Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Mondoka a soudr. min. vnitra, že komunističtí sedláci v obci Dusině ve svaljavském okrese jsou terorisováni správními úřady,

II. posl. Tauba, Blatné, Kirpalové a soudr. min. vnitra, že politické úřady prodlévají s oznámením důležitých vyhlášek,

III. posl. Dietla a soudr. vládě o novém zdražení cukru,

IV. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o činnosti vrchního četnického strážmistra Kacíře v Jakubčovicích,

V. posl. Pohla, Heegera a soudr. vládě o československých dodávkách zbraní severní čínské armádě a o italsko-maďarském podloudném dovozu zbraní,

VI. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra o úpravě právního postavení politických stran,

VII. posl. Koudelky a soudr. min. zemědělství o subvencích domněle udělených družstvům zemědělských dělníků,

VIII. posl. Johanise a soudruhů min. obchodu, průmyslu a živností a min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o zřízení kartelu mimořádně zdražujícím zubolékařské potřeby, v němž jsou zastoupeni všichni majitelé velkých zubolékařských obchodů a skladů,

IX. posl. Geršla, Svobody a soudr. min. pošt a min. vnitra, o nezákonném postupu okresní politické správy v Prostějově a o tamní státní poštovní správě autodopravní,

X. posl. Knejzlíka, Sladkého, Práška, Zeminové a druhů předsedovi vlády o porušení zákona čís. 96 ze dne 23. dubna 1925,

XI. posl. Riedla, Hrušovského a druhů min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy o pronájmech restaurací slovenských státních lázní,

XII. posl. Grünznera a soudruhů min. financí, že se nedostatečným poukazováním obecních přirážek poškozují zaměstnanci samosprávných sborů,

XIII. posl. Riedla, Hrušovského a druhů min. zdravotnictví a tělesné výchovy o drahotních poměrech v tatranských lázních, ohrožujících cizinecký ruch v Tatrách,

XIV. posl. Knejzlíka, Netolického, Zeminové a druhů vládě o utvoření kartelu továren papíru ťProdejna papíru v PrazeŤ,

XV. posl. Práška, Netolického a druhů min. vnitra o zrušení usnesení obecního zastupitelstva města Ledče ohledně sociálního pojištění,

XVI. posl. Procházky, Buřivala, Tučného, Bergmanna a druhů min. železnic o pronajímání nádražních šaten soukromým firmám,

XVII. posl. dra Szüllö a druhov min. spravedlnosti o konfiškácii ťPrágai Magyar HirlapŤ-u.

Správní aparát na Zakarpatské Ukrajině užívá všech možných způsobů a prostředků, aby terorisoval sedláky a dělníky, organisované v komunistické straně. Takových případů je velice mnoho, opakují se každodenně a zvláště v době rozličných volebních akcí. Nejsou to jen naprosto ojedinělé případy zneužití, nýbrž systém.

Jedním z křiklavých důkazů toho jest případ v obci Dusině v okrese svaljavském. Hle fakta, jež mluví sama za sebe:

V době voleb do obecních zastupitelstev, dne 27. září 1927 přišel k sedláku Vasilu Kuštanovi, bydlícímu v obci Dusině č. 11, místní četník a žádal, aby mu vydal balíky, které Kuštanovi přinesl Berdar ze Strojny. Byly to nevyplněné tiskopisy ťKandidátní listiny komunistické strany ČSRŤ. Četník je sebral. To se všechno stalo v domě Vasila Kuštana za přítomnosti svědků: Marie Kuštanové, Fedora Tanince a Anny Levkové, bytem v Dusině č. 14.

O tomto případu byla zmínka v časopise ťKarpatská PravdaŤ, pročež místní úřad nařídil formální vyšetřování. Ale že to byla pouze formalita, dokazuje to, že nejen nebyl potrestán četník, který si dovolil tak porušiti služební předpisy, nýbrž že tento četník reagoval na vyšetřování tím, že se pomstil četným sedlákům z obce Dusiny.

A v téže obci spáchalo četnictvo opět novou ostudu:

Dne 6. října 1927 komunistický poslanec Ivan Mondok odejel do obce Dusiny v organisačních věcech. Byl v domě Vasila Kuštana, kde se shledal a mluvil s několika sedláky, členy strany, o věcech organisačního rázu a také sepsal zápis a sestavil kandidátní listinu pro obecní volby.

To všechno místní četnictvo dobře vědělo. Ale bez ohledu na to bylo 21 sedláků z Dusiny pohnáno k odpovědnosti: že prý se zúčastnili nezákonné schůze, totiž neohlášené, kterou konal v Dusině poslanec Mondok.

Pohnalo k odpovědnosti: Michala Berdara, Vasila Kuštana, Fedora Popoviče, Annu Levkovou, Semena Holovného, Michala Holovného, Fedora Metyňku, Michala Burja, Jiřího Bilase, Metra Bilase, Michala Bilase, Jiřího Bilase, Vasila Popoviče, Ivana Papyše, Hatiji Levkovou, Havryla Mytyňku, Vasila Tarkoviče, Jiřího Levka, Havryla Myteňku, Vasila Meleše, všechny z obce Dusiny.

Všichni výše uvedení sedláci byly čtyřikráte obesláni k vyšetřování k okresnímu správnímu úřadu ve Svaljavě. Bylo velice mnoho takových případů, že sedláci marně přicházeli a celé hodiny čekali v tomto úřadě a nikdo s nimi protokolu nespisoval. - Chtěli sedláky prostě postrašiti, zterorisovati a napříště jim vzíti chuť mluviti s komunistickým poslancem a sestavovati komunistické kandidátky pro volby.

Že výtky okresního správního úřadu byly bezpodstatné, nejlépe dokazuje to, že ani tento úřad nemohl se dopátrati ničeho nezákonitého a musil všechny obviněné sprostiti. Ale za to je aspoň poškodil: Z Dusiny do Svaljavy je skoro 12 km a zmínění sedláci musili ztratiti 4 pracovní dny a vysedávati celé půldny na studených chodbách okresního úřadu.

Uvádějíce to vše na vědomí ministrovi vnitra podepsaní táží se, je-li pan ministr ochoten:

1.) Naříditi, aby ihned v této věci bylo provedeno přísné vyšetřování?

2.) Pohnati k odpovědnosti a potrestati viníky, kteří terorisovali sedláky, a zvláště dusinské četníky pro porušení voličských práv místního obyvatelstva?

3.) Naříditi, aby všem výše uvedeným 21 sedlákům, kteří ztratili 4 pracovní dny, byly nahrazeny ztráty?

4.) Vydati příslušná opatření, aby se příště podobné případy neopakovaly?

V Praze, dne 17. ledna 1928

Starostenský úřad v Mostu oznámil Svazu německých samosprávných sborů tuto věc:

ťDne 19. prosince 1927 byl dodán mosteckému městskému úřadu dopis zdejší okresní politické správy s datem 16. prosince 1927, v němž se oznamuje, že žádosti za přijetí do německých a českých babických kursů na Moravě opatřené desíti různými doklady, musí býti podány ředitelství babické školy v Brně nejpozději 15. prosince 1927. Příslušný výnos zemské politické správy v Brně má datum 23. listopadu 1927 a k mostecké okresní politické správě došel ovšem také teprve dne 16. prosince 1927, takže vina jest na brněnské zemské politické správě.

Nebudeme zkoumati, zda brněnská zemská politická správa zdržela toto vyhlášení babického kursu z pouhé nedbalosti, či zda při tom spolupůsobil také úmysl, aby přihláškám německých uchazeček bylo pokud možno zabráněno. Rozhodně však bude třeba, aby politické úřady byly poučeny, aby vyhlášky, které mají lhůtu, zasílaly dále včas nebo oznamovaly je veřejnosti tak, aby i prakticky bylo lze lhůtu dodržeti.

Tážeme se pana ministra, je-li ochoten zaříditi čeho třeba, aby úřední vyhlášky byly vyhlašovány včas?

V Praze, dne 17. ledna 1928.

Cukerní kartel se usnesl, že bude vybírati dopravní přirážku 14 Kč na metrický cent cukru a že bude poskytovati velkoobchodníkům srážku 6.50 Kč na metrický cent. To znamená, že cena cukru bude činiti 536.50 Kč franko železniční stanice místa spotřeby a podle dosavadních zkušeností jest zcela samozřejmé, že se toto nové zdražení přesune na spotřebitele.

Není pochybnosti, že tato dopravní přirážka jest zcela neoprávněná. Velká místa spotřeby v republice leží blízko výrobních míst, takže pro ně nelze počítati s dopravní přirážkou. Průměrně budou dopravní výlohy činiti jen asi polovici částky ustanovené kartelem. Ve skutečnosti jde tedy jen o to, aby kapitalisté spojení v cukerním kartelu, kteří beztoho vydělávají tučné zisky a v posledním roce byli obdařeni bohatými dary na daních, dosáhli nového mimořádného zisku z kapes spotřebitelů.

Vláda odmítla dosud jakkoliv zakročiti proti libovolnému zvyšování cen cukru poukazujíc na to, že bylo zrušeno vázané hospodářství. Nového útoku cukerního kartelu na spotřebitelské obyvatelstvo nelze však zajisté odbýti touto vytáčkou, my naopak považujeme za povinnost vlády hájiti nikoliv zájmy kapitalistů, nýbrž zájmy veškerého obyvatelstva.

Tážeme se tedy vlády:

1.) K jakým opatřením zamýšlí vláda sáhnouti proti novému zdražení cukru?

2.) Jest vláda ochotna předložiti konečně zákon o kartelech, jímž by byly kartely podrobeny účinné kontrole za součinnosti dělnictva a spotřebitelů?

V Praze, dne 17. ledna 1928.

Vrchní četnický strážmistr Kacíř v Jakubčovicích v okresu oderském ve Slezsku má asi divné ponětí o svých služebních povinnostech. Místo aby se, maje na mysli své postavení, choval v národnostních věcech velice zdrženlivě, jest zřejmým průkopníkem brzkého počeštění oderského údolí. On se postaral, aby v tomto místě byla založena úplně zbytečná česká menšinová škola. S jakého hlediska koná svůj úřad, ukazuje tento případ:

Dne 20. listopadu 1927 zaslal opavské okresní politické správě toto služební hlášení:

ťOznamuje se, že 17letý Rudolf Schneider z Jakubčovic, pekařský učeň u Josefa Fritsche v Suchdole, v květnu 1927 onemocněl souchotinami a že ho tamější nemocenská pokladna poslala do plicní ozdravovny v Žárech ve Slezsku. Poněvadž jeho nemoc jest těžká a dlouho trvá, žádala okresní nemocenská pokladna obec jakubčovickou, aby uhradila polovinu výdajů za Schneidra. Tato žádost byla však zamítnuta a když později ještě jednou byla předložena jeho poručníkem Josefem Goldem v Odrech č. 17, Weisskirchnerova ulice, znovu ji starosta obce jakubčovické zamítl.

Rudlf Schneider byl pak z nemocnice propuštěn a osobně se dostavil ke starostovi obce Jakubčovic a žádal ho, aby útraty zaplatil. Tento se však na něho osopil a prohlásil, že to nepodepíše, poněvadž jeho (Rudolfa Schneidra) macecha obě své děti posílala do české školy. On prý jim to vše odplatí, jeho matka jednala prý nanejvýš sprostě a následky nechť si sám přičte.

Schneider byl pak ještě jednou u starosty, prosil, aby mu podepsal žádost, byl však znovu odmítnut s tím, že on (starosta) česky nerozumí a že žádost musí býti sepsána německy.

Rudolf Schneider byl tedy nucen zůstati v zaopatření své macechy Anny Schneidrové v Jakubčovicích. Ta jest úplně nemajetná, bydlí jen v jediné malé světnici, v níž jsou pohromadě všichni členové rodiny, to jest dvě děti ve stáří 6 a 8 let, matka a nemocný.

Děti docházejí do místní české menšinové školy a poněvadž jsou s nemocným stále pohromadě, mohou snadno přenésti nákazu na jiné děti docházející do menšinové školy, tím spíše, že nemoc Rudolfa Schneidra již velice pokročila.Ť

Toto oznámení jest od počátku až do konce nepravdivé a vymyšlené. Falešně obviněný starosta jakubčovický, když se o tomto udání dověděl, dal jmenovaného Rudolfa Schneidra vyslechnouti před obecním zastupitelstvem a on prohlásil, že tyto údaje jsou naprosto nesprávné, že naopak obec, totiž její starosta, mu všemožně pomáhali. Když předložil starostovi česky sepsanou žádost na Masarykovu ligu, aby ji potvrdil, starosta sám se postaral o její překlad, poněvadž přece chtěl věděti, co podpisuje, a pak žádost beze všeho podepsal. Starosta neučinil žádné poznámky, ani se na něho neosopil. Bydlí také odděleně od svých nevlastních sourozenců a nestýká se s nimi.

Za takovéhoto stavu věci, jenž byl zjištěn zápisem, dlužno se přece více než diviti, jak úřední činitel může sepsati tak nepravdivou zprávu. Jak se zdá, jest příčinou toho to, že myšlenky vrchního strážmistra Kacíře jsou úplně zakaleny šovinistickými city a měl za to, že přišla příležitost, aby starosta a německé uvědomělé obyvatelstvo jakubčovické zpražil a na vyšším místě je denuncoval.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

Jste ochoten dáti tuto věc přísně vyšetřiti a poučiti vrchního strážmistra Kacíře, že četnická udání mají býti přesně věcná a pravdivá, nemá-li býti těžce otřesena důvěra obyvatelstva v toto bezpečnostní zařízení a dáti ho za jeho postup potrestati?

Jste ochoten vrchního strážmistra Kacíře, jenž tuto důvěru svým jednostranným postupem úplně ztratil, co nejdříve přeložiti z jeho služebního místa v Jakubčovicích, poněvadž jeho přítomnost přispívá ke zneklidňování veřejného klidu a řádu?

V Praze, dne 14. ledna 1928.

Československá tisková kancelář vydala tuto správu:

ťČeskoslovenská zbrojovka, akciová společnost v Brně, uzavřela dodávkovou smlouvu na 40.000 pušek pro severní čínskou armádu. Na lodi ťPragaŤ, jejímž majitelem je inž. Beštak z Prahy a kteráž plným oprávněním pluje pod československou vlajkou, naloděno je mimo zmíněných 40.000 pušek, jedno osobní auto pro zástupce Zbrojovky v Pekinu a vzorky zbraní. Mimo tento náklad neveze loď ťPragaŤ vůbec žádné jiné zboží, ani jako vlastní náklad, ani jako přítěž. Loď dosáhla v úplném pořádku přístavu Manila, kde musela doplniti zásoby uhlí. Na poplašné zprávy o zamýšleném zabavení lodi jihočínskou armádou obrátil se zástupce Zbrojovky v Pekinu telegraficky na Zbrojovku s dotazem, zda ničeho nenamítá proti tomu, aby loď plula pod ochranou válečné lodi severní čínské armády z Manily do severočínského přístavu. Proti tomuto doprovodu nebylo ze strany Zbrojovky ničeho namítáno.Ť

Tato zpráva musí - zvláště po původním popírání, že československá loď ťPragaŤ vůbec existuje - vzbuditi největší úžas a zneklidnění. Československá veřejnost byla právem rozčilena, když sv.-gotthardský případ veřejně ukázal, že se do Maďarska podloudně dopravují italské zbraně. Nyní se úředně doznává, že totéž, co u Maďarska a Italie bylo plným právem považováno za ohrožení míru, provádí také československý podnik, což se mohlo státi jen se souhlasem vlády. Vláda jest za tuto činnost plně odpovědna a tím těžce porušila povinnou neutralitu ve srážce mezi jižní a severní čínskou vládou. Dlužno se tázati, jak může vláda spojiti s demokratickými tradicemi republiky a s jejím usilováním o mír, že se z Československa dodávají zbraně k potírání národního boje za svobodu a jak může vláda odůvodniti, že vydává zem nebezpečí těžkých zápletek v zahraniční politice.

Ale i ve věci italsko-maďarské dodávky zbraní jest vláda parlamentu dlužna vysvětlení, a to tím spíše, že falešně deklarovaná zásilka byla adresována do slovenské stanice určení. Ačkoliv tato adresa jest zřejmě klamná, přece jest nutno veřejnost v této věci úplně uklidniti, především však musí býti lidovému zastupitelstvu podána podrobná zpráva o celé situaci vzniklé tím, že byl odhalen podloudný dovoz zbraní a o krocích, na které snad vláda pomýšlí a musí se dáti parlamentu příležitost, aby zaujal k tomu stanovisko.

Tážeme se tedy vlády:

Jest ochotna podati vysvětlení o dodávce zbraní do Číny, jakož i o italsko-maďarském podloudném dovozu zbraní a o opatřeních, jaká zamýšlí, aby zamezila dodávky zbraní, a jest ochotna vyžádati si projev parlamentu o jeho stanovisko?

V Praze dne 17. ledna 1928.

V poslední době bruntálská okresní politická správa několikráte zamítla, a to výměry ze dne 4. října 1927, číslo b 21/76 a ze dne 10. října 1927, číslo b 22/20 a konečně ze dne 23. prosince 1927, b 21/105 žádost krajského vedení německé národní strany v Krnově o povolen rozšiřovati letáky ťpro nedostatek aktivní legitimace, poněvadž se německá národní strana, jakož i její krajské vedení ustavily bez právního podkladu, není tedy právnickou osobou a její podání nemohou býti předmětem úředního jednání.Ť Rovněž tak jest odůvodněn výnos opavské zemské politické správy ze dne 23. listopadu 1927, číslo St. 555, jímž bylo zamítnuto odvolání v téže věci. Podávati odvolání k ministerstvu nemělo smyslu, poněvadž mezi tím vešlo ve známost, že se všechna tato rozhodnutí opírají o nález nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 1927, jímž organisaci křesťansko-sociální strany bylo odepřeno právo na udělení povolení pro ochotnické představení, s tímto odůvodněním:

Podle platného právního řádu příslušela až do státního převratu tak zvaná právní osobnost, to jest způsobilost býti subjektem práv a závazků, výhradně osobám fysickým a osobám právnickým. Osobu právnickou pak mohly tvořiti buď osoby hromadné (mravní osoby, universitates personarum) nebo nějaké jmění účelové (universitas bonorum). Aby hromadná osoba - a o takovou v daném případě jde - mohla býti uznána za osobu právnickou, bylo třeba, aby se ustavila v některé z oněch forem, jak je zákonodárství pro vznik té které právnické osoby předpisovalo, z čehož se podává, že sdružení osob,jež se neustavilo žádným z oněch způsobů, v zákonech vytčených, mohlo existovati jen fakticky, že mu však nepříslušela právní osobnost, to jest, že nebylo způsobilé nabývati práv a závazků a proto zejména také nemohlo k obhájení nějakých práv před úřady jako procesní strana vystupovati.

Na tomto právním stavu nebylo od převratu v podstatě nic měněno. Pokud jde o politické strany a organisace, dlužno především zdůrazniti, že až do státního převratu, a také ještě v prvé době existence republiky, existovaly jen fakticky. Ani do dnešního dne nebyla vydána norma, jež by vznik a organisaci těchto stran upravovala. Přes to však zákonodárství počínajíc vydáním zákona číslo 75/1919 Sb. z. a n. (řád volení do obcí) začalo přiznávati těmto dosud jen fakticky existujícím útvarům určitá práva, zejména ve volebním řízení, a to, jak při volbách do veřejnoprávních korporací, tak i třídních, ba uložilo jim i závazky majetkoprávní, jako na příklad povinnost nahraditi náklad spojený s rozmnožením kandidátních listin.

Z předpisů těch je zřejmo, že dnešní zákonodárství směřuje sice k tomu, aby politickým stranám přiznán byl charakter právních osob zvláštního druhu (sui generis). Přes to však nejvyšší správní soud neshledal, že vývoj tento dospěl již tak daleko, aby politickým stranám na základě předpisů dosavadní charakter ten již dnes v plném rozsahu mohl býti přiznán. Předpisy dosavadních zákonů dlužno vykládati jen tak, jak znějí, to jest že se politickým stranám jako útvarům existujícím v zásadě jen fakticky, přiznávají jen ona práva a ukládají jen ony závazky, jež zákon sám stanoví, takže ve všech ostatních relacích zůstávají i nadále nezpůsobilými státi se subjekty práv a závazků.

Posuzuje-li se věc s hlediska názoru právě vyloženého, dlužno sice uznati, že odůvodnění naříkaného rozhodnutí ve svém všeobecném znění, podle něhož politické strany nejsou vůbec právnickými osobami, nýbrž pouze tak zvanými svobodnými organisacemi a jako takové právně vůbec neexistují a nejsou tedy způsobilé podávati odvolání, správným není, neboť ohledně oněch práv a závazků, jež zákon výslovně politickým stranám přiznává, dlužno stranám těm přiznati způsobilost vystupovati před úřady jako procesní strana a tedy také podávati odvolání. Poněvadž však v daném případě šlo o právo, které žádnou platnou normou politickým stranám přiznáno nebylo, vyslovil žalovaný úřad právem, že v této relaci stěžující si politické straně způsobilost podávati odvolání nepřísluší.

Praksí, opírající se o toto rozhodnutí, bude jmenovitě oposičním stranám, kde se to okresnímu hejtmanovi právě hodí, znemožněna každá agitace, kdežto vládním stranám v takovýchto případech, jak bylo prokázáno, nebyly činěny při rozšiřování letáků a podobně žádné potíže. Tento stav jest zajisté nedůstojný právního státu a vyžaduje naléhavě nápravy. Proto se podepsaní táží pana ministra vnitra:

1.) Proč dodnes, ač již jsme v desátém roce od vzniku republiky, nebyl podán návrh zákona, který by náležitě upravil právní postavení politických stran?

2.) Zamýšlí vláda ještě včas před volbami do okresních a zemských zastupitelstev podati příslušný návrh zákona, který by vyplnil mezeru, na niž se přišlo svrchu uvedeným rozhodnutím nejvyššího správního soudu?

3.) Jak bude zatím postaráno, aby byla bez výjimky zachována úplná rovnoprávnost všech politických stran a jejich součástí a umožněna a zajištěna jejich nerušená agitační činnost?

V Praze dne 20. ledna 1928.

V tisku, hlavně tisku strany republikánské, dokonce v úředních jejich tiskových orgánech, objevují se zprávy o milionových subvencích, udělených družstvům zemědělských dělníků, hospodařícím na zbytkových statcích, přidělených v pozemkové reformě. Zprávy tyto mají zřejmě za účel vzbuditi nepříznivé mínění veřejnosti vůči těmto družstvům, snížiti jejich význam a poškoditi je finančně; se stejnou tendencí tento tisk dokonce uveřejňuje i zprávy, jestliže ten neb onen dvůr vykáže bilanční ztrátu.

Je nám známo, že rozpočet ministerstva zemědělství a rozpočty zemědělských rad obsahují dosti značné prostředky na podporu rozličných zemědělských družstev a různého podnikání na poli zemědělského pokroku; z rozpočtu ministerstva zemědělství a zemědělských rad podporují se nejen družstva zemědělská, dokonce i jednotlivci a roční úhrn těchto subvencí jde do desítek milionů.

Domníváme se, že družstva zemědělských dělníků, kteří k zabezpečení své existence s holýma rukama se podjali těžkého úkolu kolektivním hospodařením na zbytkových statcích existenci si zajistiti, v prvé řadě zasluhují podpory ministerstva zemědělství a zemědělských rad a všech orgánů veřejných, zřízených k podpoře zemědělské výroby. Vždyť není vinou těchto dělníků, že z nedostatečných platů ničeho si nemohli ušetřit a že pozemkovou reformou byli postaveni před nejistou budoucnost a dlužno zajisté oceniti sílu jejich dobrých osobních vlastností, když se pustili do úkolu tak těžkého, jakým zajisté je, bez vlastních prostředků hospodařiti a udržeti velký zemědělský podnik, aby prosperoval a dal jim existenci.

Podepsaní se proto táží:

1. Je pan ministr zemědělství ochoten zjistiti, jakých subvencí dostalo se družstvům zemědělských dělníků, hospodařícím na zbytkových statcích, přidělených z pozemkové reformy?

2. Je ochoten sděliti přesný výsledek tohoto svého šetření v zájmu pravdy i v zájmu dotčených družstev?

3. Má pan ministr zemědělství za to, že prostředky ministerstva a zemědělských rad na subvencování zemědělských družstev a podniků zemědělského pokroku jsou prostředky pro zemědělské podnikání vůbec, tedy i pro družstevní zemědělské podnikání dělnické a že tedy naprosto není správný režim, který družstva tato vylučuje z péče ministerstva zemědělství a ostatních orgánů pro podporu zemědělské výroby?

V Praze, dne 24. ledna 1928.

Koncem předešlého roku, v měsíci prosinci ustavil se v Československu kartelový ťSvaz majitelů velkých firem, obchodujících zubolékařskými potřebamiŤ a sjednal současně s největším mezinárodním kartelem německým tajnou úmluvu, jejímž výsledkem jest nadměrné zdražení cen. Členové kartelu jsou nuceni pod přísnými pokutami tyto ceny dodržovati a cizozemští dodavatelé jsou zase zavázáni dodávati své výrobky v oboru zubolékařském a zubotechnickém jedině členům tohoto československého kartelu. Tím jsou zároveň z legálního obchodování s těmito potřebami vyloučeni všichni oni obchodníci, kteří ke kartelu v Československu nepřistoupili a takto se na ně činí přímý nátlak, rovnající se obchodnímu terorisování.

Tento závazek, toto kartelové usnesení jest v rozporu se zákonitými ustanoveními, neboť:

1. znemožňuje volnou soutěž,

2. donucuje členy kartelu, z nichž mnozí jedině následkem hrozeb k němu přistoupili, že nemohou odebírati své zboží od libovolných firem a že musí dodržovati nepřiměřeně vysoké ceny,

3. zdražují se neomluvitelně a naprosto bez nutnosti všechny zubolékařské potřeby a z nich - což zvláště potrhávám - právě nejběžnější, jejichž spotřeba jest největší.

K účasti na ustanovení Svazu dentálních závodů, pod kterýmžto jménem se kartel kryje, nebyly přizvány žádné z oněch korporací, které vyslovily na svých schůzkách zásadní a energický protest proti tomuto kartelu a které naopak volají do boje proti němu. Tak nebyl přizván a dotázán spolek zubních lékařů, ani Ústřední svaz zubních techniků a řada jiných stavovských organisací.

Dále jsou nadměrným zvýšením zubolékařských potřeb silně a nově finančně zatíženy nemocenské pojišťovny, obstarávající svým členům zubolékařskou péči, jsou dále postiženy i státní kliniky, léčebné fondy státních zaměstnanců, čímž jest nepřímo poškozován i stát.

Aby vysvitlo, že toto poškození jest veliké, uvádím tu několik příkladů zvýšených cen. První ceny jsou před ustavením kartelu, druhé po jeho ustavení:

Takto jsou nadměrně zvýšeny právě nejběžnější potřeby zubolékařské a nebude-li kartel v pravý čas zrušen, těžko říci, kde se zdražování zastaví. Jeho ustavení má za následek také ohrožení existence oněch menších obchodníků se zubolékařskými potřebami, kteří ke kartelu nepřistoupili.

Že se jedná o kartel, který ohrožuje zájmy konsumentů i vyřazených obchodníků, svědčí ujednání, která podepsaly vedle v něm uvedených velkých firem domácích také tyto firmy zahraniční v Berlíně:

De Trey, G. M. b. H.,

Schneider A. G.,

Richter u. Hofmann,

Dr. Abrahams,

Phönix, A. G.,

Aurora Dental A. G.,

Wienand, A. G.,

Deutsche Gold U. S. A.,

Thomayer u. Cadicke,

Injecta A. G.,

Hopf Ringleb u. Co.,

Reiser u. Co.,

Sommerfeld Arthur.

Kartelové ujednání má toto znění:

ťVzali jsme na vědomí, že tyto československé dentální firmy:

H.P. Altmann, Liberec

E. Altschul, Košice

Rud. Arnold Praha

Č. Čihák, Brno

W. Gellascha, Cheb

S. Gutmann, Praha

M. Hanáček, Brno

Rudolf Hell, Opava

A. Herzog, Praha

H. H. Hofman, Plzeň

V. Jeřábek, Praha

Br. Knappové, Praha

Fr. Pick, Praha

G. Poulson, Praha

Fr. Rimon, Teplice - Šanov

J. Tašner, Plzeň

A. u. Hch. Wagner, Cheb

Weiss, Schwarz u. Co., Brno

Wozelka u. Einstein, Brno

O. Winter, Děčín n. Lab.

uzavřely úmluvu za tím účelem, aby konkretním způsobem upravily nynější chaotické poměry ve tvoření detailních cen a poskytování úvěru. Obsah ujednání jest nám přesně znám. Uznáváme, že tato ujednání chrání zájmy účastněných dentálních závodů, jakož i naše vlastní zájmy a zavazujeme se tudíž takto:

1. Budeme své zboží dodávati v Československu jen členům výše uvedeného Svazu.

2. Svým odběratelům v zemích hraničících s Československem uložíme za povinnost, aby nedodávali zboží do Československa a budeme přísně bdíti nad dodržováním tohoto závazku. Kdyby nám Československý svaz přesto oznámil, že nějaký dentální závod z uvedených zemí kolem Československé republiky dodává naše zboží do Československé republiky, zavazujeme se dotyčný závod poprvé varovati a kdyby se případ opakoval, dodávání zboží tomuto zastaviti.

3. Zjišťování o porušení smlouvy jednotlivými členy přísluší pouze a jedině Československému svazu. Jestliže nám tento svaz oznámí, že některý člen smlouvu porušil a že mu byla uložena konvencionální pokuta, nebudeme tomuto členu dodávati tak dlouho, až nám Československý svaz sdělí, že stanovená kauce pro příští ohroženou konvenční pokutu byla složena. Kdyby některý člen byl ze Svazu vyloučen, zavazujeme se, že tomuto vyloučenému členu nebudeme dodávati.

4. Nově založeným dentálním závodům v Československu budeme dodávati teprve tehdy, když nám prokáží, že ke smlouvě Svazu přistoupily.

Členové Svazu dentálních závodů československých se zavazují, že v území mimo Československo nebudou prodávati, ježto by je jinak stihly pokuty, hrozící podle § 8. úmluvy. Továrníci, kteří jsou členy tohoto Svazu, nemohou své vlastní výrobky vyvážeti všude bez omezení.

5. Vzali jsme na vědomí, že smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku, to jest s účinností od 1. ledna 1928 do 31. prosince 1928 a že se prodlužuje automaticky vždy o rok, nebude-li vypovězena před 31. prosincem. Podle toho také trvá náš závazek až do 31. prosince 1928 a na dobu další, nebude-li smlouva vypovězena a jestliže následkem toho bude automaticky prodloužena nebo jestliže tento závazek vypovíme před 1. prosincem 1928 ke dni 31. prosince 1928.

Kdyby některý člen smlouvu vypověděl, avšak úmluva by dále trvala mezi zbývajícími členy na základě příslušného usnesení, ponecháváme si v tomto případě volnou ruku stran rozhodnutí, zda vůči trvajícímu Svazu přejmeme závazky zde stipulované.Ť

Toto ujednání váže se na tajnou smlouvu, která v něm není obsažena, která je však všem účastníkům známa a byla jim dána k přečtení a k projevu souhlasu a která obsahuje tajné doplňky a podmínky kartelového ujednání.

Táží se tudíž podepsaní pana ministra obchodu, průmyslu a živností a pana ministra veřejného zdravotnictví:

1. zda vědí o ustavení tohoto kartelu, a znají podmínky jeho, příp. následky, jaké bude míti?

2. Zda hodlají ze své úřední moci zakročiti proti ustavení tohoto nového kartelu, který ohrožuje zubolékařskou péči v nemocenských pojišťovnách, léčebných fondech, na státních klinikách a v ústavech tuto péči provádějících?

3. Zda jsou ochotni obhájiti ohrožené obchody se zubolékařskými potřebami, které ke kartelu nepřistoupily a jichž existence je kartelem ohrožena?

4. Zda jsou ochotni znemožniti napříště takovéto libovolné zdražování těchto potřeb, ohrožování veřejného zdravotnictví a poškozování obchodních firem, které ku kartelu nepřistoupily?

V Praze dne 23. ledna 1928.