Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon o stavebním ruchu ze dne 7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n., byl pouze zákonem provisorním s platností do konce roku 1928. Zákon o stavebním ruchu je úzce spjat se zákonem na ochranu nájemníků, jehož působnost končí 31. března 1928. Veřejnost očekávala, že vláda předloží osnovy obou zákonů na určitou řadu roků tak aby obě materie byly postupem času úplně likvidovány. V důvodové zprávě k prodloužení zákona (tisk sněm. 1475) o ochraně nájemníků se uvádí, že bytová politika nemůže přistoupiti ke zrušení ochrany nájemníků, dokud nebudou vytvořeny hospodářské předpoklady pro obnovení úplné svobody nájemních smluv ve starých domech. Tyto předpoklady nemohou býti splněny za jeden rok proto, že jsou závislé na budoucím vývoji, a vytvoření jejich bude vyžadovati ještě několika roků. Proto vláda předložila osnovu zákona na ochranu nájemníků na jeden rok jako provisorní a ze stejných důvodů také jednoroční provisorium zákona o stavebním ruchu. Poslední zákon o stavebním ruchu vydaný v r. 1927 byl příčinou čilého stavebního podnikání, a to takového, že nebylo snad z poválečných roků ani jediného, který by se mohl tak četnými stavbami vykázati jako rok minulý. Bylo to zásluhou poskytovaných daňových a poplatkových úlev, plynoucích z § 49 zákona o stavebním ruchu. Nelze upříti, že poslední zákon způsobil svým ustanovením o vydatném osvobození od činžovní daně s přirážkami a od obecních dávek pro stavby dokončené do konce roku 1928 a svým ustanovením o záruce pro stavby začaté do 31. března 1928 a dokončené do konce roku 1928 velikou a naléhavou poptávku po stavebních pozemcích a po stavebních hmotách, jež obé v cenách stouplo, a to již v roce 1927, a rovněž v roce 1928 jeví vzestupnou formu. Proto také celá režie stavební podražila. Její zvýšení tkví ve větší poptávce než nabídce, tak na př. nestačí roční výroba cihel i při zvýšené výrobě poptávce, kterou rozvířil loňský stavební ruch a letošní ještě zvětšuje. Dovoz tohoto materiálu z venkova zdražuje se hlavně dopravou po dráze; žádalo proto společenstvo stavitelů v obvodu obchodní a živnostenské komory pražské ministerstvo železnic o slevu dopravních tarifů pro dovoz cihel z venkova. žádosti nebylo vyhověno, takže situace z nedostatku cihel se ještě jen. zhorší. Dle soudu odborných kruhů stavebních má také na zvýšení stavebních materiálií vinu provisorium obou zákonů a hlavně zákona stavebního. Jak stavební živnosti, tak soukromé osoby i družstva hledí využíti tohoto provisoria a podchytiti z něho ty výhody, které stavební zákon poskytuje. V důsledku této snahy normální výroba stavebních hmot nepostačuje, vyžaduje se práce přes čas, jež jest honorována nad mzdu dle kolektivních smluv. Kdyby místo provisoria přinášely osnovy nově prodlužovaných zákonů prodloužení na určitou řadu roků, tu by stavebníci také provádění projektovaných staveb rozložili si na delší dobu, ve které by normální výroba stavebních hmot odpovídala takto rozložené poptávce. Proto je třeba vládní záruky, která by jistila zájemné kruhy, že toto provisorium je poslední, a po něm že bude následovati určitá řada roků, ve kterých postupně jak ochrana nájemníků, tak zákon o stavebním ruchu bude odbouráván a konečně likvidován.

Pokud se týče změn v cit. osnově vládního návrhu zákona o stavebním ruchu, nejsou velké.Nebylo zde přihlíženo k odborným požadavkům organisací stavitelů, které nutno posuzovati se stanoviska věcného a hospodářského, ať již se týkají doby vyřešení neb osvobození daňového nebo rozhodčích soudů mzdových atd.

Ze změn usnesených výborem dlužno upozorniti jem na ustanovení § 29, kterým dává se vládě k použití zbytek výnosu losové výpůjčky, a pak na ustanovení § 52, kterým bylo osvobození od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí uděleno také u staveb domů pro veřejnou potřebu.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby vládní návrh zákona o stavebním ruchu s příslušnými změnami a resolucemi byl poslaneckou sněmovnou schválen. Zprávou touto vyřizují se současně iniciativní návrhy tisk: 307, 399, 847, 848 a petice čís. 200, 351, 387, 913.

V Praze, dne 6. března 1928.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Jako staveniště pro stavby uvedené v § 2 lze použíti nejprve pozemků státních.

(2) Státní správa se zmocňuje, aby pozemky pro tyto stavby způsobilé, jichž nehodlá sama zastavěti nebo použíti k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich hodnoty.

(3) O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem, v jehož správě jest pozemek, do 14 dnů ode dne podání žádosti.

(1) Pozemky dosuď nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované, mohou do 31. března 1929 býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů, pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce, po stavbu nutné malé provozovny drobného živnostníka, pro stavbu nutné menší provozovny výrobního, konsumního nebo skladištního družstva nebo pro stavbu budov určených pra veřejnou potřebu, a ústavů léčebných také pra hospodářství a zahrady jejich, a pro komunikace k těmto stavbám nutné.

(2) Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati, vyjímajíc pozemky, na nichž stojí budovy památkově cenné, které sice pro chatrný stav byly z užívání vyloučeny, které však lze řádnou opravou zachovati.

(3) Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou býti pro ně zřízeny zvláštní knihovní vložky.

(1) Vyvlastňovati jest pozemky ve stavebním obvodu obce při otevřených již komunikacích nebo výjimečně takové, k nimž komunikace lze snadno zříditi bez větších nákladů.

(2) Z těchto pozemků jest vyvlastňovati především příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované, nebo pozemky neparcelované, pro které byly čára stavební a úroveň pravoplatně určeny, a které též jinak jsou k zastavění způsobilé. Dříve jest vyvlastňovati půdu neplodnou než plodnou.

(3) Pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění.

(4) Pro stavbu domku s jedním bytem lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 400 m², pro stavbu domku o dvou bytech do 500 m², ačli parcelační povolení nestanoví větší plochy. Pro stavbu domku s jedním nebo dvěma byty a nutnými hospodářskými budovami pro drobného zemědělce nebo s nutnou malou provozovnou pro drobného živnostníka lze vyvlastniti pozemek, je-li toho nutná potřeba, i ve větší výměře, nejvýše však ve výměře do 2000 m². Do výměry nepočítá se plocha potřebná pro nutnou komunikaci.

(5) Vyvlastniti nelze pra stavbu obytných domů, hospodářských budov nebo provozoven a pro komunikace k nim nutné vzrostlých sadů, dále nemovitostí, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost nebo pro zamýšlené rozšíření živnosti nebo hospodářství. O tam, zdali jsou tu důvody, pro které nelze pozemku vyvlastniti, jest si vyžádati v řízení podle § 5 výrok soudních znalců.

(6) Vyvlastnění jest nepřípustné, nabídne-li vlastník pozemku vyvlastňovateli za přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci způsobilý k zastavění, ač nejde-li o vyvlastnění pozemku k účelům stavebním parcelovaného nebo o vyvlastnění pro stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu. Zdali pozemek je způsobilý k zastavění a zdali náhrada je přiměřenou, zjistí se, nedojde-li k dohodě, řízením podle §§ 5 a 6.

(1) Vyvlastňovací řízení provede k žádosti stavebníkově neprodleně okresní politický úřad (magistrát), na Slovensku okresní úřad, v Podkarpatské Rusi slúžnovský úřad, v Bratislavě, Košicích, Užhorodě a v Mukačevě městský notářský úřad, v jejichž správním obvodu jest vyvlastňovaný pozemek, když žadatel prokáže, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě, a že dobrovolný výkup se nezdařil.

(2) V žádosti budiž přesně označen vyvlastňovaný pozemek a účel zamýšlené stavby; připojen budiž situační plánek stavby, odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku.

(3) Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

(4) Tato poznámka jest účinná proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

(1) Řízením se zjistí především, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a, 3.

(2) K tomu konci úřad vykoná do osmi dnů na místě šetření, k němuž buďtež pozváni obec, soudní stavební znalec, a je-li toho třeba, také hospodářský znalec a všichni zájemníci, jmenovitě, jde-li o pozemky nad dolovými měrami v provozu, také majitel těchto měr a horní revírní úřad (báňský komisariát nebo kapitanát). Jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny, budiž slyšen také památkový úřad; k jeho posudku budiž dle možnosti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným.

(3) V pozvání k místnímu šetření budiž uvedeno, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo.

(4) Nedohodnou-li se strany, vydá úřad do dalších 14 dnů vyvlastňovací nález. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný pozemek; nemůže-li o náhradě ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 7) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

(5) Prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, vyvlastní úřad k návrhu stavebníka pozemek s podmínkou, že vyvlastňovací nález pozbude účinnosti, začne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě tří měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 tohoto zákona. Vlastník pozemku je povinen dokončiti stavbu v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad. Jde-li o stavbu domů pro veřejnou potřebu nebo o vyvlastnění pozemků pro hospodářství a zahrady léčebných ústavů, nelze k takovému prohlášení přihlížeti.

(6) V nálezu budiž označena stavba, k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací nález, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí začíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Lhůta ta nemá býti delší tří měsíců. K nálezu budiž připojen, je-li toho potřebí, oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku, který dodá žadatel a potvrdí úřad.

(7) Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů po doručení k politickému zemskému úřadu; na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k župnímu úřadu. Odvolání jest podati u úřadu, který vynesl nález. Odvolací úřad vydá s urychlením rozhodnutí, z něhož není dalšího opravného prostředku.

(1) Majiteli pozemku vyvlastněného k účelu stavebnímu přísluší přiměřená náhrada.

(2) Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný pozemek provedením zamýšlené stavby.

(3) Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

(4) Náhradu lze také dáti v pozemcích stejné hodnoty.

(5) Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel. Bylo-li odvolání vlastníka pozemku zamítnuto, může odvolací úřad uložiti odvolateli, aby náklady odvolacího řízení nahradil buď zcela nebo z části.

(1) Nevykáže-li vlastník, že osoby, kterým plynou práva z knihovních zápisů; souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz uvedený v prvé větě jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je ověřen soudem nebo notářem (veřejným notářem), nebo nějakou listinou veřejnou.

Jakmile vyvlastňovací nález nabude právní moci a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

(1) Vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací nález, v přiměřené lhůtě stanovené úřadem vyvlastňovacím.

(2) Vyvlastněné pozemky nezastavěné mohou býti se svolením zemského politického úřadu, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi župního úřadu, zcizeny jen, odmítne-li původní vlastník převzíti je zpět do 14 dnů za původní náhradu. Prodávají-li nezastavěné vyvlastněné pozemky obecně prospěšná stavební sdružení svým členům neb obce komukoli pro stavbu ve lhůtě vyvlastňovacím nálezem určené, nemusí jich nabídnouti původnímu vlastníku.

(3) Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu práva vlastnické a zároveň poznamenati z úřední povinnosti omezení práva vlastnického reálním břemenem ve prospěch státu, provésti stavbu podle odstavce 1., a zákazem zcizení podle odstavce 2.

(1) V soudní úschovu budiž složeno 30 procent náhrady jako jistota za část dávky z majetku a z přírůstku na majetku původního vlastníka na vyvlastněný pozemek podle § 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a ., připadající, leč by byl podán průkaz, že předepsaná dávka byla úplně zapravena. Složením přestává ručení podle uvedeného paragrafu; složená částka může býti uvolněna je na průkaz, že předepsaná dávka byla úplně zapravena.

(2) Převod pozemku do vlastnictví původního vlastníka v případě § 8, odst. 2., jest osvobozen od převodního poplatku a dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

(1) Nebude-li ve lhůtě podle § 8 dané provedena stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací nález na žádost vyvlastněného, podanou do 4 neděl po uplynutí uvedené lhůty, zrušen úřadem, který vydal nález. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva.

(2) Z vážných důvodů může úřad, který vdal vyvlastňovací nález, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti. To platí také o lhůtě podle § 5, odst. 6.

Ustanovení této hlavy o vyvlastňovacím řízení je užíti na vyvlastňovací řízení, pro která podle jiných zákonů bylo dosud použíti ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z roku 1920.

Pro úpravu pracovních a služebních poměrů v živnostech stavebních, jakož i v podnicích vyrábějících a dopravujících stavební hmoty zřizují se rozhodčí soudy mzdové, a to v Praze pro Čechy, v Brně pro Moravu a Slezsko, v Bratislavě pro Slovensko a v Užhorodě pro Podkarpatskou Rus.

(1) Rozhodčí soud mzdový jest povolán, aby vykládal hromadné (kolektivní) smlouvy pracovní, aby rozhodoval hromadné spory, které vznikly z hromadné (kolektivní) smlouvy pracovní, a aby stanovil pracovní podmínky, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou.

(2) Zájmové organisace zaměstnavatelů nebo odborové organisace zaměstnanců jsou povinny všechny hromadné spory, vznikající z poměru pracovního nebo služebního, předkládati rozhodčímu soudu mzdovému, vyčerpaly-li všechny prostředky, které hromadná smlouva stanoví pro vyřizování sporů.

(3) Je-li jedna ze stran ve stávce nebo výluce, rozhoduje rozhodčí soud mzdový o hromadném sporu pracovním jen v tom případě, podrobí-li se mu obě strany písemným prohlášením.

(4) Příslušnost soudů pro rozhodování sporů, vzniklých z pracovního poměru, se nemění.

(1) Ministerstvo sociální péče jmenuje v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předsedou rozhodčího soudu mzdového a jeho zástupcem soudce z povolání a vyzve organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, aby jmenovaly do rozhodčího soudu mzdového přísedící na dobu účinnosti ustanovení této hlavy.

(2) Úřad přísedících rozhodčího soudu mzdového jest čestný, avšak přísedící mají nárok na náhradu cestovného a ztráty výdělku, kterou upravuje předseda podle směrnic, vydaných ministerstvem sociální péče v dohadě s ministerstvem financí.

(1) Ministerstvo sociální péče může k návrhu předsedy rozhodčího soudu zbaviti úřadu přísedícího před uplynutím funkčního období, zanedbává-li trvale své povinnosti nebo pozbude-li volebního práva do obcí.

(2) Přísedící rozhodčího soudu mzdového může úřad člena soudu odmítnouti nebo složiti jen z důležitých důvodů. Zda je tu takový důležitý důvod, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(3) O odmítnutí a vyloučení přísedícího rozhodčího soudu mzdového platí obdobně zákonná ustanovení o odmítnutí a vyloučení soudce v řízení civilním. O námitkách proti přísedícímu rozhoduje rozhodčí soud mzdový za nepřítomnosti toho, jehož se námitka týká.

Rozhodčí soud mzdový svolá ministerstvo sociální péče, kdykoli toho uzná potřebu, nebo předseda soudu k žádosti zájmové organisace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců.

(1) Rozhodčí soud mzdový jedná a rozhoduje v senátu, v němž zasedá kromě předsedy po dvou přísedících ze skupiny zaměstnavatelů a zaměstnanců.

(2) Je-li nedostavením se přísedících znemožněno jednání soudu, určí předseda nový rok, při němž potom rozhodne předseda s těmi přísedícími, kteří se dostavili. V pozvání budiž na toto ustanovení upozorněno.

(3) K jednání jest přibrati zapisovatele.

(4) Roky buďtež nařizovány do 14 dnů poté, kdy návrh došel soudu.

Přísedící složí před tím, než se zahájí jednání, do rukou předsedy jednou pro vždy slib, že budou vykonávati úřad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovají úřední tajemství. Vykonání slibu budiž zaznamenáno.

(1) Rozhodování děje se většinou hlasů všech členů soudu. Předseda hlasuje nakonec. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, ke kterému se přiklonil předseda.

(2) O průběhu a obsahu jednání, jakož i o výsledku hlasování sepíše se zápis.

(3) Do zápisu budiž pojat také smír před soudem sjednaný.

(4) Při jednání před rozhodčím soudem mzdovým jest veřejnost vyloučena.

(5) Předseda pečuje, aby při ústním jednání zachován byl pořádek. Pro porušení pořádku může předseda uložiti pořádkovou pokutu do 300 Kč. Přísedící, kteří se do sezení rozhodčího soudu mzdového bez řádné omluvy nedostaví vůbec anebo v ustanovenou hodinu, opustí předčasně jednání nebo zanedbávají své úřední povinnosti jiným způsobem, potrestá předseda trestem pořádkovým až do 300 Kč, jakož i uloží jim náhradu nákladů způsobených zanedbáním. Omluví-li se obmeškaný dodatečně, a omluva jeho bude shledána dostatečnou, může předseda pořádkový trest i výrok o náhradě nákladů odvolati. Proti opatřením předsedovým stížnost není přípustna.

Usnesením rozhodčího soudu mzdového mohou býti strany donucovány, aby se k soudu dostavily, pokutami až 2000 Kč. Mimo to může se jim na jejich náklad zříditi opatrovník k projednání sporu, uzná-li to soud za vhodné.

Při jednáních před rozhodčím soudem mzdovým mohou se strany dáti na svůj náklad zastupovati zmocněnci, nenáležejícími ke stavu advokátskému, kteří se vykáží před zahájením jednání řádnou plnou mocí.

(1) Rozhodčí soud mzdový vyslechne v případě potřeby svědky, osoby přezvědné nebo znalce buď sám, nebo je dá vyslechnouti příslušnými obecnými soudy přísežně nebo nepřísežně. Stranám, které se jich dovolávají, může býti uložena záloha peněžní.

(2) Rozhodčí soud mzdový může svědky, osoby přezvědné a znalce donucovati, aby se dostavili, pořádkovými pokutami až do výše 500 Kč.

(3) Veškeré úřady a soudy jsou povinny dožádání rozhodčího soudu mzdového co nejdříve vyhověti.

(1) Nález rozhodčího soudu mzdového budiž vydán písemně a v něm vysloveno, od které doby nabývá účinnosti a po kterou dobu platí. Nestane-li se tak, nabývá nález účinnosti následujícího dne po dni usnesení soudu.

(2) Proti nálezu rozhodčího soudu mzdového není opravného prostředku.

(3) Nastala-li však po vydání nálezu značná změna poměrů, může každá strana navrhnouti, aby o jejích návrzích bylo znovu rozhodnuta.

Smír nebo nález rozhodčího soudu mzdového nahrazuje nebo doplňuje kolektivní smlouvu a zavazuje všechny zúčastněné zaměstnavatele a zaměstnance, nebyly-li zvláště smluveny odlišné podmínky, pro ně příznivější.

O nákladech řízení platí zásady řízení sporného.

Všechna jednání a listiny týkající se působnosti rozhodčích soudů mzdových jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

Pokuty podle této hlavy uložené připadají státní pokladně a vymáhají se podle předpisů platných pro vymáhání pokut uložených v soudním řízení.

Výnosu státní losové výpůjčky, povolené podle hlavy čtvrté zákona ze dne lI. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., smí býti použito k úhradě osobního a věcného nákladu spojeného s prováděním tohoto zákona a výloh bytové péče o státní a jiné veřejné zaměstnance podle § 29 tohoto zákona, k úhradě podpor podle ustanovení hlavy šesté a sedmé zákona č. 100/1921 Sb. z. a n., zákona ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., a zákona ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., a k úhradě výloh bytové péče o státní a jiné veřejné zaměstnance podle § 3 zákona ze dne 7. března 1924, č. 58 Sb. z. a n., a § 29 zákona ze dne 7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n.

Částka, kterou vláda může z výnosu losové výpůjčky, povolené podle hlavy čtvrté zákona č. 100/1921 Sb. z. a n., přikázati na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance, zvyšuje se z 580,000.000 Kč, stanovených v § 29 zákona č. 44/1927 Sb. z. a n., na 640,000.000 Kč a zmocnění udělené vládě podle § 3 zákona č. 58/1924 Sb. z. a n. prodlužuje se až do vyčerpání této částky.

(1) Podle ustanovení této hlavy může býti udělena podpora na stavbu obytných domů v obcích, ve kterých jest nedostatek malých bytů pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva, výjimečně i na stavbu, která jest s to, aby zmírnila v jiné obci nedostatek malých bytů pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva, jsou-li byty určeny pro osoby méně zámožné.

(2) Na poskytnutí podpory podle ustanovení této hlavy nemá nikdo nároku.

(3) O žádosti za udělení podpory rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem veřejných prací.

Podporu lze uděliti na stavby domů s malými byty a malými provozovnami po rozumu § 136 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, začaté do 31. března 1929.

(1) Podporu lze uděliti na stavby rodinných domů a, je-li stavebníkem obec neb obecně prospěšné stavební sdružení, také na stavby nájemních domů obytných, svobodáren a nocleháren. Na stavbu rodinného domku lze uděliti podporu, není-li stavebníkem obec neb obecně prospěšné stavební sdružení jen osobě méně zámožné.

(2) Podporu lze uděliti osobám méně zámožným také na úpravu domů poškozených živelní pohromou a přídělcům zemědělské půdy na úpravu neobytných budov k účelům obytným, zřídí-li se v nich malé byty.

(3) S podporou na stavbu rodinného domku může býti udělena podpora také na potřebné hospodářské místnosti a na stavbu potřebných hospodářských budov, staví-li se domek pro drobného zemědělce, nebo na stavbu malé provozovny, staví-li se domek pro drobného živnostníka.

(4) Podporu lze uděliti i na stavby zřízené podle stavebního práva.

Podporu podle ustanovení této hlavy lze v případech zvláštního zření hodných uděliti i na stavby začaté v letech 1924 až 1928 před účinností tohoto zákona.

Podpora zaleží v tom, že stát, zastoupený ministerstvem sociální péče, zaručí se věřiteli za zápůjčku, a to za zúrokování, umořování a ostatní vedlejší platy a za splacení zaručené zápůjčky s příslušenstvím, jak jest stanoveno v dlužním úpise o ní sepsaném, bera na sebe závazek, že

1. zaplatí nedostávající se částku i s úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, nesplní-li dlužník, ač byl soudně nebo doporučeným dopisem mimosoudně upomenut, povinnosti v dlužním úpise mu uložené; tento závazek nastane uplynutím 30. dne, počítajíc ode dne, kterého prodlení dlužníkovo bylo věřitelem oznámeno ministerstvu sociální péče;

2. zaplatí schodek i s úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, bude-li dům vzat do vnucené správy, a nestačí-li jeho výnos, aby byly uhrazeny závazky převzaté dlužníkem podle dlužního úpisu;

3. zaplatí tu část zaručené zápůjčky i s úroky z prodlení až do dne skutečného zaplacení a jinými vedlejšími platy, která vyjde na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, bude-li dům prodán nucenou dražbou a nevydraží-li ho věřitel zaručené zápůjčky, leč by byl poskytl i předcházející nezaručenou zápůjčku.

(1) Záruka státu může býti převzata i za stavební úvěr.

(2) Byl-li zaručen stavební úvěr v mezích prvé hypotéky, zaniká záruka udělením obývacího povolení.

(1) Zápůjčka zaručená podle § 34 musí býti na nemovitosti, na kterou byla udělena, zajištěna zástavním právem, a to pravidelně v druhém knihovním pořadí, a smí činiti, jde-li o stavbu rodinného domku, nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýše 75%, a jde-li o stavbu nájemního domu, svobodárny nebo noclehárny obce neb obecně prospěšného stavebního sdružení, nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýš 85% stavebního nákladu řádně zjištěného.

(2) U obce může býti upuštěno od hypotekárního zajištění.

Převzetí záruky státem poznamená se při zaručené zápůjčce v pozemkové knize.

Zápůjčky zaručené státem mají sirotčí jistotu.

Záruka státu může býti převzata za zápůjčky do úhrnné částky 120,000.000 Kč.

(1) Vlastník domu jest povinen, aby nahradil státu všechny platy, které stát učinil na zápůjčku z důvodu záruky podle ustanovení § 34. Je-li náhrada zcela nebo z časti nedobytná, může ji stát odepsati. Náhradu možno považovati za nedobytnou, je-li zřejmo, že provedení soudní exekuce musilo by zůstati bezvýsledné, poněvadž není exekučních předmětů nebo jsou tu pouze takové, jejichž nedostatečnost jest zřejmá pro jejich nepatrnou cenu, pro zástavní práva na nich již dříve jiným věřitelům příslušející nebo pro nároky, jež k nim jiným osobám příslušejí.

(2) O povinnosti k náhradě podle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

Záruka státu podle § 34 nepomíjí, přejde-li nemovitost, na níž jest zaručená zápůjčka vložena, do vlastnictví jiné osoby.

Zaplatí-li stát zaručenou zápůjčku podle § 34 jest uspokojený věřitel povinen vydati ministerstvu sociální péče všechny právní pomůcky a zajišťovací prostředky, které má, a kvitanci o zaplacení zaručené zápůjčky, opatřenou svým ověřeným podpisem, podle níž se vloží převod zástavního práva s věřitele na stát.

(1) Na nemovitostech, na které stát poskytl podporu, může býti zapsán ve prospěch státu zákaz zcizení a zavazení a právo předkupní, které působí proti každému nabyvateli, dokud není zaručená zápůjčka umořena.

(2) Stát nevykoná svého předkupního práva. a svolí ke zcizení nemovitosti, půjde-li o zcizení nemovitosti manželovi neb osobě, která jest se zcizovatelem příbuzná nebo sešvagřená v linii přímé nebo pobočné do druhého stupně.

(1) Vlastník nemovitosti, na kterou stát poskytl podporu, jest povinen, nehledíc k jiné újmě podle ustanovení této hlavy, zaplatiti ve prospěch státu pokutu do výše 10% zaručené zápůjčky, nesplní-li některou z povinností uložených mu podle ustanovení této hlavy nebo vládního nařízení vydaného podle § 48.

(2) O povinnosti k zaplacení pokuty podle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(3) Zaplacení této pokuty může současně s udělením podpory nebo později býti ve pro spěch státu zajištěno zástavním právem na nemovitosti, na kterou byla podpora udělena.

Zákaz zcizení a zavazení a právo předkupní podle § 43 a zástavní právo za pokutu podle § 44 buďtež zapsány ve prospěch státu na návrh ministerstva sociální péče.

Právní poměry mezi státem a stavebníkem nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené udělením podpory podle ustanovení této hlavy, nejsou občanskými právními věcmi, a jsou tudíž spory mezi státem a vlastníky domů, vystavěných s podporou podle ustanovení této hlavy, vyloučeny z pořadu práva.

Rozhodnutí ministerstva sociální péče podle §§ 40 a 44 jsou vykonatelná soudní exekucí.

Vládním nařízením budou vydána bližší pravidla o provedení této hlavy.