Úřední německé vydání zákonů a nařízení vychází ve ťSbírce zákonů a nařízení státu československéhoŤ zpravidla o několik neděl později, než toto německé vydání vychází v soukromém nákladě v časopisu ťPrager ArchivŤ. Obojí vydání doslovně souhlasí. soukromé vydání jest mnohem dražší než úřední. Pro ty, kdož se zajímají o německé vydání, jest ovšem velice důležité, aby si je mohli pokud možno nejrychleji opatřiti a proto musí kupovati drahé vydání. Podle všeho se tedy zdá, že příčinou opožděného vydávání úředního německého překladu jest soukromý obchodní zájem.
Podepsaní se táží tedy pana ministra
spravedlnosti, je-li pan ministr ochoten naříditi,
aby úřední vydání vycházelo
zároveň se soukromým?
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na zákonu ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n. - Tímto zákonem měla býti u nás vyřešena otázka plemenitby hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí.
V § 10 tohoto zákona se praví, že zákon tento nabývá účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením - nejdéle však za jeden rok od doby jeho vyhlášení. vládní nařízení nebylo však dle zákonem stanovené lhůty vydáno. Došlo ale ke změně tohoto zákona č. 169/24 Sb. z. a n., upraven byl takto:
Zákon tento nabývá, pokud jde o plemenitbu koní, účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením, nejpozději však 1. srpna 1925. Pokud jde o plemenitbu skotu, vepřů a ovcí, nabývá tento zákon účinnosti dnem, který bude určen vládním nařízením.
Přes to, že od novelisace zákona uplynuly více než dva roky a od doby, kdy byl přijat původní zákon, již skoro 4 roky, nebylo dosud vládní nařízení vydáno. Pro tento stav je velmi značné roztrpčení mezi zemědělci, kteří právem spatřují v tomto postupu vlády přezírání jejich potřeb. Zejména poukazuje se na to, že vládní nařízení nevydává se proto, že realisaci tohoto zákona nepřejí si kruhy velkostatkářské. V zájmu drobných a středních zemědělců a zemědělství vůbec jest, aby zákon tento byl uveden v život co nejdříve.
Z důvodů shora uvedených se podepsaní táží:
Jsou páni ministři zemědělství
a vnitra ochotni učiniti opatření, aby prováděcí
nařízení ke zmíněnému
zákonu bylo co nejdříve vydáno?
Rozhodnutím ze dne 8. července 1927, čís. jedn. 49.786-IV-2 1925 dalo ministerstvo železnic povolení zrušiti ruční obsluhu železničních závor v osadě Ohrada u Kolína, chránících pasáž na silnicích okresů a ruční obsluhu závor na státní silnici u Nové Vsi a rozhodlo tak, že jeden člověk konající službu na zastávce u Nové Vsi, bude příště obsluhovati 4 železniční závory a vedle toho prodávati ještě jízdenky a konati službu ostatní. Toto rozhodnutí se stalo proti protestům obcí, okresu a přes vyjádření Autoklubu; jediným odůvodněním zde byla zásada šetrnosti.
Oboje závory, jichž ruční obsluha má býti zrušena jsou asi 1 km vzdáleny od stanoviště strážníka, který příště je má obsluhovati. Je přirozeno, že na trati, kde denně projíždí na 100 vlaků, z nichž některé nákladní mají i přes 80 vozů, bude zřízenec, jemuž má náležeti obsluha 4 závor a který má konati ještě další práce, zejména prodej lístků, zavírati závory brzo, a otevírati je pozdě už z prostých důvodů opatrnosti. Tím se ovšem dostane do konfliktu se zájmy místních občanů, kteří často musí drahou přecházejí na své pozemky a kteří nemohou čekati několikráte denně po delší dobu u závor.
Na státní silnici Kolín-Poděbrady je v letních měsících velká frekvence automobilů všeho druhu. Provoz je tu tak intensivní, že je vskutku bezohledností, nakládá-li dráha s touto silnicí jako s nějakou polní cestou.
Nemůžeme viniti železničního zřízence, jemuž se ukládá nemožný úkol, viníme však dráhu, že v nemístné šetrnosti hospodářsky poškozuje obyvatelstvo a uvádí také jeho život a majetek v nebezpečí.
Podepsaní se proto táží:
1. Je pan ministr železnic ochoten podrobiti rozhodnutí dráhy o zrušení ruční obsluhy zmíněných závor novému prozkoumání a vyhověti námitkám postiženého obyvatelstva?
2. Je pan ministr železnic ochoten uznati, že nelze lidsky žádati, aby železniční personál byl prací a odpovědností tak přetěžován, jak tomu má býti na zastávce Nová Ves u Kolína?
3. Je pan ministr železnic ochoten postarati se, aby při
rušení strážních domků vůbec
bylo více než dosud dbáno existenčních
zájmů místního obyvatelstva a aby
přes tyto zájmy nepřecházelo ministerstvo
železnic s povýšeností úřadu
vrchnostenského státu, v němž občan
není ničím?
V odpovědi ze dne 24. března 1927 (tisk 957/XX) pan ministr veřejných prací odpověděl na naší interpelaci tisk 746/X mezi jiným toto:
ťPři provádění nynějšího platového zákona z r. 1926 budou i platy státních cestářů upraveny vládním nařízením.Ť
Tento slib nebyl splněn, ač platový zákon byl již usnesen před více jak půl druhým rokem, pro svou zpětnou platnost nabyl účinnosti již před více než 2 léty a ačkoliv i od uvedené odpovědi na interpelaci uplynul skorem celý rok. Zatím vyplácejí se cestářům na jejich požitky jako dříve jen zálohy a oni nevědí, z čeho se jejich požitky skládají a nač vlastně mají nárok.
Že tento stav právní nejistoty jest nesnesitelný, nebude moci pan ministr popírati.
Tážeme se tedy:
Kdy konečně budou upraveny platové a právní
poměry státních cestářů?
V Brně je projektována výstava soudobé kultury. Poněvadž výstava má být z části umístněna ve školních budovách, je úmysl, aby školní rok byl o jeden měsíc zkrácen.
Toto opatření má důsledky, že vyučovací látka bude urychleně probírána, což vyžádá zejména na středních školách většího napjetí nejen u profesorů, ale zejména u žáků.
Aby bylo možno učebnou látku ve zkrácené lhůtě zdolati spěchají profesorské sbory s učebním materiálem, čímž jej činí méně pochopitelným a přepínají duševní síly žáků, ale přikročují i ke zkracování předepsaných prázdnin ve školním roce.
Tak se stalo o minulých vánočních svátcích.
Je pochopitelné, že studenti těžce nesou duševní přetěžování a zkracování o volný čas potřebný k osvěžení sil. Vždyť jsou všeobecné známy posudky paedagogů o přetížení žáků středních škol v normálních případech a známé je volání po reformě. Žáci středních škol jsou přetěžováni vyučováním věcí, jež jsou pro praktický život a vzestup kultury naprosto zbytečné, tvoříce pouze mozkový balast, na němž utkvěli někteří zkostnatělí profesoři a paedagogicky a kulturně reakční školská byrokracie.
Zejména se stanoviska dělnické třídy znamená duch i obsah dnešní školy dělnictvu nepřátelskou reakci. Nám je ovšem známo, že boj proti ní je součástí boje dělnické třídy s celým kapitalistickým systémem.
Brněnský případ je ukázkou školského byrokratismu a naprostého neporozumění duši žáků. Zkrácení vánočních prázdnin a soustavné přetěžován způsobilo v studentstvu znervosnění a dokonce částečné pobouření.
Z tohoto stavu vznikla v studentech myšlenka, vyslati deputace k ministru školství s prosbou o zachování normálních vánočních prázdnin.
Místo zkoumání celé otázky, místo aby bylo přihlíženo k psychologickému rozpoložení brněnského studentstva, nařídila byrokracie zemské školní rady brněnské disciplinární stíhání studentů a to nejen těch, kteří se deputace účastnili, ale i těch, kteří provedli tichou, nevinnou demonstraci připnutím smutečního odznaku na kabát.
To není již byrokratický kretenismus ale nesmyslná persekuce, jejímž důsledkem musí být rozhořčenost nejen všeho studentstva, ale i rodičů.
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten vydati ihned příkaz na zastavení disciplinárního zákroku proti brněnským studentům a zabrániti trestům?
Co hodlá pan ministr učiniti, aby podobné
nehoráznosti školské byrokracie nemohly se
opakovati?
Je všeobecne známe, že na Vrútkach bola v hlavnej dielni Koš.-Boh. železnice sriadená si pred 25 rokmi učňovská priemyselná škola z ktorej vyšlo každý rok 30-40 vyučených odborníkov, špecializovaných pre železnice.
V bývalom Maďarsku bol počet škol podobného druhu iba dve, najviac tri. Počas trvania republiky túto školu ministerstvo železnic zrušilo, čím bolo zapríčinené, že bola odňatá možnosť železničným zamestnancom na Vrútkach, ba na celom okolí, aby si svojich synkov dali v roznych železničiarskych oboroch vyučiť, keďže i tak odbúraný priemysel na Slovensku neposkytuje im možnosť k tomu, aby iným spôsobom zabezpečili budúcnosť svojim rodinám.
Pýtame sa teda pána ministra železníc:
1. Či je náklonný dať vysvetlenie o tom, prečo bola táto škola zrušená a tam nachádzajúce sa vyučovacie pomocky odvezené do zázemia?
2. Či je ochotný túto priemyselnú
školu znovu postaviť?
Durch die anhaltende Kälte des heurigen Winters bildete sich auf der Elbe eine mächtige Eisdecke. Als vor Kurzem die Elbe eisfrei wurde, warf der hochgeschwollene Strom die Eisschollen an beiden Ufern weit ins Land hinaus. Dadurch wurde der ganze Elbe-Umschlagsplatz Laube mit Eisschollen bedeckt und liegen sie stellenweise zwei bis drei Meter hoch getürmt. Die Menge des Eises ist ungeheurer gross. Schätzungsweise müssen es mehrere tausend Waggons sein.
Seit dem die Elbe wieder schiffbar gseworden ist, setzte das Import-Geschäft wiederum ein. Der jedes Jahr wiederkehrende bedeutende Frühjahrsbedarf lässt dies ohne weiters erklärlich erscheinen. So kommt es, dass in Kurzem 71 Kähne nach Tetschen kamen, die der Ausladung harren.
Der einzige in Tetschen freie Umschlagsplatz ist Tetsche-Stadt. Dieser ist aber klein und ohne besondere technische Hilfsmittel, so dass er für den grossen Andrang kaum in Frage kommt.
Der Umschlagplatz Laube ist aber heute noch in einem Zustande, der auch den bescheidensten Betrieb unmöglich macht. Vor Kurzem hat die Stadtgemeinde Tetschen bei der Staatsbahndirektion Nord in Prag diesbezüglich vorgesprochen und erreicht, dass man 100 Arbeiter zur Beräumung des Laubeschen Umschlagplatzes bewilligte. Die Arbeit dieser 100 Arbeiter ist derzeit kaum sichtbar. Mit Mühe und Not ist ein Teil eines einzigen Geleises freigelegt, um von dort aus die Eisschollen offenbar zerhacken, aufladen und wegführen zu können. Diese Arbeitsleistung ist eine derartig geringe, dass, wenn die berufenen Organe, in diesem Falle wohl das Streckenbauamt in Leitmeritz, glauben, auf diese Weise den Umschlagplatz in Laube freizubekommen, wohl eine Zeit von einem halben bis einem dreiviertel Jahr dazu nötig sein wird. Inzwischen werden aber Wind und Wetter schon das ihrige getan haben und es wäre daher eigentlich billiger und zweifellos ebenso schnell gehandelt wenn die Eisenbahnverwaltung überhaupt keine Arbeiter eingesetzt hätte und alles beim Alten geblieben wäre.
Ueber die Ursachen, warum die Räumung de Umschlagplatzes in Laube so lässig betrieben wird, gehen in der Bevölkerung die verschiedensten Gerüchte herum, so heisst es, dass das Streckenbauamt in Leitmeritz nur zu sparen gewohnt sei und dies auch auf Kosten der Erhaltung der Substanz tue, um hohe Prämien zu erzielen und dass auch die anderen Organe ein gewisses Interesse daran haben, dass am Umschlagplatz recht viel Gedränge herrscht und dass das Ganze nichts anderes sei, als ein Akt der Sabotage.
Ist es auch richtig, dass die Räumung des Umschlagplatzes Laube nicht im Handumdrehen bewerkstelligt werden kann, so müsste es doch andererseits eine selbstverständliche Aufgabe aller beteiligten Faktoren sein, eifrig darüber nachzudenken, wie auf andere Weise die schädlichen Auswirkungen dieses Naturereignisses auf Handel und Wandel möglichst vermindert werden könnten. Aber gerade in dieser Beziehung erfährt die Handelswelt von den Behörden gar keine Unterstützung, ja im Gegenteil, alle ihre Ratschläge werden als undurchführbar bezeichnet, so dass auch hier gesagt werden kann, die Behörden selbst sabotieren absichtlich den Verkehr am hiesigen Umschlagplatz.
Der Tetschner städtische Umschlagplatz ist zwar klein, aber er ist doch mit der Station Tetschen durch ein Schleppgeleise verbunden. Technisch wäre es zweifellos möglich, die vollgeladenen Wagen am städtischen Umschlagplatz unter Zollverschluss zu legen, sie in die Station Tetschen einzuschleppen und dort zu verzollen anstatt wie gewöhnlich beim Zollamte des Umschlagplatzes. Dadurch würde der Umschlagplatz von den vollgeladenen Wagen schneller frei und es könnte die Ausladung der Zillen doch etwas schneller erfolgen. Eine Erleichterung wäre zweifellos geschaffen.
Aber so etwas ist unmöglich, weil das Direktionszollamt in Tetschen es nicht zugibt und darauf besteht, dass alle auf dem Umschlagplatz ausgeladenen Güter auch am Umschlagplatze selbst verzollt werden.
Es mag ja sein, dass der Vorstand des Zollamtes auf Grund seiner für gewöhnliche Fälle geltenden Instruktion im formellen Rechte ist. Wir können uns aber nicht gut vorstellen, dass die Finanzlandesdirektion oder gar das Finanzministerium auf der Einhaltung von Vorschriften beharren würden, wenn seitens des Zollamtes berichtet würde, dass Elementarereignisse sie gegenwärtig unmöglich machen und dass der Handel und Verkehr auf eine gewisse Zeit gewisse Abweichungen und Besonderheiten von der Regel dringend bedarf.
Der Hafen von Rosawitz ist eisfrei. Längs des Hafens führt ein Geleise, das nicht benutzt wird. Nichts hindert dass die Zillen in den Rosawitzer Hafen dirigiert und dort ausgeladen werden könnten. Auch dadurch würde der Verkehr in Laube entlastet worden. Je näher wir zum Frühjahr kommen, desto mehr wird die Schiffahrt zunehmen und mit ihr auch der Andrang der Zillen. Wir befinden uns also jetzt erst im Anfangsstadium aller dieser Misshelligkeiten und es ist garnicht abzusehen, wohin alles das führen soll, wenn nicht seitens der berufenen Oberbehörden unmittelbar eingegriffen wird. Aber die Benützung des eisfreien Rosawitzer Hafens und des Geleises ist unmöglich, weil das Zollamt in Tetschen erklärt, es müsste dort eine besondere Zollamtexpositur erst errichtet werden, um an Ort und Stelle die Verzollung vornehmen zu können. Auch das mag vielleicht formell richtig sein, aber praktisch ist es zweifellos nicht. Wenn das Direktionszollamt sich erbötig machen würde, für die in Betracht kommende Zeit im Rosawitzer Hafen einige Zollbeamten mit der Verzollung zu beauftragen, so würden alle und der Schiffahrt interessierten Kreise ohne weiters die damit verbundenen Mehrauslagen und auch die Kosten einer einstweiligen Unterbringung in einer Holzbaracke aus Eigenem tragen. Aber alle diese dinge sind nicht einmal zur Erörterung gestellt worden, das Hauptzollamt hat sich einfach auf einen schroff ablehnenden Standpunkt gestellt und garnichts veranlasst, um eine Milderung der bestehenden Verhältnisse möglich zu machen. Ein derartiges Vorgehen kann auch nur als Sabotage bezeichnet werden.
Es ist ganz klar, dass ein derartiges Vorgehen der in Betracht kommenden Behörden nicht geeignet ist, Handel und Verkehr zu fördern und dass es gerade zu im Widerspruche steht mit der Erfüllung jener Aufgaben, die ihnen Volkswirtschaft und Staatswohl auferlegen.
Mit Rücksicht auf vorstehenden Tatbestand fragen die Gefertigten sowohl den Herrn Eisenbahnminister wie auch den Herrn Finanzminister an:
1. Sind Sie geneigt, den Tatbestand zu erheben und zwar insbesondere durch eine Kommission der auch die Interessentenkreise aus dem Stande der Schiffahrt und Spedition, sowie die Vertreter der Stadtgemeinden Tetschen und Bodenbach zugezogen werden möchten?
2. Sind Sie geneigt, für die Zeit, da durch die gegenwärtigen Eisverhältnisse der Umschlagplatz in Laube ausser Betrieb gesetzt ist, die notwendigen ausserordentlichen Massnahmen zu treffen, um die Ausladung der ankommenden Schiffsgüter möglichst zu beschleunigen und zu fördern?
3. Sind Sie weiter geneigt, auf Grund der Geschehnisse des heurigen Winters, die sich in der Zukunft immer wieder einmal wiederholen können, sowohl für das Direktionszollamt in Tetschen wie auch in entsprechender Weise für das Streckenamt in Leitmeritz Vorschriften auszuarbeiten, welche immer dann zur Anwendung zu kommen haben, wenn durch Naturereignisse die Entladungen auf den Elbeumschlagplätzen behindert sind und welche insbesondere beinhalten müssten, dass die Vorstände dieser Behörden erster Instanz eine gewisse Machtvollkommenheit eingeräumt bekämen innerhalb gewisser Grenzen selbst und alsogleich das Notwendigste zu veranlassen?
4. In diesem Zusammenhange wäre noch darauf
hinzuweisen, dass sich der am Umschlagplatz in Laube befindliche
Getreidesauger als vollkommen unbrauchbar erwiesen hat und wird
deshalb schliesslich angefragt, was der Herr Eisenbahnminister
zu tun gedenkt, um diesem Uebelstande endlich einmal abzuhelfen?
Bei der Firma Regenhart und Reimann in Freiwaldau brach am 30. Jänner 1928 ein Streik aus, der dadurch hervorgerufen wurde, dass der Unternehmer die Wochenlöhne, welche 40 bis 80 Kronen betragen, noch herabzudrücken versuchte. Am 4. Februar versuchten vom Unternehmer herangezogene Streikbrecher unter dem Schutze von Gendarmen, zur Arbeitsstätte zu gelangen. Dabei kam es aus Verschulden der Gendarmerie zu einem Zusammenstoss mit den Streikenden, wobei die Gendarmen mit gefälltem Bajonett gegen die Streikenden vorgingen. Bei diesem brutalen Angriff der Gendarmerie auf die Streikenden wurden drei Personen, darunter zwei Frauen, verletzt.
Dieser Vorfall, der unter der Arbeiterschaft berechtigte Empörung hervorgerufen hat, bedarf dringend einer strengen Untersuchung, dahingehend, warum überhaupt Gendarmen zum Schutze von Streikbrechern aufgeboten wurden und mit welchem Rechte die Gendarmen gegen unbewaffnete Arbeiter mit blanker Waffe vorgegangen sind. Weiters bedarf es auch der Aufklärung warum das Ministerium für soziale Fürsorge in den Lohnkonflikt, in dem eine aufs Aeusserste ausgebeutete Arbeiterschaft um das nackte Leben kämpft, noch nicht vermittelnd eingegriffen hat.
Wir fragen daher:
1. Ist der Herr Minister des Innern bereit, sofort eine strenge Untersuchung einzuleiten und die schuldigen Gendarmen zur Verantwortung zu ziehen?
2. Ist der Herr Minister für sozial Fürsorge
bereit, unverweilt durch den zuständigen Gewerbeinspektor
Verhandlungen im Lohnkonflikte bei der Firma Reimann und Regenhart
einleiten zu lassen?
Die ťSammlung der Gesetze und Verordnungen des čechoslovakischen StaatesŤ bringt die amtliche deutsche Ausgabe der Gesetze und Verordnungen in der Regel einige Wochen Später, als diese deutsche Ausgabe in dem Privatverlag ťPrager ArchivŤ erscheint. Die beiden Ausgaben stimmen im Wortlaut genau überein. Die private Ausgabe ist weitaus teuerer als die amtliche. Für die Interessenten der deutschen Ausgabe ist die möglichst rasche Beschaffung derselben natürlich von grosser Bedeutung und diese müssen daher die teuere Ausgabe kaufen. Es scheint nach alldem an der verspäteten Ausgabe der amtlichen deutschen Uebersetzung ein privates Geschäftsinteresse die Ursache zu sein.
Die Gefertigten richten daher an der Herrn
Justizminister die Anfrage, ob der Herr Minister geneigt ist,
die gleichzeitige Herausgabe der amtlichen Ausgabe mit der privaten
veranlassen zu wollen?
Mit Interpellationsbeantwortung vom 24. März 1927 (957/XX) hat der Herr Minister für öffentliche Arbeiten auf unsere Interpellation Druck 746/X unter anderem wie folgt geantwortet:
ťBei der Durchführung des gegenwärtigen Gehaltsgesetzes aus dem Jahre 1926 werden auch die Gehälter der staatlichen Strassenwärter durch Regierungsverordnung geregelt werden.Ť
Diese Zusage ist nicht erfüllt worden, obwohl das Gehaltsgesetz nun schon seit mehr als 1 1/2 Jahren beschlossen ist, infolge seiner rückwirkenden Kraft seit mehr als zwei Jahren in Geltung ist und obwohl auch seit der zitierten Interpellationsbeantwortung nahezu ein Jahr verstrichen ist. Inzwischen erhalten die Strassenwärter ihre Bezüge nach wie vor bloss vorschussweise ausbezahlt, ohne das sie wissen, wie sich ihre Bezüge zusammensetzen und worauf sie eigentlich Anspruch haben.
Dass dieser Zustand der Rechtsunsicherheit unerträglich ist, wird der Herr Minister nicht bestreiten können.
Wir fragen daher:
Wann werden endlich die Gehalts- und Rechtsverhältnisse
der staatlichen Strassenwärter geregelt werden?