Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

zní takto:

(1) K nabytí nároků na dávky uvedené v §u 106 je potřebí, aby:

a) byly splněny podmínky stanovené pro případ příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d), u výbavného podle §u 120 a) a u odbytného v případě §u 121, odst. 2., uplynula dále doba čekací, to jest 150 příspěvkových týdnů (§ 108). Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za jeden týden povinného pojištění. Ustanovení toto nevztahuje se na dobrovolné pojištění dělníků sezonních, pokračujících dobrovolně v pojištění mimo sezonu.

(2) Uplynutí čekací lhůty se však nevyžaduje, nastala-li invalidita nebo smrt pojištěncova následkem úrazu třeba ne podnikového, avšak přihodivšího se v souvislostí s výkonem prací nebo služeb, zakládajících pojistnou povinnost, který nezakládá nároku na důchod z úrazového pojištění (zaopatření).

zní takto:

(1) Příspěvkovými jsou týdny, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti (§ 7, odst. 2), byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen, nebo výměrem za povinna pojištěním uznán dříve, nežli nastal pojistný případ. Za příspěvkové týdny povinného pojištění se pokládají a započítají bezplatně do tř. A též prokázané týdny pracovní neschopnosti, spojené s požitkem nemocenského (§ 95, I. č. 2) nebo s požitkem dávky uvedené v §u 95, II., č. 2., nebo týdny nezaměstnanosti spojené s požitkem podpory v nezaměstnanosti Orgány vyplácející podporu v nezaměstnanosti jsou povinny dobu, po kterou ji vyplácely, oznamovati nemocenským pojišťovnám, které údaje tyto povedou v patrnosti ve výkazech o průběhu pojištění.

zní takto:

(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho sílám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani jednu třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává, nebo jestliže pro uvedenou skutečnost dostává za svou práci pouze naturální opatření.

zní takto:

(3) Částky zvyšovací vyměří se jednou pětinou pojistného, které připadá na pojištění ve mzdové třídě, ve které zaměstnanec byl pojištěn, případně pojistného mzdové třídy A (§ 2, odst. 4. a § 108, odst. 1.).

Jako další čtvrtý odstavec vkládá se ustanovení tohoto znění:

(4) Je-li poživatel invalidního důchodu tak bezmocný, že potřebuje stále pomoci a péče, jest důchod zvýšiti o polovinu. Toto zvýšení nemá na výměru příplatků (§ 113) ani důchodů pozůstalých (§ 116 a 120) žádného vlivu.

zní takto:

Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokonal-li pojištěnec 60. rok nebo pojištěnka 55. rok svého věku. Požitek důchodu starobního počíná dnem, kdy pojištěnec, dovršiv aspoň čekací lhůtu (§ 107), dosáhl 60. rok, pojištěnka 55. rok věku svého a končí úmrtím oprávněné osoby.

zní takto:

(1) Má-li osoba požívající důchodu invalidního nebo starobního dítě nebo děti mladší osmnácti let (§ 6, odst. 1., písm. a) zvětšuje se její důchod po dobu, po kterou o ně pečuje, o příplatek, jenž činí na každé dítě jednu pětinu důchodu.

(2) Požitek příplatku tohoto počíná současně s důchodem, případně dnem narození dítěte a končí dnem, kdy dítě dosáhlo 18. roku, nebo kdy dříve se provdalo nebo zemřelo. Požitek příplatku prodlužuje se však, jde-li o děti, které nedokonaly s dovršením 18. roku ještě školní průpravy neb o děti nezpůsobilé k výdělku pro vady tělesné nebo duševní, nejdéle až do 21. roku věku.

(3) Osiřelé vnuky do 18 let, kteří jsou výživou převážně odkázáni na důchodce, považovati jest za děti ve smyslu tohoto paragrafu. Ustanovení odst. 2. je použíti na ně obdobně.

zní takto:

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova (družka) pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního neb starobního, nebo měl nárok na takový důchod.

zní takto:

(1) Nároku na důchod vdovský nemá:

a) vdova, byla-li z vlastní viny soudně rozvedena, nebo bylo-li v důsledku takového rozvodu manželství soudně rozloučeno, nebo bylo-li manželství prohlášeno za neplatné;

b) vdova (družka), byla-li rozsudkem soudu usvědčena, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manžela (druha);

c) bylo-li manželství uzavřeno nebo když poměr družky (§ 96) vznikl v době, kdy pojištěnec požíval již důchodu invalidního nebo starobního.

(2) Ustanovení odstavce (1) platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.

zní takto:

Důchod vdovský (vdovecký), družky (§ 96) činí polovinu důchodu, jehož požíval pojištěnec (pojištěnka), nebo na nějž měl (a) nárok.

nahražuje se ustanovením tohoto znění:

(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého), družky (§ 96) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad stanovené (§ 114) a končí, vstoupí-li důchodce znovu v manželství nebo v nový poměr družky, nebo zemřel-li.

Odstavec (3) zůstává jako odstavec (2).

zní takto:

(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě (§ 96, odst. 1., písm. a) mladší osmnáctí let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního neb starobního, nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod, zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Nevlastní děti mají nárok na sirotčí důchod po nevlastních rodičích pouze tehdy, byly-li na ně výživou převážně odkázány a nemají nároku po rodičích vlastních. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, nemají-li nároku po vlastních rodičích a bylo-li mimo to osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejích smrtí. Schovanci mají nárok na sirotčí důchod po rodičích, jimž byli svěřeni, pouze tehdy, nemají-li nároku po rodičích tělesných a byli-li u rodičů převzavších vyživování bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu těmto rodičům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.

v odstavci (1) nahrazuje se číslo 17 číslem 18 a doplňuje se dalším odstavcem (2) tohoto znění:

(2) Neskončilo-li však dítě dovršením 18. roku svojí průpravy školní, nebo je-li pro vady tělesné nebo duševní nezpůsobilé k výdělku, končí požitek sirotčího důchodu nejpozději 21. rokem věku.

zní takto:

(1) Důchod sirotčí činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu čtvrtinu, pro oboustranně osiřelé dítě polovinu invalidního nebo starobního důchodu (bez příplatku podle §u 113), jehož pojištěnec v době úmrtí požíval, nebo na nějž měl nárok. Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod sirotčí polovinou důchodu.

Za § 120 vkládá se nový § 120 a) tohoto znění:

(1) Pojištěnkám se vyplácí při vystoupení ze zaměstnání podléhajícího povinnému pojištění následkem sňatku sedmdesát pět procent zaplaceného celého pojistného s úroky. Zbývající části pojistného se použije k placení uznávacího poplatku (§ 129) a k zachování nároků úměrně zkrácených; bude-li zbývající část pojistného placením uznávacího poplatku vyčerpána, musí pojišťovna na tuto okolnost pojištěnku upozorniti, aby si mohla další uznávací poplatky platiti sama.

(2) Pojištěnka, která nemá odbytou čekací dobu (§ 107) a vystoupí ze zaměstnání podléhajícího pojištění za příčinou sňatku, dostane odbytné ve výši ročního důchodu, na nějž by v případě invalidity měla nárok, kdyby byla dovršila čekací dobu.

zní takto:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynula čekací lhůta (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výší 800 Kč.

(2) Zemřel-li pojištěnec následkem úrazu (§ 107, odst. 2.), nebo po uplynutí doby čekací, nebo zemřel-li důchodce, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, není-li tu nároku na důchod vdovský (družky) nebo vdovecký.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, děti, rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, dětí před rodiči a tito před sourozenci. Manželka nemá však nároku, jsou-li tu okolnosti, uvedené v §u 115, odst. 1. lit. a) a b).

(4) Vede-li pozůstalý manžel nezřízený život, nebo je neznámého pobytu, nebo z jiných důležitých důvodů lze přiznati odbytné ostatním pozůstalým, oprávněným podle odst. 3.

(5) Rodiče mají nárok na odbytné jen tenkráte, byli-li na zemřelého pojištěnce (důchodce) výživou odkázáni a jsou-li potřební, sourozenci mají nárok jen, žili-li s pojištěncem (důchodcem) ve společné domácnosti aspoň půl roku přede dnem úmrtí a byli-li na něho výživou převážně odkázání.

Za § 122 vkládá se nový paragraf 122 a) tohoto znění:

(1) Poživatelům invalidního (starobního) důchodu, pokud se zdržují v Československé republice, náleží v případě nemoci nárok na bezplatné ošetření praktickým lékařem nemocenské pojišťovny a na nejnutnější léčiva, pokud nemají tohoto nároku z vlastního nemocenského pojištění nebo jako příslušníci (§ 96) jiného pojištěnce, nebo pokud nejsou zaopatřeni v ústavech, které jim poskytují také ošetření v nemoci. Jejich pozůstalým přísluší nárok na příspěvek k nákladům pohřbu ve výši ¹/₄ ročního důchodu.

(2) Ošetření poskytne nemocenská pojišťovna, jejímž členem poživatel důchodu naposled byl, v případě přeložení jeho bydliště mimo obvod této pojišťovny pak ona pojišťovna, v jejímž obvodě má své nové bydliště.

(3) Ministerstvo sociální péče, vyslechna Ústřední sociální pojišťovnu, určí závazně míru tohoto lékařského ošetření a dobu jeho trvání.

(4) Náklady tohoto lékařského ošetření nahradí nemocenské pojišťovně Ústřední sociální pojišťovna paušální částkou, kterou každoročně určí ministerstvo sociální péče, vyslechnouc svazy nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovnu. Bližší předpisy mohou býti stanoveny nařízením.

zní takto:

(1) Stát poskytuje k zákonnému důchodu příspěvek, který činí ročně:

(2) Úhrn státních příspěvků k důchodům sirotčím nesmí převyšovati 1500 Kč ročně.

(5) Má-li osoba oprávněná k důchodu podle tohoto zákona též nárok na požitky odpočivné a zaopatřovací podle veřejnoprávních předpisů z pokladny státní nebo z pokladen jiných nucených svazků územních, uvedených v § 5 písm. a), vyplácí se státní příspěvek pouze potud, pokud převyšuje tyto požitky.

vkládá se za písm. b) další ustanovení písm. c) tohoto znění:

c) přeložil své řádné bydliště do ciziny, leč by mezistátními smlouvami bylo jinak stanoveno.

Jako čtvrtý a pátý odstavec tohoto paragrafu připojuje se ustanovení tohoto znění:

(4) Zjistí-li se, že sirotčí důchody (§ 118 a násl.) a příplatky na děti (§ 113) nejsou příjemcem vynaloženy na určený účel, ustanoví Ústřední sociální pojišťovna v dohodě s opatrovníkem, nebo zákonným orgánem pro péči o mládež nebo obcí bydliště oprávněného jiného příjemce těchto dávek, nebo může jich použíti k částečnému plnění věcnému. Každé takové opatření vyžaduje schválení poručenského úřadu.

(5) Byl-li příjemce sirotčího důchodu nebo příplatku na děti zbaven otcovské moci, určí poručenský úřad v dohodě se zákonným orgánem pro péči o mládež jiného příjemce a oznámí to Ústřední sociální pojišťovně, která je určením tímto vázána.

doplňuje se třetím odstavcem tohoto znění:

(3) Pojištěnec, uplatňující nárok na důchod invalidní nebo starobní, musí předložiti legitimaci (§ 17), která má průkazní moc v příčině údajů v ní obsažených. Nepředloží-li ji, vyměří pojišťovna důchod podle svých záznamů s účinkem, že pojištěnec nemůže pak popírati nesprávnost podkladů výměry dávky, jež mohl legitimací prokázati.

zní takto:

(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné nemocnici nebo porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti náklady ošetřovací podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na níž pojištěnka za dobu tohoto ošetřovaní má nárok podle § 95, II. č. 2. Příslušníkům rodiny její, které před odchodem do porodnice nebo nemocnice vyživovala, jest po tuto dobu platiti polovici nemocenského.

zní takto:

Náklady na léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích pojišťovna nemusí platiti. Poskytne-li se však na poukaz lékaře léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty § 95, I. č. 2. Výši této náhradové částky, jež nemá převyšovati úspory, které pojišťovna docílila ústavním léčením nemocného příslušníka rodiny, určí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem sociální péče.

zní takto:

(1) Ústřední sociální pojišťovna může z moci úřední nebo k žádosti dotčené osoby nebo příslušné nemocenské pojišťovny bez ohledu na nárok podle § 122 a) zavésti léčení, aby výdělečná způsobilost důchodcova byla obnovena, anebo aby odvrácena nebo odsunuta byla invalidita, jež může vzniknouti z onemocnění pojištěnce, jeho manželky (manžela) nebo jeho vdovy (vdovce) nebo družky.

zní takto:

(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, jakož i k placení příspěvků ke svazům nemocenských pojišťoven, opatří se pojistným.

Poslední věta druhého odstavce tvoří samostatný odstavec třetí.

zní takto:

(1) Výši týdenního pojistného na invalidní a starobní pojištění, které je v zásadě nedělitelné na dny, stanoví po prvé vláda nařízením.

(2) Jinak může býti výše pojistného na invalidní a starobní pojištění měněna pouze zákonem na základě pojistně matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickým zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.

nahrazuje se číslice "5%" číslicí "6%".

zní takto:

Pojistné je platiti po dobu, po kterou pojištěnec

a) je povinně pojištěn,

b) nebyl odhlášen, ačkoli nastala některá z příčin, uvedených v § 17, které zavazují k odhlášce. V tomto případě jest platiti pojistné nejvýše po dobu, po kterou trvalo poslední zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku; v případech zasluhujících ohledu může politický úřad I. stolice v tomto případě předepsané pojistné k návrhu nemocenské pojišťovny a pokud jde o pojistné na invalidní a starobní pojištění k návrhu Ústřední sociální pojišťovny zcela neb z části prominouti, jestliže opožděné odhlášení nebo neodhlášení vůbec nestalo se vědomě nebo z hrubé nedbalosti.

zní takto:

Zaměstnavatel hradí ze svého jmění celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích a za učně (volontéry, praktikanty).

zní takto:

(1) Pojistné je splatné prvního dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího příspěvkovému období, které je čtyř - nebo pětitýdenní.

(2) Stanovy mohou určiti, že pro určité skupiny pojištěnců (jako pomocnice v domácností, zemědělské dělnice, učňové a pod.) lze předpisovati pojistné za delší období, nejdéle však čtvrtletně, avšak se souhlasem zaměstnavatele.

(3) Naopak zase lze stanoviti, že zaměstnavatelé, neb některé skupiny jejich musí platiti pojistné vždy v den, následující po každé výplatě mzdy. V tomto případě jest pojistné za předchozí mzdové období splatno vždy v tento den.

zní takto:

(1) Dlužné pojistné třeba zúročiti 5% za rok, nebylo-li zaplaceno do 15 dnů od doručení platebního výměru.

zní takto:

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům a obcím, anebo v zápůjčkách jimi zaručených;

d) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, okresy neb obce;

vynechají se slova:

"(župách)" a "(župního)".

Nadpis nad § 186 se mění na nadpis:

"Rozhodování o pojistné povinnosti ohlašování nároku".

Před § 186 vkládá se jako § 185 a) ustanovení tohoto znění:

O pojistné povinnosti obojího pojištění rozhodují nemocenské pojišťovny, kromě případů, v nichž jde o vyloučení podle § 5, písm. a) a 6, písm. a), o němž rozhoduje Ústřední sociální pojišťovna.

zní takto:

(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovacích ústavů určená zájemníkům (stranám) jest jim doručiti písemně výměrem. Toho není třeba, přiznává-li nemocenská pojišťovna žádanou dávku pojištění nemocenského. Platební výměr nahrazuje vůči zaměstnavateli kladný výměr o pojistné povinnosti, leč by strana si ho vyžádala. Po zavedení legitimací mohou býti předpisy o výměrech pojišťovacích ústavů podle potřeby k návrhu Ústřední sociální pojišťovny jinak nařízením upraveny.

zní takto:

(3) Stížnosti do výměru nositelů pojištění (§ 189) je podati do 15 dnů ode dne doručení výměru ten den v to nepočítajíc. Vztahuje-li se obvod pojišťovny na několik politických okresů, je příslušným o stížnostech rozhodovati politický úřad I. stolice, v jehož obvodě je sídlo pojišťovny. O stížnostech do výměru Ústřední sociální pojišťovny rozhoduje přímo ministerstvo sociální péče. Jinak platí pro řízení před politickými úřady zákon lhůtový ze dne 15. května 1896, čís. 101 ř, z, s tím rozdílem, že i pro stížnost do výměru okresní správy politické platí odvolací lhůta 15ti denní.

Jako další (4) odstavec se připojuje ustanovení tohoto znění:

(4) Ústřední sociální pojišťovna má právo v kterémkoli stadiu instančního řízení připojiti se k řízení jako zúčastněná strana, jde-li o záležitosti invalidního a starobního pojištění.

nahrazuje se citace "§ 5 a)" a "§ 6 a)" citací: "§ 5, písm. a)" a "§ 6, písm. a)".

se mění a jako další (3) odstavec se přidává:

(2) Vstoupí-li zaměstnanec, pojištěný dříve podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona, je poslední nositel pojištění pensijního povinen premiovou reservu, kterou by byl povinen vydati, kdyby místo tohoto přestupu byla nastala změna pojistné příslušnosti pensijní, vydati Ústřední sociální pojišťovně. Tato použije premiové reservy k tomu, aby přestoupivšímu zaměstnanci zkrátila čekací dobu, a - byla-li tato úplně zrušena - zvýšila nároky na dávky invalidního a starobního pojištění podle tohoto zákona v míře, jež odpovídá převedené částce a sazbám podle § 128.

(3) Ustanovení odst. 1. a 2. platí obdobně (§ 240) pro přechod ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost podle tohoto zákona do zaměstnání, v němž je zaměstnanec vyloučen z povinného pojištění pensijního podle § 2, odst. 1., čís. 3. zákona pensijního ve znění zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n. a naopak, dále pro přechod ze zaměstnání uvedeného v § 5, písm. a), v němž je zaměstnanec vyloučen z povinného pojištění podle § 6 písm. a), do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců a naopak.

zní takto:

(1) Poskytla-li obec neb jiná korporace nebo nadace, zavázaná zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření, toto pojištěnci, který požívá opětovaných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona, anebo má na ně nárok, přejde nárok pojištěncův na pojistnou dávku až do výše poskytované chudinské podpory - a dosáhla-li podpora nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na obec, korporaci nebo nadaci, která pak je sama oprávněna vymáhati na pojišťovně nárok, jenž na ni přešel; musí však učiniti tak do tří měsíců ode dne, kdy podporu naposledy poskytla, jinak nárok na náhradu odpadá.

(2) Poskytla-li pojišťovna dávky za dobu, za kterou je povinna dáti náhradu podle předešlého odstavce, může si náhradu tu zaúčtovati na další dávky, pojištěnci příslušející.

se zrušuje.

zní takto:

(1) Za dobu zákonité presenční služby nebo vojenského výcviku osob, uvedených v § 2, odst. 4., zaplatí pojistné ve třídě A stát na základě výkazů každoročně předkládaných ministerstvem národní obrany Ústřední sociální pojišťovně.

doplňuje se dalším (4) a (5) odstavcem tohoto znění:

(4) Nemocenská pojišťovna uvedená v §§ 27 a 28 může se spojiti s okresní nemocenskou pojišťovnou (§ 24) neb zapsanou pojišťovnou pomocnou (§ 29 odst. 1) zřízenou v témže obvodě okresní správy politické, jestliže se na tom usnesla představenstva súčastněných pojišťoven a valná hromada delegátů přistupující pojišťovny dvoutřetinovou většinou; usnesení tato vyžadují souhlasu Ústřední sociální pojišťovny a schválení ministerstva sociální péče.

(5) Nastane-li případ dle § 275, odst. 4., přechází platnost ustanovení odst. 2. tohoto paragrafu a ustanovení § 27 a §§ 267 až 273 na onu pojišťovnu, k níž likvidující nemocenská pojišťovna přistoupila.

se zrušuje.

(1) Zákon tento nabude účinností dnem vyhlášení.

(2) Provede jej ministr sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry.