Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Hackenberga a soudr. min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťSozialdemokratŤ,

II. posl. inž. Junga, Wenzela a druhů min. pro obchod, průmysl a živnosti o škodlivé cenové politice papírnického kartelu v Československu,

III. posl. Nitsche a druhů min. vnitra o častém zatýkání cizích státních občanů,

IV. posl. Mayera a druhů min. financí, že chebská berní správa, přijímajíc podaná přiznání, odpírá vydávati dvoujazyčná potvrzení a používati dvoujazyčného úředního razítka,

V. posl. Moudrého, dra Uhlíře, Sladkého a druhů vládě o projevu sekčního šéfa Mlčocha k deputaci učitelské,

VI. posl. Bergmanma, Zeminové a druhů vládě o výplatě činovného skupiny C podle odst. 8 § 12 plat. zákona č. 103 z roku 1926,

VII. posl. Bermanna, Buřívala, Špatného, Riedla a druhů vládě o poměrech železničních zaměstnanců v Karlových Varech,

VIII. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové a druhů min. vnitra o poměrech stráže bezpečnosti v Karlových Varech,

IX. posl. Buřívala, dra Uhlíře a druhů min. pošt a telegrafů o nedostatečném autobusovém spojení mezi nádražím Svatoňovice-Úpice a městem Úpicí s připojenými obcemi;

X. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. min. předsedovi o výhružkách předsedy Státního pozemkového úřadu v rozpočtovém výboru senátu vůči členům N. S.,

XI. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko, Biňovce, A. Chalupy a soudr. vládě o novém zdražení cukru cukrovarským kartelem,

XII. posl. V. Beneše, V. Jaši a soudr. min. školství a nár. osvěty o výrocích odborového přednosty Mlčocha v ministerstvu školství a nár. osvěty,

XIII. posl. Chlouby, Štětky a soudr. min. vnitra o nesprávném rozdělování podpor pro postižené živelními pohromami politického okresu náchodského, zejména v obci Světlé,

XIV. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů min. spravedlnosti o justičních poměrech v obvodu krajského soudu jičínského,

XV. posl. K. Riedla a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o ťkontroleŤ státních lázní,

XVI. posl. inž. Junga, Knirsche a druhů min. zahraničních věcí o československých dodávkách zbraní a střeliva k rozdmychováni občanské války v Číně.

Úvodní článek časopisu Sozialdemokrat ze dne 10. prosince 1927 Korupce a svoboda tisku byl na několika místech zabaven. Zabavené odstavce zněly takto:

Budeme se střežiti tvrditi, že se našel žalobce jen proto, poněvadž obžalovaní měli smůlu, že strana za nimi stojící nepatří již k vládní většině. Nikoliv, taková tvrzení, pochybující o mravní čistotě držitelů moci, jsou nás naprosto daleka již se zřetelem na netykavkovou citlivost censorovu. Dovolujeme si jen zcela skromě zdůrazniti, že to byli příslušníci strany zjevně oposiční, pro které se nyní přece našel žalobce, kdežto pro leckteré jiné se ještě hledá.

Překvapiti může nanejvýš jen mírný rozsudek. Úhrn škody, o kterou jde, činí 77 milionů, proti tomu úhrnný výměr trestu, jenž byl uložen třem obžalovaným, činí 26 měsíců těžkého žaláře nepodmíněně, kdežto dva další obžalovaní vyvázli úhrnem s 8 měsíci žaláře. Výměře trestu není na prospěch, srovnává-li se s těžkými tresty, které se často ukládají obžalovaným v politických procesech, ačkoliv se těmi tresty trestají většinou jen slovní přestupky, kdežto zde byla státu způsobena skutečná a ohromná škoda. Že to jsou často komunisté, kteří musí pociťovati plnou tíhu zákona, tím se věc nestává stravitelnější. V jednom případě, o kterém byla řeč také ve sněmovně, byl komunistický řečník pro jakýsi ostatně špatně prokázaný projev, prvním soudem odsouzen k měsíčnímu vězení, nejvyšší soud však zvýšil trest na 5 měsíců. 5 měsíců pro slova pronesená v ovzduší schůze - 26 měsíců třem obžalovaným pro 77 milionů. Co to jest v prvním případě, nechceme blíže označovati, v posledním případě však nelze trest považovati ani za dostatečné zadostiučinění, ani za odstrašování jiných korupčníků ...

... Když z některé banky nebo z jiného peněžního ústavu začíná vystupovati pronikavý zápach, můžeme býti jisti, že policejní ředitelství ihned poctí noviny výzvou, kterou je na rozkaz státního zastupitelství varuje, aby o tom neuveřejňovaly žádných zpráv, neboť by jinak byly zabaveny. Ať je to pravda nebo není, poručenský úřad tisku ve svobodné republice nečiní zde výjimky. Banky a peněžní ústavy všeho druhu jsou nedotknutelné a hotovo ...

... Ale pro finanční ústavy, které měšťácká vláda vybavila zvláštními výsadami, dělá státní zástupce ještě něco zvláštního ...

... Ale pro finanční ´ústavy, které měšťácká vláda vybavila zvláštními výsadami, dělá státní zástupce ještě něco zvláštního ...

... Svoboda tisku, dokonce spoutaná na nohou a rukou trýznivým tiskovým zákonem, jest ničím, ohled na finanční kapitalisty, i na ty, kteří se proviní nekalými manipulacemi, jest vším. Policejními výstrahami, které se staly zvykem, mají býti časopisy zastrašeny, zneklidněny a zakřiknuty...

V témže čísle bylo v článku Rovni mezi rovnými zabaveno toto místo:

Lex Perek stal se pro Moravu kletbou, neboť školní úřady ho užívaly soustavně k odnárodňování německých dětí. V lidu se ovšem hromadí nenávist a roztrpčení, zmizí každý cit pro právo, vidí-li denně, jak se právo potlačuje ve prospěch silnějších. Nemůže býti ani řeči o tom, že by se s Němci nakládalo stejně.

Toto zabavení jest jistě rekordním výkonem československé censury a poskytuje rázovitý obrázek ke tvrzení pana ministra spravedlnosti v rozpočtovém výboru, že příčinou stoupajícího počtu zabavení není přísnější provádění censury, nýbrž ostřejší psaní tisku. Velice bychom prosili pana ministra spravedlnosti, aby nám podal autentickou interpelaci pojmu ostřejšího psaní a při tom neopomenul přihlížeti k tomu, jak psaly časopisy jeho vlastní strany v době, kdy tato strana byla ještě v oposici.

Tážeme se tedy pana ministra, schvaluje-li uvedené zabavení?

V Praze dne 13. prosince 1927.

Výstřelky v cenové politice papírnického kartelu v Československu těžce poškozují čím dále tím více knihtiskařskou živnost. Zde zvláště dlužno upozorniti, že papírnický kartel stejnou dřeva prostou látku, ze kterou zdejší knihtiskaři musí platiti 695 Kč za kg, dodává do Rakouska za 420 Kč. Úspěšným prostředkem, jak čeliti škodlivé cenové politice papírnického kartelu v zájmu knihtiskařů a kamenotiskařů, průmyslu zpracovávajícího papír a jejich zákazníků bylo by především zrušiti nebo aspoň zmírniti dovozní clo na papír, aby bylo lze účinně čeliti svévolné cenové politice papírnického kartelu na domácím trhu soutěží papíru rakouského a německého. Mimo to jest nezbytně nutno, aby byly zřízeny kartelové zkušební komise, složené paritně z výrobců a ze spotřebitelů, které by pracovaly pod dohledem živnostenského úřadu, aby dozíraly na výstřelky ve tvoření cen kartelu, je zkoumaly a zamezovaly.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten ihned účinně vystoupiti proti škodlivé cenové politice papírnického kartelu snížením dovozního cla na papír a volnou zahraniční soutěží na domácím trhu?

2. Jest ochoten účinně čeliti výstřelkům ve tvoření cen kartelu zřízením kartelových zkušebních komisí složených paritně z výrobců a spotřebitelů, které by pracovaly pod dohledem úřadů?

V Praze dne 12. prosince 1927.

V poslední době stává se stále hustěji, že cizí maďarští státní občané, přejdou-li přes hranice, jsou zatčeni a po týdny nevinně drženi ve vazbě, ač se vykáží řádnými listinami. Tak dne 14., t. m. byl dán v Bratislavě do vazby příslušník vážené bratislavské rodiny Bedřich Grüneberg, maďarský státní příslušník, který si přišel domů uspořádati rodinné záležitosti. Několik dní před tím byl na maďarských hranicích zadržen inženýr Desider Szilagyi, vyslechnut a podle špatného překladu tlumočníkova nevinně dán do vazby.

Vyšetřování v takovýchto případech trvá obyčejně několik týdnů a nejen bezdůvodně omezuje svobodu, nýbrž působí i jiné nenahraditelné ztráty nevinně zatčeným.

Tážeme se tedy:

Ví pan ministr o častých přehmatech bezpečnostních úřadů, hlavně na maďarských hranicích?

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby nevinně zatčení byli ihned propuštěni, a uložiti činitelům pohraniční a bezpečnostní služby, aby v podobných případech jednali s větší šetrností a opatrností?

V Praze, dne 16. prosince 1927.

U chebské berní správy přes výslovná ustanovení jazykového zákona zahnízdil se nešvar, že se stranám, když odevzdávají podání, vydává potvrzení přitisknutím pouze českého razítka. Když konečně kdysi kterási německá strana žádala dvojjazyčné potvrzení, bylo jí to výslovně odepřeno. Také její poukaz, že podle jazykového zákona má se ve styku se stranami používati dvojjazyčného úředního jazyka neměl úspěchu a úřad se výslovně zdráhal takového razítka použíti. Stalo se, že strana od úřadu odešla, neobdrževši žádaného potvrzení.

Podepsaní se táží:

1. Jest pan ministr financí ochoten co nejrychleji učiniti opatření, aby jeho úřady byly poučeny o povinnostech, které mají vůči stranám podle ustanovení jazykového zákona?

2. Jest pan ministr financí ochoten ihned naříditi, aby v německých územích úřady ve styku se stranami užívaly aspoň dvoujazyčného úředního razítka?

V Praze, dne 16. prosince 1927.

Podle novinářských zpráv, dosud nikde nevyvrácených i podle soukromých sdělení vyslovil se pan sekční šéf Mlčoch k deputaci učitelů strany republikánské, když u něho protestovala proti zamýšlené reformě školní správy, o učitelstvu jako celku způsobem urážlivým a ponižujícím. Poněvadž učinil tak v souvislosti s kritikou zamýšlené správní reformy školské, nabývá jeho výrok širokého významu politického a dlužno jej vztahovati i na ty kruhy, které v souhlase se zmíněnou deputací odmítají tuto osnovu pro reformu školské správy tak, jak byla v resortu pana sekčního šéfa Mlčocha vypracována.

Podepsaní spatřují v tomto projevu nejen bezohlednou urážku stavu, jemuž je svěřena výchova národa, nýbrž i strohou a nevybíranou polemiku proti těm politickým názorům, které se nekryjí se zásadami tvůrců, po případě inspirátorů zmíněné osoby.

Podepsaní protestují proti tomuto postupu vysokého úředníka ministerského co nejostřeji především z toho důvodu, že by pokládali za nebezpečný předpoklad pro vývoj vztahů mezi občanstvem a státní správou, kdyby nejvyšší představitelé státní správy si dovolovali pronášeti k deputacím občanstva projevy povahy politicko-stranické takovým způsobem, jak se stalo v tomto případě. Při tom podotýkáme, že tento názor nijak se nedotýká úcty před jakýmkoliv soukromým a osobním přesvědčením kteréhokoliv representanta naší správy.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Zda jest vládě a především panu ministrovi školství znám tento projev?

2. Zda lze uvésti v soulad projevy tohoto druhu s povinnostmi i úkoly nestranné a spravedlivé správy státní?

3. Zda lze připustiti, aby odpovědnost za přípravné práce legislativní přenášena byla s ministra na úředníka, jenž svým projevem opouští nestranné postavení činitele na vedoucím místě správy státní a podniká polemické výpady?

V Praze dne 17. ledna 1928.

Ministerstvo financí vydalo pod čj. 17186-2/VII-20/27 vysvětlivky o výplatě činovného zaměstnancům ve skupině míst D, mají-li dítky za účelem vzdělání mimo svoje bydliště. Podle nich přísluší zaměstnanci vyšší činovné jen tehdy, když na dítě přísluší zaměstnanci výchovné, když dítě jinak žije s otcem ve společné domácnosti (v době prázdnin a pod.) a je-li otec nucen dítě pro vzdělání vydržovati na bytě. Tyto všechny podmínky musí býti splněny.

Až posud odpovídá tento výnos odst. 8. § 12 plat. zákona č. 103/1926. Ministerstvo financí však ustanovuje dále, že vydržováním na bytě se rozumí nejen poskytování oděvu a školních pomůcek, nýbrž také hrazení nákladu na ubytování a stravování dítěte, mimo otcovu domácnost. Za vydržování nepovažuje se podle vysvětlivek, jestliže dítě je ubytováno a stravováno u příbuzných a pod. zdarma. Kromě toho má se přihlížeti při posuzování oprávněnosti nároku k tomu, zda výdaje na dítě podstatně převyšují náklady, které by vznikly, kdyby dítě zůstalo v otcově domácnosti.

Tento dodatek jest nezákonný a není ministerstvo financí nijak oprávněno podobné normativní předpisy, zákonu odporující, vydávati. Odstavec 8. § 12. citovaného zákona jasně stanoví podmínky, za jakých se vyšší činovné přiznává a není ministerstvo financí nijak oprávněno tyto zákonné podmínky samovolně rozšiřovati.

Zpráva sociálně politického výboru k vládnímu návrhu citovaného zákona na str. 98 jasně říká, co měl zákonodárce na mysli a není tudíž ministerstvo financí oprávněno nějak úmysl zákonodárcův zúžiti. Při projednávání platového zákona bylo prohlášeno zástupcem vlády, že opatření odst. 8. § 12. vztahuje se i na dítky, které dojíždějí drahou aneb jinak mimo své bydliště do školy neb do učení.

Citovaný odstavec zprávy sociálně politického výboru praví:

Zavedením skupiny míst D jsou postiženi zejména zaměstnanci v malých obcích, kteří jsou nuceni vydržovati děti pro vzdělání mimo své bydliště a proto výbor snažil se jejich situaci ulehčiti vsunutím nového odstavce (8.) do § 12., který má míti platnost všeobecnou.

Má-li míti odstavec 8. § 12.. platnost všeobecnou, pak nepřísluší zkoumati, co nutno rozuměti vydržováním na bytě, nýbrž stačí již sám fakt, že dítě je na vzdělání mimo bydliště zaměstnancovo, nelze zkoumati, zda je ubytováno a stravováno event. zdarma a již dokonce nelze přihlížeti k tomu, zda výdaje na dítě podstatně převyšují náklady, které by vznikly, kdyby dítě zůstalo v otcově domácnosti. Zákon to nepředpisuje a také zákonodárce to předepsati nemínil, jak z citované zprávy jest patrno. Jest proto toto opatření ministerstva financí zřejmě v rozporu s jasným zněním zákona i s úmyslem zákonodárcovým a nutno je jako nezákonné zrušiti.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Jest vláda ochotna citovaný výnos ministerstva financí čj. 17.186-2/VII-20/1927 zrušiti a přiznávati vyšší činovné podle odst. 8. § 12. zákona č. 103/1926 všeobecně bez zbytečných potíží a formalit, jak to měl na mysli zákonodárce?

2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 17. ledna 1928.

V Karlových Varech jest toho času 50 železničních zaměstnanců, kteří naléhavě potřebují bytu. Jest těžko vypověděti, jak bídně žijí tito lidé. Vedle nich jest tam přes 100 smluvních zaměstnanců, z nichž někteří budou přejmenováni na stálé a hodlají si rovněž založiti svoji domácnost, nemají však kde bydleti.

Zákonem č. 103 Sb. z. a n. byly Karlovy Vary zařazeny do skupiny B činovného. Budova nádraží Karlovy Vary horní nádraží stojí však na území obce Rybáře, ale již prostranství před nádražím je v katastru karlovarském a většina železničních zaměstnanců bydlí v Karlových Varech.

Stanice Karlovy Vary horní nádraží jest co do významu a poslání skutečně hlavním nádražím karlovarským, neboť veškerá frekvence odbývá se výhradně na horním nádraží. Na základě § 12. platového zákona vyplácí se však zaměstnancům horního nádraží od 1. října 1926 pouze činovné skupiny C, kdežto zaměstnancům dolního nádraží činovné skupiny B. V roce 1926 pouze činovné skupiny C, kdežto zaměstnancům dolního nádraží činovné skupiny B. V roce 1926 úředním listem č. 40 byla obě nádraží sloučena pod jednu správu a zaměstnanců se používá se střídavě na obou nádražích, ale mají různé činovné.

Jelikož bídné platy nedosahují daleko výše tamních potřeb životních a běžných hospodářských potřeb, jest nevyhnutelně třeba přiznati státním a železničním zaměstnancům zvláštní lázeňské přídavky, které za Rakouska již v Karlových Varech vypláceny byly.

Všichni smluvní dělníci, konající již několik roků službu na systemisovaných místech, nebyli přejmenováni na stálé a výnos č. 2283/2III-25 o zvýšení mzdy smluvním zaměstnancům, nebyl rozšířen též na smluvní dělníky, přikázané stanicím a výtopnám a mzda jak smluvním tak výpomocným dělníkům zvýšena nebyla.

S denní mzdou 23.50 Kč na stanici a 30 Kč u vrchní stavby nelze ve světových lázních žíti, nýbrž jen živořiti.

Z toho důvodu táží se podepsaní vlády:

1. Je-li ochotna postaviti dostatečný počet obytných domů pro železniční a státní zaměstnance v Karlových Varech?

2. Je-li ochotna se zpětnou platností od 1. ledna 1926 upraviti jednotně činovné státních a železničních zaměstnanců v Karlových Varech a obcích sousedních podle zmocnění, daného jí §em 12. plat. zákona a zařaditi všechny tyto obce do skupiny míst B činovného, zejména obě nádraží v Karlových Varech, horní i dolní?

3. Je-li ochotna přiznati železničním a státním zaměstnancům ve světových lázních, zejména v Karlových Varech, zvláštní lázeňské přídavky?

4. Je-li ochotna všechny železniční smluvní dělníky v Karlových Varech stálými dělníky jmenovati a rozšířiti platnost výnosu č. 2283/2III-25 i na smluvní dělníky, přikázané stanicím a výtopnám a zvýšiti denní mzdu těchto dělníků?

5. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 17. ledna 1928.

Podmínky životní v Karlových Varech jsou čím dále tím více nesnesitelnější. Sám statistický úřad podává výkaz drahoty potravin a všichni vládní činitelé sami, jsouce lázeňskými hosty v Karlových Varech, cítí panující tam drahotu. Veškeré časopisy upozorňují zvláště na drahotu v Karlových Varech. Stálí obyvatelé musí vše platiti právě tak draho, jako lázeňský host, ač jeho příjmy jsou ve skutečnosti ještě menší než v Praze, kde životní potřeby jsou o 25-30 % levnější.

Poměry bytové jsou přímo strašlivé. Majitelé domů celoročnímu nájemníkovi byt nepronajmou proto, že v době lázeňské sezony pronajmou jednu postel až za 200 Kč denně a vydělají za krátkou dobu mnohem více, než by mohli od celoročního nájemníka žádati za celý rok.

Obzvláště zaměstnancům státním a policii nepronajme nikdo bytu. Podaří-li se již někomu byt získati, je to buď podkrovní světnice, zde zvaná mansarda, která se v zimě nevytápí, anebo nezdravý sklepní byt a to ještě jen za nájemné 300 až 400 Kč měsíčně.

K tomu uvádíme několik markantních případů: Nadstrážník Alexandr a Minařík žijí již přes rok odloučeně od rodiny, poněvadž nemohou přes usilovnou snahu nalézti v Karlových Varech neb okolí bytu, nebo zaplatiti ohromné nájemné v novostavbách na několik let napřed. - Nadstrážník Rajman platí z bytu v Bohaticích u Karlových Varů, pozůstávajícího z kuchyně a 1 pokoje, skoro 400 Kč měsíčně. Nadstrážník Fritsche 300 Kč měsíčně, nadstrážník Sobotka z bytu o 2 vlhkých místnostech, vzdáleného 1 hodinu cesty od Karlových Varů, který teprve po celoročním hledání nalezl, 200 Kč měsíčně. Strážník Staněk bydlí s nemocným děckem a nemocnou ženou v tmavé vlhké nádvorní místnosti. Strážník Frýdl žil dva roky odloučeně a nyní bydlí v podnájmu o 1 místnosti a tak to jde dále.

Jak potom vypadá život rodin, žijících léta odloučeně nebo které musí celou třetinu gáže dáti za byt, lze si představiti. za těchto podmínek není možno vychovávati státu zdravé občany a vykonávati namáhavou a nejvýš vysilující službu policejní ve dne v noci, v parnu i dešti a neznající žádného svátku ani neděle.

V Karlových Varech, ve světovém lázeňském městě, sjedou se nejbohatší cizinci z celého světa a stát žádá od svých zaměstnanců větší výkonnost, jiné chování a representaci vůči cizincům. Zde musí ovládati každý několik jazyků a bezpodmínečně se vyžaduje znalost aspoň řeči státní a řeči obyvatelstva, t. j. německé.

Zákonem zaručená osmihodinná doba pracovní neplatí pro policejní zaměstnance, zvláště v době sezony. V době, kdy zákon zaručuje všem státním zaměstnancům dovolenou na zotavenou, nemůže ji míti policejní zaměstnanec. Obdrží ji teprve v době zimní a k tomu ani o den delší, ačkoliv to zákon připouští. Právě v době, kdy jiným je poskytnuta možnost zotaviti se, žádá zde stát zvýšenou službu za odměnu 6-10 Kč a to třeba i po dobu deseti hodin. Na místo volného času koná se pak mimořádná služba za odměnu 1 Kč za hodinu.

Karlovy Vary prohlašují se oknem republiky a proto v zájmu representace státu nutno, aby zaměstnanci chodili čistě oblečeni jak ve službě, tak i mimo službu. Spotřeba stejnokroje je bezesporně větší, než všude jinde a než v Praze samotné. Samo ministerstvo obchodu přiznalo zvýšení odměn krejčím za ušití stejnokroje oproti Praze, ale oděvní paušál zaměstnancům zvýšen nebyl. Jinde nosí stráž hnědé rukavice, zde je nařízeno nošení bílých rukavic nejen ve dne, ale i v noci, opět v zájmu representace. Že tyto jsou dražší a nutným praním se dříve zničí, je nesporné.

Takovýchto mimořádných vydání dalo by se uvésti ještě více. Vláda rakouská své zřízence v lázních lépe šatila a odměňovala je dvojitými dietami. Sama obec karlovarská uznala, že je nutno ve světovém lázeňském městě míti stráž representativní a z toho důvodu byla městská policie mnohem lépe honorována, nežli jiní městští zaměstnanci a lépe odívána. Strážník obdržel při nastoupení dva úplné stejnokroje s 3 páry rukavic, prádla a obuvi; dále 1 občanský salonní kompletní oblek. Na udržování stejnokroje dostával každý jednotlivec 3000 Kč ročně.

Státní policie obdrží při nastoupení jednu špatnou uniformu a na udržování její 800 Kč ročně. Jak za těchto poměrů může se od stráže požadovati, aby alespoň slušně mohla vystupovati? Že skutečně jakž takž jest oblečena, lze přičísti té okolnosti, že jest si vědoma svého postavení a ze svých hubených příjmů na uniformu doplácí. I teď uznává obec karlovarská nedostatečnost služného pro své zaměstnance a poskytuje jim i učitelstvu zvláštní drahotní přídavky.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1. Je-li ochoten bezpečnostní stráži v Karlových Varech poskytnouti zvláštní přídavky na representaci a na uhražení mimořádných vydání?

2. Je-li ochoten postarati se o vhodné a levné byty pro bezpečnostní stráž v Karlových Varech?

3. Je-li ochoten zvýšiti bezpečnostní stráži v Karlových Varech paušál na udržování stejnokroje a postarati se, aby úřední stejnokroj byl zhotoven z nejlepšího materiálu?

4. Je-li ochoten sděliti s podepsanými, jaká opatření učinil aneb učiniti hodlá k zmírnění neutěšených hmotných, sociálních a služebních poměrů stráže bezpečnosti v Karlových Varech?

V Praze dne 17. ledna 1928.