Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vtělovati myšlenky do formy zákona o sociálním pojištění je nesporně velmi těžkým úkolem. Poněvadž při všech podobných zákonech sledují se problémy národohospodářské a sociální, lze jen stěží předvídati všechny jednotlivosti, jež může přinésti skutečný život. Vycházíme-li s tohoto stanoviska, nemůže býti žádnou výtkou pro jeho tvůrce, když nyní podávají navrhovatelé tuto osnovu zákona, jejímž hlavním obsahem jest, vlastně opravení jistých nedostatků zákona a částečné uplatnění toho, co se nepodařilo do zákona vložiti při jeho usnášení.

Bylo sice uvažováno o tom, že doba od 1. července 1926, kdy zákon začal se prováděti v praksi, je příliš krátká, než aby tu byl úplný obraz o potřebě jeho opravení. A bylo by snad účelno, aby se nemusilo v dohledné době přijíti s návrhy opravnými znova, počkati s novelisací vůbec ještě několik roků.

Než poněvadž vláda podává návrh již v době nynější, činíme tak i my, přicházejíce s návrhy na četné doplňky a opravy zákona, jsouce při tom vedeni přesvědčením, že přece jen bude na prospěch věci, když nyní se opraví zákon tam, kde jeho nejasnost působí v praksi značné obtíže. Zvláště v předpisech, upravujících poměry dělnické, nutno jasnost zákona pokládati za kardinální předpoklad zdaru celého jeho provádění.

Navrhovatelé nemohli ovšem, podávajíce návrh, nepřihlížeti k tomu, že zatím vyšel v republice Rakouské spolkový zákon z 1. dubna 1927, č. 125 spolkového zákona o dělnickém pojištění, v němž byly uplatněny nové myšlenky, jež přinesl zatím vývoj. Pokládali proto navrhovatelé za nutné recipovati i z tohoto zákona některé myšlenky, jichž vtělení do návrhu zřejmě poslouží jak pojištěnému dělnictvu, tak i sociálně pojišťovací praksi.

Přes to, že zákon č. 221/1924 je všeobecně uznáván za velkou vymoženost našich pracujících vrstev, nelze přece jen přehlížeti, že v mnohém směru obsahuje strohosti, které nelze nadále podržeti.

Není na příklad možno ponechati v zákoně absolutní lhůtu karenční bez náhrady, vylučovati z nároku na dávky nemocenského po případě invalidního a starobního pojištění družku, obmezovati pomoc v mateřství na nedokonalou míru dávek, vázati nárok vdovy na důchod takovými podmínkami, které vlastně pak činí nárok ilusorním atd.

Pokud jde o stránku finanční, dobře uvážili navrhovatelé, že některé jejich zlepšující návrhy budou míti i dosti silný reflex na výdaje nositelů pojištění. Než pokud jde o nemocenské pojišťovny, stará se návrh, aby se úhrada našla ve zvýšeném pojistném na nemocenské pojištění, jež navrhuje se u § 159, a pokud jde o pojištění invalidní a starobní ve vyšší úrokové míře, kterou očekávají, byť i ne s optimismem, z jakého vychází návrh stran občanských (vlády).

Ostatně celá otázka úhrady nákladu invalidního a starobního pojištění není tak pevně fundována, aby při volbě určité sazby pojistného byla plná záruka její přesnosti. Vímeť, že nejdůležitější početní faktor, s kterým se při stanovení průměrné premie podle principu kapitálové úhrady počítá, t. j. číslice invaliditní, je reflexem hospodářských poměrů ve státě a zejména poměrů na trhu pracovním a bude měnlivá, takže teprve čas ukáže je ve skutečném světle buď nadsazeného optimismu aneb pesimismu. Proto také § 158, odst. 2. zákona, poněvadž se takovéto výkyvy očekávají, stanoví, že v určitých periodách mají se Ústřední sociální pojišťovnou přezkoumati sazby pojistného s hlediska srovnání výsledků skutečných s očekávanými a počítá se již, jak z povahy věci plyne, s regulací pojistného podle potřeby.

V jednotlivostech podotýkáme:

K § 2.

Pří praktickém provádění zákona objevilo se, že vymezení pojmu vedlejšího nebo příležitostného zaměstnání je spojeno se značnými obtížemi, ježto nelze pro něj stanoviti jednotné definice, jak zřejmo i z dosavadní judikatury, která vymezujíc tento pojem podle okolností konkrétního případu, srovnává jednou jednotlivé pracovní činnosti určité osoby bez ohledu na příjmové zdroje a jejich výši (sr. na př. nález N. s. s. z 30./6. 1924, č. 7344/24), jindy zase zkoumá, v jakém poměru je sporná činnost k celkové hospodářské a sociální situaci té které osoby (sr. na př. nález N. s. s. z 31./12. 1924, č. 13760/23). Stejně je tomu tak při vymezení pojmu zaměstnání příležitostného. Vyhrazuje se proto, jakožto východisko nejsnadnější, nařizovací moci, aby sama určila, do jaké míry zaměstnání vedlejší nebo příležitostná nebudou podrobena povinnému pojištění podle praktických zkušeností, zejména až vejde v účinnost i zákon č. 148/1925 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících, který také vylučuje z pojistné povinností zaměstnání vedlejší a příležitostná. Je ostatně vždy snadnějším měniti nařízení nežli zákon.

Povinnému pojištění podrobiti sluší zajisté i zaměstnance tuzemských podniků pro vzduchoplavbu a mezinárodní dopravu, kteří povahou svého zaměstnání jsou nuceni vykonávati práce mimo území Čsl. republiky, dokud nedojde k přesnější úpravě mezistátními smlouvami.

Dále podrobují se povinnému pojištění invalidnímu a starobnímu příslušníci náhradní zálohy, vykonávající vojenský výcvik podle § 3 zák. č. 53/1927 o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona. § 2, odst. 1. tohoto zákona stanoví, že branci, kteří jsou odvedení přes počet uvedený v § 1 cit. zákona, zařadí se do náhradní zálohy, v níž jsou povinni podrobiti se vojenskému výcviku. Podle § 3 téhož zákona trvá tento výcvik 12 týdnů. Doba vojenského výcviku je pro příslušníky náhradní zálohy vlastně zákonitou presenční službou a trvá u nich jen proto kratší čas než služba presenční podle branného zákona, že jsou jí účastny pouze osoby, zasluhující ohledu z důvodů rodinných, hospodářských a sociálních, bez nichž by dotyční občané musili vykonati brannou povinnost dle zákona branného. Není tedy důvodu, proč by občané tito neměli býti po dobu vojenského výcviku podrobeni povinnému pojištění invalidnímu a starobnímu stejně jako ostatní branci.

K § 5.

Podle prvního odstavce úvodního ustanovení zákona č. 125/1927 o organisaci politické správy, nastupují všude, kde zákony mluví o župě, županovi, župních úřadech, župních zastupitelstvech, župních výborech a senátech, zemských župních svazech, na místo těchto názvů název země, resp. název příslušných zemských orgánů. Vzhledem k tomu bylo vypustiti i z ustanovení písm. a) název "zemských župních svazů" a "žup".

Z § 5 písm. a) vypouštějí se také slova. "čítajíc v to i zaměstnance drah, sloužících veřejné dopravě", a to z toho důvodu, že pojem těmito slovy vyjádřený je obsažen již v pojmu "podnikův", tím spíše, když oním rčením rozuměly se podle názoru činitelů na sdělávání zákona č. 221/1924 zúčastněných jen státní dráhy, nikoliv též dráhy soukromé.

Z povinného pojištění vylučují se také členové rodiny zaměstnavatelovy, ovšem jen pokud pracovní poměr nebyl založen písemnou smlouvou. Na písemné smlouvě pracovní činí se závislou pojistná povinnost proto, že ústně nebo mlčky uzavřená smlouva pracovní mezi zaměstnavatelem a členy jeho rodiny dá se v praksi těžko dokázati, mají-li strany úmysl vyhnouti se povinnému pojištění, jako se dá zase snadno předstírati tam, kde strany mají úmysl pojištění sobě vynutiti.

K § 6.

Snížení hranice věkové, jak se navrhuje v § 112, která vedle čekací doby je podmínkou nápadu důchodu starobního, z 65. na 60. rok u mužů a na 55. rok u žen, vyžaduje také, aby věkové rozhraničení osob podle § 6 písm. b) bylo podle toho upraveno. Snížena proto navrhovaným zněním hranice věková pro možnost vzniku pojistné povinnosti u mužů na 57. rok a u žen na 52. rok.

Ustanovení § 6, lit. b) v navrhovaném znění se však nevztahuje na osoby, které

a) před účinností tohoto zákona nebo po jeho účinnosti, avšak ještě před dovršením 57. u mužů a 52. roku u žen byly pojištěny podle právních předpisův o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců nebo podle zákona o pojištění u báňských bratrských pokladen, stačí-li při přestupu těchto osob do zaměstnání povinně pojištěného podle tohoto zákona premiová reserva provedená dřívějším nositelem pojištění na Ústřední sociální pojišťovnu podle § 241 a 242 ke snížení vstupního věku pod uvedenou hranici věkovou;

b) před dokonáním uvedeného věku byly již jednou pojištěny pro případ invalidity a stáří podle tohoto zákona;

c) po účinnosti tohoto zákona, avšak před dovršením uvedeného věku byly ve službách zaměstnavatelů, uvedených v § 5, pís. a), u nichž byly vyloučeny z povinného pojištění invalidního a starobního podle § 6, písm. a), stačí-li převodní částka převedená dřívějším zaměstnavatelem na Ústřední sociální pojišťovnu podle § 240, odst. 2. a 3. ku snížení vstupního věku pod uvedenou hranici věkovou;

d) byly dříve pojištěny podle IV. knihy říšského pojišťovacího řádu v Německu a pokračovaly na základě vl. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n. v pojištění u zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě a byly po 1. červenci 1926 již pojištěny u okresní nemocenské pojišťovny v Hlučíně.

Novým ustanovením § 6, lit. d) rozšiřuje se vyloučení z povinného pojištění invalidního a starobního také na osoby uvedené v § 2, odst. 1. č. 3 a 6 zákona č. 89/1920 o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Jde totiž o to, aby tak jako z povinného pojištění pensijního byli i z invalidního a starobního pojištění vyloučeni zaměstnanci nucených svazků zájmových, jakož i zaměstnanci zákonně uznaných náboženských společností, pokud jim zaměstnavatel sám zaručuje pensijní zaopatření, i když jde o zaměstnance vykonávající jinak práce pojištěním povinné podle § 2 zák. č. 221/1924.

Dále jde o zaměstnance cizozemských podniků, kteří nemají v tuzemsku pevného závodu a o zaměstnance, kteří se toliko dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku řádného bydliště. Není důvodu, proč by osoby ty měly podléhati pojištění invalidnímu, když je vylučuje zákon pensijní.

Citováním § 2, odst. 1. č. 4 pens. zákona má se učiniti zbytečným zvláštní ustanovení § 6, písm. c) dosavadního znění.

K § 7.

N. s. s. vyslovil v nálezu z 14./4. 1927, č. 6399, zásadu, že vznik nebo zánik pojištění nemocenského nepojí se k pouhému faktu vykonávání či nevykonávání prací neb služeb, nýbrž že tu je vždy spojitost se smluvním poměrem, takže pojistný poměr vyžaduje ke svému vzniku a zániku uzavření smlouvy služební a zahájení prací na základě této smlouvy, pokud se týče zrušení služební smlouvy a zastavení práce smluvní a že pouhé nevykonávání prací neb služeb za trvání pracovního poměru nemá v zápětí zánik pojištění, vyjma případ § 7, odst. 3 na konci, nastane-li pojistný případ a ztráta způsobilosti pracovní. Kdyby tato zásada měla zůstati v platnosti, nastaly by za dosavadního stavu zákonného velmi často případy, kdy pojistný poměr trvá se všemi nároky pro pojištěnce z něho plynoucími i po ukončení výkonu prací, ačkoliv zaměstnavatel nebude povinen platiti pojistné až do skončení pracovního poměru.

Jeví se proto nutným změniti ustanovení § 7 i § 160 zákona tak, aby trvání pojistného poměru bylo uvedeno v soulad s trváním platební povinnosti zaměstnavatelovy.

Dále pokládali navrhovatelé za nutné vyjádřiti v § 7, odst. 2., že i před podáním přihlášky zaměstnavatelem může nemocenská pojišťovna z úřední moci vysloviti výměrem pojistnou povinnost invalidní a starobní, nemá-li vznik tohoto pojištění záviseti úplně a přihlášce zaměstnavatelově.

K § 12.

Navrhovaným zněním 2. odstavce tohoto paragrafu má se zejména zameziti sporům, k nimž zavdávalo podnět dosavadní znění, a zabezpečiti placení pojistného v invalidním a starobním pojištění za plné kalendářní týdny a nepřerušované odbytí čekací doby i při zkrácené době pracovní.

K § 15.

Navrhovaná změna tohoto paragrafu má zabezpečiti dokonalejší ochranu zaměstnavatelů před prozrazováním poměrů v závodě.

K § 16.

Navrhovaná změna odst. 1. tohoto paragrafu, pokud jde o event. povinnost zaměstnavatele, uhraditi pojišťovně náklady šetření nutného za účelem předpisu pojistného, má zabezpečiti řádné vedení a uschovávání mzdových záznamů.

K § 17.

Změna odst. 1. souvisí se změnou § 7.

Nelze přehlížeti, že dodržování poměrně krátké přihlašovací lhůty působí zaměstnavatelům obtíže hlavně v případech, kdy přijímají nebo propouštějí najednou velký počet zaměstnanců. Proto se má navrhovanou změnou odst. 2. přihlašovací, pokud se týče odhlašovací povinnost zaměstnavatelů v mezích tímto ustanovením a stanovami určených podle potřeby ulehčiti.

Ustanovením odstavce 4. v navrhovaném znění má se odstraniti těžce pociťovaný nedostatek dokladů o průběhu pojištění obligatorním zavedením legitimací, kterým se přiznává v § 137, odst. 3 průkazná moc. Zavedením legitimací má se také obmeziti vydání výměrů o pojistné povinnosti na míru nezbytně nutnou.

K § 20.

Poslední věta odst. 1. v dosavadním znění byla vypuštěna v souvislosti se změnou navrhovanou v § 7.

U odst. 2. provedená změna stačí po názoru navrhovatelů úplně k tomu, aby účele, jejž dosavadní § 20, odst. 2. sledoval, bylo dosaženo. Má se tedy hlavně také s ohledem na menší živnostníky a zemědělce obmeziti náhradní povinnost na případy, které měl § 32 starého nemocenského zákona na mysli a na případ, kdy zaměstnavatel s úmyslem fraudolosním přihlásil zaměstnance na nižší mzdu.

K § 24.

Změna odstavce 1. sleduje odstranění sporů o pojistnou příslušnost.

K § 25.

Dosavadní znění odst. 1. zavdávalo podnět k pochybnostem, lze-li zemědělské a lesní zaměstnance, kteří pracují v obvodech, pro něž nebyla dosud zřízena pojišťovna zemědělská, pojišťovati u okresní nemocenské pojišťovny. Přijetím navrhované změny takové pochybnosti budou odstraněny.

K § 72.

V případě zrušení nebo změny obvodu okresní nemocenské pojišťovny a zřízení pojišťovny jiné, zejména zemědělské, nebylo dosud žádné zákonné kautely, která by zabezpečovala existenci přebytečných zaměstnanců zrušené nebo co do obvodu okleštěné pojišťovny. Tuto kautelu má zjednati změna odst. 5.

K § 93.

Navrhovanou změnou má se odstraniti především mezera v dosavadním textu tohoto paragrafu, v němž scházelo ustanovení o tom, ke kterému svazu má přistoupiti pojišťovna, jež dosud žádnému svazu nenáleží a která pro usnesení o přistoupení k určitému svazu nedosáhla předepsané většiny, nebo nebyla-li do svazu přijata. Dále stanoví se přesněji působnost svazu a upravuje se otázka tvoření svazů nových, jakož i zániku svazů.

K § 95.

Nepříznivé důsledky, které má absolutní doba karenční pro pojištěnce, aniž by současně vykazovala v praksi vůbec nějaký finanční efekt pro pojišťovny, mluví pro její odstranění. Budiž k vůli zajímavosti konstatováno, že na př. rakouský zákon o dělnickém pojištění má sice také 3 denní absol. karenci, ale zavedl ji proto, že § 1154 b) o. z. o. ve znění v Rakousku platném zaručuje v případě nemoci dělníku plnou úhradu mzdy a v případě, že dělník by neměl v nemoci nároku na tuto úhradu, ponechává se stanovám pojišťovny určiti, aby nemocenské za prvé tři dny nemoci bylo také poskytováno.

Změna § 95, I. č. 2. odst. 3. souvisí se změnou § 12.

Zvýšením peněžité dávky pojištěnce v těhotenství a šestinedělí má se odstraniti neudržitelný a nezdravý zjev, že v době rozhodné pro vývin dítěte a zdraví rodičky má táž vystačiti s příjmem značně zmenšeným proti době normální výdělečné činnosti a normálního zdravotního stavu.

Pomoc při porodu přiznává návrh i družce pojištěnce (§ 95, II. č. 3. odst. 3), protože důvody svého času proti zrovnoprávnění družky s manželkou v příčině nároků ze soc. pojištění vzhledem k poslání zákona o sociálním pojištění v dnešní moderní době neobstojí.

V samotné zprávě výboru sociálně politického a rozpočtového č. 4795 z roku 1924 doznává se, že manželka pojištěncova potřebovala by vedle pomoci porodní asistentky po jistou dobu po porodu také příspěvku peněžitého, aby uhradila zvýšené potřeby domácnosti. Tomuto přesvědčení návrh náš plně vyhovuje.

Pokud navrhujeme obligatorní poskytování premie za kojení po dobu 26 týdnů, jest toto opatření odůvodněno praksí, v četných pojišťovnách jíž prováděnou.

Další odstavec (§ 95, II. č. 3. odst. 5) upravuje po vzoru něm. říš. poj. řádu a rak. zák. o dělnickém pojištění otázky, která pojišťovna je povinna poskytnouti příspěvku za kojení, změní-li pojištěnka vstupem do zaměstnání pojišťovnu.

Důvod změny § 95, III. č. 1. je zřejmý a vyplňuje se jí mezera dosavadního textu.

Zrušením § 95, III. č. 2. posled. odstavec má se v příčině nároku na pohřebné odstraniti ustanovení o konkurenci pohřebného z titulu úrazového pojištění s pohřebným z titulu pojištění nemocenského. Ustanovení taková byla by pojištěnci pociťována jako těžká křivda, protože nikdy nepochopí, proč mají nárok na požitky pouze z jednoho pojištění, když přípěvek byl placen na oba druhy pojištění, což platí i o navrhovaném zrušení § 125 až 127.

Nové znění posl. odst. § 95, III. č. 2. má učiniti přítrž různým výkladům v příčině nároku na pohřebné, když několik pojištěnců vypravilo pohřeb příslušníka rodiny a má se jím též vyplniti určitá mezera dosavadního textu.

K § 96.

Hlavním účelem změny tohoto paragrafu bylo, aby mezi příslušníky rodiny byla pojata i družka z důvodů na jiném místě již uvedených.

K § 97.

Dosavadní text tohoto paragrafu připouštěl různé výklady o způsobu počítání čekací doby rodinného pojištění a o trvání nároku na dávky rodinného pojištění, jakož i o způsobu počítání ochranné lhůty. Navrhovaným novým textem tyto potíže mají býti překonány.

K § 101.

Vynecháním slov "a podle......... až......... dávky" z dosavadního textu tohoto paragrafu má se čeliti zbytečné komplikaci výkladu. Jest samozřejmé, že kdyby pojištěnka zůstala po celou dobu pojištěna u pojišťovny, od níž se vymáhá náhrada za předpokladu, že by se i u této pojišťovny změnila mzdová třída, musila by pojišťovna v každém případě poskytnouti pojištěnce dávky podle změněné mzdové třídy.

K § 104.

Změnou ustanovení písm. a) má se usnadniti nemocenským pojišťovnám rozhodnouti se buď pro snížení pojistného nebo místa toho pro výplatu nemocenského zaměstnavateli, aby byl odškodněn za poskytovanou mzdu.

K § 105.

Změnou tohoto paragrafu dává se nemocenským pojišťovnám větší volnost zaříditi statutární zlepšení dávek podle finanční situace pojišťovny a podle potřebnosti pojištěncovy.

K § 106 - 137.

Připravované neoficielní návrhy občanských stran na změnu zákona čís. 221/1924 obsahují, pokud je navrhovatelům známo, různá, ovšem nepatrná zlepšení dávek pojištěnců i v invalidním a starobním pojištění. Z tohoto zjevu, jakož i z té další okolnosti, že toto zlepšení pokládají navrhovatelé ze stran občanských za proveditelné i při částečném snížení pojistného, jak se podle všeho také na základě zvláštních propočtů pojistně-matematických přesvědčili, musí utvrditi v přesvědčení, že i podle názoru dnešních odpůrců sociálního pojištění jsou jistá zlepšení dávek možná již dnes bez ohrožení pojistně-matematických základů, na nichž je zákon čís. 221/1924 postaven.

Hájíce zájem vrstev, jež zastupují a které jsou zákonem č. 221/24 nejvíce dotčeny, totiž pojištěnců, odhodlali se navrhovatelé podati také návrhy na zlepšení dávek invalidního a starobního pojištění.

V § 106 bylo zapotřebí uvésti mezi dávkami, jež Ústřední sociální pojišťovna je povinna poskytovati, také nově zaváděné dávky: výbavné (§ 120 a) a nemocenské ošetření poživatelům důchodu (§ 122 a).

V § 107 musila býti podmínka čekací doby rozšířena také na výbavné podle 120 a) a vypouští se u tohoto ustanovení slova "z nichž musí spadati........ " až do konce věty "....... před nápadem dávky", poněvadž toto ustanovení zmařilo by význam ustanovení § 129.

Jako odstavec 2. vkládá se do § 107 ustanovení, že uplynutí čekací doby se nežádá, byla-li invalidita nebo smrt pojištěncova způsobena úrazem, který nezakládá nároku na důchod z pojištění (zaopatření) úrazového, ježto v takových případech nebude se nikdy jednati o spekulativní získávání nároku na důchod, kterému má ustanovení o čekací době právě čeliti.

Změna § 108, odst. 1. nevyžaduje vysvětlivek.

§ 109, odst. 2. v navrhovaném znění má respektovati zvláštní poměry v zemědělství.

Změny §§ 111, 112, 113, 114, 115, 116, 117, 118, 119, 120, nový § 120 a), dále § 121, nový § 122,a) a změny § 123, 134 a 137 nalézají svá zdůvodnění ve všeobecné části důvodové zprávy a všeobecných připomínkách k § 106 - 137, jakož i v nutnosti upraviti zákon tak, aby vyhověl potřebám skutečného života dělníka. Zvláštní zmínky zasluhují zlepšení; která přináší tento návrh provdavším se pojištěnkám, vystupujícím ze zaměstnání (§ 120 a), jakož i zvýšení věkové hranice dětí, schovanců, osvojenců a vnuků ze 17 na 18 let dle analogie jiných zákonů. K odůvodnění těchto zlepšení a zvláště pokud jde o navrhované zvýšení státního příspěvku, sluší zdůrazniti, že je nezbytnou povinností státu, aby se k nejpočetnější svojí třídě, k dělnictvu a k vdovám dělnickým choval aspoň poměrně tak štědře, jako k vrstvám ostatním, zejména výrobním, v jichž zájmu se ve státním rozpočtu nijak nešetří. Nutno-li vzhledem k tomu označiti navrhovaná zlepšení dávek za nejvýš spravedlivá, pak nemohli navrhovatelé s jich návrhem otáleti i přes případnou námitku, že nejsou podložena propočty pojistně-matematickými a že vyžadují zvýšení sazby pojistného. V té příčině stanoví sice § 158, odst. 2. a 3., že výše pojistného může býti měněna pouze zákonem na základě pojistně-matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny a na základě statistického šetření v obdobích nejméně pětiletých, leč ani samotná vláda podáním vládního návrhu čís. 1225/27 již po jednoročním působení zákona čís. 221/1924 nerespektovala jeho cit. ustanovení.

Nepokládali proto ani navrhovatelé ustanovení ta za překážku podání vlastních zlepšovacích návrhů.

K § 149.

Navrhovaná změna má chrániti nemocenskou pojišťovnu.

K § 158.

Nová stylisace odst. 1. a 2. souvisí s navrhovaným zvýšením dávek v invalidním a starobním pojištění. Výše pojistného může býti stanovena teprve na základě nových pojistně-matematických propočtů.

K § 159.

Zvýšením pojistného na nemocenské pojištění z 5% na 6% mají se odstraniti jednak neblahé účinky nálezu N. s. s. ze dne 14. IV. 1927 čís. 6399, které postihly všechny nemocenské pojišťovny tou měrou, že by byly nuceny žádati značné zvýšení pojistného snad i nad výši navrhovanou, jednak má se jím docíliti navrhovaného zlepšení dávek nemocenských.

K § 162.

Navrhovanou změnou odst. 2 má býti odstraněna pochybnost, zda zaměstnavatel je povinen platiti pojistné za učně beze zření k tomu, zda učeň (volontér, praktikant) má mzdu na penězích čili nic. Tím, že se stanoví povinnost zaměstnavatele k placení celého pojistného za učně, je přihlíženo k okolnosti, že při této kategorii zaměstnanců jde o osoby, které nejsou za své výkony plně odměněny.

K § 163.

Napříště nemá býti ponecháno stanovám určení příspěvkového období, které by nevyhovovalo oprávněným potřebám zaměstnavatelů.

K § 174.

Změnou odstavce 1. tohoto paragrafu má se dostáti zákonného podkladu výkladu, jenž se dával v praksi už nynějšímu znění tohoto ustanovení.

K § 185 a), 189 a 239.

Vzhledem k tomu, že nemocenské pojišťovny vyměřují pojistné na oba druhy pojištění a že vydáním platebních výměrů je vlastně už řešena prejudicielní otázka pojistné povinnosti, je zřejmo, že i rozhodnutí o pojistné povinnosti přísluší nemocenské pojišťovně; jedině v případech vyloučení podle § 5 písm. a) a 6 písm. a) jest vyhraditi rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně, která má možnost přezkoumati rovnocennost s hlediska pojistné matematiky.

Změny provedené v §§ 189 a 239 mají vyplniti mezery dosavadního textu.

K § 241.

Dosavadní znění nemohlo býti aplikováno na všechny případy, kdy poslední nositel pensijního pojištění by měl při přestupu do zaměstnání povinně pojištěného podle zákona čís. 221/1924 vydati Ústřední sociální pojišťovně premiovou reservu. Dále mohly by se v praksi vyskytnouti určité nesrovnalosti v premiových reservách, vydávaných tím kterým nositelem pensijního pojištění. Navrhovaná změna odst. 2. tyto nedostatky odstraňuje.

Odst. 3. v navrhovaném znění upravuje přechody v tomto odst. uvedené a vyplňuje tak mezeru dosavadního § 241.

K § 244.

Aby chudinské zaopatření nemohlo býti upíráno, kde má vyšší cenu než opětované peněžité dávky podle zákona čís. 221 z roku 1924, zrušuje se odstavec 1. §u 244.

K § 253.

Změna tohoto paragrafu souvisí se změnou § 2, odst. 4.

Ostatní změny nevyžadují vysvětlivek.

Z návrhu tohoto vzejde zvýšený náklad ze státních prostředků pouze při zvýšení státního příspěvku k důchodu. Zvýšený náklad v prvých létech bude jen nepatrný a teprve asi od 5. roku provádění zákona bude se postupně po částkách, nikoliv pro stát citelných, zvyšovati. Bude jej možno uhrazovati z rozpočtových úspor a z logicky klesajících nákladů na zaopatření válečných poškozenců.

Z důvodů formálních navrhujeme, aby návrh tento přikázán byl výboru sociálně politickému.