Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon ze dne 9. října 1924, čís. 221 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří nevyhovoval z plna ani potřebám a přáním pojištěnců, ani potřebám pojišťovacích institucí. Bylo to dílo kompromisu, které neuspokojovalo plně žádnou z interesovaných skupin, které však každé z nich umožňovalo, aby pro ně hlasovala. Proto se jak při jednání o zákoně, tak při hlasování o něm, jevila vzácná snaha - osvědčovaná, aby vládní návrh stal se skutkem.

Zástupcové dělnických stran byli si vědomi, že dělnictvo těžko ponese, jak omezení práv, kterých požívalo se dosud v nemocenském pojištění, tak i nesplnění některých oprávněných požadavků, jichž se dovolávalo po tři desetiletí, v pojištění invalidním a starobním.

Dělnictvo ve značné míře pochopilo, že bylo těchto ústupků třeba, mělo-li se pojištění uskutečniti cestou demokratickou. Rozumí se samo sebou, že předpokládalo, že i ostatní vrstvy obyvatelstva přinesou poměrně malé oběti, jichž zákon na nich vyžaduje, nejenom v zájmu dělnické třídy, nýbrž přímo v zájmu republiky.

Avšak v tomto očekávání bylo dělnictvo hanebně zklamáno. Sotva se změnily politické poměry, prohlásily strany občanské - netlumočíce tu nijak názorů svých voličů - za hlavní cíl své politiky, změnu zákona, na němž spolupracovaly, jež doporučovaly a odhlasovaly. Ba některé z nich se dokonce přiznaly, že považují změny zákona za hlavní důvod existence nynějšího většinového seskupení československo-německé buržoasie.

Za tohoto stavu věcí nejsme ovšem ani my vázáni kompromisem a máme možnost, abychom se domáhali takové úpravy zákona, která by hověla zájmu pojištěnců, zároveň ale také zájmům celé republiky.

K jednotlivým paragrafům, resp. článkům uvádí se toto:

Ustanovení zákona sprošťuje pojistné povinnosti zaměstnance územních svazků a pod. korporací, nadaných právem předpisovati dávky, protože jen u takových institucí je dána jistota, že budou moci dostáti závazkům převzatým smlouvou se zaměstnanci. Sociálně politické oddělení ministerstva železnic se snažilo vyloučiti z pojištění všechny železniční zaměstnance, tedy i zaměstnance soukromých drah, a dalo podati při jednání výborovém o vládní osnově tisk číslo 4.186 z r. 1923 návrh, aby do paragrafu 5, lit. b) bylo pojato ustanovení "zaměstnanci drah, sloužící veřejné dopravě". Výbor prohlédl však tento úmysl, zamítl návrh, nechtěje porušiti zásadu paragrafu 5, písmeno a) a pojal navrhovaná slova do písmene a), aby zdůraznil, že chce vyloučiti z povinného pojištění zaměstnance státních, zemských a obecních drah. Ač tento úmysl byl ministerstvu železnic znám, dávalo přes to - zasahujíc tak do kompetence ministerstva sociální péče - i soukromým drahám právo, aby svoje zaměstnance odhlašovaly od pojištění. Aby tento nesprávný postup byl znemožněn, považují navrhovatelé za účelno změniti znění paragrafu 5, písmeno a).

Viz vysvětlení k paragrafu 112.

Znění zákona vyvolalo pochybnost, zdali se pojistný poměr ruší, jakmile fysicky byla práce přerušena. Nález Nejvyššího správního soudu v Praze, ze dne 14. dubna 1927, čís. 6339/27 sice odpověděl záporně na tuto otázku, leč přes to bude čeleno případným sporům příštím, když bude text zákona změněn.

Poněvadž zákon přenesl všechnu místní agendu pojištění na nemocenské pojišťovny, bylo jasno, že tato pojišťovna rozhoduje i v otázce pojistné povinnosti. Přes to byly vysloveny o tom pochybnosti. Aby byly rozptýleny, považujeme za účelno, říci to v zákoně výslovně. Výjimka pro případy paragrafu 6 a) byla potřebna, protože o rovnocennosti dávek musí rozhodnouti Ústřední sociální pojišťovna, která jediná za pomoci svého odborného aparátu může posouditi tuto otázku.

V odst. 1. navrhujeme zavedení dalších pěti mzdových tříd, ježto mzdové poměry již dnes si toho vyžadují a stoupající drahota vynutí si jistě zvyšování mezd. Již dřívější zákon o nemocenském pojištění připouštěl až 15. mzdovou třídu, končící denním výdělkem nad 42 Kč.

V odst. 6. navrhuje se též zavedení pro novou XI. - XV. mzdovou třídu nemocenského pojištění pro pojištění invalidní a starobní další třída E.

Doplněk navrhovaný pro vypočítání příspěvků při zkrácené době pracovní neb omezeném provozu vyžádala si praxe a odpovídá stanovisku ankety, svolané Ústřední sociální pojišťovnou, jíž se súčastnili zástupcové svazů nemocenských pojišťoven i ústředních odborových organisací zaměstnavatelů a zaměstnanců, ježto tímto způsobem placení pojistného při zkráceném provozu způsobí se nejméně nesnází jak zaměstnavatelům, tak i pojištěncům.

Dosavadní znění odst. 2) §u 14. ponechává vládě stanovití nařízením, jak mají býti záznamy vedeny a uschovány. Ježto nařízení dosud nebylo vydáno a je za dnešní vlády nebezpečí dalších průtahů, navrhuje se až do vydání příslušného nařízení restaurace dřívějších osvědčených předpisů.

Dosavadní ustanovení tohoto §u, podle kterého zmocněnci pojišťovacího ústavu mohli nahlížeti do mzdových záznamů, doplňuje se slovy "a činiti výpisy", poněvadž v některých případech jim v tom bylo proti duchu zákona zabraňováno.

Viz odůvodnění změny navrhované v §u 7, odst. 3.

Přesné vedení záznamů přihlášek, odhlášek a ohlášek změn ve mzdách, které se stalo zavedením starobního a invalidního pojištění důležitějším než za dřívějšího pouze nemocenského pojištění, vyžaduje si, aby se dělo na jednotných tiskopisech, vydaných nemocenskými pojišťovnami a předepsaných Ústřední sociální pojišťovnou. Vyplňováním tiskopisů usnadní se neobyčejně práce zaměstnavatelů, kteří nemusí pak dodatečně zodpovídati ještě řadu dotazů a usnadňuje a zlevňuje se administrativa pojišťoven. Náklad na tyto tiskopisy má nésti zaměstnavatel, jak již v praxi se děje, ježto vydáním tiskopisů je mu usnadněno povinné hlášení a odhlašování pojištěnců.

Navrhovaný doplněk k §u 20 žádá, aby náhrada za neplacení pojistného mohla býti vymáhána stejně jako pojistné, kterýžto požadavek vyplývá z povahy věci.

Novou textací, která se navrhuje, má býti zrestaurováno původní znění tohoto ustanovení, navrhované v osnově komise odborníků zákona o dělnickém sociálním pojištění, jež navrhovala, aby v obvodě politické správy byla pouze jedna Okresní nemocenská pojišťovna a aby byly zrušeny všechny dosavadní zemědělské, závodní, gremiální, spolkové a zapsané pokladny. Zachování v zákoně řady těchto nemocenských pojišťoven, ba další zřizování zemědělských pojišťoven bylo způsobeno politickými momenty v parlamentě, kterážto ustanovení byla proti našemu odporu z čistě neodborných a politicko stranických důvodů do zákona dána.

Poněvadž volby, na jejichž rychlém provedení trváme mají dáti všem směrům politickým jak mezi zaměstnavateli, tak mezi pojištěnci, zastoupení v organisacích sociálního pojištění a to docela podle poměrného hlasovacího práva, zaručujícího zastoupení i jednotlivým menšinám, trváme v zájmu pojištěnců na jednotných okresních nemocenských pojišťovnách.

Zkušeností s novými zemědělskými pojišťovnami ukázaly, že tyto jsou zneužívány k čistě politickým účelům agrární strany, že v nich provádí se hromadně podpojištění a že pojištěnci jsou připravováni o práva, zaručená jim zákonem, jen aby sedláci platili co nejnižší pojistné v době, kdy výrobky zemědělské dosahují nebývalých cen. Pokud pak se týče správních nákladů i dávek pojišťovacích, jsou jak zemědělské, tak i společenstevní pojišťovny, o jejichž rozšíření kompetence a další zakládání z důvodů politických některé strany se namáhají, pro pojištěnce nepříznivější. Dokladem toho jest úřední statistika ministerstva sociální péče o nákladech správních a souhrn všech pojistných dávek z pětiletí 1920 - 1924 u pojišťoven okresních, zemědělských a společenstevních.

Podle úřední statistiky ministerstva sociální péče činí v Čechách u nemocenských pojišťoven správní náklady a souhrn všech dávek nemocenských v procentech z vybraných příspěvků:

Tato statistika nám průkazně ukazuje, že celých 5 let měli nejnižší správní náklady okresní nemocenské pojišťovny a na dávkách více svým členům poskytly než pojišťovny společenstevní a zemědělské. Zemědělské pak pojišťovny, ačkoliv mají nový mladý úřednický aparát, mají správné náklady nejen podstatně vyšší než-li okresní pojišťovny, nýbrž i vyšší než společenstevní pojišťovny a svým pojištěncům poskytují ze všech druhů nemocenských pojišťoven nejméně.

Klade-li se dnes právem velký důraz na snížení správních nákladů, je nutno uvésti, že právě přechod dělníka, který nezměnil své bydliště, avšak pracuje v zimě v průmyslu, v létě v zemědělství, od jedné pojišťovny do druhé zdvojnásobuje počet přihlášek, odhlášek atd., nejen u nemocenské pojišťovny, ale zmnožuje, zdražuje a znesnadňuje ústřední evidenci těchto pojištěnců a jejich nároků i u Ústřední sociální pojišťovny.

V odst. 1. je vyslovena zásada, že zaměstnanec je pojištěn u Okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonává práce nebo služby.

V nově navrženém odstavci druhém je vyslovena z této zásady výjimka u těch druhů zaměstnanců, u nichž z povahy jejich povolání vyplývá, že buď přechodně na různých místech nebo stále mimo sídlo závodu nebo zaměstnavatele, v jehož službách jsou, svoje povolání vykonávají, na př. montéři, vykonávající správky, nebo stavební dělníci u podnikatelské firmy se sídlem na Vinohradech, kteří přechodně pracují na př. v Karlíně, Smíchově atd. a musili by stále býti přihlašováni a odhlašováni z jedné nemocenské pojišťovny do druhé. Z toho důvodu navrhujeme, aby pro tyto kategorie zaměstnání příslušna byla trvale Okresní nemocenská pojišťovna, v jejíž obvodu má sídlo závod nebo zaměstnavatel, v jehož službách jsou.

Paragrafy tyto se zrušují vzhledem k tomu, že v každém okrese má býti výhradně jediná Okresní nemocenská pojišťovna.

Navrhujeme, aby představenstvo nemocenské pojišťovny skládalo se výhradně z pojištěnců, neboť při vyspělosti našeho dělnictva a při poměrném hlasovacím právu do představenstva není zapotřebí, aby o jejich zájmech spolurozhodovali zástupci zaměstnavatelů. Je plno veřejnoprávních a hospodářských institucí, v nichž rozhodují jen podnikatelé, ačkoliv zaměstnanci různých oborů nebo podniků jsou stejně na spravování záležitostí těchto veřejnoprávních institucí a hospodářských podniků existenčně interesováni.

Proto musíme v zájmu aspoň částečného vyrovnání vlivu na tom trvati, aby představenstva nemocenských pojišťoven se skládala výhradně z pojištěnců. Tato snaha je posilována tendencemi z opačného tábora, které proti již vytvořené tradici chtějí zeslabiti vliv pojištěnců v představenstvech nemocenských pojišťoven.

V důsledku toho se navrhuje též příslušná změna v §u 61 odst. 2 a navrhuje se škrtnutí odst. 5 v §u 6 b, kterým dosud působnost valné hromady delegátů nemocenských pojišťoven byla do určité míry postavena pod kontrolu dozorčího výboru, ačkoliv valná hromada delegátů je vrcholným voleným orgánem pojištěnců v nemocenských pojišťovnách.

Vedoucí úředníky nemocenských pojišťoven má podle dnešního § 69 jmenovati Ústřední sociální pojišťovna, ačkoliv tito úředníci budou placeni příslušnou nemocenskou pojišťovnou. Při přípravách ke jmenování vedoucích úředníků se ukázalo, že by často došlo k nebezpečnému konfliktu mezi představenstvem příslušné nemocenské pojišťovny a výborem Ústřední sociální pojišťovny, jestliže by na jmenování vedoucích úředníků nemělo vůbec vlivu představenstvo nemocenské pojišťovny, a vedoucí úředníci byli jmenováni bez jeho návrhu. Proto navrhujeme, aby Ústřední sociální pojišťovna ustanovila tyto vedoucí úředníky na návrh příslušných představenstev nemocenských pojišťoven.

Aby byla zdůrazněna autonomie nemocenských pojišťoven, která byla v poslední době často poškozována, navrhujeme též, aby v odst. 9. §u 69 bylo ustanoveno, že vzorný služební a disciplinární řád pro vedoucí úředníky nemocenských pojišťoven vydá Ústřední sociální pojišťovna v dohodě se Svazy nemocenských pojišťoven.

Novou stylisaci odst. 6 navrhujeme k vůli větší jasnosti.

Navrhujeme, aby vedoucí úředník nemocenských pojišťoven, shledá-li, že usnesení voleného orgánu nemocenské pojišťovny je v rozporu s platnými předpisy, toto oznámil Svazu nemocenských pojišťoven, jde-li o pojištění nemocenské a Ústřední sociální pojišťovně, jde-li o rozhodnutí, týkající se sféry pojištění invalidního a starobního.

Vzhledem k našemu návrhu, aby v obvodě politické správy I. stolice byla vždy pouze jediná nemocenská pojišťovna, stává se ustanovení § 73 bezpředmětným.

Dosud skládá se výbor Ústřední sociální pojišťovny z předsedy a 40 členů. Ukázalo se však, že sbor tento je příliš četný k podrobnějšímu jednání a v důsledku své početnosti též příliš nákladný. Proto navrhujeme, aby výbor skládal se pouze z předsedy a 30 členů.

Z těchto 30 členů má náležeti 20 skupině pojištěnců a 10 skupině zaměstnavatelů. Vynecháváme skupinu odborníků poněvadž se ukázalo, že ve skupině zaměstnavatelské nebylo rozdílu mezi přímým zástupcem zaměstnavatelů a mezi t. zv. zaměstnavatelským odborníkem.

V důsledku toho navrhuje se i příslušná změna k §u 78 odst. 6.

Navrhujeme dále, aby byl rozšířen okruh osob, z nichž by pojištěnci mohli vybírati své zástupce, tak aby tito nemusili býti přímo pojištěnci u Ústřední sociální pojišťovny.

Změna v §u 79 odst. 2. vyplývá z navrhované změny složení představenstev nemocenských pojišťoven. V tomto §u navrhuje se dále zrušení odst. 4., který jedná o kategorii "odborníků ze zaměstnavatelů a zaměstnanců" což je zrušiti.

Navrhujeme, aby z kompetence výboru Ústřední sociální pojišťovny bylo vyjmuto jmenovati vedoucí úředníky nemocenských pojišťoven a aby toto právo bylo přeneseno na představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, které může daleko lépe oceniti kvalifikaci jednotlivých kandidátů a daleko lépe zvážiti všechny důležité momenty, jež ve sboru 30 členném právě v otázkách osobních těžko se projednávají.

Navrhované zrušení druhé a třetí věty odst. 1, písm. e) tohoto paragrafu děje se v zájmu ochrany autonomie výboru Ústřední sociální pojišťovny.

Stejně jako navrhujeme, aby výbor Ústřední sociální pojišťovny skládal se z 20 zástupců pojištěnců a 10 členů zaměstnavatelů, navrhujeme, aby představenstvo skládalo se z předsedy a 12 členů, z nichž 8 členů má náležeti skupině zaměstnanců a 4 členové skupině zaměstnavatelů.

Navrhované škrty jsou v zájmu nutné a užitečné autonomie povolaných orgánů nositele starobního a invalidního pojištění.

Tyto paragrafy jednají o dozoru nad nemocenskými pojišťovnami a tu navrhujeme řadu změn, jimiž autorita svazů nemocenských pojišťoven má býti posílena. Zkušenosti s prováděním zákona ukázaly, že zájmy nositelů pojištění nemocenského a nositele invalidního a starobního, to jest Ústřední sociální pojišťovny, mohou býti rozdílné na př. v otázkách rozdělení a vzájemného hrazení správních nákladů, v otázkách, které věcně náležejí do výhradní kompetence a autonomie nemocenských pojišťoven atd. Mají-li býti nemocenské pojišťovny opravdu živými a ne zbyrokratisovanými institucemi, potom musí býti jejich autonomie a jejich specielní zájmy respektovány a tyto mohou býti jedině obhájeny rovněž autonomními svazy nemocenských pojišťoven. Svazy znají velmi dobře poměry v jednotlivých nemocenských pojišťovnách i zájmy jejich společné a přispívají řadou opatření, zejména retaxací lékařských účtů, značně i ke snížení správních nákladů ústavů v nich sdružených. Proto je v zájmu věci samotné, aby autorita svazů byla nejen respektována, ale v mnohých případech rozšířena a aby v nich byl zachován zákonem legitimovaný prostředník mezi nemocenskými pojišťovnami a Ústřední sociální pojišťovnou.

V našich návrzích § 89, 90 a 91 je též vymezeno, že dozor ministra sociální péče - a výhradně tohoto resortně příslušného ministra a ne též ministra financí - nad Ústřední sociální pojišťovnou má se týkati výhradně zachovávání ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu. Nesmí však tento dozor být de facto zasahováním do administrativní autonomie tohoto vrcholného nositele dělnického sociálního pojištění.

Novým zněním jednotlivých odstavců tohoto důležitého §u navrhujeme především stanovení vyššího nemocenského v nově zaváděných mzdových třídách XI. - XV., dále, aby nemocenské nebylo vypláceno teprve trvá-li nemoc čtyři dny, nýbrž již ode dne neschopnosti k výdělku.

Nemocenské pak má býti ve všech případech vypláceno i za neděle.

Rovněž pomoc v mateřství má býti rozšířena a to nejen na manželky, ale i na družky pojištěnců a oběma nemají býti poskytovány pouze dávky naturální (jako pomoc porodní asistentky, lékař a léky), nýbrž i peněžité dávky v kritické době 6 týdnů před porodem a 6 týdnů po porodu.

I tu navrhujeme, aby mezi rodinné příslušníky byla zařazena též družka, která s pojištěncem žije aspoň 6 měsíců přede dnem, kdy nastal pojistný případ, jak bylo též navrženo v původní osnově odborníků i ve vládním návrhu zákona, a což pouze vlivem lidové strany v parlamentárním jednání bylo škrtnuto.

Doplněk k § 97 nepotřebuje vysvětlení.

V § 98, odst. 1 se slova "touže nemocí" nahražují výrazem výstižnějším "týmž druhem nemocí".

V § 99 místo slov "Změny ve mzdě" navrhuje se "Změny zařazení do mzdových tříd".

Doplněk navrhovaný v odst. 1. je analogický s ustanovením uvedeným v § 151, kdy v obou případech je věcí spravedlnosti, aby nemocný, který se vzpírá předpisům byl předem před zbavením peněžitých dávek na neblahé následky svého jednání upozorněn.

Poslední věta vzhledem k navrhovanému zrušení zemědělských nemocenských pojišťoven stává se bezpředmětnou.

Celý tento paragraf navrhujeme škrtnouti. Písm. a) totiž omezuje vyplácení nemocenského u pojištěnce, který má zajištěno naturální zaopatření u svého zaměstnavatele. Ale toto naturální zajištění, zejména pokud se týče stravy, bývá často nedostačující, je-li zdravý, a tím spíše onemocněl-li, nemá býti zbavován nemocenského, které se stává pro něho často nezbytným předpokladem nutného přilepšení.

Rovněž navrhujeme škrtnutí lit. b), poněvadž ustanovení je úplně nepraktické a není nám vůbec znám případ, kdy by nemocenská pojišťovna byla tohoto ustanovení použila.

Navržená změna týká se ochrany družky (druha).

Navrhujeme, aby dosavadní čekací doba ze 150 příspěvkových týdnů, v nichž musí spadati aspoň 13 týdnů do povinného pojištění posledních dvou let před nápadem dávky, což činí velké obtíže zejména při dobrovolném zachovávání nároku z pojištění podle § 129 zákona, a dobrovolném pokračování v pojištění podle § 250 zákona, byla změněna a zkrácena na pouhou čekací dobu 100 týdnů. Upozorňujeme, že v novém rakouském zákoně je rovněž zavedena kratší čekací doba, a to 104 týdnů a že novelisováno u nás musí býti tím směrem, že se v našem sociálním zákonodárství při nejmenším přizpůsobíme rychle vyvíjejícímu se pokroku v ostatních státech, a to zejména v okolních. Všeobecně pak je považováno za spravedlivé, aby uplynutí čekací doby nebylo vyžadováno nastala-li invalidita nebo smrt jako následek úrazu.

Navržený odst. 3 má za účel, aby prokázané týdny pracovní neschopnosti následkem nemoci nebyly ztraceny pro započítání do čekací doby nebo zvyšovací částky starobního a invalidního důchodu. Toto započtení, aby nezatěžovalo přílišně Ústřední sociální pojišťovnu, má se díti ve třídě A.

Definice invalidity má býti doplněna tím, že za invalidního je považovati i toho, kdo vzhledem ke své snížené pracovní výkonnosti je zaměstnáván více méně z milosti pouze za stravu nebo za byt a stravu, jak velmi často se děje v domácnostech, v zemědělství i maloživnostech.

Bezmocný důchodce, který jest odkázán na pomoc třetí osoby, nemůže vystačiti s důchodem, jenž je vypočten pro případy méně těžké. Proto navrhujeme, aby k důchodu takového nešťastníka i ke státnímu příspěvku byla poskytována přirážka 50%.

Zkušenosti ukazují, že starobní důchod je nutno snížiti u pojištěnců na 60 rok a u pojištěnek na 55 rok bez ohledu na invaliditu. Dosavadní náš zákon i u starců 65letých předpokládá buď invaliditu nebo vzdání se výdělečné námezdní činnosti, kdežto v Německu zákon podle poslední novely a i nový rakouský zákon zavádějí v 65. roce bezpodmínečný starobní důchod. Rovněž u nás dosud platící zákon o pojištění hornickém přiznává starobní důchod v 60. roce při ztrávení 15 členských let a v 55 roce při ztrávení členské doby 30 let v podniku, podléhajícímu povinnému pojištění u bratrské pokladny. Ostatně vyžadovaly snížení věkové hranice pro dosažení starobního důchodu samy vládní strany.

Nová ustanovení tohoto paragrafu, pokud se týče snížení hraníce věkové k dosažení starobního důchodu, vyžadují si též námi navrhované změny ustanovení § 6, písm. b) a nově námi navrhovaný § 286 a).

Vychovávací příplatek na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu navrhuje se zvýšiti z ¹/₁₀ na ¹/₅, ježto dosavadní příplatky by byly nízké a pohybovaly by se na příkl. po 10 příspěvkových letech mezi 140 až 180 Kč ročně.

Navrhujeme, aby v dělnickém pojištění byl zaveden bezpodmínečný důchod vdovský, jak tomu je u nás podle platných zákonů u vdov po státních a jiných veřejných zaměstnancích i podle pensijního zákona soukromých zřízenců, tedy i u úřednictva podniků, u nichž osoby podléhající našemu pojištění dělnickému jsou zaměstnány. Rovněž hornické pojištění má bezpodmínečný vdovský důchod. Z cizího zákonodárství uvádíme, že bezpodmínečný vdovský důchod po roce 1925 zavedli v Anglii a rovněž nový rakouský zákon má ustanovení, že obdrží i vdova výdělku schopná a mladší 65 let vdovský důchod, jestliže jsou na ní odkázány dvě děti mladší 16 let, anebo jedno dítě tělesně nebo duševně méněcenné. Obdobné ustanovení má i starobní pojištění jugoslávské. To jsou tedy zákony dvou států finančně slabších než Československo.

Nynější znění odst. 2. vzhledem k navrhovanému bezpodmínečnému důchodu vdovskému je nutno škrtnouti a nahražuje se námi navrženým praktickým doplňkem.

Navrhujeme, aby důchod vdovský, stejně jak tomu je podle poslední novely v říšském německém starobním a invalidním pojištění dělnickém, rovnal se ⁶/₁₀ důchodu, jehož požíval pojištěnec (pojištěnka), nebo na nějž měl nárok.

V odst. 2 navrhovaná změna vyplývá ze zavedení bezpodmínečného vdovského důchodu.

I tímto ustanovením má býti pojištění dělnické přizpůsobeno pojištění soukromých úředníků.

Vzhledem k nízké výši důchodu invalidního podle zákona č.221/1924, která vyplývá především ze všeobecné nízké mzdové základny u nás navrhujeme, aby sirotčí důchody byly zvýšeny z ¹/₅ na ¹/₄ a u oboustranných sirotků z ²/₅ na ¹/₂ důchodu invalidního.

Druhou větu je škrtnouti vzhledem k navrhovanému bezpodmínečnému vdovskému důchodu, avšak i kdyby návrh na bezpodmínečný vdovský důchod nebyl přijat, bylo by v této větě uvedenou lhůtu pět let zkrátiti na jeden rok, neboť odbytné má býti okamžitou výpomocí a náhradou důchodu pro vdovu, která nemá, nebo teprve později nabude nároku na důchod vdovský, vzhledem k náhlé ztrátě živitele.

Navrhujeme, aby pro pojištěnky, které do dvou let po uzavření sňatku vystoupí z námezdního poměru a tím též z povinného pojištění a mají odbytou v §u 107 stanovenu čekací dobu, byla zavedena nová dávka výbavného, ve výši ročního invalidního důchodu, který by příslušné pojištěnce v případě invalidity v době vystoupení z pojištění příslušel. K výbavnému je vyplatiti též státní příspěvek ve výši 400 Kč. Poněvadž se nejedná o vrácení zaplacených premií, nýbrž o novu dávku výbavného, nemá vyplacení výbavného vlivu na nároky pojištěním získané v případě obnovení povinného pojištění, stejně jako v případě dalšího zachovávání nároků z pojištění podle §u 129 zákona, neb dobrovolného pokračování v pojištění podle §u 250 zákona.

Výbavné jakožto dávku zavedl též nový rakouský zákon o sociálním pojištění dělnickém.

V odst. 1. navrhujeme zvýšení státního příspěvku, ježto od roku 1924, kdy naše dělnické sociální pojištění bylo uzákoněno, finance státní se zlepšily a výdaje na sociální účely se podstatně snižují a odstraňují, jako na př. podpory v nezaměstnanosti, náklady na stavební ruch, odpadá řada důchodů válečných poškozenců atd.

Odst. 3. tohoto paragrafu navrhujeme škrtnouti, ježto je státní příspěvek vypláceti i k příplatkům na děti k důchodu invalidnímu a starobnímu i k odbytnému podle § 117 a 121.

V odst. 4. doplněk má za účel, aby státní příspěvek byl vyplácen i tomu, jehož příjem pracovní před nápadem důchodu přesahoval eksistenční minimum.

Paragrafy pojednávající o konkurenci s jinými požitky sociálně pojišťovacími navrhujeme, aby byly škrtnuty, ježto není důvodu, aby důchodce, má-li právní nárok na jiné důchody sociálně pojišťovací, n. př. důchod úrazový, byl zkrácen z titulu konkurence důchodů, nebo má-li vdova nárok na vlastní, invalidní důchod, aby na př. byla zkrácena o důchod vdovský po svém manželi, když na starobní a invalidní pojištění oba přispívali. Toto zkracování na základě konkurence s jinými požitky sociálně pojišťovacími by též v praxi vzbudilo právem mezi postiženými důchodci mnoho rozhořčení, tím spíše, že dnešní důchody podle zákona č. 221/1924 nejsou tak vysoké, aby přímo nevyžadovaly doplnění a zvýšení.

Toto ustanovení zavádí péči nemocenskou také o důchodce a jejich příslušníky. Tím nejen bude prodloužen život těchto invalidů práce, nýbrž bude také značně uleveno jiným veřejným fondům, na jichž účet tito nemocní byli pravidelně nedostatečně a - což je nejdůležitější - pozdě podporováni.

Navrhli jsme v předcházejících paragrafech bezpodmínečný důchod starobní při sníženém věku, bezpodmínečný důchod vdovský, vyšší kvotu připadající na důchod vdovský i sirotčí z důchodu invalidního, výbavné atd. a musí tudíž podle těchto zlepšovacích návrhů býti přirozeně na základě pojistně-matematických propočtů zvýšeno pojistné na starobní a invalidní pojištění. Proto navrhujeme, poněvadž tyto výpočty může provésti pouze vláda za pomoci Ústřední sociální pojišťovny, aby vláda nařízením stanovila výši pojistného, vzhledem k uvedeným zlepšovacím návrhům. Tuto cestu nařízením navrhujeme pouze pro tento výjimečný případ, jinak změna pojistného na základě pojistně-matematického zkoušení finanční rovnováhy Ú. S. P. může se díti jen zákonem. V důsledku toho navrhujeme též příslušnou stylistickou změnu v odst. 2 téhož paragrafu.