Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Počet obyvatelstva: 143,866.000.

Počet obyvatelstva: 21,338.381.

Počet obyvatelstva: 6,074 368.

K článku II.

K dotazu, zda je zachováváno ustanovení odst. 7. článku II. finančního zákona pro rok 1927, se poznamenává, že ustanovení toto jest zachováváno a že jest věcí nejvyššího účetního kontrolního úřadu, aby konstatoval v státním závěrečném účtu, zda předpisy finančního zákona byly dodrženy.

K článku III.

K dotazu, zda nastaly předpoklady ustanoveni odst. 3. článku III. finančního zákona pro rok 1927, aby totiž finanční správa hradila z pokladních hotovostí částky uvedené v odst. 1. a 2. tohoto článku, se podotýká, že prozatím potřebný peníz uhrazují Československé státní dráhy samy. Zda nastal předpoklad, aby peníz byl uhrazen z pokladních hotovostí, možno zjistiti teprve po uplynuti správního roku.

K článku VI.

Ohledně vypuštění ustanovení článku VI. finančního zákona pro rok 1927 ve vládním návrhu pro rok 1928 dlužno vzíti v úvahu, že "spravování prostředků povolených s největší hospodárností" vyplývá samo sebou již z pojmů hospodaření a že zásada tato uplatněna bude v prováděcím nařízení k finančnímu zákonu pro rok 1928.

K článkům IX., XI., odst. 2., 4. a 5., čl. XII. odst.1 a) a 1 c), čl. XIII. bod 1. a 2. a čl. XIV.

K dotazu, zda uvedená ustanovení jsou zachovávána, se poznamenává, že tomu tak jest, jak jest patrno ze závěrečných účtů sestavených nejvyšším účetním kontrolním úřadem, který vykonává kontrolu podle zákona 175/19 Sb. z. a n. a zjišťuje, zda byly při hospodaření státním zachovány zákonné předpisy.

K článku X.

K dotazu ohledně ustanovení čl. X. odst. 3. se poznamenává, že výjimkou z ustanovení prvé věty tohoto odstavce má býti umožněno hraditi výdaje, které nutno učiniti, aby mohl býti plněn stejný úkol, pro který byly povoleny prostředky k hrazení osobních výdajů podle platových zákonů, je-li na př. při odchodu síly, pro kterou jsou potřebné prostředky preliminovány v osobních výdajích podle platových zákonů, pro nedostatek kvalifikovaných sil nutno přijmouti sílu smluvní, na kterou v příslušných prostředcích povolených pro smluvní zaměstnance není pamatováno, neb je-li nutno učiniti jiné náhradní opatřeni na př. na středních školách při odchodu profesora vyplniti tento nedostatek přespočetnými hodinami. Tato výjimečná opatření vyžadují souhlasu ministra financí a nejvyššího účetního kontrolního úřadu podle § 7 zák. č. 175/19 Sb. z. a n., ježto přehled o těchto výdajích zařazený na straně 124 a 125 vládního návrhu státního rozpočtu tvoří integrující součást finančního zákona a státního rozpočtu na rok 1928. Ustanovení tohoto odstavce jest třeba, aby mohly býti sledovány účinky nové platové úpravy. Úspory, které se projeví v ekonomisaci ve státní správě v důsledku platové soustavy, mají zůstati úsporami a nemají býti tudíž vydávány na jiné osobní neb kterékoliv jiné výdaje s výjimkou shora uvedenou.

K článku XIX.

Bylo poukazováno na to, že máme již řadu fondů, o jichž vyúčtování parlament je více neb méně zpravován. Počet fondů porušuje jednotu státního hospodářství a přehlednost. Bylo vysloveno přání, aby v zájmu přehlednosti a přesného účtování od tvoření nových fondů bylo upuštěno.

V tom směru se poznamenává, že fond pro konsolidaci státního přechodného dluhu upravuje upotřebení vyššího výnosu některých daní důsledkem depurační akce vzniklého. Poněvadž tohoto, zcela mimořádného příjmu nelze použíti k úhradě pravidelného výdajového státního hospodářství, používá se ho na konsolidaci přechodného dluhu, který jest nejtísnivější.

K článku XX.

K dotazu ohledně ustanovení tohoto článku se podotýká, že řeší otázku účtování daní, která se stala akutní přechodem ze staré soustavy daňové do nové zákonem č. 76/27 Sb. z. a n.

K článku XXI.

K vysvětlení ustanovení tohoto článku, o které bylo žádáno, se uvádí, že toto ustanovení o účelových dávkách má učiniti pořádek v této věci a říci jasně, že účelovou je dávka jen tenkráte, kde celý výnos dávky jest věnován svému účelu. Takovou účelovou dávkou jest pouze jedna, a to pro silniční fond. Naproti tomu se vyskytly případy, že v zákoně jest jen řečeno, někdy dokonce jen v důvodové zprávě, že za účelem té a té věci se ustanovuje dávka. Z toho se dovozuje klamně, že dávka musí býti tomu účelu věnována a propočítává se, kolik ponese, když se zvýšily platby. To jest klamné. Proto ustanovení toto má učiniti pořádek a říci, že účel a motiv zákona nemá žádných právních účinků. Účelovou je tedy pouze ta dávka, která jest celá věnována svému účelu.

Rozdělení celkového státního rozpočtu na 4 skupiny jako v roce 1927 zůstalo a přehlednost tím jen získala, zvláště když sloučena byla i Podkarpatská Rus v jeden celek. Viděti jest ihned, kolik z veřejných příjmů obdrží stát a kolik autonomie; při tom vyznačen jest ve státních příjmech úhrnný výnos jednotlivých daní a dávek.

Bylo poukazováno na to, že ze srovnání nynějšího rozpočtu s oddělením podniků od administrativy se starým rozpočtem s podniky, tudíž převedením na starou basi, nynější celkové příjmy činí přes 19 miliard a výdaje as 19.365 milionů a že rovná se tudíž rozpočet nynější svým rozsahem rozpočtu na rok 1923, který činil rovněž 19.300 milionů. Proto potřeba prý se nesnížila. Nastal jen přesun cifer, ale konečný výsledek zůstal stejný a neukazuje žádného ulehčení.

V tomto směru, nehledí-li se k tomu, že výdaje rozpočtové pro rok 1923 činily 22.370 mil. Kč a příjmy 18.880 mil. Kč, třeba vzíti v úvahu metodický postup, kterým se k tomuto srovnání dospělo: Nestačí sečísti pouze výdaje a příjmy administrativní a podnikové a tyto výsledky srovnati. Správně metodicky třeba věc obrátiti a odpočísti obnosy podnikové v dřívějších létech a srovnati administraci s administrací, poněvadž podniky nejsou skutečným zatížením poplatnictva. Při podnikovém hospodaření platí zásada "dávka za dávku". Kdyby na př: železnice měly o miliardu větší obrat, než mají, nelze říci přes to, že zatížení je větší, anebo nekleslo skutečné zatížení daněmi a dávkami za současného většího obratu železnic. Redukce výdajů není taková, aby odpovídala valutární relaci, poněvadž vnitřní dluhy se nedají úrokovati podle valutární relace.

K poznámce, že 25 milionový přebytek pro rozpočtovou rovnováhu nic neznamená, a že odhadnutím výnosu některé daně o 30 mil. Kč níže by mohl býti konstruován rozpočet pasivní, možno namítnouti, že rovnováha rozpočtová se nedá posuzovati na číslici, nýbrž na jistotě, že pro výdaje stanovené v rámci rozpočtu bude také úhrada.

Stabilisací rozpočtu bylo získáno mnoho. Rozvojem hospodářského života rozmnožují se produktivní prostředky, rostou vklady. Uváží-li se, že ročně as 3 miliardy přibývají na vkladech a že náš národní důchod se odhaduje kol 60 miliard, je patrno, že jest as 5%ní přírůstek. Stabilisovaný rozpočet zatěžuje národní hospodářství relativně o 5% nosnější a týž rozpočet stává se takto relativně méně tíživým. Kdyby se podařilo stabilisovati rozpočet po 10 roků, dosáhlo by se vzhledem k zatížení, které vykonává, téhož výsledku, jako kdyby se dnes mohl rázem snížiti o ¹/₃. Při této stabilisaci porostou státní příjmy a bude možno pak nechati odpadávati jisté zdroje příjmů, které národohospodářsky a se stanoviska sociálního jsou nejtíživější pro soutěživost.

Bylo uvedeno, že vzestupná linie ve vývoji hospodářském byla vykoupena zastavením a odbouráním průmyslových podniků v Československu, zejména na Slovensku. Nedoplatky a rozpočtové přebytky že jsou nezvratným dokladem o vratkosti státního rozpočtu, což ukazuje skutečnost, že těmito nedoplatky hradí finanční správa učitelské platy, pro které nebylo úhrady. Nebýti těchto nedoplatků, nebylo by ani rovnováhy, tím méně aktivity rozpočtu.

K tomu se poznamenává, že hospodářskou depresi nezpůsobily daně, nýbrž především poměry na peněžním trhu a že obrat k lepšímu byl způsoben zejména snížením úrokové míry a vůbec zlevněním úvěru. K plynulosti na peněžním trhu přispěla značnou měrou finanční správa, která se obešla bez nových úvěrů. Na nynější příznivé konjunktuře hospodářské značný podíl mají také obchodní smlouvy. Příznivý hospodářský vývoj přichází k dobru všem společenským třídám. Možnost výdělku a zaměstnání je nejdůležitější zejména také pro dělnictvo, o čemž svědčí statistika nezaměstnaných, jichž počet rapidně klesá.

Aktivita rozpočtu na rok 1928 spočívá na reálních základech a finanční správa z důvodu, aby i v budoucnosti mohla býti udržena aktivita neb aspoň rovnováha státního hospodaření, nebere na nedoplatky při preliminování téměř vůbec zřetele, jak patrno ze srovnání číslic rozpočtových s číslicemi platby uvedenými v státních závěrečných účtech. Mimostátní výdaje veškeré, jak uvedeno v důvodové zprávě k finančnímu zákonu a státnímu rozpočtu pro rok 1928 odpadají až na učitelské platy. Tento problém vyžaduje, jak výslovně zmíněná důvodová zpráva také prohlašuje, zákonného řešení, zejména stanovení, kdo jest nositelem těchto platů a jak se plně uhradí. Dosavadní způsob placení zálohou z vyšších příjmů státních plynoucích z nedoplatků, po skončení depurační akce, až tyto reservy odpadnou, byl by nemožný.

Ministr financí mluvě o rozsahu rozpočtu administrativního pravil, že zatím co stát své výdaje snižuje, samospráva své výdaje překotně zvyšuje, dále že rozpočty obecní vzrostly pro rok 1927 o celo miliardu. Tato okolnost svědčí o tom, že zákon o finačním hospodářství samosprávných svazků byl národohospodářskou nutností. Bylo však uvedeno v rozpočtovém jednání, že není úplně pravda, že stát své výdaje snižuje. Státní výdaje že jsou ve skutečnosti značně vyšší, než je stanovil finanční zákon. Rozpočet že je překročován. Podle státního závěrečného účtu za rok 1926 činí státní výdaje více o 1.217,679.986 Kč nad hranici stanovenou finančním zákonem. Roku 1925 více o 1.386,580.506 Kč a v roce 1924 více o 1.550,242.941 Kč. Během roku byly povolovány prý dodatečné úvěry vědomě do rozpočtu nezařazené, ač se o nich vědělo. Příjmy sice byly větší, ale tato okolnost nestačí k odůvodnění vydání nad rozpočet stanovený finančním zákonem. Vyšších příjmů je - tak bylo namítáno - nutno upotřebiti k snížení státních dluhů.

Pokud se týče překročeni rozpočtu loňského roku a v předchozích letech a dále že vyšších příjmů, kterých bylo docíleno, mělo býti použito k splácení dluhu, třeba vzíti v úvahu výdaje, kterými rozpočet byl překročen. Na př. učitelské platy. Zákonem jsou učitelům zajištěny určité platy. Nositelé, kteří je mají platiti, nemají pro ně plné úhrady. Musil je tedy krýt zatím stát. Další největší překročení v roce 1926 bylo způsobeno provedením platové úpravy státních zaměstnanců. Překročení vůbec vzniklo z několika skupin výdajových hlavně uvedenou potřebou na učitelské platy, na platovou úpravu, kterýžto výdaj je odůvodněn platovým zákonem, zálohami na náklady s převzetím některých železnic a zálohami na provozní a správní náklady místních drah, kteréžto výdaje jsou odůvodněny finančním zákonem a příspěvky státním podnikům na investice, které nebyly uhraženy vlastními přebytky a úvěrními operacemi. Tyto nepreliminované výdaje odůvodněné vesměs zákony činí podle účetní závěrky za rok 1926 okrouhle 1.474 mil. Kč. Byly-li tedy poukazy výdajovými v roce 1926 překročeny výdaje o 1.218 mil. Kč, jest tedy z toho zřejmo, že poukazy na výdaje rozpočtové, jak poznamenává také státní závěrečný účet pro rok 1926, nejen byly v mezích finančního zákona, nýbrž že částka 256 mil. Kč výdajů mimorozpočtových byla uhrazena úsporami v rozpočtu na rok 1926. Mimo to byl kryt úsporami rozpočtu na rok 1926 náklad na t. zv. "Ruskou pomocnou akci", která je dnes částečně likvidována a pokud ji ještě bude nutno prováděti, úplně vložena do rozpočtu. Zůstává tedy nyní otevřený jedině problém učitelských platů.

Vyšších příjmů, než preliminovaných nebylo možno použíti ke splácení dluhů, poněvadž se nemohla zadržeti výplata výdajů povolených jednak zvláštními zákony v roce 1926, jednak zákony dřívějšími dále působícími a konečně také proto, že nebylo použito zmocnění podle článku XII. finančního zákona pro rok 1926 k opatření úhrady pro podnikové investice úvěrovými operacemi, nýbrž že částky potřebné na tento účel byly poskytnuty z běžných peněžních prostředků. Tím zamezeno tvoření nových dluhů a docíleno tudíž stejného výsledku jako splácením dluhu.

Obdobně jest tomu také při výsledcích hospodaření podle státního závěrečného účtu za rok 1925, kde ve skutečnosti rovněž při výdajích poukázaných na rozpočet jeví se nižší potřeba o 127,6 mil. Kč, takže poukazy na rozpočtové výdaje i zde byly nejen v mezích finančního zákona, ale docílené úspory naopak použito při výdajích povolených zvláštními zákony. Podrobné odůvodnění jest ostatně patrno ze státních závěrečných účtů za léta 1926 a 1925.

Pokud se týká zejména vyšších příjmů uvedených ve státním závěrečném účtu za rok 1926 nad výši preliminovanou, poukazuje se na depurační akci. Ostatně bylo-li předepsáno mnoho nedoplatků daní, neznačí to, že ve státní pokladně je o 2 miliardy více, než jest uvedeno v rozpočtu, nýbrž jest to tak zvaná náležitost, uvedená v účetních knihách, na kterou má sice státní pokladna nárok, o které však neví, zda se dostane skutečně celou částkou do státní pokladny.

K rozpočtu podnikovému bylo namítáno, že podle návrhu finančního zákona na rok 1928 mají býti pro některé podniky uzavřeny zápůjčky resp. poskytnuty k těmto zálohy ve výši okrouhle 315 mil. Kč. Provedením tohoto plánu stává se z aktivního rozpočtu vlastně pasivní hospodaření.

K této námitce se připomíná, že hospodaření státních podniků jest odloučeno od hospodaření ostatní administrativy státní. Státní podniky samy vyjma tikovou kancelář si uhradí úrok a úmor z těchto zápůjček resp. záloh. Při poštách, jak uvedeno v důvodové zprávě k vládnímu návrhu finančního zákona a státního rozpočtu, jde o investice plně rentabilní, při ostatních podnicích přicházejících v úvahu čistý výnos stačí na úrok a úmor dluhu, takže služba tohoto nezatíží vůbec administrativní rozpočet státní.

Také bylo poukazováno na slabinu hospodaření ve státních podnicích, že totiž jejich výnos při celkovém hospodářském vzestupu je nižší než v letech předcházejících.

V tomto směru poukazuje se rovněž na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu finančního zákona a státního rozpočtu. Očekávané výsledky hospodaření státních podniků jsou obdobné jako v roce 1927. Nepatrný pokles byl způsoben tím, že zavedením nového schematu rozpočtového pro podniky správněji se hodnotí jejich výnos zejména zařazením odpisů, obnovovacích fondů, rozlišení investic provozních od pravých, což v dřívějších rozpočtech podnikových nebylo vůbec anebo úplně provedena. U pošty a šekových úřadů pokles výnosu byl způsoben úhradou zvýšených platů podle nové platové úpravy.

Bylo vytýkáno finanční politice, že se stará nyní o posílení zájmů kapitálových a že nesmí také zapomínati na druhou stránku, t. j. spotřebitelů, kteří potřebují úlevy.

Postup, jak se úprava dála, jest přirozený, neboť pro každého, i dělníka, jest především nejdůležitější, aby byla zaměstnanost. Nespomohlo by v tomto směru nic snížení spotřební daně, které by pro finanční správu mělo velký nepříznivý efekt. Aby se povzbudila hospodářská činnost, bylo třeba snížení úrokové míry. Tím se dalo spíše dosáhnouti hospodářského rozvoje, než slevou na spotřební dani, která by neumožnila, aby výdělek zde byl.

Konjunktura jest z velké části domácího původu, jak prokázáno v exposé pana ministra financí. Tato okolnost skýtá naději, že v případě, kdyby mezinárodní konjunktura poklesla, nepoklesne konjunktura i u nás a práce.

Bude-li se ulevovati, musí se ulevovati veškerému obyvatelstvu. Jak v důvodové zprávě k finančnímu zákonu, tak i v exposé pana ministra financí jest naznačeno, že přijdou nejdříve na řadu daně obchodové. Nejtíživější daní, která by měla býti odstraněna, jest daň dopravní, která postihuje transport statků z místa na místo, zatěžuje konsum a zdržuje hospodářský rozvoj. Budou-li se poměry příznivě vytvářeti, přijde na řadu také obratová daň, která zatěžuje nejdůležitější věci spotřební.

Stížnosti do neprovedené reformy státní správy zakládají se z části na nedokonalé znalosti správního aparátu, z části na neúplných informacích. Reformy uskutečňují se postupně, ježto celý aparát státní postaviti najednou na jinou basi je prakticky neproveditelné. Celá spousta dobrých reforem směřujících k úsporám byla nehlučně již provedena, jak bylo nezbytností již vzhledem k provedené restrikci personálu. Velké reformy, jako berní reformu a reformu politické správy, uskutečnilo samo N. S.; z těchto děl plyne další řada opatření směřujících k zjednodušení administrativy. Bylo-li vytýkáno, že reforma se neděje rázem, sluší poukázati k tomu, že k takové reformě rázem pracovalo již bývalé Rakousko; výsledkem jejím byly ovšem jen velmi cenné vědecké operáty, z nichž i dnes leckdy béřeme si pro naši postupnou reformu správy poučení, avšak pro obsáhlost díla, mělo-li býti provedeno rázem, tehdy praktická cena Rakousku nevzešla. Každý úředník, zejména dorost, musí býti vychováván od počátku tak, aby kdykoliv možno úřadování sám sobě i jiným usnadnil a úspory pokud možno přivodil.

Vytýká-li se, že kodifikace nepřehledných předpisů není prováděna, dlužno upozorniti na celou řadu zákonů nebo osnov buď již uskutečněných nebo připravovaných, které mají nynější stav s náležitým zřetelem k potřebám moderní doby kodifikovati a unifikovati. Při každé osnově, ať zasahuje do jakéhokoliv oboru, uvažuje se bedlivě, co nutno kodifikovati a unifikovati a podle možnosti úkol ten se provádí; lze to činiti ovšem jen postupně, nemá-li opět vzniknouti nový chaos v právním stavu, který má právě kodifikací u unifikací předpisů býti odstraněn.

V rozpravě bylo vytknuto, že státní správa obdržela na úhradu platů státních zaměstnanců nové zdroje příjmů, jichž výnos byl odhadnut za léta 1925 a 1926 částkou 1347 mil. Kč.

Pro účely státních zaměstnanců byly určeny určité zdroje příjmů zákonem, jiné motivem. Jestliže se vyjme ze shora uvedené částky 1347 mil. Kč vzestup poplatků a dávek, které nemají nic společného ani právně ani motivem, s úpravou platů státních zaměstnanců a který činí 1079 mil. Kč, zbývá 268 mil. Kč. Vyloučí-li se z této částky ještě nedoplatky na dávkách a poplatcích ostatních souvisejících s úpravou podle platových zákonů penízem 72 mil. Kč, zůstane z celkové cifry 1347 mil. Kč pouhých 196 mil. Kč. Připočte-li se k této částce úspora docílená restrikcí státních zaměstnanců, která činila v roce 1925 podle důvodové zprávy k rozpočtu 225 mil. Kč, tudíž za léta 1925 a 1926 celkem 450 mil. Kč, možno říci, že na tyto dva roky obdržel stát k zmíněným účelům 646 mil. Kč.

Naproti tomu byly vyplaceny odměny za rok 1924 ve výši 170 mil. Kč, pro rok 1925 částkou 215 mil. Kč a v roce 1926 důsledky platového zákona bez systemisace okrouhle 425 mil. Kč, a to pro úředníky, učitele, kongruu, avšak bez státních podniků, pro které důsledky platového zákona se odhadují penízem 250 mil. Kč, tudíž celkem 1060 mil. Kč. Z toho jest patrno, že finanční správa vyplatila mnohem více, než přijala neb ušetřila z opatření úhradních pro účely státních zaměstnanců.

Správně třeba vzíti v úvahu, jaké pravidelné příjmy má stát ze zvýšení neb zavedení nových dávek, které byly právně či politicky určeny pro státní zaměstnance a jaký náklad vyžadují platové zákony. Pravidelný příjem ze zvýšených neb nově zavedených dávek pro platovou úpravu (počítá-li se při zvýšených dávkách rozdíl mezi rokem 1924 a 1926) činí okrouhle 500 mil. Kč. Jestliže se připočte k této částce ještě úspora z restrikce ve výši 225 mil. Kč, dospěje se k částce 725 mil. Kč. Skutečný náklad na platovou úpravu jest však mnohem vyšší. Podle důvodové zprávy k státnímu rozpočtu na rok 1925 je trvalý náklad platové úpravy pro státní zaměstnance a pro učitele dán částkou 600 mil. Kč, k čemuž přistupuje zvýšení pensí prozatím 29 mil. Kč, náklad na úpravu platovou v podnicích nejméně 250 mil. Kč a konečně náklad na kongruu 41 mil. Kč, úhrnem tudíž prozatím 920 mil. Kč ročně, při čemž se počítá s nákladem na systemisaci pouze ve výši 25 mil. Kč.

Rozpočtově však vypadala v roce 1926 otázka úhrady platových zákonů jinak, poněvadž všechny předchozí příjmy byly v rozpočtu 1926 absorbovány pro jiné účely, aniž by byla ve výdajích ponechána reserva na platovou úpravu, takže bylo nutno řešiti celý finanční problém této úpravy. Finanční správa však redukovala rozpočet na rok 1926 a tím prakticky vrátila dotyčné příjmové zdroje původně míněnému účelu.

Z uvedeného vyplývá, že to, co bylo mravně, politicky a právně finanční správou pro státní zaměstnance žádáno, bylo jim také dáno a nad to více.