Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Přikázáním pohledávky k vybrání jest věřitel zmocněn, aby od poddlužníka jménem dlužníkovým požadoval v čas dospělosti zaplacení zabavené pohledávky, aby upomínkou nebo výpovědí způsobil, by pohledávka stala se dospělou, aby vykonal presentace, protesty, notifikace i jiné úkony, jichž jest k zachování a k uplatnění nároku zapotřebí, aby přijal placem na svou pohledávku a na ni je započetl, aby poddlužníka zažaloval o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně zaplacena, jakož i aby uplatnil zástavní právo pro přikázanou pohledávku zřízené. Usnesení přikazující pohledávku k vybrání nezmocňuje však vymáhajícího věřitele, aby učinil na vrub dlužníkův narovnání o pohledávce, aby dlužníkovi dluh prominul nebo vznesl na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li pohledávka po právu platná.

(2) žalobě, kterou podal věřitel, když mu byla pohledávka přikázána, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které jsou odůvodněny z právního poměru mezi ním a vymáhajícím věřitelem.

(3) Postoupí-li dlužník pohledávku již přikázanou, nemá postup účinku na oprávnění věřitelova vzniklá přikázáním, zejména na jeho právo žádati zaplacení pohledávky.

(1) Závisí-li poddlužníkův závazek k plnění na tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v majetku dlužníkově, jest dlužník povinen na návrh vymáhajícího věřitele, jemuž byla pohledávka k vybrání přikázána, věci ty vydati, aby je dále odevzdal poddlužníkovi.

(2) Vymáhající věřitel může vymoci vydání exekucí, je-li vzájemný závazek dlužníkův určen rozsudkem vydaným proti poddlužníkovi nebo proti dlužníkovi anebo může-li býti soudci prokázán důkazními listinami.

(3) Návrh na povolení této exekuce buď učiněn u soudu, který rozhodl v první stolici o návrhu na přikázání pohledávky. Před rozhodnutím budiž dlužník vyslechnut.

(1) Vymáhající věřitel, který přikázanou pohledávku zažaluje, jest povinen opověděti soudně spor dlužníkovi, bydlí-li v tuzemsku a je-li jeho bydliště známo.

(2) Každý věřitel, pro kterého byla zažalovaná přikázaná pohledávka spolu zabavena, může ke sporu přistoupiti na svůj náklad jako vedlejší intervenient. Rozhodnutí o přikázané pohledávce ve sporu takovém vydané působí pro všechny a proti všem, pro koho byla pohledávka zabavena.

(3) Vymáhající věřitel, který otálí s vymáháním přikázané pohledávky nebo neopoví dlužníkovi spor, ručí za veškerou škodu, která tím vzejde dlužníkovi neb ostatním věřitelům, již vedou exekuci na tutéž pohledávku.

(4) Kromě toho může každý věřitel, který na přikázanou pohledávku vede exekuci, navrhnouti, aby přikázání pohledávky věřiteli, který s vymáháním jejím otálí, bylo zrušeno a aby ustanoven byl opatrovník, který by pohledávku vybral. Dříve než soud o návrhu rozhodne, vyslechne věřitele, jemuž byla pohledávka přikázána.

(1) Věřitel může se zříci práv, kterých nabyl poukázáním pohledávky k vybrání, nepozbývaje tím svého vykonatelného nároku ani zástavního práva proň nabytého na dlužníkově pohledávce.

(2) Vzdání se práv nabytých přikázáním staniž se oznámením exekučnímu soudu, který o něm zpraví dlužníka, poddlužníka a ostatní věřitele. Věřitel jest povinen vrátiti spolu listiny, na kterých se jeho zřeknutí práv poznamená.

(3) Zřekne-li se věřitel přikázání, nese veškeré náklady, které přikázáním vznikly, zejména též zažalováním přikázané pohledávky.

(1) Zaplatí-li poddlužník vymáhajícímu věřiteli, zapraví se tím pohledávka věřitelova až do částky, která mu podle jeho zástavního práva náleží.

(2) Oč vymáhající věřitel obdržel více, jest povinen po vrácení jistoty jím složené buďto přímo vydati zástavním věřitelům k vybrání oprávněným nebo složiti k soudu nebo odevzdati dlužníkovi, přísluší-li část zaplacených peněz dlužníkovi proto, že pohledávka částečně byla vyňata z exekuce, nebo jestliže na vybrané peníze nikdo jiný nečiní nároku.

(3) Jak má býti užito došlých peněz, které vymáhajícímu věřiteli nenáležejí, ustanoví exekuční soud na návrh hned, když povoluje přikázání pohledávky. Byl-li podán takový návrh samostatně, buďte před rozhodnutím slyšeni všichni účastníci.

(1) Poddlužník sprostí se svého závazku měrou, jakou zaplatí vymáhajícímu věřiteli, kterému pohledávka byla přikázána k vybrání.

(2) Potvrzení o zaplacení poddlužníkovi daná mají stejný účinek, jako kdyby byla vydána dlužníkem samým.

(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel nebo nemůže-li býti pohledávka přikázána k vybrání, poněvadž žádný z vymáhajících věřitelů nedal jistoty požadované podle § 55, nebo konečně musí-li přikázání pohledávky opět býti zrušeno, poněvadž byla odepřena jistota určená v § 57, budiž exekučním soudem na návrh ustanoven opatrovník, aby zabavenou pohledávku vybral.

(2) Dále může býti z úřední moci nebo na návrh ustanoven opatrovník, aby pohledávku vybral, když byly přikázány k vybrání částky téže pohledávky několika věřitelům a neshodnou-li se tito věřitelé o zřízení společného zmocněnce.

(1) Opatrovník zřízený soudem podle ustanovení tohoto zákona (§§ 48, 61, 65) k vybrání zabavené pohledávky má všecka práva, která jsou zákonem propůjčena vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání. Exekuční soud jest povinen dohledati na činnost opatrovníkovu a z úřední povinnosti nebo na připomínky, které proti jednání opatrovníkovu přednesli věřitelé nebo dlužník, zaříditi, aby shledané průtahy nebo jiné závady byly odstraněny, jakož i aby daný příkaz byl co možno rychle proveden.

(2) Peníze poddlužníkem zaplacené složí opatrovník k soudu; o tom, jak jich má býti použito, platí ustanovení §§ 36 až 38 s tou obměnou, že do rozdělované podstaty započítávají se náklady, které byly opatrovníkovi ve sporu proti poddlužníkovi přisouzeny, a že náklady vzešlé zřízením a činností opatrovníka zapraví se přede všemi jinými pohledávkami.

Přikáže-li se zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli na místě placení, přejde na něho v rozsahu, ve kterém byla přikázána, a s účinkem, jakoby ji byl dlužník postoupil za úplatu. Má se pak za to, že vymáhající věřitel byl uspokojen až do výše přikázané pohledávky. Věřiteli zůstávají však vyhrazena práva z ručení, kterým povinen jest dlužník podle ustanovení práva občanského.

(1) Na místo přikázání pohledávky může exekuční soud na návrh věřitele, pro něhož byla pohledávka zabavena, naříditi jiný způsob zpeněžení, jestliže:

1. vybrání zabavené pohledávky jest spojeno s obtížemi, poněvadž jest závislá na vzájemném plnění dlužníkově, které nemůže býti opatřeno exekucí podle § 60;

2. dospělost zabavené pohledávky jest podmíněna výpovědí poddlužníkovi vyhrazenou nebo pro výpověď vyhrazenou dlužníkovi byla umluvena výpovědní lhůta delší, než půl roku, nebo když pohledávka vůbec dospěje teprve více než za půl roku po zabavení;

3. po tom, kdy pohledávka byla přikázána k vybrání, pokus přikázanou pohledávku vybrati nevedl k cíli z jiného důvodu nežli proto, že poddlužník nebyl s to, aby zaplatil, nebo proto, že pohledávka byla soudem pravoplatně odepřena, anebo proto, že věřitel zmocněný k vybrání pokusu toho se vzdal (§ 62), nebo když nastane některá z okolností uvedených pod čís. 1 a 2 teprve po přikázání pohledávky.

(2) Dříve nežli soud o takovém návrhu rozhodne, vyslechne ostatní věřitele, kteří na pohledávce nabyli zástavního práva, a může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužníka. Vyhoví-li soud návrhu, zruší dříve vydané usnesení o přikázání pohledávky, a zpraví o tom poddlužníka i všecky ostatní účastníky.

(1) Prodává-li se zabavená pohledávka, budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých. Jmenovitá hodnota pohledávky jest cenou vyvolací. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá výkonný orgán kupci, jakmile složí kupní cenu. O písemných převáděcích prohlášeních, jichž je zapotřebí, platí obdobně ustanovení § 56, odst. 1.

(2) O tom, jak se naloží s výtěžkem prodeje, platí předpisy §§ 34 až 38.

(1) Nesmí býti povoleno, aby pohledávka byla prodána veřejnou dražbou, jestliže:

1. pro pohledávku jest zřízena ruční zástava, která poskytuje dostatečnou jistotu;

2. pohledávka přísluší dlužníkovi proti vymáhajícímu věřiteli samotnému a může býti vyrovnána s nárokem, o jehož dobytí jde;

3. předmětem pohledávky jest vybírání ročních důchodů, výživného nebo jiných opětujících se dávek;

4. pohledávka zakládá se na vkladní knížce banky, spořitelny nebo záložny;

5. pohledávka založená na některém papíru naznačeném v § 47 má cenu bursovní;

6. nemůže býti s určitostí udáno, jak jest pohledávka veliká, nebo osvědčeno, že jest po právu.

(2) Prodej pohledávky z volné ruky lze povoliti jen, když vymáhající věřitel nebo dlužník soudu označí kupce, který prohlásí, že jest ochoten pohledávku převzíti za přiměřených podmínek.

(3) Povolí-li se vnucená správa pohledávky, platí o její výkonu ustanovení §§ 84 až 89.

(1) Vede-li se exekuce na pohledávky, pro které jest v pozemkových knihách zapsáno právo zástavní, jest k jejich zabavení zapotřebí také, aby zástavní právo bylo zapsáno do knih. Je-li již na knihovní pohledávce zapsáno zástavní právo dříve zřízené, dostačí k zabavení, poznamená-li se v knihách vykonatelnost.

(2) Návrh, aby povoleno bylo zabavení pohledávky knihovně zajištěné, zahrnuje v sobě návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva zástavního nebo poznámka vykonatelnosti. Soud povoluje zabavení zároveň nařídí, čeho je třeba, aby zápisy tyto byly vykonány.

(3) Vymohlo-li několik věřitelů zabavení téže knihovní pohledávky, platí o pořadí zástavních práv ustanovení knihovního práva.

(4) Zároveň s povolením vkladu zástavního práva nebo poznámky vykonatelnosti dá soud dlužníkovi i poddlužníkovi zápovědi uvedené v § 45.

Knihovní pohledávky nesmějí býti zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě.

(1) Byla-li knihovní pohledávka přikázána k vybrání, budiž to z úřední povinnosti poznamenáno v knihách.

(2) Mimo oprávnění uvedená v § 59 přísluší tu vymáhajícímu věřiteli právo vymoci knihovní poznámky výpovědi a hypotekární žaloby, jakož i vydati jménem dlužníkovým veškerá prohlášení, kterých je třeba, aby zástavní právo zapsané pro přikázanou pohledávku bylo knihovně vymazáno. Aby prohlášení o výmazu bylo účinným, jest zapotřebí, aby bylo schváleno exekučním soudem.

Zřekne-li se vymáhající věřitel práv, kterých nabyl tím, že mu byla pohledávka k vybrání přikázána, budiž poznámka o přikázání pohledávky v knihách z úřední povinnosti vymazána.

(1) Přikáže-li se knihovní pohledávka na místo placení, budiž podle pravoplatného příkazního usnesení a v jeho rozsahu z úřední moci knihovně převedeno právo dlužníkovo na vymáhajícího věřitele.

(2) Zároveň s převodem soud nařídí, aby zástavní právo pro vymáhajícího věřitele podle § 71, odst. 1. zapsané bylo knihovně vymazáno. Právní účinek tohoto výmazu vztahuje se i na nadzástavní práva, která mezitím byla snad zapsána na zástavním právu vymáhajícího věřitele; práva tato buďte převedena na hypoteční pohledávku, které vymáhající věřitel nabyl přikázáním na místě placení. Vázne-li na přikázané pohledávce několik pohledávek, vymaže se zároveň s převodem pohledávky zástavní právo za pohledávky z ní neuhrazené.

(1) Dlužníkovy nároky na vydání nebo dodání věcí hmotných zabavují se podle předpisů §§ 45 až 49.

(2) O dalším exekučním řízení platí obdobně předpisy §§ 51 až 70; při tom však buď dbáno také ustanovení následujících.

Zabavený nárok nemůže býti přikázán na místě placení.

(1) Byl-li přikázán k vybrání nárok na vydání nebo dodání movitých hmotných věcí, jest poddlužník povinen vydati věc výkonnému orgánu soudem označenému, jakmile nárok dospěje. Nemá-li věc býti vydána v obvodu soudu exekučního, budiž výkonný orgán k žádosti exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu věc má býti vydána nebo dodána.

(2) O zpeněžení věci vydané nebo dodané platí ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých.

(3) Byla-li věc poddlužníkem vydána nebo dodána mimo obvod exekučního soudu, zašle ji dožádaný soud exekučnímu soudu, aby provedl řízení prodejové a rozvrhové. Kdyby to snad působilo značné náklady neb obtíže a nelze-li od zaslání očekávati zvláštního prospěchu nebo kdyby zaslání z jiných důvodů nebylo možno nebo účelno, vykoná okresní soud, v jehož obvodu věc byla dodána, na návrh nebo z úřední moci řízení prodejové a rozvrhové, dohodna se se soudem exekučním.

(4) Vykonatelná peněžitá pohledávka vymáhajícího věřitele a peněžité pohledávky ostatních věřitelů, kteří k témuž nároku nabyli práva zástavního, buďte uspokojeny z výtěžku prodeje podle předpisů §§ 34 až 38.

(1) Přikáže-li se dlužníkův nárok na vydání nemovité věci, má ji poddlužník, jakmile nárok dospěje, odevzdati správci, kterého na návrh vymáhajícího věřitele ustanoví exekuční soud. Není-li věc v obvodu exekučního soudu, budiž správce na žádost exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu jest věc.

(2) Chce-li vymáhající věřitel, aby vykonatelná peněžitá pohledávka byla zapravena, musí vésti na věc správci odevzdanou exekuci vnucenou správou nebo nucenou dražbou podle předpisů platných o exekuci na nemovitý majetek a není třeba, aby při nucené dražbě dlužník v knihách byl zapsán. Vymůže-li vymáhající věřitel vnucenou správu, může on i správce žádati, aby v knihách bylo zapsáno vlastnické právo pro dlužníka. Exekuci tuto povoliti a provésti přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu ještě věc.

(3) Neučiní-li vymáhající věřitel do měsíce po odevzdání věci správci návrh, aby byla zahájena vnucená správa nebo nucená dražba, budiž exekuce z moci úřadu zrušena.

Ustanovení § 58 platí také o nárocích na, vydání a dodání věcí hmotných. Nehodí-li se věc, která má býti dodána, k soudnímu uložení, nechť požádá poddlužník u exekučního soudu, aby byl zřízen uschovatel nebo správce, a jemu věc odevzdá.

(1) Aby byla vykonána exekuce na majetková práva dlužníkova, která nenáležejí k peněžitým pohledávkám a při nichž nemá také býti užito předpisů o exekuci na majetek nemovitý, vydá soud exekuci povolující na návrh vymáhajícího věřitele dlužníkovi příkaz, by se zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení). Je-li z tohoto práva určitá osoba zavázána něco plniti, zabavení pokládá se za vykonané teprve, když také této třetí osobě byla doručena soudní zápověď, aby plnila dlužníkovi. Je-li ta možno podle povahy věci, může býti vykonáno také zájemné popsání práva, na něž se vede exekuce (§ 3).

(2) Exekuční soud určí na návrh vymáhajícího věřitele, vyslechna dlužníka a všechny věřitele, pro které bylo právo zabaveno, jak má býti zpeněženo.

(1) Prodej zcizitelného práva veřejnou dražbou smí býti soudem povolen jen, nelze-li je vůbec jinak zpeněžiti, nebo toliko s nepoměrně velikým nákladem.

(2) Prodej budiž vykonán podle ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých a výtěžek rozdělen obdobně podle ustanovení §§ 34 až 38.

(1) Má-li dlužník podle zabaveného práva nárok na to, aby nějaká majetková podstata byla vydána nebo rozdělena a aby podíl jemu náležející byl vyloučen, může exekuční soud na návrh zmocniti vymáhajícího věřitele, aby toto právo dlužníkovo jeho jménem uplatnil a aby k tomuto účelu podle předpisů občanského práva žádal, aby podstata byla rozdělena nebo aby zahájeno bylo vypořádání, aby dával výpovědi a aby za dlužníka platně vydával prohlášení, jichž jest jinak zapotřebí; aby zabavené právo bylo vykonáno a využitkováno. Zmocnění toto opravňuje věřitele také k tomu, aby zažaloval zabavené právo, jakož i jednotlivé nároky z něho plynoucí (§ 59).

(2) Na majetek takto získaný budiž k uspokojení vymáhajícího věřitele použito, podle povahy rozličných součástek majetku, některého v tomto zákoně dovoleného způsobu exekuce. Exekuci tuto přísluší povoliti soudu, u kterého vymáhající věřitel v první stolici učinil návrh, aby byl zmocněn zjednati platnost zabavenému právu.

(1) Jde-li o práva, podle nichž lze občas vybírati plody nebo jinak využíti věcí movitých nebo nemovitých, o oprávnění živnostenská, o výsady průmyslové, o práva honitby a rybolovu, o výhradná práva kutací a podobná práva, může exekuční soud na návrh vymáhajícího věřitele povoliti jejich vnucenou správu.

(2) O vnucené správě této platí obdobně předpisy o vnucené správě nemovitostí (§§ 208 až 213 zák. čl. LX/1881) s odchylkami v §§ 85 až 89 uvedenými.

(3) O tom, že byla povolena vnucená správa výhradních práv kutacích, budiž zpraven příslušný báňský revírní úřad.

(1) Náleží-li k výkonu zabaveného práva užívání nebo upotřebení určitých věcí movitých nebo nemovitých, příslušejí práva a povinnosti, která jinak přikázána jsou exekučnímu soudu, soudu okresnímu, v jehož obvodu jest věc, a to při věcech movitých v době, kdy vnucená správa byla povolena.

(2) Ve všech ostatních případech nastupuje na místo soudního odevzdání věci soudní zmocnění správce, aby zabavené právo vykonal.

Přísluší-li zabavené právo dlužníkovi za určitou činži nebo za jiné opětující se dávky, náležejí dávky tyto, a při vnucené správě požívacího práva podle občanského práva propůjčeného otci na jmění jeho dítěte, také náklad na výživu dítěte stavu jeho přiměřenou, k výdajům, které správce má přímo zapravovati ze správních výtěžků. Poručenský soud (úřad) určí na návrh správce napřed, kolik má vydati na výživu dítěte.

Soudu náleží schváliti opatření, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření; nežli tak učiní, vyslechne soud vlastníka věci, které se týká zabavené právo. Vlastník jest oprávněn podati také námitky a připomínky proti přípustnosti nebo účelnosti správcových opatření. Exekuční soud rozhodne o námitkách a připomínkách vyslechna správce; správce jest povinen jeho opatřením vyhověti.

Jde-li o práva příslušející dlužníku podle horního zákona, má vnucený správce opatřiti vše, čeho jest třeba, aby taková práva byla zachována, a může k tomu účelu zejména také vymoci, aby doba oprávnění byla prodloužena.

Vnucená správa se skončí, když projde čas, na který jest obmezeno právo dlužníkovo.

(1) Je-li to prospěšno, aby byly zamezeny značné správní náklady, nebo je-li to z jiných důvodů výhodnější, může soud na návrh na místo vnucené správy naříditi, aby zabavené právo bylo zpeněženo propachtováním.

(2) Propachtování může se státi veřejnou dražbou nejvíce podávajícímu. O dražbě této platí obdobně ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých; splátky pachtovného, které jest skládati k soudu, buďte rozděleny podle ustanovení o rozdělování výtěžkových přebytků při vnucené správě.

(1) Na živnostenské podniky, tovární závody, obchodní podniky a podobné podniky hospodářské může býti na návrh vedena exekuce vnucenou správou nebo propachtováním. Při živnostech řemeslných nebo koncesovaných živnostech, k jejichž nastoupení jest třeba zvláštní způsobilosti, exekuce vnucenou správou nebo propachtováním není dovolena, provozuje-li živnost majitel sám nebo nejvýše se čtyřmi pomocníky.

(2) Je-li podle platných předpisů k vykonávání živnosti nebo k provozování jiného podniku zástupcem zapotřebí schválení úřadu správního a má-li následkem povolené vnucené správy přejíti vedení živnosti nebo podniku na správce samého, budiž usnesení exekučního soudu, kterým byl správce jmenován, předloženo příslušnému správnímu úřadu ke schválení dříve, nežli se doručí účastníkům.

(3) Totéž platí o usnesení o propachtování živnosti, je-li ku propachtování předepsáno, aby vyžádáno bylo schválení správního úřadu.

(1) Jde-li o podnik, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku, budiž povolení vnucené správy a jméno správcovo zapsáno do rejstříku a vyhlášeno. Právní účinek této vyhlášky posuzuje se podle obchodního zákona. Exekuční soud zápis v obchodním rejstříku nařídí z úřední povinnosti.

(2) Správce jest povinen podepsati se před soudem obchodní rejstřík vedoucím osobně nebo předložiti mu svůj ověřený podpis.

(3) Exekuční soud může také u jiných podniků na návrh nebo z úřední moci vyhlásiti ve veřejných listech nebo jiným v místě obvyklým způsobem, že vnucená správa byla povolena a kdo byl ustanoven správcem.

(1) Výkonný orgán zavede správce do podniku, jehož správa byla povolena. Ustanovením jest správce zmocněn ke všem obchodům a právním jednáním, která se obyčejně při provozování podniku toho druhu vyskytují.

(2) Správce jest zejména oprávněn odvolati prokuru nebo obchodní plnou moc, kterou dlužník dal k provozování podniku do vnucené správy vzatého, jakož i přijímati veškeré poštovské zásilky, které svědčí spravovanému podniku.

(3) Zdali a pokud přecházejí na správce oprávnění a povinnosti příslušející podle živnostenského práva majiteli podniku, posuzuje se podle ustanovení živnostenského řádu.

Vnucený správce živnostenského podniku, továrního závodu, podniku obchodního nebo podobného hospodářského podniku jest povinen z výtěžků správy přímo zapravovati mzdy, stravné a jiné služební platy osob za-městnaných při provozování spravovaného podniku, které dospívají za vnucené správy nebo dospěly v posledním roku před jejím povolením,

Rekurs není dovolen proti usnesením, kterými:

1. se dlužníkovi po povoleném zabavení zapovídá nakládati se zabaveným právem a se zástavou pro zabavenou pohledávku zřízenou (§ 45 a 81);

2. poddlužníkovi se přikazuje, aby se o zabavené pohledávce vyjádřil (§ 52);

3. vymáhajícímu věřiteli se přikazuje, aby dal jistotu podle §§ 55 a 57;

4. zřizuje se opatrovník k vybrání přikázané pohledávky (§§ 48, 61, 65);

5. nařizuje se, aby prodejové a rozvrhové řízení bylo provedeno před okresním soudem splniště (§ 78);

6. nařizuje se poznámka a vyhláška povolené vnucené správy.

Peněžité pokuty pravoplatně uložené civilním soudem a platy za úřední výkony soudního řízení, na jejichž zaplacení dohlíží soud z úřední povinnosti (poplatky přisouzené soudním osobám a soudním komisařům, svědečné, znalečné, poplatky za uveřejnění vyhlášek a pod.) a které jdou na vrub stran, vymáhají se podle všeobecných předpisů jen tehdy, nejsou-li v následujících ustanoveních obsaženy odchylky.

Pečovati o dobytí takovýchto platů náleží úředníku soudu, u něhož platy vzešly, a byl-li to soud vyšší stolice, úředníku první stolice, který k tomu byl určen (vymáhající úředník). Nevzešly-li platy tyto u civilního soudu, jest příslušným úředník okresního soudu, v jehož obvodu má dlužník obecný soud nebo majetek.

(1) Vymáhající úředník vyzve dlužníka platebním příkazem, aby do osmi dnů zaplatil peníz, který jest povinen zaplatiti.

(2) Podrobné předpisy o vydání platebního příkazu stanoví nařízení.

Uplyne-li marně lhůta v platebním příkazu daná, zahájí vymáhající úředník exekuci, a to především na svršky. Zůstala-li tato exekuce bez výsledku, lze vésti exekuci na ostatní dlužníkův majetek, zejména i na nemovitosti a práva na nich zjištěná. Vymáhající úředník oznámí to přednostovi soudu, který rozhodne, na-li exekuci na jiný dlužníkův majetek zahájiti vymáhající úředník, či má-li za to býti požádán úřad povolaný zastupovati stát.

Vymáhající úředník požádá za povolení a výkon exekuce soud, který jest v tom případě příslušným soudem exekučním. Je-li to jiný soud, než u kterého jest vymáhající úředník ustanoven, jest třeba, aby přednosta soudu požádání písemně schválil. Při exekuci na svršky lze použíti zjednodušené žádosti za povolení a výkon exekuce; podrobnosti ustanoví vládní nařízení.

(1) Exekuce na svršky buď provedena co nejrychleji; zejména neplatí tu ustanovení § 23. Zabavené svršky lze vzíti do uschování a prodati při dražebním roku nařízeném v jiné věci i z úřední moci, a to i když nejde o věci nepatrné ceny. Nedosáhne-li se nejnižšího podání, lze zabavené svršky prodati i pod ně.

(2) Ustanovení tohoto článku však neplatí, bylo-li by použití jich na újmu jiných osob, které nabyly k zabaveným svrškům zástavního práva již dříve, anebo současně se zájmem pro platy, které dobývá vymáhající úředník.

Vymáhající úředník má v exekučním řízení jím zahájeném postavení vymáhajícího věřitele. Spory však, které vzejdou z tohoto exekučního řízení, náleží vésti úřadu povolanému zastupovati stát.

(1) Ustanovení tohoto oddílu platí též, jde-li o dobytí peněžitých pokut právoplatně uložených advokátům anebo veřejným notářům kárnými soudy, náhrad pravoplatně uložených vnucenému správci, jakož i jiných platů, které mají býti podle zvláštních předpisů vymáhány stejně, jako poplatky za soudní úkony.

(2) Platy, které mají býti konány pro soukromé osoby (znalce, svědky), nevymáhají se však úředně, zřeknou-li se toho oprávněné osoby, aby byla exekuce vedena, anebo chtějí-li si ji provésti samy. Vymáhající úředník vyžádá si proto jejich prohlášení dříve, než exekuci pro takovéto platy navrhne.

1. Zrušují se §§ 13, odst. 3., 14 a 15 zák. čl. XLI/1908.

2. § 26 zák, čl. VII/1912 se zrušuje.

Zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí v platnost zák. čl. I/1911 o civil ním soudním řízení, mění se takto:

1. § 11 zák. čl. LIV/1912 doplňuje se tímto dalším odstavcem:

"Všude tam, kde podle platných předpisů rozhoduje okresní soud, který jest zároveň soudem procesním nebo exekučním, jako soud, u kterého se vede kniha pozemková, vydá i usnesení o zápisu do pozemkové knihy soudce, jemuž jsou přikázány věci sporné nebo exekuční, a zpraví o něm i strany."

2. Zrušují se §§ 37 a 40, odst. 3.

3. §§ 33 a 36, odst. 1. až 5. a 7. se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení: