Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Bolena a soudr. min. vnitra o konfiskaci brožury Rudá Revue, vydané komunistickým nakladatelstvím v Praze,

II. posl. Bečko a soudr. min. spravedlnosti o zabavení časopisu Priekopník v Ružomberku,

III. posl. Bergmanna, dra Franke a druhů min. veř. prací a vnitra o poměrech župních a vicinálních cestmistrů na Podkarpatské Rusi,

IV. posl. Bergmanna Lance a druhů vládě o systemisaci služebních míst pro zaměstnance státních báňských a hutních závodů,

V. posl. Kršiaka, Čulena, Kopasze a soudr. min. školství a národní osvěty o škole v Nižných Slovinkách,

VI. posl. Bergmanna, Buřívala, Procházky a druhů vládě o vyřešení tak zv. slovenské a podkarpatoruské výhody, přiznané státním zaměstnancům na Slovensku a v Podkarpatské Rusi,

VII. posl. dra Koberga a druhů min. železnic, že se železničních budov užívá pro menšinové školy,

VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. národní obrany, že Národní jednota koná svůj sjezd ve vojenském domově v Šumperku.

V brožuře Rudá Revue, vydané komunistickým knihkupectvím a nakladatelstvím v Praze letošního roku, konfiskována byla tato místa:

Na str. 7. konfiskováno:

V zoufalství nastaví člověk prsa i proti bajonetům.

Zmocnili jsme se ale skladiště zbraní a vystavěli jsme z telegrafních tyčí, z bud a z prken na ulicích barikády, za nimiž jsme uvítali útočníky ranami. A ti, kdož nedostali žádnou zbraň, házeli kamením a klacky.

(Klepe se znovu. Dveře se otevrou. Objeví se skupina revolučních dělníků stejně unavených a zraněných jako předešlí.)

Všichni: Dejte nám zbraně, abychom bojovali, abychom se pomstili za naše bratry, za naše sestry, jež krváceli!

Na stránce 10. zabaveno:

Vypukne-li válka, je naší povinností pracovati k co nejrychlejšímu jejímu konci a přičiniti se všemi silami o to, abychom využili hospodářských a politických zmatků, jež válka vyvolá k velikému burcování lidu a k potření třídního panství kapitalismu.

A tento kongres obrací se k Vám, proletáři, a socialisté všech zemí, abyste v této rozhodující hodině povznesli svůj hlas. Projevte všude a všemi prostředky, svojí vůli, vzneste svůj protest s plným důrazem ve všech parlamentech, slejte se v masách k velikým projevům, využijte všech prostředků, jež vám poskytují organisace a síla proletariátu. Pečujte o to, aby vlády měly všude před očima vášnivou a bdělou vůli proletariátu k míru. Postavte tak proti kapitalistickému světu vykořisťování a vražedných jatek svůj proletářský svět míru a sbratření,

Na stránce 26. zabaveno:

Kdo je pro mír, kdo je pro podporu revolučních bratří, dělníků, sedláků a vojáků, ať zvedne ruku! (Všechny ruce letí do výše). Hlasy: Ať žije dělnická a rolnická vláda ---

Proletář (vyskočí na tribunu): K policejnímu presidiu!

Na stránce 30. a 31. konfiskováno:

Rozsvítili jste nám maják proletářské svobody a my jdeme za ním. Říkali nám, že musíme jíti brániti vlast a hnali nás do boje za svoje kapsy a pokladny. Říkali nám: soudruzi, počkejte až po válce, pak se vypořádáme s kapitalismem. A zatím - ...

Druhý delegát: ... zatím, když skončila válka, řekli nám: soudruzi, nyní není čas na revoluci, nyní musíme pomoci svou účastí na vládě s buržoasií vyléčiti rány, jež byly zasazeny válkou naší vlasti. A když jsme jim ukazovali na Rusko ...

Třetí delegát: ... tvrdili nám, že jste šílenci, jejichž diktatura se sesype pod ranami intervence a vnitřní kontrarevolucí. Sedli si za zelené stoly ministerských paláců s měšťáky u nás ... Jiný delegát: ... v Německu ... Jiný: ... ve Francii ... Jiný: ... v Československu...

Druhý delegát: ale my jsme viděli, že proletariátu nemůže pomoci spolek s buržoasií, že osvobodit musí se dělnictvo samo: proto jdeme k Vám, bez pasů, jichž nám nechtěli vydat, nepřátelskými frontami, řetězem blokády, jež Vás chce vyhladovět. A spolu ... Ruský soudruh: založíme novou internacionálu, internacionálu činu!

Třetí delegát: Komunistickou internacionálu dělnických mas celého světa, jež smete světové panství prohnilé buržoasie právě tak, jako vy jste svrhli svého cara a své vykořisťovatele ...!

Ptáme se pana ministra:

Jakým způsobem chce zabrániti, aby se podobné zbytečné konfiskace na příště neopakovaly?

V Praze dne 6. prosince 1927.

V čís. 22. tohoto časopisu ze dne 30. listopadu 1927 zabaveny byly ve článku Zisky kapitalistov a robotnické práce tyto věty:

Može byt potom niekto spokojný s dnešnými pomerami? Može mat niekto lásku k vlasti, ktorá dává len bohatým a chudákov utláčá? Ano, sem by sa mali pozriet všetci ti, ktorí kričia, že sme štátom spravedlivým a že u nás je dobre.

Je to smutné, že Československá republika, v ktorej chudobný národ má väčšinu, nepokračuje tak, aby tejto väčšině prospela, ale nadržuje menšine boháčov. Robotníci musia pracovat k tomu, aby nadvláda bohatých u nás bola odstranena a nahrazená vládou ľudu.

Z obsahu článku i z vět zabavených je zřejmo, že líčí pouze skutečnosti z hospodářského života. Přes to byla vydavatelstvu bezohledně způsobena zabavením značná škoda a proto se podepsaní táží:

1. Schvaluje pan ministr spravedlnosti zabavení těchto vět?

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten postarati se z moci úřední, aby zrušeno bylo zabavení uvedených vět a nahražena škoda zabavením způsobená?

V Praze dne 16. prosince 1927.

V roce 1919 byl referátem ministerstva veřejných prací přijat větší počet státních cestmistrů buď na základě vypsaných konkursů, v nichž požadovaná odborná práce a předvzdělání průmyslové školy mistrovské aneb na základě předložených dokladů o předběžném vzdělání a odborné praksi.

V důsledku zákona čís. 307/1919 byli tito cestmistři-čekatelé zařazeni do skupiny zřízenců, mezitím co bývalí certifikatisté a legionáři byli jmenováni technickými úředníky.

Referát ministerstva veřejných prací v Užhorodě předepsal jim výnosem z 12. ledna 1923, č. 14.482/1922 zkoušku podúřednickou na základě výnosu vídeňského ministerstva veřejných prací z 10. ledna 1916, č. 79730 VII., načež tito cestmistři byli jmenováni definitivními.

Část těchto cestmistrů byla pak přidělena župám, ačkoliv se tyto proti tomu ohražovaly. Cestmistrům těmto bylo pak ref. min. veř. prací v Užhorodě přípisem ze dne 13. března 1922, čís. 564 I dáno na srozuměnou, že nesouhlas s tímto přeřazením by měl za následek propuštění. Přeřazení mělo se státi podle norem platných pro státní cestmistry, ale župy tuto okolnost nerespektovaly a zpěčovaly se upraviti poměry těchto cestmistrů podle vzorů cestmistrů státních a ponechaly je v kategorii zřízenecké. Na tyto cestmistry nebyly aplikovány zákony č. 307/1919, č. 536/1919, č. 312/1920 a č. 222/1920.

Jedná se o župní cestmistry:

Václava Škopa v Dovhoji,

Josefa Dítě v Iršavě,

Leopolda Kohoutka ve Vel. Sevljuši,

Josefu Váňu v Hustu,

Frant. Novotného v Perečíně,

Ondřeje Iszáka ve Vel. Sevljuši,

Frant. Kočího v Berehově,

Juraje Sekereše v Niž. Siněviru,

Jana Politzera v Terešvě,

Ladislava Homonaje v Romošovicích,

Aurela Kerežana v Tiačevu,

Ondřeje Nušinského v Baťu,

Ondřeje Revického v Majdanu,

a vicinální cestmistry:

Frant. Tomka v Berehově,

Josefa Nussera v Mukačevě,

Jana Veselenyiho v Mukačevě.

Podepsaní se domnívají, že nyní po vydání zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o reformě politické správy lze tuto křivdu na župních a vicinálních cestmistrech spáchanou napraviti, když k provedení župního zákona vůbec nedošlo a nemohli se tito cestmistři dovolat u voleného župního zastupitelstva spravedlnosti.

V důsledku toho táží se podepsaní obou pánů ministrů:

1. Jsou ochotni při provedení reformy politické správy převzíti opět zmíněné cestmistry do služeb státních a naložiti s nimi podle analogie zákona č. 307/1919?

2. Jsou páni ministři ochotni sděliti podepsaným, co v této věci zařídili neb učiniti hodlají?

V Praze dne 16. prosince 1927.

Pro zaměstnance státních báňských a hutnických závodů nemá býti provedena systemisace služebních míst, nýbrž mají tito zaměstnanci, pokud jsou pragmatikálními, zůstati v platové stupnici, do které byli při provedení platového zákona přeřaděni a v této postupovati do dalších platových stupňů s náslužnými přídavky a v náhradu za systemisaci služebních míst, má se jim dostati osobních, do pense započítatelných přídavků.

Takovéto řešení odporuje však jasným ustanovením §§ 5 a 6 platového zákona: zaměstnancům báňských a hutních závodů má se dostati též služebních titulů a služební poměr tak zv. směnařů má býti upraven na smlouvu podle odst. 4., § 210 platového zákona.

Rozdělení zaměstnanců státních, báňských a hutních podniků na kategorii pragmatikálních zaměstnanců, která má býti na vymření a kategorii nepragmatikálních zaměstnanců, nepřinese státu užitku a komplikuje jen beztak již rozhárané personální a právní poměry státního zaměstnanectva, nehledě k tomu, že se jím porušuje platový zákon.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna pro pragmatikální zaměstnance báňských a hutních závodů provésti systemisaci služebních míst podle zákona platového a poměry nepragmatikálních zaměstnanců upraviti obdobně jako u zaměstnanců pragmatikálních?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila neb zaříditi hodlá?

V Praze dne 16. prosince 1927.

V obci Nižné Slovinky, župa košická, okr. Gelnica, umístěna jest tamější lidová škola v budově báňské společnosti, v místnostech naprosto neodpovídajících tomuto účelu. Budova jest dřevěná s rozbitými okny a dveřmi, takže vítr fouká, kde chce. Děti s učitelem mrznou. Rodiče, obávajíce se o zdraví svých dětí, nechtějí je ani do školy posílat.

Jde o děti chudých rodičů, horníků, s výdělkem zřídka 300, zřídka kdy 400-500 Kč měsíčně, takže tito lidé svým dětem nemohou koupiti teplého prádla a šatstva, aby ve škole vydržely. Ačkoliv báňská společnost má v místě dobré zděné a vhodné budovy, úplně prázdně, nepodařilo se pohnouti ji, aby je přenechala pro školu.

Školský inspektorát v Košicích zná tuto mizerii a učinil vše možné, aby pro školu opatřil vhodnější místnosti. Inspektorát jest však bezmocný proti společnosti, lépe řečeno proti jejímu správci Krauzovi, bývalému királyi tanácsosovi, který ani není občanem Československé republiky. Tento Krauz jest všemocným pánem a provokuje občanstvo, učitele, děti, školský inspektorát atd. Může si dovoliti toto jednání ovšem jen proto, že má za sebou československé úřady a především okresního náčelníka Mareše v Gelnici. Tato dvě jména Krauz a Mareš jsou v Gelnické dolině vyslovována vždy v souvislosti a nikoliv s láskou.

Zatím co podáváme tuto interpelaci, vyprovokoval Krauz stávku horníků vyházením důvěrníků dělnických z práce, protože se domáhali zvolení zákonného závodního výboru. Krauz vyhazuje i jinak staré, sedřené dělníky s odůvodněním, že nezdraví na ulici, že málo pracují a pod., což uvádíme k charakteristice tohoto člověka.

Jsou opodstatněné obavy, že Krauzovou drzostí mohlo by dojíti zde k nové krompašské tragedii. A tento člověk umísťuje školy do budovy, která pro lidi vůbec vhodná není a znemožňuje přenesení její do vhodných, k disposici stojících místností. Poněvadž bez spoluúčasti okresního náčelníka Mareše nebyla by tato troufalost Krauzova možna, jest i on spoluzodpovědný za řádění Krauzovo.

Ptáme se proto pana ministra:

1. Ví o stavu školy v Nižných Slovinkách?

2. Jest ochoten zjednati bezodkladně nápravu a umožniti školní docházku dětí v Nižných Slovinkách?

V Praze dne 17. prosince 1927.