Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Na zločin porušení subordinace podle § 147 v tr. z., jehož se Czeh dopustil, je stanoven trest smrti zastřelením.

Divisní soud v Praze vyměřiv odsouzenému trest čtyřletého žaláře přiměřeně zostřeného a rozhodnuv, že do trestu započítává se také vyšetřovací vazba, jednal podle ustálené blahovolné prakse československých vojenských soudů, používaje mimořádného zmírňovacího práva.

Proto také odsouzený po úradě se svým právním zástupcem trest přijal, vzdav se opravných prostředků s tím, že si podá žádost za milost. O žádosti za milost vyjádřil se divisní soud v Praze zamítavě zejména proto, že odsouzený, který za své pětiměsíční presenční služby byl neméně než šestkráte trestán, posledního trestného činu nepřiznává, tudíž ho nelituje. K vyjádření divisního soudu v Praze připojil se nejen vojenský prokurátor, nýbrž i nejvyšší vojenský soud.

Později podal Czeh žádost za obnovu trestního řízení.

Přes to, že v řízení podle § 392 v tr. ř. o žádosti za obnovu trestního řízení vyšly na jevo okolnosti, které nejen vážně otřásly tvrzením Czeha, nýbrž i dokonce je vyvracely, nařídil nejvyšší vojenský soud obnovu trestního řízení ve propěch odsouzeného. Mezitím byl jmenovaný podle § 110 zák. č. 562/19 propuštěn podmíněně na svobodu.

Vojenský prokurátor v Praze setrval však na obžalobě i v obnoveném trestním řízení, k jejímuž projednání byl delegován divisní soud v Bratislavě, kde jmenovaný byl osvobozen.

Poněvadž vojenský prokurátor poukazuje na závažné vady rozsudku podal zmateční stížnost, dospěla věc k nejvyššímu vojenskému soudu, který zrušil rozsudek divisního soudu v Bratislavě a přikázal trestní věc k novému projednání a rozhodnutí divisnímu soudu v Olomouci.

Divisní soud v Olomouci odsoudil Czeha na žalář dvou let osmi měsíců, trest však byl prohlášen dosavadní vazbou za odpykaný. Námitky obžalovaného proti rozsudku ve zmateční stížnosti nejvyšší vojenský soud po přezkoumání zamítl, čím odsuzující rozsudek nabyl moci práva.

Případem Bely Czeha zabývala se i liga pro lidská práva, která po důkladném prostudování věci dospěla k názoru, že vojenské soudy postupovaly při posuzování viny Czehovy s naprostou objektivností bez jakékoliv národnostní zaujatosti a jedině a pouze v mezích zákona jako proti každému jinému vojínovi v podobných případech kterékoliv jiné národnosti.

Zabavení čís. 126 periodického tiskopisu "Vorwärts" z 1. Června 1926, jež jest pány interpelanty vytýkáno, nařídilo státní zastupitelství v Liberci mezi jiným i pro místo v interpelaci uvedené, v jehož obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a čl. VIII. zák. čís. 8/1863 ř. z.

Soud zabavení potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství postupovalo podle zákona. Proti rozhodnutí soudu nebylo užito opravných prostředků. Tím se stalo, že soud nemohl přezkoumati své rozhodnutí slyšením námitek těch, kdož zabavením cítili se snad dotčeni.

Pokud jde o ocenění veřejného zájmu na zabavení, právem uznalo státní zastupitelství, že nelze připustiti další rozšiřování obsahu závadného místa, ježto rozsudečná činnost soudu musí býti bezpodmínečně chráněna před útoky, které meze dovolené kritiky překročují.

Vykonaným šetřením bylo o jednotlivých případech v interpelaci jmenovaných zjištěno toto:

Alois Ziehfreund podal odvolání jak v interpelaci je uvedeno. Z těch byla již odvolání proti dani z příjmu na léta 1921 až 1923 předložena zemskému finančnímu ředitelství v Praze a bude o nich rozhodnuto v nejbližším zasedání odvolací komise a možno očekávati, že daň bude částečně snížena. Rovněž o odvolání pro r. 1920 bude v nejbližší době rozhodnuto odhadní komisí v Českém Krumlově. O odvoláních na léta 1924 až 1926 jest konáno zevrubné šetření a po jeho ukončení budou odvolání předložena kompetentním orgánům k  rozhodnutí. Odvolání podaná proti předpisům všeobecné daně výdělkové na léta 1924 a 1926 byla již berní správou v Čes. Krumlově zaslána berní správě v Českých Budějovicích, odkud po příslušném doplnění budou předložena k rozhodnutí zemské komisi pro daň výdělkovou. Celkový nedoplatek na daních za léta 1921 až 1926 činil 165.710 Kč 30 h.

Konrád Holzinger podal odvolání proti dani z příjmu na léta 1920 až 1925, která jsou připravena k rozhodnutí pro nejbližší zasedání odvolací komise. Proti dani z válečných zisků na léta 1918 a 1919 odvolání vůbec nepodal. Jeho manželka Kateřina podala odvolání proti dani z příjmu na r. 1926 a proti všeobecné dani výdělkové na léta 1923 až 1926 a konečně proti dani z obratu pro léta 1922 až 1924. Odvolání proti dani z obratu na rok 1922 a proti dani výdělkové na rok 1926 odvolala a ostatní všechna odvolání byla již vyřízena a to pokud jde o daň z obratu zamítavě, pokud jde o daň z příjmu a všeobecnou daň výdělkovou dosti značným snížením daně. Hypotekární zástavní právo pro 191.237 Kč bylo již v r. 1925 na návrh berního úřadu vymazáno a nově bylo uloženo zástavní právo na polovinu K. Holzingera pro 42.430 Kč. Celkový nedoplatek za léta 1918 až 1926 činil k 30. srpnu 1927 90.646 Kč 24 h.

Rudolf Jungwirth podal kromě odvolání v interpelaci uvedených ještě odvolání proti dani z obratu na rok 1926. Příslušným odvolacím komisím byla již odvolání jmenovaného poplatníka předložena odvolání proti dani z příjmu na léta 1920 a 1923 a proti všeobecné dani výdělkové z obchodu dobytkem na období 1922/23 a v nejbližší době bude o nich rozhodnuto. Odvolání proti dani z obratu na léta 1922 a 1923 a proti všeobecné dani výdělkové na období 1922/23 byla již vyřízena a daň částečně snížena. O odvoláních proti všeobecné dani výdělkové z řeznictví a obchodu dobytkem pro léta 1924 až 1926 byla vykonána již potřebná šetření a spisy zaslány berní správě v Čes. Budějovicích, která je po doplnění předloží k rozhodnutí, jež nastane rovněž co nejdříve. O odvoláních proti dani z příjmu a proti dani z obratu za léta 1924 až 1926 jsou dosud konána šetření, jichž skončení bude co nejvíce uspíšeno. Celkový nedoplatek na daních za léta 1923-1926 podle stavu ze dne 14. června 1927 činil 115.287 Kč 68 h.

Z odvolání Jana stadelbauera byla vyřízena již odvolání proti dani z příjmu a to pro rok 1920 až 1923 zamítnutím pro opožděné podání pro léta 1924 až 1926 snížením daně. Odvolání proti všeobecné dani výdělkové z hostince pro rok 1924, z řeznictví pro rok 1924 a 1925 a z obchodu dobytkem pro 1924 až 1926 byla již předložena berní správě v Českých Budějovicích a bude o nich v brzku rozhodnuto.

Rovněž odvolání proti dani z obratu z obchodu dobytkem za rok 1923 bylo již předloženo zemskému finančnímu ředitelství v Praze k rozhodnutí. Vyřízení ostatních odvolání a sice proti všeobecné dani výdělkové z řeznictví na rok 1926 a dani z obratu z řeznictví za rok 1921 a z obchodu dobytkem (nikoli tedy z hostince jak uvedeno) pro rok 1924 a 1925 bude po jejich vyšetření rovněž v nejbližší době uskutečněno. Žádost o mimořádné daňové úlevy podle zákona č. 235/1924 nebyla vyřízena proto, poněvadž poplatník na vyzvání, aby žádost doplnil vůbec neodpověděl. Celkový daňový nedoplatek váznoucí za jmenovaným za léta 1919 až 1925 činí 95.514 Kč 59 h.

Z uvedeného vylíčení jest na prvý pohled patrno, že domněnka, jako by odvolání poplatníky podaná nebyla vůbec vyřizována, postrádá odůvodněnosti. Jest ovšem pravda, že v posledních letech nahromadila se u vyměřovacích úřadů odvolání za několik let a že jejich vyřízení se značně zdrželo. Příčiny, které tento neutěšený stav zavinily jsou všeobecně známy a bylo na ně již několikráte poukázáno, stejně jako jsou známa opatření, která finanční správa k odstranění tohoto stavu učinila, takže není třeba o nich šíře se zmiňovati.

Rovněž není správným tvrzení, že berní úřady postupovaly s neslýchanou krutostí při exekučním vymáhání daní a nepřihlížely k podaným žádostem a odvoláním. Že postup berních úřadů v uvedených případech byl velmi mírný, o tom zajisté nejlépe svědčí okolnost, že nedoplatky pocházejí z celé řady let a dosáhly značné výše a dále, že berní úřad v Horní Plané, v jehož obvodu bydlí tři poplatníci v interpelaci jmenovaní, až do roku 1925 omezoval exekuci pouze na upomínání a teprve později přistoupil ke skutečnému vymáhání.

Z výše nedoplatků a jejich zastaralostí, jakož i z okolnosti, že nebylo ničeho placeno nejen na daně, proti nimž byla podána odvolání, nýbrž ani na daně, proti jejichž předpisům nebylo si stěžováno, dlužno právem usuzovati na velmi malou ochotu poplatníků zaplatiti právoplatně předepsané daně. Jestliže berní úřady za tohoto stavu věcí, když blahovolné posečkávání nemělo žádoucího účele, byly nuceny přikročiti konečně k ostřejšímu vymáhání daní, nelze v tom spatřovati nějaké krutosti a jest to zcela vysvětlitelno.

Ačkoliv již dříve bylo všem podřízeným úřadům uloženo, aby podaná odvolání po zevrubném přezkoumání projednávala s největším urychlením, bylo znovu zvláště berním správám v Čes. Krumlově a v Č. Budějovicích uloženo, aby dosud nevyřízená odvolání poplatníků předložily s největším uspíšením kompetentním instancím k rozhodnutí.

Nikomu z bývalých poddůstojníků nebylo bráněno vstoupiti do služeb čs. armády. Zvláště nebylo bráněno Němcům, pokud ochotně a loyálně se přihlásili do čs. armády. Ti, kteří do služeb čs. státu nevstoupili, obdrželi podle platných předpisů odbytné.

Pro poddůstojníky-Němce uspořádala vojenská správa jazykové kursy, aby jim umožnila setrvání ve službě.

Propuštěni byli ti, kteří si v těchto kursech neosvojili ani minimální znalosti služebního jazyka nebo neuspokojili po stránce mravní. Nebyli však ani tito "vyhozeni na dlažbu", nýbrž obdrželi odbytné.

Ti pak, kteří byli propuštěni po kladném vyřízení přihlášky do služeb čs. armády, byli propuštěni buď na vlastní žádost nebo v důsledku restrikce či konečně na základě řízení kárného a byli dáni buď do zálohy s odbytným nebo do výslužby.

Vojenská správa ve všech těchto případech postupovala přesně podle platných zákonů a nařízení či služebních předpisů.

Požadavek, aby ustanovení zákona č. 54/1927 Sb. z. a n. Byla též rozšířena na poddůstojníky z povolání bývalé armády, byl vzat v úvahu již při zpracování citovaného zákona, zejména pokud se týkalo rotmistů certifikatistů, ale zjistilo se, že by uvedeným osobám ustanovení ta nemohla vyhověti, poněvadž vyhrazená místa, která se budou obsazovati neuspokojila by jejich nároky, zvláště pokud by jim bylo uděleno jen místo zřízenecké po případě nanejvýše úřednické místo čekatelské.

Proto také nepomýšlím na to, abych navrhl rozšíření platnosti zákona č. 54/1927 na osoby, pro které je interpelace požaduje.

Škody způsobené dělostřeleckým cvičením ve střelbě na ostro ve Starém Městě v roce 19269 byly vyšetřovány, odhadovány a uhrazeny podle § 56 prováděcích nařízení k ubytovacímu zákonu (čl. zák. XXX/X).

Sazby odškodného určila komise složená z vojenských i soudních znalců. Vojenská komise jednala v zastoupení obce s jejím starostou a dvěma pověřenými důvěrníky, jakož i zvlášť s každým poškozeným a nebylo tudíž důvodu k přizvání jiných osob.

Nikdo z majitelů poškozených pozemků si do útisku nikde u úřadu nestěžoval.

Přímé i nepřímé škody nahradila vojenská správa v devatenácti dnech po ukončení střelby, tedy v době velmi krátké.

Ve Starém Městě u Bruntálu postupovala komise zvlášť benevolentně. Ač byla v prostoru střelnice pouze jedna polovina katastru, takže na druhé polovině mohli zemědělci nerušeně pracovati a pásti dobytek a střelba na druhé polovině denně byla skončena o 10 hod. dopolední, takže se mohlo od 10 do 12 hod. pracovat, přece bylo vyplaceno odškodné za ztrátu na čase i pastvě.

Vojenská správa snažila se i jinak vyjíti rolníkům vstříc. Ačkoliv jim oznámila, že mohou k urychlení polních prací dožadovati se potahu i lidských pracovních sil, přece se nikdo z rolníků ve Starém Městě o pomoc ke své škodě nehlásil.

Proto nenacházím důvodu k tomu, abych obci Starému Městu přiznal dodatečnou náhradu.

Pokud se týče odškodného za poškozenou lesní boudu Quido Hildebranda uvádím, že bouda byla náhodně zabloudilou střelou značně poškozena, avšak neprodleně na účet vojenské správy nákladem asi 1700 Kč místním zednickým mistrem znovu vybudována. V interpelaci uváděných Kč 300,-- obdržel majitel jako náhradu za inventář, který jak udal, měl tam složen.

O osobním stavu zaměstnanců ve státních i jiných veřejných službách a jeho rozčlenění možno se informovati z různých, na základě uředních pramenů sestavených a každoročně tiskem vycházejících oficielních i neoficielních publikací, do nichž možno nahlédnouti i v knihovně Národního shromáždění. Tak jsou to např. "Batovcův Almanach. Politický kalendář republiky Československé" (nákladem F. B. Batovce v Praze, Hybernská ul. č. 4), "Ročenka Československé republiky" (rediguje Dr. Ant. Hajn. Vydává Tiskový odbor čsl. Národní demokracie v Praze II, Lützowova ul, č. 3), "Stiepels Deutsches Ämter-Jahrbuch für die Tschechoslovakische Republik" (nakladatel: Bratří Stiepelové, spol. s r. o. v Liberci), "Mährisch-schlesischer Auskunfts-Kalender" (nakladatel: F. Irrgang, Brno), "Status konkretální a dislokační politického úřednictva republiky Československé" (vydavatel: Jednota konceptního úřednictva politické správy v republice Československé), "Příručka, schematismus a dislokace četnictva" (uspořádal a vydal podplukovník F. Horký, nakladatel: J. Gusek v Kroměříži), "Schematismus československé branné moci" (nákladem ministra národní obrany), "Almanach branné moci a četnictva" (zpracoval pplk. F. Valenta), "Sborník rotmistrů čs. Armády" (vydal podplukovník Emanuel Svoboda), "Sborník ministerstva školství a národní osvěty" (nákladem ministerstva školství a národní osvěty), "Schematismus školník úřadů, vysokých a středních škol a veškerého českého učitelstva v Čechách" (příloha ke kapesnímu kalendáři učitelskému, nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého v Praze, "Ročenka státních a soukromých drah Československé republiky" (nákladem a redakcí ministerstva železnic), "Pořadník úřednictva poštovní a telegrafní správy republiky Československé" (nákladem ministerstva pošt a telegrafů) aj.

Vláda dovoluje si upozorniti na tyto i státní správou pro běžnou úřední potřebu používané příručky a podotýká při tom, že nemá po ruce výkazu osobního stavu státních zaměstnanců, z něhož by byla patrna i národnost každého zaměstnance.

O výměnu válečných půjček za odškodňovací dluhopisy bylo podáno 294.218 přihlášek a k výměně přihlášeno 1.310,717.942 K nom. válečných půjček.

Řízení o těchto přihláškách, jež vyžadovalo zjištění řady podmínek pro záměnu, bylo z velké části u finančních úřadů I. a II. stolice skončeno a rozhodnutí těchto úřadů byla zaslána ředitelství státního dluhu, kde se vykonává konečná censura. Na zpracování těchto přihlášek u ředitelství státního dluhu pracuje v odpoledních hodinách na 100 pomocných sil a bylo již vyřízeno ca. 70.000 přihlášek a poukázáno k vydání stranám na 200,000.000 Kč 3% odškodňovacích dluhopisů za válečné půjčky.

Aby celá tato věc mohla býti vyřízena co nejdříve, zařídilo ministerstvo financí značné zjednodušení všech s touto agendou spojených prací, takže lze doufati, že v nejbližších měsících bude největší počet přihlášek vyřízen.

Slavnosti pořádané obvykle při otevření českých menšinových škol, nesou se vždy v duchu kulturním a povolaní činitelé dbají vždy o to, aby průběh jich byl klidný a důstojný a nedotýkal se národnostních citů obyvatelstva jiné národnosti. Není proto důvodu, aby slavnosti tyto zásadně nebyly povolovány.

Tak řečené menšinové školy zřizovány jsou podle zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. a prostředky pro jejich stavbu povolují se státním rozpočtem.

Menšinové školy jsou zřizovány pouze za tím účelem, aby bylo postaráno o školní výchovu a vzdělání dítek v jich mateřském jazyku. Nesměřuje tudíž zřizování českých menšinových škol ani slavnosti pořádané při jich otevření proti právům německého obyvatelstva státu a nelze je pokládati za počešťovací akce.

Slavnosti otevření české menšinové školy občanské v Brodku dne 5. Září 1926 měla zcela klidný a důstojný průběh, projevy dopoledne při slavnosti učiněné nesly se vesměs v duchu kulturním. Není proto správným tvrzení, že na slavnosti bylo štváno proti německé národnosti. Při slavnosti, avšak jen odpoledne, bylo podáváno (vzadu za školou) pivo a sodová voda, jiné nápoje nikoliv.

Politováníhodná událost, jejíž obětí se stal v Brodku téhož dne dělník Karel Fischer, jest předmětem trestního řízení, které není dosud pravoplatně ukončeno.

Osoby, které svojí účastí na rvačce, při níž dělník Karel Fischer byl smrtelně zraněn, staly se podezřelými ze zranění Karla Fischera, přijely do Brodku až o 3. hod. odp., kdežto slavnostní projevy skončily již dopoledne a nelze tudíž tvrditi, že by dotyčné osoby byly snad poštvány projevy dopoledne na slavnosti učiněnými. Rvačka mimo to se sběhla až v podvečer, kdy slavnost byla již ukončena a na konci obce na místě vzdáleném as 1 km, takže ani osobám, které při slavnosti učinily projevy, nelze přikládati vinu na politováníhodné nešťastné události.

Zranění Karla Fischera oznámil jeho syn Josef četnictvu v Brodku dne 5. září 1926 před 10. hod. večer, dodav zároveň výslovně, že těžce zraněný jeho otec nemůže býti vyslechnut, ježto byl právě odvezen do prostějovské nemocnice, a že pro své zranění nemohl ani mluviti. Četnictvo zahájilo pátrání bezodkladně ještě téže noci, odloživši sepsání zápisu na druhý den, ježto úspěšné pátrání nestrpělo žádného průtahu. O zraněného Fischera se četnictvo v Brodku starati nemohlo, jelikož byl již před tím, jak řečeno odvezen do prostějovské nemocnice. Četnická stanice v Úsobrně se zúčastnila pátrání na podnět četnické stanice v Brodku, poněvadž účastníci rvačky tímto směrem uprchli.

Ježto nebylo známo, nebude-li snad vzhledem k způsobu Fischerova úmrtí nařízena soudní pitva mrtvoly, vyžádalo si četnictvo od pozůstalých úmrtní list Fischerův, zaslalo jej zvláštním poslem k okresnímu soudu v Konici, a když u soudu zjistilo, že proti pohřbení není námitek, vyrozumělo o tom ihned duchovního, takže pohřeb mohl býti včas a bez průtahu vykonán. Úmrtní list odevzdalo četnictvo po návratu posla faráři. Neodpovídá proto skutečnosti tvrzení, že četnický strážmistr odebral se s úmrtním listem na snídani do sousední obce a že členové rodiny Fischerovy musili si úmrtní list odtamtud po dlouhém čekání odnésti, a je neodůvodněna domněnka, jakoby četnictvo jednalo v úmyslu způsobiti odklad pohřbu na neurčitou dobu.

Všechny události s případem související hlásilo četnictvo podle své povinnosti okresní správě politické, pro srocení a konání neohlášené schůze pod širým nebem a pro uspořádání nedovolené sbírky k úhradě nákladů na převezení Fischerovy mrtvoly z Prostějova do Brodku nikdo stíhán nebyl.

Poněvadž předpoklady zákona ze dne 18. března 1920, č. 187 Sb. z. a n. o příspěvku k úhradě škod výtržnostmi způsobených nejsou v daném případě splněny, nemůže vláda v otázce odškodnění rodiny zemřelého Karla Fischera nic zaříditi a nutno věc tuto ponechati konečnému rozhodnutí příslušného soudu.

Okresní správa politická v Litovli i četnictvo postupovalo v daném případě přesně podle zákonných předpisů, nestranně a s umírněností, které vyžadovalo vzrušení obyvatelstva, a není proto důvodu proti nim zakročovati.

Pokud se týče nákladů na stavby menšinových škol, jsou příslušná data patrna ze závěrečných účtů, předkládaných Národnímu shromáždění ke schválení.

Menšinové školy s německým jazykem vyučovacím jsou tou dobou umístěny téměř všude v budovách školních a není zapotřebí opatřovati pro ně nové budovy. Pokud pak budovy jejich potřebují oprav, činí státní správa vše, aby vyučování na nich dálo se za okolností nejpříznivějších.

Interpelace pánů poslanců dra Gátiho a soudr. kryje se v podstatě s interpelací pánů poslanců inž. Nečase a soudr. (tisk číslo 856) a vláda dovoluje si proto všeobecně poukázati na svou odpověď ze dne 29. dubna 1927, (tisk číslo 997), podanou na interpelaci právě uvedenou.

V podrobnostech dovoluje si vláda uvésti:

Jazykové nařízení ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n., opírá se, pokud jde o Podkarpatskou Rus, o § 6 odst. 2 zákona jazykového ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., a čl. 100 jazykového nařízení hned v úvodě výslovně stanoví, že jde o pouhou úpravu prozatímní do doby, než otázka jazyková ve smyslu §u 3 úst. list. bude upravena sněmem Podkarpatské Rusi.

Vládní nařízení ze dne 4. června 1926, č. 84 Sb. z. a n. o reorganizaci župní správy v Podkarpatské Rusi, kterým dřívější tři župy sloučeny v župu jedinou, opírá se o zákonné předpisy v nařízení citované a vyplynulo v prvé řadě ze snahy zjednodušiti a zlevniti státní správu v Podkarpatské Rusi ve smyslu zákona o úsporných opatřeních ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.

Pokud se týče poměru nového zákona o organizaci politické správy ze dne 14. červnence 1927 č. 125 Sb. z. a n. k autonomii Podkarpatské Rusi podle §u 3 úst. list., dovoluje si vláda poukázati na zprávu ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny ze dne 22. června 1927 (tisk číslo 1101), ve které se uvádí (na str. 11) doslova: "Výbor nemohl přistoupiti na stanovisko, že předloha zamýšlí něco protiústavního. To, co se má v Podkarpatské Rusi zavésti, není nic, než provisorium, ovšem takové, které zavádí jednotnou správu s ostatními zeměmi republiky i tam, a které dojista zemi i obyvatelstvu bude na prospěch, ale výslovně bylo i se strany výboru konstatováno, že se ani v nejmenším nezamýšlí jakýmkoli způsobem praejudikovati konečnému zavedení autonomie, jaká zaručuje Podkarpatské Rusi ústava. A je dojista přáním všech, aby poměry tam vytvářely se tak, aby bylo možno zavésti to, co ústavou i mírovými smlouvami Podkarpatské Rusi bylo zaručeno."

Toto stanovisko kryje se úplně se stanoviskem, které vláda v tomto směru opětně již zaujala.