Město Úpice nemá přímého železničního spojení a je odkázáno na stanici Svatoňovice-Úpice, která je vzdálena více než 5 km.
Úpice je sídlem textilních průmyslových závodů, jako jsou přádelny a tkalcovny, bělidla a barevny, sídlem různých živností a obchodů; trpí tímto nedostatečným spojením vlakovým značně na rozkvětu a domáhá se po léta přímého železničního spojení vědouc, že by rozvoj města byl jím značně posílen.
Je proto eminentním zájmem národním a státním, aby na tomto pomezí národnostním a říšském učiněno bylo vše, co by českému živlu bylo oporou, aby s úspěchem mohly býti odmítány a potírány protistátní akce blízkého zněmčeného území.
Tato myšlenka vedla již v březnu 1926 okresní správní komisi v Úpici k tomu, aby zřízen byl okresní úřad v Úpici a podala ministerstvu vnitra v té příčině odůvodněný rozklad.
Spojení mezi stanicí Svatoňovice a městem Úpice děje se poštovním autobusem na silnici Svatoňovice nádraží-Úpice; na silnici nedlážděné, neobyčejně frekventované těžkými nákladními povozy a automobily, která zejména v roce 1923-1925 silně byla poškozena dopravou mniškového dříví z rozsáhlých lesů velkostatku náchodského na stanici Svatoňovice-Úpice.
Tím se stalo, že tato silnice má mnoho značných výmolů a veškeré úsilí a žádosti o zemskou podporu, vydláždění a válcování okresních silnic bylo doposud bezvýsledné.
Po těchto sježděných a vytlučených silnicích obstarává se autobusová doprava mezi Úpicí-Zálesí-nádražím Svatoňovicemi.
Po tomto úvodu, který byl nutný, aby osvětlil celkové komunální poměry v tomto poměrně důležitém okresním městě, uvádím doklad o tom, kterak je nutno; aby poštovní správa byla pro tuto otázku zainteresována.
Mezi nádražím Svatoňovice-Úpice a městem Úpice udržuje se poštovní autobusové spojení, které umožňuje styk občanstva s Úpicí-Zálesí-k nádraží a naopak.
Autobusy pro toto spojení jsou pouze dva! Míst k sezení v jednom z těchto autobusů je deset, k ustání devět. To však nevadí, aby se do těchto vozů, poměrně malých, nevtěsnalo 30 až 35 osob, takže v tomto voze jek zalknutí a šoférovi je přímo nemožno vydávati lístky, neboť při každém příjezdu vlaku odehrává se útok cestujících na vůz, při čemž se nedbá ani dětí, ani starců a lidé se do vozu tlačí o překot.
Nedostatečná silnice jak z předu uvedeno velmi časté prohlubeniny - činí jízdu v autobusu přímo utrpením, jak jsem se o tom sám osobně přesvědčil v sobotu dne 14. ledna t. r.
Při této jízdě byl jsem svědkem různých oprávněných a hodně peprných poznámek cestujících a já v duchu jsem se za to hanbil, že za 10 roků trvání našeho samostatného státu nebyli jame s to zlepšiti poměry tohoto horského a průmyslového města na tolik, aby spojení se světem bylo lidštější a výhodnější.
Proto táží se podepsaní pana mistra pošt a telegrafů:
1. Je pan ministr ochoten osobně se přesvědčiti o stavu autobusového spojení mezi stanicí Svatoňovice-Úpice a okresním městem Úpice?
2. Je pan ministr ochoten postarati se, aby počet autobusů byl přiměřeně rozmnožen a aby zejména byl vždy pohotově druhý vůz, když jeden autobus je plně obsazen, aby tu byl druhý, který by zbývající cestující pohodlně mohl dopraviti do domova?
3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby i služba
šoférova byla lidštěji upravena a aby
nemusil denně tuto krkolomnou cestu za těchto podmínek
osmkráte až desetkráte konati?
Při jednání o státním rozpočtu v rozpočtovém výboru N. S. dne 9. prosince 1927 promluvil také předseda Státního pozemkového úřadu dr. Voženílek. Podle zpráv tisku, které nebyly opraveny, řekl také toto:
ťLze říci, že 80% zbytkových statků přiděleno bylo za velmi vydatné účasti parlamentních činitelů, a to jak správního výboru, tak koaliční pětky, event. šestky. Bylo by ovšem dobře znáti také seznam všech vlivů a intervencí, které staly se ve Státním pozemkovém úřadě nejen v otázce zbytkových statků, ale i drobného přídělu a v ostatní agendě Státního pozemkového úřadu, aby byl zjevný tlak, který někdy na rozhodování Státního pozemkového úřadu byl vykonáván. Jsou i případy, že Státní pozemkový úřad kritisován byl navenek osobami, které v zápětí v úřadě usilovaly o řešení opačného rázu. Také seznam těchto intervencí, týkající se nejen drobného příděl na zbytkových statků, ale také otázek finančních a někdy prospěchu majitelů velkostatků, může býti Státním pozemkovým úřadem připraven.Ť
Pokládáme za svou povinnost odmítnouti co nejrozhodněji tato paušální obviňování členit N. S. z nepřípustného zasahování do praxe Státního pozemkového úřadu, jimiž má býti vržen stín podezření především na členy N. S. Pokládáme za neslýchané, jestliže předseda Státního pozemkového úřadu takto snaží se přesunouti svou úřední odpovědnost na osoby jiné.
Aniž chceme dále kvalifikovati tento způsob chování předsedy Státního pozemkového úřadu vůči ostatním činitelům, dovolujeme si vznésti tyto otázky:
1. Dal pan ministerský předseda předchozí souhlas k této řeči předsedy Státního pozemkového úřadu a jestliže nedal, souhlasí s ní?
2. Jestliže ať napřed nebo dodatečně, pan ministerský předseda dal souhlas svůj k této řeči, je ochoten postarati se, aby pod dozorem nestranné komise ihned byl Státním pozemkovým úřadem sestaven a veřejně opublikován seznam intervencí a vlivů, které působily na Státní pozemkový úřad, v zájmu vážnosti N. S. a cti jeho členů?
3. Jestliže pan ministerský předseda nesouhlasí
s pohrůžkami pana předsedy Státního
pozemkového úřadu, ústavním
činitelům, nebo jestliže nehodlá postarati
se, aby obvinění, vznesená v rozpočtovém
výboru byla konkretisována, je ochoten vytknouti
toto chování předsedovi,Státního
pozemkového úřadu a postarati se, aby budoucně
takovýto případ se neopakoval?
V listopadu m. r. interpelovali jsme vládu o utvoření cukrovarského kartelu na dobu deseti let, do něhož vstoupila také vláda za cukrovary státní, a žádali jsme mimo jiné sdělení vlády o jejím stanovisku v této věci, v politice cukerní vůbec a o uveřejnění kartelní smlouvy cukrovarnické, kterou vláda jistě zná, když za státní cukrovary je v cukrovarském kartelu. Vyslovili jsme tenkráte obavy, že cukrovarský kartel má býti organisací cukrovarníků a velkých řepařů proti konsumentům, drobným řepařům a dělnictvu:
Na tuto interpelaci dosud nedostalo se nám odpovědi.
Zatím však kartel potvrdil naše obavy; zdražil cukr o 14 hal. na kile tak zvanou jednotnou dovozní přirážkou, takže cena kila cukru přestoupí 6 Kč.
Zdražení toto je zcela neodůvodněno a v příkrém rozporu a cenovou tendencí na světovém trhu cukerním. Je však také v rozporu s potřebami samého průmyslu cukerního, jenž musí míti zájem na zvýšení domácí spotřeby cukru, která takto je vlastně zmenšována.
Konsumenti, kteří nemají žádného vlivu na politiku cukerní v našem státě, mají právo žádati o ochranu proti tomuto bezdůvodnému kořistění z jejich kapes cukrovarským kartelem. Vláda je povinna vystoupiti z cukrovarského kartelu a vhodnými opatřeními postarati se o ochranu .konsumentů proti bezdůvodnému zdražení cuknu.
Podepsaní se proto táží:
1..Je vláda ochotna vystoupiti z cukrovarského kartelu?
2. Je vláda ochotna zakročiti proti cukrovarskému kartelu na ochranu konsumentů proti novému zdražení cukru?
3. Je vláda ochotna napomáhati, aby konsumentům,
dělnictvu a drobným řepařům
dostalo se vlivu na politiku cukerní?
V Praze dne 10. ledna 1928.
Ve veřejném tisku byly uveřejněny zprávy, jak vyjádřil se sekční přednosta ministerstva školství a národní osvěty Mlčoch o učitelstvu národních škol k deputaci moravského učitelstva republikánské strany venkova. Pronesl mezi jiným i tato ničím nedoložená paušální tvrzení:
ťUčitelstvo je živel nespolehlivý, komunismem prosáklý, namnoze i bezcharakterní. Nelze mu důvěřovati, nevyková nic positivního, je vnitřně rozvráceno, nemá na zřeteli zájmy státu.Ť
Osobní účastník delegace dodal ke své zprávě o audienci u odborového přednosty Mlčocha: ťJestliže to nebylo doslova tak řečeno, tedy smysl byl určitě takový.Ť
Užasle stojíme před neuvěřitelným výrokem, který byl pronesen vysokým státním úředníkem o třiceti tisících učitelích jemu podřízených. Stojíme nad ním v úžasu tím větším, že o tomtéž učitelstvu národních škol pronesl ministr dr. Hodža dne 3. března 1927 slova chvály a uznání, pravě: ťNaše učitelstvo, hovořím hlavně o učitelstvu českém, poněvadž slovenské učitelstvo pracovalo za podmínek nepoměrně těžších, má takovou tradici a zásluhy o národ a takovou kulturní práci za sebou, jako snad v žádném jiném národě.Ť
nenalézáme proto slov, jimiž bychom mohli dosti odmítnouti nekvalifikované výroky vysokého úředníka ministerstva školství, kterými je všecko učitelstvo spravedlivě pobouřeno. Od tohoto stavu je odvisla výchova mladých pokolení a není tedy lhostejno, je-li učitelstvo nařčeno z nespolehlivosti, bezohlednosti vůči zájmům státu, dokonce z bezcharakternosti. Vzniká otázka, může-li našemu školství prospěti tak hluboká nenávist, již k jeho učitelstvu chová byrokrat, jemu nadřízený. Je také na snadě, že uvedené výrobky jsou sto rozvrátiti skutečně vnitřní stav naší národní školy, a z tohoto stanoviska jsou neodpustitelny.
je nám jasno, že ministr školství a národní osvěty, jehož slova o učitelstvu také citujeme, nemohl dáti jakéhokoliv předběžného souhlasu k projevu tak neslýchanému a že s nimi nesouhlasí.
Z uvedených důvodů táží se podepsaní:
1. Jsou výroky odborového přednosty Mlčocha o národním učitelstvu panu ministru školství známy?
2. Co hodlá pan ministr školství učiniti, aby činy a vlastnosti učitelstvu přičítané byly buď skutečně prokázány, nebo aby se učitelstvu takto napadenému dostalo satisfakce?
3. co hodlá pan ministr školství učinit,
aby se podobné projevy, schopné ohroziti vnitřní
práci naší národní školy,
více neopakovaly?
V Praze dne 18. ledna 1928.
Loňského roku ve žních byly obce politického okresu náchodského postiženy těžkým krupobitím, které místy zničilo úrodu podle zjištění úřední komise až na 100%. Obce se domáhaly podpory ze státního fondu pro živelní pohromy, načež byla ustavena komise, která se skládala z těchto členů: František Rudolf, delegát zemědělské rady ze Světlé, Adámek, okresní starosta z Olešnice u Červeného Kostelce a Václav Dvořák ze Říkova. Jako zástupce okresní politické správy v Náchodě referoval při rozdělování podpor rada dr. GabrieI. Pro celý náchodský okres byla dána podpora asi 62.000 Kč. Na jednotlivé obce okresu náchodského byly však z této sumy rozděleny podpory naprosto nesprávně, neboť nebylo přihlíženo k tomu, jak skutečně ta která obec byla živelní pohromou postižena. Tak na př. pro obec Světlou byla přiřknuta podpora 22.000 Kč, naproti tomu obci Slatina přiznáno jenom 4.000 Kč a na vysoko položenou obec Brzice dokonce jenom 750 Kč, ačkoliv tyto obce byly postiženy až z 90%. Ani v jednotlivých obcích nebyly podpory rozdělovány spravedlivě. Nebylo hleděno k tomu, jaké škody byly jednotlivým postiženým občanům skutečně způsobeny, ani nebyl vzat zřetel na výslovné zákonité ustanovení, že podpory z fondu pro živelní pohromy má dostati ten, kdo je pohromou ohrožen na své další existenci, a rovněž nebrán ohled na finanční a hospodářské poměry.
Za to byla podpora vyplacena těm, kteří jsou existenčně zajištěni a kteří jí nepotřebovali. Tak zejména::zmíněnému už člena komise statkáři Františkovi Rudolfovi ve Světlé z celkové sumy 22.000 Kč připadající na celou obec Světlou dostalo se 3.600 Kč, Marii Mertíkové č. 1 ve Světlé 2000 Kč, rolníkovi Votěchovi ve Světlé 2.000 Kč, starostovi obce Františku Rýdlovi 1.600 Kč, Josefu Pichovi 1.000 Kč, Marii Horálkové 800 Kč. Všichni jmenovaní jsou finančně úplně zajištěni a pohromou způsobenou škodou nemohli býti na existenci vůbec ohroženi. Pan František Rudolf hospodaří na výnosném statku o výměře 80 korců, dále jest majitelem výborně prosperující kruhové cihelny, a právě v letošním roce se přepychově zařizuje. Paní Mertlíková patří k nejzámožnějším občanům ve Světlé, pan Josef Pich je rovněž zámožný a bezdětný, paní Horálková dostala podporu, ačkoliv (jediná z obce) dostala vedle toho větší peníz - asi 9.000 Kč - pojistného, pan Antonín Vlk, zednický polír, dostal podporu 400 Kč, ačkoliv jeho úroda byla postižena jem nepatrně, naproti tomu však domkář Antonín Mertlík čp. 28 ve Světlé dostal pouze 300 Kč, přes to, že jeho úroda zničena byla úplně. Třem rolníkům a to: panu Mertlíkovi č. 30 ve Světlé, panu Horálkovi Josefu a panu Janu Čapkovi nebyla vyplacena vůbec žádná podpora, ačkoliv jejich úroda byla zničena stejně, ba snad ještě více, než u těch, kteří podporu obdrželi.
Podobných nesprávných případů s rozdělováním podpor je mnoho nejen ve Světlé, ale také v okolních obcích, takže mezi občanstvem je nad touto nepřístojností velké pobouření.
Z uvedených důvodů tážeme se pana ministra:
1. Ví pan ministr o tomto způsobu rozdělování podpor z fondu pro postižené živelními pohromami, který se přímo příčí zákonu?
2. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti jednání komise, podpory rozdělující, a zjednati nápravu?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby i oni
postižení, k nímž komise nevzala vůbec
žádného zřetele, podporu obdrželi?
Před válkou obsazen byl krajský soud v Jičíně 21 soudci, počet právních praktikantů dosahoval až číslice 16, dle systemisace má býti soud tento obsazen 16 soudci, počet auskultantů a praktikantů kolísá mezi 3-10 a fakticky t. č. je obsazen pouze 12 soudci, okresní soud v to počítaje.
Dle toho mohlo by se zdáti, že agenda znamenitě poklesla; než pravý opak jest pravdou. Tak v trestním oddělení bylo v r. 1913 vyhledávání a vyšetřování o zločinech a přečinech 685, z toho žalob 31, kdežto v roce 1926 bylo vyhledávání a vyšetřování 1329, z toho žalob 549. Počet odvolání z trestních rozsudků venkovských soudů stoupl z 302 na 531, při čemž dlužno uvážiti, že dle jazylkového zákona valnou část rozsudků z převážně německé oblasti (Trutnov, Hostinné, Vrchlabí, Žacléř, Maršov, Rokytnice) dlužno pracovati dvoujazyčně. Počet dožádání trestních u kraje stoupl rovněž z 202 na 474. U okresního soudu jičínského s 32.000 obyvateli, který před válkou býval obsazen 4, později 3 referenty a dnes již několik roků má pouze referenty 2, stoupl počet žalob ze 439 na 674 a počet trestních dožádání z 283 na 398. Ale ani civilní oddělení krajského soudu na tom nejsou lépe; tak počet amortisací z 19 stoupl na 60, počet prohlášení za mrtva z 8 na 381, při čemž rekordního čísla dosáhl rok 1923; kdy bylo prohlášení za mrtva 812, důsledek to světové války. počet odvolání z civilních rozsudků venkovských soudů stoupl ze 105 na 138, počet rekursů z 230 na 334; počet konkursů a vyrovnání z 20 na 72, počet sporů ze 412 na 751, počet sporů obchodních ze 111 na 179 a konečně počet věcí firemních z 2185 na 2742.
Pokud se týče obsazení venkovských okresních soudů, zůstává nezměněný stav pouze u okresních soudů v Libáni a Lomnici, kde je systemisován dřívější stav po dvou soudcích a u okresních soudů v Žacléři a Rokytnici, kde je systemisován dřívější stav po jednom soudu. Toho času obsazen je však jak okresní soud v Lomnici, tak okresní soud v Libáni, každý jen jedním soudcem, neboť druzí dva jsou na substituci.
U ostatních soudů nastal systemisací pokles počtu míst soudcovských a to zejména v průmyslovém a dvojjazyčném Trutnově s 42.000 obyvateli jsou místo 6 soudců systemisováni soudci jen 4, při čemž dlužno uvážiti, že jen dovolené vlastních soudců tohoto soudu zaberou přes čtvrt roku a vedle toho jsou od tohoto soudu posíláni ještě soudci i na substituci k soudům, které jsou obsazeny jen jedním soudcem, a takové jsou v obvodu jičínském nyní 4 proti předválečným dvěma soudům, neboť i okresní soudy ve Vysokém a Maršově jsou nyní každý obsazen jen jedním místo dvěma soudci. Že na substituce jsou nyní vysíláni i soudcové krajského soudu, ježto venkov jest nedostatečně obsazen, nemůže nikoho překvapiti. Okresní soudy: Novobydžovský a Novopacký, které před válkou byly obsazeny každý po 4 soudcích, jsou systemisací obšťastněny jeden každý s úbytkem po jednom soudci; fakticky obsazeny tyto soudy každý dvěma soudci s výpomocí auskultanta.
Konečně u zbývajících soudů a to v Hořicích, Hostinném, Vrchlabí, Chlumci, Král. Městci, Semilech a Jilemnici jest systemisována místo po 3 soudcích, každý soud jen po 2 referentech, při čemž průmyslové Hořice mají v okrese na 30.000 obyvatel.
Kdežto před válkou bývali i v Hořicích, Městci a Libáni; Přiděleni soudci t. zv. létací a u větších soudů venkovských bylo dostatek praktikantů auskultantů, poválečná doba zná nanejvýše výpomoc auskultantů a to nezkoušených, zastupujících vlastně chybícího trestního referenta.
Shrne-li se počet soudců před válkou v celém obvodě - 66 - s počtem systemisovaným - 48 - a skutečným obsazením - 41 - je vidět, že stav systemisovaný znamená zhoršení o 18 soudců při zvýšené agendě a ježto všechna místa systemisovaná nejsou a nemohou ani pro naprostý nedostatek soudců býti obsazena, zhoršení docela o 25 soudců.
Že agenda nynější podstatně stoupla, to dokazují kromě hořejších cifer pouze jména jako podmínečné odsouzení, propuštění z trestu a odčinění, spory nájemní, rozvody a rozluky, prohlášení za mrtva, zkrátka agenda, kterou přinesla válka, nehledě k poválečné zločinnosti.
Také státní zastupitelství jičínské jest nedostatečně obsazeno 3 referenty; neboť šéf úřadu jest zaneprázdněn i obsáhlou agendou trestnice kartouzské.
Toto neúplné obsazení soudů trvá ne snad jen měsíce, ale již léta, při čemž i počet kancelářského personálu značně zmenšen, zejména na okresích; u kraje zůstává celkem stejný.
Podepsaní se táží:
1. Zná pan ministr spravedlnosti poměry tyto?
2. Jest pan ministr ochoten působiti k tomu, aby při chystané systemisaci bylo na uvedené nedostatky pamatováno?
3. Jest pan ministr ochoten sděliti podepsaným,
co v uvedených poměrech zařídila anebo
zaříditi hodlá?
V loni z jara ustavil se správní sbor podniku státních lázní, jenž převzal vedení od bývalého ústředního ředitele a prvním krokem předsedy tohoto správního sboru odborového přednosty presidia ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy byl výnos, který opravňoval veškery členy správního sboru, aby pobyli v jednotlivých státních lázních 4 neděle s rodinou včetně do čtyř osob na účet podniku a poněvadž státních lázní jest pět, representuje tento výnos možnost skoro půlročního pobytu ve státních lázních zdarma.
Při tom nutno konstatovati, že obsazují se nejdražší a nejkrásnější pokoje takovéhoto pobytu.
Účet restaurační platí za členy restauratéru správa lázní,.auta a povozy všeho druhu státních hotelů jsou také k nepřetržité volné disposici členům správního sboru.
Pro záminku celého tohoto opatření byla uváděna potřeba kontroly státních podniků lázeňských, která ovšem v době, kdy provoz je v plném proudu, je úplně ilusorní.
Za kontroly podniku státních lázní úředníkem nejvyššího kontrolního úřadu zajištěno bylo, že tato výhoda poskytuje se jak členům úředníkům, tak také členům soukromým osobám a že mimo této výhody, jež reprezentuje desetitisícové obnosy v jediném případě, vyplácí se úředníkům státu mimo to jim příslušející dieta.
Na výtku v tomto směru učiněnou správnímu sboru podniku státních lázní tímto kontrolujícím orgánem nejvyššího kontrolního úřadu, prohlásil předseda správního sboru odb. přednosta presidia Antonín Kolínský, že vydá výnos, jímž ponechány budou výhody bezplatného pobytu členům správního sboru, ale odejmuty budou výhody diet, pokud jako státní úředníci měli na ně nárok.
Neslyšeli jsme však a marně pátráme, byl-li opravdu takový výnos vydán. Jedno však nutno konstatovati, že členové správního sboru výhod bezplatného pobytu v lázních bohatě do krajnosti využívají.
S tím souvisí případ, který se stal v Lubochni.
V Lubochni jest vila, jež byla po dlouhou dobu zabrána delimitační komisí a uvolněna pro rok 1927. Správa lázní zařídila ji tak, aby vila mohla vynésti správě lázní obnos přibližně kolem 12.000 Kč za sezonu.
Když byla o tom za přítomnosti členů správního sboru referováno předsedovi tohoto sboru, prohlásil; že tato vila obsazována nebude a že si správní sbor vyhražuje disposice s touto vilou pro členy správního sboru, čímž alespoň pro rok 1927 ušel správě lázní v Lubochni obnos přibližně 12.000 Kč.
Připomínáme, že ovšem členové správního sboru vily této v sezoně 1927 používali a hostům pronajímána nebyla.
Podepsaní se táží:
1. Zná pan ministr tento výnos a schvaluje jeho obsah?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se provoz státních
lázní tak svým způsobem nezatěžoval
a lázně v celém rozsahu neobmezeně
sloužily potřebě obecenstva?
Podloudná doprava dvou železničních vozů součástek zbraní z Italie, odhalená ve Svatém Gotthardě, nesmírně rozčilila veškerý československý tisk, československé strany a diplomatické zastoupení republiky a zavdala dokonce Malé Dohodě, vedené československou zahraniční politikou, podnět k rozsáhle založené politické kampani. Volalo se dokonce po zakročení společnosti národů. Než v těchto dnech byl svět překvapen zprávou zakládající se na skutečnosti, že továrna na zbraně a střelivo, která je pod státním dozorem, dodala 40.000 pušek čínské armádě, vedoucí občanskou válku. Tato dodávka znamená zřejmou podporu jedné ze stran, které proti sobě bojují v občanské válce v Číně, a má zajisté působiti na rozhodnutí v této válce ve prospěch této strany. Toto chování naprosto nesouhlasí s úsilím o odzbrojení, o němž se právě v těchto dnech tolik mluví. Vrhá to však také příznačné světlo na politiku samého pana ministra zahraničí, který v odzbrojovací komisi Společnosti národů má vůdčí místo. Porovnáme-li rozhořčení nad podloudnou dopravou zbraní ve Svatém Gotthardě s touto československou dodávkou zbraní, vrhá to křiklavé světlo na neupřímnost zahraniční politiky republiky.
Podepsaní táží se pana ministra pro věci zahraniční:
Jak odůvodní pan ministr pro věci zahraniční
československou zásilku zbraní do Číny?
Der Leitartikel des ťSozialdemokratŤ
vom 10. Dezember 1927 ťKorruption und PressfreiheitŤ
ist an mehreren Stellen der Beschlagnahme verfallen. Die konfiszierten
Absätze hatten folgenden Wortlaut:
ťWir werden uns hütten zu behaupten,
dass sich ein Ankläger nur deshalb fand, weil die angeklagten
das Pech hatten, dass die hinter ihnen stehende Partei nicht mehr
der Regierungsmehrheit angehört. Nein, solche, die moralische
Reinheit der Machthaber bezweifelnden Behauptungen liegen uns,
schon mit Rücksicht auf die mimosenhafte Empfindlichkeit
des Zensors, durch- aus ferne. Wir erlauben uns nur ganz bescheiden
die Tatsache hervorzuheben, dass es Angehörige einer augenscheinlich
in Opposition stehenden Partei waren, für die sich nun doch
ein Ankläger gefunden hat, während er für etliche
andere noch gesucht wird,Ť
ťUeberraschend kann höchstens nur
die Milde des Urteils wirken. Die Schadenssumme, um die es sich
handelt, beträgt 77 Millionen, demgegenüber beträgt
das gesamte Strafausmass, das über drei der Angeklagten verhängt
wurde, 26 Monate schweren Kerker unbedingt, während zwei
weitere Angeklagte mit zusammen 8 Monaten Kerkerstrafe bedingt
davonkamen. Es ist für die Strafbemessung nicht vorteilhaft,
wenn man mit ihr die schweren Strafen vergleicht, die öfters
in politischen Prozessen über Angeklagte verhängt werden,
obwohl die Strafen meist nur Wortdelikte ahnden, während
hier dem Staate wirklicher und grösster Schaden zugefügt
wurde. Dass es vielfach Kommunisten sind, welche die volle Schwere
des Gesetzes zu fühlen bekommen, macht die Sache nicht schmackhafter.
In einem Falle, der auch im Parlamente zur Sprache kam, wurde
wegen einer, übrigens schlecht bewiesenen Aeusserung ein
kommunistischer Redner vom ersten Gerichte zu einem Monate Gefängnis
verurteilt der Oberste Gerichtshof aber setzte die Strafe auf
fünf Monate hinauf! Fünf Monate wegen einem in der Atmoshäre
einer Versmmlung gefallenen Worte - sechsundzwanzig Monate für
drei Angeklagte wegen siebenundsiebzig Millionen! Was das im ersteren
Falle heisst, wollen wir nicht näher bezeichnen, im letzteren
Falle aber wird die Strafe weder als ausreichende Sühne,
noch als Abschreckung für andere Korruptionisten angesehen
werden können ...
... Wenn aus einer Bank oder einem anderen
Geldinstitut penetranter Gestank auszusteigen beginnt, so kann
man sicher sein, dass die Zeitungen sofort mit einem Anruf der
Polizeidirektion beehrt werden, die sie im Auftrage der Staatsanwaltschaft
verwarnt, Meldungen irgend welcher Art darüber zu veröffentlichen,
da sie sonst der Konfiskation verfallen würden. Wahr oder
unwahr, die Vormundschaftsbehörde der Presse in der freien
Republik macht da keine Ausnahme. Bank- oder Geldinstitute aller
Art sind sakrosankt und damit basta! ...
... Aber für die von der Bürgerregierung
mit besonderen Privilegien ausgegstatteten Finanzinstitute brät
der Staatsanwalt noch eine Extrawurst...
... Die Freiheit der Presse, selbst die durch
das schikanöse Pressgesetz an Händen und Füssen
gefesselte, gilt nichts, die Rücksicht auf die Finanzkapitalisten,
auch jene, die sich dunkle Manipulationen zu Schulden kommen lassen,
alles. Durch die zum Usus gewordenen polizeilichen Verwarnungen
sollen die Zeitungen abgeschreckt, unsicher gemacht und eingeschüchtert
werden.Ť...
In derselben Nummer wurde in dem Artikel ťGleiche
unter GleichenŤ nachfolgende Stelle konfisziert:
ťDie Lex Perek ist für Mähren
ein Fluch geworden, sie wind von den Schulbehörden systematisch
zur Entnationalisierung deutscher Kinder benützt. Im Volke
müssen sich dann natürlich Hass und Erbitterung sammeln,
jedes Rechtsgefühl schwindet, wenn man tagtäglich sieht,
wie das Recht zugunsten der Stärkeren gebeugt wind. Von einer
gleichen Behandlung der Deutschen kann nicht die Rede sein.Ť
Diese Konfiskation stellt wohl eine Rekordleistung
der tschechoslowakischen Zensur dar und liefert eine charakteristische
Illustration zu der Behauptung des Herrn Justizministers im Budgetausschuss,
dass das Steigen der Zahl der Konfiskationen nicht in der strengeren
Durchführung der Zensur, sondern in der schärferen Schreibweise
der Presse liegt. Wir würden den Herrn Justizminister sehr
bitten, eine authentische Interpretation des Begriffes ťschärfere
SchreibweiseŤ zu geben und dabei die Schreibweise der Organe
seiner eigenen Partei, zur Zeit als sie noch in Opposition war,
nicht ausseracht zu lassen.
Wir fragen daher den Herrn Minister: ob er
die angeführte Konfiskation billigt?
Prag, den
13. Dezember 1927.