Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podle spisů a listin, které byly zřízeny mimo území Československé republiky a podle zákonných ustanovení platných v cizině jsou způsobilé k exekuci, smí na území, kde platí tento zákon, dojíti k exekuci nebo k provedení jednotlivých exekučních úkonů jen tehdy a potud, pokud jest zaručena státními smlouvami nebo vládními prohlášeními ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlášenými vzájemnost.

Návrhu na exekuci, který se opírá o rozhodnutí cizího soudu nebo jiného úřadu anebo o smír před nimi ujednaný, lze kromě toho vyhověti jen tehdy, když:

1. právní věc mohla býti podle zdejších ustanovení o příslušnosti zahájena v cizím státě;

2. obsílka nebo nařízení, kterým bylo řízení před cizím soudem nebo úřadem zahájeno, byly doručeny osobě, proti které exekuce má býti vedena., do vlastních rukou buďto v onom cizím státě nebo poskytnutím právní pomoci v některém jiném státě anebo ve zdejším státním území;

3. rozhodnutí není již podle předloženého o tom vysvědčení cizího soudu nebo úřadu podle práva v cizině platného podrobeno opravnému prostředku, který staví vykonatelnost.

Avšak i když byly splněny podmínky ustanovené v předchozích paragrafech, budiž povolení exekuce nebo žádaného exekučního výkonu odepřeno, když:

1. byla osobě, proti které má býti exekuce vedena, nepravidelností řízení odňata možnost zúčastniti se řízení konaného před cizím soudem nebo úřadem;

2. exekucí má býti vynuceno jednání, které jest podle zdejšího práva vůbec nedovoleno nebo alespoň nemůže býti vynuceno;

3. exekuční titul týká se osobního stavu československého státního občana a má býti proti němu vykonán;

4. exekucí nebo žádaným exekučním úkonem má býti uznán právní poměr nebo splněn nárok, kterému zdejším zákonem v tomto státě odepírá se platnost nebo žalovatelnost proto, že toho vyžaduje veřejný pořádek anebo mravnost.

(1) Povoliti navrženou exekuci nebo navržený exekuční úkon jest příslušný sborový soud první stolice, v jehož obvodu jest exekuční soud.

(2) Návrh může učiniti vymáhající věřitel sám, cizí soud nebo jiný veřejný orgán k tomu povolaný.

(3) Je-li toho třeba, může soud dříve, než o návrhu rozhodne, požádati za vysvětlení cizí úřad, od kterého pochází exekuční titul nebo který navrhl exekuci.

(1) Bylo-li návrhu vyhověno, ač u není zákonných podmínek pro povolení exekuce ustanovených v §§ 1 až 3, může ten, proti komu byla exekuce povolena, podati proti povolení exekuce odpor; právo podati rekurs tím dotčeno není.

(2) Odpor budiž podán u soudu, který jest příslušný podle § 4, odst. 1. v první stolici exekuci povoliti, a to pokud se neopírá o to, že tu není vzájemnosti, nebo o některý důvod uvedený v § 3, čís. 2 až 4 do patnácti dnů po tom, kdy bylo doručeno povolení exekuce, jinak jest vyloučen. O odporu rozhodne soud po ústním jednání usnesením. Byl-li podán odpor, může soud na návrh exekuci odložiti.

(3) Lhůta k rekursu proti rozhodnutí o návrhu na exekuci jest patnáctidenní. Proti rozhodnutí o rekursu, ať byl podán proto, že exekuce byla povolena nebo odepřena, může býti ve stejné lhůtě podán rekurs k třetí stolici, byť i soud druhé stolice potvrdil v odpor vzaté usnesení soudu prvního.

Tato ustanovení neplatí, jsou-li ve státních smlouvách nebo ve vládních prohlášeních, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a nařízení, obsažena odchylná ustanovení o tom, kdy lze exekuci povoliti a za jakých podmínek lze vykonati cizí spisy a listiny k exekuci způsobilé.

Exekuční úkony i exekuce, které byly povoleny podle cizích spisů a listin k exekuci způsobilých, vykonávají se podle ustanovení zdejších zákonů.

(1) Zák. čl. LI/1871 a IX/1875 se zrušují.

(2) Výkonem exekucí na věci movité na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pověří přednosta příslušného soudu zásadně soudní zřízence (podúředníky a zřízence) a jen výjimečně případ od případu úředníky soudní kanceláře, jde-li o věci zvláště obtížné nebo důležité aneb není-li u soudu jiného způsobilého zřízence.

(3) U větších okresních soudů lze, je-li toho trvale třeba a je-li zabezpečeno plné zaměstnání zvláštních sil výkonem exekuční služby, říditi zvláštní místa podúředníků pro výkon exekuční služby. K dosažení tohoto místa vyžaduje se kromě všeobecných podmínek, předepsaných pro dosažení zřízeneckého místa ve státní službě, ještě úspěšný výkon zvláštní zkoušky pro výkonné orgány. Podrobnější předpisy o této zkoušce vydá ministr spravedlnosti.

(4) Exekutoři podle dosavadních předpisů ustanovení, vyhovují-li všem předepsaným podmínkám, mohou býti na žádost ustanoveni na uprázdněná místa zřízenecká nebo podúřednická, uvedená v předchozím odstavci a přiznává se jim na tato místa právo přednostní. Při tomto ustanovení lze jim za souhlasu ministerstva vnitra a financí dobu, kterou ztrávili od výkonu exekutorské zkoušky (§ 2 zák. čl. LI/1871) v nepřetržité a bezvadné službě exekutorské, započísti buď zcela nebo z části jednak pro postup do vyšších služebních platů, jednak do doby, rozhodné pro nabytí nároku a výměru odpočivných a zaopatřovacích platů, pro tento posléz uvedený účel však jen tehdy, zaplatí-li dříve částku shodující se s penízem, který by se nashromáždil na pensijním příspěvku, kdyby zaměstnanec byl za započtenou dobu platil pensijní příspěvek z pensijní základny odpovídající prvnímu platovému stupni služného podúředníka po případě definitivního zřízence platného v době svého ustanovení zřízencem nebo podúředníkem. Pro výpočet platí procentní sazba, jakou definitivní zřízenci platili v tom kterém kalendářním období, při čemž i částečně započtená doba se posuzuje jako nepřetržitý celek jdoucí nazpět ode dne ustanovení zřízencem nebo podúředníkem.

(1) Soudní prázdniny na Slovensku a Podkarpatské Rusi trvají dva měsíce; počínají 1. červencem a končí 31. srpnem.

(2) Za soudních prázdnin konají se roky a vydávají se rozhodnutí toliko ve věcech feriálních. Na řízení trestní, upomínací a řízeni exekuční kromě dražby nemovitostí a jednání o rozvrhu nejvyššího podání nemají soudní prázdniny vlivu.

(3) Feriální věci jsou:

a) v řízení sporném:

1. spory směnečné,

2. spory o pokračování v započaté stavbě,

3. spory o uznání otcovství k nemanželskému dítěti a o nároky příslušející matce a dítěti proti nemanželskému otci,

4. jinaké spory o výživné, k němuž je žalovaný povinen podle zákona, pokud nejsou tyto spory spojeny se spory o rozvod nebo rozluku manželství,

5. sumární spory držební a mezní (§§ 575 až 582 zák. čl. I/1911),

6. řízení o výpovědích odevzdání a převzetí věcí pachtovaných nebo najatých, bytů nebo jiných místností a takových věcí, které byly přenechán k užívání za nájemné v plodech,

7. spory ze smlouvy služební, námezdní a učební mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu,

8. spory mezi hostinskými, lodníky, plťaři nebo vozky se strany jedné a jejich hostmi, cestujícími nebo zákazníky se strany druhé závazcích vznikajících z těchto jejich vzájemných poměrů,

9. návrhy na zajištění důkazů podle §§ 381 až 386 zák. čl. I/1911,

10. řízení o uvalení kurately podle §§ 718 a násl. zák. čl. I/1911;

b) v řízení nesporném:

1. věci knih pozemkových,

2. věci rejstříku firemního,

3. věci řízení konkursního a vyrovnacího kromě zkušebního roku a jednání o nuceném vyrovnání v konkursu,

4. osvědčovací úkony.

(4) Přednosta soudu nebo předseda senátu, jimiž jest věc přikázána, prohlásí kromě toho na návrh nebo z úřední moci za feriální i jinou věc, která vyžaduje rychlého vyřízení, aby zúčastněným osobám nevznikla újma, anebo vyžadují-li toho zájmy veřejné nebo zájmy soudní služby. Proti usnesení přednosty soudu (předsedy senátu) není opravného prostředku.

(5) Jestliže počátek soudních prázdnin připadne do nějaké lhůty nebo počátek lhůty do soudních prázdnin, prodlužuje se lhůta o celou dobu nebo část soudních prázdnin, která při počátku lhůty ještě zbývala. Na počátek lhůt ve věcech feriálních a lhůty k podání návrhu na navrácení v předešlý stav (§ 452 zák. čl. I/1911) soudní prázdniny vlivu nemají.

(1) Písemná vyhotovení rozsudků, usnesení, smírů a potvrzení o pravoplatnosti nebo vykonatelnosti u všech soudů podepisuje soudní kancelář s poznámkou "za správnost vyhotovení".

(2) Úřední vysvědčení, dopisy, zprávy, schvalovací doložky, usnesení o vydání, usnesení o zatčení a propuštění z vazby podepisuje u sborových soudů předseda senátu (samosoudce, vyšetřující soudce), u okresních soudů samosoudce, jemuž jest věc přikázána, u věcí pak, které již jsou vyřízeny, předseda senátu nebo samosoudce, jemuž by věc podle rozvrhu práce náležela. Všecka ostatní písemná vyhotovení podepisuje přednosta soudu.

Ve vyhotoveních soudních rozhodnutí v občanských právních věcech a platebních příkazů v řízení rozkazním (hlava IX. zák. čl. I/1911) může býti označení právní věci, stran, předmětu, způsobu a času plnění a výkonu nahrazeno poukazem na současně sdělené protokoly, podání a rubriky. Poučení o opravných prostředcích může se při všech soudních rozhodnutích připojiti k vyhotovení na zvláštním listu. Vyhoví-li soud beze změny návrhu strany rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem na základě uznání, nevydá jí žádného poučení o opravných prostředcích.

(1) Československé soudy postupují, poskytujíce si právní pomoc, podle zásad práva platného ve své oblasti; žádá-li však o to soud, který se právní pomoci dožaduje, použijí předpisů práva soudu dožadujícího.

(2) Ustanovení tato platí i tehdy, když by zákon platný v oblasti dožádaného soudu provedení tohoto úkonu odporoval.

(1) Nezachová-li se dožádaný soud, poskytuje právní pomoc, podle předpisu daného v čl. XIV., vykonal však dožádaný úkon podle zásad práva platného ve své oblasti, nelze z toho dovozovati pro právní oblast dožadujícího soudu neplatnost tohoto úkonu; dožadující soud může však na návrh nebo z úřední povinnosti svoji žádost opětovati a trvati na tom, aby byl úkon proveden podle zásad jeho právního řádu.

(2) Nesrovnalosti v takových případech snad mezi oběma soudy vzešlé vyřídí konečně vrchní zemský soud (soudní tabule) nadřízený soudu dožádanému.

(1) Účinky, které se pojí k podání nebo doručení žaloby v oblasti jednoho práva, působí i v oblasti druhého práva.

(2) Tato zásada platí i tehdy, když žaloba v oblasti jednoho práva podaná byla zde pro nepříslušnost soudu odmítnuta a podána znovu v oblasti práva druhého.

(3) Dovoluje-li zákon platný v oblasti jednoho práva, aby soud vyslovivší svou nepříslušnost odkázal věc jinému soudu, jejž považuje za příslušný, má toto rozhodnutí právní účinky i pro soudy v oblasti druhého práva.

(4) Je-li po předchozím ústním jednání pravoplatně vyřčena věcná nepříslušnost některého soudu v jedné oblasti, jest toto rozhodnutí závazné i pro soud oblasti druhého práva, u něhož by právní věc později byla zahájena.

(1) Byla-li povolena nebo vykonána exekuce soudy jedné oblasti, má toto povolení nebo výkon plné právní účinky i v právní oblasti druhé, a to i tehdy, když v této druhé právní oblasti jest pro způsob této exekuce předepsán jiný postup.

(2) Je-li třeba, aby v exekuci povolené v oblasti jedné bylo pokračováno v právní oblasti druhé, postupují soudy této oblasti pokračujíce v řízení sice podle zásad svého práva, jsou však povinny přiznati onomu povolení tytéž právní účinky, jaké vyvolalo v oblasti soudu, který exekuci povolil.

První věta §u 2 zákona ze dne 2. července 1924, č. 177 Sb. z. a n., kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých, zní:

"Ustanovení §u 4 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé, zůstávají nedotčena."

Na všech místech, kde se v zák. čl. I/1911 i v jiných zákonech mluví o "královské kurii", nastupuje "nejvyšší soud".

(1) Ustanovení čl. I, II, III. a XI. nabývají účinnosti dnem vyhlášení; ostatní ustanovení tohoto zákona nabývají účinnosti prvním dnem třetího měsíce po tom, ve kterém byl zákon vyhlášen.

(2) Ustanovení čl. I, II. a IV. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi; ustanovení čl. III, V. až XIII. platí jen na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

(3) Provésti tento zákon náleží ministru spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.