zákona:

Podle dosavadních ustanovení § 253, čís. 221/1924 Sb. z. a n. činil celkový náklad státu na příspěvcích na vojsko 16,095.000 Kč podle odhadu zprávy výboru sociálně-politického. Vzhledem k zákonům čís. 52 a 53 Sb. z. a n. ze dne 8. dubna 1927 o mírovém počtu čsl. vojska, o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze, nebude přesahovati počet branců v jednom kalendářním roce odvedených pro vykonávání zákonné presenční služby 70.000, takže roční náklad státu na pojištění ve třídě A tohoto počtu osob vykonávajících presenční službu by činil 9 milionů Kč.

Vláda projevuje přání, aby osnova tato byla přikázána v Národním shromáždění a to jak ve sněmovně poslanecké, tak i v senátu výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k projednání a podání zprávy v době nejkratší.