Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

V připojeném státním rozpočtu stanoví se veškeré výdaje státní správy (rozpočtová skupina I.) částkou 9.536,073.544 Kč a k jich hrazení příjmy státní správy částkou 9.562,270.42 Kč.

(1) Státní podniky (rozpočtová skupina II.), pro které platí zákon ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, platí ze svých příjmů jak výdaje provozní tak i výdaje investiční, pokud není tímto zákonem jinak stanoveno.

(2) Československé státní dráhy a Československá pošta mimo to uhradí též potřeby na své nejvyšší správní úřady (ministerstva), pokud nejsou uhrazeny jejich vlastními příjmy.

(3) Československým státním drahám se ponechává k úhradě výdajů investičních jejich provozní zisk a mimo to též 20% kvota daní dopravních vybraných na státních a státem provozovaných drahách. Nedosáhnou-li Československé státní dráhy takto plné úhrady investičních výdajů, opatřiti jest nedostávající se částku úvěrem.

(4) Státním lesům a statkům se ponechává k úhradě investičních výdajů 20% jejich provozního zisku, dosaženého mimo Podkarpatskou Rus a pro investice na Podkarpatské Rusi celý provozní zisk tam dosažený.

(5) Výdaje investiční v jednotlivých podnicích nesmí překročiti částky v rozpočtové skupině II. uvedené. Lze-li v průběhu rozpočtového roku zřejmě očekávati podstatně větší provozní zisk, než jest rozpočten, mohou býti investiční výdaje se souhlasem ministra financí úměrně zvýšeny. Toto ustanovení platí pro Československé státní dráhy jen, jsou-li již jimi uhrazeny zálohy zmíněné v článku III. tohoto zákona.

(6) Úhrada investičních výdajů zápůjčkami jest přípustna jen při těch státních podnicích, při kterých jest to stanoveno tímto zákonem.

(7) Přechodné úvěry k hrazení přechodných ztrát vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji jsou přípustny pouze v dohodě s ministrem financí a musí býti splaceny nejdéle do konce února 1929.

(1) Ministr železnic se zmocňuje, aby hradil z provozních příjmů československých státních drah případné náklady roku 1928 z převzetí Košicko - Bohumínské železnice podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb. z. a n., o převzetí soukromých železnic do správy státní, zálohou až do 42,513.000 Kč, a to provozní schodky, potřebu na úrok a úmor nezaložených dluhů, potřebu pro službu prioritní a akciovou, jakož i ostatní správní náklady.

(2) Rovněž se zmocňuje ministr železnic, aby pro rak 1928 hradil z provozních příjmů Československých státních drah zálohou až do 69,107.000 Kč případné provozní schodky a potřebu pro službu prioritní a akciovou, jakož i správní náklady místních drah, jimž bylo povoleno sečkání náhrady provozních výdajů za účelem přednostní úhrady výpůjčkové a prioritní služby.

(3) Nedosáhnou-li Československé státní dráhy v roce 1928 rozpočteného provozního zisku, poskytne jim státní správa nedostávající se peníz na shora zmíněné zálohy z pokladních hotovostí. Překročí-li provozní zisk částku pro rok 1928 rozpočtenou, platí zálohu tu Československé státní dráhy z vlastních příjmů, pokud vyšší provozní zisk k tomu stačí; jinak poskytne se jim jen ona část zálohy, na niž vyšší zisk provozní nestačí.

Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích (rozpočtová skupina III.) se stanoví částkou 1.224,966.000 Kč.

uhradí státní správa.

Povolených prostředků smí býti použito, nestanoví-li tento zákon jinak (čl. X.), jen až do výše a k účelům uvedeným v příslušných kapitolách, titulech, paragrafech a pododděleních připojeného státního rozpočtu, a to jak jsou uvedeny odděleně pro potřeby řádné a mimořádné, osobní a věcné.

(1) Prostředků určených na řádné výdaje smí býti použito pro každý měsíc nejvýše jednou dvanáctinou celoročně rozpočtené částky. Výjimky povoluje v odůvodněných případech ministr financí.

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na výdaje splatné v delších než měsíčních lhůtách. Tyto výdaje jest platiti podle stanovených lhůt.

Prostředků určených na výdaje mimořádné může býti použito až do výše 50.000 Kč. K vyšším výdajům v jednotlivém případě pro týž účel v rozpočtovém roce jest třeba souhlasu ministra financí.

Prostředky určené na podpory a na plnění podobných úkolů, k nimž není stát právně zavázán (subvence), smějí býti vypláceny až v posledním čtvrtletí rozpočtového roku, jinak jen po předchozím souhlasu ministra financí.

(1) Jde-li o opatření nutné potřeby a není-li pro ni schválených dostatečných prostředků, může býti potřebná částka uhrazena úsporami v rozpočtu téže kapitoly za podmínek § 7 zákona ze dne 20. března 1919, č. 175 Sb. z. a n., o zřízení a působnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

(2) Prostředků povolených pro věcné výdaje nesmí býti použito k hrazení výdajů preliminovaných jako osobní.

(3) Prostředků povolených k hrazení osobních výdajů podle platových zákonů není možno použíti k úhradě jiných výdajů. Výjimečně možno se souhlasem ministra financí za podmínek § 7 zák. č. 175/1919 Sb. z. a n. použíti těchto prostředků také na náhradní opatření nutná k plnění stejných úkolů, pro které byly tyto prostředky povoleny.

(4) Prostředků povolených na mimopodnikové potřeby stavební (investiční) nesmí býti použito k jiným účelům.

Výdaje, které nelze hraditi ani přesunem podle článku X. tohoto zákona, vyžadují souhlasu Národního shromáždění republiky Československé.

Opatření, která časově přesahují schválený rozpočet a ve svých důsledcích zatěžují rozpočty příští, vyžadují souhlasu ministra financí. Toto ustanovení se nevztahuje na opatření, která se dějí v běžném hospodaření u plnění platných zákonů anebo na základě zmocnění podle nich.

Ministr financí se zmocňuje:

a) aby k hrazení přechodných schodků, vyplývajících z časové neshody mezi příjmy a výdaji, opatřil peněžité prostředky přechodnými úvěry, jež musí býti splaceny nejdéle do konce února 1929, a nesmějí býti v žádné formě prolongovány ani novými úvěrovými operacemi hrazeny,

b) aby provedl potřebné úvěrní operace na prolongaci, konversi neb zaplacení státních dluhů splatných v roce 1928,

c) aby k opatření potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných převzal státní záruky až do výše 50,000.000 Kč a dal je Národnímu shromáždění republiky Československé na vědomost.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby opatřil úvěrovou operací aneb poskytl zálohou ze státní pokladny peníz nutný pro investiční potřeby státních podniků, a to:

(2) Při těchto úvěrních operacích je šetřiti ustanovení § 3 zák. č. 404/1922 Sb. z. a n.

(3) Výtěžků těchto úvěrních operací nesmí se použíti k hrazení jiných než investičních výdajů těchto podniků.

(1) Ministr financí se zmocňuje, aby mohl bez předchozího schválení Národního shromáždění nemovitý majetek státní

1. zciziti až do úhrnné částky 5,000.000 Kč, je-li odhadní cena zcizované jednotlivé nemovitostí nižší než 1,000.000 Kč,

2. zatížiti služebnostmi neb zástavními právy až do úhrnné hodnoty 1,000.000 Kč, nepřevyšuje-li hodnota jednotlivé propůjčované služebnosti anebo jednotlivá pohledávka zajišťovaná zástavním právem 200.000 Kč,

3. zatížiti stavebními právy.

(2) O těchto opatřeních nutno podati zprávu Národnímu shromáždění republiky Československé.

K prodeji majetku, který se stal majetkem státním placením dávky podle § 55, odst. 1, bod. 6., zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a dávce z přírůstku na majetku a nebyl podle § 37 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový převzat k účelům zákona přídělového, jest zapotřebí pouze souhlasu ministrů financí a zemědělství.

(1) Povolených prostředků může býti použito jen do konce roku 1928 a k úhradě pohledávek splatných do konce tohoto roku.

(2) Toto ustanovení neplatí pro prostředky povolené k úhradě stálých platů jako služného a pensí, aneb na plnění závazků, jako je placení úroků ze státního dluhu. Těchto prostředků může býti použito až do uplynutí promlčecí lhůty.

Předpisy článků VI. až XII. a XVII. se nevztahují na státní podniky.

(1) Převýší-li výnos daně důchodové, všeobecné daně výdělkové, zvláštní daně výdělkové, daně z obratu a daně přepychové rozpočtenou částku o více než 5%, jest další výnos z daní těch odvésti do zvláštního fondu ve smyslu článku XVII. finančního zákona pro rok 1927.

(2) Do tohoto fondu plynou též dodatečně realisované hospodářské přebytky let předešlých i roku běžného.

(3) Výtěžků státních zápůjček z předešlých let, které nebyly do konce roku 1927 spotřebovány, použije se ke splacení záloh poskytnutých prozatím z pokladních hotovostí na investiční potřeby v letech 1921 až 1925 a na provedení zákona č. 404/1922 Sb. z. a n. Ustanovení toto netýká, se výtěžku losové půjčky podle zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.

(4) Ustanovení článku XII., odst. 5., zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové, zůstává nedotčeno.

Platby a doplatky přímých daní předepsaných neb placených podle zákonů platných před 1. lednem 1927 súčtují se na přímé daně podle zákona ze dne 15. července 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, jsou-li daně tyto pokračováním dřívějších daní přímých, jinak se súčtují odděleně.

Účelové dávky jsou vázány pro účel v příslušném zákoně vyjádřený jen tehdy, je-li mezi dávkou a účelem přímý právní vztah a je-li účel ten i ve státním rozpočtu od všeobecných úkolů státních oddělen a osamostatněn.

(1) Vyžadují-li jednotlivé články tohoto zákona podrobných předpisů, budou vydány vládním nařízením.

(2) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1928. Provede jej ministr financí.

Celkový přehled