Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Potřeba novelisace zákona z 11. července 1922 č. 242 Sb. z. a n. jest vyvolána nejen nutností zabezpečiti finanční rovnováhu Ústřední bratrské pokladny, nýbrž i nutností upraviti poměr mezi pojištěním podle zákona č. 242/1922 a pojištěním podle zákona č. 221/1924.

Podle §u 4 zákona č. 242/1922 platí pro pojištění pro případ nemoci u revírních bratrských pokladen zákony o nemocenském pojištění dělníků. Podle §u 5 zákona č. 221/1924 jsou z nemocenského pojištění podle tohoto zákona vyloučeny osoby, na které se vztahuje zákon čís. 242/1922. Jelikož se zřetelem na ustanovení §u 282 zákona č. 221/1924, kterým se zrušují dřívější zákona o nemocenském pojištění dělníků, mohl by vzniknouti spor, které předpisy o nemocenském pojištění platí pro revírní bratrské pokladny, a jelikož zákonodárce chtěl horníkům zachovati i v nemocenském pojištění dosavadní výhody, bylo zákonem z 1. března 1926 č. 117 Sb. z. a n. ustanoveno, že pro členy báňských bratrských pokladen zůstávají dále v platnosti ustanovení zákona z 30. března 1888 č. 33 ř.z. a zákonů tento zákon pozměňujících a doplňujících. Toto zatímní opatření musí býti změněno v definitivum.

Jelikož při nynějším stavu nelze prováděti ustanovení §u 242 zákona čís. 221/1924, musí býti upraveno přestupování pojištěnců mezi jednotlivými nositeli pojištění.

Podle výpočtů provedených Ústřední bratrskou pokladnou v roce 1925 činila by pro případ volby premiového systému potřeba k 1. lednu 1925:

Od té doby změnily se podstatně poměry u Ústřední bratrské pokladny. Kdežto počet vdov a sirotků a úhrn jejich ročních důchodů pouze nepatrně a pozvolně rostly, stoupl počet invalidních a starobních důchodců z 34.904 k 1. říjnu 1924 na 43.172 na konci června 1927. Zároveň klesl počet aktivních členů z 148.550 k 1. říjnu 1924 na 131.323 ke konci června 1927. Úhrn všech ročních důchodů per Kč 136,506.000 k 1. říjnu 1924 zvýšil se do konce roku 1926 na asi Kč 161,000.000 a činí podle posledního výkazu Ústřední bratrské pokladny koncem června 1927 Kč 160,606.000.

Podle stavu ze dne 31. prosince 1926 lze pro případ premiového systému odhadnouti potřebné úhradové kapitály takto:

Kapitálová hodnota napadlých důchodů (podle zkušeností desítinásobná hodnota roční částky) Kč 1.610,000.000,

premiové reservy aktivních členů při stavu asi 130.000 . Kč 1.330,000.000,

celkem Kč 2.940,000.000.

Pro případ zavedení premiového systému musila by tato částka býti během doby úrokována a umořována; mimo to musily by býti placeny běžné příspěvky, které podle dnešního stavu a při zachování dosavadní dávkové soustavy podle zákona čís. 242/22 se odhadují na asi Kč 830.- za člena a rok.

Náklady spojené s úrokováním a s umořováním úhradových kapitálů napadlých důchodů a premiových reserv aktivních členů a s placením pravidelného pojistného byly by tak značné, že bylo pochybováno o tom, snese-li národní hospodářství v přítomné době takové vícezatížení. Proto bylo jako sanační prostředek navrženo snížení pojistných dávek a zostření podmínek nápadu důchodů. Jednostranné snížení povinností vůči pojištěncům jest posledním prostředkem podlamujícím obecnou důvěru, jehož pojišťovatel ať v soukromém aneb veřejnoprávním pojišťování použije pouze pro případ nejnezbytnější nutnosti, když selhaly všechny pokusy, vyhnouti se tomuto donucovacímu opatření. Proto jest třeba zkoumati, nelze-li provésti sanaci hornického pojištění způsobem jiným, nežli omezením získaných práv důchodců a dělníků dosud podléhajících pojištění u bratrské pokladny. Za tímto účelem bylo zkoumáno, jakým způsobem by se početně dále vyvíjely poměry v hornickém pojištění při nynějším stvu důchodců a při počtu 130.000 aktivních členů. Výpočty provedené na základě statistických měrných čísel uveřejněných v Sociální revui (ročník III. 1922) měly překvapující výsledek, že při stavu

43.417 invalidních a star. důchodců,

29.688 vdov,

15.228 sirotků ke dni 31. prosince 1926 a při stavu

130.000 aktivních pojištěnců celkové důchodové břemeno ročních Kč 161,048.785,44 musí klesati, což jest patrno z následující tabulky:

Vzdor plnému uznání metod a pečlivosti při odvozování statistických měrných čísel dlužno uvésti, že tato sotva odpovídají skutečným poměrům v těchto směrech:

Statistická měrná čísla úmrtnosti invalidů jsou podle dnešních skutečných poměrů příliš vysoká, což lze asi vysvětlit tím, že při přiznávání provisí před 1. říjnem 1924 nabylo postupováno dosti přísně, pročež tito provisionisté mají větší životnost. Statistická měrná čísla vyloučení invalidů pro opětné získání schopnosti k povolání jsou příliš nízká, jelikož v převážné části bratrských pokladen nebyla prováděna systematická revise důchodů.

Statistická měrná čísla úmrtnosti aktivních členů jsou snad poněkud vyšší nežli dnešní skutečný průběh. Statistická měrná čísla invalidnosti (vyjímaje případy starobních důchodců) odpovídají snad celkem nynějšímu stavu za předpokladu normálních poměrů.

K výpočtům budiž výslovně podotknuto, že nebylo přihlíženo k osobám zachovávajícím si podle §u 23 zákona č. 242/22 získaná čekatelství. Při nynějším stavu asi 4.000 osob nepadají tyto na váhu a to tím méně, jelikož podmínky nápadu důchodu jsou §em 21 nařízení čís. 179/23 samo sebou ztíženy. Pro odhad, jak se stav těchto osob vyvine budoucně, schází jakákoliv opora, jelikož je podmíněn různými příčinami, které nelze přehlédnouti. Každopádně je třeba podrobiti čekatelství zachovaná podle §u 23 zákona č. 242/22 ostřejším podmínkám, aby zachování čekatelství se nestalo vážným nebezpečím.

Ve stavu aktivních členů asi 130.000 nachází se ještě asi 1.700 členů, u nichž jsou již nyní splněny podmínky nápadu starobního důchodu. I kdyby všichni tito členové najednou žádali za poskytování starobního důchodu, zvýšilo by se důchodové břemeno pouze o asi Kč 6 mil. ročně, které přirozeně by musilo klesati v příštích letech. Tyto důchody mohly by býti případně uhrazeny z nynějšího jmění Ústřední bratrské pokladny.

V přírůstku důchodů vdovských a sirotčích jsou plně započteny i důchody, které se přerušují podle §u 15 odst. 4. zákona č. 242/22.

Při opatrném posouzení výsledku výpočtů lze tvrditi, že při stavu 130.000 aktivních členů důchodové břemeno ročních Kč 161,000.000 jest vrcholem, jelikož přírůstek důchodů se vyrovnává úbytkem důchodů. Nastal tudíž stav setrvačnosti.

Toto zjištění jest v úplném souladu s výpočty provedenými v roce 1924 pojistnými matematiky p. radou pojistně-technické služby Vlad. Vydrou a p. vrchním komisařem Bř. Peřinou. Za vyloučení kvoty stanovené §em 86 odst. 2. zákona čís. 242/22 bylo lze početně očekávati, že stav setrvačnosti nastane v roce 1935, při čemž již od roku 1930 důchodové břemeno mělo stoupati zcela nepatrně. Vzhledem k nadnormálnímu přírůstku důchodů, v letech 1925 a 1926 a se zřetelem na pokles počtu aktivních členů musil stav setrvačnosti samozřejmě nastati dříve. Výsledek výpočtu jest mimo to potvrzen skutečností; podle měsíčních výkazů Ústřední bratrské pokladny činí roční důchodové břemeno:

nestačí tudíž ani k úhradě běžných výdajů. Z této okolnosti jest patrno, že se hornické zaopatřovací pojištění nachází následkem znehodnocení peněz a jím podmíněné valorisace důchodů a čák aktivních členů a následkem mimořádného přírůstku důchodců v pramimořádné situaci. Mimořádné poměry nepřipouští pouze, nýbrž vyžadují mimořádných opatření. Pokud jde o problémy sociálního pojištění, nesmí pojistný technik nikdy nevšímati si účinku na národní hospodářství, aby ve prospěch dokonalého systému úhrady neporušil vážně národní hospodářství atak ohrožoval další provádění sociálního pojištění. Ačkoliv premiový systém jest s hlediska pojistné matematiky nejdokonalejším systémem úhrady, jest systém rozvrhu nejen přípustný, nýbrž z hlediska vědeckého za jistých poměrů nutný; systém rozvrhový jest však možný a proveditelný pouze při tvoření silných kapitálových reserv. Tyto kapitálové reservy zabezpečují provádění pojištění pro případ nepředvídaných hospodářských otřesů a umožňují zároveň ponenáhlu přechod k vědecky nejlepšímu systému úhrady. Nastal-li stav setrvačnosti, není sebemenších námitek proti systému rozvrhu, jelikož již nedochází ke zvýšení zatížení.

Jak shora uvedeno, činilo by podle nynějšího stavu řádné pojistné vypočtené podle premiového systému za předpokladu, že jsou uhrazeny jak kapitálové hodnoty napadlých důchodů tak premiové reservy aktivních členů, Kč 830.- za člena a rok čili okrouhle Kč 70.- měsíčně. Při počtu 130.000 aktivních členů činil by úhrn ročního pojistného Kč 109,200.000. K zapravení běžných výloh jest proto ještě třeba okrouhle Kč 60,000.000. Lze-li pomocí zaměstnavatelů nebo státu nebo obou v úvahu přicházejících činitelů opatřiti vedle uvedené částky Kč 60,000.000 ještě další částky ročních Kč 39,000.000, pak lze při nynějším počtu aktivních členů ukládati ke tvoření reservy ročne Kč 38,000.000. Při pouze 4%ním úrokování činila by kapitálová reserva:

po 25 letech okrouhle Kč 1.615,000.000 a po 35 1/2 let. okrouhle Kč 2.941,000,000 aneb jinými slovy: po 25 letech byly by plně uhrazeny pojistně matematické kapitálové hodnoty tenkrát likvidních důchodů a po 25 1/2 letech nejen pojistně matematické kapitálové hodnoty tenkrát likvidních důchodů, nýbrž i premiové reservy tenkrát aktivních členů.

Za předpokladu počtu 130.000 aktivních členů bylo by roční potřebu uhraditi takto:

I kdyby, což není pravděpodobné, stav aktivních členů klesl postupně během doby na 100.000, nebylo by provádění pojištění u bratrské pokladny jako takové ohroženo. Až do té doby byly by totiž zajisté nahromaděny značné kapitálové reservy. Mimo to musilo by klesati roční důchodové břemeno okrouhlých Kč 61,000.000, jelikož při zmenšeném počtu pojištěnců přírůstek důchodů by byl menší nežli úbytek důchodů. Při počtu 100.000 aktivních členů činily by příjmy Ústřední bratrské pokladny ročně:

takže i při tomto stavu by byla uhrazena důchodová potřeba okrouhlých Kč 161 milionů, která se však, jak shora uvedeno, musí snížiti. Pouze doba přechodu k premiovému systému stala by se neurčitou. Naopak byl by při zvýšení počtu členů sanační proces urychlen.

Čl. I. obsahuje všechny nutné změny zákona z 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a nař.

Nový odstavec 4. vyjadřuje přesněji a kladně totéž, což obsahuje negativní ustanovení §u 1 nař. z 11. října 1923, č. 197 Sb. z. a n.

Fakultativní dikce dosavadního §u 3 mění se v dílci donucovací jednak proto, aby byla důkladně provedena zásada zachování získaných práv, jednak proto, jelikož svobodná volba způsobu pojištění odporuje zásadám platným pro povinné pojištění. Konečně budiž uvedeno, že přechod k jinému pojištění podle §u 4 nař., č. 197/23 nemůže při zachování všech práv býti nikdy praktickým.

Tato ustanovení jsou nutným důsledkem vydání zákona z 9.října 1924, č. 221 Sb. z. a n.

Zákon č. 221/1924 zrušil zvláštní mzdové třídy se střední denní mzdou Kč 39,- a Kč 42.- a s denním nemocenským Kč 26.- a Kč 28.-. Dále zavedl tento zákon absolutní třídenní karenční lhůtu a neposkytování nemocenského za neděle v prvních 14 dnech nemoci; konečně omezil v některých bodech rodinné pojištění. Těchto opatření bylo snad třeba, aby bylo finančně umožněno zavedení všeobecného sociálního pojištění (viz důvodovou zprávu k zákonu čís. 221/24, str. 135). Tohoto důvodu není u hornického pojištění, jelikož národní hospodářství se již dávno přizpůsobilo sociálnímu pojištění horníků.

Zrušení dvou zvláštních mzdových tříd mělo by za bezprostřední následek, že by se v mnohých případech zvětšilo rozpětí mezi nemocenským a mzdou pro nemoc ušlou. Ještě důležitější by byl neblahý účinek na finance revírních bratrských pokladen. Jest dnes všeobecným názorem a přesvědčením všech znalců povinného nemocenského pojištění, že nejhlavnějším úkolem nemocenského pojištění jsou věcné dávky, tj. lékařská pomoc, léky, lázně, nemocniční a ústavní léčení. Výdaje na tyto věcné dávky jsou stejné bez ohledu na mzdovou třídu, do které dotčený člen jest zařazen. Avšak příjmy nemocenské pojišťovny řídí se podle mzdové třídy. Jest proto na snadě, že nemocenská pojišťovna může tím lépe vybaviti léčebnou péči, čím vyšší jsou mzdové třídy a čím více členů jest zařaděno do těchto vyšších tříd. Zrušení dosavadní XIV. a XV. třídy mělo by proto v zápětí velmi důkladné omezení a zhoršení léčebné péče.

Číslice morbidity je u bratrských pokladen mnohem vyšší nežli u okresních nemocenských pojišťoven pro zvláštní povahu práce hornické. Rozumí se samo sebou, že k práci podzemní nemůže býti připuštěn dělník trpící nemocí, s kterou by snad mohl ještě konati práci na povrchu. proto jsou krátkodobá onemocnění u členů bratrských pokladen četnější. Z tohoto důvodu byly by poměrně mnohem četnější případy poškození nemocného zavedením absolutní 3denní karenční lhůty a neplacením nemocenského za neděle v prvních 14 dnech nemoci.

§§ 4 a) až 4 d) zachovávají se pojištěncům revírních bratrských pokladen v nemocenském pojištění jejich dosavadní práva.

Změny jsou ryze formální se zřetelem na zákon č. 221/24.

S úpravou poměru mezi Ústřední bratrskou pokladnou a Ústřední sociální pojišťovnou provedenou §§ 23 - 23f) a čl. II. souvisí částečná úprava dávkového systému v hornickém pojištění. Karenční lhůta musí býti stanovena na dobu 3letou; dále jest třeba základní částku určiti obnosem Kč 500.- a dále ustanoviti, že zvyšovací částky vypočítávají se za celou dobu pojištění a nikoliv teprve za dobu následující dokonané čekací době. Aby byly zachovány nynější poměry, musí zvyšovací částka činiti za každé dokonané čtvrtletí až do konce 5. roku příspěvkového Kč 20.- a za každý další dokonaný měsíc Kč 8.-.

Dosavadní znění §u 19 bylo rozhodčími soudy vykládáno v ten smysl, že pro příjmy ze samostatné výdělečné činnosti nelze přerušiti invalidní důchod. Navržená změna znemožňuje tento zcela nepřirozený a Ústřední bratrskou pokladnu poškozující výklad.

Ustanovení poslední věty §u 19 bylo v praksi zaměstnavateli mnohdy zneužíváno tím způsobem, že byli místo aktivních členů zaměstnáni starobní důchodci za mzdu nižší a starobní důchod. Navržená změna má zabraňovati tomuto zvrácení sociálního ustanovení o bezpodmínečném starobním důchodu.

Změny odstavce 1. je třeba se zřetelem na změnu §u 23.

Druhý odstavec jest ochranou obdobnou ochraně navržené k poslední větě §u 19.

§23 zákona č. 242/22 musí býti změněn, aby byl upraven poměr mezi různými nositeli pojištění pro případ změny pojistné příslušnosti pojištěnce.

V úvahu přicházejí následující případy:

I. Pojištěnec Ústřední bratrské pokladny vystoupí a

1. nepřestoupí vůbec do zaměstnání povinně pojištěného,

2. přestoupí do zaměstnání:

a) povinně pojištěného podle zákona č. 221/24,

b) povinně pojištěného podle zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců,

c) do zaměstnání vyloučeného z povinného pojištění [ § 5 a) zák. č. 221/24].

II. Do zaměstnání povinně pojištěného u Ústřední bratrské pokladny přestoupí:

1. pojištěnec Ústřední sociální pojišťovny,

2. pojištěnec podle zákona o pensijním pojištění soukromých zřízenců,

3. zaměstnanec vyloučený z povinného pojištění.

Navržená ustanovení §§ 23 až 23 f) upravují pouze případy vystoupení z pojištění u Ústřední bratrské pokladny uvedené v bodu I. Úprava případu, že vystouplý pojištěnec Ústřední bratrské pokladny nevstoupí vůbec do zaměstnání povinně pojištěného, platí i pro případy přestupu do zaměstnání povinně pojištěného podle zákona o pensijním pojištění aneb do zaměstnání vyloučeného z povinného pojištění. Úprava přestupu do pojištění podle zákona č. 221/24 jest přizpůsobena ustanovením tohoto zákona.

Změna jest důsledkem změny §u 82. Odst. 1. §u 74 souhlasí doslovně s odst. 1. dosavadního §u 76. odst. 2. a 3. §u 74 s odst. 3. a 4. dosavadního §u 76 a odst. 4. §u 74 s odst. 2. dosavadního §u 74.

Se zřetelem na zrušení dosavadního odst. 1. §u 74 musí býti změněn odst. 2. §u 81; zároveň navrhuje se, aby ustanovení §u 103 nař. č. 197/1923 bylo pojato do zákona.

K těmto ustanovením poukazuje se na pojednání obsažené v části všeobecné a v části pojistně-technické.

Vzhledem k ustanovením §§ 23 až 23 f) není třeba bodu 1. §u 87.

Ustanovení bodu 4 §u 87 bylo vrchním rozhodčím soudem vykládáno v ten smysl, že osobám, které si zachovaly čekatelství aneb pokračovaly v pojištění podle zákona č. 61/1922. náleží pouze důchod podle stanov dřívějších bratrských pokladen. Tento výklad, který se příčí úmyslu zákonodárcově, znemožňuje se navrženou změno odst. 4. §u 87.

§91 upravuje se doslovně podle odst. 3. §u 255 zákona čís. 221/24.

Tento článek upravuje přestoupení pojištěnce Ústřední sociální pojišťovny do pojištění u Ústřední bratrské pokladny přihlížeje k ustanovením zákona č. 221/24.

Úprava přestupu z pojištění pensijního ze zaměstnání vyloučeného z povinného pojištění přenechává se novele k zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Pro případ přestupu z pojištění pensijního může si pojištěnec dosud podle §u 27 a) pens. zákona zachovati získané čáky.

Aby každý pojištěnec si mohl obstarati úplný nový upravený text zákona, ukládá se ministru veřejných prací, aby vyhláškou uveřejnil tento nový upravený text.

Statní příspěvek ročních Kč 60,000.000 budiž uhrazen z daně z uhlí.

Tento návrh budiž přikázán k projednání výboru sociálně - politickému a výboru rozpočtovému.

Schweichhart, Dietl, Katz, Tomášek, Heeger, Schäfer, R. Chalupa, Hackenberg, Grünzner, Koudelka, dr. Dérer, Kříž, Brodecký, Chalupník, Karpíšková, Pik, Remeš, Taub, Klein, Srba, A. Chalupa, Biňovec.