Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Landové-Štychové a soudruhů min. školství a národní osvěty o opětném hrubém chování sekčního šéfa Mlčocha,

II. posl. Buřívala a druhů min. vnitra o změně sídla okresní správy politické do České Třebové,

III. posl. Knejzlíka, Davida a druhů min. školství a nár. osvěty o ustavení místního osvětového sboru v Přerově,

IV. posl. Netolického, dr. Franke, Buřívala a druhů min. vnitra pro jednání okresní politické správy v Lanškrouně proti usnesení obecních zastupitelstev v Ústí nad Orl. a v České Třebové ve věci novelisace sociálního pojištění,

V. posl. dr. Keibla a druhů min. financí a min. železnic o poměrech na překladišti v Děčíně-Loubí a Rozbělesích,

VI. posl. Hackenberga a soudr. min. vnitra a min. soc. péče o stávce u firmy Regenhart a Reimann ve Frývaldově a o postupu četnictva proti stávkujícím,

VII. posl. Knirsche a druhů min. spravedlnosti, že německé vydání ťSbírky zákonů a nařízeníŤ vychází pozdě,

VIII. posl. Mikuláše, Knejzlíka, Práška a druhů min. zemědělství a vnitra o vydání vládního nařízení k zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat z roku 1924 č. 169 Sb. z. a n.,

IX. posl. Koudelky a soudr. min. železnic o přeměně ručních zábran na trati Česká Třebová-Praha a o neblahých následcích s tím souvisejících,

X. posl. Grünznera, Tauba a soudr. min. veřejných prací o úpravě požitků státních cestářů,

XI. posl Buriana a soudr. min. školství a nár. osvěty o persekuci žáků středních škol v Brně,

XII. posl. Kopasza, Majora a súdr. min. železnic a zrušení učňovskej školy v hlavnej dielni na Vrútkach.

Dne 1. února 1928 přijeli zástupci školního výboru české menšinové školy v Krásném Březně u Ústí n. L. a vyžádali si u poslaneckých klubů doprvod poslanců k osobní intervenci v ministerstvu veřejných prací a v ministerstvu školství ve věci postavení české školy v Krásném Březně.

Česká škola v Krásném Březně jest dosud rozdělena ve třech budovách. První až čtvrtá třída obecné školy jsou umístěny v budově policejního komisařství, kde jsou děti denně svědky pustých výjevů při předvádění opilců, prostitutek a pod. nešťastných individuí. Mimo to celá budova páchne nevhodně umístěnými záchody. Místnosti školní jsou vlhké, bez slunce a nelze je za velkých zim vytopit ne více než 7 stupňů. Prostředí toto je krajně škodlivé zdraví i mravům dítek a proto není divu, že rodiče jsou netrpěliví a odhodláni neposílat nadále svých dětí do této mučírny, bude-li dále odkládána stavby školy.

Poněvadž je všeobecně známo, že úsporný systém postihuje značně zejména také rozpočet ministerstva školství, byla vyslána do Prahy delegace členů školního výboru, aby se jednak informovala u příslušných ministerstev o stavu věci, jednak aby na rozhodujících místech znovu poukázala na naléhavost stavby také z důvodů těch, že v Krásném Březně a okolí je velká nezaměstnanost a stavba školy má i po této stránce nemalý význam pro mnoho rodin, jichž živitelé jsou postiženi nezaměstnaností.

V ministerstvu veřejných prací byla delegace přijata normálním způsobem, vážnosti věci odpovídajícím, a dáno jí uspokojující vysvětlení.

Zato v ministerstvu školství byla delegace přijata sekčním šéfem Mlčochem způsobem neslýchaně hrubým, který svědčí o tom, že tu na velmi exponovaném místě je člověk naprosto neschopný svého úřadu. Sotva posl. Landová-Štychová, delegaci uvádějící, pronesla několik slov, aby vysvětlila účel návštěvy, osopil se p. Mlčoch na deputaci, že žádného řečnění není zapotřebí, věc že už je hotova a někdo prý se chce dělat důležitým ve věci, kde už zákroků není zapotřebí.

Na protest poslance Landové-Štychové sám ovšem doznal, že prostředky na nové stavby škol jsou nedostatečné a že v úvahu přijdou z těch nutných jen ty nejnutnější.

Delegaci se ovšem jednalo o to, aby stavba školy v Krásném Březně byla pojata mezi tyto stavby nejnutnější, a proto jeden ze zástupců školního výboru se snažil upozorniti sekčního šéfa Mlčocha na netrpělivost rodičů a na to, že neudržitelnost poměrů vyvolává takové rozhořčení rodičů, že jsou případně odhodláni ke školní stávce. Sekční šéf Mlčoch rozkřikl se na delegaci slovy: ťTak vás dám zavřít.Ť a pokračoval rozčileně v útocích a insinuacích a rozeštvávání rodičů postižených dítek.

Teprve na opětovném protestu posl. Landové-Štychové se poněkud umírnil a omluvil se. Přes to však, když delegace odcházela, doprovodil ji neomaleným posuňkem a slovy: ťKdybych věděl, kdo to tam pobuřuje, dal bych ho oběsit.Ť

Tážeme se pana ministra školství a národní osvěty, co hodlá učinit, aby delegace vysílané z řad občanstva, jakož i poslanci, u ministerstva školství intervenující, byli vyslchnuti normálním, slušným způsobem, a nebyli vydáni na pospas hrubostem člověka, který už v známém případě delegace učitelů prokázal naprostou neschopnost pro místo, které zastává, a je-li ochoten sekčního šéfa Mlčocha odstraniti s místa, kde nelze hrubostmi a arogancí prostě odbývati naléhavé požadavky, přednášené deputacemi občanstva?

Od převratu uchází se obecní zastupitelstvo a městský úřad českotřebovský o to, aby Česká Třebová stala se sídlem okresního úřadu a v žádosti své, která byla již před léty vládě republiky Československé předložena, zavázala se obec opatřiti vhodné místnosti pro tento úřad a nésti náklad na jeho umístění.

Při nové organisaci správních úřadů v duchu druhé části zákona o organisaci politické správy budou sídla okresních úřadů určena nařízením vlády. Vláda podle § 2, odst. 2. může slučovati a rozlučovati okresní úřady, měniti jejich obvody a sídla a má povinnost poskytnouti súčastněným okresním zastupitelstvům možnost, aby se o změnách těchto vyjádřila.

Podle zpráv má býti soudní okres ústecký sloučen s okresem lanškrounským v jeden právní celek. Jde o sídlo tohoto nového okresu.

Město Česká Třebová, přes to že jest městem početně největším, podle dnešního rozdělení podléhá okresní správě politické v Lanškrouně a okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí a přece jest Česká Třebová nejenom městem z uvedených největším, vykazuje největší rozvoj a jest nejblíže ideálnímu středu okresu.

Toto tvrzení, že Česká Třebová jest středu nového okresu nejblíže dokazují tabulky, které k této interpelaci připojuji a které jsou sestaveny na základě sčítání lidu z roku 1921.

Kdyby se vzal za podklad stav dnešní, byl by výsledek pro Českou Třebovou ještě daleko příznivější.

V připojených tabulkách jsou sestaveny všechny obce obou okresů, dále počet jich obyvatel podle sčítání lidu z roku 1921 a vzdálenost přímá ode všech třech měst.

Násobíme-li počet obyvatel jednotlivé obce vzdáleností, dostaneme číslo, které nám udává vzdálenost pro jednoho obyvatele a které obce od dotyčného města. Tyto číslice sestaveny jsou ve sloupci za vzdáleností následující.

Tím získáno jest nejpřesnější kriterium o vzdálenosti té které obce od některého z uvedených měst a sečteme-li tato čísla v celém okresu, ukáže nám výsledek, které z těchto měst je středu okresu nejblíže.

Výsledek, jak z celého přehledu jest zřejmo, je pro Českou Třebovou velice přízniv, neboť dokazuje, že Česká Třebová jest blíže středu okresu o 88.000 km pro jednoho obyvatele než Lanškroun a o 87.000 km pro jednoho obyvatele blíže než Ústí nad. Orl.

Mimo to připojujeme zvláštní tabulku pro některé obce z okresu litomyšlského, o jichž připojení svého času v navrhovaném soudním okresu českotřebovském se jednalo, které do České Třebové mají mnohem blíže a daleko výhodnější spojení než do Litomyšle.

Přičte-li se výsledek těchto několika obcí k výsledkům předešlým uvidí se, že takto rozšířeného okresu je Česká Třebová zase nejlepším střediskem, které jest ideálnímu středu blíže o 124.000 km než Lanškroun a o 144.000 km blíže než Ústí nad Orl.

Ze všeho toho je patrno, že nejsprávnějším střediskem okresu může býti jen Česká Třebová.

Dalším důležitým dokumentem jest sestavení statistických dat o rozvoji České Třebové a Parníka v posledních deseti letech a zájem Parníka jest totožný se zájmem České Třebové.

Z nejdůležitějších příčin, aby město Česká Třebová vyhlédnuto bylo za sídlo nového okresu je otázka komunikační. Obce v sousedství Ústí nad Orl. jakož i obce podléhající okresu lanškrounskému mají výhodné komunikační spojení s Českou Třebovou železnicí, co zatím určité obce v okresu ústeckém s Lanškrounem tohoto spojení nemají.

Ze všech těchto důvodů, které jsme napřed uvedli, táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten dlouholetému požadavku města vyhověti při nové organisaci správních úřadů a rozhodnouti, aby sídlo nového okresu přeloženo bylo do České Třebové?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten ve vládním nařízení podle druhé části zákona o organisaci politické správy stanoviti a naříditi obci českotřebovské, aby s největším urychlením opatřila vhodné místnosti pro tento nový úřad, k čemuž se obec své doby zavázala?

3. jest vláda ochotna způsobiti, aby ještě před vydáním vládního nařízení poskytla možnost účastným obcím vyjádřiti se o změnách těchto?

Mnoho let před válkou působil v Přerově osvětový sbor, v němž braly účast na práci výchovné všecky korporace interesované na zvýšení kultury našeho lidu. Mezi těmito korporacemi zaujímaly význačné místo v kulturní činnosti Ústřední Škola Dělnická, Dělnická Akademie, Sdružení Volné Myšlenky a po válce odbočka Čsl. Obce legionářské v Přerově. Tyto korporace vysílaly do místního osvětového sboru nejlepší své kulturní pracovníky, kteří po mnoho let stáli v čele kulturní činnosti okresu přerovského až do posledních dnů.

Tyto dny byl znovu ustavován místní osvětový sbor v Přerově a tu stalo se cosi neočekávaného: okresní správa politická v Přerově nepřipustila do osvětového soboru zástupce odbočky Čsl. Obce legionářské s odůvodněním, že je to organisace stavovská, nepřipustila zástupce Sdružení Volné Myšlenky s odůvodněním, že v rejstříku spolků na okresní správě politické v Přerově není jako spolek zapsáno a nepřipustila ani zástupce Ústřední Školy Dělnické a Dělnické Akademie, ač kulturní činnost těchto dvou korporací je všeobecně známa a uznávána.

Tážeme se proto pana ministra školství a národní osvěty:

1. Na základě jakého výnosu učinila okresní politická správa v Přerově toto neuvěřitelné rozhodnutí?

2. Zdali jest ochoten naříditi, aby výše uvedené korporace, jejichž zástupcové celé desetiletí na výchovné práci v osvětovém sboru pracovali, mohly dodatečně do tohoto sboru vyslati své zástupce?

Městské zastupitelstvo v Ústí n. Orl. usneslo se ve schůzi dne 10. prosince 1927 na projevu, jímž žádána vláda, aby zákon o sociálním pojištění nebyl měněn. Tamější starosta zastavil usnesení toto a obrátil se na okresní správu politickou o vyjádření. Okresní správa politická v Lanškrouně rozhodnutím ze dne 5. ledna 1928 čj. 54.022 usnesení toto zastavila a zakázala, aby toto usnesení se vykonalo. Zákaz tento odůvodňuje odvoláním na § 102 obec. zříz. a uvádí, ťže obecní zastupitelstvo usnášejíc se v záležitosti sociálního pojištění, překročilo meze své působnosti, vytčené mu § 28 obec. zříz., neboť záležitost soc. pojištění nepřísluší v samostatný obor působnosti obce a kromě toho jde zřejmě o věc politickou, která se právě projednává v Národním shromáždění, takže má býti činěn nátlak na vládu.Ť

V České Třebové stalo se podobné usnesení ve schůzi obecního zastupitelstva dne 10. ledna 1928. Také tam starosta města usnesení toto zastavil a obrátil se na okresní politickou správu v Lanškrouně. Okresní správa politická usnesení toto zastavila a vyžádala si postoupení schváleného protestu k nahlédnutí.

Pokládáme tento postup okresní správy politické v Lanškrouně za nesprávný a stranický. Podle citovaného § 28 obec. zříz. patří do samostatné působnosti obecní vše, co se týká prospěchu obce i jejího obyvatelstva. Proto stanovisko okresní správy politické v Lanškrouně jako by reforma sociálního pojištění netýkala se obecního prospěchu, odporuje duchu i znění uvedeného § zákona. V obou těchto městech jest veliký počet občanů, kteří jsou pojištěni pro invaliditu a stáří a byli by tak zabezpečeni při úrazu i ve stáří rentou, z pojištění tohoto vypadající.

Zamýšlenou novelisací má býti značná část pojištěnců z pojištění vyřazena a tito nemajíce majetku, museli by v každé neschopnosti ku práci a k výdělku obraceti se na domovskou obce o chudinskou podporu. Z toho plyne i zájem, ba přímo povinnost obce, aby takové své příslušníky hájila, a aby bránila všechna zřízení, která směřují k zabezpečení příslušníků a k ulehčení břemen obecních.

Kdo může býti lepším zástupcem občanů, znáti jejich postavení a potřeby, nežli obecní zastupitelstvo? Nestojí nikde zákonné ustanovení, že by obec neměla nebo nemohla kritisovati návrhy zákonů, zvláště těch, které dotýkají se v první řadě financí obce samotné. Návrhy podobné předkládají se nejrůznějším korporacím k vyjádření. Jestliže posudek podávaný různými korporacemi není nepřípustný, nemůže býti nepřípustna ani kritika, kterou vykonávají obce.

Nedovolenou by mohla býti kritika tato jenom tenkráte, kdyby vyzývala k nezákonným činům, nebo mohla je míti v zápětí. Zde však není nic takového, jedná se jen o vyjádření stanoviska obcí v jejich zájmu i v zájmu spoluobčanů.

Stranické je toto jednání proto, že usnesení projevující souhlas se nezastavují. Jedná-li se některé obecní zastupitelstvo o reformě sociálního pojištění a vysloví se proti ní, překročí obor své působnosti dle citovaného rozhodnutí okresní správy politické v Lanškrouně, ale jedná-li o téže věci a vysloví se pro ni, tu již obor své působnosti nepřekročí?

Toť opravdu zvláštní právní hledisko! Buď obecní zastupitelstva mají právo o této věci jednati, ať vysloví se pro nebo proti, nebo toho práva nemají, ale pak musela by všechna podobná jednání i usnesení býti zastavena.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. Bylo-li nařízeno politickým správám okresním zakazovati obecním zastupitelstvům podobná usnesení?

2. Či byl dán pokyn souhlasná usnesení povolovati a záporná zakazovati?

3. Je-li pan ministr ochoten zrušiti výnosy okresní správy politické v Lanškrouně o usneseních obecních zastupitelstev v Ústí n. Orl. a České Třebové?

Pro krutou letošní zimu pokrylo se Labe mocnou vrstvou ledu. Když nedávno ledy z Labe odešly, vysoce vzdutý proud vynesl ledové kry daleko na oba břehy. Tím celé labské překladiště v Loubí bylo pokryto ledovými krami, které místy leží nakupeny na 2-3 m vysoko. Množství ledu jest nesmírně veliké. Odhaduje se na několik tisíc vagonů.

Jakmile byla doprava po Labi opět otevřena, zahájen byl opět dovoz. Lze to lehce vysvětliti každoročně se opakující značnou jarní potřebou. A tak přijelo do Děčína v krátce 71 člunů, které mají býti vyloženy.

Jediným volným překladištěm v Děčíně jest Děčín-město. Jest však malé a bez zvláštních technických pomůcek, takže pro velký nával nemá téměř významu.

Ale ještě dnes překladiště v Loubí jest v takovém stavu, že znemožňuje i nejmírnější provoz. Město Děčín zakročilo nedávno v této věci u ředitelství státních drah Praha-Sever a podařilo se mu, že bylo povoleno 100 dělníků k vyklizení překladiště v Loubí. Práce těchto 100 dělníků jest touto dobou sotva patrná. S velikou námahou byla uvolněna část jediné koleje, aby odtamtud bylo možno nakládati a odvážeti ledové kry, ovšem rozbité. Tento výkon jest tak nepatrný, že, domnívají-li se povolaní činitelé, zde traťový stavební úřad v Litoměřicích, že tímto způsobem uvolní překladiště v Loubí, bude na to třeba jistě půl až tři čtvrti roku. Zatím však vítr a počasí dokonají ostatní a bylo by tedy bývalo vlastně levnější a zajisté rovněž i rychlejší, kdyby tam byla železniční správa vůbec žádné dělníky neposílala, a kdyby bylo všechno zůstalo při starém.

O příčinách, proč se překladiště v Loubí vyklizuje tak zdlouhavě, rozšířeny jsou mezi obyvatelstvem nejrůznější zprávy: tak se říká, že litoměřický traťový stavební úřad jest zvyklý jen šetřiti,a to na útraty udržování podstaty, aby tak získal vysokých premií a že i ostatní činitelé mají určitý zájem na tom, aby na překladišti byl velmi velký nával a že v celku to není nic jiného, než jakási sabotáž.

Jest sice správné, že se překladiště v Loubí nedá vykliditi přes noc, než přece musilo by býti samozřejmým úkolem všech zúčastněných činitelů, aby horlivě přemýšleli o tom, jak by bylo možno jiným způsobem co nejvíce omeziti škodlivé účinky této živelní pohromy na obchod. Avšak právě v tomto směru nedostává se obchodnímu světu od úřadů vůbec žádné podpory, ba naopak, všechny jejich rady jsou označovány za neproveditelné, takže také zde lze říci, že samy úřady úmyslně sabotují dopravu na zdejším překladišti.

Děčínské městské překladiště jest sice malé, ale přece jest spojeno se stanicí Děčín vlečkou. Technicky by bylo zajisté možno plně naložené vozy odevzdati pod celní uzávěru na městském překladišti, odvléci je do stanice Děčín a tam je vyclíti, místo jako se to obyčejně provádí u celního úřadu překladiště. Tím bylo by překladiště rychleji uvolněno od plně naložených vozů a lodi bylo by lze vykládati přece poněkud rychleji. Jistě by to bylo ulehčení.

Ale něco takového jest nemožné, poněvadž hlavní celní úřad v Děčíně to nedovolí a trvá na tom, aby všechno zboží vyložené na překladišti, bylo také na samotném překladišti procleno.

Jest možno, že přednosta celního úřadu podle svých instrukcí, platných pro obyčejné případy, má formálně pravdu. Nedovedeme si však dobře představiti , že by zemské finanční ředitelství nebo dokonce ministerstvo financí trvalo na dodržení předpisů, kdyby celní úřad podal zprávu, že mu to nyní živelní pohromy znemožňují a že obchod a doprava naléhavě potřebuje na určitou dobu jakýchsi odchylek od pravidla a zvláštností.

Přístav v Rozbělesích jest již zbaven ledu. Podél přístavu jdou koleje, jichž se nepoužívá. Nic nepřekáží tomu, aby lodi byly řízeny do rozběleského přístavu, kde by mohly býti vykládány. I tím by se ulehčilo dopravě v Loubí. Čím více se blížíme jaru, tím více bude přibývati lodní dopravy a tím také nával lodí. Nyní tedy prožíváme teprve počáteční stadium všech těchto zmatků a nelze ani tušiti, kam to vše povede, jestliže povolané nadřízené úřady přímo nezakročí. Ale ani rozběleského přístavu zbaveného ledu a kolejí není možno používati, poněvadž celní )řad v Děčíně prohlašuje, že by tam musila býti zřízena zvláštní expositura celního úřadu, aby bylo lze proclívati na místě samém. I to snad jest formálně správné, ale praktické to zajisté není.

Kdyby hlavní celní úřad byl ochoten pověřiti pro příslušnou dobu v rozběleském přístavu několik celních úřadníků proclíváním, všichni, kdo mají zájem na lodní dopravě, hradili by beze všeho ze svého větší výdaje s tím spojené a také náklady zatímního umístění v dřevěném baráku. Ale o všech těchto věcech se ani nejednalo, hlavní celní úřad postavil se prostě na příkře odmítavé stanovisko a neučinil žádného opatření, aby umožnil zlepšení nynějších poměrů. Takovýto postup lze nazvati také jen sabotáží.

Jest úplně jasné, že takovýto postup příslušných úřadů nemůže podporovati obchod a dopravu a že jest přímo v rozporu s plněním úkolů, které jim ukládá národní hospodářství a blaho státu.

Vzhledem k vylíčenému stavu věcí táží se podepsaní jak pana ministra železnic tak také pana ministra financí:

1. Jsou ochotni věc vyšetřiti, a to zvláště prostřednictvím komise, k níž byli by přizváni také zájemníci z oboru lodní dopravy a zasílatelství, jakož i zástupci měst Děčína a Podmokel?

2. Jsou ochotni pro tuto dobu, poněvadž se překladiště v Loubí, zanešeného ledem, nemůže používati, učiniti potřebná mimořádná opatření, aby vykládání zboží dopravovaného loďmi, bylo urychleno a podporováno?

3. Jsou dále ochotni vzhledem k tomu, co se stalo letošní zimy, a co se může i v budoucnosti neustále opakovati, vypracovati náležité předpisy jak pro hlavní celní úřad v Děčíně, tak také pro traťový úřad v Litoměřicích, jichž by se vždy použilo, kdyby živelní pohromy zabránily vykládání na labských překladištích a které by zvláště musily obsahovati ustanovení, že se přednostům těchto úřadů I. stolice poskytuje určitá pravomoc, aby v určitých mezích mohli sami a ihned učiniti, čeho jest nejvíce třeba?

4. V této souvislosti dlužno ještě upozorniti, že vyssavače na obilí, které jsou na překladišti v Loubí, naprosto nevyhovují a na konec se tedy tážeme, co zamýšlí pan ministr železnic učiniti, aby tento nešvar byl konečně napraven?

U firmy Regenhart a Reimann ve Frývaldově propukla dne 30. ledna 1928 stávka , způsobená tím, že podnikatel usilovat ještě snížiti týdenní mzdy, činící 40 do 80 Kč. Dne 4. února pokoušeli se stávkokazové najatí podnikatelem pod ochranou četníků dostati se do továrny. Při tom došlo z viny četnictva ke srážce se stávkujícími, při čemž četníci postupovali proti stávkujícím s nasazenými bodly. Při tomto surovém útoku četnictva na stávkující byly raněny tři osoby, mezi nimi dvě ženy.

Tato událost, jež právem dělnictvo pobouřila, vyžaduje naléhavě přísného vyšetřování, zvláště proč vůbec byli povolání četníci k ochraně stávkokazů a jakým právem četníci se zbraněmi šli proti neozbrojeným dlěníkům. Dále dlužno vysvětliti i to, proč ministerstvo sociální péče ještě neprostředkovalo ve mzdovém sporu, v němž nanejvýš vykořisťované dělnictvo bojuje o holý život.

Tážeme se tedy:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten zavésti ihned přísné vyšetřování a provinilé četníky pohnati k odpovědnosti?

2. Jest pan ministr sociální péče ochoten neprodleně prostřednictvím příslušného živnostenského inspektora zahájiti vyjednávání ve mzdovém sporu u firmy Reimann a Regenhart?